strana 2

Rozsvícené dětské oči

Ptáme se

I když se letošní sportovně-zábavný den Darujte sebe!

přestěhoval z oblíbené pražské Letné na výstaviště

do Holešovic, své věrné příznivce neztratil. Charitativní akci, kterou pro zviditelnění problematiky týraných

a zneužívaných dětí i získání podpory pořádalo už pošesté Dětské krizové centrum, i letos navštívilo na čtyři tisíce dětských a dospělých účastníků.

Metrostav byl – jako tradičně – generálním partnerem

dne, a proto jeho stánek návštěvníci našli jako jeden z prvních, přímo za vstupem do výstavního areálu. Ti nejmladší

se hned vrhli na házení míčků na cíl. I když se dospělým

často zdálo, že trefit otvory po vyřezaných profilech tunelů Valík a Březno (foto č. 1) není příliš obtížné, opak byl

pravdou. Sami si to mohli vyzkoušet. Běh s kolečky naloženými míčky umožnil soutěžit malým i velkým (foto č. 2)

i rozličným generacím. Dětské oči tu nejvíc svítily, když

tatínek s velkým kolečkem doběhl až druhý.

Ing. Petra Sobola,

vedoucího laboratoře VHP Zbraslav

1

Tunel Ólafs prodlužuje protiražba z fjordu Héðins

1

2

Z ostatních atrakcí zejména kluky lákaly ukázky vybavení hasičů a záchranářů, které si mohli vyzkoušet

na vlastní kůži. Zjistili, že unést na hlavě helmu není vůbec

jednoduché (foto č. 3). Z nafukovacích atrakcí všechny

děti bez rozdílu nejvíc přitahovala lezecká stěna, na které

ti nejmrštnější mohli jištění lanem vyšplhat až do výšky

téměř deseti metrů (foto č. 4). Mezi různorodým doprovodným programem, složeným z tanečních a hudebních

vystoupení i divadla, zazářil písničkář Mirek Paleček

(foto č. 5) a skupina Bluesberry. Jejich písničky se líbily

malým i velkým a snad i počasí, protože letos akci přálo.

–ls–, foto Josef Husák

Více než rok a půl usilovné práce při stavbě dvou silničních dvoupruhových tunelů na Islandu přináší viditelné výsledky. Po prorážce kratšího, 3640 m dlouhého

tunelu Siglufjörður a vybudování asi 800 m dlouhé

spojovací cesty přes fjord Héðins (foto č. 1) provedli

raziči divize 5 Metrostavu v pondělí 5. května první

odpal (foto č. 2) na protiražbě tunelu Ólafsfjörður. Jeho

vyražená část tak ke konci května dosáhla 3500 metrů

ze 7124 m celkové délky.

„S protiražbou jsme se trochu zdrželi,“ říká vedoucí

projektu Ing. Ermín Stehlík z divize 5 a vysvětluje: „Práce

nám komplikovalo zejména počasí a odstranění volných

sutí, jež měly být původně odklizeny už v předchozí etapě

prací. Tyto zemní práce prováděli naši partneři z firmy

Háfell. Rovněž bylo nutné přistřelovat skalní horninu

u portálu tunelu Ólafs. Oba portály bylo také nutné zajistit kotvami a stříkaným betonem, který jsme ale v dubnu

nemohli použít, protože ve fjordu panovaly teploty pod

bodem mrazu, foukaly silné větry a sněžilo.“

Počasí je na Islandu velmi proměnlivé, protože se nad

ostrovem setkávají polární a tropické větry a kolem něj

obtékají dva různé mořské proudy – severní větev teplého

Golfského proudu a chladný Islandský východní proud.

Léto tak tady bývá chladnější a vlhčí než ve střední Evropě

a zimy mírnější a větrnější. Sněhová vánice však na Islandu může překvapit v každém ročním období. Klimatické

podmínky pro stavaře tu jsou opravdu náročné.

„Při překonávání fjordu Héðins jsme prvně museli odstranit enormní množství sněhu, který místy dosahoval až

do výšky pěti metrů,“ pokračuje Ing. Stehlík. „Na úpravě

spojovací cesty v bažině mezi portály i přemostění říčky

Héðinsfjarðará se potom podíleli jak naši zaměstnanci,

tak pracovníci islandské firmy Háfell.“

Součástí přípravných prací před protiražbou bylo

i natažení elektrického kabelu a vybudování trafostanice,

přivedení vodovodního potrubí a instalace vodárny.

