strana 2

zimní sportovní hry

ptÁME sE

Sportovci z Metrostavu změřili opět své síly při tradičních Zimních sportovních hrách a jejich výkony zasluhují obdiv. V pátek 21. ledna se utkali na nové sjezdovce ve Ski areálu Šachty ve Vysokém n/J, o den později

nastoupili do stopy nedalekého běžeckého okruhu.

Dvacet tři branek na trati dvoukolového slalomu projížděli muži ve třech věkových kategoriích. První vyhrál

Pavel Laciný z centrály, druhou Václav Bělohlávek z divize 5 (foto č. 1). Ve třetí zvítězil Dušan Lubellan (D4), za

ním byl těsně druhý Pavel Brožek z divize 1 (foto č. 2),

Martin Jedlička (D4) skončil bronzový. Ženy obsadily dvě

kategorie – mezi mladšími byla nejrychlejší Linda Veselá

z centrály, druhá byla Iveta Zieglerová (D5) a třetí Jana Vymětalová z divize 7 (foto č. 3). Ve druhé kategorii projela

cílem jako první Svatava Štěpánová z divize 9.

stanislava Šmola,

referenta Metrostavu development

1

spojnice mezi pražskou Blankou a Malovankou

1

2

3

Na start závodu v alpském lyžování přijelo 89 sjezdařů a druhý den se do stopy rozeběhlo 27 běžců. Z mužů

na trati dvakrát 2,5 km klasicky zvítězili Pavel Polák (D5),

Jakub Suchý z divize 4 (foto č. 4) a Mojmír Stuchlík mladší

(D9). Z osmi přihlášených žen (foto č. 5), které startovaly

najednou bez rozdílu věku, absolvovala poloviční závod

nejrychleji Hana Kadlecová z divize 2.

Jak se můžete přesvědčit i na dalších fotografiích,

které naleznete na intranetu naší společnosti, závody se

vydařily. Nikdo z těch, kdo na Zimní sportovní hry 2011

přijeli, účasti nelitoval. A ti, kterým se pro tentokrát slalom ani běh nevydařily, už jistě začali trénovat, aby se

příště umístili na lepším místě ve výsledkovém žebříčku.

–red–, foto Věra Dědková

4

5

Při cestě po Městském okruhu ze Smíchova vyjíždějí

auta ze Strahovského tunelu na mimoúrovňovou křižovatku Malovanka, kterou pod názvem SAT 2A dokončuje tým Ing. Tomáše Kohouta z divize 5. Aby řidiči mohli

po okruhu v budoucnosti pokračovat směrem do Troji,

je kromě tunelového komplexu Blanka zapotřebí dokončit i asi 400 m dlouhý úsek tunelů pod Patočkovou

ulicí. Jeho stavbu – SAT 2B – řídí sdružení společností

EUROVIA CS a Energie – stavební a báňská. Pro první

dodává tým Ing. Kohouta železobetonové konstrukce.

„Mezi MÚK Malovanka a tunely Blanka, budovanými

z jámy Myslbekova, je výstavba hloubených tunelů SAT 2B

navržena dvěma různými způsoby,“ popisuje Ing. Kohout.

„Jejich delší část pod Patočkovou třídou vznikne čelním

odtěžováním pomocí modifikované milánské metody.

O něco kratší úsek vytvoří v křižovatce s Myslbekovou

ulicí klenbové tunely, prováděné v otevřené jámě. Zde se

budou navíc oba třípruhové tubusy, samostatné pro každý

směr, rozšiřovat ještě o jednu jízdní dráhu.“

Naši pracovníci na stavbu SAT 2B nastoupili vloni

v březnu. Převzali zajištěnou stavební jámu, vyhloubenou

až pět metrů pod terén na úroveň budoucího stropu tunelů. Pracovníci firmy Zakládání staveb v ní dnes budují

milánské stěny (foto č. 1), které vytvoří svislé konstrukce

tubusů. Vzhledem k nepříznivým geologickým poměrům

jsou hluboké i víc než 15 m, aby prošly vrstvami navážek

a naplavenin v původním údolí potoka Brusnice a mohly

být vetknuty do únosného podloží letenských břidlic.

Na zeminu mezi milánskými stěnami zaměstnanci divize 5 betonují stropy tubusů. Až bude pod nimi odtěžena

hornina (foto č. 2), vrátí se do jižní a pak i do severní trouby, aby vybetonovali jejich spodní desky včetně kanálů.

