Metrostav 11-12/2016

• Strana 1

  Místo staré Modré hvězdy vyroste nové PIANO

  Během jednoho měsíce zahájil tým Ing. Milana Hro-

  mádky zjihočeského oblastního zastoupení divize 6 už

  druhou stavbu vČeských Budějovicích. Spolu smoder-

  nizací nemocničního pavilonu Zpostaví namístě, kde

  stával zájezdní hostinec Modrá hvězda, administrativ-

  ní centrum PIANO. Symbolického poklepu nazákladní

  kámen se stavba dočkala 21. června. Za divizi 6 se

  kladívka chopil ředitel Ing.Jan Cuc (foto druhý zprava).

  „VČeských Budějovicích stavím rád. Jsem totiž zPís-

  ku, a protože je mám v dojezdové vzdálenosti, mohu

  bydlet doma. Vdivizi 6 sice působím krátce, ale baví mě

  v ní pracovat, protože mám kolem sebe fajn kolegy,“ těší

  se nanovou zakázku Ing.Hromádka.

  Ukřižovatky ulic Mánesova aLidická čeká jeho tým

  spousta práce. Na nepravidelném půdorysu, jehož tvar

  kolísá mezi písmeny UaW, musí naploše asi 65m x 72 m

  vystavět objekt se dvěma podzemními aaž šesti nadzem-

  ními podlažími. Poslední servisní patro přitom bude jen

  nad jedním křídlem budovy.

  PIANO, navržené autory z ateliéru CMC architects,

  dostalo jméno podle vzhledu – při pohledu zdálky má to-

  tiž opravdu připomínat hudební nástroj. Konzola lemující

  střechu se bude poobvodu výškově zvedat jako otevřené

  koncertní křídlo. Fasáda svým zabarvením a rastrem

  zase napodobí klavírní klávesy. Jedním zdůležitých prin-

  cipů ovlivňujících architektonický návrh bylo zachování

  maximálního počtu původních stromů. Polouzavřenému

  vnitřnímu atriu proto bude vévodit vzrostlý kaštan. Dru-

  hému stromu se přizpůsobil tvar jižní fasády (vizualizace).

  Stavbaři začnou naPIANU pracovat zhruba vpolovině

  července aza14 měsíců musí podle smlouvy dokončit

  hrubou stavbu z monolitického železobetonu. Do šesti

  měsíců odpokynu investora potom musí objekt dokončit

  – divize 6 dnes předpokládá, že stavba skončí 19. břez-

  na2018. „Vhledem kumístění staveniště vcípu usoutoku

  Vltavy sMalší akhloubce základové spáry až osm metrů

  pod terénem očekáváme již od začátku výkopů obtíže

  se spodní vodou. Stavební jámu proto budeme muset

  těsnit pomocí štětovnic. Také piloty, které ponesou bílou

  vanu podzemních konstrukcí, bylo nutné navrhnout tak,

  aby pod sloupy nepřenášely jen tlak, ale itah, protože

  musí objekt vprůběhu prací zabezpečit proti vyplavání,“

  konstatuje Ing.Hromádka. Stejně jako vnemocnici bude

  muset i tady jeho tým přizpůsobit hlučnost a prašnost

  prováděných činností okolí. Obyvatelé sousedních domů

  totiž nejsou výstavbě PIANA příliš nakloněni.

  Vpodzemí objektu svíce než 60000 kubíky obestavě-

  ného prostoru zaparkuje vroce 2018 až 112 aut. Vpřízemí

  najdou místo obchody avečtyřech patrech bude vkance-

  lářích pracovat až 600 lidí. Tradice stravovacího zařízení

  se ale z PIANA nevytratí. Modrou hvězdu z 19.století,

  kterou vestoletí 20. nahradila školní jídelna, by totiž měla

  v21. století vpřízemí novostavby vystřídat kavárna.

  –ls–, foto ČTK, vizualizace CMC architecs

  ČTRNÁCTIDENÍK METROSTAV A.S.

  KRÁTCE / AKTUÁLNĚ

  Úspěch vpřímém přenosu

  Zisk tří hlavních titulů

  Vsoutěži Česká dopravní stavba/technologie/inovace

  roku 2015, dokteré bylo přihlášeno rekordních 52sta-

  veb či technologií, získal Metrostav zasvá díla hned tři

  hlavní tituly ačtyři další ceny. Gratulujeme!

  Cenu ŘSD zadostavbu estakády naMÚK Opatovice

  přebíral vedoucí projektu zaMetrostav Ing.Richard Ra-

  kouš zdivize 4 ajeho partner vesdružení zfirmy Skanska.

  Dnes už bývalý kolega zdivize 2 Ing.Miroslav Padevět

  získal Cenu ČKAIT pro stavbyvedoucího za skvěle od-

  vedenou práci při ražbách tunelu Blanka. Česká silniční

  společnost ocenila flexibilní přesuvnou skruž pro betonáž

  mostů. Diplom i skleněnou plastiku si odnesl výrobní

  náměstek divize 4 Ing.Pavel Kout, který pro tutéž skruž

  převzal i hlavní titul ČDS&T2015 vkategorii technologie.

  Cenu ministra dopravy obdržela severovýchodní tan-

  genta vMladé Boleslavi, kterou opět budoval tým Ing.Ra-

  kouše. Tituly ČDS&T 2015 v kategorii stavba dostaly

  prodloužení metra V.A, cenu přebíral obchodního ředitel

  firmy Ing. Milan Veselský, a tunelový komplex Blanka,

  zakterý si odnesl ocenění ředitel divize2 Ing.Miloslav

  Hadrava (foto vpravo). Nagalavečeru soutěže vBetlém-

  ské kapli se 16.června radovali z úspěchů firmy idalší její

  zástupci včele sprezidentem Skupiny Jiřím Bělohlavem

  agenerálním ředitelem Metrostavu Ing.Pavlem Pilátem.

  Jednu cenu Metrostav při této příležitosti isám udělil.

  Vsoutěži Onejlepší studentskou závěrečnou práci zobo-

  ru doprava adopravní stavitelství ocenil Ing.Veselský dílo

  Ing.Martina Olšáka Obloukový most přes dálnici.

  29. června 2016 / 11–12 / XXVIII

  Jak obléci velrybu str. 2

  Ptáme se: Ing. Štefana Ivora,

  vedoucího ražeb z divize 5 str. 2

  Divize 3 zvládá i složité

  technologické zakázky str. 2

  Cesta jako na Měsíc str. 5

  Základem modernizace trati Plzeň–

  Rokycany je tunel Ejpovice str. 5

  Fotoreportáž: Kvalitní sportovní

  výkony a dobrá nálada str. 6

  Zájem zahraničních médií

  Prorážka jižního tubusu tunelu Ejpovice vzbudila pozornost

  takévzahraničí. Informace oní spolu sfotografií tunelářů

  zdivize 5 se objevily inawebových stránkách amerického

  časopisu Tunnelling Journal (tunnellingjournal.com), který

  vtištěné podobě vychází šestkrát doroka avzámoří patří

  mezi hlavní publikace zoblasti podzemního stavitelství.

  Vizitka nabeton

  Každý, kdo projíždí

  podálniciD1 kolem exitu 34,

  může vploše mezi rampami

  mimoúrovňové křižovatky

  Ostředek zahlédnout

  kapacitní mobilní betonárnu.

  Nedávno se dočkala

  označení podle vizuálního stylu Metrostavu, atak všichni

  motoristé mohou snadno identifikovat zařízení, díky němuž

  tým Ing.Zdeňka Ludvíka zdivize 4 modernizuje naši

  nejstarší dálnici vevelmi vysokém tempu.

  Další nová práce pro divizi 3

  Koncem května a začátkem června podepsali zástupci

  divize 3 smlouvy naprovedení hned tří zakázek. Tým

  Ing.Petra Macháčka zateplí kasárna vLitoměřicích

  adostaví vnich garáže pro vojenskou techniku.

  Ing.Stanislav Červený povede skolegy výstavbu

  autosalonu Lexus vPraze-Stodůlkách. Atriovou fasádu

  vbudově Amazon Court v Praze 8 vymění za tři měsíce

  montéři řízení týmem Ing. Martina Zelenky.

  Na prorážku jižního tubusu tunelu Ejpovice se 11. června přišlo podívat přes pět tisíc diváků. A všichni se měli na co koukat – raziči divize 5 totiž s konvertibilním razicím štítem

  Viktorie vyhlédli na Doubravku až vodpoledních hodinách. Videa z úspěšného konce ražeb najdete na Facebooku Metrostavu, další fotografie a informace jsou na straně 3.

  Barborka vHelsinkách

  Pracovníky divize 5, kteří pod vedením Ing. Aleše

  Gotharda vyrazí vHelsinkách 2,7 km traťových tunelů

  metra se stanicí Espoonlahti, chrání od13. června vy-

  svěcená soška svaté Barbory, patronky tunelářů.

