strana 5

Pohled z ulice se nezměnil, dům je ale jiný

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

Na pražském Starém Městě na rohu Jilské ulice a Skořepky přestavoval od loňského února tým Ing. Pavla

Řezníčka z divize 6 neorenesanční dům, který roku 1889 postavil architekt Antonín Wiehl. Dnes se za

jeho obnovenou fasádou skrývá luxusní rezidence

s půdní vestavbou, podzemními garážemi a 12 byty.

„Po několika novostavbách obytných domů byla pro

mě rekonstrukce objektu v Pražské památkové rezervaci

zajímavým oživením. Stavět v centru města bylo ale daleko složitější než na zelené louce,“ říká Ing. Řezníček.

Výsledkem práce stavbařů je 4podlažní dům s obytným podkrovím a podzemními garážemi. Parkování šesti

vozů v nich umožňuje zakladač s vodorovně i svisle se

pohybujícími plošinami. Auta vjíždějí do domu průjezdem,

který vznikl vybouráním pilíře v přízemní části fasády (foto č. 1), což byla po statické stránce nejsložitější operace

celé zakázky. Uzavřený vjezd do parkingu vypadá jako

stažená obchodní vitrína a neruší původní podobu exteriéru. To byl také jeden z hlavních požadavků památkářů

– historický vzhled budovy (foto č. 2) se nesměl změnit.

Architekt Wiehl navrhl společné prostory domu velkoryse. Monumentálně řešený vstup podtrhuje řada tří

sloupů ze sliveneckého mramoru a štukové zdobení. Reprezentativní vzhled má i tříramenné schodiště s balustrovým zábradlím. „Na jeho stropech jsme objevili původní

1

Spousta práce je hotová, mnoho další čeká

Největší česká rekonstrukce současnosti – přestavba

historické budovy Národního muzea v Praze (foto č. 1)

– připomíná stavebním ruchem mraveniště. Dělníci

čistí, opravují a doplňují fasády, vyměňují a upravují

střešní prvky, přestavují interiéry, budují nové trasy

instalací a hloubí spojovací chodbu pod Vinohradskou

třídou. Činí se i restaurátoři. To vše pod vedením

techniků z týmu ředitele výstavby Jana Kučery z divize 9, statiků, projektantů, architektů a samozřejmě

pod bedlivým dohledem památkářů.

dekorativní malby, které z finančních a časových důvodů

restaurátoři pouze drobně doplnili a zakonzervovali. Přesto vypadají velmi hezky,“ konstatuje Ing. Řezníček.

Dispozice jednotlivých podlaží se proměnily tak, aby

vyhověly požadavkům na moderní bydlení. V mnoha místnostech se zachovaly rozmanité typy historických štuků

a jako připomínka dob minulých zdobí prostory i původní

dvoukřídlé dveře a dobová okna.

Komfort 21. století zajišťuje v bytech zařízení inteligentního bydlení Smart Home, s jehož pomocí mohou

obyvatelé dálkově ovládat veškeré elektrické součásti

bytu a regulovat jeho vytápění, klimatizaci, světelnost

i nastavení zabezpečovacího systému.

Vestavba do bývalé půdy vytvořila v 5. NP luxusní byt

s plochou více než 230 m² a se střešní terasou o rozloze

66 m². Pohodlný přístup do pater podporuje ve dvoře

vestavěný výtah. Trojúhelníková přístavba v něm také

umožnila vznik teras pro některé z bytů v druhém až

čtvrtém nadzemním podlaží.

„Přestože investor měnil projekt během prací i několikrát, kolaudace společných prostor domu proběhla už

koncem června. Část bytů, kde provádíme klientské změny, budeme kolaudovat koncem července, dva poslední

pak v závěru srpna,“ uzavírá Ing. Řezníček vzpomínky

na náročnou stavbu, které věnoval víc než rok a půl života.

Václavským náměstím, protože ji kvůli složité konstrukci

nemohou demontovat.

Nový kabát dostane i střecha nad křídly objektu a nárožní věžice (foto č. 2). Po úpravách krovů na ně pokrývači

položí krytinu ze španělské břidlice, jež se nejvíc podobá

té původní z lomu v Nízkém Jeseníku, který je už vytěžený.

Práce uvnitř historické budovy

V sálech pokračuje rozebírání hrubé konstrukce podlah.

Jejich finální skladba byla schválena až po třech měsících

1

2

let zdobily balustrádu levé fasády historické budovy NM

pískovcové sochy čtyř živlů – Vzduch, Oheň, Voda a Země.

V červenci si je pomocí jeřábu převzali do práce restaurátoři.

2

Exteriéru muzea se vrací původní krása

Obvodový plášť muzea ničilo během jednoho a čtvrt století agresivní ovzduší, voda, vítr, mráz, holubí trus a v roce 1968 jej výrazně poškodily sovětské střely. Jeho suché

či mokré mechanické čištění proto často muselo doplnit

také chemické, které za pomoci speciálních past a zábalů

šetrně odstranilo černou krustu nánosů. Po dokončení

restaurátorských prací čeká na celou fasádu sjednocující

ochranný nátěr ve světlých tónech pískovce.

