strana 2

Jízda do II. poločasu

Ptáme se

První technická jízda na trase IV. C2 nebyla pro většinu

účastníků pouhou společenskou povinností, ale dlouho

očekávanou událostí, což potvrdil i mimořádný zájem

médií. Doslova v palbě otázek se ocitl především radní

Šteiner (foto č. 1), který novinářům vysvětloval, jak

složité je v poslední době financování výstavby a co

všechno musí vedení města řešit v souvislostí s dalším

rozšiřováním sítě metra.

Také generální ředitel Dopravního podniku hl. m. Pra­

hy Ing. Tomáš Jílek (foto č. 2) přiznal, že každý okamžik,

který posouvá nový úsek metra blíž k provozní realitě, je

pro něj malým svátkem.

Bylo vidět, že i strojvedoucí, který soupravu řídil

(foto č. 3), si právě tuto jízdu užívá, byť 4602 m kolejí

položených v obou směrech mezi Ládvím a Letňany už

pracovně projel mnohokrát.

Ivo Kukly,

vedoucího armozávodu divize 6

Podzemí je už pod zámkem a škola se chystá

1

2

Důlní štole Josef na Příbramsku zbývá posledních pár

chvil klidu. Divize 5 v ní dokončila stavební úpravy,

které opuštěné dílo proměnily v nejdůležitější součást

Podzemního výukového střediska Josef. Okolí vstupu

před portály se dnes sice ještě upravuje, od začátku

nového školního roku se tu však již roztočí kolotoč kurzů a školení pražské Fakulty stavební ČVUT.

Štolu Josef začali razit začátkem osmdesátých let

minulého století v souvislosti se zamýšlenou obnovou

těžby v území zlatorudného revíru Psí Hory. Míří napříč

pod masivem vrchu Mokrsko a za levým portálem skrývá

1700 metrů dlouhou páteřní štolu s příčným průřezem

mezi 14 až 16 m² a za pravým portálem dřívější kompre­

sorovnu. Zahrnuje i další liniová průzkumná díla a celková

délka jejích chodeb dosahuje 9 km. Pro výuku z nich bude

zpřístupněna jen malá část.

Pracovníci divize 5 Metrostavu museli nejdřív ze

štoly odstranit všechny zátarasy, které zamezovaly pří­

stup amatérským zlatokopům. Za stálého monitoringu

kvality ovzduší potom stávající výrub zbavili částí zby­

lého vystrojení a z geologického hlediska problémová

místa zabezpečili kotvami a stříkaným betonem. Chod­

by vybavili účinným odvětráním, novými rozvody vody

a elektřiny. Do betonové podlahy s novým odvodněním

položili zrekonstruovanou důlní drážku a přístupnou část

bezpečně oddělili od zbytku důlního díla.

Poslední práce teď probíhají na oploceném pro­

stranství před upravenými portály, kde stavební buňky

napojené na nově vybudované přípojky budou sloužit pro

technické i studijní zázemí střediska, než dojde k rekon­

strukci celého areálu.

Projekt Podzemního výukového střediska Josef je

spolufinancován z fondu EU, ze státního rozpočtu ČR

a z rozpočtu hlavního města Prahy. Nemalou měrou

k jeho úspěšnému dokončení přispěl i Metrostav.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Na jadranské pobřeží po českém mostě

3

Při krátkých „mezipřistáních“ mohli všichni vidět, jak

zhruba rok a čtvrt před zahájením provozu metra vypadají

stanice Prosek (foto č. 5) a Střížkov. Jakým způsobem

postupovali oceláři naší divize 7 při montáži unikátní

ocelové konstrukce pro střížkovskou „prarybu“, popsali

radnímu Šteinerovi generální ředitel společnosti IDS

Ing. Bohumil Kvasnička a Jiří Kuba z divize 8, který řídí

a koordinuje veškeré práce na tomto stavebním oddílu

budované trasy (foto č. 4).

Blanka Hrdinová, foto Josef Husák

4

5

Metrostav_4_07.indd 2

Na dostavbě plného profilu chorvatské dálnice ze

Záhřebu do Rijeky pracuje také tým Ing. Jaroslava

Janečka z divize 5 Metrostavu, který ve vrchovině Gorsky kotar překlenuje údolí pomocí druhého, více než

420 metrů dlouhého a 40 metrů vysokého mostu Stara

Sušica. Letošní dosud mírná zima stavbě svědčila.

