Metrostav a.s.

strana 3

Hrubá stavba v Liberci vyrostla nad terén

zpravodajství z divizí

Park určený pro rozvoj výzkumu a inovací

Sedm nových polyfunkčních objektů staví divize 1 ve

vědecko-technologickém parku v Plzni. Po jejich dokončení v polovině roku 2012 vznikne v západočeské

metropoli areál, který nabídne prostory firmám a institucím k rozvoji podnikatelských aktivit se zaměřením

na inovace, vývoj a výzkum či transfer technologií.

Stejně jako stavba I. etapy, ukončená v roce 2008, je

i II. část projektu spolufinancována z fondů EU.

První vědecko-technologické parky, včetně nejslavnějšího Silicon Valley, vznikly v sedmdesátých letech 20. století v USA. Měly jediný cíl: vytvořit prostředí pro rozvoj

podnikání a užší spojení nových technologií s praxí.

Stejné důvody stály i u zrodu parku v Plzni, jehož první část je už v provozu. Druhou vystaví na celkové ploše

přes 7200 m2 pracovníci plzeňské oblasti naší divize 1.

Podle slov vedoucího projektu Ing. Jana Šlajse už dokončili demolice a dnes na staveništi řídí provádění výkopů

a montáž skeletu prvních dvou objektů.

Nové budovy s více než 3500 m² zastavěné plochy

jsou označeny jako B1, B2, C1, C2, D2, F2 a G2 (vizualizace). Budova B1 bude třípodlažní a spolu s B2 naváže

na už postavený objekt A. Jsou navrženy jako univerzální

a flexibilita jejich vnitřních prostor je umožňuje využít jak

pro administrativní účely, tak jako laboratoře. Objekty C1

a C2 budou výrobní. „Srdcem C1 se stane hala v severní

části, vybavená vzduchovým tunelem. Na jižní straně

budou laboratoře pro výzkum technologie polymerních

kompozitů na bázi termoplastických, reaktoplastických

a geopolymerních matric – vše pro Západočeskou univerzitu Plzeň,“ řekl Ing. Šlajs. „Objekt C2 bude určen hlavně

pro lehkou výrobu a servis, najde se zde ale i prostor pro

laboratoře, zkušební dílny a kancelářské zázemí. Budova

D2 bude téměř identická s C2, jen zrcadlově obrácená.

Objekty F2 a G2 mají obdobný charakter a budou v první

fázi využívány společností Centrum výzkumu Řež jako

poloprovozní a administrativní pracoviště.“

Nedílnou součástí výstavby VT parku budou i technické zázemí, vnitřní komunikace, chodníky, parking a výsadba více než 70 nových stromů. Celou zakázku by plzeňská

oblast divize 1 měla ukončit do 30. června 2012.

–rip–, vizualizace archiv investora

Polymery odlišuje od jiných materiálů řetězcová

struktura molekul. Termoplast (kupř. nylon) je polymer,

který se dá působením tepla opětovně měnit z tuhého

stavu do plastického. U reaktoplastu (kupř. bakelitu),

dříve zvaného termoset, je tato změna nevratná.

Geopolymery jsou anorganické polymery, které jsou

připravovány polykondenzací hlinito-křemičitanových

materiálů. Polymerní kompozit je umělý materiál

složený ze dvou nebo více chemicky a fyzikálně

odlišných složek – třeba z plastického pojiva,

zvaného matrice, a vláknové výztuže. Používá se i ve

stavebnictví, příkladem jsou i geopolymerní betony.

Kajetánka je po roce stavby k nepoznání

V břevnovském parku nedaleko křižovatky Malovanka

pracuje už rok tým Ing. Davida Tůmy z divize 6. Ve

sdružení s firmou Z & D stavební společnost tu buduje

luxusní obytný komplex Kajetánka s téměř 120 byty.

Jeho první dva bytové domy, zrekonstruovanou barokní

usedlost a větší část upraveného parku s rybníčkem by

měl investor – firma BOZNER – převzít ještě letos.

