strana 3

zp r a v o d a j s t v í z  d i v i z í

1

Nápaditou fasádu inspiroval účel stavby

Už téměř čtyři měsíce řídí tým divize 9 v Praze-Hostivaři práce na první etapě dostavby depozitáře Národní

knihovny ČR. Nová budova (vizualizace 1) poslouží pro

uložení 2,5  milionu svazků Národního konzervačního

fondu, jeho zpracování, digitalizaci a další služby, které knihovna zatím nabízí v Klementinu.

Depozitář v Hostivaři slouží od 90. let minulého století

a rozkládá se na půdorysu přibližně 100 x 65 m. K jeho

delší straně bude s  asi  jedenáctimetrovým odstupem

dostavěna stejně dlouhá budova nová, složená ze dvou

dilatačních celků, které samostatně vyrostou ve  dvou

etapách stavby. Prosklené krčky ji nakonec spojí se starým depozitářem do jednoho provozního komplexu. První

etapa projektu, která skončí koncem letošního listopadu,

zahrne kromě poloviny novostavby i  veškeré terénní

úpravy, přebudování sítí a přípravu na snadnou dostavbu

druhého dilatačního celku nového depozitáře.

„Dokončili jsme už přeložky sítí a  několik demolic.

Díky pracovníkům z firmy Zakládání staveb je hotové i za-

2

ložení objektu na vrtaných pilotách,“ vypočítává vedoucí

projektu Jiří Pauler z  divize 9 a  dodává: „Dnes na  podkladních betonech provádíme hydroizolace spodní stavby

a pracovníci divize 6 zahájili armování podlahové desky

částečně zapuštěného 1. podzemního podlaží a osazování

jeho prefabrikovaných sloupů. Zatím příznivé zimní počasí

přispělo k tomu, že práce běží s předstihem. Proto věřím

že nosný skelet dokončíme podle plánu k 1. červenci.“

Architekti z ateliéru ATREA přistupovali k návrhu nové

pětipodlažní budovy depozitáře se snahou vytvořit v Hostivaři homogenní a  hmotově vyvážený objekt. Kromě

výškového sjednocení k  tomu má přispět i  návrh fasád

dostavby, které se dělí podle toho, k jakému účelu budou

sloužit k nim přilehlé prostory. Kanceláře budou mít před

okenní stěnou manipulační lávky pro údržbu, zvenku

propojené soustavou nepravidelně rozmístěných, různě

zbarvených a širokých skleněných tabulí (vizualizace 2).

Poslouží jako slunolamy a  měly by z dálky připomínat

hřbety knih na policích. U skladů okna nebudou, a jejich

průčelí proto oživí jen venkovní schodiště, rizalitový ústup

fasádních rovin a zeleň, pnoucí se podél nich na lankách.

Součástí zakázky je i dodávka posuvných regálů, svazky

ochrání klimatizace a plynové stabilní hasicí zařízení.

Po dokončení II. etapy stavby by v hostivařských depozitářích mělo najít úložiště 10 milionů svazků Národní

knihovny ČR. Mezi nimi budou i všechna dosud vyšlá

čísla novin Metrostavu, jejichž povinně odevzdávané výtisky jsou součástí Národního konzervačního fondu. Ten

schraňuje všechny dokumenty vydané na  našem území

od roku 1901 až dodnes a zahraniční bohemika.

– l s – , v i z u a l i z a c e ATREA

Stavba Domova matky Vojtěchy nabrala tempo

I když se zprvu nad Domovem matky Vojtěchy v Prachaticích stahovala mračna, dnes už je vše na dobré cestě.

Stavbu výjimečného zařízení pro osoby s různými druhy demencí, zejména pak s Alzheimerovou chorobou,

totiž investor v roce 2010 pozastavil, protože se mu

nepodařilo získat dotace z evropských fondů. Chybějící

prostředky však nakonec obdržel nejen z EU, ale také

od Ministerstva financí České republiky. Tým Ing. Petra Šimáka z  divize 6 proto už od  července loňského

roku pokračuje s pracemi ve svižném tempu. Má hotovou hrubou stavbu a snad nic už nezabrání tomu, aby

Domov matky Vojtěchy letos v červnu dokončil.

