Strana 2
Zhruba za měsíc a půl by měla být v Praze otevřena
Pánská pasáž s obchody a službami, určenými vý-
hradně pro pány. Mužům však tento průchod mezi ulicí
Na Příkopě a Ovocným trhem patří už teď. Od loňského
září totiž v pasáži, zatím nazývané Rathova, pracuje
tým stavbyvedoucího Petra Dvořáka z divize 9.
Dílo zahájil rozsáhlými bouracími pracemi. Pro vy-
budování nového prostoru potom stavbaři použili řadu
originálních a zajímavých způsobů řešení. „Atypické
jsou například podhledy z prosvícené barrisolové fólie,
napínané na rámy ukotvené přes ocelovou konstrukci do
železobetonové stropní desky (foto),“ popisuje Petr Dvo-
řák a pokračuje: „Členité opláštění pasáže jsme prováděli
z velkoformátových bezpečnostních skel, poprvé jsme po-
užili i bezrámové skleněné protipožární výplně otvorů.“
Rekonstrukce si vyžádala doplnění samočinného od-
větrávacího systému v kombinaci se sprinklery. V sou-
vislosti s nimi bylo nutné vyřešit i atypické automatické
podlahové otevírače skleněných dveří do provozoven.
Dnes se v pasáži opravuje už jen fasáda a dokončují
finální úpravy jednotlivých obchodních jednotek, kterých
Místo určené hlavně pro pány
TBM dětskýma očima
Tunelovací stroje, které vyrazí metro V. A, se jmenují
Tonda a Adéla. Názvy vymysleli malí pacienti z Kliniky
dětské chirurgie Fakultní nemocnice v Motole. Nakres-
lili i obrázky, na nichž zobrazili, jak si představují TBM,
které už brzy zahájí ražbu tunelů ze staveniště nedale-
ko motolské nemocnice do Dejvic.
Někdo si pojmenuje auto nebo dům, tuneláři mají
ve zvyku pokřtít své tunelovací stroje (TBM). Většinou
dostávají ženská jména, třeba nejdelší železniční tunel na
světě – Gotthardský – razily Gabi, Heidi a Sissi. Našim
štítům, které od firmy Herrenknecht získaly pořadová
čísla 609 a 610, budou pracovníci Metrostavu říkat Tonda
a Adéla. „Jako první začne pracovat Tonda. Jsem rád, že
už oba TBM mají jméno a nemusíme jim říkat čísly,“ uve-
dl vedoucí projektu Ing. David Cyroň, který řídí sdružení
divizí 8 a 5, jež ražby traťových tunelů provede.
Jak tunelovací stroj vypadá, žádné dítě nevědělo,
vždyť poslední podobný štít v Praze pracoval před více
než 30 lety. Přesto technicky nadaní kreslíři pochopili, že
se do podzemí musí dostat z povrchu (obr. č. 1). Věděli,
že stavba s jeho pomocí téměř neovlivní život lidí nad ním
(obr. č. 2) a že stroje musí mít silnou řeznou hlavu (obr.
č. 3). Uměli nakreslit, že TBM začnou pracovat kousek od
nemocnice (obr. č. 4) a Metrostav při jejich použití bude
velmi dbát na bezpečnost (foto č. 5).
Za spolupráci věnovala naše firma nemocnici DVD
přehrávače a drobné dárky. Snad dětem zpříjemní pobyt
stejně jako nové metro dopravu všem jeho uživatelům.
Ing. Ermína Stehlíka,
specialisty z divize 5
Ermín Stehlík spojil začátek profesního života s praž-
ským metrem, které pro Metrostav stavěl i jeho otec.
Po zkušenostech z Iráku, Anglie, Indonésie, Číny, Sin-
gapuru i USA vloni úspěšně dokončil tunely na Islandu.
Dnes v Metrostavu pomáhá při přípravě ražeb metra
pomocí TBM. Vedení naší firmy ocenilo jeho dlouhole-
tou dobrou práci a vyhlásilo jej Osobností roku 2010.
Co pro vás toto ocenění znamená?
I díky tátovi, který zahajoval stavbu metra ještě ve Vod-
ních stavbách, jsem hodně spjatý se začátky Metrostavu.
