strana 2

Zpracovaná přihrávka

Do správných rukou se 26. února dostala ocenění,

jimiž se naše firma rozhodla odměnit mimořádně kvalitní práci studentů, kteří loni absolvovali dlouhodobou

odbornou praxi v  Metrostavu na pozicích asistentů

manažerů. V prostorách obchodního a společenského

centra na Ovocném trhu předal studentům ceny personální ředitel PhDr. Josef Škorpil (foto č. 1).

Ten v úvodu poznamenal, že kritéria výběru byla značně náročná, třebaže v naší společnosti absolvuje praxi 95

studentů, v nominacích figurovalo 25 jmen a Studentem

– asistentem manažera Metrostav a.s. 2006 se stalo jen

osm mužů a jedna žena. „Odbornou praxi v Metrostavu

lze s  trochou nadsázky přirovnat k  fotbalovému utkání,

v  němž má každý student možnost vyniknout, pokud

správně zachytí a  dál zpracuje „přihrávku“, kterou mu

firma „pošle“. Jsem rád, že stále více studentů vítá možnost pracovat přímo v  týmech, které realizují jednotlivé

projekty, a hlavně mě těší, že stojí o to, být členy našich

týmů i po dokončení studia,“ řekl PhDr. Škorpil.

Že studenti berou praxi v Metrostavu jako příležitost

poznat obor se všemi jeho klady i zápory, potvrdila i téměř

dvouhodinová diskuse, v  niž setkání přerostlo. Nejvíce

„kladných bodů“ bylo přičteno na účet patronů, které

mohli studenti poznat nejen jako špičkové odborníky, ale

také jako dobré šéfy, ochotné rádce a prostě fajn lidi.

Blanka Hrdinová, foto Josef Husák

1

2

Ocenění studenti: Lukáš Kvítek – centrála, Tomáš Kubín

– D1 (na fotu č. 3 vpravo), Petr Štofka – D3, Jan Merunka

– D4, Kateřina Nováková – D5, Tomáš Marek – D6, Tomáš

Boháč – D7 (foto č. 5), Jan Všetečka – D8 (foto č. 3),

Michal Zadák – D9 (foto č. 2).

3

4

5

Metrostav_5_07.indd 2

Ptáme se

Ing. Jaromíra Pavlíčka,

vedoucího kanceláře GŘ Metrostavu

Sídliště Lada už čeká na své první obyvatele

dokončení ze strany 1

Všechny byty jsou vybaveny kuchyňskou linkou, sporákem a digestoří, většinu z nich doplňují i balkony a sklepní

kóje. Každý dům má i přes nízký počet pater navíc výtah

a pět přízemních bytů má bezbariérové úpravy.

Nejcharakterističtějším architektonickým prvkem

všech budov i jejich společných prostor je výrazná barevnost fasád i stěn, na nichž azurově modré tóny doplňují

žlutá, oranžová a červená barva prosvětlující zatím nezabydlené prostředí.

„Na nedostatek času pro vypracování projektu jsme

si při přípravě nemohli stěžovat – od vítězství v soutěži

k předání staveniště uplynuly celé čtyři roky. Za tu dobu

však některé v dokumentaci navržené materiály přestaly

existovat, u jiných se zvýšily ceny a cena stavby se přitom

změnit nesměla. Po dohodě s  investorem i  architektem

jsme proto zjednodušili dispozice a  zaměnili i  některé

materiály, abychom částku danou smlouvou dodrželi,“

doplnil podrobnosti o stavbě Ing. Petr Jeřábek.

Stavba sama o  sobě složitá nebyla, tvoří jí klasická

nosná zděná konstrukce s monolitickými stropy opatřená kontaktním zateplovacím pláštěm s plastovými okny.

„Komplikovanější bylo pouze zakládání na neúnosných

navážkách a pozůstatcích po stavbě nedalekého sídliště,“

doplnil stavbyvedoucí Petr Venhauer. „Místo obvyklých

typů základů jsme proto museli použít předráženou pilotovací technologii Franki, při níž je pažnice zarážena do

podloží pomocí kladiva a  plněna vháněnou betonovou

směsí. Beton po zhutnění vytvoří charakteristickou rozšířenou patu piloty, aktivovanou okamžitě po zatížení.

