strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
High-tech pavilon pro výuku studentů ČZU
Divize 1 Metrostavu dokončila výstavbu pavilonu high-tech výukových a vědeckých technologií v kampusu
České zemědělské univerzity. Slavnostní kolaudace
stavby, umístěné v areálu univerzity v pražském Suchdole, je naplánována na únor. Po ní bude probíhat ještě
instalace technologií a přístrojového vybavení.
Stavbaři Metrostavu převzali staveniště vloni v březnu.
Investorovi, České zemědělské univerzitě (ČZU), předávali
stavbu po necelých devíti měsících. V nízkopodlažním pavilonu (foto č. 1), který se nachází v prostoru mezi zastavěnou plochou a navazujícími zemědělskými pozemky, budou
umístěny laboratoře a učebny Fakulty lesnické a dřevařské.
Kontakt s přírodou zajití prosklená strukturální fasáda a také střecha s vyhlídkovými a pobytovými terasami, které
postupně doplní ještě vzrostlá zeleň.
Pavilon má dvě podlaží, první podzemní podlaží je
částečně zapuštěno pod terén. Požadovanému zobrazení budoucího přilehlého parku odrazem na fasádě se
dosahuje pomocí neobvyklého spojení zrcadlových skel
a dřevěných obkladů (foto č. 2). „Vnější plášť budovy
tvoří kombinace dřevěné provětrávané fasády a prosklené strukturální fasády. Na zasklení bylo použito sklo
s vysokou odrazivostí a zároveň vysokým stupněm prostupu světla,“ přibližuje práci stavbařů vedoucí projektu
Ing. Václav Petrášek z divize 1.
Specializovaná laboratoř
Podle plánů investora má mít pavilon po dokončení high-tech infrastrukturu včetně softwarového a hardwarového vybavení. Studenti bakalářských a magisterských
programů zde budou moci pracovat s údaji ze 3D měření
růstu lesa, velkoobjemovým sběrem dat a modely přírodních procesů. „V novém objektu bude specializovaná výuková laboratoř metod dálkového průzkumu Země a dále
například laboratoř protipožární ochrany lesa,“ uvedla při
zahájení stavby mluvčí univerzity Jana Kašparová.
Specifické podmínky výstavby vědeckého pracoviště
ovlivnily průběh stavebních prací. Původní termín dokončení se kvůli požadavkům na změny nedařilo plnit, bylo
nutné řešit prodloužením v dodatku smlouvy. „Změny
požadavků na vybavenost objektu přicházely postupně
s tím, jak investor uzavíral navazující výběrová řízení.
Měnilo se laboratorní vybavení, měnil se způsob užívání
laboratoří. Kvůli tomu se předělávaly již hotové páteřní
rozvody i jednotlivé vývody, měnily se požární úseky
a doplňovaly požární uzávěry,“ vzpomíná inženýr Petrášek. Stavbaři ukončili práce před koncem minulého roku.
Blanka Růžičková, foto Jakub Červenka
Divize 1 a další zakázka v Třineckých železárnách
Podnik, který každoročně vyrobí kolem 2,5 milionu tun
surové oceli, už několik let investuje také do nových
zařízení. Naposledy šlo například o inovaci výroby
odlitků pro železniční dopravu, konkrétně nový mísič
(foto) a žíhací pec. Této náročně úpravy se úspěšně
zhostil už zavedený dodavatel Třineckých železáren,
tým Ing. Pavla Szmeka z divize 1.
Stavbaři vyměnili nejen mísič a žíhací pec pro výrobu
odlitků pro železniční dopravu, ale také aby vybudovali
novou betonovou plochu o rozloze 8000 m2 s osvětlením
v areálu železáren. U mísiče a žíhací pece se začalo projekčními pracemi a zároveň byly zahájeny bourací a zemní
práce. Následně stavbaři pokračovali betonáží základů
a montáží ocelových konstrukcí. Pak byl čas na montáž,
oživení a uvedení do provozu nových technologií. To vše
za plného provozu železáren.