  Malé slavnosti spojené s uložením Barborky do

  schránky uportálu se zúčastnil finský ministr zahranič-

  ních věcí Timo Soini, který provedl i symbolický první

  odpal (foto). Kromě velvyslance České republiky veFin-

  sku Martina Tomči, zástupců projektu výstavby metra

  Länsimetro apředstavitelů místního partnera firmy Destia

  při té příležitosti doměsta Espoo (součásti tzv. Velkých

  Helsinek) zavítal ivýrobně-technický ředitel Metrostavu

  Ing.Ivan Hrdina aředitel útvaru zahraničního podnikání

  Skupiny Metrostav Ing.Václav Soukup.

  –red–, foto archiv stavby

  V přehledu CZECH TOP 100

  si podle tržeb za rok 2015

  Skupina Metrostav polepšila

  a v žebříčku nejvýznamnějších firem

  obsadila 13. místo.

  Zároveň je v České republice

  9. největším zaměstnavatelem.

  Metrostav_11_12_2016.indd 1 24.06.16 11:22

• Strana 2

  Divize 3 zvládá složité technologické zakázky

  Za jednoduchým konstatováním, že tým Ing. Zdeňka

  Hoška z divize 3 dokončil zakázku Ekologizace cen-

  trálního zásobování teplem Žatecké teplárenské, se

  skrývá mnoho složitostí. Prvně úspěch vsoutěži, kde

  jsou zadané pouze parametry a okrajové podmínky

  specifikované číselnými hodnotami a textem. Upro-

  střed krach hlavního dodavatele. Na závěr úspěšné

  uvedení díla do provozu. Vše voboru, v němž běžný

  stavbař má co dělat, aby rozuměl alespoň českým

  termínům – jen vysvětlení zkratek zabírá pět stran za-

  dávací dokumentace.

  „Dostali jsme zaúkol sestavit podle vlastního know-

  -how výkazy výměr, zpracovat projektovou dokumentaci

  na rekonstrukci dvou ze čtyř kotlů teplárny, stanovit

  správně cenu avyhrát,“ říká Ing.Hošek. „Když se nám to

  zdařilo, museli jsme roštové kotle naspalování hnědého

  uhlí přestavět podle našeho návrhu na vícepalivové sprv-

  ky fluidní techniky tak, aby zařízení svyšší účinností plnilo

  směrnici EU omezující průmyslové emise,“ dodává.

  Dnes už vŽatci zbývá jen odstranit vady anedodělky

  akotle uvést doautomatického režimu. V jejich spodní

  části se prvně musí vnajížděcí komoře nahřát naftovým

  hořákem spalovací vzduch nateplotu 450 ˚C. Vzduchový

  ventilátor jej pak vžene dospalovacího roštu, čímž na-

  startuje spalovací proces fluidní vrstvy. Následně šnekové

  dopravníky dopraví z násypky do kotle palivo o frakci

  0–10mm. Proces spalování se reguluje pomocí kouřové-

  ho, respektive recirkulačního avzduchového ventilátoru.

  Pro snadnější obsluhu doplňují složité zařízení různé plo-

  šiny alávky, které byly samozřejmou součástí zakázky.

  „Nastavbě se mi hodily zkušenosti zpodobných pro-

  jektů třeba velektrárně Prunéřov, kde máme vsoučas-

  nosti rozpracované hned dvě další zakázky. Vprůběhu díla

  totiž nasebe podala insolvenční návrh firma PolyComp,

  náš hlavní dodavatel technologické části. Museli jsme

  převzít veškeré její dodávky avymáhat poní alespoň pro-

  jektovou dokumentaci, což opravdu nebylo jednoduché,“

  vzpomíná Ing.Hošek. Při rekonstrukci, která trvala přesně

  rok, zajišťovali montáž kotlů (foto) ijejich instrumentaci,

  tedy soubor všech potřebných měřicích zařízení, pracov-

  níci střediska montáží z provozu ocelových konstrukcí

  divize3. Potvrdili tak, že dobře zvládnou obtížný techno-

  logický projekt, ikdyž je víc strojařský než stavbařský.

  –red–, foto archiv stavby

  Jak obléci velrybu

  Prvně si musíte pořídit plejtváka myšoka – tedy ale-

  spoň jeho kostru, jako mají v národním muzeu (NM)

  vPraze (foto č. 1). Dál byste měli postupovat stejně

  jako stavbaři, kteří pod přísným dohledem týmu Jana

  Kučery zdivize 9 historickou budovu NM rekonstruují

  isnepřestěhovanou achoulostivou velrybou.

  Postup odívání pozůstatků jednoho znejvětších savců

  světa je následující: Nejprve kosti obalte jemnou netkanou

  geotextilií (foto č. 2). Podšívku pro kabát vytvořte zprů-

  hledné polyvinylchloridové fólie (foto č. 3) anasvrchník

  použijte tepelněizolační sendvičové panely (foto č. 4). Aby

  plášť držel pohromadě abylo vněm dost místa, sestavte

  jej nakostře zocelových profilů ohmotnosti přes devět

  tun. Při jejím tvarování nezapomeňte respektovat figuru

  – uocasu tvar zužte, aby zbylo víc místa pro pohyb okolo

  manekýna. Oblek také nesmíte courat pozemi – zavěste

  ho proto naocelová táhla provlečená stropem a upevněná

  naocelových převázkách uložených navazných trámech.

  Jste-li šikovní jako „krejčí“ vNM, bude vám oblékání

  trvat asi dva měsíce. Pokud by se vám zdála ochrana vel-

  ryby složitá, pořiďte si něco menšího. Třeba slona nebo

  žirafu, ti se oblékají snáz. Pracovníci muzea jim nasadili

  obyčejnou dřevěnou schránku nakolečkách (foto č. 5).

  Celkem asi třináctitunový kabátek muzejního expo-

  nátu doplní koncem června klimatizace a čidla teploty,

  vlhkosti iEPS. Ta, co signalizují vibrace, už jsou vprovozu

  dávno. Dokladují, že ipřes probíhající rekonstrukce fasád,

  střech i krovu, rozebírání hrubých dřevěných podlah apří-

  pravy tras pro TZB visí historická kostra jako vbavlnce.

  –red–, foto Irena Klingorová

  Ing.Štefana Ivora,

  vedoucího ražeb tunelu Ejpovice

  Než se stal slovenský inženýr Štefan Ivor vedoucím

  projektu ražeb tunelu Ejpovice, získal i přes své mládí

  spoustu zkušeností. Teoretické vědomosti nabyl na

  Fakultě hornictví, ekologie, řízení a geotechnologií

  Technické univerzity v Košicích. Praktické znalosti sbí-

  rá už od roku 2003 na tunelových stavbách Metrostavu.

  Máte zkušenosti se všemi technologiemi stavby tune-

  lů, které Metrostav používá. Kde všude jstepůsobil?

  Začínal jsem na tunelu Krasíkov I, pak přešel na tunel

  Hněvkovský II a pokračoval v Praze na Novém spojení. To

  vše byly ražby pomocí Nové rakouské tunelovací metody.

  Na Islandu jsem se při projektu Héðinsfjarðargöng sezná-

  mil smetodou Drill&Blast anastavbě metra V.A pracoval

  stunelovacími stroji (TBM). Obdobný typ – konvertibilní

  štít EPB/hardrock teď využíváme i pro ražbu tunelu Ejpo-

  vice. Jsou ale ještě další technologie pro budování pod-

  zemních staveb, se kterými jsem se ještě nesetkal, třeba

  umělé zmrazování zemin. Pořád se tedy mám co učit…

  Která z metod, co znáte, se vám líbí nejvíc?

  Na mé práci je krásné, že každý projekt je specifický

  apřináší jiné výzvy. Tím, že jsem vystudoval hornickou fa-

  kultu, mám blíž k přírodě, ke geologii, aproto jsem radši,

  pokud si na skálu mohu sáhnout. TBM je jistě zajímavější

  pro strojaře. Mám obrovské štěstí, že během celé kariéry

  pracuji s malými obměnami se stejnými lidmi. To je pro

  mě velmi důležité. Tunelářská práce je týmová aje lehčí,

  když si důvěřujeme a můžeme se na sebe spolehnout.

  Co se vám prvně vybaví při vzpomínce na Island?

  Jak jsem byl po příletu překvapen, že na něm nerostou

  stromy, a uvědomil si, že bych tam proto nemohl žít na-

  trvalo, i když je Island jinak krásný. S kolegy si při vzpo-

  mínkách na něj často říkáme, že na to zlé člověk vždycky

  zapomene avrací se jen ktomu dobrému. Proto si asi nej-

  dřív vybavím přístup místních lidí. Snažili se nám pomoci,

  protože věděli, že ten tunel nestavíme pro sebe, ale pro ně.

  Další už jsou osobní věci, které jsem dřív nepoznal, třeba

  dlouhodobé odloučení od rodiny aod známých. V tomto

  ohledu mi islandský pobyt nahradil vojnu, kde jsem nebyl.

  Blíží se prorážka jižního tubusu tunelu Ejpovice. Co vás

  při jeho ražbě nejvíc překvapilo?

