strana 3
zp r a v o dajs t v í z di v iz í
1
Proměny kutnohorské jezuitské koleje
Jezuité svou školu v Kutné Hoře založili v roce 1667.
Po zrušení řádu asi o sto let později studenty v areálu
nahradilo vojsko, jež jej opustilo až na konci 20. století. Metrostav pobyl v budovách koleje jen dva a půl
roku. Za tu dobu však v úzké spolupráci s památkáři
i s archeology stačil provést největší část rekonstrukce hlavní budovy koleje bez severního křídla, budovy
B a nejbližšího okolí seminární zahrady a uzpůsobil je
potřebám moderního muzea výtvarného umění.
Jezuitská kolej v Kutné Hoře se rozkládá na ploše asi
3500 m². Rekonstrukce a z pětiny i vyztužení se dotklo
zhruba tří tisíc metrů čtverečních trámových stropů
a nová střešní krytina tu pokryla více než 4500 m² obnovených krovů. Kromě oprav původních prvků a konstrukcí
musel tým Ing. Michala Kaisera z divize 9 budovu uzpůsobit také modernímu životu a požadavkům na zabezpečení
a vnitřní mikroklima výstavních prostor, a tak zde nově
vzniklo i několik strojoven vzduchotechniky s výkonným
chladícím agregátem a plynová kotelna.
V průběhu prací stavba odkryla i některé významné
historické pozůstatky - pec na pálení vápna a zejména
odvodňovací kanál ze 17. století, který původní stavitelé
Tým divize 9 ukončí nasmlouvané práce v dubnu,
zatím má hotové téměř všechny technologie, čeká na něj
pouze dokončení kompletací, maleb, nátěrů a pokládka
prkenných podlah ve výstavních prostorách a ručně vyráběných cihelných dlažeb na chodbách.
„Kromě barokního kanálu mě při stavbě nejvíc překvapila zachovalá podoba letního refektáře,“ vzpomněl
stavbyvedoucí Ing. Jaroslav Sýkora na bývalou jezuitskou
jídelnu, na jejímž architektonickém ztvárnění se v sedmnáctém století prý podílel i Kilián Ignác Dienzenhofer.
„Tušili jsme, že se pod vrstvou maleb a vojenských nátěrů může dochovat i část štukové výzdoby, nečekali jsme
však, že narazíme na poměrně zachovalé fresky. Jejich
restaurování sice čeká až na další etapu rekonstrukce,
i tak je už dnes refektář nejhezčí místností celé koleje.“
Řada prací, původně zahrnutých do nyní dokončované
etapy stavby, z ní v závěru musela být vyjmuta, protože
s každým novým objevem narůstaly vícepráce a potřebné
množství finančních prostředků se investorovi nepodařilo zajistit. Pokud se mu však bude dařit, další etapa rekonstrukce včetně opravy fasády by po soutěži na dodavatele
měla pokračovat již letos v létě.
navrhli tak šikovně, že po vyčištění a opravě bude budovu
chránit proti spodní vodě i v budoucnosti.
Poprvé zde stavbaři také použili zcela nový suchý
postup zvýšení únosnosti původních dřevěných trámových stropů, při němž prof. Ing. Václav Rojík, DrSc.,
z ČVUT navrhl předepnout trámy pomocí stažených bočních příložek z válcovaných profilů.
Dosavadní práce Metrostavu v areálu jezuitské koleje
přispěly k tomu, že se nové kulturní centrum Kutné Hory
s expozicí českého umění 20. století bude moci rozložit ve
stejně hezkých prostorách, jaké před 440 lety navrhl italský architekt Giovanni Domenico Orsi. Navíc v nich bude
mnohem pohodlnější život díky moderním technologiím.
Tunely pod Vítkovem zpevňují kubíky betonu
Technicky nejvýznamnější částí Nového spojení – největší současné dopravní stavby na území Prahy – jsou
dva dvoukolejné železniční tunely pod Vítkovem s celkovou raženou délkou 2402 m. V rámci sdružení dodavatelů Pražské spojení je provádějí Metrostav a Subterra a práce na jejich dokončení již značně pokročily.
2
„V jižním tunelu, který razil Metrostav, už budou ze
tří čtvrtin hotové hydroizolace. Rychlostí jedna sekce
za směnu je provádí divize 1. Koncem března zde budeme mít z poloviny dodělané i definitivní ostění, úplně
dokončit bychom je měli letos v první dekádě července,“
popsal postup stavby Václav Zákostelecký, hlavní stavbyvedoucí z divize 5. „Ve spolupráci s divizí 7 jsme právě
skončili i složitou betonáž sekundárního ostění prvního
výklenku pro napínání trakčního vedení (foto č. 1), při
níž jsme na základní formu museli přidat další doplňkové
ocelové bednění. O tom, že to nebylo jednoduché, svědčí
i stálá přítomnost technického dozoru dodavatele formy
z rakouské společnosti ÖSTU-STETTIN při provádění.“
Geologie žižkovského podzemí je pro naše stavbaře
příznivá – tunely probíhají ve skalním masivu, a tak při-
bližně 65 procent hlavních kleneb nemusí mít definitivní
ostění vyztužené. Aby práce v podzemí probíhaly co nejrychleji, cyklus betonáží byl zkrácen na 42 hodin. Kvalitu
sekundárního ostění zaručuje mimo jiné jeho nástřik,
který probíhá ihned po odbednění a zamezuje odpařování vody z betonu. Po nástřiku jsou na dokončenou část
tunelu nasazeny dva ošetřovací vozy, aby omezily vznik
smršťovacích trhlin v definitivním ostění. Receptura tohoto zákroku se liší podle toho, zda se týká vyztužené, nebo
nevyztužené klenby tunelu, a tuto technologii Metrostav
provádí ve spolupráci se společností TBG METROSTAV,
která na stavbu dodává beton ze své moderní výrobny na
Rohanském ostrově.
