strana 3

ZPrAvodAjství Z diviZí

1

rezidence Pod ladronkou čeká na své obyvatele

po 16 měsících práce ukončili pracovníci Metrostavu

výstavbu rezidence pod ladronkou (foto č. 1). Jak už

název napovídá, vyrostla nedaleko pražského parku

ladronka na křižovatce ulic podbělohorská a pod stadiony a její stavbu řídil Ing. tomáš vašut z divize 3.

Rezidenci Pod Ladronkou tvoří dvě budovy, čtyřpodlažní a pětipodlažní, se společným podzemím a přízemím.

Podzemní podlaží vytvořila tzv. bílá vana – vodotěsná

železobetonová konstrukce, která nepotřebuje hydroizolaci, a lze proto ušetřit nejen za ni, ale i za její ochrannou

konstrukci. Menší je i  rozsah výkopových prací. „Tuto

technologii jsme však zvolili zejména proto, že ji považujeme za bezpečnější. Pokud by navíc došlo k jakékoli její

poruše, víme přesně, kde sanovat,“ říká Ing. Vašut.

Při pohledu na hotovou rezidenci hned upoutají pozornost posuvné fasádní stínicí panely (foto č. 2), které jsou

dílem týmu Miloslava Novotného z divize 1. Díky nim si

budou moci obyvatelé ve svých bytech vytvořit příjemné

prostředí i v horkých letních dnech.

Při stavbě bytových objektů musí stavbaři počítat

i  s  klientskými změnami. Nevyhnuly se ani domu Pod

Ladronkou, kde se týkaly zhruba třetiny z celkového počtu

26 bytů. Někteří klienti si nechali vyměnit pouze zařizovací předměty nebo zvolili jiný druh podlahy, našly se ale

i  náročnější požadavky. „Bourali jsme třeba příčky, aby

se zvětšil prostor, jinde klienti chtěli příčky umístit jinak

nebo jinam, aby změnili dispozici. Došlo i na spojení sou-

sedních bytů. Pro jednoho zákazníka jsme museli provést

přípravu pro audiosestavu v celém bytě a výjimkou nebylo

ani umístění klimatizace a podlahového topení tam, kde to

projekt nepředpokládal,“ vyjmenovává Ing. Vašut.

Součástí stavby byly i úpravy přilehlých komunikací

při zachování jejich hustého silničního provozu. Podbělohorskou ulici stavbaři rozšířili o jeden jízdní pruh kvůli

vjezdu do podzemních garáží rezidence. V ulici Pod Stadiony, kterou bylo také nutné částečně rozšířit, přesunuli

autobusovou zastávku. Jinak ale podle vedoucího projektu nešlo o nijak technicky složitou stavbu. Důraz spíš

musel klást na  dobré zvládnutí detailů a  rychlý postup

prací, aby stihl termín dokončení stavby. To se podařilo

a dnes již nic nebrání její bezproblémové kolaudaci.

na začátku února začal tým Ing. přemysla duška z divize 6 stavět v areálu Metrostavu v Horních počernicích

centrální archiv pro uložení dokladů všech společností

skupiny Metrostav. na  jižní ploše, hned vedle místa,

kde na doposud nevyužívaných pozemcích byly nedávno vybudovány zpevněné plochy a jeřábová dráha pro

uskladnění konstrukcí provozu mostních technologií

divize 4, vyroste během půl roku obdélníková budova

s přístavkem pro strojovnu vzduchotechniky.

Dvoupodlažní objekt bude mít rozměry 43 x 14 m a bude dosahovat do výšky necelých osmi metrů. Jeho nosný

systém vytvoří kombinace železobetonového montovaného skeletu s vyzdívanými obvodovými a částečně i vnitřními cihelnými stěnami. Skelet složí řada dvoupodlažních

sloupů, osazených do  kalichů a opatřených  konzolami

na uložení průvlaků, a stropní desky z předpjatých panelů.

V  té části, kde se budou nacházet prostory archivu,

bude fasáda převážně bez oken. Výraznějšími prvky obvodového pláště proto budou pouze okna a zastřešení nad

hlavním vstupem do provozní části (vizualizace) a únikové

schodiště včetně přiznané technologie vzduchotechniky

nad přístavkem strojovny. Pro odstíny fasády architekti

zvolili kombinaci tmavě červené a  šedé, takže budova

bude ctít firemní barvy Metrostavu.

