strana 2
tBM dětskýma očima
ptÁME sE
Tunelovací stroje, které vyrazí metro V. A, se jmenují
Tonda a Adéla. Názvy vymysleli malí pacienti z Kliniky
dětské chirurgie Fakultní nemocnice v Motole. Nakreslili i obrázky, na nichž zobrazili, jak si představují TBM,
které už brzy zahájí ražbu tunelů ze staveniště nedaleko motolské nemocnice do Dejvic.
Někdo si pojmenuje auto nebo dům, tuneláři mají
ve zvyku pokřtít své tunelovací stroje (TBM). Většinou
dostávají ženská jména, třeba nejdelší železniční tunel na
světě – Gotthardský – razily Gabi, Heidi a Sissi. Našim
štítům, které od firmy Herrenknecht získaly pořadová
čísla 609 a 610, budou pracovníci Metrostavu říkat Tonda
a Adéla. „Jako první začne pracovat Tonda. Jsem rád, že
už oba TBM mají jméno a nemusíme jim říkat čísly,“ uvedl vedoucí projektu Ing. David Cyroň, který řídí sdružení
divizí 8 a 5, jež ražby traťových tunelů provede.
ing. Ermína stehlíka,
specialisty z divize 5
1
palmovka park se už brzy začne zvětšovat
1
2
Jak tunelovací stroj vypadá, žádné dítě nevědělo,
vždyť poslední podobný štít v Praze pracoval před více
než 30 lety. Přesto technicky nadaní kreslíři pochopili, že
se do podzemí musí dostat z povrchu (obr. č. 1). Věděli,
že stavba s jeho pomocí téměř neovlivní život lidí nad ním
(obr. č. 2) a že stroje musí mít silnou řeznou hlavu (obr.
č. 3). Uměli nakreslit, že TBM začnou pracovat kousek od
nemocnice (obr. č. 4) a Metrostav při jejich použití bude
velmi dbát na bezpečnost (foto č. 5).
Za spolupráci věnovala naše firma nemocnici DVD
přehrávače a drobné dárky. Snad dětem zpříjemní pobyt
stejně jako nové metro dopravu všem jeho uživatelům.
Tři nové propojené budovy vyrostou do prosince 2013
vedle centrály Metrostavu v Koželužské ulici v Praze 8.
Nový administrativní komplex Palmovka park II (obr.
č. 1) tu podle návrhu architekta Josefa Pleskota postaví jako investor Metrostav Development. Po dokončení
bude sloužit jako sídlo vedení naší firmy i jejích divizí.
Návrh Palmovka parku II na první pohled zaujme
trojlístkem oblých budov s hranatými nástavbami (obr.
č. 2), které vyrostou nad společným parterem a skrytými
dvoupatrovými podzemními garážemi se 184 parkovacími
místy. Zeleň na mnoha pobytových střešních zahradách
domy opticky začlení do nového parku, který vznikne
ve východní části pozemku. Výraz komplexu bude ladit
s podobou dnešní centrály Metrostavu, kterou architekt
Josef Pleskot a jeho kolegové z AP atelieru navrhovali
před zhruba 13 lety. Novostavba k sobě citlivě přičlení
i dva sousedící domy dochované z původní zástavby.
Pro udržení genia loci staré Libně se architekti při
návrhu Palmovka Parku II nechali inspirovat nahodilostí
zdejší původní zástavby. Uličky židovského města s průchody do dvorů připomene v novostavbě společné přízemí. Složí je tři celky, plošně odpovídající půdorysu budov
nad nimi, a společná pasáž, která poslouží jako vstupní
hala do všech částí komplexu. Podle logických toků pohybu osob bude mít tři vstupy a dva společné komunikační
uzly, ze kterých povedou jádra výtahů a únikových schodišť určená pro všechny tři kancelářské věže. V jejich čtyřech, respektive pěti patrech s oblými půdorysy a jednoči dvoupatrovými střešními nástavbami budou umístěny
luxusní kanceláře s celkovou plochou přes 12 400 m².
Dispozice administrativních prostor umožní volbu mezi
vytvořením malých uzavřených místností nebo kanceláří
typu openspace. Podle energetické náročnosti se celý
komplex zařadí mezi úsporné budovy třídy B.
