strana 2

Vodní nádrž Nisa

Návrat na Želivku

Před necelými třemi lety ukončil Metrostav, divize 6

stavbu na polské vodní nádrži Nisa. Dílo zvyšuje protipovodňovou bezpečnost měst Nisa a Otmuchów.

Zakázka představovala realizaci bočního bezpečnostního přelivu s pohyblivými uzávěry a spadištěm. Dá se

přirovnat k asi 190 m dlouhému klapkovému jezu o 5 polích (foto č. 1). Druhá fotografie přelivu směrem od nádrže

potvrzuje, že se za normálního stavu hladiny nachází na

suchu. Třetí snímek pohlíží přes opravený železobetonový líc sypané hráze k hlavnímu výpustnému objektu

(foto č. 4), který prošel kompletní rekonstrukcí.

Most a nájezdy, stejně jako u bočního přelivu, vybudovala divize 4 a přes výpust vestavěla také lávku. Dílo

doplnila administrativní budova investora (foto č. 5), hospodářský objekt pro obsluhu VD (foto č. 6) a přečerpávací

stanice Siestrzechowice či Zwierzyniec. Zakázku završila

úprava břehů Kladské Nisy směrem k městu Otmuchów.

Kdykoliv padla v Metrostavu zmínka o Želivce, znamenala většinou ohlédnutí do minulosti. Stavbu této nádrže, která je nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro

Prahu, totiž v 60. letech 20. století zahájil podnik Vodní

stavby a před zhruba 30 lety dokončil jako generální

dodavatel přehradní a vodárenské části Metrostav,

jenž byl z Vodních staveb vyčleněn. Dnes je se jménem

Želivka spojována spíše nová velká zakázka.

Od dubna 2018 ji připravuje a loni 1. října jako lídr ve

sdružení zahájil tým Ing. Petra Brože z divize 6. „Projekt

nazvaný Modernizace Úpravny vody Želivka (ÚVŽ) (vizualizace č. 1) zahrnuje vybudování zcela nové haly filtrace

s granulovaným aktivním uhlím (GAU), kolektoru, který ji

propojí se sousední halou filtrace F2, a stavební úpravy v

některých provozovaných objektech úpravny vody – třeba

na obtokovém kanálu ozonizace, provozní čerpací stanici

a v hale filtrace F2. Práce, které bude ve sdružení řídit

společný realizační tým a z Metrostavu se do nich ještě

zapojí betonáři divize 6, musíme vykonat za provozu.

Skončit bychom je měli v prosinci roku 2020,“ popsal na

začátku prací inženýr Brož.

–ls–, foto archiv stavby

Technická památka na Vltavě jako velká výzva

1

2

3

Na jaře se jihočeský tým divize 6 v čele s Janem Prokešem pustil do úpravy velké plavební komory Hořín

(vizualizace). Výsledkem náročného projektu, který je

spolufinancován Státním fondem dopravní infrastruktury a EU, bude rozšíření průjezdného profilu VD z 11

na 12 m a hlavně zvýšení podjezdné výšky památkově

chráněného mostu přes dolní ohlaví zdymadla o téměř

pět metrů pomocí nové posuvně-zdvihací konstrukce.

Dílo je součástí laterálního plavebního kanálu Mělník

– Vraňany a umožní bezpečnější využití vodní cesty.

„Tato stavba zřejmě bude technicky i časově nejnáročnější ze všech, které jsem zatím prováděl,“ říká vedoucí

projektu. „Plánované odstávky plavebního kanálu z Vraňan do Mělníka, kde dvoukomorové zdymadlo Hořín leží,

budou minimální. Průplav v malé komoře musí být zachován a přestavěná velká komora by měla být uvedena do

provizorního provozu za pouhých devět měsíců od jejího

uzavření. Na novou zvedací konstrukci mostního oblouku

budeme složitě připevňovat původní kamenný obklad, aby

na první pohled nebyla patrná žádná změna. Upravujeme

totiž technickou památku, a proto budou celou stavbu

a přestavbu mostu sledovat památkáři,“ vysvětluje.

Další z úspěšných projektů

Jan Prokeš přitom není na Vltavě žádný nováček. Za posledních 12 let byl členem týmu, který zrekonstruoval jezy

či vystavěl nové plavební komory (PK) v Českém Vrbném

u Českých Budějovic, v Hluboké nad Vltavou, kde vybudoval i sportovní přístav, či v Hněvkovicích. V několika

úsecích řídil prohloubení dna řeky a postavil horní i dolní

rejdu PK na vodním díle Kořensko. Teď poprvé se jeho

práce z Vltavy, která plní horní část dnes přestavovaného

vodního díla Hořín, přesunou až na Labe – to totiž ovlivňuje dolní vodu pod tamějším zdymadlem.

Práce se dotknou jen velké, levé PK Hořín a jejích

ohlaví, kde všude musí být průjezdný profil rozšířen o jeden metr na úkor levého břehu. „Technicky složitá bude

zejména přestavba železobetonového, kamenem obloženého oblouku mostu na hydraulicky zdvižnou konstrukci.

V současné době jednáme s možnými dodavateli tohoto

díla o cenových nabídkách a technických řešeních. Nosný

ocelový základ by nám třeba byla schopna dodat i divize 3,

spolupracovat bychom mohli se Zakládáním staveb. Časově náročné potom bude rozšíření obou ohlaví komory

a s tím související výměna vrat. Demolice prvků a jejich

zpětná montáž totiž musí být hotová při první odstávce

velké komory od letošního 1. července do zahájení provizorního provozu v dubnu 2020,“ uzavírá Jan Prokeš.