Z  hlediska dispozice bude objekt rozdělen na  dvě

části: archivní a provozní. V archivní části budou ve dvou

podlažích umístěny kompaktní posuvné regály. V  provozní části najdou své umístění kanceláře pro všechny tři

zaměstnance, badatelna, nezbytné technické a hygienické

zázemí a příruční sklady. V patře provozní části budovy

budou vyčleněny dvě místnosti pro významné podnikové

archiválie firem Skupiny Metrostav umístěné do pevných

regálů. V archivu by jinak měly být uloženy osobní spisy

zaměstnanců, jako jsou mzdové a  osobní listy, účetní

doklady a  stavební dokumentace zahrnující mimo jiné

projektovou dokumentaci a stavební deníky.

„Téměř po dvou měsících prací máme dokončeny základové pasy a patky s kalichy,“ říká Ing. Dušek a dodává,

že hotové jsou i zděné obvodové a prefabrikované střední

svislé nosné konstrukce do 1. NP (foto). Stavbaři si kromě

výstavby dalších nosných prvků jistě bez problémů poradí

i s vnitřními rozvody, vnější areálovou přípojkou a napojením budovy na veškeré sítě a komunikace.

Stavba archivu by měla být dokončena v červenci, následně se budou do budovy přesouvat veškeré archiválie

z hloubětínského areálu U Elektry i z dalších archivů.

Martina vampulová, foto Josef Husák,

vizualizace archiv stavby

parametry Centrálního archivu Metrostavu:

Zastavěná plocha

626,5 m2

obestavěný prostor

5485 m3

Kapacita archivu

10 400 bm archiválií

počet stálých zaměstnanců

3

Martina vampulová, foto Josef Husák

stavba vytvoří i kulisy pro historický epos

2

Čím větší, těžší a složitější, tím lépe

provoz ocelových konstrukcí (oK) divize 3 umí ve  výrobně v Horních počernicích vyrobit až 175 tun těžké či

40 m dlouhé mosty. pracovníci jeho střediska montáží

dokážou sestavit ocelové konstrukce od jednoduchých

až po ty nejmasivnější a mají za sebou i první montáže komplikovaných technologických celků. projektové

týmy ocelářů z divize 3 řídí zakázky po celé republice

a připravují se na vstup do zahraničí. aby provoz nepodlehl krizi, naučil se být konkurenceschopnější.

centrální archiv vyroste za šest měsíců

„Vloni jsme uspěli a  hospodářské výsledky dokonce

přeplnili. I  když jsme vyrobili třeba obří díly oblouku

Trojského mostu (foto) pro Metrostav, potvrdili jsme si,

že naše orientace na externí trh je dnes nezbytná,“ říká

náměstek ředitele divize 3 a vedoucí provozu OK Ing. Jiří

Vích. S poklesem počtu zahajovaných dopravních staveb

se totiž snižuje i množství ocelových mostů, jejichž výroba byla dřív hlavní náplní provozu. Zásobník jeho práce se

tak skládá po desítkách tun a ne po stovkách jako dřív.

Provoz OK má asi 160 zaměstnanců – půl na půl dělníků a techniků. Zahrnuje útvar obchodně-technické přípravy, středisko výroby a realizaci se 6 projektovými týmy

a střediskem montáží. Ve výrobně dnes jeho pracovníci

tvoří třeba konstrukce pro odsíření elektrárny Prunéřov,

pylony pro čelákovickou lávku a začínají vyrábět díly děčínského mostu. Pokračovat budou s výrobou pro Trojský

most, kam dodají chodníkové konzoly. Zámečníci a svářeči ze střediska montáží pracují zejména v kotelně prunéřovské elektrárny – demontáž a montáž kotlů tu znamená

odstranit na 15 000 tun starých konstrukcí a nahradit je

17 000 tunami nových. Projektové týmy řídí i práce v CTR

Nelahozeves, v mostárně MCE Slaný či Biocelu Paskov.

„Máme vysoce kvalifikované pracovníky – od přípravářů a statiků přes vedoucí projektů až po specializované

svářeče. Jsme primárně zaměření na  výrobu a  montáž

velkých a  těžkých mostních dílců, pro které máme jako

jedni z mála u nás všechny potřebné certifikáty. Vzhledem

k omezení českých dopravních staveb se snažíme uspět

i ve výrobě či realizaci extrémně složitých průmyslových

zakázek zejména z energetiky. Postoupili jsme i v zahraničí. Nejvíc v Ázerbájdžánu, kde sledujeme třeba výstavbu

rafinerií,“ uzavírá Ing. Vích, který v blízké budoucnosti plánuje vylepšit práci provozu pořízením pilovrtacího centra

a sestavením útvaru centrální technické přípravy.