„Do první etapy našich prací patří výstavba dvou domů v horní části zahrady,“ popisuje Ing. Tůma. „Mají společnou dvoupatrovou podnož, která je směrem k ulici zapuštěná do svahu a slouží jako podzemní garáže. Směrem

na jih se otevírá do parku a v obou jejích patrech navrhli

architekti z ateliéru LOXIA byty. Díky našim betonářům už

nad podnoží vyrostly i dva čtyřpodlažní domy (foto č. 1),

které bychom měli předat hotové do konce roku.“

Monolitický skelet obou spojených budov se už obléká

do vnějšího obkladu z německé Jury a vnitřních omítek.

Plní jej sádrokartonové příčky a rozvody instalací, budoucí majitelé bytů žádají klientské změny. „Podle přání

investora se jim snažíme vyhovět, i když s požadavky

přicházejí hodně po termínech. Dokončení jednotlivých

Nová budova laboratoří v areálu Technické univerzity

Liberec (TUL) začala díky betonářům z naší divize 6

vyrůstat nad okolní terén (foto č. 1). Při naší poslední

návštěvě totiž tým Ing. Radka Kubeše z divize 8 teprve

začínal s demolicemi objektů, které na staveništi překážely, dnes však má za sebou hromadu práce.

„Máme hotové železobetonové konstrukce v obou

podzemních podlažích a téměř celé první nadzemní (foto

č. 2),“ říká vedoucí projektu Ing. Radek Kubeš a dodává,

že kromě betonáží probíhají práce i na hydroizolacích

na jižní straně objektu. Železobetonové konstrukce jsou

z velké části pohledové, což klade velký důraz na jejich

zpracování, protože musí přesně lícovat a doléhat k finálním povrchům. Stavbaři také musí dodržet náročné

požadavky autora komplexu Ing. arch. Martina Šamla,

kterému záleží na precizním provedení všech detailů. To

ovšem stojí mnoho času v přípravě i při realizaci stavby.

Není bez zajímavosti, že hrubá stavba začala v Liberci

atypicky vloni v listopadu, tedy na začátku zimy, kdy

nejen na horách panovaly tuhé mrazy. A počasí stavbaře potrápilo víc než dost. Některé dny napadlo během

24 hodin i půl metru sněhu, takže jeho odklízení se stalo

každodenním pracovním budíčkem. Kromě toho museli

zaměstnanci divize 8 zajistit i rozsáhlá zimní opatření,

protože teploty často klesaly až k minus 20 °C.

Teď už ale betonáři pokračují ve výstavbě skeletu svižným tempem a tým Ing. Kubeše tak bude moci začátkem

června zahájit i práce na opláštění budovy. Vytvoří je

pohledový beton a fasáda z hliníku a měděných plechů.

Po dokončení bude nová budova TUL sloužit pro studium a výzkum v oblasti nanotechnologií a nanomateriálů. Architekt ji navrhl s lichoběžníkovým půdorysem a velikostí přibližně 46 x 64 m. Do 1. PP a 1. NP situoval těžké

laboratoře pro hlučné nebo speciální provozy. Počítá se

zde i s umístěním strojů a zařízení se samostatnými základy. K dispozici tu dokonce budou čtyři mostové jeřáby

s nosností tři tuny a tři lineární jeřábové dráhy o nosnosti

jedné a dvou tun. Ve 2. až 5. NP najdou své prostory lehké

laboratoře, pracovny a kanceláře pedagogů.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Nanotechnologie pracují s částicemi, jejichž velikost

se měří v nanometrech, tedy miliontinách milimetru,

a svými rozměry se blíží molekulám či atomům.

Jeden nanometr zhruba odpovídá délce deseti atomů

vodíku, viry třeba měří od 20 do 300 nanometrů.

Nanotechnologie nacházejí uplatnění v mnoha oborech,

například v elektronice, ve strojírenství, zdravotnictví,

stavebnictví, v textilním, optickém, automobilovém či

chemickém průmyslu. Ve stavebnictví třeba umožnily

vznik nových izolačních materiálů, samočisticích

fasádních nátěrů či antiadhezních obkladů.

Most stavěný pod „drobnohledem“

Po silnici spojující Tábor s Veselím nad Lužnicí a směřující dále na České Budějovice projede denně v obou

směrech asi 25 tisíc aut. Co do dopravní zátěže je to

jedna z nejfrekventovanějších komunikací v naší republice vůbec. A kdo tudy musí jezdit, potvrdí, že cesta

není žádný med. Není proto divu, že prakticky všichni

v tomto regionu čekají jako na smilování, až se i tady

otevře další nově budovaný úsek dálnice D3.