V  této fázi výstavby některým lidem z  okolních domů

vadil hluk, pro obě strany však bylo výhodné, že při této

metodě zakládání se zemina roztlačuje do stran a nemusí

se vytěžovat a odvážet.“

Loňskou dlouhou zimu plnou sněhu stavbařům z divize 9 vyvážilo letošní příznivé zimní počasí, a první etapu

výstavby na sídlišti Lada se jim dokonce podařilo o  tři

měsíce zkrátit. Investor je s jejich prací spokojený, a tak

nic nebrání tomu, aby i  druhá etapa stavby proběhla

stejně úspěšně jako první. Podle zájmu českolipských

obyvatel o návštěvu vzorového domu v průběhu dvou Dnů

otevřených dveří se dá soudit, že na předání všech bytů

na sídlišti Lada jejich noví obyvatelé už netrpělivě čekají.

Zájemci, zejména z řad místních obyvatel, se s výstavbou MÚK Malovanka mohou seznámit každou první

středu v měsíci v Informačním centru v nedaleké poliklinice Na Marjánce, kde je umístěný i velký prostorový model

křižovatky. Pracovníci divize 5 i divize 7, která zatím na

stavbě prováděla jen drobnější zemní práce, se snaží, aby

gigantická dopravní stavba nezatěžovala okolí víc, než je

nutné. Při přeložkách kanalizací například respektovali

sezonu přilehlého bazénu Na Petynce. Koncem roku 2009

by práce na Malovance měly skončit, zlepšení dopravní

situace v jejím okolí a v celé Praze by však mělo přinést až

dokončení celého Městského a hlavně Pražského okruhu,

který tranzitní dopravu odkloní mimo hlavní město.

Čím byla tato stavba tak výjimečná?

Především to byla moje první stavba. Navíc šlo o  přehradu, což je vždy velké inženýrské dílo. Měl jsem to

štěstí, že jsem jako stavbyvedoucí nastoupil na stavbu od

samotného počátku. Nad širokým travnatým údolím, kde

se pásly krávy, stála jedna maringotka, počátek zařízení

staveniště. Když jsem po třech letech Jesenici opouštěl,

údolí pomalu mizelo pod hladinou, přehradní nádrž se

začínala napouštět. Hned svou první práci jsem tedy mohl

prožít od začátku do konce. A taky to byla poměrně drsná,

ale skvělá škola. Na úzkou specializaci si tehdy hrát nešlo.

Dělalo se, co bylo potřeba, člověk se musel za pochodu

učit spoustu věcí, o nichž se ve škole nedozvěděl.

Také to byla Vaše první a poslední přehrada…

Sice jsem tehdy mohl přejít na další přehradu, která se

začínala stavět na řece Ohři v Chebu, ale já chtěl získat

zkušenosti i s jiným typem staveb. Vrátil jsem se do Prahy

a netušil, že mě toto město jako stavbaře už nikdy jinam

nepustí. Nutno však dodat, že všechny projekty, které

jsem měl možnost realizovat v pražských ulicích a později

i v podzemí, stály za to, třebaže některé z nich nás hodně

potrápily. Například hala pražské Sparty předběhla svou

dobu, pro její železobetonový skelet byly navrženy až

20tunové prefabrikáty a přitom neexistovala odpovídající

mechanizace. Přišly na řadu pásové jeřáby a taky ruční

rumpály a kladky. Řada technických problémů byla i na

stavbě fotbalového stadionu, kde staré dřevěné tribuny

nahradily nové z oceli a železobetonu. Dobrodružné byly

začátky na metru, kde jsem měl nakonec možnost být při

stavbě dvanácti stanic a kilometrů traťových tunelů.

Dovolte otázku zcela odjinud, fandíte Spartě?

Tuším, kam míříte. Když se jeden ze dvou nejslavnějších

pražských klubů rozhodne pro stavbu nového fotbalového

stadionu, zdálo by se, že realizaci svěří Sparťanovi. Když

se tehdejšího ředitele Václava Suchana ptali, jak to, že

stavbu vede Slávista, odpověděl, že momentálně lepšího

stavbyvedoucího nemá. To mě tenkrát docela potěšilo.

Když jsme v  roce 1968 stadion dokončovali a  zasklili

fasádu tribuny čtyřmetrovými skly, bratrská vojska nám

jich pár při „boji s nepřítelem“ rozstřílela.

Na letošní TEK jste byl vyhlášen Osobností Metrostavu, co to pro Vás znamená?

Jistě velkou poctu, protože znám spoustu jiných, kteří by

si podobné ocenění zasloužili, a dokonce možná i víc. Také

považuji za svou povinnost poděkovat všem, díky nimž se

mi za těch 50 let u Vodních staveb a Metrostavu dařilo.

