strana 3
z p r a v o d aj s t v í z d i v i z í
1
Fantova kavárna už září v plné kráse
Od začátku 20. století patří k dominantám hlavní pražské železniční stanice secesní budova architekta Josefa Fanty. Po roční rekonstrukci vtiskl tým Ing. Michala
Kaisera z divize 9 původní podobu její bývalé odjezdové hale, která naposledy sloužila jako kavárna. Má
nový krov i střešní plášť a v podkroví navíc strojovnu
vzduchotechniky. Na stavbě se vystřídala celá řada
restaurátorů, mezi nimi i pracovníci restaurátorského
střediska divize 9. Všichni odvedli špičkovou práci
a zachránili mimo jiné i sochy a erby měst (foto č. 1).
2
„Objemově největší část restaurátorských prací tvořily rekonstrukce štukových a dřevěných prvků,“ říká vedoucí projektu Ing. Kaiser. „Ve špičce na stavbě pracovalo
kolem 40 pracovníků restaurátorských firem a za zmínku
určitě stojí i jejich dílo na opravě vitráže v průčelí, která je
jednou z největších v Praze. Práce s restaurátory je vždy
zajímavým zpestřením. Jsou to často lidé s úžasnými znalostmi ve svém oboru, kteří dokážou vrátit starým věcem
jejich původní vzhled i ve velmi složitých podmínkách
stavby,“ říká Ing. Kaiser a tvrdí, že rozhodně bude raději
vzpomínat na rekonstrukci Fantovy kavárny než na obnovu novodobé odbavovací haly stejného nádraží, kterou
řídil dříve, a vysvětluje: „Zásadní rozdíl byl v tom, že nová
odbavovací hala je frekventovaným místem pro cestující, jsou v ní i vstupy do metra a provozy Českých drah,
třeba pokladny. A proto bylo velmi obtížné oddělit stavbu
od provozovaných částí tak, abychom co nejméně omezili
cestující a provoz nádraží. Naproti tomu Fantova budova
je výrazně klidnější, neprobíhaly v ní tak rozsáhlé bourací
práce jako v nové odbavovací hale a cestující jsme omezili
jen krátkodobě po dobu prací ve středním podchodu (foto
č. 2).“ Navíc byla podle Ing. Kaisera rekonstrukce historických prostor pro jeho tým odměnou pro oči za roky práce
ve strohé železobetonové a ocelové odbavovací hale.
Brzy by se měl do upravované části Fantovy budovy
vrátit také kavárenský ruch. Investor plánuje, že by zdejší nová provozovna měla být otevřena letos v červnu.
Už dnes si však mohou obyvatelé a návštěvníci Prahy
prohlédnout Fantovu kavárnu v celé její secesní kráse
a hádat, kam všude vedla z Prahy železnice na začátku
minulého století. Poznali byste třeba erb Florencie, Paříže,
Moskvy, Vídně, Hamburku či Budapešti?
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Divize 1 zahájila „neviditelnou“ rekonstrukci
Budova bývalého Federálního shromáždění v blízkosti
Státní opery Praha a Národního muzea (NM) bývala
obestřena tajemstvím. V době, kdy v ní zasedali poslanci, se do ní jen tak někdo nedostal. Pak ji využívalo Rádio Svobodná Evropa a po teroristických útocích
v USA v roce 2001 ji začala z bezpečnostních důvodů
hlídat armáda, policie a betonové zátarasy. V současnosti ji využívá Národní muzeum a pracuje v ní divize 1.
Památkově chráněný objekt, kterému se dnes říká
nová budova Národního muzea (foto), byl podle projektu
architektů Karla Pragera, Jiřího Kadeřábka a Jiřího Albrechta dostavěn roku 1973 jako rozšíření prvorepublikové budovy Pražské burzy. Veřejnosti zatím příliš nesloužil,
a proto je zapotřebí některé jeho prostory částečně rekonstruovat. A právě to má provést tým divize 1 vedený
Alešem Synkem, který zakázku zjednodušeně popisuje:
„V historickém objektu, který neměl vymezené požární
úseky, jsme dostali za úkol vytvořit chráněné únikové cesty a vše, co s nimi souvisí. Včetně evakuačního výtahu,
protože výstavy se tu budou pořádat i ve 4. a 5. patře.“
Součástí stavby nebudou jen únikové cesty, ale také úpravy instalací plynového stabilního hasicího zařízení
a vzduchotechniky, doplnění a rozšíření zabezpečovacích,
kamerových a přístupových systémů, evakuačního rozhlasu a elektrické požární signalizace. Práce proběhnou
za plného provozu a stavbaři budou muset brát ohled
nejen na hosty a pracovníky muzea, ale i Státní opery.
