Strana 2

strana 2

tBM dětskýma očima

ptÁME sE

Tunelovací stroje, které vyrazí metro V. A, se jmenují

Tonda a Adéla. Názvy vymysleli malí pacienti z Kliniky

dětské chirurgie Fakultní nemocnice v Motole. Nakreslili i obrázky, na nichž zobrazili, jak si představují TBM,

které už brzy zahájí ražbu tunelů ze staveniště nedaleko motolské nemocnice do Dejvic.

Někdo si pojmenuje auto nebo dům, tuneláři mají

ve zvyku pokřtít své tunelovací stroje (TBM). Většinou

dostávají ženská jména, třeba nejdelší železniční tunel na

světě – Gotthardský – razily Gabi, Heidi a Sissi. Našim

štítům, které od firmy Herrenknecht získaly pořadová

čísla 609 a 610, budou pracovníci Metrostavu říkat Tonda

a Adéla. „Jako první začne pracovat Tonda. Jsem rád, že

už oba TBM mají jméno a nemusíme jim říkat čísly,“ uvedl vedoucí projektu Ing. David Cyroň, který řídí sdružení

divizí 8 a 5, jež ražby traťových tunelů provede.

ing. Ermína stehlíka,

specialisty z divize 5

palmovka park se už brzy začne zvětšovat

Jak tunelovací stroj vypadá, žádné dítě nevědělo,

vždyť poslední podobný štít v Praze pracoval před více

než 30 lety. Přesto technicky nadaní kreslíři pochopili, že

se do podzemí musí dostat z povrchu (obr. č. 1). Věděli,

že stavba s jeho pomocí téměř neovlivní život lidí nad ním

(obr. č. 2) a že stroje musí mít silnou řeznou hlavu (obr.

č. 3). Uměli nakreslit, že TBM začnou pracovat kousek od

nemocnice (obr. č. 4) a Metrostav při jejich použití bude

velmi dbát na bezpečnost (foto č. 5).

Za spolupráci věnovala naše firma nemocnici DVD

přehrávače a drobné dárky. Snad dětem zpříjemní pobyt

stejně jako nové metro dopravu všem jeho uživatelům.

Tři nové propojené budovy vyrostou do prosince 2013

vedle centrály Metrostavu v Koželužské ulici v Praze 8.

Nový administrativní komplex Palmovka park II (obr.

č. 1) tu podle návrhu architekta Josefa Pleskota postaví jako investor Metrostav Development. Po dokončení

bude sloužit jako sídlo vedení naší firmy i jejích divizí.

Návrh Palmovka parku II na první pohled zaujme

trojlístkem oblých budov s hranatými nástavbami (obr.

č. 2), které vyrostou nad společným parterem a skrytými

dvoupatrovými podzemními garážemi se 184 parkovacími

místy. Zeleň na mnoha pobytových střešních zahradách

domy opticky začlení do nového parku, který vznikne

ve východní části pozemku. Výraz komplexu bude ladit

s podobou dnešní centrály Metrostavu, kterou architekt

Josef Pleskot a jeho kolegové z AP atelieru navrhovali

před zhruba 13 lety. Novostavba k sobě citlivě přičlení

i dva sousedící domy dochované z původní zástavby.

Pro udržení genia loci staré Libně se architekti při

návrhu Palmovka Parku II nechali inspirovat nahodilostí

zdejší původní zástavby. Uličky židovského města s průchody do dvorů připomene v novostavbě společné přízemí. Složí je tři celky, plošně odpovídající půdorysu budov

nad nimi, a společná pasáž, která poslouží jako vstupní

hala do všech částí komplexu. Podle logických toků pohybu osob bude mít tři vstupy a dva společné komunikační

uzly, ze kterých povedou jádra výtahů a únikových schodišť určená pro všechny tři kancelářské věže. V jejich čtyřech, respektive pěti patrech s oblými půdorysy a jednoči dvoupatrovými střešními nástavbami budou umístěny

luxusní kanceláře s celkovou plochou přes 12 400 m².

Dispozice administrativních prostor umožní volbu mezi

vytvořením malých uzavřených místností nebo kanceláří

typu openspace. Podle energetické náročnosti se celý

komplex zařadí mezi úsporné budovy třídy B.