Stavebnictví je obor, ve kterém je spolupráce základem

úspěchu. Ověřil jsem si to nejen přímo na stavbách, ale

také jako vedoucí provozní jednotky a později ředitel divize 1 Metrostavu, kterou jsem vedl 17 let, a pak v pozici

zástupce výrobně-technického ředitele centrály. Když se

sám o něco snažíte sebevíc, není to mnoho platné, pokud

o  správnosti svého cíle nepřesvědčíte celý tým. A  také

si cením mladých techniků Metrostavu – někteří z  nich

popsali své stavby právě na TEK –, že díky nim nemusím hledat odpověď na otázky typu: „Co byste poradil

nastupující generaci?“ Každým novým projektem totiž

dokazují, že radit nepotřebují. Mají odvahu, chuť i odborné

předpoklady dokázat ještě víc než svého času my.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Za rozhovor děkuje Blanka Hrdinová

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Malovanka bude jako malovaná

Součástí Městského okruhu hlavního města Prahy bude

také mimoúrovňová křižovatka Malovanka, kterou od

března 2005 buduje divize 5, nyní tým v čele s vedoucím projektu Ing. Tomášem Kohoutem. V návaznosti na

Strahovský tunel umožní zvýšit propustnost stávajícího dopravního křížení s Patočkovou ulicí a ve dvou etapách stavby připraví hloubené tunely délky kolem 400

metrů, na něž již brzy naváže výstavba tunelů Blanka,

kterou bude řídit divize 2 Metrostavu.

Na více než 12 hektarech kolem břevnovského vyústění Strahovského tunelu nyní probíhá řada zejména

zemních prací, jež povedou nejen k lepšímu řešení tohoto

dopravního uzlu, ale i ke změně okolního terénu.

„Začali jsme demolicí starého bytového domu a garáží

a zatím provádíme práce, které nemají vazby na inženýrské sítě a změny dopravy, protože čekáme na pravomocná stavební povolení na druhou část přeložek. Máme

zatím hotové dva mosty přes předpolí Strahovského

tunelu, jeden pro automobilovou dopravu a  druhý pro

pěší s výrazným pásem zeleně,“ přiblížil práce na stavbě

současný vedoucí projektu Ing. Tomáš Kohout. „Hotová je

také téměř celá ražená přeložka kanalizace a ukončujeme

i záporové pažení u hloubeného tunelu. V dubnu a v květnu bychom chtěli dokončit všechny hrubé terénní úpravy

na sever od Patočkovy ulice včetně zbývajících přeložek

a hned poté začneme hloubit tunely a stavět opěrné zdi

a rampy, které propojí Patočkovu ulici a její okolí s budoucím průjezdem Strahovský tunel – tunely Blanka v úrovni

zhruba 11,5 metru pod stávajícím terénem.“

Nejvýraznější architektonickou dominantou křižovatky bude nová lávka pro pěší, tvořená ocelovou příhradovou soustavou na železobetonové monolitické spodní

stavbě. Podhled mostovky bude opláštěný nerezovým

plechem a k „high-tech“ vzhledu lávky přispěje i nerezové

zábradlí a ocelová konstrukce výtahové šachty vyzdívaná

skleněnými tvarovkami. Výtah a na druhé straně rampa

umožní přechod přes rušnou dopravní tepnu i  osobám

s omezenou schopností pohybu, které se pomocí dalšího

výtahu dostanou také z  horní úrovně okolních ulic na

autobusovou zastávku na nižší Patočkově ulici.

Jako kluk prý Ing. Jaromír Pavlíček tvrdil, že jednou

bude buď pilotem, nebo „vodním inženýrem“, a tento

dětský sen sám sobě skutečně splnil. Pilotní průkaz na

bezmotorový letoun získal už v 16 letech a od větroňů

ho odlákalo až studium na ČVUT, kde se rozhodl věnovat inženýrskému stavitelství. Na umístěnku, protože

jinak to ani v  roce 1957 nešlo, nastoupil do Vodních

staveb a odjel na svou první stavbu - přehradu Jesenice na řece Odravě u Chebu. Když na léta svých úplných

stavbařských začátků vzpomíná, je zřejmé, že mu hodně přirostla k srdci.

Součástí projektu je i řešení části pásu zeleně podél

potoka Brusnice a na něm založených rybníků. Zatímco

nový rybník, ze kterého Brusnice poteče do Vltavy přeloženým podzemním potrubím, je už téměř hotový, starý

rybníček Šlajferku rekonstrukce teprve čeká.

3/13/07 9:40:46 AM