strana 2
Vodní nádrž Nisa
Návrat na Želivku
Před necelými třemi lety ukončil Metrostav, divize 6
stavbu na polské vodní nádrži Nisa. Dílo zvyšuje protipovodňovou bezpečnost měst Nisa a Otmuchów.
Zakázka představovala realizaci bočního bezpečnostního přelivu s pohyblivými uzávěry a spadištěm. Dá se
přirovnat k asi 190 m dlouhému klapkovému jezu o 5 polích (foto č. 1). Druhá fotografie přelivu směrem od nádrže
potvrzuje, že se za normálního stavu hladiny nachází na
suchu. Třetí snímek pohlíží přes opravený železobetonový líc sypané hráze k hlavnímu výpustnému objektu
(foto č. 4), který prošel kompletní rekonstrukcí.
Most a nájezdy, stejně jako u bočního přelivu, vybudovala divize 4 a přes výpust vestavěla také lávku. Dílo
doplnila administrativní budova investora (foto č. 5), hospodářský objekt pro obsluhu VD (foto č. 6) a přečerpávací
stanice Siestrzechowice či Zwierzyniec. Zakázku završila
úprava břehů Kladské Nisy směrem k městu Otmuchów.
Kdykoliv padla v Metrostavu zmínka o Želivce, znamenala většinou ohlédnutí do minulosti. Stavbu této nádrže, která je nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro
Prahu, totiž v 60. letech 20. století zahájil podnik Vodní
stavby a před zhruba 30 lety dokončil jako generální
dodavatel přehradní a vodárenské části Metrostav,
jenž byl z Vodních staveb vyčleněn. Dnes je se jménem
Želivka spojována spíše nová velká zakázka.
Od dubna 2018 ji připravuje a loni 1. října jako lídr ve
sdružení zahájil tým Ing. Petra Brože z divize 6. „Projekt
nazvaný Modernizace Úpravny vody Želivka (ÚVŽ) (vizualizace č. 1) zahrnuje vybudování zcela nové haly filtrace
s granulovaným aktivním uhlím (GAU), kolektoru, který ji
propojí se sousední halou filtrace F2, a stavební úpravy v
některých provozovaných objektech úpravny vody – třeba
na obtokovém kanálu ozonizace, provozní čerpací stanici
a v hale filtrace F2. Práce, které bude ve sdružení řídit
společný realizační tým a z Metrostavu se do nich ještě
zapojí betonáři divize 6, musíme vykonat za provozu.
Skončit bychom je měli v prosinci roku 2020,“ popsal na
začátku prací inženýr Brož.
–ls–, foto archiv stavby
Technická památka na Vltavě jako velká výzva
1
2
3
Na jaře se jihočeský tým divize 6 v čele s Janem Prokešem pustil do úpravy velké plavební komory Hořín
(vizualizace). Výsledkem náročného projektu, který je
spolufinancován Státním fondem dopravní infrastruktury a EU, bude rozšíření průjezdného profilu VD z 11
na 12 m a hlavně zvýšení podjezdné výšky památkově
chráněného mostu přes dolní ohlaví zdymadla o téměř
pět metrů pomocí nové posuvně-zdvihací konstrukce.
Dílo je součástí laterálního plavebního kanálu Mělník
– Vraňany a umožní bezpečnější využití vodní cesty.
„Tato stavba zřejmě bude technicky i časově nejnáročnější ze všech, které jsem zatím prováděl,“ říká vedoucí
projektu. „Plánované odstávky plavebního kanálu z Vraňan do Mělníka, kde dvoukomorové zdymadlo Hořín leží,
budou minimální. Průplav v malé komoře musí být zachován a přestavěná velká komora by měla být uvedena do
provizorního provozu za pouhých devět měsíců od jejího
uzavření. Na novou zvedací konstrukci mostního oblouku
budeme složitě připevňovat původní kamenný obklad, aby
na první pohled nebyla patrná žádná změna. Upravujeme
totiž technickou památku, a proto budou celou stavbu
a přestavbu mostu sledovat památkáři,“ vysvětluje.
Další z úspěšných projektů
Jan Prokeš přitom není na Vltavě žádný nováček. Za posledních 12 let byl členem týmu, který zrekonstruoval jezy
či vystavěl nové plavební komory (PK) v Českém Vrbném
u Českých Budějovic, v Hluboké nad Vltavou, kde vybudoval i sportovní přístav, či v Hněvkovicích. V několika
úsecích řídil prohloubení dna řeky a postavil horní i dolní
rejdu PK na vodním díle Kořensko. Teď poprvé se jeho
práce z Vltavy, která plní horní část dnes přestavovaného
vodního díla Hořín, přesunou až na Labe – to totiž ovlivňuje dolní vodu pod tamějším zdymadlem.
Práce se dotknou jen velké, levé PK Hořín a jejích
ohlaví, kde všude musí být průjezdný profil rozšířen o jeden metr na úkor levého břehu. „Technicky složitá bude
zejména přestavba železobetonového, kamenem obloženého oblouku mostu na hydraulicky zdvižnou konstrukci.
V současné době jednáme s možnými dodavateli tohoto
díla o cenových nabídkách a technických řešeních. Nosný
ocelový základ by nám třeba byla schopna dodat i divize 3,
spolupracovat bychom mohli se Zakládáním staveb. Časově náročné potom bude rozšíření obou ohlaví komory
a s tím související výměna vrat. Demolice prvků a jejich
zpětná montáž totiž musí být hotová při první odstávce
velké komory od letošního 1. července do zahájení provizorního provozu v dubnu 2020,“ uzavírá Jan Prokeš.