„Kromě podzemních prací provádíme v současnosti
také dohled nad stavbou u východního portálu,“ pokračoval v popisu Václav Zákostelecký. „Hloubená část jižního
tunelu je už hotová celá kromě zakončovacího a spíše
ozdobného dílu a ve spolupráci s OHL ŽS zde probíhají
práce na hloubené části severního tubusu, kde je dokončená spodní klenba a pomalu se připravuje přesun formy
z jižního do severního tunelu pro betonáž sekundárního
ostění hloubené části.“
V dubnu bude stavba jižního tunelu pod Vítkovem
pokračovat budováním chodníků, kabelovodů, suchovodů
a šachet ve výklencích, poté bude následovat dobetonávka dna včetně střední odvodňovací stoky. V nejbližší době
přijde na řadu také úprava primárního ostění ve čtyřech
tunelových propojkách, v nichž následně divize 1 zahájí
provádění hydroizolací. V květnu až v červnu bude zrušeno zařízení staveniště u východního portálu a přístup do
tunelů Nového spojení bude od té doby možný pouze po
jedné komunikaci. To už však bude divize 5 Metrostavu
pod Vítkovem pomalu končit.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Štola pro plzeňský vodovod zažila den „D“
Tým divize 1 pod vedením Ing. Miroslava Záhoře
dokončil v těchto dnech v Plzni nejnáročnější etapu
výstavby vodárenského souboru Vinice, který je jednou
ze šesti hlavních staveb projektu Čistá voda. V rámci
této vůbec největší investiční akce v ČR bude i díky
dotaci EU zhruba za rok a půl v okrajových částech
města dobudována vodohospodářská infrastruktura.
Třebaže v ostatních částech Plzně probíhají práce za
pomoci klasických výkopových a bezvýkopových technologií, zde se stavbaři přesunuli i do podzemí. Pro uložení
pěti výtlačných vodovodních řadů a potrubí VZT zde bylo
třeba vyhloubit 47 m hlubokou šachtu a 162 m dlouhou
raženou štolu. Jinak by totiž nebylo možné propojit
budoucí vodojem na vinickém kopci s níže položenými
částmi města, které má zásobovat pitnou vodou.
Ražba štoly probíhala s určitým odstupem za hloubením šachty a raziči postupovali za pomoci trhaviny
denně přibližně o tři metry. „Od 15. ledna jsme tady denně
prováděli zpravidla dva odstřely v záběru po cca 1,5 m
a souběžně s tím jsme zajišťovali primární pažení, které
tvoří třídílná ocelová oblouková výztuž s proměnlivou
roztečí rámů,“ popisuje postup ing. Záhoř a dodává, že na
prvním šestnáctimetrovém úseku štoly jsou na každém
metru osazeny čtyři rámy, v dalších 30 metrech pak tři
a ve zbylém úseku štoly (116 m) dva rámy na metr.
Pro jeho tým i pro něj osobně je právě končící etapa
prací vůbec první zkušeností s prací v podzemí, kterou
mohli poznat hlavně díky kolegům z provozu inženýrských sítí divize 1 pod vedením Jiřího Růta, kteří jim
v Plzni při pracích na šachtě a štole vypomáhali.
Zatímco štola zůstane i po osazení provozního potrubí
přístupná (vstup bude možný přes 3,2 m vysokou komoru o rozměrech 3,8 x 4,8 m, která současně tvoří vstupní
portál štoly), 47 m hluboká šachta bude zasypána popílkocementovou suspenzí.
Tým ing. Záhoře již také zahájil zemní práce v místě budoucího železobetonového vodojemu s chlorovnou
o celkovém akumulačním objemu 2 x 6000 m³, s jehož
výstavbou bylo nutno čekat až do chvíle, kdy ve štole pro
vinický vodovod zazní poslední detonace.
Blanka Hrdinová, foto Josef Husák
Metrostav_5_07.indd 3
Národní technická knihovna zatím rostla do hloubky
V areálu technických vysokých škol v Praze 6 vznikla pořádná jáma do země. Na staveništi Národní technické knihovny
ji vyhloubili stavbaři divize 9 Metrostavu a společnosti OHL ŽS Brno, kteří na projektu pracují ve sdružení, v němž
je naše firma vedoucím účastníkem. Vlastní stavbu řízenou Ing. Karel Hrdlovicsem z divize 9 samozřejmě zahájily
přeložky všech stávajících inženýrských sítí a provedení nových přípojek. Výkopové práce na úroveň základové spáry
stavbaři skončili v hloubce 12,5 metru a v zajištěné stavební jámě o rozměrech cca 80 x 80 metrů provedli podkladní
betony a izolace proti spodní vodě z bentonitových rohoží. Betonáž základové desky ve dvanácti záběrech po cca 350 m³
betonu zde právě končí a naváže na ni výstavba náročného křížem předpínaného železobetonového skeletu v kvalitě
pohledového betonu, která potrvá až do konce roku 2007. Svislé hydroizolace stěn s ochranou z geotextilie za tu dobu
už dávno zakryjí hutněné zásypy mezi záporami stavební jámy a stěnami tří suterénních podlaží. V regálech pětipatrové
knihovny, kterou bude tvořit hranol na půdorysu zaobleného čtverce, se ukryje přes milion knižních svazků a celou
jejich polovinu si ve studovnách a učebnách bude moci už začátkem roku 2009 naráz prohlížet až 1200 čtenářů.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
3/13/07 9:41:03 AM