strana 3

zp r a v o dajs t v í z di v iz í

Proměny kutnohorské jezuitské koleje

Jezuité svou školu v  Kutné Hoře založili v  roce 1667.

Po zrušení řádu asi o sto let později studenty v areálu

nahradilo vojsko, jež jej opustilo až na konci 20. století. Metrostav pobyl v budovách koleje jen dva a půl

roku. Za tu dobu však v  úzké spolupráci s  památkáři

i s archeology stačil provést největší část rekonstrukce hlavní budovy koleje bez severního křídla, budovy

B a nejbližšího okolí seminární zahrady a uzpůsobil je

potřebám moderního muzea výtvarného umění.

Jezuitská kolej v Kutné Hoře se rozkládá na ploše asi

3500 m². Rekonstrukce a z pětiny i vyztužení se dotklo

zhruba tří tisíc metrů čtverečních trámových stropů

a nová střešní krytina tu pokryla více než 4500 m² obnovených krovů. Kromě oprav původních prvků a konstrukcí

musel tým Ing. Michala Kaisera z divize 9 budovu uzpůsobit také modernímu životu a požadavkům na zabezpečení

a  vnitřní mikroklima výstavních prostor, a  tak zde nově

vzniklo i několik strojoven vzduchotechniky s výkonným

chladícím agregátem a plynová kotelna.

V  průběhu prací stavba odkryla i  některé významné

historické pozůstatky - pec na pálení vápna a  zejména

odvodňovací kanál ze 17. století, který původní stavitelé

1

Tým divize 9 ukončí nasmlouvané práce v  dubnu,

zatím má hotové téměř všechny technologie, čeká na něj

pouze dokončení kompletací, maleb, nátěrů a  pokládka

prkenných podlah ve výstavních prostorách a ručně vyráběných cihelných dlažeb na chodbách.

„Kromě barokního kanálu mě při stavbě nejvíc překvapila zachovalá podoba letního refektáře,“ vzpomněl

stavbyvedoucí Ing. Jaroslav Sýkora na bývalou jezuitskou

jídelnu, na jejímž architektonickém ztvárnění se v sedmnáctém století prý podílel i  Kilián Ignác Dienzenhofer.

„Tušili jsme, že se pod vrstvou maleb a vojenských nátěrů může dochovat i část štukové výzdoby, nečekali jsme

však, že narazíme na poměrně zachovalé fresky. Jejich

restaurování sice čeká až na další etapu rekonstrukce,

i tak je už dnes refektář nejhezčí místností celé koleje.“

Řada prací, původně zahrnutých do nyní dokončované

etapy stavby, z ní v závěru musela být vyjmuta, protože

s každým novým objevem narůstaly vícepráce a potřebné

množství finančních prostředků se investorovi nepodařilo zajistit. Pokud se mu však bude dařit, další etapa rekonstrukce včetně opravy fasády by po soutěži na dodavatele

měla pokračovat již letos v létě.

navrhli tak šikovně, že po vyčištění a opravě bude budovu

chránit proti spodní vodě i v budoucnosti.

Poprvé zde stavbaři také použili zcela nový suchý

postup zvýšení únosnosti původních dřevěných trámových stropů, při němž prof. Ing. Václav Rojík, DrSc.,

z ČVUT navrhl předepnout trámy pomocí stažených bočních příložek z válcovaných profilů.

Dosavadní práce Metrostavu v areálu jezuitské koleje

přispěly k tomu, že se nové kulturní centrum Kutné Hory

s expozicí českého umění 20. století bude moci rozložit ve

stejně hezkých prostorách, jaké před 440 lety navrhl italský architekt Giovanni Domenico Orsi. Navíc v nich bude

mnohem pohodlnější život díky moderním technologiím.

Tunely pod Vítkovem zpevňují kubíky betonu

Technicky nejvýznamnější částí Nového spojení – největší současné dopravní stavby na území Prahy – jsou

dva dvoukolejné železniční tunely pod Vítkovem s celkovou raženou délkou 2402 m. V rámci sdružení dodavatelů Pražské spojení je provádějí Metrostav a Subterra a práce na jejich dokončení již značně pokročily.

2

„V  jižním tunelu, který razil Metrostav, už budou ze

tří čtvrtin hotové hydroizolace. Rychlostí jedna sekce

za směnu je provádí divize 1. Koncem března zde budeme mít z  poloviny dodělané i  definitivní ostění, úplně

dokončit bychom je měli letos v první dekádě července,“

popsal postup stavby Václav Zákostelecký, hlavní stavbyvedoucí z divize 5. „Ve spolupráci s divizí 7 jsme právě

skončili i  složitou betonáž sekundárního ostění prvního

výklenku pro napínání trakčního vedení (foto č. 1), při

níž jsme na základní formu museli přidat další doplňkové

ocelové bednění. O tom, že to nebylo jednoduché, svědčí

i stálá přítomnost technického dozoru dodavatele formy

z rakouské společnosti ÖSTU-STETTIN při provádění.“

Geologie žižkovského podzemí je pro naše stavbaře

příznivá – tunely probíhají ve skalním masivu, a tak při-

bližně 65 procent hlavních kleneb nemusí mít definitivní

ostění vyztužené. Aby práce v podzemí probíhaly co nejrychleji, cyklus betonáží byl zkrácen na 42 hodin. Kvalitu

sekundárního ostění zaručuje mimo jiné jeho nástřik,

který probíhá ihned po odbednění a zamezuje odpařování vody z betonu. Po nástřiku jsou na dokončenou část

tunelu nasazeny dva ošetřovací vozy, aby omezily vznik

smršťovacích trhlin v definitivním ostění. Receptura tohoto zákroku se liší podle toho, zda se týká vyztužené, nebo

nevyztužené klenby tunelu, a tuto technologii Metrostav

provádí ve spolupráci se společností TBG METROSTAV,

která na stavbu dodává beton ze své moderní výrobny na

Rohanském ostrově.

