strana 2
Zpracovaná přihrávka
Do správných rukou se 26. února dostala ocenění,
jimiž se naše firma rozhodla odměnit mimořádně kvalitní práci studentů, kteří loni absolvovali dlouhodobou
odbornou praxi v Metrostavu na pozicích asistentů
manažerů. V prostorách obchodního a společenského
centra na Ovocném trhu předal studentům ceny personální ředitel PhDr. Josef Škorpil (foto č. 1).
Ten v úvodu poznamenal, že kritéria výběru byla značně náročná, třebaže v naší společnosti absolvuje praxi 95
studentů, v nominacích figurovalo 25 jmen a Studentem
– asistentem manažera Metrostav a.s. 2006 se stalo jen
osm mužů a jedna žena. „Odbornou praxi v Metrostavu
lze s trochou nadsázky přirovnat k fotbalovému utkání,
v němž má každý student možnost vyniknout, pokud
správně zachytí a dál zpracuje „přihrávku“, kterou mu
firma „pošle“. Jsem rád, že stále více studentů vítá možnost pracovat přímo v týmech, které realizují jednotlivé
projekty, a hlavně mě těší, že stojí o to, být členy našich
týmů i po dokončení studia,“ řekl PhDr. Škorpil.
Že studenti berou praxi v Metrostavu jako příležitost
poznat obor se všemi jeho klady i zápory, potvrdila i téměř
dvouhodinová diskuse, v niž setkání přerostlo. Nejvíce
„kladných bodů“ bylo přičteno na účet patronů, které
mohli studenti poznat nejen jako špičkové odborníky, ale
také jako dobré šéfy, ochotné rádce a prostě fajn lidi.
Blanka Hrdinová, foto Josef Husák
1
2
Ocenění studenti: Lukáš Kvítek – centrála, Tomáš Kubín
– D1 (na fotu č. 3 vpravo), Petr Štofka – D3, Jan Merunka
– D4, Kateřina Nováková – D5, Tomáš Marek – D6, Tomáš
Boháč – D7 (foto č. 5), Jan Všetečka – D8 (foto č. 3),
Michal Zadák – D9 (foto č. 2).
3
4
5
Metrostav_5_07.indd 2
Ptáme se
Ing. Jaromíra Pavlíčka,
vedoucího kanceláře GŘ Metrostavu
Sídliště Lada už čeká na své první obyvatele
dokončení ze strany 1
Všechny byty jsou vybaveny kuchyňskou linkou, sporákem a digestoří, většinu z nich doplňují i balkony a sklepní
kóje. Každý dům má i přes nízký počet pater navíc výtah
a pět přízemních bytů má bezbariérové úpravy.
Nejcharakterističtějším architektonickým prvkem
všech budov i jejich společných prostor je výrazná barevnost fasád i stěn, na nichž azurově modré tóny doplňují
žlutá, oranžová a červená barva prosvětlující zatím nezabydlené prostředí.
„Na nedostatek času pro vypracování projektu jsme
si při přípravě nemohli stěžovat – od vítězství v soutěži
k předání staveniště uplynuly celé čtyři roky. Za tu dobu
však některé v dokumentaci navržené materiály přestaly
existovat, u jiných se zvýšily ceny a cena stavby se přitom
změnit nesměla. Po dohodě s investorem i architektem
jsme proto zjednodušili dispozice a zaměnili i některé
materiály, abychom částku danou smlouvou dodrželi,“
doplnil podrobnosti o stavbě Ing. Petr Jeřábek.
Stavba sama o sobě složitá nebyla, tvoří jí klasická
nosná zděná konstrukce s monolitickými stropy opatřená kontaktním zateplovacím pláštěm s plastovými okny.
„Komplikovanější bylo pouze zakládání na neúnosných
navážkách a pozůstatcích po stavbě nedalekého sídliště,“
doplnil stavbyvedoucí Petr Venhauer. „Místo obvyklých
typů základů jsme proto museli použít předráženou pilotovací technologii Franki, při níž je pažnice zarážena do
podloží pomocí kladiva a plněna vháněnou betonovou
směsí. Beton po zhutnění vytvoří charakteristickou rozšířenou patu piloty, aktivovanou okamžitě po zatížení.