  I po zkušenostech z metra bylo pro nás překvapením

  chování horninového masivu v Homolce, jeho nestabilita

  a silné přítoky vody. Podle zadávací dokumentace jsme

  čekali, že situace bude lepší. VChlumu nás zase překva-

  pila vysoká abrazivita horniny, která měla vliv na častější

  výměnu řezných nástrojů. Potřebovali jsme jich dvojná-

  sobek oproti plánu, což znamenalo i častější prostoje.

  A co vás naopak potěšilo?

  Stále mě fascinuje, že za sebou každý den vidím kus ho-

  tové práce. U TBM o to hezčí, že tunel je už hotový is de-

  finitivním ostěním. Je to prostě čistší práce než uNRTM.

  Teď bude prorážka. Co budete dělat dál?

  Po prorážce vrchlíku i 50metrového zbytku profilu v zá-

  řezu vysuneme ven štítovou část stroje o délce asi 20 m.

  Částečně ji demontujeme a auty převezeme zpět na start.

  Vozíky závěsu vtunelu rozpojíme a pomocí vozidel MSV,

  které jinak ke štítu dopravují segmenty prefabrikovaného

  ostění, je protáhneme tunelem zpět. Stroj musíme zkont-

  rolovat, repasovat, aprotože už víme, že byl kvůli abrazi-

  vitě horniny víc namáhaný, než jsme očekávali, zahájíme

  ražbu severního tubusu nejspíš až po čtyřech měsících.

  Bude jeho ražba stejná jako u jižního?

  Zkušenosti z ražby první trouby jsou cenné, dělali jsme

  iprůzkumy navíc zejména v sedle mezi Homolkou a Chlu-

  mem. V podzemí ale nikdy nevíte. Severní tubus povede

  až 35 m od jižního a bude mít nižší nadloží. Geologie je

  nevyzpytatelná, i na 30 metrech se zničehonic změní…

  Příroda prostě člověka dokáže překvapit, i když je připra-

  vený. To je na tunelářské práci těžké, ale zároveň krásné.

  Co byste rád stavěl po dokončení tunelu Ejpovice?

  Nejspíš metro D a další tunely pro SŽDC, které se stále

  odkládají. Přál bych si připravené projekty a lidi, které

  mám, protože dávají práci všechno, a to se všude nevidí.

  strana 2

  PTÁME SE

  1

  Keramický reliéf Praha naMůstku

  Vroce 1977 započaly práce nanové, třetí lince praž-

  ského metra B. Její trasa začínala nasmíchovském ná-

  draží akončila naFlorenci (původním názvem Sokolov-

  ská). Mezi nimi se nacházelo dalších pět stanic – Anděl

  (tehdy stanice Moskevská), Karlovo náměstí, Národní

  třída, Můstek aNáměstí Republiky. Vestanici Můstek

  linka křižovala, respektive podjížděla již existující tra-

  su metra A, při jejíž stavbě proběhly rozsáhlé archeo-

  logické průzkumy, které mimo jiné odhalily středověké

  valy ipříkopy apředevším kamennou konstrukci ma-

  lého mostu, jenž dal stanici naobou trasách jméno.

  Mostek se nachází vjednom zvestibulů linky A. His-

  torická hodnota tohoto místa však měla být připomenuta

  také cestujícím linky B. Proto vzniklo ve vestibulu pod

  Jungmannovým náměstím umělecké dílo snázvem Praha

  (foto č. 1), které důležitost této dopravní akulturní křižo-

  vatky dokumentuje. Celou jednu stěnu podchodu tvoří

  keramický reliéf složený z čtvercových dlaždic. Mělká

  plastika přestavuje pomyslnou trasu hlavním městem,

  přičemž zobrazuje její nejvýznamnější památky. Nachází

  se zde silueta Národního muzea, Zlaté kapličky či Karlova

  mostu. Mezi nimi se proplétá stuha řeky Vltavy. Vystupují

  zde postavy významných pražských literátů a milenců

  naprocházce ulicemi metropole. Lze tu nalézt i dva erbov-

  ní znaky symbolizující Staré aNové Město pražské (foto

  č.2). Dílo vytvořil významný český keramik Lubomír Šilar,

  jenž reliéfu vtiskl jakýsi punc archaičnosti.

  Šilar vroce 1951 dokončil studia naStátní keramické

  škole vPraze, ponichž pokračoval napražské Umělec-

  koprůmyslové škole, kde navštěvoval ateliér Keramiky

  aporcelánu uprofesora Otto Eckerta. V60. a70. letech

  20. století se zúčastnil několika zahraničních soutěž-

  ních výstav apřehlídek, nanichž získal přední ocenění.

  Věnoval se hlavně zpracování motivu ženského azvíře-

  cího těla. Výtvarnou inspiraci přitom čerpal především

  zprehistorických maleb vjeskyních Lascaux aAltamira.

  Právě jejich specifická modelace, schematičnost azemitá

  barevnost se promítla i do reliéfu Praha. Dílo, jež bylo

  druhou Šilarovou prací pro metro (jeho reliéfy zdobí také

  vestibul stanice Jiřího zPoděbrad), bylo veřejnosti odha-

  leno roku 1985, kdy byl tento úsek linky B zprovozněn.

  Jakub Potůček

  1

  2

  3

  4

  5

  Při fluidním spalování (zlat. fluidus, tekutý) se spaluje

  směs jemně rozemletého uhlí (případně ijiné látky)

  se vzduchem. Práškové uhlí nabývá díky velkému

  povrchu vlastnosti tekutin arychle istejnoměrně shoří

  najemný popel. Vhodnou regulací teploty hoření lze

  dosáhnout snížení nežádoucích zplodin, zejména oxidů

  dusíku. Dosměsi lze přidávat idalší práškové látky,

  jež nasebe vážou například oxid siřičitý. Fluidní kotel

  dosahuje vysoké účinnosti, ale představuje poměrně

  složité zařízení. Při zacházení suhelným prachem jsou

  třeba různá opatření, aby nedocházelo ksamovznícení,

  kexplozi prachu apodobně. Dnes se fluidním

  spalováním vyrábí asi 50 % světové elektrické energie.

  METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

  2

  Metrostav_11_12_2016.indd 2 24.06.16 11:22

• Strana 3

  První pražské vlaštovky zgeometrického hnízda

  Ačkoliv se česká avantgarda zrodila již roku 1922,

  architektuře navrhované jejími protagonisty se za-

  čalo dařit teprve až poroce 1925, kdy byly vhlavním

  městě postaveny čtyři klíčové stavby raného českého

  funkcionalismu: Obchodní akancelářský dům Olympic

  (Spálená čp. 75), obchodní dům firmy A. Lindt (Václav-

  ské náměstí čp. 773), ženský penzion sdružení YWCA

  (Žitná čp. 563) akonečně kancelářský a obytný dům

  společnosti Habich (Štěpánská čp. 654).

  Manifest české avantgardy

  První azároveň nejdůležitější stavbu nejen ztéto čtveřice

  navrhl Jaromír Krejcar (1895–1949), architekt, kterého

  teoretik Karel Teige pasoval dorole vůdčí osobnosti zdejší

  architektonické avantgardy. Žák Jana Kotěry (1871–1923)

  zAVU vPraze nasebe poprvé, anutno dodat velmi hlasitě,

  upozornil právě roku 1922, kdy se ujal redakce sborníku

  Život II. Opěvovaného azrovna tak zatracovaného mani-

  festu právě zrozené české avantgardy.

  Mezi ty, kteří Jaromíru Krejcarovi nemohli přijít

  najméno, patřil i historik umění asekční šéf ministerstva

  školství V. V. Štech (1885–1974). Osborníku prý prohlá-

  sil, že „vážně ohrožuje bezpečnost republiky, jsa ideově

  v přímé souvislosti s atentátem na ministra Rašína“¹.

  Naopak ti, komu reprodukované práce, myšlenky jakož

  ipůsobivá typografie – zkrátka moderní životní styl – kon-

  venovaly, byli nadšeni. Nehrálo přitom žádnou roli, že se

  nápadně podobal Le Corbusierově revue L’Esprtit noveau

  avmnohém si dokonce protiřečil, jak si povšiml recenzent

  Národních listů. Vtextu otištěném vdubnu 1923 napsal,

  že výtvarný obor Umělecké besedy vydal knihu vskutku

  kapitalistickou, protože opěvuje „hukačky automobilů,

  motory značky Indian, parníky Holand-America-Line,

  aeroplány systému Goliath, novoyorské mrakodrapy, Eif-

  felovu věž, třídy velkoměsta, théâtres des variétés, fox-

  -trott, shimmy jazz, tančící růžové baletky (…) Tedy vše,

  co je (…) dostupno jen zadobré peníze, co je pro kapita-

  listu avelkoobchod aco my, všední aubozí buržouzkové

  musíme si odpustit“, povzdechl si pisatel aironicky dodal.

  Paradoxem díla „jest skutečnost, že touto extasí nad těmi

  všemi krásami světa jsou jati přispěvatelé sborníku právě

  zřad Devětsilu, jenž prý pěstuje proletkult“².

