strana 2

styk dvou technologií

Ptáme se

tunely metra v.a propojí 15 asi desetimetrových vzduchotechnických propojek s profilem kolem 30 m2. Jejich stavbu řídí sdružení divizí 8 a 5 a do konce července budou hotové i s definitivním ostěním.

Práce na propojkách je zajímavá nejen tím, že ražby

probíhají ve velmi odlišném geologickém prostředí, ale

i proto, že pro spojení tunelů ražených různými technologiemi – TBM a NRTM – bylo nutné použít nová technická

řešení. Také styk klasického ostění propojek s hydroizolačním systémem z fólií na bezizolační tybinkové ostění

tunelů si vyžádal vyřešení speciálních detailů.

Pro ražbu propojek malých profilů mohou být navíc

použity pouze nejmenší stroje (foto č. 1), které mají ome-

1

2

3

ing. ladislava Profoty,

vedoucího útvaru integrovaného systému řízení společnosti metrostav

1. np

stěhování do nového sídla proběhne podle plánu

na programové konferenci Metrostavu teK 2013 zazněl i příspěvek Ing. lenky Zátorské. Účastníkům jednání přiblížil průběh výstavby palmovka parku II a seznámil je i s rámcovým plánem stěhování do nového

společného sídla Metrostavu.

Úvod vystoupení Ing. Zátorské patřil rekapitulaci.

Připomněla průběh projektu i tempo, s jakou tři budovy

Palmovka Parku II rostou. Projektový tým PPII i tým

Ing. Přemysla Duška z divize 6 řídí stavbu profesionálně.

Za dodržování termínů a kvality pak patří poděkování

všem, kdo se na ní podíleli či na ní pracují.

Co se týče interiérů, divize i úseky centrály už znají

definitivní dispozice svých prostor. Jejich design, který navrhli autoři z ateliéru A69 – architekti, shodnými

základními prvky připomene, že v objektu budou sídlit

zaměstnanci jedné stavební firmy. Vybrané stěny a detaily však budou v každém podlaží odlišné, aby upozornily

na rozdílnosti jednotlivých divizí. „Na přesném vzhledu

povrchových úprav a na detailech se ještě domlouváme,“

říká Ing. Zátorská a pokračuje: „S vedením společnosti

v současné době probíráme celkový vzhled pracovních

prostor. Pozornost věnujeme i nedominantním interiérovým prvkům, jako jsou třeba vypínače nebo zařizovací

předměty do sociálních zařízení. Oslovili jsme také několik

dodavatelů židlí a sestavili jsme vzorové pracoviště, aby

vedoucí manažeři firmy mohli rozhodnout o dekoru nábytku a výběru pohodlného sezení.“

V současné době připravuje tým Ing. Zátorské výběrová řízení na dodavatele služeb do nového komplexu

a chystá stěhování. Pro zaměstnance by nemělo být náročné – dostanou k dispozici papírové krabice, do kterých

zabalí a zalepí vše, co potřebují přemístit. Další den už je

najdou vedle svého stolu na novém pracovišti. Jako první

by se měli druhý týden v září začít stěhovat do věže A pracovníci centrály a centralizovaných úseků jednotlivých

divizí. Blíží se proto čas, aby se všichni porozhlédli, co

potřebují a co je možné vyhodit nebo skartovat.

„Pokud plán vyjde, v říjnu se zaplní i věž B, v listopadu

C a na přelomu listopadu a prosince by se mohla do upravených prostor současné centrály Metrostavu přestěhovat také Subterra. Denně by se mělo přesunout nejvíc

50 zaměstnanců, aby jim stačila kapacita výtahů a byl čas

také na připojení telefonů či výpočetní techniky. Vzhledem

k tomu, že současně se stěhováním by mělo na pozemku

za Libeňským mostem začít sloužit i přídavné parkoviště

pro více než 200 vozů zaměstnanců a návštěv Metrostavu, věřím, že do příštího roku už všichni bez problémů

vstoupíme na novém pracovišti,“ říká Ing. Zátorská, která

na závěr své prezentace na TEK 2013 přiblížila divákům interiér nového sídla pomocí virtuální počítačové animace.

technické zkušenosti z ražeb pomocí tbm ii

5

výplňová

injektáž

pás. Pěna se při kontaktu s horninou a při míchání s rubaninou částečně rozpadala na vodu a vzduch a částečně

z komory odcházela spolu s rubaninou pomocí šneku.