V metru jsem ostatně pracoval už v roce 1968 jako stu-
dent na brigádě. Později, v předvýrobní přípravě a v hava-
rijní komisi Metrostavu jsem se mnoho naučil od starších,
zkušených kolegů. Metrostav je proto pro mě srdeční
záležitost a jeho ocenění si moc považuji a těší mě.
Pracoval jste jako konzultant v různých zemích světa.
Liší se stavby tunelů podle místa, kde se budují?
Lidé, kteří se tunelařinou živí, si jsou podobní, přístup
k dílu se ale místy liší. V Iráku jsme třeba pracovali při
stanném právu a pod palbou. V Číně si ještě před 12 lety
příliš nelámali hlavu s bezpečností – k čelbě kaloty tam
vedlo bambusové lešení, nad kterým si raziči klidně
rozdělali oheň. V Anglii zase bylo na stavbě víc úředníků
než dodavatelů. A než se ujasnila všechna práva, projekt
se někdy dlouhé týdny projednával v parlamentu. Při
kontraktech v New Yorku jste dřív než dělníka potkali pět
právníků. Předem si už chystali claimy, podle kterých si
dodavatel může navíc nárokovat peníze za to, co investor
nedodrží nebo není v projektu. Odbory také přesně stano-
vily, kdo bude v tunelech pracovat – bez ohledu na to, že
tito lidé s jejich výstavbou neměli žádné zkušenosti.
I když na to nevypadáte, máte za sebou dlouhou praxi.
Mění se podle vás tunelařina i s postupem času?
Mění. Procesy schvalování jsou zdlouhavější, je víc pa-
pírování a klade se větší důraz na bezpečnost. To vede
i k tomu, že ceny tunelů jsou stále vyšší a moc firem je
stavět nechce. Dřív také nebyl při přípravě takový tlak
na rychlost a při projektování jsme se mohli víc věnovat
vymýšlení nových postupů, které stavbu zjednodušily
a zrychlily. Teď byrokracie odvádí techniky i od přímého ří-
zení stavby. Bez kontaktu s ní je ale stavař ztracený. Stává
se z něj teoretik, který sedí u počítače a slepě důvěřuje vý-
počtům. Přestává používat selský rozum a nebere ohledy
na zkušenosti a cit. Ty jsou ale u stavby tunelů nezbytné.
Jejich složitost totiž spočívá v tom, že jdete do neznáma,
které se přesně spočítat nedá.
Seznámil jste se někde ve světě s něčím, co by bylo
podle vás prospěšné i pro výstavbu v Čechách?
V USA třeba funguje institut Value Engineering. Projekt
tam před stavbou hodnotí nezávislý konzultant, který kro-
mě kontroly dokumentace hledá i úspory pro investora.
Při posuzování tunelu by se tam třeba zeptal, zda je pro
něj opravdu nutná tak výkonná vzduchotechnika, že se
kvůli ní musí vyrazit tubus s tak velikým profilem. Nebo
by ověřil, zda jsou u dálničních staveb sjezdy či přechody
pro zvěř opravdu tam, kde mají smysl. Tento kontrolní me-
chanismus mi u nás chybí a ušetřil by miliardy. Dodavatel
už totiž rozsah prací a jejich cenu ovlivnit nemůže – jsou
zadané ve vysoutěžené nabídkové dokumentaci.
Co vám nedávno udělalo radost a na co se chystáte?
Většinu pracovního času jsem trávil při přípravě staveb.
Na Islandu jsem si však splnil sen – byl jsem u tunelů od
prvního odstřelu až po přestřižení pásky. Zbyla tam po
nás i dobrá pověst – spojená nejen s Českou republikou,
ale přímo s Metrostavem, a z toho mám velikou radost.
V divizi 5 teď využívám zkušenosti s TBM a chystám se
do Schwanau na přejímku druhého štítu. Byl jsem větší
světoběžník, než jsem si kdy představoval, a i proto děti
zůstaly v cizině. Teď jsem rád, že jsem doma. Doháním
resty v bytě i na chalupě, ve volných chvílích si při sportu
vzpomenu na moderní pětiboj, ve kterém jsem kdysi závo-
dil. Jediné, co mě mrzí, je, že se mého ocenění nedožil tá-
ta. Metrostav totiž u nás v rodině vždy hodně znamenal.
strana 2
PTÁME SE
1
Palmovka park se už brzy začne zvětšovat
Tři nové propojené budovy vyrostou do prosince 2013
vedle centrály Metrostavu v Koželužské ulici v Praze 8.