V  roce 2010 byla provedena jen opravdu malá část

projektu – demolice původní zchátralé budovy a část zemních prací. Od loňského července v nich stavbaři pokračovali, budovali základy i venkovní přípojky. Na pozemku

ve  středu Prachatic pak postupně rostla hrubá stavba

třípodlažní budovy, kterou tvoří tři části s obdélníkovým

půdorysem a sedlovou střechou a dva hranoly s plochou

střechou (foto č. 1). K  hlavnímu traktu pak ještě v  jižní

části pozemku přibyla příčná vstupní přízemní část. Koncem loňského roku tým Ing. Petra Šimáka hrubou stavbu

dokončil a objekt zastřešil (foto č. 2). „Momentálně v něm

vyzdíváme příčky, probíhá montáž hrubých rozvodů,

oken a  dřevěného obkladu fasády,“ vyjmenoval. Během

následujících týdnů stavbaři fasádu dokončí a soustředí

se na omítky a betonové podlahy.

Domov matky Vojtěchy bude mít v prvním nadzemním podlaží halu a recepci, na kterou naváže další hala

se schodištěm, šatny a sociální zařízení zaměstnanců,

1

úklidová komora a další technické místnosti. Bude zde

k  dispozici také tělocvična pro klienty a půjčovna zdravotnických pomůcek. Ve druhém nadzemním podlaží

najdou své prostory kanceláře, pokoj lékaře, ošetřovna,

sesterna s přímým napojením na společenskou a relaxační místnost, sklady, výdejna jídla a pokoje klientů se

samostatným sociálním zařízením. Ve třetím nadzemním

podlaží se počítá s místností pro pracovní a uměleckou

relaxaci, s nezbytným zázemím, výdejnou jídla a dalšími

pokoji pro nemocné. Celý objekt bude bezbariérový a režim v něm bude přizpůsoben specifickým potřebám až

26  ubytovaných osob, jejichž choroby vyžadují nepřetržitou a pravidelnou sociální i zdravotní péči.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Domov matky Vojtěchy se jmenuje po Antonii

Hasmandové, která se narodila 25. března 1914

v Huštěnovicích u Uherského Hradiště. V Praze

maturovala na učitelském ústavu a poté vstoupila

do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla

Boromejského s řádovým jménem Marie Vojtěcha.

V roce 1950 se stala představenou ústavu

Neumanneum v Prachaticích. Roku 1952 byla zatčena

za ukrývání kněze a ve vykonstruovaném procesu

odsouzena k 8 letům vězení za údajnou špionáž

a velezradu. Propuštěna byla v roce 1960 při amnestii.

Další léta trávila charitativní službou a vedla řeholní

společenství. Zemřela v lednu 1988 na rakovinu.

2

Zalomená vodní elektrárna na řece Radbuze

Malá vodní elektrárna v Doudlevcích na levém břehu

řeky Radbuzy už měla být ve zkušebním provozu a dodávat první megawatty elektrického proudu do sítě. Její výstavba totiž podle původního investičního záměru

měla skončit v závěru minulého roku. Výběrové řízení

na zhotovitele stavby však proběhlo až v srpnu, a tak

jeho vítěz, divize 6 Metrostavu, zahájil první práce na

zřízení staveniště teprve 19. září 2011.

Kdysi v minulosti byl v těchto místech Radbuzy náhon

mlýna; za čas tu bude říční proud pohánět dvě Kaplanovy

Jak poznamenal vedoucí projektu Ing. Tomáš Ambros, charakteristickým rysem stavby MVE Doudlevce

je prostorová sevřenost: „Na všechno máme hrozně

málo místa. A to nemám na mysli jen zařízení staveniště.

Vzhledem k nedostatku volné plochy jsme třeba nemohli

postavit věžových jeřáb a museli jej nahradit autojeřábem.