  Architektura musí odpovídat době, kdy vzniká

  Je podstatné, že se ve sborníku objevily přinejmenším

  dvě eseje, které zásadním způsobem ovlivnily českou

  architekturu raných dvacátých let. Jejich autorem byl

  sám Krejcar apropůjčil jim skoro básnická pojmenování:

  „Architektura transatlantických parníků“³ a „Made in

  America“

  4

  . Jejich obsah ale byl až nečekaně prozaický,

  psaný jednoduchým auniverzálně srozumitelným jazy-

  kem proklamativního stylu. Vprvním znich Krejcar pro-

  střednictvím snímků velkých zaoceánských parníků včet-

  ně legendárního Titaniku poukázal nato, jakým směrem

  se moderní architektura musí ubírat. Tedy cestou, která

  bude adekvátně odpovídat době, jejímu způsobu života

  atechnickým možnostem, nakteré musí apriori reagovat.

  Vedruhém pak poukázal nanutnost zbavit se zatěžující

  tradice, která brání vpokroku, ainspirovat se inženýrskou

  architekturou, konkrétně americkým mrakodrapem, který

  představuje „zásadně novou koncepci budovy, koncepci

  ryze moderní, konstruktivně danou možnostmi moderní

  inženýrské techniky“. Mimochodem identické stanovisko

  zaujal také Le Corbusier, jenž vesvé knize Zanovou archi-

  tekturu říká: „naslouchejme radám amerických inženýrů.

  Ale chraňme se amerických architektů“

  5

  !

  Inspirace přelomové stavby

  Jak by taková architektura měla vypadat, ukázal Krejcar

  až čtyři roky později, kdy natřetí výstavě spolku Devětsil

  představil projekt obchodního a kancelářského domu

  Olympic. Přelomové stavby evokující svým názvem jak

  stejnojmenné plavidlo zflotily White Star Line

  6

  , tak ima-

  ginární parník, na kterém se plavil Seifertův námořník

  zbásnické sbírky Samá láska zroku 1923.

  Se světy techniky abásnické imaginace vintencích

  Teigeho knihy Stavba a báseň z roku 1927 byl ovšem

  palác Olympic spjat i prostřednictvím bezdrátové tele-

  grafie známé pod zkratkou TSF (Telegraphie sans fils)

  a jí inspirovanou básnickou sbírkou Jaroslava Seiferta

  Navlnách TSF

  7

  . NaKrejcarově studii Olympicu, respektive

  jeho druhé variantě zroku 1926, se satributy všech výše

  uvedených fenoménů přirozeně setkáváme.

  Palác Olympic

  Lodní neboli nautické tvarosloví inspirované účelnou

  krásou zaoceánských plavidel u Olympicu představují

  soustavy balkonů ateras lemovaných trubkovým zábra-

  dlím ataké anténní stožáry, které zase odkazují knovým

  telekomunikačním technologiím ibásnické sbírce přítele

  Seiferta, kterou architekt připomněl prostřednictvím liter

  TSF. Umístil je mezi reklamní nápisy, čímž také zdůraznil,

  že Olympic je produktem nového, ryze českého proudu,

  poetismu. Jeho leitmotivem byl, jak známo, sám život.

  Skutečný život vevšech podobách asním spjaté umění jej

  žít, které se stalo předmětem bezmezné adorace. Opěvo-

  val je skoro každý aS. K. Neumann například provolával:

  „Ať žije život!“, neboť „Co jiného mělo by žíti dnes nade

  všemi pokácenými modlami minulých věků, po všech

  bludech, které se stavěly mezi člověka aživot?“

  8

  .

  Podobu života, který příslušníci avantgardy tolik milo-

  vali, zásadním způsobem determinoval fenomén rušných

  ulic a velkoměstských bulvárů, bez něhož si moderní

  umění lze jen stěží představit. Již odkonce devatenác-

  tého století v něm hrála jejich podmanivá atmosféra

  klíčovou roli. Avšak více než kdykoliv předtím nabyly

  avenue moderních metropolí naaktuálnosti právě vtéto

  době. Stoupenci avantgardy je totiž považovali zasymbol

  modernity ajeviště neustále reprízujíc dramatická dějství

  sexistenciálním podtextem zamísta, která člověka nové

  éry přímo nutí k„očumování ponich“ ijejich zábavních

  podnicích zářících neony reklamních nápisů.

  Krejcar naně samozřejmě pamatoval, ale stylisticky

  je nijak neupravoval. Pracoval jen s originálními logy

  skutečných firem, neboť „reklamu není možno pojímati

  malířsky ani jakkoli jinak. Reklamní předmět krásný

  vesmyslu uměleckém jest špatným vesmyslu reklamy“,

  napsal tehdy zPaříže Josef Šíma azdůraznil, že „reklama

  právě jako kinematograf dotýká se hluboce života dnešní

  doby. Doba vnich snad nachází lépe svého výrazu nežli

  vumění, nalézajícím se vbolestném přerodu. Reklama,

  nezatížená tradicí, jest plodem doby atak jako kinema-

  tograf tvořena žádostí davu; prostá asrozumitelná všem.

  Rezonuje veškeré chtění, jest měnitelnou dle okolností

  aprostředí, apřece tak přesně vymezená, že zůstává vždy

  tak dokonale reklamou jako chemie chemií“

  9

  .

  Nebudeme jistě daleko pravdy, konstatujeme-li, že

  přesně tak si Krejcar svůj Olympic představoval. Tedy jako

  adaptabilní anaprvní pohled čitelnou budovu, která bude

  schopna žít denním inočním životem zároveň. Přes den

  lákat kolemjdoucí na atraktivní zboží umně aranžované

  vobrovských výkladních skříních, zvát je kposezení vka-

  várně či restaurantu a v noci, prostřednictvím světelné

  reklamy vábit pasanty dobiografu, baru nebo dancingu.

  Ačkoli výsledná podoba Olympicu dokončeného vro-

  ce 1928 se odpůvodní studie liší – jeho průčelí ztěžklo,

  čímž ztratilo nasvé eleganci – přece jenom se Krejcarovi

  podařilo „přes všecky překážky vytvořit cosi jako stan-

  dardní typ pražského domu (…) resultát nejracionál-

  nějšího řešení vmezích regulačního řádu“. Karel Teige,

  autor těchto slov, nebyl zdaleka jediným, kdo Olympic

  považoval zapřelomovou stavbu. Byli to například bás-

  ník Vítězslav Nezval, architekt Jan E. Koula nebo kritik

  Bohumil Markalous, který napsal, že Olympic „je jedna

  z nejvýznamnějších staveb pražských poslední doby“,

  poněvadž jeho prostá amonumentální krása vyrůstá jak

  z „dokonalých dispozic vnitřních“, tak i „ryzí věcnosti

  neznečistěné dekorací“

  10

  .

  Obchodní dům Lindt

  Stejně přelomovou stavbou jako Krejcarův Olympic byl

  iobchodní dům Lindt, který pro majitele Továrny umě-

  lých květin, pštrosích aozdobných per vroce 1925 na-

  vrhl absolvent pražské techniky, architekt Ludvík Kysela

  (1883–1960).

  Vdoprovodné zprávě otištěné vrevue Stavba Kysela

  oprojektu napsal, že využívá „situace parcely mezi dvěma

  náměstími Václavským a Jungmannovým pro zařízení

  obchodní pasáže, přinášející mimo výhodu komunikační,

  zisk velkých ploch výkladcových“

  11

  , která zde pochopi-

  telně hrají klíčovou roli. Stavbě, utvářené jednoduchou

  železobetonovou konstrukcí orozponu až dvanáct metrů

  totiž propůjčují charakteristické rysy raně funkcionalistic-

  ké estetiky. Obě průčelí, de facto celoskleněné závěsové

  stěny, které vposledním poschodí přecházejí velegantně

  zaoblené ateliérové patro, ovšem pouze nedemonstrují

  možnosti moderních stavebních technologií, které byly

  neoddělitelnou součástí funkcionalistické architektury,

  nýbrž zde mají ireklamní funkci. Objekt byl totiž odsamé-

  ho začátku koncipován tak, aby jeho nekompromisně mo-

  dernistické vzezření poutalo co možná největší pozornost.

  Jeho stavebník si totiž přál „obchodní dům velkého slohu,

  jaké mají již všechna cizí velkoměsta, Paříž, Londýn, Ber-

  lín i Vídeň“

  12

  . Také proto byla vbudově vedle obchodní

  pasáže projektována galerie, která ale nakonec musela

  ustoupit zábavnímu podniku „smenší scénou apotřeb-

  nými místnostmi hospodářskými“, což zdaleka nebyly

  jediné změny, které musel architekt usvé první významné

  realizace dokončené už vroce 1927 akceptovat.

  Zatímco vpřípadě exteriérů měl Kysela volnou ruku

  – vždyť moderní architektura se právě stala módní – „při

  řešení vnitřního zařízení byl projektant úplně odstaven“.

