Metrostav 13-14/2016

• Strana 1

  Metrostav a polské Dni Żuław

  Ve městě Nowy Dwór Gdański proběhly koncemčerv-

  na Dni Żuław. A protože poblíž buduje divize 4

  rychlostní silnici S7, zúčastnil se jich i Metrostav.

  „Při zahájení jsem spolu s kolegou zvedlejší stavby

  předal starostovi města symbolický dárek – malýklín

  zbouraného mostu. Následující den jsme zinfostánku

  organizovali výjezdy na části stavby a představovali

  naši techniku. Sobotní účast však byla velmi slabá,

  protože odpoledne hrálo Polsko fotbalový zápas na

  Euru,“ řekl ředitel výstavby vPolskuIng.Radim Čáp.

  „Sacre Coeur² (foto č. 1) byla nejsložitější stavba, na

  jaké jsem zatím pracoval. Tak komplikovaná zakázka

  se běžně nevyskytuje, takže na ni asi budu dlouho

  vzpomínat. Myslím si, že na začátku projektu snad

  nikdo nedokázal odhadnout všechny problémy, na

  které jsme při stavbě narazili a museli je vyřešit. Teď

  už je však Sacre Coeur² hotový, předaný a stěhují se

  do něj obyvatelé. Všem, co přispěli k jeho úspěšnému

  dokončení, bych chtěl poděkovat,“ říká vedoucí pro-

  jektu Ing.Filip Křesťan z divize 9.

  Výstavbě Sacre Coeur² v Praze na Smíchově se no-

  viny věnovaly mnohokrát. Zejména těžkým ocelovým

  mostům, do kterých musel být vestavěn, aby překonal

  pod ním vedoucí Strahovský tunel. Po díle ocelářů z di-

  vize 3 se ale sluší věnovat pozornost i dobře odvedené

  práci betonářů zdivize 6.

  Kvůli správnému spolupůsobení prvně uložených

  ocelových konstrukcí a na ně postupně dobetonová-

  vaných železobetonových pater musely být oba mosty

  nadvýšeny – ten u Holečkovy ulice o 85 mm a druhý blíž

  k portálu tunelu o 65 mm. „V celém objektu jsme proto

  měli velký problém s určením roviny +/–0,000,“ vzpomí-

  ná Ing. Křesťan. „Přibýváním stálého zatížení se ocelové

  konstrukce postupně dotvarovávaly, z čehož vyplývala

  třeba nutnost neustále sledovat a upravovat hlavice

  podpůrných konstrukcí. Velký problém nastal také při

  kompletním propojování hlavních nosných konstrukcí

  stěmi v odstavené betonáži. Všechny monolitické prv-

  ky se totiž betonovaly v nadvýšení, které respektovalo

  nadvýšení ocelových konstrukcí a bylo proměnné po

  celou dobu výstavby, protože se měnilo každodenním

  přitěžováním. Do kompletačních procesů nám to při-

  neslo starosti při osazování prvků, jako jsou okna, dveře

  avýtahy či finální podlahy. Také osazení oken kopírovalo

  nadvýšení a určovalo výškovou rovinu v rámci jednoho

  bytu. Tato rovina se přitom současně musela narovnávat

  svedlejšími byty s ohledem na společné prostory,“ popi-

  suje Ing. Křesťan jen některé z obtíží, snimiž se museli

  vyrovnat stavbaři a také betonáři z divize 6, které řídil

  tým Ing. Marka Kubra.

  Celá rezidence je rozčleněna na šest bytových sekcí

  a ve dvou suterénních a až šesti nadzemních podlažích

  skrývá téměř 100 nadstandardních bytových jednotek.

  Půdorysně vytváří podkovu a svými křídly uzavírá vnitř-

  ní atrium (foto č. 2). V něm je nezávisle na ostatních kon-

  strukcích vybudovaný parking pro více než sto osobních

  aut. Ing.Křesťan k němu poznamenal: „Leží přímo nad

  Strahovským tunelem na železobetonovém roznášecím

  roštu, který vynáší užitné zatížení i hmotnost podlahy

  aocelové konstrukce pro zelené zastřešení dvora. Kvůli

  jeho dokončení jsme se museli vypořádat i s tím, že jsme

  ve vnitrobloku nemohli postavit lešení a udělat fasády

  tehdy, když se nám to nejvíc hodilo.“

  Konec dobrý, všechno dobré. „Jsem rád, že hlavní

  konstrukce Sacre Coeur² dostali za úkol vybudovat

  kolegové z Metrostavu. Kdyby je dělala jiná firma, asi

  bychom měli starostí víc. Takhle jsme se při enormně

  krátké době výstavby dokázali domluvit a problémy

  rychle vyřešit. Svědčí o tom i výsledek naší práce – in-

  vestor je spokojený a začíná s námi jednat o další možné

  zakázce,“ uzavírá Ing. Křesťan.

  Se Sacre Coeur² (foto č. 3) se ale ještě určitě neloučí-

  me. Věříme totiž, že kvalitní, pohledná a náročná stavba

  na exponovaném místě Prahy vzbudí zájem alespoň

  jedné poroty v některé z následných odborných soutěží.

  –red–, foto Petr Adámek

  ČTRNÁCTIDENÍK METROSTAV A.S.

  KRÁTCE / AKTUÁLNĚ

  Stavbaře střídají stěhováci

  Staré versus nové

  Nad kolejištěm vželezniční stanici Praha hlavní nádraží se

  rozjasnilo nebe – zatím ale jen vjedné ze dvou hal, které

  je zastřešují. Stavbaři vedení týmem Ing. Jana Krajdla

  zdivize 3 se už totiž ocitli vpolovině práce, jak je vidět

  nejen zdálky (foto č. 1), ale iznástupišť (foto č. 2). Pohled

  zblízka (foto č. 3) výrazné zlepšení konstrukcí potvrzuje.

  –red–, foto Petr Adámek

  4. srpna 2016 / 13–14 / XXVIII

  Nepostradatelní pracovníci str. 2

  Ptáme se: Ing. Jana Krysty,

  vedoucího střediska divize 3 str. 2

  Kolegové přežili rekonstrukci špitálku

  ve zdraví str. 2

  Všude dobře, doma nejlépe str. 3

  Pohled z Jilské ulice se nezměnil,

  dům je ale jiný str. 5

  Spousta práce je v Národním muzeu

  hotová, mnoho další čeká str. 5

  Posílení pozice vcestmistrovství

  Včervnu se portfolio firem skapitálovou účastí Metrostavu

  rozšířilo osedlčanskou společnost Údržba silnic s.r.o.,

  která se vregionech Sedlec, Sedlčany, Příbramsko

  anačásti dálnice D4 zabývá stavebními inestavebními

  pracemi ačinnostmi spojenými súdržbou komunikací.

  Doplní tak aktivity firmy BES aposílí postavení Skupiny

  Metrostav vsegmentu dodavatelů pro krajská střediska

  správy aúdržby silnic Středočeského kraje.

  Metrostav vAnkaře

  VTurecku se 22.června

  konala valná hromada

  firmy Metrostav Ankara

  İnșaat, kterou Metrostav

  založil smístním partnerem

  (Ankara İnșaat). Jednání se

  zúčastnili zejména členové

  představenstva – ředitel útvaru zahraničního podnikání

  Skupiny MTS Ing.Václav Soukupapan Ferhat Bolat.

  Spolu s dalšími diskutovali i o aktuálních příležitostechna

  tureckém trhu, kde firma může od7. srpna soutěžit také

  veřejné zakázky. Sešli se též sčeským velvyslancem

  vTurecku a ocenili jeho zájem onaši tamější činnost.

  Pracovně-lékařské služby od září jinak

  Od1. září začne pracovně-lékařské služby zaměstnancům

  Metrostavu, Metrostavu Development aMetrostavu

  Facility poskytovat společnost MediClinic (dříve

  Bioregena), která sídlí vPoliklinice Vajgarská vPraze 9

  –Kyjích amá pobočky ivBrně, Plzni avOstravě.

  Návštěva ucísaře

  Kolegové ze Subterry

  rekonstruují druhým rokem

  4205m dlouhý tunel Alter

  Kaiser-Wilhelm vespolkové

  zemi Porýní-Falc mezi

  městy Cochem aEdinger-

  -Eller vNěmecku. Jejich

  práce se pomalu chýlí kekonci, atak 23. července pozvali

  veřejnost, aby si téměř hotové dílo prohlédla.

  Z dalšíchžáků jsou dnes kolegové

  Do Metrostavu nastoupilo dalších 28čerstvě vyučených

  řemeslníků ze smluvních anově ispolupracujících škol.

  Tři další nástup odložili apokračují vmaturitním studiu.

  Novým kolegům přejeme šťastné vykročení doprvní práce

  a děkujeme všem, kdo jim pomáhají!

  1

  1

  2 3

  2

  3

  Metrostav_13_14_2016.indd 1 01.08.16 12:29

• Strana 2

  ČOV vPoděbradech je vezkušebním provozu

  Koncem června byla do ročního zkušebního provozu

  uvedena modernizovaná a zkapacitněná čistírna od-

  padních vod pro Poděbrady aokolní obce. Slavnostní-

  ho okamžiku, který završil práci týmu Ing.PetraBrože

  zdivize 6, se zúčastnili ihejtman Středočeského kraje

  Ing. Miloš Petera, ředitel divize 6 Ing.Jan Cuc (foto

  č.2 vpravo) ajednatel VHZ-DIS, partnera vesdružení.