„Kromě podzemních prací provádíme v  současnosti

také dohled nad stavbou u východního portálu,“ pokračoval v popisu Václav Zákostelecký. „Hloubená část jižního

tunelu je už hotová celá kromě zakončovacího a  spíše

ozdobného dílu a  ve spolupráci s  OHL ŽS zde probíhají

práce na hloubené části severního tubusu, kde je dokončená spodní klenba a pomalu se připravuje přesun formy

z jižního do severního tunelu pro betonáž sekundárního

ostění hloubené části.“

V  dubnu bude stavba jižního tunelu pod Vítkovem

pokračovat budováním chodníků, kabelovodů, suchovodů

a šachet ve výklencích, poté bude následovat dobetonávka dna včetně střední odvodňovací stoky. V nejbližší době

přijde na řadu také úprava primárního ostění ve čtyřech

tunelových propojkách, v nichž následně divize 1 zahájí

provádění hydroizolací. V květnu až v červnu bude zrušeno zařízení staveniště u východního portálu a přístup do

tunelů Nového spojení bude od té doby možný pouze po

jedné komunikaci. To už však bude divize 5 Metrostavu

pod Vítkovem pomalu končit.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Štola pro plzeňský vodovod zažila den „D“

Tým divize 1 pod vedením Ing. Miroslava Záhoře

dokončil v  těchto dnech v  Plzni nejnáročnější etapu

výstavby vodárenského souboru Vinice, který je jednou

ze šesti hlavních staveb projektu Čistá voda. V rámci

této vůbec největší investiční akce v ČR bude i  díky

dotaci EU zhruba za rok a  půl v  okrajových částech

města dobudována vodohospodářská infrastruktura.

Třebaže v ostatních částech Plzně probíhají práce za

pomoci klasických výkopových a bezvýkopových technologií, zde se stavbaři přesunuli i do podzemí. Pro uložení

pěti výtlačných vodovodních řadů a potrubí VZT zde bylo

třeba vyhloubit 47 m hlubokou šachtu a 162 m dlouhou

raženou štolu. Jinak by totiž nebylo možné propojit

budoucí vodojem na vinickém kopci s  níže položenými

částmi města, které má zásobovat pitnou vodou.

Ražba štoly probíhala s  určitým odstupem za hloubením šachty a  raziči postupovali za pomoci trhaviny

denně přibližně o tři metry. „Od 15. ledna jsme tady denně

prováděli zpravidla dva odstřely v  záběru po cca 1,5 m

a souběžně s tím jsme zajišťovali primární pažení, které

tvoří třídílná ocelová oblouková výztuž s  proměnlivou

roztečí rámů,“ popisuje postup ing. Záhoř a dodává, že na

prvním šestnáctimetrovém úseku štoly jsou na každém

metru osazeny čtyři rámy, v dalších 30 metrech pak tři

a ve zbylém úseku štoly (116 m) dva rámy na metr.

Pro jeho tým i pro něj osobně je právě končící etapa

prací vůbec první zkušeností s  prací v  podzemí, kterou

mohli poznat hlavně díky kolegům z  provozu inženýrských sítí divize 1 pod vedením Jiřího Růta, kteří jim

v Plzni při pracích na šachtě a štole vypomáhali.

Zatímco štola zůstane i po osazení provozního potrubí

přístupná (vstup bude možný přes 3,2 m vysokou komoru o rozměrech 3,8 x 4,8 m, která současně tvoří vstupní

portál štoly), 47 m hluboká šachta bude zasypána popílkocementovou suspenzí.

Tým ing. Záhoře již také zahájil zemní práce v  místě budoucího železobetonového vodojemu s chlorovnou

o  celkovém akumulačním objemu 2 x 6000 m³, s  jehož

výstavbou bylo nutno čekat až do chvíle, kdy ve štole pro

vinický vodovod zazní poslední detonace.

Blanka Hrdinová, foto Josef Husák

Metrostav_5_07.indd 3

Národní technická knihovna zatím rostla do hloubky

V areálu technických vysokých škol v Praze 6 vznikla pořádná jáma do země. Na staveništi Národní technické knihovny

ji vyhloubili stavbaři divize 9 Metrostavu a společnosti OHL ŽS Brno, kteří na projektu pracují ve sdružení, v němž

je naše firma vedoucím účastníkem. Vlastní stavbu řízenou Ing. Karel Hrdlovicsem z divize 9 samozřejmě zahájily

přeložky všech stávajících inženýrských sítí a provedení nových přípojek. Výkopové práce na úroveň základové spáry

stavbaři skončili v hloubce 12,5 metru a v zajištěné stavební jámě o rozměrech cca 80 x 80 metrů provedli podkladní

betony a izolace proti spodní vodě z bentonitových rohoží. Betonáž základové desky ve dvanácti záběrech po cca 350 m³

betonu zde právě končí a naváže na ni výstavba náročného křížem předpínaného železobetonového skeletu v kvalitě

pohledového betonu, která potrvá až do konce roku 2007. Svislé hydroizolace stěn s ochranou z geotextilie za tu dobu

už dávno zakryjí hutněné zásypy mezi záporami stavební jámy a stěnami tří suterénních podlaží. V regálech pětipatrové

knihovny, kterou bude tvořit hranol na půdorysu zaobleného čtverce, se ukryje přes milion knižních svazků a celou

jejich polovinu si ve studovnách a učebnách bude moci už začátkem roku 2009 naráz prohlížet až 1200 čtenářů.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

3/13/07 9:41:03 AM