V současné době prochází projekt na výstavbu Palmovka parku II územním řízením. Pokud vše půjde podle
plánu, jeho stavba by mohla začít už letos na podzim.
Celá oblast mezi libeňským zámečkem a Libeňským
mostem ohraničená Zenklovou a Voctářovou ulicí je podle
územního plánu určena pro smíšenou zástavbu a Metrostav Development v ní vlastní většinu pozemků. Jejich
zástavba započala už v roce 1998, kdy začal vyrůstat
Palmovka park I – centrála naší společnosti v Koželužské
ulici, v podzemí propojená s objektem v Zenklově, kde
dnes sídlí divize 2 a naši developeři. Palmovka park II,
který by měl začít sloužit v roce 2013, doplní ve třetí etapě
stejnojmenného projektu další administrativní budova.
–ls–, vizualizace AP atelier
2
Místo určené hlavně pro pány
3
4
5
Zhruba za měsíc a půl by měla být v Praze otevřena
Pánská pasáž s obchody a službami, určenými výhradně pro pány. Mužům však tento průchod mezi ulicí
Na Příkopě a Ovocným trhem patří už teď. Od loňského
září totiž v pasáži, zatím nazývané Rathova, pracuje
tým stavbyvedoucího Petra Dvořáka z divize 9.
Dílo zahájil rozsáhlými bouracími pracemi. Pro vybudování nového prostoru potom stavbaři použili řadu
originálních a zajímavých způsobů řešení. „Atypické
jsou například podhledy z prosvícené barrisolové fólie,
napínané na rámy ukotvené přes ocelovou konstrukci do
železobetonové stropní desky (foto),“ popisuje Petr Dvořák a pokračuje: „Členité opláštění pasáže jsme prováděli
z velkoformátových bezpečnostních skel, poprvé jsme použili i bezrámové skleněné protipožární výplně otvorů.“
Rekonstrukce si vyžádala doplnění samočinného odvětrávacího systému v kombinaci se sprinklery. V souvislosti s nimi bylo nutné vyřešit i atypické automatické
podlahové otevírače skleněných dveří do provozoven.
Dnes se v pasáži opravuje už jen fasáda a dokončují
finální úpravy jednotlivých obchodních jednotek, kterých
Rathova pasáž dostala své jméno po Emerichu Rathovi
(1883–1962), všestranném sportovci, olympionikovi
a obchodníkovi se sportovními a tábornickými
potřebami, jehož obchod v ní býval. S ideou proměnit ji
na obchodní uličku, kde muži najdou vše, co potřebují,
přišel nedávno pražský hoteliér Ivan Chadima a jeho
přátelé – architekt Martin Němec a podnikatel Frank
Hanečák. Inspirací se jim stala londýnská Burlington
Arcade. V britské metropoli je podobných míst řada –
třeba Jermyn Street, kde se obléká i princ Charles.
by na ploše 900 m² mělo být dohromady dvacet. Celá
stavba podle návrhu ateliéru A.D.N.S. Architekti probíhala
za plného provozu ve vedlejších objektech. Z pasáže bylo
třeba zajistit i bezpečný přístup do Komerční banky a prostor Metrostavu, který je investorem celé rekonstrukce.
Pánská pasáž však už nežije jen pracovním ruchem.
Na konci února se sem vrátila restaurace a pizzerie, další
nájemci by se do unikátních prostor měli začít stěhovat
v dubnu. A pánové se tu mají na co těšit: najdou zde klasické holičství, ručně šité obleky od vídeňského krejčího,
prodejnu loveckých potřeb či zastoupení autodromu.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Ermín Stehlík spojil začátek profesního života s pražským metrem, které pro Metrostav stavěl i jeho otec.
Po zkušenostech z Iráku, Anglie, Indonésie, Číny, Singapuru i USA vloni úspěšně dokončil tunely na Islandu.
Dnes v Metrostavu pomáhá při přípravě ražeb metra
pomocí TBM. Vedení naší firmy ocenilo jeho dlouholetou dobrou práci a vyhlásilo jej Osobností roku 2010.
Co pro vás toto ocenění znamená?
I díky tátovi, který zahajoval stavbu metra ještě ve Vodních stavbách, jsem hodně spjatý se začátky Metrostavu.