„Voda je stále náš největší problém, tedy ne ta pitná či

užitková, ale přítoky v tunelu Ólafs,“ dokončuje Ing. Stehlík. „Jednou jsme tam na zkoušku nechali deset dní otevřené předvrty na čelbě a z nich po celou dobu tryskaly

s nezměněnou intenzitou až 2 m³ vody za minutu. Tlak

vody sice poklesl z 32 na 9 barů, její teplota se však stále

pohybovala mezi 2–3 ºC. Přítoky takto studené vody musíme zastavovat chemickou injektáží aplikovanou do vějířů vrtů před čelbou, protože cement při těchto teplotách

nereaguje. S chemickou injektáží nám zezačátku radil zkušený konzultant ze Švédska, dnes už naši pracovníci umí

řešit všechno sami. Takže se s nimi nebojím pokračovat

ani do nejhlubších míst pod okolním pohořím, kde bude

tunel mít až 900m nadloží a tlak vodních přítoků by mohl

být ještě vyšší, než máme dosud zaznamenaný.“

Lenka Svobodová, foto Václav Anděl

2

Metrostav získal čtvrtý titul Bezpečný podnik

3

4

5

Metrostav_10_08.indd 2

V rámci veletrhu Interprotec 2008 převzali zástupci

Metrostavu 13. května v Brně už počtvrté prestižní

ocenění Bezpečný podnik. Titul uděluje ministr práce a sociálních věcí ČR na základě splnění podmínek

nezávislého externího auditu oblastního inspektorátu

práce. Oproti obhajobě certifikací norem ISO či OHSAS

je tento audit zaměřený více na prověrky praktického

dodržování bezpečnosti práce.

Dosažené ocenění vypovídá o tom, že naše společnost

dbá na bezpečné prostředí na svých pracovištích. Chrání

v maximální míře nejen zdraví svých zaměstnanců, ale

i pracovníků našich subdodavatelů. Stará se o ochranu

životního prostředí a dodržuje předpisy požární ochrany.

Opakovaný úspěch v programu Bezpečný podnik není

samozřejmý, jeho nároky se totiž rok od roku zvyšují.

„Skleněnou plastiku (foto) jako symbol titulu nám

předával státní tajemník a náměstek ministra práce

a sociálních věcí ČR Petr Šimerka,“ popisuje Ing. Roman

Čech, který ocenění přebíral spolu s Ing. Jiřím Typltem

a Ing. Janem Klejchem. „Pro mě osobně bylo velkou ctí, že

jsme titul letos získali zároveň s takovými společnostmi,

jako byly například dvě akciovky ze skupiny Mittal nebo

firma BOSCH DIESEL.“

O významu ocenění svědčí, že o ně usiluje nejen naše

konkurence, ale i velké nadnárodní společnosti z různých

oblastí průmyslu. Petr Šimerka také v Brně vyzdvihl zájem

a schopnost stavební firmy získat titul Bezpečný podnik,

protože stavební proces je obecně vnímaný jako rizikovější než práce ve výrobních či montážních závodech.

Metrostav se díky úsilí Ing. Typlta do programu Bezpečný

podnik zapojil ihned po jeho vyhlášení. První titul obdržel

už v roce 1998 a letos se zařadil mezi několik málo firem

v republice, které jej získaly čtyřikrát, což je zatím nejvyšší dosažený počet. Mají na tom zásluhu především naši

zaměstnanci, kteří obstáli při náročných bezpečnostních

prověrkách. Poděkování si zaslouží všichni, kteří pomáhají spoluvytvářet dobré jméno Metrostavu.

–red–, foto Josef Husák

Mezi dceřiné společnosti Metrostavu patří firma SQZ,

jejíž součástí je laboratoř VHP. Co se za zkratkami

skrývá nám prozradil Ing. Petr Sobol. S Metrostavem

se jeho profesní cesta zkřížila hned po vojně. Už v roce

1976 se jako stavbyvedoucí divize 3 podílel na výstavbě stanice metra Můstek a i jeho působení v oblasti hygieny a bezpečnosti práce začalo u naší společnosti.