Leží v nadmořské výšce kolem 800 metrů a dvoumetro­

vé závěje tu v zimě bývají zcela běžné. Letos naštěstí

začalo sněžit až koncem ledna a stavbaři se na sníh

dokázali včas připravit.

Nová část mostu Stará Sušica se od již zprovozněné

druhé poloviny bude lišit. Vyústění tunelu, který navazuje

na těleso mostu, totiž dálniční tahy rozdělilo dále od sebe,

a protože bylo nutné podélný profil nové konstrukce při­

způsobit terénu údolí a místním podmínkám, dostavovaný

most nebude kopírovat dispozici stávajícího a budou se

rozcházet i patky pilířů obou mostních konstrukcí.

Novou mostovku vytvoří systém pěti jednoduchých

nosníků s deseti poli, která budou navzájem propojena

spojitou železobetonovou deskou. Všechny prvky kon­

strukce jsou zhotoveny z vodonepropustnostného betonu

kategorie V-6, který je vysoce odolný i proti mrazu. Nos­

níky budou předepínané ve dvou fázích a opřené o hrnco­

vá elastomerová ložiska, jež umožní veliké posuvy dlouhé

mostovky. Bočně zesílené masky na hlavicích sloupů

a podélně rozšířené hlavice přeberou funkci seizmických

bloků a zajistí požadovanou bezpečnost při možném

zemětřesení, které oblast kolem Sušice může postihnout.

Dilatační závěry budou pouze na mostových opěrách.

Specialisté divize 5 navrhli investorovi technicky

výhodnější řešení, které však nebylo možné realizovat pro

průtahy projednávání na straně orgánů státní správy. Pře­

sto investor ocenil odbornou zdatnost našich pracovníků,

kteří tak vytvořili základ pro další případnou spolupráci.

Namísto zdvojených štíhlých pilířů budou mostovku

podporovat pouze jednoduché sloupy o větším příčném

průřezu, jak je tomu i u ostatních mostních staveb na

doplňovaném úseku dálnice. Osová vzdálenost sloupů

dosáhne 41 m, šířka mostu bude 12,2 m.

Každý pilíř je už založený na desce se šesti 16  metrů

dlouhými pilotami, jen obě opěry jsou zakládány mělce,

protože se opírají o skálu.

Práce na stavbě musejí probíhat velmi opatrně, aby

jejich vlivem nedošlo k žádnému poškození druhé části

mostu, která je v provozu. Ochránit se také musely stá­

vající základy v místech většího příčného sklonu terénu.

Ing. Jaroslav Janeček vzpomněl i na obtížné pracov­

ní momenty: „Horké chvilky jsme si užili při loňských

podzimních deštích, kdy vlivem silného promáčení došlo

k sesuvu svahu. Ohrozil nejen vedení vysokého napětí,

jehož sloup se na svahu nacházel, ale i vlastní činnost

našich zaměstnanců při budování základu jednoho ze

sloupů. Problém se naštěstí podařilo vyřešit, a práce tak

mohly nerušeně pokračovat.“

Silniční síť v hraniční oblasti mezi Chorvatskem a Slo­

vinskem začali budovat Rakušané už počátkem 18. století.

Sám císař Karel VI. se po ní jako první svezl do Rijeky už

v roce 1732. Tato cesta, po něm nazvaná Karolínská, už

dávno nevyhovovala požadavkům na moderní dopravu.

Nově budovaná dálnice má podle evropských směrnic

požadovanou projektovou trvanlivost plných sto let. Již

v příštím roce budou za krásami Jadranu po nové dálnici

putovat tisíce turistů a jen pamětní tabulka bude připo­

mínkou, že se na této stavbě podílel i Metrostav.

Lenka Svobodová, foto archiv divize 5

Když si s Ivo Kuklou povídáte, určitě o sobě dříve či

později prohlásí, že měl v životě štěstí na lidi. Když ho

ale dobře posloucháte, je vám jasné, že svému štěstí

vždycky hodně přihrával. K velké stavební firmě chtěl

jako zdravě ctižádostivý kluk proto, že mu šlo o to,

poznat opravdové řemeslo a něco se naučit. Příležitosti na velkých stavbách však v Metrostavu postupně

nedostával jen proto, že by byl oblíbenec štěstěny.