Díky opěrnému tlaku rubaniny na čelbě o velikosti

dva bary, pěna a vzduch pronikaly pod stejným tlakem

do propustné horniny, z níž vytlačovaly podzemní vodu.

Stlačený vzduch zvyšoval napjatost hladiny podzemní vody, která se projevila ve vzdálenosti 20 m před čelbou gej-

deformace

výrubu

segmentové

ostění

Zadní

štít

6080 mm

50 mm

6030 mm

zené schopnosti třeba při rozpojování tvrdších hornin.

Raziči z divize 5 a před nimi i z Doprastavu tedy měli vždy

co dělat, aby s nimi vyrazili tunel ve zdravé břidlici (foto

č. 2). Propojka 4.2 nedaleko stanice Bořislavka byla třeba

jediným objektem na metru V.A, kde pracovníci Metrostavu museli použít trhací práce. Zato na traťovém úseku

mezi Bořislavkou a stanicí Dejvická zastihli tak nepříznivé

geotechnické podmínky, že pro sedm zdejších propojek

museli nechat v předstihu provést masivní tryskové a chemické injektáže z Evropské ulice.

Pracovníky v podzemí chrání při práci v propojkách

ocelový rám (foto č. 3), který rozpírá narušené ostění

traťového tunelu až do doby, než je provedeno jejich definitivní ostění (foto č. 4). Dnes je už propojek vyražených

devět, veřejnost se s některými z nich mohla seznámit

v lednu při dni otevřených dveří (foto č. 5).

5800 mm

4

pro ražby metra v.a pomocí strojů epBM předepsal

projekt maximální možný pokles povrchu 10 mm. dodržení tohoto přísného kritéria bylo pro Metrostav výzvou

zejména v úseku podél evropské ulice, kde tunely byly

mělké a s nulovým skalním nadložím. poklesové kotliny od obou tunelů se navíc vzájemně překrývaly, takže

maximální povolené sedání nad každým strojem mohlo

ve skutečnosti dosahovat pouze 5 mm.

přední

štít

Řezná

hlava

Jako jeden z hlavních zdrojů sedání povrchu byl

identifikován výrub podél 8,5 metru dlouhého štítu stroje

EPBM. Důvodem pro deformace výrubu byl technologicky

nutný 15mm nadřez po obvodu předního štítu, který byl

potřebný k pohodlnému řízení štítu v obloucích tunelové

trasy. Kvůli kónické geometrii štítu a kloubovému připojení jeho předního a zadního dílu mohl nad zadním štítem

vznikat prostor až 50 mm (schéma), který vyplňovala

nestabilní hornina, jež způsobila pokles povrchu.

Druhým zdrojem sedání bylo vytlačování podzemní

vody z horniny kolem štítu. S každým jednotlivým záběrem bylo na čelbu vháněno 25–30 kubíků pěny, jejímž

úkolem bylo plastizovat rubaninu a snížit její lepivý potenciál, aby byla snadno transportovatelná skrz otvory v řezné hlavě do komory a z komory šnekem na dopravníkový

zírem podzemní vody promíchané s bublinami vzduchu,

jenž vyvěral na povrch z otevřeného hydrogeologického

vrtu z až šestimetrové hloubky (foto).

Proudění podzemní vody v hornině vedlo k vymývání

jejích jemných částic. Odvodnění horniny v okolí výrubu

potom vedlo k lokální konsolidaci, která byla zdrojem

sedání povrchu.

Stroje EPBM poklesy povrchu významně omezily

opěrným tlakem rubaniny na čelbě a tlakem výplňové

injektáže po obvodu segmentového ostění. Pro budoucí

projekty se zvýšeným rizikem poklesu pod povrchovou

zástavbou však bude nutné provést takovou úpravu stroje, která by zajistila opěrný tlak podél štítu a zabránila úniku vzduchu do horniny nejen při odstávkách, ale i ražbě.

In g. K ar el rö s sler, p h.d.