„V lednu jsme stavbu zahájili bouracími pracemi a jejím prvním milníkem pro nás bude připravovaná výstava
Noemova archa, která je naplánována do bývalé Sněmovny národů ve 4. a 5. patře. Proto bychom nejpozději do
konce května měli dokončit vše, co s těmito prostorami
bezprostředně souvisí,“ říká Aleš Synek.
Jedinou zvnějšku viditelnou úpravou objektu bude
vybudování bezbariérového přístupu po ocelo-betonové
rampě mezi Státní operou a novou budovou NM. Ostatní
práce proběhnou uvnitř a mimo zaměstnanců muzea
s nimi v podstatě nikdo nepřijde do styku. Půjde tedy více
méně o „neviditelné“ dílo, které by mělo skončit v polovině prosince. Po dokončení rekonstrukce historické budovy NM, o kterou se divize 1 uchází společně s divizí 9, by
měla nová budova muzea ještě projít celkovou rekonstrukcí, aby získala podobu ze začátku 70. let minulého století.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Metrostav_02_2014.indd 3
Vojáky nahradí v Kladně studenti ČVUT
Bývalá kladenská kasárna Lidice, která po odchodu armády zůstala z větší části nevyužita, dostanou od příštího roku nové poslání. Budou sloužit studentům Fakulty biomedicínckého inženýrství ČVUT, pro které je
upraví pracovníci divize 1. V době od prosince loňského roku do ledna roku příštího zrekonstruují budovu,
která sloužila ke správním účelům a ubytování vojáků,
a přistaví k ní i zcela nový objekt.
Částečně podsklepenou třípodlažní budovu (foto č. 1),
která vznikla v období mezi světovými válkami a má
tvar písmene E, přestaví divize 1 na učebny, laboratoře,
kabinety, šatny a jejich požadované zázemí včetně třeba
bufetu. Zajímavostí určitě bude speciální učebna v přízemí
s garážovým vstupem, kde se budou studenti na skutečném vozidle seznamovat s vybavením sanitky. V suterénu
pak budou sklady a v podkroví plynová kotelna.
Akce je na samém počátku, a tak stavbaři zatím stihli
zahájit jen bourací práce (foto č. 2). Postupně předělají
vnitřní omítky a podlahy, vybudují nové příčky, vymění
podlahy, dveře a okna, u nichž se budou snažit zachovat
stejné členění jako u starých dřevěných. Zároveň nahradí
starou plechovou střechu novou keramickou z velkoformátových cihlově červených tašek. Zateplí fasádu a samozřejmě vymění všechny inženýrské sítě a rozvody.
„Žádné větší problémy na stavbě neočekáváme. Jedinou komplikací asi bude zubní ordinace s pohotovostí.
Je umístěná v části prvního nadzemního podlaží a rekonstrukce se jí netýká, takže zůstává i během našich prací
1
v provozu,“ říká vedoucí projektu Petr Kratochvíl, do jehož
života kladenská kasárna zasáhla již podruhé. „Před lety
jsem tady byl jako branec u odvodu,“ vzpomíná.
Přístavba vyplní prostory mezi postranními křídly
rekonstruované budovy. Budou v ní dvě posluchárny se
sestupným hledištěm, každá pro 150 studentů. K budově
přibude i vstupní hala a dva výtahy. Posluchárny budou
mít svou vlastní vzduchotechniku, umístěnou ve volném
prostoru pod auditoriem. Komplex doplní energetický
zdroj pro případ výpadku elektrického proudu.
Obě akce jsou projektovány a sledovány odděleně,
protože jsou odlišně financovány. Náklady rekonstrukce kryjí dotace z Regionálního operačního programu,
přístavba, na niž dotační prostředky nezbyly, je hrazena
z rozpočtu města. Již dnes investoři hledají další finanční
zdroje, protože touto akcí jejich velkolepé plány s bývalými kasárny nekončí. Postupně v jejich areálu hodlají
vybudovat celý univerzitní kampus, v němž by kromě
učeben a poslucháren měli mít studenti k dispozici třeba
i univerzitní knihovnu, koleje s 500 lůžky a společenské
centrum, které by mohli využívat i další obyvatelé Kladna.