  Termín dokončení stavby se oproti plánu posunul asi

  otři měsíce. Ing.Brož nezaviněné zpoždění vysvětlil: „No-

  vá biologická linka stojí vmístě bývalé skládky ropných

  látek. Před začátkem stavby jsme proto museli zdotčené

  plochy odtěžit kontaminovanou zeminu a zlikvidovat ji.

  Navíc se ukázalo, že původní nádrže určené ksanaci byly

  vhorším stavu, než se předpokládalo, což nebylo možné

  zjistit dopředu. Znamenalo by to totiž odstavit čistírnu

  zprovozu, nádrže vypustit, vyčistit aprovést jejich zkouš-

  ky ještě před vypracováním projektu.“

  Vzhledem ktomu, že se ČOV (foto č. 1) nachází blízko

  bytové zástavby, byla navržena se zastropenými aktivač-

  ními nádržemi a uzavřeným kalovým hospodářstvím,

  které stavbaři kompletně přebudovali. Doplnili je iroz-

  sáhlou vzduchotechnikou apračkou vzduchu okapacitě

  20000m

  3

  /h. „Konstrukčně je to velmi nestandardní ře-

  šení, protože nádrže jsou nadzemní auzavřené. Zhlediska

  stavby to ale bylo výhodné, protože jsme kousek odLabe

  nemuseli provádět složité zakládání,“ uvedl Ing.Brož.

  ČOV byla vPoděbradech postavena v90. letech mi-

  nulého století podle francouzského projektu, originální

  vizuální styl respektuje ijejí nová část. Díky intenzifikaci

  a modernizaci, při níž technici využili nejlepší dostup-

  né technologie, se její kapacita zvýšila z 25 tisíc na

  38200ekvivalentních obyvatel. Práce přitom probíhaly

  při zachování nepřetržitého provozu alespoň jedné linky.

  Tým Ing.Petra Brože se stavbyvedoucím Ing.Přemy-

  slem Sochou, přípravářem Ing.Samuelem Balcarem ami-

  strem Jakubem Sehnoutkou vestejné době rekonstruoval

  také čistírnu odpadních vod vnedalekém Městci Králové.

  Soběma vodohospodářskými stavbami si pracovníci di-

  vize 6 poradili navýbornou akespokojenosti zadavatele.

  Martina Vampulová, foto Bohumil Rosenkranz

  Nepostradatelní

  Geodeti – moc se onich nepíše, přesto se bez nich žád-

  ná stavba neobejde. Vlastní geodetické středisko proto

  mají téměř všechny výrobní divize Metrostavu – kromě

  divizí 8 a9 – akaždý zjejich odborníků si jistě zaslouží

  poděkování zapečlivou apřesně odvedenou práci.

  Vdivizi 4 vzniklo středisko geodetických prací hned

  po jejím založení v roce 2002 a pracuje v něm sedm

  zeměměřičů, ztoho dva vPolsku. Vtuzemsku se snimi

  dnes můžete setkat navšech divizních stavbách – nare-

  konstrukcích obou úseků dálnice D1 aJáchymovské točky

  či při budování přejezdů astředových svodidel dálnice R7.

  Mezi Osičkami aHradcem Králové nastavbě dálnice D11

  Ing.Marek Krátký nedávno měřil vrstvy štěrkodrti upře-

  ložky silnice I/11 (foto č. 1), pod jejím nadjezdem zaměřo-

  val terén sMartinem Markem (foto č. 2 vlevo), sDanielem

  Talackem (foto č. 3 vpravo) připravoval vodicí lankodráhu

  finišeru pro pokládku mechanicky zpevněného kameniva.

  Vedoucí střediska Ing.Jaromír Sládek (foto č. 4 a5),

  který do Metrostavu nastoupil v roce 1972, pomáhá

  svýstavbou mostu naVD Hracholusky. Vzpomíná: „Před

  40lety bylo naše základní vybavení teodolit, nivelák, pás-

  mo, goniometrické tabulky aruční počítač, pozdějikalku-

  lačka. Vše jsme museli spočítat, zakreslit avytyčit manu-

  álně, vpodzemí nastavbě metra zaminimální viditelnosti.

  Zlom nastal spříchodem moderních PC, se zlepšujícími

  se programy anovým vybavením – totálními stanicemi,

  jež jsou v poslední době vybaveny i GPS, a digitálními

  nivelačními přístroji. Umožňují pracovat na stavbě jen

  jednomu geodetovi adata vyhodnocují ve 3D.“

  –red–, foto archiv divize 4

  Ing.Jana Krysty,

  vedoucího střediska divize 3

  Po studiu na Stavební fakultě VUT v Brně chtěl

  Ing.Krysta nastoupit kvýznamné firmě, protože měl

  zájem podílet se na velkých projektech. Vybral si

  Metrostav avroce 2001 začal pracovat vdivizi 7 jako

  mistr. Poměrně brzy se specializoval nazakázky, které

  obsahovaly ocelové konstrukce, začas je jako vedoucí

  projektu i řídil – v Praze-Stodůlkách třeba vybudo-

  val autosalon Mercedes aadministrativní budovu pro

  ČSSZ. Odroku 2015 je vedoucím provozního střediska

  ocelových konstrukcí amostů divize 3.

  Jak jste se dostal kocelářům?

  Náhodou. Při studiu jsem o ocelových konstrukcích

  neuvažoval. Brzo mi ale přirostly ksrdci auž si neumím

  představit, že bych dělal něco jiného. Dnes, když jdu vý-

  robnou, tak mi ocel dokonce voní. Pokud sejí zabýváte,

  musíte spolupracovat sprojektanty, architekty istatiky

  avěnujete se detailům, ato mě vždycky bavilo nejvíc.

  Kolik má vaše středisko lidí ačím se zabývá?

  Máme asi 110 zaměstnanců – na70 dělníků, půl nanapůl

  pro výrobu amontáž, akolem 35 techniků. Jsou mezi ni-

  mi istatici avedoucí projektů. Porovnat je mezi sebou je

  často docela oříšek, protože většina znich jsou výrazné

  osobnosti. Nekonkurujeme zámečníkům ve vesnických

  dílnách, ale věnujeme se komplikovanějším zakázkám

  svyšší přidanou hodnotou. Nejraději máme velké, tech-

  nicky náročné konstrukce, které musíme vymyslet ana-

  vrhnout pro ně realizační dokumentaci. Stěžejní jsou pro

  nás mosty asložité konstrukce pro pozemní stavitelství,

  které střední firmy udělat neumějí amy se naně těšíme.

  Podíleli jste se nedávno na stavbě Trojského mostu

  acentra Quadrio. Načem pracujete dnes?

  Krásnou zakázku teď končíme pro divizi 4 – železniční

  most vChebu, který se začátkem srpna začne zasouvat

  dopolohy. Má rozpětí kolem 70 metrů, váží asi 600 tun

  a je to tzv. Langrův trám, tedy tuhý nosník vyztužený

  obloukem. Hezké konstrukce zhruba ostejné hmotnosti

  teď vyrábíme pro zahraničního investora nazakázku City

  Deco napražské Pankráci. Jedná se odevět příhradových

  nosníků obloukového tvaru, které jsou svařované zuza-

  vřených čtvercových profilů. Budou umístěné vestřešní

  partii objektu, zavětrované, vzájemně spojené aprostřed-

  nictvím táhel ponesou část spodních pater budovy.

  Jaký objem výkonů střediska zabírají práce pro sester-

  ské divize a jaký pro externí objednatele?

  Vplánu máme tři pětiny pro Metrostav azbytek pro exter.

  Jsem rád, že se nám daří vytížit kapacity externími zakáz-

  kami, protože ito ukazuje, že pracujeme kvalitně ajsme

  konkurenceschopní. Spolupracujeme například s dceři-

  nou firmou rakouské společnosti Bilfinger MCE veSla-

  ném, které jsme před pár lety dodali nosné části mostu

  Nacka veŠvédsku ateď pro ni vyrábíme most doEtiopie.

  Kolik práce máte dnes aco budete vyrábět dál?

  Máme co dělat dokonce prázdnin, ale co bude dál, moc

  nevidíme. O projektech sice víme, ale než objednatel

  zná konkrétní zadání, uplynou 3–4 měsíce od podpisu

  jeho smlouvy sinvestorem. Nastartovat potom narychlo

  všechny kapacity bývá obtížné. Soutěžíme ale dodávku

  amontáž asi 3200 tun ocelových konstrukcí pro divizi4

  doVaršavy na modernizaci průtahu ulicemi Marsa-Żoł-

  nierska aspolečně sdivizí 5 nabízíme naše mosty idose-

  verských zemí, tak věřím, že se nám bude dařit.

  Jaký je podle vás největší rozdíl mezi prací nastavbě

  avedením střediska?