V této fázi výstavby některým lidem z okolních domů
vadil hluk, pro obě strany však bylo výhodné, že při této
metodě zakládání se zemina roztlačuje do stran a nemusí
se vytěžovat a odvážet.“
Loňskou dlouhou zimu plnou sněhu stavbařům z divize 9 vyvážilo letošní příznivé zimní počasí, a první etapu
výstavby na sídlišti Lada se jim dokonce podařilo o tři
měsíce zkrátit. Investor je s jejich prací spokojený, a tak
nic nebrání tomu, aby i druhá etapa stavby proběhla
stejně úspěšně jako první. Podle zájmu českolipských
obyvatel o návštěvu vzorového domu v průběhu dvou Dnů
otevřených dveří se dá soudit, že na předání všech bytů
na sídlišti Lada jejich noví obyvatelé už netrpělivě čekají.
Zájemci, zejména z řad místních obyvatel, se s výstavbou MÚK Malovanka mohou seznámit každou první
středu v měsíci v Informačním centru v nedaleké poliklinice Na Marjánce, kde je umístěný i velký prostorový model
křižovatky. Pracovníci divize 5 i divize 7, která zatím na
stavbě prováděla jen drobnější zemní práce, se snaží, aby
gigantická dopravní stavba nezatěžovala okolí víc, než je
nutné. Při přeložkách kanalizací například respektovali
sezonu přilehlého bazénu Na Petynce. Koncem roku 2009
by práce na Malovance měly skončit, zlepšení dopravní
situace v jejím okolí a v celé Praze by však mělo přinést až
dokončení celého Městského a hlavně Pražského okruhu,
který tranzitní dopravu odkloní mimo hlavní město.
Čím byla tato stavba tak výjimečná?
Především to byla moje první stavba. Navíc šlo o přehradu, což je vždy velké inženýrské dílo. Měl jsem to
štěstí, že jsem jako stavbyvedoucí nastoupil na stavbu od
samotného počátku. Nad širokým travnatým údolím, kde
se pásly krávy, stála jedna maringotka, počátek zařízení
staveniště. Když jsem po třech letech Jesenici opouštěl,
údolí pomalu mizelo pod hladinou, přehradní nádrž se
začínala napouštět. Hned svou první práci jsem tedy mohl
prožít od začátku do konce. A taky to byla poměrně drsná,
ale skvělá škola. Na úzkou specializaci si tehdy hrát nešlo.
Dělalo se, co bylo potřeba, člověk se musel za pochodu
učit spoustu věcí, o nichž se ve škole nedozvěděl.
Také to byla Vaše první a poslední přehrada…
Sice jsem tehdy mohl přejít na další přehradu, která se
začínala stavět na řece Ohři v Chebu, ale já chtěl získat
zkušenosti i s jiným typem staveb. Vrátil jsem se do Prahy
a netušil, že mě toto město jako stavbaře už nikdy jinam
nepustí. Nutno však dodat, že všechny projekty, které
jsem měl možnost realizovat v pražských ulicích a později
i v podzemí, stály za to, třebaže některé z nich nás hodně
potrápily. Například hala pražské Sparty předběhla svou
dobu, pro její železobetonový skelet byly navrženy až
20tunové prefabrikáty a přitom neexistovala odpovídající
mechanizace. Přišly na řadu pásové jeřáby a taky ruční
rumpály a kladky. Řada technických problémů byla i na
stavbě fotbalového stadionu, kde staré dřevěné tribuny
nahradily nové z oceli a železobetonu. Dobrodružné byly
začátky na metru, kde jsem měl nakonec možnost být při
stavbě dvanácti stanic a kilometrů traťových tunelů.
Dovolte otázku zcela odjinud, fandíte Spartě?
Tuším, kam míříte. Když se jeden ze dvou nejslavnějších
pražských klubů rozhodne pro stavbu nového fotbalového
stadionu, zdálo by se, že realizaci svěří Sparťanovi. Když
se tehdejšího ředitele Václava Suchana ptali, jak to, že
stavbu vede Slávista, odpověděl, že momentálně lepšího
stavbyvedoucího nemá. To mě tenkrát docela potěšilo.
Když jsme v roce 1968 stadion dokončovali a zasklili
fasádu tribuny čtyřmetrovými skly, bratrská vojska nám
jich pár při „boji s nepřítelem“ rozstřílela.
Na letošní TEK jste byl vyhlášen Osobností Metrostavu, co to pro Vás znamená?
Jistě velkou poctu, protože znám spoustu jiných, kteří by
si podobné ocenění zasloužili, a dokonce možná i víc. Také
považuji za svou povinnost poděkovat všem, díky nimž se
mi za těch 50 let u Vodních staveb a Metrostavu dařilo.
