strana 5
Pohled z ulice se nezměnil, dům je ale jiný
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
Na pražském Starém Městě na rohu Jilské ulice a Skořepky přestavoval od loňského února tým Ing. Pavla
Řezníčka z divize 6 neorenesanční dům, který roku 1889 postavil architekt Antonín Wiehl. Dnes se za
jeho obnovenou fasádou skrývá luxusní rezidence
s půdní vestavbou, podzemními garážemi a 12 byty.
„Po několika novostavbách obytných domů byla pro
mě rekonstrukce objektu v Pražské památkové rezervaci
zajímavým oživením. Stavět v centru města bylo ale daleko složitější než na zelené louce,“ říká Ing. Řezníček.
Výsledkem práce stavbařů je 4podlažní dům s obytným podkrovím a podzemními garážemi. Parkování šesti
vozů v nich umožňuje zakladač s vodorovně i svisle se
pohybujícími plošinami. Auta vjíždějí do domu průjezdem,
který vznikl vybouráním pilíře v přízemní části fasády (foto č. 1), což byla po statické stránce nejsložitější operace
celé zakázky. Uzavřený vjezd do parkingu vypadá jako
stažená obchodní vitrína a neruší původní podobu exteriéru. To byl také jeden z hlavních požadavků památkářů
– historický vzhled budovy (foto č. 2) se nesměl změnit.
Architekt Wiehl navrhl společné prostory domu velkoryse. Monumentálně řešený vstup podtrhuje řada tří
sloupů ze sliveneckého mramoru a štukové zdobení. Reprezentativní vzhled má i tříramenné schodiště s balustrovým zábradlím. „Na jeho stropech jsme objevili původní
1
Spousta práce je hotová, mnoho další čeká
Největší česká rekonstrukce současnosti – přestavba
historické budovy Národního muzea v Praze (foto č. 1)
– připomíná stavebním ruchem mraveniště. Dělníci
čistí, opravují a doplňují fasády, vyměňují a upravují
střešní prvky, přestavují interiéry, budují nové trasy
instalací a hloubí spojovací chodbu pod Vinohradskou
třídou. Činí se i restaurátoři. To vše pod vedením
techniků z týmu ředitele výstavby Jana Kučery z divize 9, statiků, projektantů, architektů a samozřejmě
pod bedlivým dohledem památkářů.
dekorativní malby, které z finančních a časových důvodů
restaurátoři pouze drobně doplnili a zakonzervovali. Přesto vypadají velmi hezky,“ konstatuje Ing. Řezníček.
Dispozice jednotlivých podlaží se proměnily tak, aby
vyhověly požadavkům na moderní bydlení. V mnoha místnostech se zachovaly rozmanité typy historických štuků
a jako připomínka dob minulých zdobí prostory i původní
dvoukřídlé dveře a dobová okna.
Komfort 21. století zajišťuje v bytech zařízení inteligentního bydlení Smart Home, s jehož pomocí mohou
obyvatelé dálkově ovládat veškeré elektrické součásti
bytu a regulovat jeho vytápění, klimatizaci, světelnost
i nastavení zabezpečovacího systému.
Vestavba do bývalé půdy vytvořila v 5. NP luxusní byt
s plochou více než 230 m² a se střešní terasou o rozloze
66 m². Pohodlný přístup do pater podporuje ve dvoře
vestavěný výtah. Trojúhelníková přístavba v něm také
umožnila vznik teras pro některé z bytů v druhém až
čtvrtém nadzemním podlaží.
„Přestože investor měnil projekt během prací i několikrát, kolaudace společných prostor domu proběhla už
koncem června. Část bytů, kde provádíme klientské změny, budeme kolaudovat koncem července, dva poslední
pak v závěru srpna,“ uzavírá Ing. Řezníček vzpomínky
na náročnou stavbu, které věnoval víc než rok a půl života.
Václavským náměstím, protože ji kvůli složité konstrukci
nemohou demontovat.
Nový kabát dostane i střecha nad křídly objektu a nárožní věžice (foto č. 2). Po úpravách krovů na ně pokrývači
položí krytinu ze španělské břidlice, jež se nejvíc podobá
té původní z lomu v Nízkém Jeseníku, který je už vytěžený.
Práce uvnitř historické budovy
V sálech pokračuje rozebírání hrubé konstrukce podlah.
Jejich finální skladba byla schválena až po třech měsících
1
2
let zdobily balustrádu levé fasády historické budovy NM
pískovcové sochy čtyř živlů – Vzduch, Oheň, Voda a Země.
V červenci si je pomocí jeřábu převzali do práce restaurátoři.
2
Exteriéru muzea se vrací původní krása
Obvodový plášť muzea ničilo během jednoho a čtvrt století agresivní ovzduší, voda, vítr, mráz, holubí trus a v roce 1968 jej výrazně poškodily sovětské střely. Jeho suché
či mokré mechanické čištění proto často muselo doplnit
také chemické, které za pomoci speciálních past a zábalů
šetrně odstranilo černou krustu nánosů. Po dokončení
restaurátorských prací čeká na celou fasádu sjednocující
ochranný nátěr ve světlých tónech pískovce.