  Moje současná práce je složitější amám mnohem větší

  zodpovědnost. V závěru staveb sice pracujete do noci,

  občas si ale ulevíte, protože zakázky začínají a končí

  amezi nimi může být chvilka volna. Pohybujete se prostě

  posinusoidě. Jako vedoucí střediska si ale neodpočinete

  nikdy, protože provoz nikdy nekončí amusíte mít pořád

  pro všechny práci. Nejdůležitější je ale vobou případech

  dobrý asourodý tým, aten my máme. Pak už je jen pod-

  statné, aby se uvnitřMetrostavu nezapomínalo nanosné

  technologie avíc se spolupracovalo.

  strana 2

  PTÁME SE

  1

  Kolegové přežili rekonstrukci vezdraví

  Počáteční varování investora, že se stavbaři mohou

  při rekonstrukci špitálu vČeských Budějovicích setkat

  spůvodci moru, lepry či cholery, se naštěstí nenapl-

  nilo. Všichni pracovníci ztýmu Ing.Milana Hromádky

  zjihočeského zastoupení divize 6 ijejich subdodavate-

  lé, kteří nazakázce pracovali, ji přežili vezdraví. Díky

  jejich úsilí získal objekt u kostela Nejsvětější Trojice

  vzhled odpovídající 18. století, úředníci Národního

  památkového ústavu důstojné prostředí pro práci ave-

  řejnost zde brzy bude moci navštívit malé muzeum.

  „Celou stavbu hodnotím velmi pozitivně hlavně díky

  solidnímu investorovi, kterým byl NPÚ. Byl jsem rád, že

  všichni zúčastnění přistupovali kpráci svážností apéčí,

  jakou si historický objekt zaslouží, ananic se zbytečně

  nechvátalo, což se promítlo idokvality díla. Znaší strany

  se oto nejvíc zasloužili stavbyvedoucí Ing.Otto Hrodek

  amistr Michal Hryzák,“ vzpomíná Ing.Hromádka.

  Oprava jakéhokoliv prvku vyžadovala předchozí re-

  staurátorský průzkum, který musel určit, jaký rozsah

  prací budou řemeslníci provádět. Památkáři totiž požado-

  vali zachovat vco největší možné míře původní historické

  konstrukce. „Z tohoto pohledu byla určitě nejsložitější

  rekonstrukce krovu,“ konstatuje vedoucí projektu.

  Starý špitál, prvně zmiňovaný roku 1371, prošel pozd-

  ně gotickou přestavbou, při níž byl doplněn okostelík Nej-

  světější Trojice, dalšího rozšíření se dočkal v18.století.

  Sloužil nemocným leprou, později vněm byli lidé nakažení

  morem či cholerou av 19.století se zněj stal chudobinec.

  Kostel sloužil bohoslužbám do roku1971, poslední rodiny

  se odstěhovaly opět let později. Vroce1977 byl opuštěný

  azanedbaný areál převeden dosprávy Krajského středis-

  ka státní památkové péče aochrany přírody a vpodkroví

  ožily na skoro 20 let kanceláře. Naposledy objekt využívali

  členové budějovické salesiánské komunity.

  Dnes by špitálek (foto č. 1), jak se baroknímu kom-

  plexu říká, dřívější uživatelé nepoznali. Zinteriérů zmizely

  pozůstatky přestaveb a stavbaři budovám vrátili nejen

  funkčnost, ale doplnili je imoderním zařízením, aby je

  mohli památkáři pohodlněji využívat. Rekonstrukce, roz-

  dělená naetapy, skončila najaře zahradnickými úprava-

  mi, do jejichž zeleně dnes svítí čisté bílé fasády (foto č.2).

  –red–, foto Otto Hrodek

  2

  1

  2

  3

  4

  1 25

  Metrostav_13_14_2016.indd 2 01.08.16 12:29

• Strana 3

  Všude dobře, doma nejlépe

  Koncem roku 2015 pracovalo všesti zemích Evropy – na Slovensku, vPolsku, Bělorusku, Německu, v Norsku ana

  Islandu přes 230 tuzemských zaměstnanců Metrostavu. Další kolegové letos po pár letech opět vycestovali do

  Finska. Co obnáší práce a život vzahraničí? Odpovědi na otázky, které se tohoto tématu dotýkají, poskytlo sedm

  vedoucích projektu. Vzpomínali různě. Na jednom se ale shodli všichni – všude dobře, doma (foto č. 1) nejlépe.

  1. Jaká byla největší odlišnost od domova, se kterou jste se v zahraničí setkali, nebo

  co vás tam nejvíc překvapilo?

  2. Co vám při práci v cizině nejvíc chybělo?

  3. Jakou památku, stavbu nebo přírodní úkaz byste ze země svého působení doporučili

  navštívit přednostně?

  4. Chtěli byste kpobytu vzahraničí sami něco dodat?

  Slovensko – Ing. Jan Hehejík zdivize 3

  1. Pro úspěch na Slovensku je zapotřebí velmi intenzivní

  osobní přístup. Pokud si s partnerem takzvaně „voníte“,

  velmi brzo tam pracovní vztah dokáže přerůst v osobní

  apoté je řešitelné téměř vše. Musím přiznat, že zpočátku

  to bylo překvapivé a časově velmi náročné. Později se

  však všechno velmi zjednodušilo a kupodivu i fungovalo

  – naladíte se na vlnovou délku partnera a prostě si chcete

  rozumět apomoct. Dnes mi to dokonce při práci vČeské

  republice chybí. Naše společnost je zkrátka formálnější.

  2. Určitě rodinné zázemí, a to jak domácí, tak podnikové

  – byl jsem tam prostě sám.

  3. Celé Tatry (foto č. 2), katedrálu svaté Alžběty vKošicích

  (foto č. 3) a Spišský hrad.

  4. Při práci v zahraničí najdete novou rodinu, kterou se-

  staví vaši kolegové v práci. A já měl to obrovské štěstí, že

  jsem měl v týmu samé skvělé lidi, se kterými jsme nejen

  tvrdě pracovali, ale našli si čas i na staré dobré „po práci

  legraci“. A za to jim děkuji.

  Polsko – Ing. Radim Čáp zdivize 4

  1. Pozitivně mne překvapila pracovitost a „drive“ někte-

  rých polských kolegů. Negativně pak přístup investora ke

  zhotoviteli obecně.

  2. Samozřejmě mé děti. Dále pak tradiční české jídlo, které

  jsem však nahradil rybami, které jsou v Polsku výborné.

  3. Židovské (foto 4) a vojenské muzeum ve Varšavě.

  4. Každý by si měl práci vzahraničí zkusit už proto, že mu

  v některých aspektech změní pohled na věc…

  Bělorusko – Ing. Josef Dufek zdivize 3

  1. Při práci mě udivilo nejvíc, že na stavbě chyběl střední

  management. Většinou ji řídil sám ředitel firmy, ale jen

  v případě, že byl na staveništi. Dalším problémem byl

  konec stavby. U nás jsme zvyklí na určitý předkolaudační

  cvrkot – lidé pracují do půlnoci, někteří i do rána. V Bělo-

  rusku je to naopak. Na stavbě nikdo není, a když je, nebere

  telefon. Naštěstí nám vždy pomohli kolegové z Ukrajiny.

  2. Zpočátku rodina, ale i na to si člověk postupně zvykne

  a díky Skype mi vlastně byla neustále vpatách… Jinak

  mi chybělo běžné plánování schůzek. Bělorusy nezajímá

  ničí časový rozvrh, neustále mění termíny a jednání ruší.

  Pokud ovšem nám zavolal zákazník nebo vyšší úředník,

  očekával setkání okamžitě bez ohledu na naše plány.

  3. Minsk (foto č. 5) není zrovna turistickou atrakcí, i když

  svou ucelenou architekturou ve stylu stalinského empíru,

  u nás známějšího pod názvem socialistický realismus

  – SORELA, aspiruje na zapsání do seznamu UNESCO.

  Doporučuji brestskou pevnost (foto č. 6), kde probíhaly

  kruté boje s fašistickými jednotkami. Zajímavá je bělorus-

  ká poušť s nedotčenou krajinou, která je z polské strany

  přístupná bez víza a můžete ji celou projet na kole. Je vní

  i dostatek ubytovacích zařízení a příjemných restaurací.

  4. Práce v zahraničí je psychicky velice náročná už proto,

  že potřebujete jasný plán na 1–2 měsíce dopředu. Žijete už

  vlastně život za měsíc – letenky, jízdenky, ubytování, víza,

  přechodný pobyt, plná moc, vyřídit si hypotéku, schůzky

  v Praze (v Minsku nelze naplánovat), narozeniny ženy,

  dětí…, na rodiče už ani nemyslím. A když zavolají nejlepší

  přátelé, aby mě pozvali na oslavu… tak snad příští rok. Je

  to ale dobrá, velmi tvrdá a obohacující zkušenost!

  Německo – Ing. Karel Hrdlovics zdivize 9

  1. Atmosféra pracovního prostředí. Příjemně mne pře-

  kvapilo, že v Německu hraje roli výhradně to, co kdo umí.

  2. Zjistil jsem, že bych potřeboval větší otužilost a odol-

  nost proti osamocení v cizím prostředí s uzavřenější

  mentalitou, než na jakou jsme zvyklí.

  3. Kolem Karlsruhe, kde jsem působil, bych doporučil

  poznat starou římskou cestu údolím Mosely (foto č. 7)

  s památkami té doby i novodobějšími hrady avinicemi.