  Interiéry tak byly provedeny „vestylu hovícímu hochšta-

  plerskému vkusu nevzdělaných plutokratů“

  13

  , tedy někde

  napomezí biedermeieru adruhého rokoka.

  Mimochodem stejný osud potkal iKrejcarův Olympic.

  Úpravu jeho vnitřních prostor, především kina, vinného

  sklepu srestaurantem abarem provedla jeho majitelka

  dle návrhu konzervativního architekta Paula Sydowa,

  který „tentokráte použil (…) odpadkového německého

  expresionismu, odberlínského panstva právě odložené-

  ho“

  14

  , jak sarkasticky poznamenal Jan E. Koula. Podle

  jeho přesvědčení nebyly obchodní domy Olympic aLindt

  dokončeny v souladu s představami svých projektantů

  kvůli absenci moderních a kulturně vyspělých staveb-

  níků. Že se v tomto směru zmýlil, nejlépe ilustrují dvě

  následující práce.

  strana 3

  LETNÍ PŘÍLOHA

  pokračování na str. 4

  Penzion YWCA v Žitné ulici vypadal před rekonstrukcí opravdu jinak než v roce 2016

  Druhá studie paláce Olympic pro Spálenou ulici zroku 1926 a vpravo jeho současný vzhled

  Vlevo obchodní dům Lindt na Václavském náměstí před dokončením a vpravo jeho dnešní podoba

  Metrostav_11_12_2016.indd 3 24.06.16 11:23

• Strana 4

  strana 4

  LETNÍ PŘÍLOHA

  Penzionát pražské pobočky YWCA

  Autorem první budovy, na kterou odkazuje předchozí

  strana, byl architekt Oldřich Tyl (1884–1939), pionýr

  strohé, ušlechtile prosté inženýrsky pojaté architektury

  azároveň tragická postava naší stavební kultury, poně-

  vadž stavba, která jej spolu sVeletržním palácem (1924

  až1928, spoluautor Josef Fuchs) proslavila, jej také prak-

  ticky zničila. Řeč je samozřejmě openzionátu pražské po-

  bočky amerického hnutí YWCA, která v letech 1926–1929

  vyrostla v Žitné ulici.

  Stavbu, kterou v původní podobě již bohužel nelze

  spatřit, charakterizovala kombinace pásových oken roz-

  prostřených mezi zlehka ustupujícími lodžiemi. Nejzajíma-

  vějším azároveň nejpodmanivější prvkem zde ovšem byla

  dvojice gigantických oken směřujících jak douličního, tak

  idvorního průčelí, zanimiž se skrýval obrovský víceúrov-

  ňový společenský prostor.

  Konstrukční řešení, které je v případě této stav-

  by primárním nositelem estetických funkcí (ztělesňuje

  ovšem imorální zásady tohoto křesťanského hnutí, jehož

  mužským protějškem je mnohem známější YMCA), jako

  by zpochybňovalo existenci přírodních zákonů. Skelet,

  na němž si Oldřich Tyl vždy zakládal, zde byl srafino-

  vaností jemu vlastní zeslaben na minimum, aby „dojem

  interiérů ahlavně schodišť byl co nejsubtilnější“

  15

  , což

  se mu ale stalo osudným. Dům totiž musel být krátce

  posvém otevření – stalo se tak dne 3. února roku 1929

  – uzavřen apodroben náročné rekonstrukci, kvůli čemuž

  přišel očást svých charakteristických rysů.

  Důvodem tak radikální úpravy, která probíhala až

  do roku 1932, byla havárie poddimenzované železobe-

  tonové konstrukce, kterou snejvětší pravděpodobností

  zavinili inženýři Miloš Tereba a Josef Mikyna, Tylovi

  společníci zfirmy Tekta, která stavbu prováděla. Tekta,

  jejímž cílem bylo prostřednictvím soudobé architektury

  propagovat moderní stavební materiály ipostupy, krátce

  nato zbankrotovala. Architekt Oldřich Tyl to pochopitelně

  velmi těžce nesl. Stáhl se doústraní ajiž žádnou význam-

  nější stavbu nikdy nerealizoval.

  Smutné na tom je, že s obdobnými, ale nikoliv tak

  fatálními problémy se potýkalo iTylovo nejvýznamnější

  dílo, pražský Veletržní palác, kde počátkem třicátých let

  došlo kvážným poruchám jeho fasád zumělého kamene.

  Ivtomto případě byla navině provádějící firma (Silica),

  která opět nedodržela předepsané technologické postu-

  py. Na základě soudního šetření své pochybení uznala

  apoškozené omítky oploše téměř tisíc metrů čtverečních

  nasvé náklady opravila.

  Palác Alfréda Habicha

  Vsouladu spředstavami projektantů, vrekordně krátkém

  čase necelých dvou roků a bez vážnějších komplikací

  (pokud je mi známo) byla nakonec realizována jen druhá

  zmiňovaná budova – kancelářský, obchodní a obytný

  palác Alfréda Habicha. Důležitou roli vtom bezpochyby

  sehrálo moudré rozhodnutí, kdy se architekt Josef Havlí-

  ček (1899–1961) rozhodl statické výpočty svěřit zkušené-

  mu konstruktéru Jaroslavu Polívkovi (1886–1960). Díky

  Polívkovi se Havlíčkovi, který byl členem avantgardního

  spolku Devětsil, podařilo nakonec uskutečnit to, co Jaro-

  mír Krejcar byl nucen při stavbě svého Olympicu oželet.

  Tedy velká asubtilní pásová okna, bez nichž je funkciona-

  listická architektura jen těžko myslitelná.

  Celkové uspořádání této stavby, na níž se dokonale

  uplatnila neonová loga firem areklamní nápisy, determi-

  novaly požadavky stavebního programu, který vevnitřní

  Praze konce dvacátých let vyžadoval: „Trojí požadavek

  účelový: obytná část, obchodní část ačást kancelářská.

  Při stavbách vcentru města je snaha ta dosti přirozená

  – stavebník chce docíliti všestranného zajištění rentabi-

  lity svého budoucího objektu,“ napsal Havlíček v revue

  Stavba

  16

  . Zároveň konstatoval, že pro „architekturu těchto

  vnitropražských budov není však tato okolnost právě příz-

  nivá (…) buďto je nutno různorodost stavby zformálních

  hledisek zanedbati, jak se obyčejně děje, anebo dochází

  k různým víceméně nesprávným řešením.“ Autorům

  se ovšem oněch nesprávných řešení podařilo vyvaro-

  vat, neboť při práci naprojektu hleděli „dodržeti vnitřní

  pravdivost aúmyslně vyhnuli se řešením, která by měla

  spojovati neorganicky části různé dle disposice. Části ty“

  prostě seřadili nad sebe aodvodili znich celkový vzhled

  budovy, která byla vdevadesátých letech či později zcela

  nesmyslně zničena zdrcující přestavbou.

  Česká moderní architektura tak bohužel nenávratně

  přišla o první ryze funkcionalistické dílo ovlivněné es-

  tetikou poetismu, který se v prostředí Devětsilu zrodil

  počátkem euforických dvacátých let minulého století.

  Jakub Potůček

  černobílé fotografie archiv autora

  barevné fotografie archiv Metrostavu

  dokončení ze str. 3

  První pražské vlaštovky zgeometrického hnízda

  Každá stavba vzoologické zahradě je unikátem

  Firmy ze Skupiny Metrostav obvykle budují stavby,

  které po svém dokončení slouží především lidem.

  Nicméně na seznamu dokončených zakázek se občas

  objeví idíla vzoologických zahradách, která se stanou

  domovem zvířat alidé vnich najdou jen potřebné cho-

  vatelské zázemí. O tom, jaká jsou specifika výstavby

  budov aexpozic pro zvířata inaco všechno musí ar-

  chitekti při plánování nových pavilonů myslet, jsme

  pátrali vedvou českých zoologických zahradách.

  Jednou znejrozsáhlejších staveb vrámci českých zoo-

  logických zahrad azcela jistě největší vjihlavské zoo byl

  projekt nazvaný Zoo pěti kontinentů. Odlistopadu2011

  do podzimu 2015 jej řídila divize 2 firmy Subterra, jak

  včísle 2/2016 přiblížily i noviny Metrostavu.

  V Jihlavě tak vzniklo hned šest nových pavilonů –

  Australská farma, Pavilon žiraf avýběhy africké savany,

  Expozice pro hyeny, Expozice afrických primátů, Expozice

  Asie aTropický pavilon (foto č.1, 2). „Tyto celky zapadají

  donové koncepce jihlavské zoo, která chce představovat

  jednotlivé kontinentální oblasti snáznaky typické archi-

  tektury i rostlinné výsadby ahlavně s charakteristickými

  druhy zvířat,“ říká mluvčí Zoo Jihlava Martin Maláč.