„Tímto způsobem bychom měli vybudovat všech osm

dilatačních celků,“ pokračuje v popisu Ing. Kohout. „Práci

nám však komplikuje skutečnost, že v pátém z nich arche-

ologové nečekaně objevili staré vojenské hroby. Možná

pocházejí z roku 1741, kdy Prahu obsadila francouzsko-bavorská vojska. Mohou však být ještě o 100 let starší,

z doby švédského obléhání na konci třicetileté války. Naše

práce se proto přizpůsobí postupu archeologů.“

Aby divize 5 umožnila odtěžování zeminy pod stropem

tubusů, odstranila odřezáním a pomocí neexplozivních

hydraulických klínů DARDA provizorní železobetonová zaslepení mezi stavbami SAT 2A a 2B. Klenbové tunely v jámě na staveništi Myslbekova ještě betonovat nezačala.

Její východní část totiž slouží pro ražbu tunelů Blanka

a západní není zcela odtěžena. Svou práci na stavbě

SAT 2B by měla divize 5 skončit příští rok v červnu.

2

rekonstrukce čtyřicet metrů pod hladinou

Na řadě toků a přehrad se objevují nové vodní stavby

a stávající se opravují a modernizují, aby zabránily

povodním. Mezi tato díla spadají i práce, které letos

v únoru končí naše divize 6 na vodním díle Vranov.

Od září 2009 zde technici z týmu Ing. Luboše Daleckého řídí instalaci nového zavodňovacího potrubí spodních

výpustí a ovládacího systému. Provedli také rekonstrukci

manipulačního zařízení všech čtyř havarijních stavidlových uzávěrů, které ze dna přehrady umožňují vypouštění

nadbytečné vody. Při manipulaci s nimi už docházelo ke

zvýšenému tření mezi jejich pevným vedením a klouzátky

na pohyblivé části. Hrozilo, že se uzávěry zaseknou, což

by v krizových okamžicích mohlo mít vážné důsledky.

Oprava manipulačního zařízení byla obtížná. Pracovaly při ní hned dvě skupiny potápěčů – ze speciálně vybudovaného pontonu, za provozu vodního díla a v hloubce až

čtyřicet metrů pod hladinou. „Byla to pro nás v mnohém

nová a zajímavá zkušenost,“ řekl Ing. Dalecký. „Nejprve

proběhla demontáž původních kolejových vedení a pod

hladinou následovalo očištění jejich kotevních desek.

Potom potápěči vyměnili všechny připevňovací šrouby

a matky. Jako poslední přišla na řadu montáž nových nerezových kolejí. Mezi ně jsme vložili pohyblivé konstrukce

uzávěrů, jejichž spojovací rozpěry jsme osadili novými

klouzátky. Provedená rekonstrukce obnovila spolehlivost

uzávěrů, zvýšila bezpečnost provozu přehrady a výrazně

prodloužila životnost jejího technologického zařízení.“

Další součástí akce byla instalace velkoprofilového

zavodňovacího potrubí. To vzájemně propojilo potrubí

spodních výpustí, která lze podle potřeby nově zaplnit

vodou i tehdy, když je zavodněné jenom jedno z nich.

Zajistí se tak vyrovnání tlaku vody v potrubí a v přehradě

u stavidlových uzávěrů, které bez toho nejdou otevřít.

Divize 6 řídila na Vranově i instalaci nové páteřní optické sítě mezi provozním objektem a horní (foto) i dolní strojovnou. S ní souviselo i vybudování kamerového systému,

který umožňuje dálkově monitorovat ovládání pohonů.

Polohy uzávěrů dnes pomocí čidel průběžně snímá a sleduje systém kontroly a řízení technologického procesu,

který předává informace do centrálního velínu, odkud je

možné dálkově řídit vypouštění přehradní nádrže.

Harmonogram předpokládal, že divize 6 ukončí práce

na vodním díle Vranov až v srpnu letošního roku. Díky

nasazení zmíněných dvou skupin potápěčů a vhodně

zvolenému systému řízení a organizace práce se jí však

podařilo původní termín zkrátit, takže projekt vstoupí do

kolaudačního řízení již tento měsíc.

–rip–, foto archiv divize 6

V roce 2011 si připomínáme čtyřicáté výročí vzniku

Metrostavu. Mezi více než padesát pracovníků, kteří

svému často prvnímu zaměstnavateli zůstali po celý

život věrní, patří i Stanislav Šmol. Dones jej každý den

spolehlivě naleznete v ekonomickém úseku společnosti Metrostav Development.