  Říční údolí od Trevíru po Koblenz se hluboko zařezává do

  krajiny arozsáhlé vinohrady na strmých svazích stojí za

  vidění. Při procházkách radím ochutnat místní ryzlinky!

  Finsko – Ing. Václav Pavlovský zdivize 5

  1. Nejen ve Finsku, ale i na Islandu, kde jsem byl několik

  let, mě překvapovala vzájemná ohleduplnost a úcta člově-

  ka k člověku. Nestane se, že by třeba někdo někoho před-

  běhl ve frontě. Jako řidič si připadáte v jiném světě, do-

  prava se až zastaví z toho, jak si všichni dávají přednost.

  2. Rodina a běžný mimopracovní život. Náročný stereo-

  typ, kdy myšlenky jsou stále připoutány k projektu. Osob-

  ní volno většinou trávíte s kolegy z týmu, kdy není úplně

  jednoduché přestat řešit konkrétní pracovní problémy.

  3. Pravé Finsko nejsou Helsinky, ale obrovsky rozlehlá

  krajina plná jezer a lesů (foto č. 8). Nejlepší místo, jak

  strávit dovolenou, je pronajmout si chatičku někde na os-

  trově jednoho z více než tří set tisíc jezer a užívat si pravou

  finskou saunu, táboření bez elektřiny, rybaření a sledování

  oblohy neznečištěné světelným smogem. Pro zdatné tu-

  risty mohu doporučit 80 km dlouhý trek Karhunkierros

  (Medvědí okruh) divokou přírodou v Národním parku

  Oulanka (foto č. 9) v severovýchodním Finsku.

  4. Zahraniční projekty bývají náročné z mnoha hledisek,

  jako jsou třeba jazyková bariéra, omezené znalosti národ-

  ní legislativy, jiné technické normy a standardy apod., ale

  nejnáročnější je podle mé zkušenosti dlouhodobé odlou-

  čení od zvyklostí běžného života doma, od rodiny a přátel.

  Norsko – Ing. Pavel Bürgel zdivize 5

  1. Projekt Fv337 Veitastrond provádíme ve středním

  Norsku u největšího norského fjordu Sognefjord, což je

  turisticky velmi oblíbená oblast. Příroda je zde opravdu

  nádherná, úbočí hor jsou pokrytá panenskými jehlična-

  tými lesy a při pohledu na kopce mizející do širokých

  aneméně hlubokých jezer (foto č. 10) a fjordů se tají dech.

  Když pominu pracovní vypětí před zahájením ražeb, byly

  pro mě první týdny po příjezdu v roce 2014 okouzlující.

  VČechách je mnoho krásných míst, ale v Norsku bylo aje

  vše – od ledovcových vodopádů po několikasetmetrové

  skalní stěny, malebné vesničky s roztroušenými farmami

  a všudypřítomnými ovcemi a dobytkem. Přestože se mi

  okolní příroda časem částečně okoukala, musím přiznat,

  že místo, kde působím, je jedno z nejhezčích, které jsem

  kdy navštívil, a dodnes mě fascinuje.

  2. Rozhodně přátelé a rodina. Norové jsou poměrně

  uzavřený národ. Tím spíš, když se nacházíte u obce Vei-

  tastrond sjen asi 130 obyvateli, tudíž na vesnici. Já jsem

  se ale narodil a žiju v Praze. A tak mi často chybí ivelko-

  město s různými možnostmi, které nabízí.

  3. Jak jsem již zmínil, příroda je v Norsku uchvacující (foto

  č. 11). Pracujeme asi 30 km od největšího evropského le-

  dovce Jostedalsbreen, který ovlivňuje zdejší klima. Přesto

  zde pěstují mnohé druhy ovoce od malin přes jahody až

  po sladká jablka a broskve. Rozhodně bych doporučil

  plavbu po fjordu na kajaku a výlet na ledovec, k jehož

  modrému splazu se ale dá dojít pouze v letních měsících.

  4. Ač Norsko vypadá jako ráj na zemi, tamější zakázka,

  zvlášť proto, že byla vtéto zemi pro Metrostav první, byla

  a je jednou z nejtěžších zkušeností v mém profesním živo-

  tě. Přesto na ni budu vzpomínat pouze v dobrém.

  Island – Ing. Aleš Gothard z divize 5, který dnes řídí

  novou stavbu ve Finsku

  1. Pravděpodobně odlišné nátury místních obyvatel. Ve

  Finsku jsou spíš uzavření, na Islandu zase velmi otevření.

  Česká republika je někde uprostřed. Důležité ale je, že

  dobré lidi najdete všude.

  2. Rodina. Během mého 8letého působení v zahraničí se

  v rodině odehrály svatby, ale i pohřby. Někde jsem byl,

  někde zase ne. Člověk prostě něco získá a něco zase ztratí.

  3. Gejzír, sopky (foto č. 12), vodopády (foto č. 13) a fjordy,

  Island rozhodně stojí za návštěvu!

  Děkujeme za odpovědi a přejeme všem krásné léto!

  –red–, foto archiv tázaných a Wikimedia

  strana 3

  2

  8

  1

  4

  10

  12

  6

  3

  9

  5

  11

  13

  7

  LETNÍ PŘÍLOHA

  Metrostav_13_14_2016.indd 3 01.08.16 12:29

• Strana 4

  Pražské funkcionalistické vily

  Jelikož jsme se v minulém letním speciálu seznámili s prvními funkcionalistickými stavbami, které byly koncem

  dvacátých let minulého století postaveny v centru Prahy, vydáme se dnes mimo něj, abychom se podívali, jak

  vypadaly rodinné domy a vily navrhované v duchu identické estetiky.

  Vily architekta Jaromíra Krejcara

  Obdobně jako v předcházejícím článku začneme také

  nyní díly architekta Krejcara, jemuž se opět jako jednomu

  zprvních podařilo realizovat dvě výjimečné, necitlivými

  rekonstrukcemi bohužel zničené funkcionalistické vily.

  Starší si v roce 1927 ve Strašnicích postavili man-

  želé Grete a Karl Ludwig Reinerovi, příslušníci pražské,

  německým jazykem vládnoucí inteligence. Karel Reiner

  byl redaktorem zahraniční rubriky deníku Prager Presse,

  Grete se mimo jiné proslavila prvním adlouhou dobu také

  jediným překladem Příběhů dobrého vojáka Švejka.

  Vilu, kterou v období protektorátu bezostyšně vydran-

  covalo gestapo a po roce 2000 její dnešní majitel přesta-

  věl k nepoznání, charakterizovalo značně strohé pojetí

  velmi blízké jak stavbám Adolfa Loose (1870–1933), tak

  Krejcarovu paláci Olympic. Prim zde hrály soustavy teras

  a balkonů lemované trubkovým zábradlím a pergolami

  stejně jako velká, tzv. francouzská okna, která zvyšovala

  obytný komfort domu, pro nějž Krejcar navrhl i veškeré

  interiérové vybavení včetně mobiliáře.

  Na dům, jenž Karel Teige nepovažoval za signifikantní

  příklad architektury nové orientace, a proto jej nezařadil

  do své monografie o Krejcarovi, architekt navázal v první

  studii luxusní rezidence Richarda Gibiana v Dejvicích.

  K projektu přelomové stavby se Krejcar dostal na zá-

  kladě užší soutěže, k níž Gibian, velkoobchodník skance-

  lářskou technikou, „vyzval několik pražských architektů“.

  První verzi Krejcar koncipoval jako „téměř symetrickou

  stavbu s velkou zahradou a tenisovým kurtem“. Utvářela

  ji dvojice budov, vlastní rezidence a dům správce, které

  architekt po vzoru Bauhausu spojil krytým mostem.

  Finální studie, kterou s Krejcarem vypracoval jen za

  několik měsíců architekt Miroslav Lorenc (1896–1943),

  se „podobala modelu tzv. Rosenbergova domu, který

  roku1923 navrhli a rok na to v české revui Stavba pub-

  likovali nizozemští neoplasticističtí architekti ze skupiny

  De Stijl, Cornelis van Eesteren a Theo van Doesburg“.

  Podobnosti, jak si povšiml historik umění Rostislav Švá-

  cha, jdou uobou prací do takových detailů, že můžeme

  sklidem říci, že Krejcarova Gibianova vila se projektům

  nizozemských architektů podobá jak vejce vejci, zejména

  co se týče krytého mostu a kompozice rozvinuté do všech

  stran. Přesto nejde o žádnou kopii ani plagiát. Původnost

  řešení hrála totiž pro příslušníky avantgardy, zpodstaty

  internacionální, jen marginální roli, poněvadž pro ně před-

  stavovala „stejně opovrženíhodnou instituci jako Umění

  svelkým U“. Originalitu, především stylovou a formální,

  tak považovali za reziduum měšťáckého individualismu

  stojícímu proti šíření progresivních myšlenek, které si

  protagonisté nové stavební kultury běžně vyměňovali.

  Velkorysost vily kolaudované v červnu roku 1929

  přímo souvisí s velkorysostí stavebníka a jeho ženy Věry

  isjejich ztotožněním se s moderní architekturou. Manželé

  Gibianovi totiž neváhali investovat nemalé prostředky do

  koupě dvou pozemků na místo jednoho a také dát bo-

  hémskému Krejcarovi volnou ruku. Výměnou za to získali

  dům, který neměl dlouhou dobu sobě rovného.