  Budovy aexpozice se sice liší podle chovaných zvířat,

  přesto mají mnoho společného – u všech zařízení pro

  chov je to hlavně potřeba pravidelného úklidu ahygieny,

  dostupnost pitné tekoucí vody, možnost temperování

  a případně i chlazení zvířecích ubikací. „Objekty musí

  splňovat také nároky na bezpečnost a zdravý pohyb

  zvířat. Použité materiály nesmí být toxické nebo ostré

  apřitom musí být dostatečně pevné aodolné,“ vyjmeno-

  vává hlavní kritéria při budování nových příbytků Martin

  Maláč. Všechna zvířata musí mít vevnitřních ubikacích

  idostatečný přísun čerstvého vzduchu, proto zoologické

  zahrady kladou důraz inadobrou vzduchotechniku, která

  v leckterých pavilonech přijde vhod i lidem.

  Při stavbě expozic je třeba myslet takénachovatelské

  zázemí. Nepatří k němu jen běžné šatny, sociální zařízení

  či místa pro odpočinek nebo konání porad, ale i speciál-

  ně vybavené prostory. Kde se skladují krmiva, musí být

  kdispozici výlevka, ideálně přímo vubikacích ikanálek

  svyspádovanou podlahou. Samozřejmostí pak jsou ha-

  dice stryskou aumyvadlo spákovou baterií.

  „Zázemí je nutné stavět účelně a prostorně, ideálně

  jako součást zádveří nebo předsíně vstupu do ubikací.

  Kvůli divákům je ale zároveň třeba zkrášlit vnitřky expo-

  zic iprostory pro veřejnost. Ktomu se používají torkrety

  s umělým kamenem, dřevo, rostliny a další materiály.

  Nikde by neměly být příliš vidět používané technologie

  anávštěvníci by knim navíc neměli mít přístup. Zvířata

  musí vevhodně velkém a prostorově rozvrženém výběhu

  najít bezpečný úkryt a dostatek soukromí, ale přitom musí

  zůstat lidem na očích,“ uvádí Martin Maláč. Ubikace musí

  být samozřejmě postaveny také tak, aby chovanci nemohli

  ven a veřejnost dovnitř.

  Přizpůsobit se potřebám zvířat je obtížné

  Chov každého živočišného druhu má různé požadavky,

  často i protichůdné. „Například plazi potřebují externí

  zdroj tepla, zároveň však inějaký chladný avlhký kout

  aUV záření. U staveb pro šelmy jsou zase nezbytné nej-

  různější přepouštěcí klece a koridory pro bezkontaktní

  chov. Žirafy potřebují speciální mrazicí box, dokterého

  se jim mrazí zásoby listů avětví stromů nazimní období.

  Celý jejich pavilon pak musí být zpochopitelných důvodů

  velmi vysoký, ato včetně dveří, napáječek akrmných žla-

  bů,“ vyjmenovává Martin Maláč. Vjihlavské zoo chovají

  ijedny znejvětších papoušků nasvětě, kteří mají extrém-

  ně silný zobák. Konstrukce jejich voliéry ipoužité pletivo

  proto musí být dostatečně odolné.

  Dveře se otevírají zásadně dovnitř

  Své postřehy přidává i Roman Kössl, zástupce ředitele

  Jihočeské zoologické zahrady Hluboká nad Vltavou, kde

  vroce 2006 divize 6 Metrostavu pod vedením Miroslava

  Führera vystavěla Centrum ekologické výchovy s atypic-

  kou půlkulatou vegetační střechou (foto č. 3). Vobjektu

  určeném hlavně pro vzdělávání našly domov i malé šelmy.

  „Obecně platí, že všechna zvířata musí mít chovatel

  před vstupem možnost zkontrolovat, dveře do ubikace

  by se tedy měly otevírat zásadně dovnitř, což je ulidských

  obydlí přesně naopak. Důvod je jednoduchý – když proti

  chovateli zvíře vyběhne aon přibouchne dveře, zvíře je

  jen dorazí aneuteče. Kdyby se dveře otevíraly ven, nemusí

  mít člověk dostatek síly, aby zvíře přetlačil,“ vysvětluje.

  Jednotlivé skupiny zvířat mají specifické požadavky.

  Je jich tolik, že když se při první stavbě vyřeší jeden

  problém, při druhé pro jiný druh zvířete se objeví další,

  a ne jeden. „Základem je proto dopředu vědět, pro koho

  výběh, klec nebo ubikaci budujeme. Nemůže nám třeba

  architekt vnucovat řešení jen proto, že ladí s jeho es-

  tetickou představou, když my víme, že je pro konkrétní

  druh zvířete nevhodné. Jednou jeden odborník dokonce

  prohlásil, že architekt je pro zoo největším nebezpečím.

  Většinou totiž chce, aby jeho stavba byla vidět. Vzoo je

  ale naopak vhodné udělat technickou část stavby co nej-

  méně nápadnou azvýraznit přírodní charakter prostředí,

  schovat stáje i ubikace a ukázat skály nebo zeleň… Ato

  málokterý architekt umí. Většinou opotřebách zvířat zná

  velmi málo. Proti sobě stojí technické možnosti apřed-

  stavy architekta o využití prostoru versus prostor pro

  zvířata, pro která je dobrý každý metr navíc. Výrazně také

  musíme zdůrazňovat potřebu obsluhovatelnosti ubikací,

  protože architekt většinou o práci ošetřovatelů ví ještě

  méně než o jejich chovancích. Obecně platí, že zvířata

  inávštěvníci by se měli cítit co nejvíc jako vpřirozeném

  biotopu. To je samozřejmě vpodmínkách naší zoo ještě

  obtížnější vsouvislosti smalým prostorem, který máme

  kdispozici,“ uzavírá Roman Kössl.

  Martina Vampulová, foto archiv MTS

  1

  3

  2

  Vzhled nového kancelářského domu Alfréda Habicha se od současnosti také dost liší

  Poznámky:

  1. Karel Teige, Práce Jaromíra Krejcara, Praha 1933, strana 19.

  2. Ž [František Žákavec], Dvě ilustrované publikace Umělecké besedy, Národní listy LXIII, 1923, 4. 4., č. 91, s. 4.

  3. Jaromír Krejcar, Architektura transatlantických parníků, in: Jaromír Krejcar (ed.), Život II, Praha 1922, s. 38-42.

  4. Jaromír Krejcar, Made in America, in: Jaromír Krejcar (ed.), Život II, Praha 1922.

  5. Le Corbusier – Saugnier, Za novou architekturu, Praha 2005, s. 29.

  6. Sesterskými loděmi Olympicu byly Titanic a Gigantic přejmenovaný po zkáze Titanicu na Britanic.

  7. Jaroslav Seifert, Na vlnách TSF, Praha 1925.

  8. S. K. Neumann, Ať žije život, in: Jaromír Krejcar (ed.), Život II, strana 103.

  9. Josef Šíma, Reklama, in: Jaromír Krejcar (ed.) Život II, strana 102.

  10. ma.[Bohumil Markalous], Nové stavby v pražských ulicích, Lidové noviny XXXVI, 1928, 18. 2, č. 89, s. 12.

  11. Ludvík Kysela, Obchodní dům Lindt v Praze, Stavba V, 1926-1937, s. 22.

  12. Obchodní pasáž firmy A. Lindt na Václavském náměstí v Praze, Pestrý týden II, 1927, 18. 5., s. 13.

  13. J.E. [Jan E. Koula], Pražská revue. Druhá série – Radostné architektury, Stavba VI, 1927-1928, s. 108.

  14. Ibidem, s. 109.

  15. Ibidem.

  16. Josef Havlíček – Jaroslav Polívka, Obchodní, kancelářský a obytný dům Habich v Praze, Stavba VI, 1927–1928, s. 105.

  Metrostav_11_12_2016.indd 4 24.06.16 11:23

• Strana 5

  Viktorka dorazila

  Čelní stěnu přitěžovací lavice probourala Viktorie bě-

  hem dne otevřených dveří 11. června. Konec ražeb

  jižního tubusu zaznamenalo hned několik kameramanů

  ajejich videa najdete naFacebooku Metrostavu.

  Vprůběhu druhé červnové soboty zavítalo kdoubra-

  veckému portálu (foto č. 1) napět tisíc lidí, kteří trpělivě

  čekali (foto č. 2), až se Viktorka objeví. Zokraje výjezdové

  jámy pozorovali nejen točící se řeznou hlavu, ale iochran-

  ný štít TBM azaním hotové prstence segmentového ostě-

  ní (foto č. 3). Když čelní stěna padla (foto č. 4), prolezla

  hlavou stroje jeho osádka (foto č. 5). Spolu skolegy, kteří

  se střídali vjiných směnách, se raziči divize 5 dočkali ne-

  jen světla nakonci tunelu, ale izasloužených ovací. Čekají

  naně ještě jednou, až prorazí severní troubu. Dotoho jim

  ale zbývá spousta práce, kterou začnou tím, že rozebra-

  nou Viktorku dopraví zpět dostartovací jámy (foto č. 6).