„U stavby mísiče byla velice složitá koordinace s výrobou sléváren. Prostor jsme dostávali většinou o víkendech a ve svátcích, kdy jsme vždy museli stihnout ucelenou část stavby dokončit tak, aby se po víkendu mohla
na staveniště vrátit výroba. Tímto způsobem jsme museli
vše připravit a až v době čtyřtýdenní odstávky jsme demontovali do poslední chvíle fungující zařízení. Pak jsme
namontovali novou technologii, oživili ji a co nejdříve
uvedli do provozu. Ihned po této odstávce byl tak zahájen
provoz už na nové technologii,“ vzpomíná stavbyvedoucí
Ing. Václav Dronski z divize 1.
Využití odpadního plynu z výroby
U žíhací pece se prodloužily projekční práce, protože bylo
třeba provést větší úpravy oproti předešlému projektu.
I když se stavbaři z divize 1 vracejí do Třineckých železáren už poněkolikáté, vždy je čeká něco nového. Například
nová žíhací pec má zajímavou konstrukci nejen z hlediska
žáruvzdorné vyzdívky, ale i topného systému na směsný
plyn, který u těchto pecí nebývá příliš obvyklý. Jedná
se totiž o druhotné využití odpadního plynu z výroby
z Třineckých železáren, které s sebou přináší komplikace
a náročnější údržbu, než je u klasického zemního plynu.
„U žíhací pece byla stavba z úplně jiného technologického oboru, než jsme doposud realizovali. S tím pochopitelně souvisí sbírání nových cenných poznatků ohledně
technologií na směsný a zemní plyn a navázání nových
kontaktů s odbornými firmami místního významu, jako
byly společnosti Pires a Teplotechna průmyslové pece,
které realizovaly žíhací pec po technologické stránce jako
náš subdodavatel,“ uvedl Ing. Dronski.
Martina Vampulová, foto Drahoslav Ramík
Třinecké železárny jsou dlouhodobě jedním
z největších průmyslových podniků na severovýchodě
Českého Slezska a zůstávají nejvýznamnějším
producentem ocelových dlouhých válcovaných
výrobků v České republice. Jsou dnes hutním
podnikem, který má uzavřený hutní výrobní cyklus.
První zakázku tu divize 1 uskutečnila už na
přelomu let 2014 a 2015. Od té doby se stavbaři do
Třineckých železáren několikrát vrátili.
8507
účastníků prošlo loni Centrem vzdělávání Skupiny
Metrostav. Potvrdil se tak zájem zaměstnanců o rozvoj
profesních, manažerských i odborných způsobilostí.
Nová okružní křižovatka zklidnila dopravu v Prešově
Na jedné z nejfrekventovanějších ulic v Prešově, nedaleko autobusového nádraží a obchodních center, dnes už
nevznikají dopravní kongesce. Solivarskou ulici s ostatními komunikacemi v okolí totiž propojila nová okružní
křižovatka (foto), která umožňuje bezpečnější a hlavně plynulejší provoz.
2
Liniová stavba pro společnost Vršanská uhelná
Divize 3 a 8 pracují od loňského září ve sdružení na
výstavbě dálkovodů v Hořanském koridoru. Přeložky
produktovodů a trubních sítí (foto), které jsou hlavní
částí zakázky, by měly od května 2021 uvolnit prostor
těžby v hnědouhelném povrchovém lomu Vršany.
„Lídrem dodavatelského sdružení je divize 3, která
provede potrubní část, my máme na starost právě probíhající zemní práce a později i elektro a stavební část,“
vypočítává hned na úvod vedoucí projektu Jan Juštin
z ústeckého zastoupení divize 8.
Plynovod a pět dalších dálkovodů
Plocha staveniště pro potrubní koridor s šířkou pracovního pruhu 60 m dosahuje asi 30 ha. Trasa sítí vede
v převážné části po předem vybudované plošině nultého
skrývkového řezu lomu Vršany. Pro její pokračování je
ovšem nutné provést další zemní práce, které zahrnou
více než 380 000 m3 výkopů, k tomu téměř 77 000 m3
zásypů a značně velké plochy stabilizací.