V současné době prochází projekt na výstavbu Palmovka parku II územním řízením. Pokud vše půjde podle

plánu, jeho stavba by mohla začít už letos na podzim.

Celá oblast mezi libeňským zámečkem a Libeňským

mostem ohraničená Zenklovou a Voctářovou ulicí je podle

územního plánu určena pro smíšenou zástavbu a Metrostav Development v ní vlastní většinu pozemků. Jejich

zástavba započala už v roce 1998, kdy začal vyrůstat

Palmovka park I – centrála naší společnosti v Koželužské

ulici, v podzemí propojená s objektem v Zenklově, kde

dnes sídlí divize 2 a naši developeři. Palmovka park II,

který by měl začít sloužit v roce 2013, doplní ve třetí etapě

stejnojmenného projektu další administrativní budova.

–ls–, vizualizace AP atelier

Místo určené hlavně pro pány

Zhruba za měsíc a půl by měla být v Praze otevřena

Pánská pasáž s obchody a službami, určenými výhradně pro pány. Mužům však tento průchod mezi ulicí

Na Příkopě a Ovocným trhem patří už teď. Od loňského

září totiž v pasáži, zatím nazývané Rathova, pracuje

tým stavbyvedoucího Petra Dvořáka z divize 9.

Dílo zahájil rozsáhlými bouracími pracemi. Pro vybudování nového prostoru potom stavbaři použili řadu

originálních a zajímavých způsobů řešení. „Atypické

jsou například podhledy z prosvícené barrisolové fólie,

napínané na rámy ukotvené přes ocelovou konstrukci do

železobetonové stropní desky (foto),“ popisuje Petr Dvořák a pokračuje: „Členité opláštění pasáže jsme prováděli

z velkoformátových bezpečnostních skel, poprvé jsme použili i bezrámové skleněné protipožární výplně otvorů.“

Rekonstrukce si vyžádala doplnění samočinného odvětrávacího systému v kombinaci se sprinklery. V souvislosti s nimi bylo nutné vyřešit i atypické automatické

podlahové otevírače skleněných dveří do provozoven.

Dnes se v pasáži opravuje už jen fasáda a dokončují

finální úpravy jednotlivých obchodních jednotek, kterých

Rathova pasáž dostala své jméno po Emerichu Rathovi

(1883–1962), všestranném sportovci, olympionikovi

a obchodníkovi se sportovními a tábornickými

potřebami, jehož obchod v ní býval. S ideou proměnit ji

na obchodní uličku, kde muži najdou vše, co potřebují,

přišel nedávno pražský hoteliér Ivan Chadima a jeho

přátelé – architekt Martin Němec a podnikatel Frank

Hanečák. Inspirací se jim stala londýnská Burlington

Arcade. V britské metropoli je podobných míst řada –

třeba Jermyn Street, kde se obléká i princ Charles.

by na ploše 900 m² mělo být dohromady dvacet. Celá

stavba podle návrhu ateliéru A.D.N.S. Architekti probíhala

za plného provozu ve vedlejších objektech. Z pasáže bylo

třeba zajistit i bezpečný přístup do Komerční banky a prostor Metrostavu, který je investorem celé rekonstrukce.

Pánská pasáž však už nežije jen pracovním ruchem.

Na konci února se sem vrátila restaurace a pizzerie, další

nájemci by se do unikátních prostor měli začít stěhovat

v dubnu. A pánové se tu mají na co těšit: najdou zde klasické holičství, ručně šité obleky od vídeňského krejčího,

prodejnu loveckých potřeb či zastoupení autodromu.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Ermín Stehlík spojil začátek profesního života s pražským metrem, které pro Metrostav stavěl i jeho otec.

Po zkušenostech z Iráku, Anglie, Indonésie, Číny, Singapuru i USA vloni úspěšně dokončil tunely na Islandu.

Dnes v Metrostavu pomáhá při přípravě ražeb metra

pomocí TBM. Vedení naší firmy ocenilo jeho dlouholetou dobrou práci a vyhlásilo jej Osobností roku 2010.

Co pro vás toto ocenění znamená?

I díky tátovi, který zahajoval stavbu metra ještě ve Vodních stavbách, jsem hodně spjatý se začátky Metrostavu.