  –red–, foto www.droneone.cz, archiv

  strana 5

  1

  1

  2

  3

  4

  5

  6

  7

  3

  2

  4

  Základem modernizace trati Plzeň–Rokycany je železniční tunel Ejpovice

  Sdružení Metrostavu a Subterry, které vede tým Ing. Tomáše Kohouta z divize 5, přestavuje mezi Rokycany aPlzní

  celkem 20,237 km železniční trati. Díky výstavbě tunelu Ejpovice (mapa) se trasa po skončení díla zkrátí na

  14,147km, které vlaky budou moci projíždět traťovou rychlostí až 160km/h. Jízda bude bezpečnější akomfortnější.

  Tunel Ejpovice, který buduje divize 5 pod vedením Ing. Štefana Ivora, musí překonat kopce Homolka a Chlum

  (podélný profil), které mají odlišné geologické složení. Zatímco Homolka je z tektonicky porušených měkčích břidlic,

  Chlum je ztvrdých spilitů. Tunelovací stroj (TBM), který obě trouby vyrazí, byl proto u německé firmy Herrenknecht

  navržen jako razicí konvertibilní štít EPB/hardrock. Pro jeho start Metrostav připravil jámu uvýchodního portálu

  (letecký pohled). Nejtěžší části TBM dorazily do Čech po Labi do Lovosic v listopadu 2014 (foto č. 1). Nedaleko

  stavby už v té době čtyři měsíce pracovala betonárna na výrobu segmentů prefabrikovaného ostění vDýšině (foto

  č.2). Pro obě tunelové trouby musí dohromady vyrobit 4140 ks prstenců s vnějším průměrem 9,5 m, šířkou 2m,

  tloušťkou 0,4 m ahmotností 60 tun. Každý z nich složí osm segmentů. TBM S-799, pojmenovaný Viktorie, se po

  křtu a uložení posvěcené sošky sv. Barbory do portálu budoucího tunelu pustil do práce 23. ledna2015. Při své

  první cestě razil jižní tunelovou troubu (foto č. 3), ze které prokoukl do západního portálu u Plzně-Doubravky

  7.června2016 (foto č. 4). Stavbaři teď jeho štítovou část rozeberou a auty převezou zpět na druhou stranu tunelu,

  závěs protáhnou zpátky tunelem. Stroj smontují, repasují a znovu postaví na start k ražbě severního tubusu.

  DOUBRAVKA

  ÚJEZD

  ČERVENÝ

  HRÁDEK

  DOUBRAVKA

  ÚJEZD

  ČERVENÝ

  HRÁDEK

  Plzeň

  Rokycany

  Plzeň

  Rokycany

  Chrást

  Dýšina

  Kyšice

  Klabava

  Ejpovice

  Chrást

  Dýšina

  Kyšice

  Klabava

  Ejpovice

  1

  Mezideponie

  2

  Portálový jeřáb

  3

  Úpravna vody

  4

  Míchací centrum

  5

  Hala údržby

  6

  VN trafo

  7

  Buňkoviště

  Tunel HOMOLKA

  délka 2650 m

  Tunel CHLUM

  délka 1220 m

  500 1000 1500 2000 2500 3000 3500 4000

  TUNEL EJPOVICE – PODÉLNÝ PROFIL TRASY

  MAPA TRASY

  původní trať

  modernizovaná trať

  tunel Ejpovice

  Cesta jako naMěsíc

  Za necelých 500 dnů vyrazila Viktorie 4,1 km dlou-

  hý jižní tubus tunelu Ejpovice a 7. června se vrchní

  částí hlavy probourala portálovou stěnou (foto č. 1).

  Poděkovat tunelářům divize5 (foto č.2 a3) zadobře

  odvedenou práci při té příležitosti přišli nejen zástupci

  investora ze SŽDCči dodavatele zMetrostavu.

  Vedoucí ražeb Ing. Štefan Ivor uvedl: „V každé ze

  čtyř směn pracovalo v tunelu v nepřetržitém provozu

  15dělníků ajeden technik. Na povrchu je podporovalo

  dalších 30–35 lidí. Při ražbě prvního tubusu se řezná

  hlava sprůměrem 9,9 m otočila asi 450000krát. Jejích

  55valivých disků přitom ujelo dráhu přes 400000km,

  což je vzdálenost ze Země naMěsíc.“

  Asi 75 % vyrazil konvertibilní tunelovací stroj vzemi-

  novém módu, čtvrtinu vhardrocku. Jeho osádka musela

  překonat mnohem složitější geotechnické podmínky, než

  ukazoval průzkum. Bojovala snestabilní čelbou, velkými

  přítoky vody i s houževnatějšími spility. To vše spolu

  se zpožděním začátku ražeb kvůli delšímu výzkumu

  archeologů ukončení prací protáhlo. Poslední metr ale

  Viktorka zdolala rychlostí 65 mm/min, což je nahranici

  jejího výkonu. Kproražení celého tubusu chybělo 7. červ-

  na překonat asi 50metrovou přitěžovací lavici (foto č. 4).

  Až se tak stane, skutečná hlava stroje určitě nebude

  tak hezká jako ta, kterou vměřítku 1:1 nasprejovali načelo

  lavice vmístě velké prorážky výtvarník Malej Dejv ajeho

  kámoš Tadeáš (foto č. 5). Příroda, kterou na malbě sym-

  bolizují brzdící ruce, totiž Viktorce dala zabrat.

  –red–, foto Jiří Zahradník, Václav Anděl

  1 1

  2

  3

  4

  5

  6

  2

  3

  4

  5

  Metrostav_11_12_2016.indd 5 24.06.16 11:23

• Strana 6

  Letní sportovní hry Metrostavu 2016 = kvalitní sportovní výkony + dobrá nálada

  Deset týmů podvanácti sportovcích včetně sportovkyň dorazilo 9. června doareálu vNymburce vtrochu jiném

  složení než vuplynulých letech – startovní pole LSH totiž ovlivnila Blanka. Konkrétně dokončení stejnojmenného

  tunelového komplexu, poněmž zanikla divize 2. Smíšená družstva divize 11 acentrály se proto trochu pomíchala

  adozávodů nově zasáhli kolegové zMetrostavu stavebniny. Souboje navysoké úrovni (foto č. 1) zahájil obchodní

  ředitel Metrostavu Milan Veselský (foto č. 2), ceny rozdával personální ředitel Tomáš Zámečník. Vevolejbalu (foto

  č. 3) porazila divize 3 vefinále divizi 5 dva nula. Vnohejbalu ovítězství bojovala divize 6, podlehla však smíšenému

  týmu včele sdivizí 11. Při štafetovém běhu na8 × 200 metrů (foto č. 4) protrhli pomyslnou pásku jako první běžci

  divize 3. Tenisovou čtyřhru (foto č. 5) ovládla jako vloni divize 9. Vevrhu koulí (foto č. 6) chyběl divizi 5 nejlepší

  koulař minulých let azvítězila Osmička. Posečtení bodů zavšechny disciplíny vyhrál se čtyřbodovým náskokem tým

  divize 5 (se 43 body) anavázal tak nadnes už historická první místa zlet 2005 až 2007. Druhá byla Trojka, jež měla

  o4 body míň. Poní těsně zasebou skončila družstva divizí 6 asmíšená Jedenáctka. Závodníci divizí 9 a8 získali

  stejný počet bodů, ti první se ale vevíce disciplínách umístili nalepších místech, aproto byli pátí. Sedmá byla

  Čtyřka, osmá Subterra adevátá divize 1. Složenému týmu centrály se letos bohužel nedařilo. Radost měli vítězové

  jednotlivých klání (foto č. 7), ale dobrou náladu všichni (foto č. 8). Sláva vítězům (foto č. 9) a za rok na shledanou!

  strana 6

  INFORMACE / AKTUALITY / ZAJÍMAVOSTI

  NAŠE FOTOREPORTÁŽ

  Nový EMAS Metrostavu

  Metrostav vydal vroce 2016 nové prohlášení ovztahu

  k ochraně životního prostředí, které bylo zpracováno

  nazákladě požadavků Nařízení Evropského parlamentu

  aRady (ES) odobrovolné účasti organizací vsystému

  řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního

  prostředí EMAS (Eco-Management and Audit Scheme).

  Pro Metrostav, který patří k největším a nejstabil-

  nějším stavebním firmám vČeské republice, je ochrana

  životního prostředí jednou zhlavních priorit, které věnuje

  soustavnou pozornost avnímá ji jako nedílnou součást

  podmínek udržitelného rozvoje celé společnosti. Vedení

  Metrostavu si je vědomo, že důkazem skutečné stability

  každé firmy jsou nejen hospodářské výsledky, ale také

  její společensky odpovědné chování. Tuto skutečnost do-

  kládá zodpovědným přístupem kochraně životního pro-

  středí abezpečnosti práce. Chápe, že životní prostředí je

  nenahraditelnou hodnotou občanské společnosti, kterou

  je potřeba uchovat ipro budoucí generace.