  V základě se realizovaná verze v podstatě neliší od

  projektu, kterým si Krejcar manžele Gibianovi získal.

  Utváří jej tudíž srostlice dvou budov, rezidence a domu

  správce, do něhož architekt soustředil veškeré technické

  zázemí. Obě křídla spojuje krytý most, pod nímž se na-

  cházel průjezd do zahrady s hlavním vstupem a krytým

  stáním místo garáže. Do přízemí vily přímo spojené se

  zahradou architekt soustředil nebývale komfortní, de

  facto kontinuální obytný prostor dělený podle jednotli-

  vých funkcí na polouzavřené sekce. Opakem přízemí, jež

  charakterizovala otevřenost, je první, ložnicové patro, kte-

  rému dominoval apartmán manželů. Obytný komfort vily

  pak ještě zvyšovala soustava teras, balkonů a střešních

  zahrad opatřených typickými slunolamy a konstrukcemi

  pro závěsy umožňujícími rodině skrýt se před pohledy

  kolemjdoucích zvědavců. A právě v tom se provedený

  projekt zásadně liší od varianty číslo jedna.

  Jestliže prvotní studii z jara 1927 charakterizovala

  estetika poetismu, projekt vypracovaný pro stavební po-

  volení – úřady jej schválily 20. prosince 1927 – byl již čis-

  tým produktem funkcionalismu. Ke změně v koncepci tak

  muselo s největší pravděpodobností dojít během léta, ato

  pod vlivem klíčové události evropského významu, jíž se

  stalo otevření vzorové kolonie Weißenhof ve Stuttgartu.

  Na této přehlídce propagující nové tendence varchitektu-

  ře, bytové kultuře i životním stylu byly také prezentovány

  progresivní stavební materiály a technologie, z nichž je

  Gibianova vila provedena. Jaromír Krejcar ji tudíž pojal

  jako manifest modernity se vším všudy.

  Dům má železobetonovou konstrukci vyplněnou vel-

  koformátovými tvárnicemi Calofrig-Isostone, vyráběnými

  z křemelinového betonu. Toto duté stavivo, které se na

  stavbě armovalo železem a vyplňovalo betonem, mělo vy-

  nikající zvukově i tepelně izolační vlastnosti a bylo lehké.

  Vlastní vila architekta Evžena Linharta

  Obdobným způsobem, tedy na základě inspirace díly ji-

  ného architekta, konkrétně Le Corbusiera, vznikal projekt

  vlastní vily dalšího příslušníka avantgardy a člena spolku

  Devětsil, architekta Linharta (1898–1949). Architekturu

  vystudoval na pražské technice, kde se spolužáky Jarosla-

  vem Fragnerem, Karlem Honzíkem a Vítem Obrtelem zalo-

  žil skupinu Puristická čtyřka. Zpočátku jejich dílo ovlivnil

  kubismus, avšak již kolem roku 1922 začali „pracovat na

  vlastním puristickém stylu, k jehož inspiračním zdrojům

  patřil strohý josefínský a empírový klasicismus, purismus

  Josefa Chochola, dřevěné domy zamerického Far Westu

  a z oblasti Karibského moře iželezobetonové průmyslové

  stavby“. Zvláštní půvab dodával jejich projektům, jak pí-

  še Rostislav Švácha, „smysl pro krásu nejobyčejnějších

  věcí, podobající se magickému realismu Henry Rousseaua

  aprogramový naivismus kreslířského podání“.

  S tímto druhem purismu má ovšem Linhartova dejvic-

  ká vila Na Viničních horách jen málo společného, protože

  už je dílem jeho nové, funkcionalistické orientace. Přesto

  první studie domu, na nichž mladý architekt začal praco-

  vat v roce 1926, ještě skicoval jako puristické. Ke změně

  ve stylu, očividně opět pod dojmem stuttgartské kolonie,

  dospěl až v následujícím roce, kdy dům, jenž měl postavit

  podnik Karla Mužíka, získal stavební povolení.

  Vila, zkolaudovaná v srpnu 1929, sestává z dvojice

  kvadratických těles vztyčených nad půdorysem ve tvaru

  písmene L. Koncepce prostorového uspořádání, jak je

  zřejmé z fasád domu, vychází z obytného půdorysu ataké

  z jeho funkcí. V domě se totiž vedle části obytné nacházel

  i ateliér, jejž Linhart situoval do menšího, atypicky zastře-

  šeného křídla s terasou. Součástí vily, které dominuje ví-

  ceúrovňový obytný prostor vybavený nikoliv schodištěm,

  nýbrž komunikační rampou, byl i autorský betonový mo-

  biliář, který Linhart integroval přímo do nosné železobe-

  tonové konstrukce vyzděné tvárnicemiCalofrig-Isostone.

  Le Corbusierova idea domu jako stroje na bydlení přestala

  tak i v Praze být proklamací a stala se skutkem.

  Do stavby tak nákladné vily nacházející se díky péči

  současných majitelů, Linhartových potomků, v auten-

  tickém stavu se mladý a začínající architekt mohl pustit

  jen díky své ženě, přesně řečeno jejímu štědrému věnu.

  Avšak ani to nakonec na dokončení vily nestačilo, a tak se

  architekt musel zadlužit. Aby si splácení půjčky usnadnil,

  upravil místnosti celé vily na tři samostatné byty. Jeden

  z nich, přízemní, pak pronajal svému blízkému příteli

  aspolužáku ze studií, interiérovému architektu a designé-

  ru Antonínu Heythumovi a jeho ženě Charlottě, taktéž de-

  signérce amoderní tanečnici. Byt vybavený Antonínovým

  nábytkem se nacházel v přízemí vily: „Z velké koupelny

  rozdělením získána předsíň, kuchyňka i koupelna. Z haly

  vhodným zařízením upraven obývací pokoj…“

  Dílo architekta Adolfa Benše

  V době, kdy Evžen Linhart dokončil svou vilu, se již naplno

  rozhořela pře o tom, zdali architektura je, či není uměním.

  Jedni o tom nepochybovali, avšak druzí, které reprezento-

  val Jaromír Krejcar a především pak teoretik Karel Teige,

  byli přesvědčeni, že není. Architekturu, obzvlášť tu no-

  vou, moderní považovali za vědeckou disciplínu, aproto

  funkcionalismus v jejich podání označujeme vědeckým.

  Jedním z tvůrců, kteří k této poloze inklinovali, byl

  i architekt Adolf Benš (1894–1982). Vzdělání nejprve

  získal na pražské technice a později i na speciální škole

  architektury při Akademii výtvarných umění, kterou ab-

  solvoval u velikánů české architektonické moderny, profe-

  sorů Jana Kotěry a Josefa Gočára. Na začátku své tvorby

  experimentoval s purismem, ale již kolem poloviny 20. let

  tvořil v duchu funkcionalismu, v jehož intencích navrhl

  spolu Josefem Křížem vítězný projekt holešovického pa-

  láce pražských Elektrických podniků (1926, 1927–1935).

  Úkol, před který byl postaven, jej naučil brilantně pracovat

  s „náročným provozním programem, jehož podněty mu

  pomáhaly prostorově probudovat a výtvarně ozvláštnit

  jednoduchý výchozí stereometrický tvar“.

  Tuto koncepci přenesl i do projektů rodinných domů

  avil, z nichž nejvýznamnější je vila inženýra VáclavaDivi-

  še a jeho ženy Jindřišky z let 1928–1930. Luxusní dům je

  zasazen do prudkého svahu, který by jen málokdo doká-

  zal tak brilantně zúročit ve prospěch koncepce obytného

  prostoru jako Adolf Benš. Architekt totiž jeho největší

  hendikep – složitou terénní konfiguraci, která prakticky

  vylučovala zřízení jakékoliv „obytné“ zahrady – přeměnil

  v devízu, když dům umístil do vyšší části parcely, čímž

  získal fantastický výhled na Vltavu, Stromovku i Pražský

  hrad. Vzhledem k tomu, že obytné prostory nemohl přímo

  propojit se zahradou, opatřil jinak tvarově jednoduchou

  vilu několika terasami, z nichž tu, která navazuje na cen-

  trální obytnou halu, předsadil před boční průčelí. Díky

  tomuto řešení se Benšovi podařilo narušit jistou strnulost,

  která hrozila v případě, že by hlavní průčelí koncipoval

  jako symetrické. Stavbě tak propůjčil neopakovatelné

  vzezření, jehož estetiku dále umocňuje atypické, excent-

  ricky umístěné okno, přesněji řečeno prosklená stěna. Za

  ní, což je na první pohled zřejmé, se skrývá hlavní obytný

  prostor, který se rozprostírá na více než jedné polovině

  poschodí, přístupné po jednoramenném, nevšedním způ-

  sobem řešeném schodišti, jež osvětluje prosklený strop.

