strana 2
Nepostradatelní
Geodeti – moc se o nich nepíše, přesto se bez nich žádná stavba neobejde. Vlastní geodetické středisko proto
mají téměř všechny výrobní divize Metrostavu – kromě
divizí 8 a 9 – a každý z jejich odborníků si jistě zaslouží
poděkování za pečlivou a přesně odvedenou práci.
V divizi 4 vzniklo středisko geodetických prací hned
po jejím založení v roce 2002 a pracuje v něm sedm
zeměměřičů, z toho dva v Polsku. V tuzemsku se s nimi
dnes můžete setkat na všech divizních stavbách – na rekonstrukcích obou úseků dálnice D1 a Jáchymovské točky
či při budování přejezdů a středových svodidel dálnice R7.
Mezi Osičkami a Hradcem Králové na stavbě dálnice D11
Ing. Marek Krátký nedávno měřil vrstvy štěrkodrti u přeložky silnice I/11 (foto č. 1), pod jejím nadjezdem zaměřoval terén s Martinem Markem (foto č. 2 vlevo), s Danielem
Talackem (foto č. 3 vpravo) připravoval vodicí lankodráhu
finišeru pro pokládku mechanicky zpevněného kameniva.
Vedoucí střediska Ing. Jaromír Sládek (foto č. 4 a 5),
který do Metrostavu nastoupil v roce 1972, pomáhá
s výstavbou mostu na VD Hracholusky. Vzpomíná: „Před
40 lety bylo naše základní vybavení teodolit, nivelák, pásmo, goniometrické tabulky a ruční počítač, později kalkulačka. Vše jsme museli spočítat, zakreslit a vytyčit manuálně, v podzemí na stavbě metra za minimální viditelnosti.
Zlom nastal s příchodem moderních PC, se zlepšujícími
se programy a novým vybavením – totálními stanicemi,
jež jsou v poslední době vybaveny i GPS, a digitálními
nivelačními přístroji. Umožňují pracovat na stavbě jen
jednomu geodetovi a data vyhodnocují ve 3D.“
–red–, foto archiv divize 4
1
2
PTÁME SE
Ing. Jana Krysty,
vedoucího střediska divize 3
1
Kolegové přežili rekonstrukci ve zdraví
Počáteční varování investora, že se stavbaři mohou
při rekonstrukci špitálu v Českých Budějovicích setkat
s původci moru, lepry či cholery, se naštěstí nenaplnilo. Všichni pracovníci z týmu Ing. Milana Hromádky
z jihočeského zastoupení divize 6 i jejich subdodavatelé, kteří na zakázce pracovali, ji přežili ve zdraví. Díky
jejich úsilí získal objekt u kostela Nejsvětější Trojice
vzhled odpovídající 18. století, úředníci Národního
památkového ústavu důstojné prostředí pro práci a veřejnost zde brzy bude moci navštívit malé muzeum.
„Celou stavbu hodnotím velmi pozitivně hlavně díky
solidnímu investorovi, kterým byl NPÚ. Byl jsem rád, že
všichni zúčastnění přistupovali k práci s vážností a péčí,
jakou si historický objekt zaslouží, a na nic se zbytečně
nechvátalo, což se promítlo i do kvality díla. Z naší strany
se o to nejvíc zasloužili stavbyvedoucí Ing. Otto Hrodek
a mistr Michal Hryzák,“ vzpomíná Ing. Hromádka.
Oprava jakéhokoliv prvku vyžadovala předchozí restaurátorský průzkum, který musel určit, jaký rozsah
prací budou řemeslníci provádět. Památkáři totiž požadovali zachovat v co největší možné míře původní historické
konstrukce. „Z tohoto pohledu byla určitě nejsložitější
rekonstrukce krovu,“ konstatuje vedoucí projektu.
Starý špitál, prvně zmiňovaný roku 1371, prošel pozdně gotickou přestavbou, při níž byl doplněn o kostelík Nejsvětější Trojice, dalšího rozšíření se dočkal v 18. století.
Sloužil nemocným leprou, později v něm byli lidé nakažení
morem či cholerou a v 19. století se z něj stal chudobinec.
