strana 2

Experimenty začínají

Ptáme se

V pražském areálu IKEM začal lékařům sloužit nový

pavilon Z7 pro vědu a výzkum nazývaný podle půdorysu Elipsa (foto č. 1). Při jeho slavnostním otevření

17. března si výsledek 18měsíční práce týmu Josefa

Majera z divize 9 prohlédla řada významných hostů.

Návštěvníci vyrazili na prohlídku z atria objektu, zdobeného písmeny genetického kódu (foto č. 2). V patře si

prohlédli laboratoře (foto č. 3), kam se už brzy nastěhují

stovky potkanů, na nichž tu budou vědecké týmy provádět

experimenty zabývající se zejména výzkumem diabetu,

transplantací a onemocnění kardiovaskulárního systému.

Za příležitost pracovat na zajímavé zakázce poděkoval

investorovi obchodní ředitel Metrostavu Ing. Milan Veselský (foto č. 4). Mezi hosty si jej vyslechli i kardiochirurg

prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a psychiatr prof. MUDr. Cyril

Höschl, DrSc. (foto č. 5 zprava). Ředitele divize 9 Ing. Petra Zábského po pavilonu provedl Ing. Petr Misauer, který

stavbu na místě řídil, a vedoucí projektu (foto č. 6 zleva).

Ing. Jana Skuhry,

z útvaru zahraničního podnikání divize 5

Dostavbu komplexu Meteor řídí divize 3

1

2

3

Na rohu Sokolovské a Thámovy ulice v Praze-Karlíně

zničila před 12 lety povodeň rohový činžák z konce

19. století. Na jeho místě dnes tým Ing. Kamila Štrobla

z divize 3 buduje třetí část multifunkčního komplexu

Meteor – budovu D, která obsáhne nájemní obchodní jednotky, kanceláře a byty. Hotové dílo v podobě

shell&core, tedy v minimálním rozsahu nezbytném

ke kolaudaci, předá investorovi v lednu příštího roku.

Meteor D doplní do uceleného komplexu jeden dříve

postavený a další rekonstruovaný objekt stejného majitele. Novostavbu s nimi bez přerušení provozu propojí

zejména montéři TZB. Budova D bude mít na půdorysu

978 m² – shodném s plochou staveniště – dvě podzemní podlaží se 38 parkovacími místy, 7 nadzemních pro

2–5 nájemních obchodů v přízemí s pasáží směrovanou

ke stanici metra Křižíkova, až 500 pracovních míst v kancelářích a tři byty v posledním, ustupujícím patře. Všechny prostory projdou podle požadavků investora kolaudací

bez vnitřního členění nebo podhledů, podlah či zařízení

a pouze s nezbytným minimem technického vybavení.

„Staveniště jsme převzali 7. března v době, kdy byla

hotová kanalizační přípojka a v zajištěné stavební jámě vybetonovaná základová deska,“ popisuje Ing. Štrobl

a pokračuje: „Už pár dní nato začali betonáři z naší divize 6

pracovat na monolitickém skeletu objektu (foto), který

doplní prefabrikovanými schodišťovými rameny.“

I přesto, že se Meteor nachází v záplavovém území, jehož komplexní ochranu už Praha dokončila a dimenzovala

na povodeň roku 2002 s rezervou 30 cm, mají stavbaři při

budování objektu D předepsaný povodňový plán stavby.

Pokud základovou desku navrženou na vztlak vody dostatečně nepřitíží nadzemními konstrukcemi, musí třeba

v případě povodní objekt zatopit až do úrovně terénu.

„Minimální zábor chodníku, žádný prostor pro materiál a tramvajová trať podél staveniště jsou podmínky,

které z centra metropole znám dobře nejen já, ale i řada

kolegů,“ konstatuje Ing. Štrobl a doplňuje: „Jako další

oříšek nás kromě logistiky čeká složitá fasáda s předsazenými arkýři (vizualizace), které doplní lepené i zavěšené

obkladové desky o rozměrech asi 1 x 3 metry.“

Pohledově členitá stavba navržená v ateliéru Aukett

bude zajímavá také tím, že její parkovací plochy v podzemí

jsou navrženy jako improvizovaný úkryt civilní ochrany

určený pro 396 osob. Bude však dokončen pouze ve stavební přípravě, potrubí a strojní zařízení bude dodáno

a osazeno až v případě aktivace úkrytu.