Lenka Svobodová,
vizualizace Ředitelství vodních cest ČR
Dvoukomorové zdymadlo Hořín překonává víc než
osmimetrový rozdíl hladin a tvoří nejvyšší plavební
stupeň na Vltavě v úseku Praha – Mělník. Dílo uvedené
do provozu v roce 1905 projektoval Ing. František
Sander a je chráněno jako nemovitá kulturní památka
spolu s 10km Vraňansko-hořínským plavebním
kanálem, jenž velkým říčním lodím umožňuje vyhnout
se nebezpečnému proudu v posledních peřejích na
Vltavě před soutokem s Labem.
Historická přehrada Husinec omládla
4
5
6
Metrostav_Gabcikovo_2019.indd 2
V jižních Čechách se na řece Blanici tyčí vodní dílo
pojmenované po nedaleké obci, tedy Husinec. Ačkoli
přehrada nepatří svou rozlohou mezi největší, zcela
určitě patří mezi nejkrásnější v jihočeském regionu
(foto). Téměř rok je po rekonstrukci provozních uzávěrů
a spodních výpustí. Opraven je líc hráze a rekonstrukcí
prošly i technologie strojovny. Ojedinělé vodní dílo se
tak může pochlubit dalšími novými částmi.
Podobné projekty je třeba podle zkušených stavbařů
nepodcenit a dobře je připravit. Ale i sebelepší příprava
nemusí zabránit problémům, které se objeví nečekaně až
při samotných pracích. Byl to případ i vodního díla Husinec, jehož další fázi rekonstrukce měl tým Ing. Milana
Hromádky z divize 6 původně dokončit v lednu 2018.
Během opravy přehrady, která byla vybudována v letech 1934 až 1939 za dohledu Ing. Emila Štěrby z Berouna,
se ukázalo, že rekonstrukce vývaru bude pracnější i časově náročnější. Místo aby podle původního plánu kamenný
přeliv do vývaru stavbaři jednoduše vybourali a dozdili,
rozhodli se jej nakonec citlivě rozebrat, jednotlivé kameny
zaměřit, očíslovat, doplnit novými a osadit zpět. „Kromě
toho jsme zjistili nesvařitelnost stávajícího litinového potrubí středové výpusti, která znemožnila projektové řešení
napojení nových uzávěrů. Nové části jsme proto museli
se stávajícím potrubím propojit pomocí speciálních převlečných kusů navržených přímo pro tuto rekonstrukci,“
popsal stavbyvedoucí Ing. Otto Hrodek.
Původní kameny daly stavbařům zabrat
I když práce trvaly řadu měsíců, nejnáročnější bylo podle
Ing. Hrodka vybourání prostoru spodní strojovny. Po
vyřezání obvodů budoucích stěn lanovými pilami začali
1
2
Plášť haly zdobí zelenomodrá stuha
Objekt GAU filtrace (vizualizace č. 2), jenž obsáhne 16 filtrů s celkovou plochou 1604 m2 a s výškou náplně 1,7 m,
vytvoří částečně podsklepená jednolodní jednopodlažní
hala o rozměrech téměř 100 x 50 m. Její založení a vany
filtrů (vizualizace č. 3) budou z monolitického železobetonu. Nadzemní nosná konstrukce obvodového pláště,
která překlene rozpon přes 46 m, vznikne díky soustavě
ocelových rámů. Nová hala se přizpůsobí vzhledu starších
objektů – její fasády ozdobí výrazná zelenomodrá stuha ve
tvaru fázově posunutých sinusoid.
stavbaři s bouráním, při kterém se kromě původních
betonů střídala masivní kamenná rovnanina prolévaná
betonem. „Kameny byly natolik kvalitní, že div jsme si na
nich nevylámali zuby,“ vzpomíná Ing. Hrodek.
Stroje z konce 30. let překvapily
I když divize 6 a její pracovníci jsou skutečnými odborníky na rekonstrukce vodních děl, některé vodní stavby
dokážou překvapit. Stejně jako v Husinci, kde bylo nutné
demontovat původní pohony segmentových uzávěrů. „Při
jejich rozebírání nás překvapila jejich vynikající kondice.
Kdyby nebylo potřeba zmodernizovat celou technologii
a doplnit ji o další spodní uzávěry, jistě by tyto stroje
z konce 30. let byly funkční ještě po další časy,“ myslí si
Ing. Hrodek. Stavbyvedoucí také rád vzpomíná nejen na
průběh prací, ale především na přátelské prostředí, které
na stavbě panovalo. Jak ze strany investora Povodí Vltavy,
tak i na straně subdodavatelů.
Martina Vampulová,
foto Jan Luxík
3
Práce závislé na termínech odstávky
„Z celého náročného díla bude nejobtížnější splnit plánovaný objem prací v termínu od 1. července do 30. listopadu. Jedná se o období, kdy kvalita surové vody ve vodárenské nádrži (nazývané správně Švihov, nikoli Želivka)
nevykazuje nežádoucí zhoršení či výkyvy v kvalitě. Může
proto v ÚVŽ dojít k odstávce filtrace F2, ionizace a provozní čerpací stanice. Během této doby budeme muset
především provést přestavbu čerpací stanice a komory
hradidel, úpravy haly filtrace F2 a obtokového kanálu,“
konstatuje vedoucí projektu.
Doplněním technologické linky o GAU filtraci dojde
v ÚVŽ ke zlepšení jinak kvalitní pitné vody, protože se z ní
odstraní rezidua specifických organických látek (xenobiotika, pesticidy, farmaka atd.), která jsou obsažena v přírodním prostředí a tím i v surové vodě. Ozonizace totiž
tyto látky roztříští či transformuje tak, aby byly neškodné,
ale z vody je neodstraní. Právě to zajistí nové filtrační linky
s celkovou náplní 2700 m3 aktivního uhlí.
Lenka Svobodová, vizualizace stavba
10.06.19 13:05