strana 3
ZPrAvodAjství Z diviZí
1
rezidence Pod ladronkou čeká na své obyvatele
po 16 měsících práce ukončili pracovníci Metrostavu
výstavbu rezidence pod ladronkou (foto č. 1). Jak už
název napovídá, vyrostla nedaleko pražského parku
ladronka na křižovatce ulic podbělohorská a pod stadiony a její stavbu řídil Ing. tomáš vašut z divize 3.
Rezidenci Pod Ladronkou tvoří dvě budovy, čtyřpodlažní a pětipodlažní, se společným podzemím a přízemím.
Podzemní podlaží vytvořila tzv. bílá vana – vodotěsná
železobetonová konstrukce, která nepotřebuje hydroizolaci, a lze proto ušetřit nejen za ni, ale i za její ochrannou
konstrukci. Menší je i rozsah výkopových prací. „Tuto
technologii jsme však zvolili zejména proto, že ji považujeme za bezpečnější. Pokud by navíc došlo k jakékoli její
poruše, víme přesně, kde sanovat,“ říká Ing. Vašut.
Při pohledu na hotovou rezidenci hned upoutají pozornost posuvné fasádní stínicí panely (foto č. 2), které jsou
dílem týmu Miloslava Novotného z divize 1. Díky nim si
budou moci obyvatelé ve svých bytech vytvořit příjemné
prostředí i v horkých letních dnech.
Při stavbě bytových objektů musí stavbaři počítat
i s klientskými změnami. Nevyhnuly se ani domu Pod
Ladronkou, kde se týkaly zhruba třetiny z celkového počtu
26 bytů. Někteří klienti si nechali vyměnit pouze zařizovací předměty nebo zvolili jiný druh podlahy, našly se ale
i náročnější požadavky. „Bourali jsme třeba příčky, aby
se zvětšil prostor, jinde klienti chtěli příčky umístit jinak
nebo jinam, aby změnili dispozici. Došlo i na spojení sou-
sedních bytů. Pro jednoho zákazníka jsme museli provést
přípravu pro audiosestavu v celém bytě a výjimkou nebylo
ani umístění klimatizace a podlahového topení tam, kde to
projekt nepředpokládal,“ vyjmenovává Ing. Vašut.
Součástí stavby byly i úpravy přilehlých komunikací
při zachování jejich hustého silničního provozu. Podbělohorskou ulici stavbaři rozšířili o jeden jízdní pruh kvůli
vjezdu do podzemních garáží rezidence. V ulici Pod Stadiony, kterou bylo také nutné částečně rozšířit, přesunuli
autobusovou zastávku. Jinak ale podle vedoucího projektu nešlo o nijak technicky složitou stavbu. Důraz spíš
musel klást na dobré zvládnutí detailů a rychlý postup
prací, aby stihl termín dokončení stavby. To se podařilo
a dnes již nic nebrání její bezproblémové kolaudaci.
na začátku února začal tým Ing. přemysla duška z divize 6 stavět v areálu Metrostavu v Horních počernicích
centrální archiv pro uložení dokladů všech společností
skupiny Metrostav. na jižní ploše, hned vedle místa,
kde na doposud nevyužívaných pozemcích byly nedávno vybudovány zpevněné plochy a jeřábová dráha pro
uskladnění konstrukcí provozu mostních technologií
divize 4, vyroste během půl roku obdélníková budova
s přístavkem pro strojovnu vzduchotechniky.
Dvoupodlažní objekt bude mít rozměry 43 x 14 m a bude dosahovat do výšky necelých osmi metrů. Jeho nosný
systém vytvoří kombinace železobetonového montovaného skeletu s vyzdívanými obvodovými a částečně i vnitřními cihelnými stěnami. Skelet složí řada dvoupodlažních
sloupů, osazených do kalichů a opatřených konzolami
na uložení průvlaků, a stropní desky z předpjatých panelů.
V té části, kde se budou nacházet prostory archivu,
bude fasáda převážně bez oken. Výraznějšími prvky obvodového pláště proto budou pouze okna a zastřešení nad
hlavním vstupem do provozní části (vizualizace) a únikové
schodiště včetně přiznané technologie vzduchotechniky
nad přístavkem strojovny. Pro odstíny fasády architekti
zvolili kombinaci tmavě červené a šedé, takže budova
bude ctít firemní barvy Metrostavu.