Sochy z atiky restaurují odborníci v ateliérech, snesené kuželky i madla balustrád projdou obnovou na staveništi, ostatní kamenné prvky na místě. Nenávratně degradované části nahradí nové z božanovského pískovce.
Stavbaři často narazili i na skutečnosti, se kterými
nikdo nepočítal. Až při práci zjistili, že do tympanonu, jenž
zakončuje rizalit průčelní fasády do Václavského náměstí,
dlouho zatékalo. Vlhkost způsobila tak silnou korozi jeho
nosných ocelových konstrukcí, že je bude nutné kompletně vyměnit, a poškodila Brožíkovu malbu v panteonu.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
4
hledání optimálního řešení – do původně navržené podlahy totiž nebylo možné umístit kabelové žlaby, o možnosti
jejich křížení ani nemluvě.
Odborníci už zahájili restaurování maleb stropů, které
zakončí obnovou zlacení a speciální penetrací.
V panteonu poškodila voda zatékající přes tympanon
jednu Brožíkovu malbu, kterou museli odborníci přenést
ze stěny na tvrdý podklad (foto č. 3). Na místo ji restaurátoři vrátí až po odstranění příčiny zatékání a vysušení
a odsolení podkladu.
V budově jinak probíhají klasické stavební práce (foto
č. 4) – bourání starých a zdění nových konstrukcí, podchycování nosných prvků či příprava tras pro instalace.
www.nm.cz/Rekonstrukce/Online-kamery
Práce v exteriéru, které umožní vybudovat spojovací
podzemní chodbu mezi historickou a novou budovou
Národního muzea, můžete pozorovat online – ve východním dvoře probíhá hloubení jámy a u Vinohradské třídy
Keramická stěna v podchodu na Můstku B
3
Samostatnou kapitolou se stala okna, která nelze řešit
podle zadávací dokumentace. Vzorová okenní výplň vyrobená před pěti lety už totiž vykazuje závažná poškození.
Půl tisíce původních křídel a rámů tak neprojde jen repasí,
ale část budou muset nahradit repliky.
Měděná krytina a španělská břidlice
Kopule hlavní věže čeká pod ochranou sítí na nová okna
a měděnou krytinu, které umělá patina dodá klasický zelený odstín. Lucernu pasíři repasují ve výšce 60 metrů nad
Metrostav_13_14_2016.indd 5
5
postupují výkopové práce a přeložky sítí (foto č. 5). Nutná
je při nich stálá bdělost techniků a součinnost statiků
a projektantů, protože zkušební vrty zastihly pod muzeem
jiné podloží, než předpokládalo zadání.
Dodavatelské sdružení firem Průmstav a IMOS Brno
v čele s Metrostavem, který zastupují divize 9 a 1, se ale
skládá z tak zkušených stavbařů, že si se všemi očekávanými problémy i s neplánovanými potížemi jistě poradí.
–red–,
fotografie
©
Ester
Ing. arch. Irena Klingorová
Havlová
(1),
Další umělkyní, která svým dílem přispěla k výtvarné
výzdobě pražského metra, je Helena Samohelová.
Narodila se roku 1941 v Praze a vzdělání v oboru
získala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru
keramiky a porcelánu prof. Otto Eckerta (1910–1995).
Po studiích, ukončených v roce 1969, tvořila dva roky
stipendijní práce prováděné v různých keramických
závodech v Československu. Díky zkušenostem, které
v praxi nabyla, se koncem 60. let začala systematicky
věnovat jak interiérové plastice a návrhům pro malosériovou keramickou výrobu, tak realizacím pro architekturu. Díla Heleny Samohelové pro tuto oblast najdeme
zejména v Praze, ale také v zahraničí, například v Izraeli,
kde v 70. letech vytvořila keramický reliéf na novostavbě městského divadla v Beerševě.
Z pražských realizací je třeba zmínit ty nejvýraznější,
a to keramické obklady stěn odbavovací haly hlavního
nádraží, obklad bazénu někdejšího hotelu Panorama
na Pankráci, keramické stěny v bývalém Paláci kultury
nebo v již neexistující restauraci OD Kotva. Tuto polohu
tvorby Heleny Samohelové charakterizují reliéfně pojatá
abstraktní schémata linií, kontrast konvexně a konkávně
zprohýbaných kachlí a především pro dobu vzniku typická barevnost glazury v přírodních zemitých tónech.
V podobném duchu výtvarnice také navrhla keramickou stěnu pro podchod ve stanici metra Můstek na
lince B. Sestavena je z různě tvarovaných a plasticky
členěných kachlí s glazurou v jemných odstínech šedi
a béžové, které jsou uspořádané tak, aby utvářely reliéfní obrazec s několika směrovými šipkami. Výtvarné
dílo – navigátor – tak vyjadřuje dynamiku vytížené
přestupní stanice v centru města, jednoho z klíčových
uzlů pražského metra. Nepravidelná plasticita celé stěny navíc v kombinaci s glazurou se sníženým leskem
vytváří na povrchu jemný kovový třpyt. Pro nástupiště
této a dalších stanic linky B navrhla Helena Samohelová
také reliéfní pás, který nese název stanice.
Jakub Potůček
01.08.16 12:30