Strana 3

strana 3

z p r a v o d aj s t v í z d i v i z í

Fantova kavárna už září v plné kráse

Od začátku 20. století patří k dominantám hlavní pražské železniční stanice secesní budova architekta Josefa Fanty. Po roční rekonstrukci vtiskl tým Ing. Michala

Kaisera z divize 9 původní podobu její bývalé odjezdové hale, která naposledy sloužila jako kavárna. Má

nový krov i střešní plášť a v podkroví navíc strojovnu

vzduchotechniky. Na stavbě se vystřídala celá řada

restaurátorů, mezi nimi i pracovníci restaurátorského

střediska divize 9. Všichni odvedli špičkovou práci

a zachránili mimo jiné i sochy a erby měst (foto č. 1).

„Objemově největší část restaurátorských prací tvořily rekonstrukce štukových a dřevěných prvků,“ říká vedoucí projektu Ing. Kaiser. „Ve špičce na stavbě pracovalo

kolem 40 pracovníků restaurátorských firem a za zmínku

určitě stojí i jejich dílo na opravě vitráže v průčelí, která je

jednou z největších v Praze. Práce s restaurátory je vždy

zajímavým zpestřením. Jsou to často lidé s úžasnými znalostmi ve svém oboru, kteří dokážou vrátit starým věcem

jejich původní vzhled i ve velmi složitých podmínkách

stavby,“ říká Ing. Kaiser a tvrdí, že rozhodně bude raději

vzpomínat na rekonstrukci Fantovy kavárny než na obnovu novodobé odbavovací haly stejného nádraží, kterou

řídil dříve, a vysvětluje: „Zásadní rozdíl byl v tom, že nová

odbavovací hala je frekventovaným místem pro cestující, jsou v ní i vstupy do metra a provozy Českých drah,

třeba pokladny. A proto bylo velmi obtížné oddělit stavbu

od provozovaných částí tak, abychom co nejméně omezili

cestující a provoz nádraží. Naproti tomu Fantova budova

je výrazně klidnější, neprobíhaly v ní tak rozsáhlé bourací

práce jako v nové odbavovací hale a cestující jsme omezili

jen krátkodobě po dobu prací ve středním podchodu (foto

č. 2).“ Navíc byla podle Ing. Kaisera rekonstrukce historických prostor pro jeho tým odměnou pro oči za roky práce

ve strohé železobetonové a ocelové odbavovací hale.

Brzy by se měl do upravované části Fantovy budovy

vrátit také kavárenský ruch. Investor plánuje, že by zdejší nová provozovna měla být otevřena letos v červnu.

Už dnes si však mohou obyvatelé a návštěvníci Prahy

prohlédnout Fantovu kavárnu v celé její secesní kráse

a hádat, kam všude vedla z Prahy železnice na začátku

minulého století. Poznali byste třeba erb Florencie, Paříže,

Moskvy, Vídně, Hamburku či Budapešti?

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Divize 1 zahájila „neviditelnou“ rekonstrukci

Budova bývalého Federálního shromáždění v blízkosti

Státní opery Praha a Národního muzea (NM) bývala

obestřena tajemstvím. V době, kdy v ní zasedali poslanci, se do ní jen tak někdo nedostal. Pak ji využívalo Rádio Svobodná Evropa a po teroristických útocích

v USA v roce 2001 ji začala z bezpečnostních důvodů

hlídat armáda, policie a betonové zátarasy. V současnosti ji využívá Národní muzeum a pracuje v ní divize 1.

Památkově chráněný objekt, kterému se dnes říká

nová budova Národního muzea (foto), byl podle projektu

architektů Karla Pragera, Jiřího Kadeřábka a Jiřího Albrechta dostavěn roku 1973 jako rozšíření prvorepublikové budovy Pražské burzy. Veřejnosti zatím příliš nesloužil,

a proto je zapotřebí některé jeho prostory částečně rekonstruovat. A právě to má provést tým divize 1 vedený

Alešem Synkem, který zakázku zjednodušeně popisuje:

„V historickém objektu, který neměl vymezené požární

úseky, jsme dostali za úkol vytvořit chráněné únikové cesty a vše, co s nimi souvisí. Včetně evakuačního výtahu,

protože výstavy se tu budou pořádat i ve 4. a 5. patře.“

Součástí stavby nebudou jen únikové cesty, ale také úpravy instalací plynového stabilního hasicího zařízení

a vzduchotechniky, doplnění a rozšíření zabezpečovacích,

kamerových a přístupových systémů, evakuačního rozhlasu a elektrické požární signalizace. Práce proběhnou

za plného provozu a stavbaři budou muset brát ohled

nejen na hosty a pracovníky muzea, ale i Státní opery.