Čím se společnost SQZ a její laboratoř VHP zabývají?

SQZ je zkratka pro Služby – Kvalita – Zkoušky a přesně

to naše společnost zajišťuje. Má 42 zaměstnanců, kteří

ve třech laboratořích provádějí zkoušky při provádění staveb. Čtvrtá laboratoř VHP se zabývá větráním a hygienou

práce a původně vznikla jako oddělení Metrostavu. Při

transformaci společnosti v roce 1994 došlo k jeho delimitaci a začlenění do firmy METREX. Když zanikla, středisko

VHP se po dohodě s Metrostavem stalo součástí společnosti SQZ. Od počátku však dělá stále to samé – zajišťuje

pro Metrostav periodická měření hluku, prašnosti a chemických škodlivin pro zajištění bezpečnosti a ochrany

zdraví při práci. Koncem roku 2007 jsme pro tuto činnost

získali i autorizaci u Státního zdravotního ústavu.

V Praze jste dokonce jediná takto autorizovaná laboratoř. Kde všude pracujete?

Měříme ve všech podzemních dílech Metrostavu. Dnes

tedy v tunelech Blanka, kolektoru pod Václavským náměstím, v kabelovém tunelu pod Vltavou, v ražené kanalizaci pod hlavním nádražím a v šachtách v Modřanech.

Chystáme se také na Island. Pracujeme ale i pro jiné firmy,

třeba v tunelech mezi Lochkovem a Cholupicemi.

Ze zákona musí zaměstnavatel při práci sledovat expozice zaměstnanců škodlivinami. Jak se to provádí?

Zaměstnanci pracující v podzemí jsou při nástupu k Metrostavu zařazeni do jedné ze tří skupin profesí – razič, pracovník závěsu nebo technik. Podle toho je pro ně omezen

počet směn, jež mohou v podzemí odpracovat. Například

razič může absolvovat 4500 směn, což při trvalé práci

představuje zhruba 20,5 roku. Naši pracovníci provádějí

v podzemí měření prašnosti, hluku a chemických škodlivin v ovzduší. Naměřené hodnoty potom zaznamenáváme

do karet prašné a hlukové expozice každého pracovníka

a všechna měření dokládáme protokoly. Pokud zjistíme

třeba vyšší expozici prachem při práci, okamžitě navrhujeme opatření, která zvýšenou prašnost zredukují.

Jak vlastně měření prašnosti v podzemí probíhají?

V každém čtvrtletí na každé stavbě měříme čtyři za sebou

jdoucí směny každé pracovní osádky. Měření probíhá pomocí moderních odběrových zařízení, na jejichž filtrech

se zachytává prach. Jeho množství vážíme a vzorek odesíláme do specializované laboratoře, kde stanoví obsah

respirabilní frakce SiO2. Kysličník křemičitý je totiž nebezpečný, protože jeho vdechování může způsobit zaprášení

plic a následnou silikózu. Podle množství prachu a chemického složení zařadíme pracovníky do kategorie 1, 2, 3,

nebo 4, která se ještě dělí na 4a, 4b, 4c a 4d. Zjištěnou

kategorii každému pracovníkovi zapíšeme do jeho karty

prašné a hlukové expozice, jež sleduje procento naplnění

nejvyšší přípustné expozice pro práci v podzemí.

V jakém zatřídění se pohybují stavby Metrostavu?

Od 2 u ražeb malých profilů až po ještě bezpečné 4b. Při

4c ihned následují opatření pro zvýšení bezpečnosti práce, takže dlouhodoběji toto zatřídění není zachytitelné.

Zabýváte se i hlukem a větráním. Jakým způsobem?

Měříme hlučnost každé pracovní operace a zjišťujeme,

jaká hluková zátěž připadá na pracovníka za směnu podle

toho, jakou dobu ve směně ta která operace trvá. Tuto hlukovou zátěž potom také zapisujeme do expozičních karet.

Co se týče větrání, navrhujeme nejvhodnější způsob odvětrání podzemních děl po dobu jejich výstavby. Všechny

naše činnosti přitom provádíme tak, abychom co nejlépe

dodrželi Q, tedy kvalitu podle jména naší firmy.

Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová

5/29/08 10:18:43 AM