Metrostav a.s.

strana 3

LETNÍ PŘÍLOHA

Všude dobře, doma nejlépe

Koncem roku 2015 pracovalo v šesti zemích Evropy – na Slovensku, v Polsku, Bělorusku, Německu, v Norsku a na

Islandu přes 230 tuzemských zaměstnanců Metrostavu. Další kolegové letos po pár letech opět vycestovali do

Finska. Co obnáší práce a život v zahraničí? Odpovědi na otázky, které se tohoto tématu dotýkají, poskytlo sedm

vedoucích projektu. Vzpomínali různě. Na jednom se ale shodli všichni – všude dobře, doma (foto č. 1) nejlépe.

1. Jaká byla největší odlišnost od domova, se kterou jste se v zahraničí setkali, nebo

co vás tam nejvíc překvapilo?

2. Co vám při práci v cizině nejvíc chybělo?

3. Jakou památku, stavbu nebo přírodní úkaz byste ze země svého působení doporučili

navštívit přednostně?

4. Chtěli byste k pobytu v zahraničí sami něco dodat?

2. Zjistil jsem, že bych potřeboval větší otužilost a odolnost proti osamocení v cizím prostředí s uzavřenější

mentalitou, než na jakou jsme zvyklí.

3. Kolem Karlsruhe, kde jsem působil, bych doporučil

poznat starou římskou cestu údolím Mosely (foto č. 7)

s památkami té doby i novodobějšími hrady a vinicemi.

Říční údolí od Trevíru po Koblenz se hluboko zařezává do

krajiny a rozsáhlé vinohrady na strmých svazích stojí za

vidění. Při procházkách radím ochutnat místní ryzlinky!

Finsko – Ing. Václav Pavlovský z divize 5

1. Nejen ve Finsku, ale i na Islandu, kde jsem byl několik

let, mě překvapovala vzájemná ohleduplnost a úcta člověka k člověku. Nestane se, že by třeba někdo někoho předběhl ve frontě. Jako řidič si připadáte v jiném světě, doprava se až zastaví z toho, jak si všichni dávají přednost.

2. Rodina a běžný mimopracovní život. Náročný stereotyp, kdy myšlenky jsou stále připoutány k projektu. Osobní volno většinou trávíte s kolegy z týmu, kdy není úplně

jednoduché přestat řešit konkrétní pracovní problémy.

Slovensko – Ing. Jan Hehejík z divize 3

1. Pro úspěch na Slovensku je zapotřebí velmi intenzivní

osobní přístup. Pokud si s partnerem takzvaně „voníte“,

velmi brzo tam pracovní vztah dokáže přerůst v osobní

a poté je řešitelné téměř vše. Musím přiznat, že zpočátku

to bylo překvapivé a časově velmi náročné. Později se

však všechno velmi zjednodušilo a kupodivu i fungovalo

– naladíte se na vlnovou délku partnera a prostě si chcete

rozumět a pomoct. Dnes mi to dokonce při práci v České

republice chybí. Naše společnost je zkrátka formálnější.

2. Určitě rodinné zázemí, a to jak domácí, tak podnikové

– byl jsem tam prostě sám.

3. Celé Tatry (foto č. 2), katedrálu svaté Alžběty v Košicích

(foto č. 3) a Spišský hrad.

4. Při práci v zahraničí najdete novou rodinu, kterou sestaví vaši kolegové v práci. A já měl to obrovské štěstí, že

jsem měl v týmu samé skvělé lidi, se kterými jsme nejen

tvrdě pracovali, ale našli si čas i na staré dobré „po práci

legraci“. A za to jim děkuji.

v případě, že byl na staveništi. Dalším problémem byl

konec stavby. U nás jsme zvyklí na určitý předkolaudační

cvrkot – lidé pracují do půlnoci, někteří i do rána. V Bělorusku je to naopak. Na stavbě nikdo není, a když je, nebere

telefon. Naštěstí nám vždy pomohli kolegové z Ukrajiny.

2. Zpočátku rodina, ale i na to si člověk postupně zvykne

a díky Skype mi vlastně byla neustále v patách… Jinak

mi chybělo běžné plánování schůzek. Bělorusy nezajímá

ničí časový rozvrh, neustále mění termíny a jednání ruší.

Pokud ovšem nám zavolal zákazník nebo vyšší úředník,

očekával setkání okamžitě bez ohledu na naše plány.

3. Minsk (foto č. 5) není zrovna turistickou atrakcí, i když

svou ucelenou architekturou ve stylu stalinského empíru,

u nás známějšího pod názvem socialistický realismus

– SORELA, aspiruje na zapsání do seznamu UNESCO.

Doporučuji brestskou pevnost (foto č. 6), kde probíhaly

kruté boje s fašistickými jednotkami. Zajímavá je běloruská poušť s nedotčenou krajinou, která je z polské strany

přístupná bez víza a můžete ji celou projet na kole. Je v ní

Polsko – Ing. Radim Čáp z divize 4

1. Pozitivně mne překvapila pracovitost a „drive“ některých polských kolegů. Negativně pak přístup investora ke

zhotoviteli obecně.

2. Samozřejmě mé děti. Dále pak tradiční české jídlo, které

jsem však nahradil rybami, které jsou v Polsku výborné.