Z hlediska dispozice bude objekt rozdělen na dvě
části: archivní a provozní. V archivní části budou ve dvou
podlažích umístěny kompaktní posuvné regály. V provozní části najdou své umístění kanceláře pro všechny tři
zaměstnance, badatelna, nezbytné technické a hygienické
zázemí a příruční sklady. V patře provozní části budovy
budou vyčleněny dvě místnosti pro významné podnikové
archiválie firem Skupiny Metrostav umístěné do pevných
regálů. V archivu by jinak měly být uloženy osobní spisy
zaměstnanců, jako jsou mzdové a osobní listy, účetní
doklady a stavební dokumentace zahrnující mimo jiné
projektovou dokumentaci a stavební deníky.
„Téměř po dvou měsících prací máme dokončeny základové pasy a patky s kalichy,“ říká Ing. Dušek a dodává,
že hotové jsou i zděné obvodové a prefabrikované střední
svislé nosné konstrukce do 1. NP (foto). Stavbaři si kromě
výstavby dalších nosných prvků jistě bez problémů poradí
i s vnitřními rozvody, vnější areálovou přípojkou a napojením budovy na veškeré sítě a komunikace.
Stavba archivu by měla být dokončena v červenci, následně se budou do budovy přesouvat veškeré archiválie
z hloubětínského areálu U Elektry i z dalších archivů.
Martina vampulová, foto Josef Husák,
vizualizace archiv stavby
parametry Centrálního archivu Metrostavu:
Zastavěná plocha
626,5 m2
obestavěný prostor
5485 m3
Kapacita archivu
10 400 bm archiválií
počet stálých zaměstnanců
3
Martina vampulová, foto Josef Husák
stavba vytvoří i kulisy pro historický epos
2
Čím větší, těžší a složitější, tím lépe
provoz ocelových konstrukcí (oK) divize 3 umí ve výrobně v Horních počernicích vyrobit až 175 tun těžké či
40 m dlouhé mosty. pracovníci jeho střediska montáží
dokážou sestavit ocelové konstrukce od jednoduchých
až po ty nejmasivnější a mají za sebou i první montáže komplikovaných technologických celků. projektové
týmy ocelářů z divize 3 řídí zakázky po celé republice
a připravují se na vstup do zahraničí. aby provoz nepodlehl krizi, naučil se být konkurenceschopnější.
centrální archiv vyroste za šest měsíců
„Vloni jsme uspěli a hospodářské výsledky dokonce
přeplnili. I když jsme vyrobili třeba obří díly oblouku
Trojského mostu (foto) pro Metrostav, potvrdili jsme si,
že naše orientace na externí trh je dnes nezbytná,“ říká
náměstek ředitele divize 3 a vedoucí provozu OK Ing. Jiří
Vích. S poklesem počtu zahajovaných dopravních staveb
se totiž snižuje i množství ocelových mostů, jejichž výroba byla dřív hlavní náplní provozu. Zásobník jeho práce se
tak skládá po desítkách tun a ne po stovkách jako dřív.
Provoz OK má asi 160 zaměstnanců – půl na půl dělníků a techniků. Zahrnuje útvar obchodně-technické přípravy, středisko výroby a realizaci se 6 projektovými týmy
a střediskem montáží. Ve výrobně dnes jeho pracovníci
tvoří třeba konstrukce pro odsíření elektrárny Prunéřov,
pylony pro čelákovickou lávku a začínají vyrábět díly děčínského mostu. Pokračovat budou s výrobou pro Trojský
most, kam dodají chodníkové konzoly. Zámečníci a svářeči ze střediska montáží pracují zejména v kotelně prunéřovské elektrárny – demontáž a montáž kotlů tu znamená
odstranit na 15 000 tun starých konstrukcí a nahradit je
17 000 tunami nových. Projektové týmy řídí i práce v CTR
Nelahozeves, v mostárně MCE Slaný či Biocelu Paskov.
„Máme vysoce kvalifikované pracovníky – od přípravářů a statiků přes vedoucí projektů až po specializované
svářeče. Jsme primárně zaměření na výrobu a montáž
velkých a těžkých mostních dílců, pro které máme jako
jedni z mála u nás všechny potřebné certifikáty. Vzhledem
k omezení českých dopravních staveb se snažíme uspět
i ve výrobě či realizaci extrémně složitých průmyslových
zakázek zejména z energetiky. Postoupili jsme i v zahraničí. Nejvíc v Ázerbájdžánu, kde sledujeme třeba výstavbu
rafinerií,“ uzavírá Ing. Vích, který v blízké budoucnosti plánuje vylepšit práci provozu pořízením pilovrtacího centra
a sestavením útvaru centrální technické přípravy.