Kostel sloužil bohoslužbám do roku 1971, poslední rodiny
se odstěhovaly o pět let později. V roce 1977 byl opuštěný
a zanedbaný areál převeden do správy Krajského středis-
ka státní památkové péče a ochrany přírody a v podkroví
ožily na skoro 20 let kanceláře. Naposledy objekt využívali
členové budějovické salesiánské komunity.
Dnes by špitálek (foto č. 1), jak se baroknímu komplexu říká, dřívější uživatelé nepoznali. Z interiérů zmizely
pozůstatky přestaveb a stavbaři budovám vrátili nejen
funkčnost, ale doplnili je i moderním zařízením, aby je
mohli památkáři pohodlněji využívat. Rekonstrukce, rozdělená na etapy, skončila na jaře zahradnickými úpravami, do jejichž zeleně dnes svítí čisté bílé fasády (foto č. 2).
–red–, foto Otto Hrodek
2
ČOV v Poděbradech je ve zkušebním provozu
3
4
5
Metrostav_13_14_2016.indd 2
Koncem června byla do ročního zkušebního provozu
uvedena modernizovaná a zkapacitněná čistírna odpadních vod pro Poděbrady a okolní obce. Slavnostního okamžiku, který završil práci týmu Ing. Petra Brože
z divize 6, se zúčastnili i hejtman Středočeského kraje
Ing. Miloš Petera, ředitel divize 6 Ing. Jan Cuc (foto
č. 2 vpravo) a jednatel VHZ-DIS, partnera ve sdružení.
Termín dokončení stavby se oproti plánu posunul asi
o tři měsíce. Ing. Brož nezaviněné zpoždění vysvětlil: „Nová biologická linka stojí v místě bývalé skládky ropných
látek. Před začátkem stavby jsme proto museli z dotčené
plochy odtěžit kontaminovanou zeminu a zlikvidovat ji.
Navíc se ukázalo, že původní nádrže určené k sanaci byly
v horším stavu, než se předpokládalo, což nebylo možné
zjistit dopředu. Znamenalo by to totiž odstavit čistírnu
z provozu, nádrže vypustit, vyčistit a provést jejich zkoušky ještě před vypracováním projektu.“
Vzhledem k tomu, že se ČOV (foto č. 1) nachází blízko
bytové zástavby, byla navržena se zastropenými aktivačními nádržemi a uzavřeným kalovým hospodářstvím,
1
které stavbaři kompletně přebudovali. Doplnili je i rozsáhlou vzduchotechnikou a pračkou vzduchu o kapacitě
20 000 m3/h. „Konstrukčně je to velmi nestandardní řešení, protože nádrže jsou nadzemní a uzavřené. Z hlediska
stavby to ale bylo výhodné, protože jsme kousek od Labe
nemuseli provádět složité zakládání,“ uvedl Ing. Brož.
ČOV byla v Poděbradech postavena v 90. letech minulého století podle francouzského projektu, originální
vizuální styl respektuje i její nová část. Díky intenzifikaci
a modernizaci, při níž technici využili nejlepší dostupné technologie, se její kapacita zvýšila z 25 tisíc na
38 200 ekvivalentních obyvatel. Práce přitom probíhaly
při zachování nepřetržitého provozu alespoň jedné linky.
Tým Ing. Petra Brože se stavbyvedoucím Ing. Přemyslem Sochou, přípravářem Ing. Samuelem Balcarem a mistrem Jakubem Sehnoutkou ve stejné době rekonstruoval
také čistírnu odpadních vod v nedalekém Městci Králové.
S oběma vodohospodářskými stavbami si pracovníci divize 6 poradili na výbornou a ke spokojenosti zadavatele.
Martina Vampulová, foto Bohumil Rosenkranz
2
Po studiu na Stavební fakultě VUT v Brně chtěl
Ing. Krysta nastoupit k významné firmě, protože měl
zájem podílet se na velkých projektech. Vybral si
Metrostav a v roce 2001 začal pracovat v divizi 7 jako
mistr. Poměrně brzy se specializoval na zakázky, které
obsahovaly ocelové konstrukce, za čas je jako vedoucí
projektu i řídil – v Praze-Stodůlkách třeba vybudoval autosalon Mercedes a administrativní budovu pro
ČSSZ. Od roku 2015 je vedoucím provozního střediska
ocelových konstrukcí a mostů divize 3.