Nový administrativní komplex Palmovka park II (obr.
č. 1) tu podle návrhu architekta Josefa Pleskota posta-
ví jako investor Metrostav Development. Po dokončení
bude sloužit jako sídlo vedení naší firmy i jejích divizí.
Návrh Palmovka parku II na první pohled zaujme
trojlístkem oblých budov s hranatými nástavbami (obr.
č. 2), které vyrostou nad společným parterem a skrytými
dvoupatrovými podzemními garážemi se 184 parkovacími
místy. Zeleň na mnoha pobytových střešních zahradách
domy opticky začlení do nového parku, který vznikne
ve východní části pozemku. Výraz komplexu bude ladit
s podobou dnešní centrály Metrostavu, kterou architekt
Josef Pleskot a jeho kolegové z AP atelieru navrhovali
před zhruba 13 lety. Novostavba k sobě citlivě přičlení
i dva sousedící domy dochované z původní zástavby.
Pro udržení genia loci staré Libně se architekti při
návrhu Palmovka Parku II nechali inspirovat nahodilostí
zdejší původní zástavby. Uličky židovského města s prů-
chody do dvorů připomene v novostavbě společné příze-
mí. Složí je tři celky, plošně odpovídající půdorysu budov
nad nimi, a společná pasáž, která poslouží jako vstupní
hala do všech částí komplexu. Podle logických toků pohy-
bu osob bude mít tři vstupy a dva společné komunikační
uzly, ze kterých povedou jádra výtahů a únikových scho-
dišť určená pro všechny tři kancelářské věže. V jejich čty-
řech, respektive pěti patrech s oblými půdorysy a jedno-
či dvoupatrovými střešními nástavbami budou umístěny
luxusní kanceláře s celkovou plochou přes 12 400 m².
Dispozice administrativních prostor umožní volbu mezi
vytvořením malých uzavřených místností nebo kanceláří
typu openspace. Podle energetické náročnosti se celý
komplex zařadí mezi úsporné budovy třídy B.
V současné době prochází projekt na výstavbu Pal-
movka parku II územním řízením. Pokud vše půjde podle
plánu, jeho stavba by mohla začít už letos na podzim.
Celá oblast mezi libeňským zámečkem a Libeňským
mostem ohraničená Zenklovou a Voctářovou ulicí je podle
územního plánu určena pro smíšenou zástavbu a Met-
rostav Development v ní vlastní většinu pozemků. Jejich
zástavba započala už v roce 1998, kdy začal vyrůstat
Palmovka park I – centrála naší společnosti v Koželužské
ulici, v podzemí propojená s objektem v Zenklově, kde
dnes sídlí divize 2 a naši developeři. Palmovka park II,
který by měl začít sloužit v roce 2013, doplní ve třetí etapě
stejnojmenného projektu další administrativní budova.
–ls–, vizualizace AP atelier
2
1
2
3
4
5
Rathova pasáž dostala své jméno po Emerichu Rathovi
(1883–1962), všestranném sportovci, olympionikovi
a obchodníkovi se sportovními a tábornickými
potřebami, jehož obchod v ní býval. S ideou proměnit ji
na obchodní uličku, kde muži najdou vše, co potřebují,
přišel nedávno pražský hoteliér Ivan Chadima a jeho
přátelé – architekt Martin Němec a podnikatel Frank
Hanečák. Inspirací se jim stala londýnská Burlington
Arcade. V britské metropoli je podobných míst řada –
třeba Jermyn Street, kde se obléká i princ Charles.
by na ploše 900 m² mělo být dohromady dvacet. Celá
stavba podle návrhu ateliéru A.D.N.S. Architekti probíhala
za plného provozu ve vedlejších objektech. Z pasáže bylo
třeba zajistit i bezpečný přístup do Komerční banky a pro-
stor Metrostavu, který je investorem celé rekonstrukce.
Pánská pasáž však už nežije jen pracovním ruchem.
Na konci února se sem vrátila restaurace a pizzerie, další
nájemci by se do unikátních prostor měli začít stěhovat
v dubnu. A pánové se tu mají na co těšit: najdou zde kla-
sické holičství, ručně šité obleky od vídeňského krejčího,
prodejnu loveckých potřeb či zastoupení autodromu.
Martina Vampulová, foto Josef Husák