Mnoho objektů v památkově chráněném území terezínské pevnosti poničil nejen čas, ale v roce 2002 i tisíciletá povodeň, když město ležící u řeky ohře zaplavila
také voda z nedalekého labe. Jednou z pěti budov,
které se díky projektu na oživení historických památek
v dohledné době dočkají rekonstrukce, je empírová
jízdárna postavená v letech 1861–62 pro místní vojenskou posádku. letos v lednu jí začal vracet původní
vzhled tým Ing. petra Kolbábka z divize 8.
„Jednopodlažní nepodsklepená jízdárna má obdélníkový půdorys zhruba 57 x 22 m. Je památkově chráněná
zejména pro svůj skružový krov typu de l´Orme s rozponem přes 20,5 m (obr. č. 1), ale i kvůli své typologii –
u nás se jediná podobná stavba dochovala jen na náměstí
Republiky v Praze. Ani v celé Evropě mnoho podobných
staveb nenajdete,“ říká vedoucí projektu Ing. Kolbábek.
Stejně jako u každé jiné rekonstrukce i opravu terezínské jízdárny musí jeho tým provést pod dohledem památkářů velmi šetrně a staré konstrukce měnit za nové pouze
v nezbytně nutném rozsahu, aby byly v co největší míře
zachovány původní prvky stavby. „Vzhledem k tomu, že za
1
druhé světové války budova sloužila jako truhlárna a později jako sklad a řada jejích dřevěných prvků byla hodně
poničena nebo nahrazena novými, zapojíme do práce
i restaurátorský ateliér divize 9 Metrostavu. Provede pro
nás repliky původních oken a dveří, repasuje vchodový
portál, schodiště i zábradlí.“ Prvně ale musí divize 8 celý
objekt vyztužit, protože jeho cihelné obvodové zdivo je
vychýlené ze svislice, a opravit nosnou konstrukci krovu.
Až letos 20. listopadu rekonstrukce skončí, jízdárna
získá empírový vzhled podle původní dobové dokumentace (obr. č. 2) a opraveny budou i komunikace v jejím
nejbližším okolí. V hale bude obnovena jezdecká plocha
lemovaná dřevěným chodníkem nově doplněným stálou
výstavní expozicí zaměřenou na život ve vojenském táboře v 18. století. Původní ohřívárny pro vojenské jezdce
a jejich doprovod nahradí denní místnost s malou čajovou kuchyňkou a moderní sociální zázemí pro současné
jezdce a návštěvníky rekonstruované jízdárny. V patře se
otevře opravená galerie.
Jízdárna pak opět začne sloužit k drezuře koní a nácviku dobových jezdeckých formací, případně i k výcviku
členů klubu vojenské historie. Poskytne prostor také pro
další příležitostné kulturně-vzdělávací aktivity.
„Koncem května ale musíme práce na stavbě na
týden přerušit, protože dánský scenárista a režisér Ole
Bornedal si objekt vybral za kulisy pro natáčení scén ze
svého připravovaného celovečerního filmu a osmidílného
televizního seriálu s názvem 1864, který přiblíží období
dánsko-pruské války,“ prozrazuje na závěr Ing. Kolbábek.
Redakce se snaží, aby se další informace z terezínské
stavby objevily ve čtrnáctideníku Metrostav už v červnu
ve formě fotosloupku z natáčení.
–red–, dokumentace archiv stavby
2
Základem skružového krovu jsou skruže – obloukové
nosníky zpravidla sbité z prken. vzdálenost jejich vazeb
se pohybuje od 3 do 5 metrů. dřevěný podklad střechy
je na ně připevněn pomocí sloupů, kleštin a vzpěrek.
podle způsobu výroby rozeznáváme obyčejnou neboli
vyřezávanou skruž renesančního stavitele philiberta
de l´orme a skruž francouzského plukovníka emyho,
jejíž dřevo je ohýbané podle dřevěné šablony.
skruže mohou mít půlkruhový, úsečkový, eliptický,
parabolický nebo vlnitě prohnutý tvar, a proto se
využívaly hlavně pro krovy cibulovitých věží a kopulí.