  „Poněvadž individuální vila stojí osamoceně na svém

  pozemku, lze v ní daleko snáze než v nájemních domech

  uplatniti všechen architektonický a technický pokrok

  nového bydlení: dobrou dispozici půdorysnou a prosto-

  rovou, bezvadné vybavení moderními součástkami ama-

  teriály, instalacemi, stroji a nábytkem. Dokonale projekto-

  vaná a vybavená moderní vila může tedy demonstrovati,

  jak vypadá v praxi známé heslo moderní architektury:

  dům = stroj na bydlení.“ Autorem těchto slov je Ladislav

  Žák, mimořádně nadaný tvůrce, autor původního nábytku

  i několika vil bohaté pražské smetánky.

  Architekt, designér a teoretik Ladislav Žák

  Ladislav Žák získal vzdělání na Akademii výtvarného

  umění, kde kromě architektury u Josefa Gočára také vy-

  studoval malbu, která jeho tvorbě propůjčuje jistou dávku

  lyričnosti. A to i navzdory tomu, že své nejlepší realizace

  Žák koncipoval právě jako stroje na bydlení.

  Nejblíže z nich má k Le Corbusierovu „okřídlenému“

  rčení vysočanská vila inženýra Miroslava Hajna, jemuž

  pojetí domu jako stroje na bydlení muselo bezpochyby

  konvenovat. Byl totiž leteckým konstruktérem pracují-

  cím pro nedalekou továrnu Avia, pro kterou navrhl řadu

  letadel. Za všechny uveďme jedno z vůbec prvních, jed-

  noplošník Avia BH 1, které na první mezinárodní výstavě

  v Praze vzbudilo „takovou pozornost, že pan president

  Masaryk věnoval konstruktérům Kč 100 000 na podporu

  dalších pokusů“. Vila proto připomíná, i když je provedena

  klasickými stavebními postupy, produkt průmyslové vel-

  kovýroby, který umocňuje řada fines, kterými Žák stavbu

  opatřil. Vedle pásových oken firmy Kraus s charakteri-

  stickými větracími zdířkami v horní části to především

  je střešní vyhlídková plošina připomínající kapitánský

  můstek luxusní jachty a subtilní, odvážně konstruovaná

  terasa evokující křídlo letounu.

  S prvky, které inspirovaly moderní dopravní prostřed-

  ky, architekt samozřejmě pracoval také uvnitř intaktně

  zachovaného domu, kde mu jako vzor posloužily kajuty

  oblíbených zaoceánských parníků. Právě podle nich na-

  vrhl jednotlivé pokoje v ložnicovém prvním patře, vyjma

  Hajnovy velkoryse pojaté pracovny, které vévodilo rýso-

  vací prkno. Opakem prvního, značně sevřeného poschodí,

  jemuž vládne značná uzavřenost, je přízemí, které Žák po-

  jal jako maximálně otevřený obytný prostor, vybavený jak

  důmyslným vestavěným mobiliářem, tak volně stojícím

  kovovým nábytkem vlastní konstrukce. Dům, který ame-

  rický historik moderní architektury Kenneth Frampton

  označil za stavbu, jež „určitým způsobem ztělesňuje celou

  předválečnou epochu“ , byl proveden v letech 1932–1933.

  Pokračování příště

  Jakub Potůček, černobílé foto archiv JP

  strana 4

  LETNÍ PŘÍLOHA

  Vila Richarda Gibiana (Charlese de Gaulla 22, čp. 816, Dejvice) krátce po době vzniku a dnes

  Adolf Benš postavil vilu manželů Divišových v Troji v Trojské ulici 134, čp. 224

  Vilu Miroslava Hajna od architekta Žáka (Pod Krocínkou 31, čp. 404, Vysočany) doplňuje bujná zeleň

  Vlastní vila Evžena Linharta (Na Viničních horách 46, čp. 774, Dejvice) je dodnes ozdobou okolí

  Metrostav_13_14_2016.indd 4 01.08.16 12:29

• Strana 5

  Spousta práce je hotová, mnoho další čeká

  Největší česká rekonstrukce současnosti – přestavba

  historické budovy Národního muzea vPraze (foto č.1)

  – připomíná stavebním ruchem mraveniště. Dělníci

  čistí, opravují adoplňují fasády, vyměňují aupravují

  střešní prvky, přestavují interiéry, budují nové trasy

  instalací ahloubí spojovací chodbu pod Vinohradskou

  třídou. Činí se i restaurátoři. To vše pod vedením

  techniků ztýmu ředitele výstavby Jana Kučery zdivi-

  ze 9, statiků, projektantů, architektů a samozřejmě

  pod bedlivým dohledem památkářů.

  Exteriéru muzea se vrací původní krása

  Obvodový plášť muzea ničilo během jednoho a čtvrt sto-

  letí agresivní ovzduší, voda, vítr, mráz, holubí trus avro-

  ce1968 jej výrazně poškodily sovětské střely. Jeho suché

  čimokré mechanické čištění proto často muselo doplnit

  takéchemické, které zapomoci speciálních past azábalů

  šetrně odstranilo černou krustu nánosů. Po dokončení

  restaurátorských prací čeká nacelou fasádu sjednocující

  ochranný nátěr vesvětlých tónech pískovce.

  Sochy zatiky restaurují odborníci vateliérech, snese-

  né kuželky imadla balustrád projdou obnovou nastave-

  ništi, ostatní kamenné prvky na místě. Nenávratně degra-

  dované části nahradí nové zbožanovského pískovce.

  Stavbaři často narazili i na skutečnosti, se kterými

  nikdo nepočítal. Až při práci zjistili, že dotympanonu, jenž

  zakončuje rizalit průčelní fasády doVáclavského náměstí,

  dlouho zatékalo. Vlhkost způsobila tak silnou korozi jeho

  nosných ocelových konstrukcí, že je bude nutné komplet-

  ně vyměnit, a poškodila Brožíkovu malbu v panteonu.

  Samostatnou kapitolou se stala okna, která nelze řešit

  podle zadávací dokumentace. Vzorová okenní výplň vyro-

  bená před pěti lety už totiž vykazuje závažná poškození.

  Půl tisíce původních křídel arámů tak neprojde jen repasí,

  ale část budou muset nahradit repliky.

  Měděná krytina ašpanělská břidlice

  Kopule hlavní věže čeká pod ochranou sítí nanová okna

  aměděnou krytinu, které umělá patina dodá klasický zele-

  ný odstín. Lucernu pasíři repasují vevýšce 60 metrů nad

  Václavským náměstím, protože ji kvůli složité konstrukci

  nemohou demontovat.

  Nový kabát dostane istřecha nad křídly objektu aná-

  rožní věžice (foto č. 2). Poúpravách krovů naně pokrývači

  položí krytinu ze španělské břidlice, jež se nejvíc podobá

  té původní zlomu vNízkém Jeseníku, který je už vytěžený.

  Práce uvnitř historické budovy

  Vsálech pokračuje rozebírání hrubé konstrukce podlah.

  Jejich finální skladba byla schválena až potřech měsících

  hledání optimálního řešení – dopůvodně navržené podla-

  hy totiž nebylo možné umístit kabelové žlaby, omožnosti

  jejich křížení ani nemluvě.

  Odborníci už zahájili restaurování maleb stropů, které

  zakončí obnovou zlacení aspeciální penetrací.

  Vpanteonu poškodila voda zatékající přes tympanon

  jednu Brožíkovu malbu, kterou museli odborníci přenést

  ze stěny natvrdý podklad (foto č. 3). Na místo ji restau-

  rátoři vrátí až poodstranění příčiny zatékání avysušení

  aodsolení podkladu.

  Vbudově jinak probíhají klasické stavební práce (foto

  č. 4) – bourání starých azdění nových konstrukcí, pod-

  chycování nosných prvků či příprava tras pro instalace.

  www.nm.cz/Rekonstrukce/Online-kamery

  Práce v exteriéru, které umožní vybudovat spojovací

  podzemní chodbu mezi historickou a novou budovou

  Národního muzea, můžete pozorovat online – vevýchod-

  ním dvoře probíhá hloubení jámy auVinohradské třídy

  postupují výkopové práce apřeložky sítí (foto č. 5). Nutná

  je při nich stálá bdělost techniků a součinnost statiků

  aprojektantů, protože zkušební vrty zastihly pod muzeem

  jiné podloží, než předpokládalo zadání.

  Dodavatelské sdružení firem Průmstav aIMOS Brno

  včele sMetrostavem, který zastupují divize 9 a1, se ale

  skládá ztak zkušených stavbařů, že si se všemi očekáva-

  nými problémy i s neplánovanými potížemi jistě poradí.

  –red–, fotografie © Ester Havlová (1),

  Ing. arch. Irena Klingorová

  ZPRAVODAJSTVÍ ZDIVIZÍ

  strana 5

  1

  2

  3

  4

  5

  Pohled zulice se nezměnil, dům je ale jiný

  Napražském Starém Městě narohu Jilské ulice aSko-

  řepky přestavoval od loňského února tým Ing. Pavla

  Řezníčka z divize 6 neorenesanční dům, který ro-

  ku1889 postavil architekt Antonín Wiehl. Dnes seza

  jeho obnovenou fasádou skrývá luxusní rezidence

  spůdní vestavbou, podzemními garážemi a12 byty.

  „Poněkolika novostavbách obytných domů byla pro

  mě rekonstrukce objektu vPražské památkové rezervaci

  zajímavým oživením. Stavět vcentru města bylo ale dale-

  ko složitější než nazelené louce,“ říká Ing.Řezníček.

