strana 2
pamětní deska na jezu
ptáme se
Od letošního 2. března je na vltavském jezu České
Vrbné umístěna pamětní plaketa. Všem lidem kolem
sděluje, že tuto vodní stavbu zmodernizovala divize 6
Metrostavu za výrazného přispění Evropské Unie.
Spolu s přestavbou jezu (foto č. 1) skončila na Vltavě i prohrábka jejího dna pro zajištění plavební hloubky
1,6 metru ve zdrži jezu Hluboká nad Vltavou. Obě díla patří
do série staveb, které by už za tři roky měly řeku souvisle
splavnit z Českých Budějovic až k hrázi Orlické přehrady.
„Divize 6 je tradičním dodavatelem vodních staveb,“
připomněl ředitel divize 6 Ing. Jan Cuc (foto č. 2) a pochválil pracovníky jejího oblastního ředitelství pro Jihočeský kraj, kteří v čele se svým ředitelem Miroslavem
Führerem na obou stavbách pracovali. Poté spolu se zástupci investora a krajského města odhalil pamětní desku
(foto č. 3), která bude později umístěna na pilíři jezu.
ing. miroslava filipa z divize 8,
ředitele výstavby metra v. a
1
Blanka promění křižovatku na prašném mostě
1
2
3
O tom, že investor je s naší prací spokojen, svědčí
i to, že tým Miroslava Führera pokračuje i na další stavbě
vltavské vodní cesty – na plavební komoře České Vrbné.
„U její stavby bylo náročné podchycení pravého jezového
pilíře, který byl založen jen asi pět metrů nad úrovní komory a museli jsme jej zajišťovat nejen tryskovou injektáží, ale i pilotami s převázkami (foto č. 4 vpravo),“ řekl při
malé slavnosti novinářům Miroslav Führer a doplnil: „Teď
probíhají betonáže jak vlastní plavební komory (foto č. 6)
tak i její horní a dolní rejdy. I když dnešní průtok Vltavy
70 m³/s vypadá hrozivě, stavbu by mohl ohrozit až asi
třikrát větší. Věříme, že tak velká voda nepřijde, a my dílo
odevzdáme podle plánu hotové už letos v listopadu.“
Stavba tunelového komplexu Blanka zlepší v Praze dopravu i vzhled řady míst na povrchu. Nový park vyroste
i u křižovatky Prašný most. Jeho součástí budou také
pozůstatky barokních hradeb – dvou pětibokých bašt
čili bastionů s čísly XIII a XIV, které byly pojmenované
svatý Benedikt a svatý Václav (vizualizace nahoře).
„Když jsme na budoucí staveniště přišli, ocitli jsme
se v armádním sportovním komplexu,“ vzpomíná stavbyvedoucí Ing. Libor Čada z divize 2. „Těleso bastionu XIV
tehdy vypadalo jen jako zarostlá vyvýšenina. Po odkopání zeminy jsme odhalili jeho značně poškozené zdivo,
které sice pokračuje do hloubky 5–6 metrů, ale nad terén
vyčnívá pouze o metr (foto). I druhý, částečně omítnutý
bastion XIII byl narušen povětrností a náletovou zelení.“
Staveniště je na Prašném mostě proto, aby zpřístupnilo ražené tunely do Břevnova a na druhé straně otevřelo
cestu hloubeným tunelům na Letnou. Zdejší, 25 m hlubokou stavební jámu lemují z jižní strany oba bastiony a mezi
nimi tzv. kurtina. Práce proto probíhají za dohledu památkářů i odborníků z Archeologického ústavu AV ČR.
V místě, kde trasa tunelů protne linii opevnění, zůstane
nad základy bastionu XIII více než 10m nadloží. Aby nedošlo k poškození památky vlivem ražby, zajistila divize 2
základy bašty pomocí podzemních sanačních prací, tryskových injektáží a vějířových vrtů. Bastion sv. Benedikta
navíc pod úrovní terénu zpevnily i tyčové kotvy.
„Dnes máme zajištěné portálové stěny jámy a ještě
letos do ní pracovníci divize 5 prorazí jižní, 550 m dlouhý
tunel z jámy Myslbekova,“ říká Ing. Čada. „Vytěžený prostor postupně vyplní konstrukce hloubených tunelů, jejich
druhého technologického centra a podzemní garáže.