Fakulta biomedicínského inženýrství je druhou nejmladší fakultou ČVUT. Vznikla v roce 2005 a je jako jediná
mimopražská. V současnosti ji navštěvuje na 1500 studentů a škola by chtěla jejich počet zdvojnásobit. Dílo
divize 1 budou využívat především studenti bakalářského
studia, budoucí zdravotníci a fyzioterapeuti.
–jar–, foto Josef Husák
2
Zabezpečení domu poškozeného výbuchem
Vloni 29. dubna poškodil dům č. p. 334 na Smetanově
nábřeží v Praze výbuch plynu. Propadla se při něm část
stropů nad přízemím a asi o 5 cm vychýlila obvodová
stěna do Divadelní ulice. Došlo i k porušení mnoha
dalších konstrukcí a zničení oken. Spolu s hledáním
zraněných se ihned rozeběhly práce, které musely
poničený objekt staticky zajistit. Kromě hasičů se na
nich okamžitě začali podílet i zaměstnanci Metrostavu,
který má s pražským magistrátem uzavřenou smlouvu
na vykonávání neodkladných zabezpečovacích prací
potřebných právě v souvislosti s haváriemi staveb.
Divize 6 zajistila vychýlenou uliční fasádu ocelovými
stojkami a pracovníci CCE Praha ji osadili systémem
elektronického měření, který její pohyb soustavně monitoroval. V dubnu se potom pustili do práce zaměstnanci
střediska stavomontážních prací divize 9.
„Celkem jsme z objektu odstranili téměř 300 tun suti.
Museli jsme pracovat ve zvláštním režimu, bez strojů
a bez techniky. Byla to jen ruční práce, při níž jsme navíc
ze směsi cihel, dřeva a skla museli vysbírat všechny papíry a odevzdat je k dalšímu třídění firmám, které v budově
sídlily,“ vzpomíná stavbyvedoucí František Ptáček.
Další práce na zabezpečení objektu potom tým divize 9 pod vedením Milana Vaňkáta prováděl podle statického projektu a v součinnosti s památkáři. Klasicistní
budova č. p. 334, která vznikla v polovině 19. století podle
plánů Františka Wolfa, je totiž památkově chráněná.
„Z domu byl nejvíc poničený nepodsklepený podélný
dvojtrakt u Divadelní ulice se čtyřmi podlažími a vykonzolovanými pavlačemi do dvora. Křídlo ke Smetanovu
nábřeží tolik poškozené nebylo. My jsme dostali za úkol
celý objekt pouze zajistit, aby byl bezpečný pro následné
úpravy. Zatím se totiž neví, kdo v něm bude sídlit, a proto
jsme třeba nedělali nový strop v místech, kde se původní
propadl. Jen jsme toto místo zabezpečili (foto č. 1). Ani
okna neopravujeme. Truhláři z restaurátorského střediska
naší divize provedli jejich kompletní pasportizaci a určili
míru poškození. Zhruba třetina jich havárii nepřežila, my
ale všechny jen zakrýváme OSB deskami,“ říká František
2
1
Ptáček a dál popisuje: „Zhruba tři čtvrtiny fasády do
Divadelní ulice jsme museli zajistit ocelovou konstrukcí
(foto č. 2), která stěnu svázala táhly přes šířku domu
s protilehlou fasádou do dvora. Asi nejobtížnější bylo
pod ochranou pomocných konstrukcí vybourat a znovu
vyzdít dva meziokenní pilíře do Divadelní – od terénu až po
střechu. Další čtyři jsme vyzdili částečně. Obezdili jsme
průjezd do dvora a znovu jej zaklenuli. Mezi jiným jsme
kompletně demontovali i sádrokartonové podhledy, které
nečekaně padaly i dlouho po výbuchu.“
Dnes už zabezpečovací práce v domě č. p. 334 končí. Tým ze stavomontážního střediska divize 9, který na
místě vede Ing. Dalibor Andrlík, bude od začátku února
do jeho konce v objektu provádět jen drobné úklidové
práce a důkladně zajistí vstupy. Díky svým zkušenostem
a profesionalitě si s nebezpečnou stavbou dobře poradil.
Příště bychom ale o něm raději psali v souvislosti s jinou
zakázkou než s takovou, které předchází katastrofa s téměř padesátkou zraněných osob.
30.1.14 13:57