  Při jednání sinvestory se Metrostav snaží prosazo-

  vat takové technologie apostupy, které jsou maximálně

  šetrné kpřírodě. Dbá odůslednou recyklaci odpadů apři

  všech stavebních činnostech se snaží používat materi-

  ály, jež nevyžadují těžbu přírodních zdrojů. Nastavbách

  sleduje veškeré hygienické normy z oblasti hlučnosti,

  vibrací, emisí avsouladu sfiremními hodnotami navšech

  staveništích ivjejich okolí chrání zeleň. Úsilí otrvalé zvy-

  šování péče oživotní prostředí aomezování negativních

  dopadů stavební výroby zakládá na trvalém zvyšování

  povědomí zaměstnanců Metrostavu ovýznamu životní-

  ho prostředí jako základní podmínky pro budoucí rozvoj

  lidské společnosti. Samozřejmou součástí každodenního

  života Metrostavu je plnění požadavků platných právních

  předpisů, interních předpisů firmy, požadavků objednate-

  lů aostatních účastníků stavebních řízení.

  Vývoj klíčových environmentálních indikátorů:

  Rok 2011 2015

  Obrat ze stavební výroby (vmld. Kč) 21,4 19,2

  Počet zaměstnanců THZ 2068 1872

  Počet zaměstnanců D 1067 970

  Spotřeba el. energie vMWh 18675 24232

  Spotřeba zemního plynu vm

  3

  686229 801104

  Spotřeba nafty vlitrech 4296600 1983160

  Spotřeba benzinu vlitrech 181624 193275

  Spotřeba pitné vody vm

  3

  148797 50847

  Spotřeba betonu vtunách 198814 74315

  Produkce nebezpečných odpadů (t) 446 1317

  Produkce ostatních odpadů, tisíce tun 1039 352

  Spotřebu elektrické energie ovlivňuje provoz razicích

  zemních štítů. Stroje Tonda aAdéla navíc zvýšily ispo-

  třebu vody, protože ji využívaly k odstranění rubaniny

  zvýrubu. Zvýšení spotřeby plynu zapříčinilo provádění

  povrchové úpravy mostních konstrukcí vlakovně vHor-

  ních Počernicích. Spotřebu nafty ovlivňuje zejména objem

  zemních prací aražeb vevýrobním programu, včetně pře-

  pravních vzdáleností avýškových rozdílů terénu nasta-

  veništích. Prohlášení společnosti o vztahu k ochraně

  životního prostředí je zpracováno zaobdobí 2011–2015,

  další bude vydáno v roce 2017. Podrobnější informace

  ospolečnosti, její materiální základně, personální struk-

  tuře, jakož iukázky referenčních staveb či plné znění EMS

  poskytují internetové stránky www.metrostav.cz.

  Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav / Pověřená šéfredaktorka Ing.Lenka Svobodová / Adresa redakce Koželužská 4, 18000Praha 8-Libeň, tel.: 266019241; www.metrostav.cz; www.facebook.com/Metrostav

  / Číslo 11–12/2016 vyšlo 29. 6. 2016 (13–14/2016 vyjde 4. 8. 2016) / Složení redakční rady Ing.J.Pavlíček (předseda), Ing. V. Kostiha (místopředseda), Ing.J.Kavan, P.Meyer, Ing.J. Neklanová, Ing.L. Profota, Ing.L. Svobodová, Ing.J. Šob,

  Ing.L. Weinfurtová aIng.M. Zrcková / Neoznačené materiály připravila Ing. L. Svobodová, foto archiv Metrostavu / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 12800 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing,s.r.o., Nad Kazankou 37,

  Praha7-Troja, tel.: 244023201, fax: 244023333 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Tento tisk slouží pouze avýhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. aje veřejně neprodejný.

  Historie mapování

  Když ve Velkých Opatovicích shořelo v roce 1973

  jižní křídlo památkově chráněného zámku, vyrostl

  na jeho místě vroce 2007 nový objekt podle návrhu

  Ing.arch.Zdeňka Fránka. Už devět let vněm funguje

  Moravské kartografické centrum (MKC).

  Pod atypickým stropem hlavního sálu MKC, který

  připomíná chrámovou loď, je naploše více než 100 m²

  rozložena reliéfní historická mapa Moravy aSlezska (foto

  Wikimedia). Vznikla napočátku dvacátého století podle

  podkladů tzv. II. aIII. vojenského mapování adoexpozice

  ji zapůjčil Moravský zemský archiv vBrně. Další obří ex-

  ponát – horizontální kamera Olymplux–Zeiss pro výrobu

  mapových matric lesních map – patří dosbírek Národní-

  ho technického muzea. Stálá expozice MKC je zaměřena

  nahistorický vývoj kartografie atvorbu map. Vreproduk-

  cích představuje zásadní díla naší kartografické historie,

  například prehistorickou Pavlovskou mapu (namamutím

  klu), Klaudyánovu mapu Čech (1518) aFabriciovu mapu

  Moravy (1569). Kvidění jsou zde faksimile rukopisných

  topografických map, lesnické, důlní, rybniční adalší his-

  torické mapy včetně map panství avelkostatků.

  Vochozech prvního patra si návštěvníci mohou pro-

  hlédnout geodetické akartografické přístroje apomůcky

  pro výrobu map. Expozici nedávno doplnily unikátní pří-

  stroje pro kartografické afotogrammetrické zpracování

  map ze sbírky, kterou vprvní polovině minulého století

  vytvořil akademik František Čechura. „Máme tu mnoho

  kuriozit. Vystavujeme například švýcarské důlní měřicí

  přístroje zpoloviny minulého století, které jsou dokonale

  přesné alze je nosit vkapse. Hned vedle nich jsou pro

  srovnání sovětské přístroje ze stejného období, vážící

  několik desítek kilogramů,“ uvedl deníku Právo spolu-

  tvůrce výstavy Petr Fencl. Sbírku přístrojů využívala až

  donedávna kvýuce budoucích důlních expertů Hornicko-

  -geologická fakulta VŠB – TU Ostrava. Jak uvádí článek

  Ing.Hany Štěpánkové zInstitutu geodézie adůlního mě-

  řictví ostravské Hornicko-geologické fakulty, obsahuje

  celá sbírka celkem 398 položek ztoho 108 různých typů

  teodolitů, 15 tachymetrů atachografometrů, 52nivelač-

  ních přístrojů, 11 starých počítacích strojů, kompasy, pás-

  ma, topografické a vynášecí soupravy adalší geodetické

  pomůcky různého stáří. Umožňují poznat technický vývoj

  důlně měřických ageodetických přístrojů 73 jemnome-

  chanických dílen zcelého světa. Nejstarším přístrojem je

  zrcadlový goniograf firmy Müller vTerstu zroku 1877.

  Více se oMKC, které leží asi 40 km západně odOlo-

  mouce, dozvíte nahttp://kc.velkeopatovice.cz/mkc.

  6

  8

  4

  2

  1

  7

  9

  5

  3

  Ozdoby vstupní haly

  Vpolovině července oživily prostor vstupní haly vpřízemí

  Palmovka parku II barevné objekty zavěšené na kabe-

  lových roštech. Jejich autorem je Jaromír E. Brabenec

  (*1934), který je bratrem Vratislava Brabence známého

  především zklasické sestavy hudební skupiny The Plastic

  People of the Universe. Kovová umělecká díla Jaromíra

  Brabence jsou zatím v hale nazkoušku a vpřípadě, že se

  budou líbit, mohl by se jejich shluk vbudoucnu irozšířit.

  –red–, foto Martina Malá

  Zcela jiné fotografie

  Autorovi, jehož snímky léta dokumentovaly stavby Me-

  trostavu, vydalo letos Nakladatelství Lidové noviny

  knihu nazvanou Josef Husák: FOTOGRAFIE.

  Začátkem června portál www.novinky.cz uvedl: „Kto-

  mu, aby Husák zmáčkl spoušť, ho vždy donutí vprvní řadě

  zvláštnost dané situace. Dokonce by se dalo i říci, že ori-

  ginální estetická spojení intenzivně vyhledává. Městskou

  aglomeraci chápe jako místo setkávání a vzájemné kon-

  frontace míjejících se lidských osudů. Kulisy mu k tomu

  vytvářejí fragmenty metropolí Čech, Moravy iEvropy.

  Jestliže fotografie zobrazuje na první pohled nevidi-

  telné a vytváří na ploše novou realitu, mohou být práce

  Josefa Husáka učebnicovým příkladem výše uvedené

  hypotézy. To, co jeho snímky ukazují, by nám za běžných

  okolností uniklo. Situace jsou pro obyčejné lidské oko

  příliš rychlé, než abychom je dokázali spatřit, natož si je

  zapamatovat. Naštěstí existují autoři, kteří mají originální

  vidění dané jednou provždy od boha a dokážou zajímavé,

  leč prchavé okamžiky zdokumentovat i následně předat.

  V dnešní době, kdy se za fotografa považuje každý,

  kdo vlastní trochu lepší mobilní telefon, vzniká doslova

  nadvýroba vizuálních artefaktů. Ale ne každý umí pro-

  střednictvím svých výtvorů cosi sdělit a předat dál za-

  chycenou emoci či fragment naznačeného příběhu.“

  Metrostav_11_12_2016.indd 6 24.06.16 11:23