„V lednu jsme stavbu zahájili bouracími pracemi a jejím prvním milníkem pro nás bude připravovaná výstava

Noemova archa, která je naplánována do bývalé Sněmovny národů ve 4. a 5. patře. Proto bychom nejpozději do

konce května měli dokončit vše, co s těmito prostorami

bezprostředně souvisí,“ říká Aleš Synek.

Jedinou zvnějšku viditelnou úpravou objektu bude

vybudování bezbariérového přístupu po ocelo-betonové

rampě mezi Státní operou a novou budovou NM. Ostatní

práce proběhnou uvnitř a mimo zaměstnanců muzea

s nimi v podstatě nikdo nepřijde do styku. Půjde tedy více

méně o „neviditelné“ dílo, které by mělo skončit v polovině prosince. Po dokončení rekonstrukce historické budovy NM, o kterou se divize 1 uchází společně s divizí 9, by

měla nová budova muzea ještě projít celkovou rekonstrukcí, aby získala podobu ze začátku 70. let minulého století.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Metrostav_02_2014.indd 3

Vojáky nahradí v Kladně studenti ČVUT

Bývalá kladenská kasárna Lidice, která po odchodu armády zůstala z větší části nevyužita, dostanou od příštího roku nové poslání. Budou sloužit studentům Fakulty biomedicínckého inženýrství ČVUT, pro které je

upraví pracovníci divize 1. V době od prosince loňského roku do ledna roku příštího zrekonstruují budovu,

která sloužila ke správním účelům a ubytování vojáků,

a přistaví k ní i zcela nový objekt.

Částečně podsklepenou třípodlažní budovu (foto č. 1),

která vznikla v období mezi světovými válkami a má

tvar písmene E, přestaví divize 1 na učebny, laboratoře,

kabinety, šatny a jejich požadované zázemí včetně třeba

bufetu. Zajímavostí určitě bude speciální učebna v přízemí

s garážovým vstupem, kde se budou studenti na skutečném vozidle seznamovat s vybavením sanitky. V suterénu

pak budou sklady a v podkroví plynová kotelna.

Akce je na samém počátku, a tak stavbaři zatím stihli

zahájit jen bourací práce (foto č. 2). Postupně předělají

vnitřní omítky a podlahy, vybudují nové příčky, vymění

podlahy, dveře a okna, u nichž se budou snažit zachovat

stejné členění jako u starých dřevěných. Zároveň nahradí

starou plechovou střechu novou keramickou z velkoformátových cihlově červených tašek. Zateplí fasádu a samozřejmě vymění všechny inženýrské sítě a rozvody.

„Žádné větší problémy na stavbě neočekáváme. Jedinou komplikací asi bude zubní ordinace s pohotovostí.

Je umístěná v části prvního nadzemního podlaží a rekonstrukce se jí netýká, takže zůstává i během našich prací

v provozu,“ říká vedoucí projektu Petr Kratochvíl, do jehož

života kladenská kasárna zasáhla již podruhé. „Před lety

jsem tady byl jako branec u odvodu,“ vzpomíná.

Přístavba vyplní prostory mezi postranními křídly

rekonstruované budovy. Budou v ní dvě posluchárny se

sestupným hledištěm, každá pro 150 studentů. K budově

přibude i vstupní hala a dva výtahy. Posluchárny budou

mít svou vlastní vzduchotechniku, umístěnou ve volném

prostoru pod auditoriem. Komplex doplní energetický

zdroj pro případ výpadku elektrického proudu.

Obě akce jsou projektovány a sledovány odděleně,

protože jsou odlišně financovány. Náklady rekonstrukce kryjí dotace z Regionálního operačního programu,

přístavba, na niž dotační prostředky nezbyly, je hrazena

z rozpočtu města. Již dnes investoři hledají další finanční

zdroje, protože touto akcí jejich velkolepé plány s bývalými kasárny nekončí. Postupně v jejich areálu hodlají

vybudovat celý univerzitní kampus, v němž by kromě

učeben a poslucháren měli mít studenti k dispozici třeba

i univerzitní knihovnu, koleje s 500 lůžky a společenské

centrum, které by mohli využívat i další obyvatelé Kladna.