V metru jsem ostatně pracoval už v roce 1968 jako student na brigádě. Později, v předvýrobní přípravě a v havarijní komisi Metrostavu jsem se mnoho naučil od starších,
zkušených kolegů. Metrostav je proto pro mě srdeční
záležitost a jeho ocenění si moc považuji a těší mě.
Pracoval jste jako konzultant v různých zemích světa.
Liší se stavby tunelů podle místa, kde se budují?
Lidé, kteří se tunelařinou živí, si jsou podobní, přístup
k dílu se ale místy liší. V Iráku jsme třeba pracovali při
stanném právu a pod palbou. V Číně si ještě před 12 lety
příliš nelámali hlavu s bezpečností – k čelbě kaloty tam
vedlo bambusové lešení, nad kterým si raziči klidně
rozdělali oheň. V Anglii zase bylo na stavbě víc úředníků
než dodavatelů. A než se ujasnila všechna práva, projekt
se někdy dlouhé týdny projednával v parlamentu. Při
kontraktech v New Yorku jste dřív než dělníka potkali pět
právníků. Předem si už chystali claimy, podle kterých si
dodavatel může navíc nárokovat peníze za to, co investor
nedodrží nebo není v projektu. Odbory také přesně stanovily, kdo bude v tunelech pracovat – bez ohledu na to, že
tito lidé s jejich výstavbou neměli žádné zkušenosti.
I když na to nevypadáte, máte za sebou dlouhou praxi.
Mění se podle vás tunelařina i s postupem času?
Mění. Procesy schvalování jsou zdlouhavější, je víc papírování a klade se větší důraz na bezpečnost. To vede
i k tomu, že ceny tunelů jsou stále vyšší a moc firem je
stavět nechce. Dřív také nebyl při přípravě takový tlak
na rychlost a při projektování jsme se mohli víc věnovat
vymýšlení nových postupů, které stavbu zjednodušily
a zrychlily. Teď byrokracie odvádí techniky i od přímého řízení stavby. Bez kontaktu s ní je ale stavař ztracený. Stává
se z něj teoretik, který sedí u počítače a slepě důvěřuje výpočtům. Přestává používat selský rozum a nebere ohledy
na zkušenosti a cit. Ty jsou ale u stavby tunelů nezbytné.
Jejich složitost totiž spočívá v tom, že jdete do neznáma,
které se přesně spočítat nedá.
Seznámil jste se někde ve světě s něčím, co by bylo
podle vás prospěšné i pro výstavbu v Čechách?
V USA třeba funguje institut Value Engineering. Projekt
tam před stavbou hodnotí nezávislý konzultant, který kromě kontroly dokumentace hledá i úspory pro investora.
Při posuzování tunelu by se tam třeba zeptal, zda je pro
něj opravdu nutná tak výkonná vzduchotechnika, že se
kvůli ní musí vyrazit tubus s tak velikým profilem. Nebo
by ověřil, zda jsou u dálničních staveb sjezdy či přechody
pro zvěř opravdu tam, kde mají smysl. Tento kontrolní mechanismus mi u nás chybí a ušetřil by miliardy. Dodavatel
už totiž rozsah prací a jejich cenu ovlivnit nemůže – jsou
zadané ve vysoutěžené nabídkové dokumentaci.
Co vám nedávno udělalo radost a na co se chystáte?
Většinu pracovního času jsem trávil při přípravě staveb.
Na Islandu jsem si však splnil sen – byl jsem u tunelů od
prvního odstřelu až po přestřižení pásky. Zbyla tam po
nás i dobrá pověst – spojená nejen s Českou republikou,
ale přímo s Metrostavem, a z toho mám velikou radost.
V divizi 5 teď využívám zkušenosti s TBM a chystám se
do Schwanau na přejímku druhého štítu. Byl jsem větší
světoběžník, než jsem si kdy představoval, a i proto děti
zůstaly v cizině. Teď jsem rád, že jsem doma. Doháním
resty v bytě i na chalupě, ve volných chvílích si při sportu
vzpomenu na moderní pětiboj, ve kterém jsem kdysi závodil. Jediné, co mě mrzí, je, že se mého ocenění nedožil táta. Metrostav totiž u nás v rodině vždy hodně znamenal.