  Výsledkem práce stavbařů je 4podlažní dům s obyt-

  ným podkrovím apodzemními garážemi. Parkování šesti

  vozů v nich umožňuje zakladač svodorovně i svisle se

  pohybujícími plošinami. Auta vjíždějí dodomu průjezdem,

  který vznikl vybouráním pilíře vpřízemní části fasády (fo-

  to č.1), což byla postatické stránce nejsložitější operace

  celé zakázky. Uzavřený vjezd do parkingu vypadá jako

  stažená obchodní vitrína aneruší původní podobu exte-

  riéru. To byl také jeden zhlavních požadavků památkářů

  – historický vzhled budovy (foto č. 2) se nesměl změnit.

  Architekt Wiehl navrhl společné prostory domu vel-

  koryse. Monumentálně řešený vstup podtrhuje řada tří

  sloupů ze sliveneckého mramoru aštukové zdobení. Re-

  prezentativní vzhled má itříramenné schodiště sbalust-

  rovým zábradlím. „Najeho stropech jsme objevili původní

  dekorativní malby, které zfinančních ačasových důvodů

  restaurátoři pouze drobně doplnili azakonzervovali. Přes-

  to vypadají velmi hezky,“ konstatuje Ing.Řezníček.

  Dispozice jednotlivých podlaží se proměnily tak, aby

  vyhověly požadavkům namoderní bydlení. Vmnoha míst-

  nostech se zachovaly rozmanité typy historických štuků

  ajako připomínka dob minulých zdobí prostory ipůvodní

  dvoukřídlé dveře adobová okna.

  Komfort 21. století zajišťuje v bytech zařízení inteli-

  gentního bydlení Smart Home, s jehož pomocí mohou

  obyvatelé dálkově ovládat veškeré elektrické součásti

  bytu a regulovat jeho vytápění, klimatizaci, světelnost

  inastavení zabezpečovacího systému.

  Vestavba dobývalé půdy vytvořila v5. NP luxusní byt

  splochou více než 230 m² ase střešní terasou orozloze

  66 m². Pohodlný přístup do pater podporuje ve dvoře

  vestavěný výtah. Trojúhelníková přístavba v něm také

  umožnila vznik teras pro některé z bytů v druhém až

  čtvrtém nadzemním podlaží.

  „Přestože investor měnil projekt během prací iněko-

  likrát, kolaudace společných prostor domu proběhla už

  koncem června. Část bytů, kde provádíme klientské změ-

  ny, budeme kolaudovat koncem července, dva poslední

  pak v závěru srpna,“ uzavírá Ing. Řezníček vzpomínky

  nanáročnou stavbu, které věnoval víc než rok apůl života.

  METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

  Keramická stěna v podchodu na Můstku B

  Další umělkyní, která svým dílem přispěla k výtvarné

  výzdobě pražského metra, je Helena Samohelová.

  Narodila se roku 1941 v Praze a vzdělání v oboru

  získala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vateliéru

  keramiky a porcelánu prof. Otto Eckerta (1910–1995).

  Po studiích, ukončených v roce 1969, tvořila dva roky

  stipendijní práce prováděné v různých keramických

  závodech v Československu. Díky zkušenostem, které

  v praxi nabyla, se koncem 60. let začala systematicky

  věnovat jak interiérové plastice a návrhům pro malosé-

  riovou keramickou výrobu, tak realizacím pro architek-

  turu. Díla Heleny Samohelové pro tuto oblast najdeme

  zejména v Praze, ale také v zahraničí, například v Izraeli,

  kde v 70. letech vytvořila keramický reliéf na novostav-

  bě městského divadla v Beerševě.

  Z pražských realizací je třeba zmínit ty nejvýraznější,

  a to keramické obklady stěn odbavovací haly hlavního

  nádraží, obklad bazénu někdejšího hotelu Panorama

  na Pankráci, keramické stěny v bývalém Paláci kultury

  nebo v již neexistující restauraci OD Kotva. Tuto polohu

  tvorby Heleny Samohelové charakterizují reliéfně pojatá

  abstraktní schémata linií, kontrast konvexně a konkávně

  zprohýbaných kachlí a především pro dobu vzniku typic-

  ká barevnost glazury v přírodních zemitých tónech.

  V podobném duchu výtvarnice také navrhla kera-

  mickou stěnu pro podchod ve stanici metra Můstek na

  lince B. Sestavena je z různě tvarovaných a plasticky

  členěných kachlí s glazurou v jemných odstínech šedi

  abéžové, které jsou uspořádané tak, aby utvářely reli-

  éfní obrazec s několika směrovými šipkami. Výtvarné

  dílo – navigátor – tak vyjadřuje dynamiku vytížené

  přestupní stanice v centru města, jednoho z klíčových

  uzlů pražského metra. Nepravidelná plasticita celé stě-

  ny navíc vkombinaci s glazurou se sníženým leskem

  vytváří na povrchu jemný kovový třpyt. Pro nástupiště

  této adalších stanic linky B navrhla Helena Samohelová

  také reliéfní pás, který nese název stanice.

  Jakub Potůček

  let zdobily balustrádu levé fasády historické budovy NM

  pískovcové sochy čtyř živlů – Vzduch, Oheň, Voda aZemě.

  Včervenci si je pomocí jeřábu převzali do práce restaurátoři.

  1 2

  Metrostav_13_14_2016.indd 5 01.08.16 12:30

• Strana 6

  Procházka po pražském Žižkově odhalí, jak se bydlí a pracuje Na Vackově

  Bytový komplet na pozemku ohraničeném na severozápadě parkem Židovské pece začali kolegové z Metrostavu

  Development po mnoha letech příprav budovat v roce 2009. Není proto divu, že jeho první část, alfarezidence, je

  už dnes zcela zabydlená (foto č. 1). Její výstavbu řídil tým Ing. Martina Jiroty z divize 9 a stejně jako při dalších

  etapách projektu mu vydatně pomáhali betonáři z divize 6 a řada dalších pracovníků z celé Skupiny Metrostav.

  Vokolí alfarezidence se dnes nachází řada dalších domů v různém stadiu rozpracovanosti (foto č.2). Zájemci si

  mohou vybrat byty zdruhé etapy výstavby, kterou opět vede tým divize 9, tentokrát v čele s Jiřím Paulerem. Pohled

  na komplex označený písmeny AB (foto č. 3 a 4) prozrazuje, že je hotový, a to včetně sadových úprav ve vnitrobloku

  (foto č. 5). Po letošní červnové kolaudaci si tu byty přebírají budoucí obyvatelé. V objektu C (foto č. 6), jehož

  výstavba začala o půl roku později, ještě probíhají dokončovací práce a předpřejímky s investorem. Ke kolaudaci

  vněm však dojde už tento měsíc. Zajímavým zpestřením lokality budou tři viladomy se zaoblenými pětiúhelníkovými

  půdorysy (foto č. 7 a 8). Dnes je sice skrývá lešení, ale to prozrazuje, že se už oblékají do fasád a jejich stavba se

  blíží ke konci. Hotové by měly být letos v říjnu. Hned vedle nich jeřáb s logem Metrostavu upozorňuje na prozatím

  poslední zahájenou stavbu Metrostavu v této zajímavé lokalitě – na domech D a E zde pracují betonáři z divize 6

  (fotoč. 9) vedení Ing. Markem Kubrem a projekt řídí tým Petra Kopičky z divize 1. Celý bytový komplex obsáhne

  závěrem na 1300bytů, a než jej kolegové dokončí, jistě se jím náš fotograf ještě několikrát projde, aby nabídl pohled

  do míst, která – ač nedaleko městského centra – nabízejí klid a pohodu pro příjemný a moderní život.

  strana 6

  INFORMACE / AKTUALITY / ZAJÍMAVOSTI

  NAŠE FOTOREPORTÁŽ

  Cesta doPobaltí

  Pro nejlepší manažery Metrostavu ve věku do 33 let

  jsou tradiční odměnou odborné cesty dozahraničí. Ti,

  které nakonferenci TEK vyznamenal generální ředitel

  letos, vycestovali doPobaltí aPetrohradu.

  Mladí kolegové zavítali na zajímavé stavby i další

  pamětihodná místa a nevynechali jedinou příležitost

  seznámit se s historií i současností navštívených měst

  i s plány jejich dalšího rozvoje. Obsáhlý program kladl

  na účastníky velké nároky, ato včetně fyzické kondice.

  Hlavní organizátor Ing. Vlastimil Šrůma ze společnosti

  ACONSE CZ je totiž nenechal ani chvíli vydechnout.

  Průběh pobytu, který nabízel i bližší příležitost kvzá-

  jemnému seznámení, byl zajímavý izodborného hlediska.

  Věnoval totiž pozornost nejen novým budovám a inže-

  nýrským stavbám v atraktivní destinaci, ale i zdařilým

  rekonstrukcím arevitalizacím historických objektů.

  Mgr. Zdeněk Kostříž

  Rekonstrukce hradeb

  Mezi investice, které souvisely s tunelovým komple-

  xem Blanka na povrchu, se zařadily i rekonstrukce

  dvou pětibokých pevnostních bastionů (bašty sv. Be-

  nedikta asv. Václava) aspojovací kurtiny mezi nimi.

  Odletošního dubna je provádí provoz tunelového kom-

  plexu Blanka zdivize 8.