Jako řada dalších i vy jste v srpnu roku 1970 vlastně

nastoupil ještě do Vodních staveb. Jak to tehdy bylo?

Na stavební průmyslovce jsem studoval obor dopravní

stavby a po ukončení školy mě zlákala příležitost podílet

se na budování metra. Nastoupil jsem proto k Vodním

stavbám, kde jsem začal pracovat jako asistent. Ne však

v pražském podzemí, ale na Vodním díle Želivka. Když

jsem se po dvou letech vojny na stejné pracoviště vrátil

jako mistr, byl už mým zaměstnavatelem Metrostav.

Oženil jste se, narodila se vám první dcera, vaše práce

pro divizi 6 na Želivce v roce 1976 končila...

Měl jsem přejít na stavbu VD Jesenice, ale zasáhl osud

– při návratu z práce mi vlak nešťastnou náhodou ujel

obě nohy. Za to, že jsem přežil, vděčím pohotové první

pomoci, lékařům a rodině, zejména manželce. A také

Metrostavu, který mě po roce rehabilitací znovu „postavil

na nohy“ – i když jsem byl v plném invalidním důchodu,

přijal mě zpět do zaměstnání, a to vůbec nebylo obvyklé.

Lidé, kteří tehdy firmu tvořili, mi navíc pomohli získat

příspěvek na auto a dostal jsem i větší služební byt. Naše

společnost – teď už Metrostav Development – mi pomáhá

dodnes. Díky ní jsem soběstačný a spokojený. Cítím to

jako závazek a chci pro ni pracovat co nejlépe.

V roce 1977 jste se do divize 6 vrátil, tentokrát na stavbu metra. Co bylo náplní vaší nové činnosti?

Přeškolil jsem se na výrobního kalkulanta. Když Metrostav s výstavbou metra na Chodově skončil, přešel jsem

ve stejné funkci do divize 1. Ze začátku jsem „jen“ podle

tabulek nasazoval jednotné ceny, postupně jsem stavbyvedoucím začal kontrolovat faktury. Dodnes si řada lidí

ve stavebnictví myslí, že nejdůležitější je stavbu dokončit

a papíry k ní jsou jen povinnost a nutné zlo – a podle toho

to ze začátku vypadalo leckdy i u nás. Když jsem však

dostal administrativu na starost, chtěl jsem ji dělat dobře.

A tak jsem brzo začal upozorňovat na chyby, kterých jsem

si ve fakturách všiml. Bývaly to nesprávně vyplněné formální náležitosti či nepřesnosti ve výpočtech, někdy jsem

však odhalil, že se nás subdodavatel pokoušel ošidit. Stal

se ze mne samostatný odborný ekonom, pak finanční referent a před deseti lety jsem v Metrostavu začal po ekonomické stránce pomáhat s developerskými projekty.

Čím se v práci zabýváte dnes?

V posledních letech mám na starosti finanční toky Metrostavu Development a všech jeho dceřiných společností. Od loňského podzimu proto pracuji se systémem

OneWorld, do kterého byly převedeny.

Na co z života v Metrostavu nejraději vzpomínáte?

Nikdy jsem neztratil humor. I přesto nejraději vzpomínám

na dobu, kdy jsem býval zdravý – vždycky jsem totiž chtěl

být spíš v praxi na stavbě než v kanceláři. Osud to však

zařídil jinak... I proto jsem měl velkou radost, když mě

vloni vedení společnosti vybralo za Osobnost Metrostavu

Development roku 2009. Nebývá obvyklé, aby takové ocenění získal referent. O to víc si ho vážím a těší mě.

Brzy oslavíte šedesátiny. Jaké jsou vaše další plány?

Pokud mi to zdraví umožní, chtěl bych pokračovat v práci,

a být tak dál užitečný své „životní“ firmě. Až donedávna

jsem se pohyboval jen s pomocí auta a berlí. Vloni jsem

si však navíc pořídil vozík. Hlavně kvůli vnoučatům, abych

s nimi mohl chodit na výlety, třeba do zoo. Vnučka je už

školačka, první vnuk chodí do školky, druhý se narodil letos v lednu, dalšího potomka čekáme na konci března. Už

teď se těším, jak jej přivítám do života. Jedna dcera a její

manžel pracují také v Metrostavu, tak budu možná pro

naši společnost pomáhat vychovávat další generaci…