–red–, foto JH, vizualizace firma Aukett

Úspěšná tlaková zkouška kotle C v Prunéřově

4

5

6

Metrostav_06_2014.indd 2

Rekonstrukce Elektrárny Prunéřov II se posunula do

další etapy. Na akci, která se řadí k největším současným tuzemským investicím, pracuje hned několik týmů

Metrostavu. Jeden z nich, vedený Ing. Riedlem, řešil

složitý úkol – vyměnit tři z pěti kotlů elektrárny.

Začátkem března tým Ing. Daniela Riedla z divize 3

úspěšně zvládl tlakovou zkoušku prvního vyměněného

kotle označeného jako C. V současné době dokončuje

ocelové konstrukce kotelny, které nebylo možné namontovat před zvednutím kotlů, montáže kanálů studeného

vzduchu a hořáků i rozvodů plynu. „Tlaková část všech

kotlů je dokončena asi z 98 %, ocelové konstrukce z 85 %

a kanály vzduchu z 45 %,“ upřesňuje vedoucí projektu.

Pro výměnu obrovských těles kotlů (foto), z nichž

každé je 60 metrů vysoké a váží 3300 tun, vymysleli pracovníci Metrostavu novou originální metodu, kterou si

nechali patentovat. Místo dosud používaných obrovských

jeřábů, kvůli nimž se musela bourat střecha kotelny, a další stavební činnosti tak musely zůstat stát, spouštěli původní kotle a montovali nové pomocí soustav nestejných

lisů umístěných na provizorních ocelových příhradových

konstrukcích. V elektrárně dohromady nasadili devět soustav s celkem 72 lisy o nosnosti 40–400 tun.

„Naše originální řešení se na začátku setkávalo s nedůvěrou. Všichni nás totiž brali jen jako stavbaře, kteří

mají zkušenosti pouze s metrem, tunely nebo klasickou

stavařinou a s uhelnými kotli se v pozici zhotovitele setkávají poprvé,“ uvedl Ing. Riedl. Byla to však zcela nová

práce i pro všechny ostatní zúčastněné, protože takto

rozsáhlá obnova kotlů se v jedné etapě stavby v ČR dosud

neprováděla. „Naši technici si s ní ale poradili bravurně.

Myslím, že pomohlo, že náš kolektiv je tvořen jak mladými kolegy, kteří přicházejí s nekonvenčními řešeními, tak

zkušenými mazáky, u kterých ti první sbírají zkušenosti.

A jak je vidět, tak to funguje,“ chválí vedoucí projektu.

Tlaková zkouška u dalšího kotle D přijde na řadu v polovině dubna. Termín u posledního E zatím není znám.

„Celá akce se oproti původním předpokladům protáhla,“

konstatuje Ing. Riedl. „Koordinace práce zúčastněných

týmů a různých subdodavatelů totiž není bohužel zrovna

ideální a u posledního kotle ještě nejsou připraveny řídicí

a ovládací systémy.“ Práce se tak neustále posouvají –

u prvního kotle o pět měsíců, u druhého o sedm a u třetího se zatím ani neví o kolik. Původní termín ukončení

prací, kterým byl konec roku 2014, tak byl odložen na září

2015. Stavbaři a technici Metrostavu jsou však odhodláni

dokončit maximum prací ještě letos.

–jar–, foto Daniel Riedl

Roční stáž v německé projektové kanceláři, kvůli níž

přerušil studium stavební fakulty ČVUT, změnila Janu

Skuhrovi profesní zaměření. Místo toho, aby se věnoval rekonstrukcím, na které se ve škole specializoval,

pracuje dnes díky jazykovým znalostem na zahraničních zakázkách. V Metrostavu je zaměstnaný od roku

2007, před čtyřmi lety přešel z jeho ústředí do divize 5.

V centrále jste se věnoval nabídkám třeba do Rumunska či Bulharska. Které země zajímají divizi 5?