3. Židovské (foto 4) a vojenské muzeum ve Varšavě.

4. Každý by si měl práci v zahraničí zkusit už proto, že mu

v některých aspektech změní pohled na věc…

i dostatek ubytovacích zařízení a příjemných restaurací.

4. Práce v zahraničí je psychicky velice náročná už proto,

že potřebujete jasný plán na 1–2 měsíce dopředu. Žijete už

vlastně život za měsíc – letenky, jízdenky, ubytování, víza,

přechodný pobyt, plná moc, vyřídit si hypotéku, schůzky

v Praze (v Minsku nelze naplánovat), narozeniny ženy,

dětí…, na rodiče už ani nemyslím. A když zavolají nejlepší

přátelé, aby mě pozvali na oslavu… tak snad příští rok. Je

to ale dobrá, velmi tvrdá a obohacující zkušenost!

Bělorusko – Ing. Josef Dufek z divize 3

1. Při práci mě udivilo nejvíc, že na stavbě chyběl střední

management. Většinou ji řídil sám ředitel firmy, ale jen

Německo – Ing. Karel Hrdlovics z divize 9

1. Atmosféra pracovního prostředí. Příjemně mne překvapilo, že v Německu hraje roli výhradně to, co kdo umí.

Metrostav_13_14_2016.indd 3

a neméně hlubokých jezer (foto č. 10) a fjordů se tají dech.

Když pominu pracovní vypětí před zahájením ražeb, byly

pro mě první týdny po příjezdu v roce 2014 okouzlující.

V Čechách je mnoho krásných míst, ale v Norsku bylo a je

vše – od ledovcových vodopádů po několikasetmetrové

skalní stěny, malebné vesničky s roztroušenými farmami

a všudypřítomnými ovcemi a dobytkem. Přestože se mi

okolní příroda časem částečně okoukala, musím přiznat,

že místo, kde působím, je jedno z nejhezčích, které jsem

kdy navštívil, a dodnes mě fascinuje.

2. Rozhodně přátelé a rodina. Norové jsou poměrně

uzavřený národ. Tím spíš, když se nacházíte u obce Veitastrond s jen asi 130 obyvateli, tudíž na vesnici. Já jsem

se ale narodil a žiju v Praze. A tak mi často chybí i velkoměsto s různými možnostmi, které nabízí.

3. Jak jsem již zmínil, příroda je v Norsku uchvacující (foto

č. 11). Pracujeme asi 30 km od největšího evropského ledovce Jostedalsbreen, který ovlivňuje zdejší klima. Přesto

zde pěstují mnohé druhy ovoce od malin přes jahody až

po sladká jablka a broskve. Rozhodně bych doporučil

3. Pravé Finsko nejsou Helsinky, ale obrovsky rozlehlá

krajina plná jezer a lesů (foto č. 8). Nejlepší místo, jak

strávit dovolenou, je pronajmout si chatičku někde na ostrově jednoho z více než tří set tisíc jezer a užívat si pravou

finskou saunu, táboření bez elektřiny, rybaření a sledování

oblohy neznečištěné světelným smogem. Pro zdatné turisty mohu doporučit 80 km dlouhý trek Karhunkierros

(Medvědí okruh) divokou přírodou v Národním parku

Oulanka (foto č. 9) v severovýchodním Finsku.

4. Zahraniční projekty bývají náročné z mnoha hledisek,

jako jsou třeba jazyková bariéra, omezené znalosti národní legislativy, jiné technické normy a standardy apod., ale

nejnáročnější je podle mé zkušenosti dlouhodobé odloučení od zvyklostí běžného života doma, od rodiny a přátel.

Norsko – Ing. Pavel Bürgel z divize 5

1. Projekt Fv337 Veitastrond provádíme ve středním

Norsku u největšího norského fjordu Sognefjord, což je

turisticky velmi oblíbená oblast. Příroda je zde opravdu

nádherná, úbočí hor jsou pokrytá panenskými jehličnatými lesy a při pohledu na kopce mizející do širokých

plavbu po fjordu na kajaku a výlet na ledovec, k jehož

modrému splazu se ale dá dojít pouze v letních měsících.

4. Ač Norsko vypadá jako ráj na zemi, tamější zakázka,

zvlášť proto, že byla v této zemi pro Metrostav první, byla

a je jednou z nejtěžších zkušeností v mém profesním životě. Přesto na ni budu vzpomínat pouze v dobrém.

Island – Ing. Aleš Gothard z divize 5, který dnes řídí

novou stavbu ve Finsku

1. Pravděpodobně odlišné nátury místních obyvatel. Ve

Finsku jsou spíš uzavření, na Islandu zase velmi otevření.

Česká republika je někde uprostřed. Důležité ale je, že

dobré lidi najdete všude.

2. Rodina. Během mého 8letého působení v zahraničí se

v rodině odehrály svatby, ale i pohřby. Někde jsem byl,

někde zase ne. Člověk prostě něco získá a něco zase ztratí.

3. Gejzír, sopky (foto č. 12), vodopády (foto č. 13) a fjordy,

Island rozhodně stojí za návštěvu!

Děkujeme za odpovědi a přejeme všem krásné léto!

–red–, foto archiv tázaných a Wikimedia

01.08.16 12:29