Jak jste se dostal k ocelářům?
Náhodou. Při studiu jsem o ocelových konstrukcích
neuvažoval. Brzo mi ale přirostly k srdci a už si neumím
představit, že bych dělal něco jiného. Dnes, když jdu výrobnou, tak mi ocel dokonce voní. Pokud se jí zabýváte,
musíte spolupracovat s projektanty, architekty i statiky
a věnujete se detailům, a to mě vždycky bavilo nejvíc.
Kolik má vaše středisko lidí a čím se zabývá?
Máme asi 110 zaměstnanců – na 70 dělníků, půl na napůl
pro výrobu a montáž, a kolem 35 techniků. Jsou mezi nimi i statici a vedoucí projektů. Porovnat je mezi sebou je
často docela oříšek, protože většina z nich jsou výrazné
osobnosti. Nekonkurujeme zámečníkům ve vesnických
dílnách, ale věnujeme se komplikovanějším zakázkám
s vyšší přidanou hodnotou. Nejraději máme velké, technicky náročné konstrukce, které musíme vymyslet a navrhnout pro ně realizační dokumentaci. Stěžejní jsou pro
nás mosty a složité konstrukce pro pozemní stavitelství,
které střední firmy udělat neumějí a my se na ně těšíme.
Podíleli jste se nedávno na stavbě Trojského mostu
a centra Quadrio. Na čem pracujete dnes?
Krásnou zakázku teď končíme pro divizi 4 – železniční
most v Chebu, který se začátkem srpna začne zasouvat
do polohy. Má rozpětí kolem 70 metrů, váží asi 600 tun
a je to tzv. Langrův trám, tedy tuhý nosník vyztužený
obloukem. Hezké konstrukce zhruba o stejné hmotnosti
teď vyrábíme pro zahraničního investora na zakázku City
Deco na pražské Pankráci. Jedná se o devět příhradových
nosníků obloukového tvaru, které jsou svařované z uzavřených čtvercových profilů. Budou umístěné ve střešní
partii objektu, zavětrované, vzájemně spojené a prostřednictvím táhel ponesou část spodních pater budovy.
Jaký objem výkonů střediska zabírají práce pro sesterské divize a jaký pro externí objednatele?
V plánu máme tři pětiny pro Metrostav a zbytek pro exter.
Jsem rád, že se nám daří vytížit kapacity externími zakázkami, protože i to ukazuje, že pracujeme kvalitně a jsme
konkurenceschopní. Spolupracujeme například s dceřinou firmou rakouské společnosti Bilfinger MCE ve Slaném, které jsme před pár lety dodali nosné části mostu
Nacka ve Švédsku a teď pro ni vyrábíme most do Etiopie.
Kolik práce máte dnes a co budete vyrábět dál?
Máme co dělat do konce prázdnin, ale co bude dál, moc
nevidíme. O projektech sice víme, ale než objednatel
zná konkrétní zadání, uplynou 3–4 měsíce od podpisu
jeho smlouvy s investorem. Nastartovat potom narychlo
všechny kapacity bývá obtížné. Soutěžíme ale dodávku
a montáž asi 3200 tun ocelových konstrukcí pro divizi 4
do Varšavy na modernizaci průtahu ulicemi Marsa-Żołnierska a společně s divizí 5 nabízíme naše mosty i do severských zemí, tak věřím, že se nám bude dařit.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi prací na stavbě
a vedením střediska?
Moje současná práce je složitější a mám mnohem větší
zodpovědnost. V závěru staveb sice pracujete do noci,
občas si ale ulevíte, protože zakázky začínají a končí
a mezi nimi může být chvilka volna. Pohybujete se prostě
po sinusoidě. Jako vedoucí střediska si ale neodpočinete
nikdy, protože provoz nikdy nekončí a musíte mít pořád
pro všechny práci. Nejdůležitější je ale v obou případech
dobrý a sourodý tým, a ten my máme. Pak už je jen podstatné, aby se uvnitř Metrostavu nezapomínalo na nosné
technologie a víc se spolupracovalo.
01.08.16 12:29