Převážně severské státy a naši sousedé – Slovensko a Německo. Nabídky na tunely v Německu, které jsme připravovali s firmou INTERTUNNEL – Blindow & Partner Consulting, sice nevyšly, ale za našimi východními hranicemi

na nás snad už brzo čekají tunely Poľana a Žilina. Pokud by

se konečně začal stavět i nejdelší slovenský dálniční tunel

Višňové, měli bychom možná časem i nedostatek kapacit.

Dnes je přitom využíváme jen na tunelu Norðfjörður na Islandu. Ražby našeho jediného českého vysoutěženého tunelu Ejpovice totiž začnou zřejmě až v zimě. Po dokončení

tří podzemních staveb ve Finsku, kde máme organizační

složku, jsme uspěli i v Norsku. Věříme, že tam za pár dnů

podepíšeme smlouvu na stavbu Veitastrond.

Pracoval jste dlouho ve Finsku. Jak se vám tam líbilo?

Pracoval, ale říkám, že jsem tam nežil, jen přežíval. Jak

při stavbě tří přístupových tunelů k metru, tak i při ražbách traťových tunelů v úseku LU6E jsme neznali téměř

nic jiného než práci. Volno jsme vlastně měli jen v neděli.

Po zkušenostech ze studentské stáže jsem myslel, že

bychom mohli po práci navázat bližší vztahy s místními

kolegy, ale ti na stavbu dojížděli třeba ze 100km vzdálenosti, a tak spěchali domů. My jsme svoje rodiny a známé

vídali jen přes Skype. Z Helsinek jsme se dostali zřídkakdy a nebyl velký rozdíl mezi krajinou kolem nich a mými

rodnými jižními Čechami. Jednou jsme ale s Václavem

Pavlovským navštívili o víkendu sever Finska a tam se mi

líbilo víc. Podobně jako v Norsku, kde jsem byl několikrát

na dovolené a jeho fjordy a hory mě uchvátily.

Měl byste stavět tunel Veitastrond. Jak bude velký?

Bude to sice rozsahem menší, ale náročná stavba. Jedná

se vlastně o protilavinovou ochranu silnice ve středním Norsku u jezera Veitastrond. Budeme tam pracovat

ve sdružení s místní firmou Havnen Anlegg. Jednoduše

řečeno – my v tvrdé žule vyrazíme metodou drill&blast

1565 m dlouhý tunel s jedním jízdním pruhem a vyhýbacími zálivy a náš partner zasype rubaninou část břehu

jezera, přeloží na ni úsek silnice a její další kus ochrání

protilavinovými valy. Podali jsme na tuto stavbu nejnižší

cenovou nabídku, a protože cena měla být podle zadání

rozhodující kritérium, věříme, že už brzy dostaneme od investora akceptační dopis a 2. května zahájíme práce, jak

požaduje zadávací dokumentace. Pokračovat pak budeme

podle sněhu jen asi do konce listopadu. Přes zimu bychom

rádi pro naše lidi našli v Norsku další zakázku.

Na provedení stavby nebudete mít moc času, proto už

pracujete na její přípravě. Jak se do Norska těšíte?

Bude to podobná divočina, v jaké žijí kolegové na Islandu. Nejbližší vesnice severně od stavby bude tak 10 km

vzdálený Veitastrond se 120 obyvateli. Na západě bude

jezero, na východě hory a my budeme bydlet asi 5 km jižně

v Hafslo, kde trvale žije jen kolem 300 lidí. Ve Finsku se

dalo dobře domluvit anglicky – učení finštiny jsem tedy

nejen proto vzdal už po první lekci. Psaná norština je ale

něco mezi němčinou a angličtinou, které ovládám. Chtěl

bych se ji proto naučit. S mluvením to ale asi bude složitější. Některá místní nářečí jsou totiž tak odlišná, že si ani

obyvatelé některých norských oblastí dobře nerozumějí.

Navíc tu mají dvě rovnoprávné spisovné formy norštiny

– z dánštiny pocházející knižní jazyk bokmål a novější nynorsk. Jednotlivé obce si mohou zvolit, kterou z variant

budou užívat, druhý jazyk se pak ve školách vyučuje jako

povinný. Seveřané jsou obecně uzavřenější než my, ale

řekl bych, že spolehlivější. Do Norska se proto těším nejen

kvůli tamější přírodě, která mně učarovala.

2.4.14 13:54