A jen jako zajímavost – i s ním byl problém. Nejprve jsme

totiž museli zahloubit příjezdovou komunikaci pod mostem, kde bychom s autojeřábem normálně neprojeli. Také

zalomený půdorysný tvar díla je hodně nezvyklý.“

turbíny o výkonu 98 kW. Pokud půjde vše podle předpokladů, jejich lopatky by se měly roztočit již počátkem

letošního července, protože termín dokončení stavby je

stanoven na pátý den tohoto měsíce.

V současné době spočívá těžiště prací v betonáži; základová deska je již hotová, postupně přicházejí na řadu

stěny (foto), připravuje se osazení vtokových kusů, savek

a korpusů turbín. K tomu je nutné připočítat i další činnosti, které jsou nedílnou součástí stavebních souborů,

z nichž se celé dílo skládá a mezi něž patří terénní úpravy,

přeložky kanalizace, vodovodu, různé přípojky apod.

Snad jako každá malá vodní elektrárna leží i ta doudlevecká v zátopovém území. Až stoletou vodu jí pomůže

zvládnout nově navržený obtokový oblouk na návodní

straně a umístění vstupů, hlavního rozvaděče, trafostanice, prostupů vzduchotechniky a  dalších zařízení do

nadzemního patra položeného nad nebezpečnou hranicí.

Po dokončení projektu vznikne v intravilánu Plzně další nové a technicky zajímavé dílo, které spolu s místním

jezem, zrekonstruovaným před sedmi lety, vytvoří jednotný a do zdejšího prostředí organicky zasazený celek.

První část komplexu Trinity prošla kolaudací

V  polovině prosince, tedy asi rok poté, co nad  bratislavským komplexem Trinity vztyčil glajchu, měl

tým Ing. Jiřího Sudíka z divize 3 opět důvod k oslavě.

Prošel totiž kolaudací I. etapy generální dodávky této

stavby. Kromě věže A se 127 byty (foto č. 1) se týkala

podnože objektu, a to všech tří PP s garážemi, technickým zázemím a sklepy. Jen za pár dní potom proběhlo i

místní kolaudační šetření ve všech čtyřech jejích NP.

„Při stavbě jsme se museli vypořádat s  rozsáhlými

změnami, vyplývajícími z etapizace a optimalizace projektu, kterými investor reagoval na nepříznivý vývoj stavebního trhu,“ říká stavbyvedoucí Ing. Jan Hehejík. „Veškeré

instalace a elektrotechnické rozvody byly třeba kompletně

přeprojektované a  změnilo se i  opláštění. Provětrávané

keramické fasády nahradilo kontaktní zateplení a rozsah

skleněných fasád se výrazně zmenšil.

Kolaudací první etapy však práce týmu Ing.  Sudíka

v  Bratislavě nekončí. Stále ještě musí dokončit některé

1

klientské změny a  pilně pracuje i  na  kompletní dodávce

mateřské školy, která se bude nacházet ve 4. NP věže A.

Kromě toho ještě musí upravit obchodní prostory supermarketu Terno a pokračuje ve stavbě druhé věže B, kde

končí železobetonové konstrukce posledního, 26. NP.

Velké projektové změny, které celou zakázku provázely, si v týmu vyžádaly přítomnost samostatného koordinátora projektu a přinesly s sebou i velmi náročné operativní

řízení díla. „Naši přípraváři si však dokázali rychle poradit

i při společných výběrech dodavatelů s  investorem,“

dodal Ing. Hehejík. A právě na to, jak s některými kolegy

a subdodavateli společně zvládli nejednu složitou a krizovou situaci, bude rád vzpomínat.

O tom, zda divize 3 bude pokračovat v dodávce i dalších etap výstavby komplexu Trinity – konkrétně by se

jednalo o přibližně 150 bytů ve věži B a dostavbu věže C –,

se teprve rozhoduje. Jasno by mělo být už za pár týdnů.

Martina Vampulová, foto archiv divize 3

2

–rip–, foto Josef Husák