Fakulta biomedicínského inženýrství je druhou nejmladší fakultou ČVUT. Vznikla v roce 2005 a je jako jediná

mimopražská. V současnosti ji navštěvuje na 1500 studentů a škola by chtěla jejich počet zdvojnásobit. Dílo

divize 1 budou využívat především studenti bakalářského

studia, budoucí zdravotníci a fyzioterapeuti.

–jar–, foto Josef Husák

Zabezpečení domu poškozeného výbuchem

Vloni 29. dubna poškodil dům č. p. 334 na Smetanově

nábřeží v Praze výbuch plynu. Propadla se při něm část

stropů nad přízemím a asi o 5 cm vychýlila obvodová

stěna do Divadelní ulice. Došlo i k porušení mnoha

dalších konstrukcí a zničení oken. Spolu s hledáním

zraněných se ihned rozeběhly práce, které musely

poničený objekt staticky zajistit. Kromě hasičů se na

nich okamžitě začali podílet i zaměstnanci Metrostavu,

který má s pražským magistrátem uzavřenou smlouvu

na vykonávání neodkladných zabezpečovacích prací

potřebných právě v souvislosti s haváriemi staveb.

Divize 6 zajistila vychýlenou uliční fasádu ocelovými

stojkami a pracovníci CCE Praha ji osadili systémem

elektronického měření, který její pohyb soustavně monitoroval. V dubnu se potom pustili do práce zaměstnanci

střediska stavomontážních prací divize 9.

„Celkem jsme z objektu odstranili téměř 300 tun suti.

Museli jsme pracovat ve zvláštním režimu, bez strojů

a bez techniky. Byla to jen ruční práce, při níž jsme navíc

ze směsi cihel, dřeva a skla museli vysbírat všechny papíry a odevzdat je k dalšímu třídění firmám, které v budově

sídlily,“ vzpomíná stavbyvedoucí František Ptáček.

Další práce na zabezpečení objektu potom tým divize 9 pod vedením Milana Vaňkáta prováděl podle statického projektu a v součinnosti s památkáři. Klasicistní

budova č. p. 334, která vznikla v polovině 19. století podle

plánů Františka Wolfa, je totiž památkově chráněná.

„Z domu byl nejvíc poničený nepodsklepený podélný

dvojtrakt u Divadelní ulice se čtyřmi podlažími a vykonzolovanými pavlačemi do dvora. Křídlo ke Smetanovu

nábřeží tolik poškozené nebylo. My jsme dostali za úkol

celý objekt pouze zajistit, aby byl bezpečný pro následné

úpravy. Zatím se totiž neví, kdo v něm bude sídlit, a proto

jsme třeba nedělali nový strop v místech, kde se původní

propadl. Jen jsme toto místo zabezpečili (foto č. 1). Ani

okna neopravujeme. Truhláři z restaurátorského střediska

naší divize provedli jejich kompletní pasportizaci a určili

míru poškození. Zhruba třetina jich havárii nepřežila, my

ale všechny jen zakrýváme OSB deskami,“ říká František

Ptáček a dál popisuje: „Zhruba tři čtvrtiny fasády do

Divadelní ulice jsme museli zajistit ocelovou konstrukcí

(foto č. 2), která stěnu svázala táhly přes šířku domu

s protilehlou fasádou do dvora. Asi nejobtížnější bylo

pod ochranou pomocných konstrukcí vybourat a znovu

vyzdít dva meziokenní pilíře do Divadelní – od terénu až po

střechu. Další čtyři jsme vyzdili částečně. Obezdili jsme

průjezd do dvora a znovu jej zaklenuli. Mezi jiným jsme

kompletně demontovali i sádrokartonové podhledy, které

nečekaně padaly i dlouho po výbuchu.“

Dnes už zabezpečovací práce v domě č. p. 334 končí. Tým ze stavomontážního střediska divize 9, který na

místě vede Ing. Dalibor Andrlík, bude od začátku února

do jeho konce v objektu provádět jen drobné úklidové

práce a důkladně zajistí vstupy. Díky svým zkušenostem

a profesionalitě si s nebezpečnou stavbou dobře poradil.

Příště bychom ale o něm raději psali v souvislosti s jinou

zakázkou než s takovou, které předchází katastrofa s téměř padesátkou zraněných osob.

30.1.14 13:57