Na jeho výstavbě se jako člen sdružení spolu s dalšími

třemi společnostmi výrazně podílí i divize 4 Metrostavu.

Těžiště její činnosti spočívá ve výstavbě tří mostů. Dva

z nich – přes rybník Koberný a nad údolím Myslkovického

potoka – staví vlastními silami; třetí, překonávající Černovický potok, pro něj zajišťuje subdodavatel.

„Požadavky investora na kvalitu stavby jsou mimořádně vysoké,“ podotkl stavbyvedoucí Ing. Zdeněk Ludvík, který zodpovídá za realizaci mostních staveb na D3.

„Stavíme doslova pod drobnohledem týmu externích

konzultantů, kteří pro investora kontrolují každý detail.“

Most přes Myslkovický potok, samostatný pro každý

jízdní směr, tvoří spojitý monolitický, dodatečně předpjatý dvoutrám o 8 polích. Rozpětí těch krajních je 34 m,

vnitřních 40 m. Zaměstnanci divize 4 jej staví na spodní

posuvné skruži, kterou v současnosti příčně přesunují

z hotového pravého mostu na začátek stavby levého.

Nosná konstrukce pravého mostu (foto) byla i přes

mimořádně nepříznivé počasí provedena za necelých

sedm měsíců. Termín betonáže prvního taktu levého mos-

Dálniční most přes Myslkovický potok vyrůstá na

92,466. km dálnice D3 a měří 326,5 m; je tedy o téměř

250 m kratší než most přes hladinu rybníka Koberný. To

ale neznamená, že by jeho stavba byla jednodušší nebo

snazší. Spíš naopak. Most se totiž staví na dně vypuštěného rybníka nazývaného Kamenný. A tohle území postihly

loni v létě bleskové povodně, takže celé staveniště zmizelo pod vodou. Vypořádat se s touto situací stálo podle

shodného vyjádření obou stavbyvedoucích – Ing. Martina

Slováka a Ing. Petra Berníka, kteří v divizi 4 výstavbu řídí

– všechny zúčastněné dost sil i nervů.

tu je naplánován na 15. dubna a jeho nosná konstrukce by

měla být dokončena dokonce za pouhých šest měsíců.

Na výstavbě mostu se dodávkou mostových hrncových ložisek podílí i Doprastav, firma Subterra pro něj

zajišťovala přeložky inženýrských sítí. Stavba si celkem

vyžádá asi 12 500 m³ betonu, 1 200 tun betonářské oceli

a 200 tun předpínací výztuže. V těsné blízkosti mostu navíc povede plánovaný IV. železniční koridor, a proto jeho

výstavba vyžaduje zvláštní opatření, jež omezí negativní

vlivy elektrických bludných proudů na jeho životnost.

bytů se proto oproti harmonogramu oddaluje,“ popisuje

známou praxi v bytové výstavbě Ing. Tůma.

Do první etapy prací spadá ještě přestavba samotné

Kajetánky, která postupně sloužila jako klášter, zemědělská usedlost, zámeček, továrna i dům pionýrů. Než se do

jejího oživení pustil Metrostav, řadu let chátrala. „Rekonstrukci Kajetánky jsme zadali zkušenému subdodavateli,“

říká Ing. Tůma. „I když není ujasněna dispozice objektu,

zahájil už montáž nového krovu, výměnu oken a pracuje

na fasádě (foto č. 2). Náš partner ve sdružení provádí

sadové úpravy a v létě napustí odbahněný rybník. Větší

část obnoveného parku a historickou Kajetánku developer

převede do vlastnictví městské části Praha 6. Začátkem

příštího roku by měly být otevřeny pro veřejnost.“

Letos v březnu se rozeběhla i druhá etapa Kajetánky

– výstavba třetí budovy a rekonstrukce na ni napojené

Oranžerie. „Práce na novém domě jsme zahájili výkopy,

náš partner však Oranžerii ještě upravovat nezačal, protože nemá projektovou dokumentaci,“ podal výčet roční

činnosti Ing. Tůma, který by měl celou zakázku uzavřít

v červenci 2012 po dokončení třetí etapy stavby.

–rip–, foto Josef Husák