V metru jsem ostatně pracoval už v roce 1968 jako student na brigádě. Později, v předvýrobní přípravě a v havarijní komisi Metrostavu jsem se mnoho naučil od starších,

zkušených kolegů. Metrostav je proto pro mě srdeční

záležitost a jeho ocenění si moc považuji a těší mě.

Pracoval jste jako konzultant v různých zemích světa.

Liší se stavby tunelů podle místa, kde se budují?

Lidé, kteří se tunelařinou živí, si jsou podobní, přístup

k dílu se ale místy liší. V Iráku jsme třeba pracovali při

stanném právu a pod palbou. V Číně si ještě před 12 lety

příliš nelámali hlavu s bezpečností – k čelbě kaloty tam

vedlo bambusové lešení, nad kterým si raziči klidně

rozdělali oheň. V Anglii zase bylo na stavbě víc úředníků

než dodavatelů. A než se ujasnila všechna práva, projekt

se někdy dlouhé týdny projednával v parlamentu. Při

kontraktech v New Yorku jste dřív než dělníka potkali pět

právníků. Předem si už chystali claimy, podle kterých si

dodavatel může navíc nárokovat peníze za to, co investor

nedodrží nebo není v projektu. Odbory také přesně stanovily, kdo bude v tunelech pracovat – bez ohledu na to, že

tito lidé s jejich výstavbou neměli žádné zkušenosti.

I když na to nevypadáte, máte za sebou dlouhou praxi.

Mění se podle vás tunelařina i s postupem času?

Mění. Procesy schvalování jsou zdlouhavější, je víc papírování a klade se větší důraz na bezpečnost. To vede

i k tomu, že ceny tunelů jsou stále vyšší a moc firem je

stavět nechce. Dřív také nebyl při přípravě takový tlak

na rychlost a při projektování jsme se mohli víc věnovat

vymýšlení nových postupů, které stavbu zjednodušily

a zrychlily. Teď byrokracie odvádí techniky i od přímého řízení stavby. Bez kontaktu s ní je ale stavař ztracený. Stává

se z něj teoretik, který sedí u počítače a slepě důvěřuje výpočtům. Přestává používat selský rozum a nebere ohledy

na zkušenosti a cit. Ty jsou ale u stavby tunelů nezbytné.

Jejich složitost totiž spočívá v tom, že jdete do neznáma,

které se přesně spočítat nedá.

Seznámil jste se někde ve světě s něčím, co by bylo

podle vás prospěšné i pro výstavbu v Čechách?

V USA třeba funguje institut Value Engineering. Projekt

tam před stavbou hodnotí nezávislý konzultant, který kromě kontroly dokumentace hledá i úspory pro investora.

Při posuzování tunelu by se tam třeba zeptal, zda je pro

něj opravdu nutná tak výkonná vzduchotechnika, že se

kvůli ní musí vyrazit tubus s tak velikým profilem. Nebo

by ověřil, zda jsou u dálničních staveb sjezdy či přechody

pro zvěř opravdu tam, kde mají smysl. Tento kontrolní mechanismus mi u nás chybí a ušetřil by miliardy. Dodavatel

už totiž rozsah prací a jejich cenu ovlivnit nemůže – jsou

zadané ve vysoutěžené nabídkové dokumentaci.

Co vám nedávno udělalo radost a na co se chystáte?

Většinu pracovního času jsem trávil při přípravě staveb.

Na Islandu jsem si však splnil sen – byl jsem u tunelů od

prvního odstřelu až po přestřižení pásky. Zbyla tam po

nás i dobrá pověst – spojená nejen s Českou republikou,

ale přímo s Metrostavem, a z toho mám velikou radost.

V divizi 5 teď využívám zkušenosti s TBM a chystám se

do Schwanau na přejímku druhého štítu. Byl jsem větší

světoběžník, než jsem si kdy představoval, a i proto děti

zůstaly v cizině. Teď jsem rád, že jsem doma. Doháním

resty v bytě i na chalupě, ve volných chvílích si při sportu

vzpomenu na moderní pětiboj, ve kterém jsem kdysi závodil. Jediné, co mě mrzí, je, že se mého ocenění nedožil táta. Metrostav totiž u nás v rodině vždy hodně znamenal.