Lenka Svobodová,

vizualizace Ředitelství vodních cest ČR

Dvoukomorové zdymadlo Hořín překonává víc než

osmimetrový rozdíl hladin a tvoří nejvyšší plavební

stupeň na Vltavě v úseku Praha – Mělník. Dílo uvedené

do provozu v roce 1905 projektoval Ing. František

Sander a je chráněno jako nemovitá kulturní památka

spolu s 10km Vraňansko-hořínským plavebním

kanálem, jenž velkým říčním lodím umožňuje vyhnout

se nebezpečnému proudu v posledních peřejích na

Vltavě před soutokem s Labem.

Historická přehrada Husinec omládla

4

5

6

Metrostav_Gabcikovo_2019.indd 2

V jižních Čechách se na řece Blanici tyčí vodní dílo

pojmenované po nedaleké obci, tedy Husinec. Ačkoli

přehrada nepatří svou rozlohou mezi největší, zcela

určitě patří mezi nejkrásnější v jihočeském regionu

(foto). Téměř rok je po rekonstrukci provozních uzávěrů

a spodních výpustí. Opraven je líc hráze a rekonstrukcí

prošly i technologie strojovny. Ojedinělé vodní dílo se

tak může pochlubit dalšími novými částmi.

Podobné projekty je třeba podle zkušených stavbařů

nepodcenit a dobře je připravit. Ale i sebelepší příprava

nemusí zabránit problémům, které se objeví nečekaně až

při samotných pracích. Byl to případ i vodního díla Husinec, jehož další fázi rekonstrukce měl tým Ing. Milana

Hromádky z divize 6 původně dokončit v lednu 2018.

Během opravy přehrady, která byla vybudována v letech 1934 až 1939 za dohledu Ing. Emila Štěrby z Berouna,

se ukázalo, že rekonstrukce vývaru bude pracnější i časově náročnější. Místo aby podle původního plánu kamenný

přeliv do vývaru stavbaři jednoduše vybourali a dozdili,

rozhodli se jej nakonec citlivě rozebrat, jednotlivé kameny

zaměřit, očíslovat, doplnit novými a osadit zpět. „Kromě

toho jsme zjistili nesvařitelnost stávajícího litinového potrubí středové výpusti, která znemožnila projektové řešení

napojení nových uzávěrů. Nové části jsme proto museli

se stávajícím potrubím propojit pomocí speciálních převlečných kusů navržených přímo pro tuto rekonstrukci,“

popsal stavbyvedoucí Ing. Otto Hrodek.

Původní kameny daly stavbařům zabrat

I když práce trvaly řadu měsíců, nejnáročnější bylo podle

Ing. Hrodka vybourání prostoru spodní strojovny. Po

vyřezání obvodů budoucích stěn lanovými pilami začali

1

2

Plášť haly zdobí zelenomodrá stuha

Objekt GAU filtrace (vizualizace č. 2), jenž obsáhne 16 filtrů s celkovou plochou 1604 m2 a s výškou náplně 1,7 m,

vytvoří částečně podsklepená jednolodní jednopodlažní

hala o rozměrech téměř 100 x 50 m. Její založení a vany

filtrů (vizualizace č. 3) budou z monolitického železobetonu. Nadzemní nosná konstrukce obvodového pláště,

která překlene rozpon přes 46 m, vznikne díky soustavě

ocelových rámů. Nová hala se přizpůsobí vzhledu starších

objektů – její fasády ozdobí výrazná zelenomodrá stuha ve

tvaru fázově posunutých sinusoid.

stavbaři s bouráním, při kterém se kromě původních

betonů střídala masivní kamenná rovnanina prolévaná

betonem. „Kameny byly natolik kvalitní, že div jsme si na

nich nevylámali zuby,“ vzpomíná Ing. Hrodek.

Stroje z konce 30. let překvapily

I když divize 6 a její pracovníci jsou skutečnými odborníky na rekonstrukce vodních děl, některé vodní stavby

dokážou překvapit. Stejně jako v Husinci, kde bylo nutné

demontovat původní pohony segmentových uzávěrů. „Při

jejich rozebírání nás překvapila jejich vynikající kondice.

Kdyby nebylo potřeba zmodernizovat celou technologii

a doplnit ji o další spodní uzávěry, jistě by tyto stroje

z konce 30. let byly funkční ještě po další časy,“ myslí si

Ing. Hrodek. Stavbyvedoucí také rád vzpomíná nejen na

průběh prací, ale především na přátelské prostředí, které

na stavbě panovalo. Jak ze strany investora Povodí Vltavy,

tak i na straně subdodavatelů.

Martina Vampulová,

foto Jan Luxík

3

Práce závislé na termínech odstávky

„Z celého náročného díla bude nejobtížnější splnit plánovaný objem prací v termínu od 1. července do 30. listopadu. Jedná se o období, kdy kvalita surové vody ve vodárenské nádrži (nazývané správně Švihov, nikoli Želivka)

nevykazuje nežádoucí zhoršení či výkyvy v kvalitě. Může

proto v ÚVŽ dojít k odstávce filtrace F2, ionizace a provozní čerpací stanice. Během této doby budeme muset

především provést přestavbu čerpací stanice a komory

hradidel, úpravy haly filtrace F2 a obtokového kanálu,“

konstatuje vedoucí projektu.

Doplněním technologické linky o GAU filtraci dojde

v ÚVŽ ke zlepšení jinak kvalitní pitné vody, protože se z ní

odstraní rezidua specifických organických látek (xenobiotika, pesticidy, farmaka atd.), která jsou obsažena v přírodním prostředí a tím i v surové vodě. Ozonizace totiž

tyto látky roztříští či transformuje tak, aby byly neškodné,

ale z vody je neodstraní. Právě to zajistí nové filtrační linky

s celkovou náplní 2700 m3 aktivního uhlí.

Lenka Svobodová, vizualizace stavba

10.06.19 13:05