  Barokní opevnění, kterého se stavba týká, vzniklo

  vpolovině 17. století aleží napamátkově chráněném úze-

  mí u Pražského hradu. Stavbaři by jej měli opravit dopo-

  doby odpovídající co nejvíc původnímu vzhledu a pod

  bastiony, na místě bývalého zařízení staveniště, založit

  nový park, jehož část už byla slavnostně zpřístupněna.

  „Vzhledem k místu působení úzce spolupracujeme

  spamátkáři. Navzájem se známe už zdoby výstavby Blan-

  ky, respektujeme se asnažíme se vzájemně si vyjít vstříc.

  Rekonstrukci konzultujeme isodborníky zTerezína, kteří

  mají unás sbarokními fortifikacemi největší zkušenosti,“

  říká vedoucí projektu Jiří Kordík. „S osvětlením parku

  nám pomáhají elektrikáři zdivize 6 anaopravě hradeb

  pracují idělníci znašeho provozu,“ dodává.

  Bašty ikurtina mají jádro zkonstrukční lomové opuky

  obložené plentou ze zřejmě několikrát pálených cihel.

  Zdobí je nároží, sokly a oblounové římsy z arkozového

  pískovce z lomu Kamenné Žehrovice, který se používal

  inastavbu katedrály svatého Víta. Zub času nahradbách

  vyhlodal nejen jednotlivé cihly, ale korunu opevnění

  poškodila náletová zeleň, cihly i kámen napadly řasy

  amechy, spárovací maltu vyplavila voda alidé kezkáze

  přispěli historickým rozebíráním zdí nastavební materiál

  ipoměrně nedávno provedenými nekvalitními opravami.

  Tým Blanka opraví kamenné jádro opukou. Vše další

  zrestauruje a plentu doplní autentickými cihlami zjiných

  lokalit, oblouny křemitým pískovcem zlokality Božanov.

  Nazávěr musí odborníci vnitřní ivnější konstrukce bio-

  cidně ošetřit, kámen konsolidovat organokřemičitými

  prostředky aprovést jeho povrchovou hydrofobizaci.

  Zní to docela jednoduše. Rekonstrukci ale komplikují

  změny vyvolané skutečným stavem odkrývaných kon-

  strukcí, které jsou často vhorším stavu, než předpokládal

  projekt. Ataké to, že pracovníci dvacetičlenného provozu

  Blanka souběžně dostavují podzemní garáže na Letné

  a Prašném mostě, kde dokončují i část parku, či povr-

  chové úpravy mostu Svatovítská. Vrámci protipovodňo-

  vých opatření ještě budují komunikace vTroji aprovádějí

  technické změny vyvolané zkušebním provozem vtunelu

  Blanka, vněmž se částečně spolupodílí také naúdržbě.

  „Jsme zastoupeni ivjednotlivých komisích zkušebního

  provozu Blanky, které řeší nejen komplexní problematiku

  této rozsáhlé stavby, ale i dopravní návaznosti a doda-

  tečné požadavky jednotlivých městských částí,“ uzavírá

  vedoucí provozu Ing. Petr Šrámek. Práce na hradbách

  uHradu (foto) skončí divize 8 vkvětnu 2017, kdy se pod

  opravenými bastiony skurtinou otevře další park.

  –red–, foto archiv stavby

  Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav / Pověřená šéfredaktorka Ing.Lenka Svobodová / Adresa redakce Koželužská 4, 18000Praha 8-Libeň, tel.: 266019241; www.metrostav.cz; www.facebook.com/Metrostav

  / Číslo 13–14/2016 vyšlo 4. 8. 2016 (15/2016 vyjde 19. 8. 2016) / Složení redakční rady Ing.J.Pavlíček (předseda), Ing. V. Kostiha (místopředseda), Ing.J.Kavan, P.Meyer, Ing.J. Neklanová, Ing.L. Profota, Ing.L. Svobodová, Ing.J. Šob,

  Ing.L. Weinfurtová aIng.M. Zrcková / Neoznačené materiály připravila Ing. L. Svobodová, foto archiv Metrostavu / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 12800 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing,s.r.o., Nad Kazankou 37,

  Praha7-Troja, tel.: 244023201, fax: 244023333 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Tento tisk slouží pouze avýhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. aje veřejně neprodejný.

  Zahraniční zkušenosti

  V Centru vzdělávání se 20. června sešlo více než

  60 odborníků a zástupců vedení společností Skupiny

  Metrostav, aby sdíleli zkušenosti z působení našich

  společností ajejich divizí vzahraničí.

  Při setkání připraveném útvarem zahraničního pod-

  nikání představili zástupci zjednotlivých lokalit přehled

  dosud realizovaných aktivit a přednesli množství podnětů

  pro další směřování nazahraničních trzích.

  Vevystoupení ředitele firmy Bemo Tunnelling zazněly

  zkušenosti získané nejen při realizaci zakázek vEvropě,

  ale ivzámoří. Kolegové ze Subterry se věnovali poznat-

  kům ze své činnosti veŠvédsku, Maďarsku iNěmecku.

  Zástupci divizí Metrostavu představili, jak je složité pora-

  dit si spodnikatelským prostředím aprováděním zakázek

  vPolsku aBělorusku nebo vyvážet naše kapacity nada-

  leký Island či doNorska nebo doFinska. Ředitel útvaru

  zahraničního podnikání Ing. Václav Soukup se svými

  kolegy uvedl příklady způsobení našich firem vNěmecku,

  Skandinávii či naBalkáně avTurecku.

  Závěrem zazněly návrhy anáměty kzajištění dalšího

  úspěšného podnikání společností Skupiny Metrostav

  začeskými hranicemi. Prezentace ze setkání jsou dostup-

  né nastránkách vzdělávání intranetu Skupiny.

  Mgr.Zdeněk Kostříž

  6

  2

  8

  4

  1

  7

  3

  9

  5

  Závody pro každého

  Zdraví ahandicapovaní, muži iženy, junioři se seniory,

  lidé ipsi – ti všichni se setkávají naakcích spolku Ces-

  ta zasnem, který vede Heřman Wolf. Jedním zpořáda-

  ných seriálů je iČEZ kvadriatlon smíšených dvojic, kte-

  rého se vzhledem kpartnerství naprojektu Metrostav

  Handy Cyklo Maraton 2016 už potřetí zúčastnili inaši

  závodníci – zavydatné pomoci řady kolegů.

  O prvním zimním kvadriatlonu v Bedřichově psaly

  noviny v čísle 5/2016 z29. března. Druhý závod zletošní

  série přivítal 25. června Jablonec nad Nisou, konkrétně

  okolí jeho přehrady, kde, jen tak pro zajímavost, Metrostav

  před pár lety úspěšně vybudoval protipovodňová opatře-

  ní. Tři dvojice zde opět závodily večtyřech disciplínách,

  tentokrát však letních: v plavání, kanoistice, jízdě nakole

  astřelbě naelektronické střelnici.

  Tým Metrostav Avesložení Alena Jančíková aMartin

  Jedlička (nafoto druhá atřetí zleva) vybojoval vkategorii

  Handicapovaný & Nehandicapovaný krásné třetí místo

  aoproti zimnímu klání si ostupínek polepšil. Vkategorii

  Muž & Žena byl tým C devátý abéčko dvaadvacáté.

  V Praze si 23. července kolegové ve Vltavě, na ní

  i kolem ní svá postavení udrželi nebo i vylepšili. Alena

  Jančíková sMartinem Jedličkou byli čtvrtí aoba týmy – C

  vtýmové štafetě aB mezi muži aženami – skončily páté.

  Gratulujeme aděkujeme zaskvělou reprezentaci!

  Hlavním cílem kvadriatlonu, kterého se vždy účastní

  iněkolik hvězdných jmen zřad profesionálních sportov-

  ců, nebylo ani tentokrát zakaždou cenu zvítězit. Výtěžek

  zakce vJablonci pomohl dvanáctileté handicapované ta-

  nečnici Adélce napořízení nového vozíku apražský závod

  finančně pomohl rodinám dětí sautismem.

  Poslední část kvadriatlonového seriálu letos proběhne

  21. srpna v Přední Výtoni naLipně.

  Mezitím ale odstartuje Metrostav Handy Cyklo Mara-

  ton 2016 (MHCM), a jak už název naznačuje, Metrostav

  je jeho generálním partnerem. Za podpory řady kolegů

  vněm budou přímo závodit hned dva naše osmičlenné

  týmy – jeden za Metrostav adruhý za jeho Skupinu. Spo-

  lu s ostatními soupeři musí s jedním handicapovaným

  cyklistou projet asi 2222 kilometrů dlouhou trasu zPra-

  hy doBratislavy azpět vlimitu 111hodin. Start závodu

  proběhne 2. srpna v době, kdy toto vydání novin bude

  ve výrobě. Cíl ale na cyklistické týmy čeká až v sobotu

  6.srpna na Vítězném náměstí vPraze6, tedy dva dny po

  jejich vydání. Máte proto ještě příležitost přijít pozdravit

  naše reprezentanty a pobavit se při doprovodných akcích.

  Více informací najdete na webu www.cestazasnem.cz.

  Metrostav_13_14_2016.indd 6 01.08.16 12:30