Ing. profota vystudoval Fakultu podnikohospodářskou

na vŠe v praze. Je spoluzakladatelem dvou vzdělávacích společností, poradenské firmy a It společnosti

zaměřené na manažerské informační systémy. předsedá řídícímu výboru české asociace pro finanční řízení.

v roce 2010 spojil svou profesní dráhu s Metrostavem.

proč jste se rozhodl pracovat právě v Metrostavu?

Věřím domácím firmám, u kterých má management blízko k vlastníkům. Měl jsem to štěstí, že právě pro takové

společnosti jsem v minulosti pracoval, ať už na projektech

formulování a prosazení jejich strategie, organizačních

změn nebo zlepšení finančního řízení. Externě jsem tak

působil i několik let pro Metrostav. Při přímém oslovení

k intenzivnější spolupráci jsem proto neváhal. Poznal

jsem řadu manažerských týmů z jiných firem a při jejich

porovnání cítím právě v Metrostavu vysokou vnitřní sílu

a soudržnost. Udržet si ji i nadále bude pro nás všechny

rozhodující. Chci k tomu přispět.

Co konkrétně máte v Metrostavu na starosti?

Spolu s kolegy z úseků a divizí se staráme především

o podporu strategie společnosti, o organizaci firmy a interní pravidla jejího fungování. Ta popisují způsob práce,

jenž v Metrostavu vznikl díky přispění několika jeho

pracovních generací a jejich poučení z chyb i úspěchů.

Jsou společným aktivem firmy, sdílenou zkušeností, jak

nejlépe postupovat od získání zakázky přes její přípravu až

po úspěšnou realizaci. Za poslední roky jsme tato interní

pravidla v několika vlnách prověřili a zjednodušili. Přitom

jsme spolupracovali s projektovými týmy, úseky divizí

i centrálou. Myslím, že vzhledem k velikosti Metrostavu

jsou tato pravidla nastavena vyváženě a přiměřeně složitě.

Zesilující se výzvy vedení k jejich dodržování a disciplíně

nejsou obhajováním restrikcí či nařízení shůry. Jsou výzvou k respektování zkušeností, aby nedocházelo ke zbytečným chybám nebo jejich opakování.

Bude se nějak měnit organizace Metrostavu v souvislosti s připravovaným sestěhováním divizí a centrály?

Tím, že k sobě budeme mít blíž, máme velkou šanci

soustředit vybrané činnosti jednotlivých divizí a centrály

a provádět je z jednoho místa efektivněji. Jedná se zejména o podpůrné činnosti personálních a ekonomických

úseků, jako jsou personální služby, mzdové a provozní

účtárny, servis firemních informatiků, ale třeba i osobní

doprava. Většina těchto činností bude organizačně vyjmuta z divizí a se všemi povinnostmi přesunuta na centrálu pod správu příslušného výkonného ředitele. Vždy

však přitom musí být zachována garance kvality služby

bez ohledu na to, kdo ji poskytuje, zda divize, centrála,

nebo třeba dceřiná společnost Metrostavu. Pro některé

z kolegů budou tyto změny představovat nejen změnu

pracovního prostředí, ale také nové sousedy v kancelářích. Vím, že výkonní ředitelé věnovali a věnují plánování

těchto změn velkou pozornost. Tento bod se pravidelně

ocitá na programu jednání porad vedení. Pro všechny je

důležité, aby se lidé v novém sídle cítili dobře a vytvořili

spolu sehrané pracovní kolektivy.

Je Metrostav organizačně připravený pro plánované

vstupy na zahraniční trhy?

Organizace Metrostavu, založená na silných divizích, je

prověřena léty úspěšného působení na domácím trhu. Věřím, že tuto svou sílu a synergii v rámci své Skupiny uplatníme také na Slovensku, abychom jeho trh mohli sebejistě

označit za domácí. V dalším zahraničí máme především

šanci uplatnit kapacity našich vnitropodnikových technologií. Nad způsobem cesty do zahraničí je však zapotřebí

dosáhnout absolutní shody mezi centrálou a divizemi.

Především z důvodu vysokého rizika, které při tomto

podnikání negativně pocítilo již mnoho jiných stavebních

firem. Toto riziko lze snížit vhodnou organizací a způsobem práce, který si jistě osvojíme. Nelze jej ale eliminovat

úplně. Bude záležet především na tom, zda je překoná

naše víra v úspěch, naše odhodlání a naše pracovitost.