A Osobností Metrostavu se v roce 2006 také určitě

nestal jen šťastnou souhrou náhod. Každý, kdo s ním

měl možnost pracovat, potvrdí, že je to chlap, který se

k věcem staví zpříma, a když své zkušenosti předává

jiným, jde mu o to, aby jednou dokázali víc než on.

Dá se říct, že jste se vlastně s Metrostavem oženil?

Asi ano a dlužno říct, že jsem měl velkou kliku, že jsem

v něm hned napoprvé našel „tu pravou“. Čím jsem star­

ší, tím víc si uvědomuji, že moje pracovní kariéra začala

opravdu šťastně. Když jsem v roce 1972 nastoupil do

tesárny, kde jsem pracoval na stanicích metra Florenc, Hl.

nádraží a Muzeum, ani se mi nesnilo, že už za dva roky

budu pracovat na tak prestižní zakázce, jakou byla stavba

obchodního domu Kotva. Šlo o subdodávku železářských

prací pro švédskou firmu SIAP, kvalita se sledovala pod

drobnohledem a za každé zpoždění oproti napnutému

harmonogramu hrozily vysoké pokuty. (Kolegové na

stavbách to dnes nemají jednodušší.) Vše jsme navzdo­

ry mnoha obtížím zvládli a pro Metrostav získali nejen

nasmlouvané peníze, ale také „devizové“ technické vyba­

vení, které v té době neměl žádný jiný podnik v zemi.

Kdy jste se rozhodl napevno zakotvit u „železa“?

Těžko se dá hovořit o nějakém zlomu, prostě to nějak při­

rozeně vyplynulo. Na armozávod jsem přešel definitivně

v roce 1975 na nabídku vedoucího armozávodu, který

viděl, že mi to docela jde se železem i lidmi kolem něj,

a nechával mi stále větší prostor i zodpovědnost. Bylo

to zavazující, přirozeně jsem nechtěl zklamat nadřízené

a nemohl nechat ve štychu svůj tým. Postupně jsem si

doplňoval odborné vzdělání a hlavně zjišťoval, že železo­

betonové konstrukce jsou nejen perspektivním, ale hlavně

úchvatným oborem. Vzhledem k tomu, že Me­trostav patřil

a stále patří v tomto odvětví ke špičce, mohli jsme být při

tom, když vznikaly technicky zcela unikátní stavby, a pro

jejich realizaci jsme hledali a navrhovali úplně nová řešení.

Přání něco se naučit, s nímž jsem do Metrostavu nastu­

poval, se mi vrchovatě splnilo a musím říct, že mě těší,

že kolegové z divizí i vedení společnosti stále chtějí slyšet

můj názor na věci, které třeba nefungují tak, jak by měly.

Umíte si představit, že byste dělal něco jiného?

Už před hodně lety jsem dospěl k zásadě, že člověk by měl

chodit do práce pro potěšení a peníze by měl dostávat za

to, co odvedl. Z tohoto pohledu bych tedy mohl někde jin­

de dělat něco jiného a párkrát jsem takové nabídky dostal.

Ale nikdy jsem o změně neuvažoval, protože k tomu pros­

tě nebyl důvod. Jsem spokojený, práce, kterou dělám, mě

pořád nutí přemýšlet a nedovolí mi stereotyp ani pohodlí.

Lidé kolem mě to cítí stejně a mohu se na ně spolehnout.

Jen se přiznám, že mi v počernickém areálu trochu chybí

Vltava. Na Rohanském ostrově, kde jsem jednu dobu

s rodinou i bydlel, jsem totiž chodil k řece hodně často

přemýšlet. Klid vodní hladiny mi pomáhal hledat životní

rovnováhu, vždycky jsem si tam úžasně odpočinul a vět­

šinou taky našel spoustu pracovních nápadů.

Proto jste si teď alespoň udělal papíry na loď?

Za to, že jsem se loni před Vánocemi odhodlal jít ke zkouš­

kám, abych získal oprávnění VPN (vůdce malého plavidla)

a COLREG, jak zní oficiální název, může víc věcí. Původně

jsem sice chtěl pro jachtaření hlavně získat syna. Ale

našel jsem pro sebe nový svět a zjistil, že na vodní hladi­

ně se dá o věcech přemýšlet mnohem lépe než na břehu.

Nosím teď v hlavě pár nápadů a doufám, že se nám je

spolu s kolegy z armozávodu podaří brzy zrealizovat.

Za rozhovor děkuje Blanka Hrdinová

2/26/07 10:39:18 AM