Z kurtiny i bastionů odstraníme náletové dřeviny a opevnění zrekonstruujeme podle památkářského projektu.“
Mezi hradbami a třídou Milady Horákové bude v roce 2012 zpřístupněn nový park s fontánou. Opravené
bastiony doplní cihlám podobný obklad výjezdové rampy
z tunelu, který pohledově sladí barokní opevnění s moderní dopravní stavbou. Na jediném místě, kde stavba
tunelů Blanka na povrchu vstupuje do Pražské památkové
rezervace, tak stavební činnost umožní vznik nové zelené
oázy, která otevře malebný pohled na Pražský hrad.
– ls –, vizualiz ace w w w.tunelblanka.cz
foto http://archeopraha.cz
2
polský tunel emília už slouží motoristům
Jen pár kilometrů od slovensko-polských hranic je od
5. března v provozu nový silniční tunel Emília. Stavěl
jej slovenský Doprastav ve sdružení s českou firmou
BÖGL & KRÝSL a polští zastupitelé jej spolu se zahraničními zástupci dodavatelů otevřeli dohromady s novým, 4,676 km dlouhým úsekem rychlostní komunikace S69 mezi obcemi Szare a Laliky u města Živiec.
1
jen ve dvou krocích, a po kalotě tak rovnou dobírali dno.
„Abychom v nepříznivých geologických podmínkách dodrželi termín dokončení díla, zahájili jsme s odstupem
u obou tubusů v březnu 2009 i protiražbu,“ doplnil popis
výstavby Ing. František Očkaják, vedoucí projektového
týmu z polské organizační složky Doprastavu.
Stavba tunelu trvala od listopadu roku 2007 jen dva
roky. Dodavatelské sdružení při ní vyrazilo 630 m jízdního
i evakuačního tunelu, ke kterým přistavělo 48 m hloubených částí. Celková délka proražených průchodů překročila 80 m. Ze staveniště muselo být odvezeno téměř 165 tisíc m³ vykopané zeminy a pro výstavbu ostění tuneláři
použili skoro 3,5 tisíce tun betonářské oceli a 25 tisíc m³
stříkaného a více než 31 tisíc m³ litého betonu.
Doprastav svou práci dokončil vloni v listopadu.
Téměř 700 m dlouhý tunel byl po všech zkouškách zprovozněn a dnes je nejdelším hotovým podzemním silničním
dílem v Polsku. A protože Polsko je převážně rovinaté,
delší obdobný tunel tu asi hned tak někdo nepostaví...
–red–, foto archiv Doprastavu
4
5
Metrostav_04_10.indd 2
Tunel dostal jméno po matce papeže Jana Pavla II.
a prochází vrchem Sobczakowa Grapa s nadmořskou
výškou 766 m. Horu tvoří třetihorní sedimentární vrstvy
jílovců a pískovců, které mají v místech tektonických
poruch charakter jílu až jílovito-kamenitých sutí. Ražené
úseky díla proto byly provedeny pomocí NRTM.
Polští investoři u stavby zvolili na české podmínky
atypické řešení – tunel v oblouku a ve sklonu má pouze
jeden obousměrný jízdní tubus, který je pro zvýšení bezpečnosti čtyřmi propojkami spojený s evakuační štolou,
osově vzdálenou kolem třiceti metrů (foto č. 1).
U silniční trouby s profilem 104,6 m² byla ražba rozčleněna na tři části – kalotu, opěří a dno – a probíhala
rozpojováním horniny pomocí tunelbagrů s ojedinělým
použitím trhacích prací. U evakuační štoly s profilem
30,3 m² (foto č. 2) raziči postupovali stejným způsobem,
2
Po studiu vodních staveb na ČVUT v Praze se Miroslav Filip podílel na budování inženýrských sítí v malé
stavební společnosti. Po ročním pobytu v zahraničí
nastoupil před osmi lety jako přípravář do obchodního
úseku firmy Subterra. Později na vlastní žádost přešel
do projektového týmu její divize 2, kde jako hlavní
stavbyvedoucí řídil výstavbu metra IV. C2. Vloni koncem roku přijal nabídku na přestup do naší divize 8
a stal se za Metrostav ředitelem právě zahajované dostavby linky A pražského metra z Dejvic do Motola.