Všech deset překládaných produktovodů povede pod
zemí. Ve společném asi pět km dlouhém koridoru budou
v samostatných výkopových rýhách uložena potrubí pro
plynovod (DN 300), vedení plynu (DN 500), plynného
etylenu (DN 250) – z Unipetrolu RPA do Spolany Neratovice –, kapalné C4 frakce (DN 150), což je v podstatě
směs butadienu a butenů, a etylbenzenu (DN 150) –
z Unipetrolu RPA do Synthosu Kralupy –, benzinu a motorové nafty společnosti Čepro (oboje DN 300) a ropovod
(DN 500) – z Centrálního tankoviště ropy Nelahozeves do
společnosti Česká Rafinérská v Litvínově.
Mimo ně provede Metrostav i podzemní přeložku
dvou potrubí PVN – průmyslového vodovodu Nechranice – (2x DN 1200 ve společném výkopu), který zásobuje
výrobny a zemědělské podniky Chomutovska a Mostecka
povrchovou vodou z řeky Ohře. Minimální krytí všech
v rýze svařovaných potrubí musí dosáhnout 1000 mm.
I přes ztížené podmínky mírný předstih
Stavba zahrne také vybudování více než 10 km obslužných
cest, kilometry odvodňovacích příkopů a doplňkové stavby pro provoz produktovodů. „Dnes už máme plně rozvinuté zemní práce pro pět podzemních potrubí a v prosinci
jsme zahájili i společný výkop pro přeložku PVN. Přestože
jsou v současném zimním období s teplotami kolem nuly značně ztíženy výkopové práce a těžká technika má
problémy s pojezdem po staveništi, pracujeme s mírným
předstihem oproti harmonogramu. Dálkovod etylbenzenu
tak bude moci být přepojen o asi čtyři měsíce před plánovaným termínem,“ chválí Jan Juštin.
Lenka Svobodová, foto archiv stavby
Metrostav_02_2019.indd 3
Díky pracovníkům divize 4 Metrostavu na Slovensku
byla přeměna světelně řízené průsečné křižovatky za
okružní spolu s novými přechody pro chodce mnohem
rychlejší, než se původně počítalo. Pracovníci divize 4
převzali staveniště v prosinci roku 2017 a už v říjnu roku
následujících motoristé jezdili po nové okružní křižovatce.
Přitom podle původního plánu měla být stavba dokončena až na začátku prosince loňského roku. Stavbařům se
podařilo zkrátit termín dokončení o více než měsíc, a to
se museli potýkat s řadou komplikací.
„Původní záměr projektu počítal s realizací v šesti
etapách. To by však vzhledem k vysoké intenzitě dopravy a stávajícímu trolejovému vedení v křižovatce mělo
nepříznivý vliv na bezpečnost, dodržení technologických
postupů a tím i na kvalitu celého stavebního díla. Proto
jsme předložili návrh změny technického řešení, který počítal s odkloněním nákladní dopravy mimo staveniště po
městských komunikacích,“ popisuje oblastní ředitel pro
dopravní stavby Slovensko východ divize 4 Metrostavu
Ing. Alexander Kiseľák, PhD. Návrh byl přijat a stavbaři
tak začali s výstavbou dočasné objízdné komunikace
a překládkou části inženýrských sítí.
Náročné přeložky i častá neukázněnost řidičů
Z technologického hlediska šlo o standardní stavbu, s níž
mají pracovníci divize 4 mnoho zkušeností. Přesto museli
mimo plán pod objízdnou trasou i v některých místech
nově budovaných silnic provést přeložku některých sítí
nebo je vhodným způsobem ochránit. Během přeložek
bylo navíc nutné udržet sítě v trvale funkčním stavu,
protože k mnohým propojovacím bodům byl vzhledem
k jejich umístění špatný přístup a nebylo je možné přepojit
ani dočasně. Funkční musely zůstat například i napájecí
a zpětné kabely Dopravního podniku města Prešova.
„Museli jsme se vypořádat i s potížemi, které vznikaly
při častém nerespektování dopravního značení ze strany
řidičů při průjezdu nákladních vozidel staveništěm. Občas
docházelo k velmi nebezpečným situacím a k poškození
dočasných dopravních značek,“ uvádí Ing. Kiseľák.
Kromě výstavby v několika etapách byla podle oblastního ředitele jedním z nejnáročnějších úkonů demontáž
starých trolejí a jejich nahrazení novými. Se vším si museli
pracovníci poradit ve velké časové tísni, která byla vynucena pouze krátkou výlukou trolejbusové dopravy.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
01.02.19 12:43