Mnoho objektů v památkově chráněném území terezínské pevnosti poničil nejen čas, ale v roce 2002 i tisíciletá povodeň, když město ležící u řeky ohře zaplavila

také voda z nedalekého labe. Jednou z  pěti budov,

které se díky projektu na oživení historických památek

v  dohledné době dočkají rekonstrukce, je empírová

jízdárna postavená v letech 1861–62 pro místní vojenskou posádku. letos v  lednu jí začal vracet původní

vzhled tým Ing. petra Kolbábka z divize 8.

„Jednopodlažní nepodsklepená jízdárna má obdélníkový půdorys zhruba 57 x 22 m. Je památkově chráněná

zejména pro svůj skružový krov typu de l´Orme s  rozponem přes 20,5 m (obr. č. 1), ale i kvůli své typologii –

u nás se jediná podobná stavba dochovala jen na náměstí

Republiky v Praze. Ani v celé Evropě mnoho podobných

staveb nenajdete,“ říká vedoucí projektu Ing. Kolbábek.

Stejně jako u každé jiné rekonstrukce i opravu terezínské jízdárny musí jeho tým provést pod dohledem památkářů velmi šetrně a staré konstrukce měnit za nové pouze

v nezbytně nutném rozsahu, aby byly v co největší míře

zachovány původní prvky stavby. „Vzhledem k tomu, že za

1

druhé světové války budova sloužila jako truhlárna a později jako sklad a řada jejích dřevěných prvků byla hodně

poničena nebo nahrazena novými, zapojíme do práce

i restaurátorský ateliér divize 9 Metrostavu. Provede pro

nás repliky původních oken a dveří, repasuje vchodový

portál, schodiště i zábradlí.“ Prvně ale musí divize 8 celý

objekt vyztužit, protože jeho cihelné obvodové zdivo je

vychýlené ze svislice, a opravit nosnou konstrukci krovu.

Až letos 20. listopadu rekonstrukce skončí, jízdárna

získá empírový vzhled podle původní dobové dokumentace (obr. č.  2) a opraveny budou i komunikace v jejím

nejbližším okolí. V hale bude obnovena jezdecká plocha

lemovaná dřevěným chodníkem nově doplněným stálou

výstavní expozicí zaměřenou na život ve vojenském táboře v 18. století. Původní ohřívárny pro vojenské jezdce

a jejich doprovod nahradí denní místnost s malou čajovou kuchyňkou a moderní sociální zázemí pro současné

jezdce a návštěvníky rekonstruované jízdárny. V patře se

otevře opravená galerie.

Jízdárna pak opět začne sloužit k drezuře koní a nácviku dobových jezdeckých formací, případně i k výcviku

členů klubu vojenské historie. Poskytne prostor také pro

další příležitostné kulturně-vzdělávací aktivity.

„Koncem května ale musíme práce na stavbě na

týden přerušit, protože dánský scenárista a režisér Ole

Bornedal si objekt vybral za kulisy pro natáčení scén ze

svého připravovaného celovečerního filmu a osmidílného

televizního seriálu s  názvem 1864, který přiblíží období

dánsko-pruské války,“ prozrazuje na závěr Ing. Kolbábek.

Redakce se snaží, aby se další informace z terezínské

stavby objevily ve čtrnáctideníku Metrostav už v červnu

ve formě fotosloupku z natáčení.

–red–, dokumentace archiv stavby

2

Základem skružového krovu jsou skruže – obloukové

nosníky zpravidla sbité z prken. vzdálenost jejich vazeb

se pohybuje od 3 do 5 metrů. dřevěný podklad střechy

je na ně připevněn pomocí sloupů, kleštin a vzpěrek.

podle způsobu výroby rozeznáváme obyčejnou neboli

vyřezávanou skruž renesančního stavitele philiberta

de l´orme a skruž francouzského plukovníka emyho,

jejíž dřevo je ohýbané podle dřevěné šablony.

skruže mohou mít půlkruhový, úsečkový, eliptický,

parabolický nebo vlnitě prohnutý tvar, a proto se

využívaly hlavně pro krovy cibulovitých věží a kopulí.