Vloni v prosinci jste jako vedoucí dobře sehraného projektového týmu končil výstavbu protipovodňové ochrany v Praze na Zbraslavi a ve firmě Subterra se vám
líbilo. Čím si vás získala nabídka Metrostavu?
Přišla nečekaně a i přes to, že nepatřím mezi lidi, kteří
často a rádi mění zaměstnání, přivítal jsem ji. Do budoucnosti totiž pro mě znamená posun v náročnosti
práce a tím i velkou výzvu. Samozřejmě také odpovědnost za řízení a koordinaci početného kolektivu a stavbu
podzemního liniového díla, která mě typem a způsobem
nejvíc baví. Mimo vodních staveb je také asi nejblíž mé
specializaci. Velkým lákadlem pro mě byla i možnost
řídit ražby pomocí moderních zeminových štítů EPB, se
kterými se setkám poprvé. I když to bude náročná práce,
věřím zkušeným kolegům z divize 5, se kterými budeme
při této části stavby pracovat ve sdružení.
Metrostav znáte nejen z předchozí spolupráce na společných projektech. Jak vás v divizi 8 přivítali?
Rozhodně jsem nešel do neznáma. S řadou současných
kolegů jsem se seznámil třeba právě při stavbě metra
IV. C2. Známe se i z Letních sportovních her Metrostavu,
kde jsem za firmu Subterra často hrál volejbal a běhal, ale
i házel koulí. Pravidelně se účastním také zimních her, vloni jsem byl ve své kategorii druhý ve slalomu na závodech
o Putovní pohár prezidenta DDM Group. Spoustu lidí, se
kterými dnes pracuji, tak znám i neformálně. Všichni mě
však mezi sebe přijali přátelsky a podporují mě. Pomáhají
mi tak překonat začátky na novém projektu, který jsem
bohužel neměl možnost připravovat, a tím i poznávat od
začátku. Naskočil jsem do rozjetého vlaku a teď se prvně
musím se zakázkou podrobně seznámit. Podle mě je dobře připravená a pracuje na ní dobře obsazený tým opravdu
kvalitních pracovníků, který se postupně rozroste až asi
na sedmdesát techniků. Já teď musím dokázat, že budu jeho platným členem a přínosem pro divizi 8 i Metrostav.
Co se teď na stavbě metra V. A děje?
Zatím probíhají jen přípravné práce. Rozbíhá se hledání
dodavatelů a začínáme jednat s nimi i s našimi partnery,
mezi které mimo společníka ve sdružení, společnosti
HOCHTIEF CZ, patří i divize 5 Metrostavu a dále také Subterra. Přebíráme a vybavujeme první zařízení staveniště.
Chystáme se na slavnostní zahájení stavby, které by za
vedení pražského primátora Pavla Béma mělo proběhnout
v závěru letošního dubna. Od poloviny května bychom
potom rádi zahájili ražbu první přístupové štoly z portálu
stavební jámy na Vypichu.
Rok jste žil na Novém Zélandu. Co vám pobyt přinesl?
Je to velmi zajímavá země s krásnou přírodou. Pobyt v ní
mi mimo jiné zlepšil angličtinu, jež se mi ve firmě Subterra hodila třeba při stavbě obchodního centra Plzeň Plaza
pro izraelského investora. Ze stavařského hlediska mě na
ostrovech nejvíc upoutalo množství vodních staveb. Významná část elektrické energie je totiž na Novém Zélandu
získávána z vodních zdrojů, a tak jsou některé jeho části
protkány soustavou přehrad, nádrží, přivaděčů, kanálů
i dalšími hydrotechnickými díly. Moje přítelkyně a dnes
už i manželka, která mě doprovázela, mou profesionální
deformaci sdílela, protože vystudovala stejný obor jako já.
Rádi bychom se do jihozápadní části Pacifiku někdy vrátili, ale to teď nebude možné. Kromě náročné stavby metra
mě totiž čeká i výchova našeho malého syna.
3/9/10 1:45:52 PM