Stavebnictví je obor, ve kterém je spolupráce základem
úspěchu. Ověřil jsem si to nejen přímo na stavbách, ale
také jako vedoucí provozní jednotky a později ředitel divize 1 Metrostavu, kterou jsem vedl 17 let, a pak v pozici
zástupce výrobně-technického ředitele centrály. Když se
sám o něco snažíte sebevíc, není to mnoho platné, pokud
o správnosti svého cíle nepřesvědčíte celý tým. A také
si cením mladých techniků Metrostavu – někteří z nich
popsali své stavby právě na TEK –, že díky nim nemusím hledat odpověď na otázky typu: „Co byste poradil
nastupující generaci?“ Každým novým projektem totiž
dokazují, že radit nepotřebují. Mají odvahu, chuť i odborné
předpoklady dokázat ještě víc než svého času my.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Za rozhovor děkuje Blanka Hrdinová
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Malovanka bude jako malovaná
Součástí Městského okruhu hlavního města Prahy bude
také mimoúrovňová křižovatka Malovanka, kterou od
března 2005 buduje divize 5, nyní tým v čele s vedoucím projektu Ing. Tomášem Kohoutem. V návaznosti na
Strahovský tunel umožní zvýšit propustnost stávajícího dopravního křížení s Patočkovou ulicí a ve dvou etapách stavby připraví hloubené tunely délky kolem 400
metrů, na něž již brzy naváže výstavba tunelů Blanka,
kterou bude řídit divize 2 Metrostavu.
Na více než 12 hektarech kolem břevnovského vyústění Strahovského tunelu nyní probíhá řada zejména
zemních prací, jež povedou nejen k lepšímu řešení tohoto
dopravního uzlu, ale i ke změně okolního terénu.
„Začali jsme demolicí starého bytového domu a garáží
a zatím provádíme práce, které nemají vazby na inženýrské sítě a změny dopravy, protože čekáme na pravomocná stavební povolení na druhou část přeložek. Máme
zatím hotové dva mosty přes předpolí Strahovského
tunelu, jeden pro automobilovou dopravu a druhý pro
pěší s výrazným pásem zeleně,“ přiblížil práce na stavbě
současný vedoucí projektu Ing. Tomáš Kohout. „Hotová je
také téměř celá ražená přeložka kanalizace a ukončujeme
i záporové pažení u hloubeného tunelu. V dubnu a v květnu bychom chtěli dokončit všechny hrubé terénní úpravy
na sever od Patočkovy ulice včetně zbývajících přeložek
a hned poté začneme hloubit tunely a stavět opěrné zdi
a rampy, které propojí Patočkovu ulici a její okolí s budoucím průjezdem Strahovský tunel – tunely Blanka v úrovni
zhruba 11,5 metru pod stávajícím terénem.“
Nejvýraznější architektonickou dominantou křižovatky bude nová lávka pro pěší, tvořená ocelovou příhradovou soustavou na železobetonové monolitické spodní
stavbě. Podhled mostovky bude opláštěný nerezovým
plechem a k „high-tech“ vzhledu lávky přispěje i nerezové
zábradlí a ocelová konstrukce výtahové šachty vyzdívaná
skleněnými tvarovkami. Výtah a na druhé straně rampa
umožní přechod přes rušnou dopravní tepnu i osobám
s omezenou schopností pohybu, které se pomocí dalšího
výtahu dostanou také z horní úrovně okolních ulic na
autobusovou zastávku na nižší Patočkově ulici.
Jako kluk prý Ing. Jaromír Pavlíček tvrdil, že jednou
bude buď pilotem, nebo „vodním inženýrem“, a tento
dětský sen sám sobě skutečně splnil. Pilotní průkaz na
bezmotorový letoun získal už v 16 letech a od větroňů
ho odlákalo až studium na ČVUT, kde se rozhodl věnovat inženýrskému stavitelství. Na umístěnku, protože
jinak to ani v roce 1957 nešlo, nastoupil do Vodních
staveb a odjel na svou první stavbu - přehradu Jesenice na řece Odravě u Chebu. Když na léta svých úplných
stavbařských začátků vzpomíná, je zřejmé, že mu hodně přirostla k srdci.
Součástí projektu je i řešení části pásu zeleně podél
potoka Brusnice a na něm založených rybníků. Zatímco
nový rybník, ze kterého Brusnice poteče do Vltavy přeloženým podzemním potrubím, je už téměř hotový, starý
rybníček Šlajferku rekonstrukce teprve čeká.
3/13/07 9:40:46 AM