Sochy z atiky restaurují odborníci v ateliérech, snesené kuželky i madla balustrád projdou obnovou na staveništi, ostatní kamenné prvky na místě. Nenávratně degradované části nahradí nové z božanovského pískovce.

Stavbaři často narazili i na skutečnosti, se kterými

nikdo nepočítal. Až při práci zjistili, že do tympanonu, jenž

zakončuje rizalit průčelní fasády do Václavského náměstí,

dlouho zatékalo. Vlhkost způsobila tak silnou korozi jeho

nosných ocelových konstrukcí, že je bude nutné kompletně vyměnit, a poškodila Brožíkovu malbu v panteonu.

METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

4

hledání optimálního řešení – do původně navržené podlahy totiž nebylo možné umístit kabelové žlaby, o možnosti

jejich křížení ani nemluvě.

Odborníci už zahájili restaurování maleb stropů, které

zakončí obnovou zlacení a speciální penetrací.

V panteonu poškodila voda zatékající přes tympanon

jednu Brožíkovu malbu, kterou museli odborníci přenést

ze stěny na tvrdý podklad (foto č. 3). Na místo ji restaurátoři vrátí až po odstranění příčiny zatékání a vysušení

a odsolení podkladu.

V budově jinak probíhají klasické stavební práce (foto

č. 4) – bourání starých a zdění nových konstrukcí, podchycování nosných prvků či příprava tras pro instalace.

www.nm.cz/Rekonstrukce/Online-kamery

Práce v exteriéru, které umožní vybudovat spojovací

podzemní chodbu mezi historickou a novou budovou

Národního muzea, můžete pozorovat online – ve východním dvoře probíhá hloubení jámy a u Vinohradské třídy

Keramická stěna v podchodu na Můstku B

3

Samostatnou kapitolou se stala okna, která nelze řešit

podle zadávací dokumentace. Vzorová okenní výplň vyrobená před pěti lety už totiž vykazuje závažná poškození.

Půl tisíce původních křídel a rámů tak neprojde jen repasí,

ale část budou muset nahradit repliky.

Měděná krytina a španělská břidlice

Kopule hlavní věže čeká pod ochranou sítí na nová okna

a měděnou krytinu, které umělá patina dodá klasický zelený odstín. Lucernu pasíři repasují ve výšce 60 metrů nad

Metrostav_13_14_2016.indd 5

5

postupují výkopové práce a přeložky sítí (foto č. 5). Nutná

je při nich stálá bdělost techniků a součinnost statiků

a projektantů, protože zkušební vrty zastihly pod muzeem

jiné podloží, než předpokládalo zadání.

Dodavatelské sdružení firem Průmstav a IMOS Brno

v čele s Metrostavem, který zastupují divize 9 a 1, se ale

skládá z tak zkušených stavbařů, že si se všemi očekávanými problémy i s neplánovanými potížemi jistě poradí.

–red–,

fotografie

©

Ester

Ing. arch. Irena Klingorová

Havlová

(1),

Další umělkyní, která svým dílem přispěla k výtvarné

výzdobě pražského metra, je Helena Samohelová.

Narodila se roku 1941 v Praze a vzdělání v oboru

získala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru

keramiky a porcelánu prof. Otto Eckerta (1910–1995).

Po studiích, ukončených v roce 1969, tvořila dva roky

stipendijní práce prováděné v různých keramických

závodech v Československu. Díky zkušenostem, které

v praxi nabyla, se koncem 60. let začala systematicky

věnovat jak interiérové plastice a návrhům pro malosériovou keramickou výrobu, tak realizacím pro architekturu. Díla Heleny Samohelové pro tuto oblast najdeme

zejména v Praze, ale také v zahraničí, například v Izraeli,

kde v 70. letech vytvořila keramický reliéf na novostavbě městského divadla v Beerševě.

Z pražských realizací je třeba zmínit ty nejvýraznější,

a to keramické obklady stěn odbavovací haly hlavního

nádraží, obklad bazénu někdejšího hotelu Panorama

na Pankráci, keramické stěny v bývalém Paláci kultury

nebo v již neexistující restauraci OD Kotva. Tuto polohu

tvorby Heleny Samohelové charakterizují reliéfně pojatá

abstraktní schémata linií, kontrast konvexně a konkávně

zprohýbaných kachlí a především pro dobu vzniku typická barevnost glazury v přírodních zemitých tónech.

V podobném duchu výtvarnice také navrhla keramickou stěnu pro podchod ve stanici metra Můstek na

lince B. Sestavena je z různě tvarovaných a plasticky

členěných kachlí s glazurou v jemných odstínech šedi

a béžové, které jsou uspořádané tak, aby utvářely reliéfní obrazec s několika směrovými šipkami. Výtvarné

dílo – navigátor – tak vyjadřuje dynamiku vytížené

přestupní stanice v centru města, jednoho z klíčových

uzlů pražského metra. Nepravidelná plasticita celé stěny navíc v kombinaci s glazurou se sníženým leskem

vytváří na povrchu jemný kovový třpyt. Pro nástupiště

této a dalších stanic linky B navrhla Helena Samohelová

také reliéfní pás, který nese název stanice.

Jakub Potůček

01.08.16 12:30