strana 2
Úspěšný a hezký den
Ptáme se
V sobotu 16. dubna, kdy Metrostav Development uspořádal den otevřených dveří na stavbě alfarezidence
v Praze na Žižkově, panovalo skvělé počasí i nálada.
Na prohlídku hrubé stavby alfarezidence (foto č. 1) –
první části rezidenčního parku Na Vackově – a na setkání
i utkání s desetibojařem Romanem Šebrlem – alfiádu
– přišlo téměř sto dětí a dospělých. Byli mezi nimi i zá
jemci o nové bydlení. „Při exkurzi po stavbě (foto č. 2) si
prohlédli jednu čtveřici domů,“ vysvětlila PR manažerka
Metrostavu Development Martina Huclová. „Zatím ještě
nevíme, kolik z našich dubnových hostů si v alfarezidenci
byt opravdu koupí. Minimálně pět z nich však o něj proje
vilo opravdu velký zájem a to považujeme za úspěch.“
Ing. Vladimíra Veverky,
tajemníka Metrostavu
Jedinou viditelnou částí Blanky bude most
1
2
Magnetem krásného dne byla přítomnost našeho
nejlepšího atleta, desetibojaře Romana Šebrleho. Přivedl
s sebou i bývalého kolegu a dnes trenéra Roberta Změlíka.
Společně totiž připravují pro děti a školy soutěž nazvanou
Odznak všestrannosti olympijských vítězů (OVOV), jejímž
partnerem jsou i naši developeři. Část OVOV si na alfiádě
děti i dospělí vyzkoušeli. Všichni přítomní mohli soutěžit
ve čtyřech kategoriích a disciplínách a tři nejlepší výsled
ky z nich se jim sčítaly do trojboje. Hod medicinbalem se
dařil spíš klukům a mužům (foto č. 3), stejně jako kliky
a trojskok. O podpis Romana Šebrleho však měly větší
zájem dívky a ženy (foto č. 4), které také lépe skákaly přes
švihadlo (foto č. 5). I když předváděné výkony byly velmi
sportovní, vítězem byl každý, kdo 16. dubna na alfiádu
přišel – děti, dospělí, naši developeři a Robert Změlík,
který medicinbalem hodil dál než Roman Šebrle.
3
4
5
Metrostav_07_2011.indd 2
Poslední zahájenou stavbou z části Městského okruhu,
která se nazývá tunelový komplex Blanka, je Trojský
most. Na rozdíl od jejích jiných úseků, které ve výsledku zmizí pod zemí, bude velmi dobře viditelný a vytvoří
novou dominantu Trojské kotliny. Na jeho vzhled proto
investor kladl velký důraz a návrh přemostění vzešel
z architektonicko-konstrukční soutěže, kterou vypsal
Magistrát hl. města Prahy. Na tom, aby se most už brzy
začal podobat vizualizaci, dnes pracuje společný tým
našich divizí 5 a 2 pod vedením Bc. Alexandra Tvrze.
„Výstavba Trojského mostu začala později, než jsme
předpokládali. Nestaví se totiž v podobě, jak byl navržen
při projektu Blanky, ale podle vítězného návrhu z pozdější
soutěže a musel se celý přeprojektovat,“ vysvětlil Alexan
dr Tvrz. „Původní most měl mít železobetonovou mostov
ku zavěšenou pomocí ocelových závěsů na excentricky
umístěném šikmém pylonu. Ten měl být založený v korytě
řeky a překlenoval by vozovku jako parabolická brána.“
Most, který v současnosti roste z Holešovic do Troje,
navrhli inženýři a architekti Jiří Petrák, Ladislav Šašek,
Roman Koucký a Libor Kábrt. Jeho charakteristickým
znakem bude nízký síťový oblouk, který bude na koncích
rozkročený přes tramvajovou trať (vizualizace). Překlene
celé koryto řeky, bude proto asi 200 dlouhý, a dosáh
m
ne nejvýš 34 metrů nad maximální plavební hladinu.
Konstrukce oblouku budou ocelobetonové plnostěné,
na nich bude na síťově uspořádaných táhlech zavěšena
dolní mostovka z prefabrikovaných příčníků a monolitické
desky. Šířku mostu – 36 – složí dva pruhy pro každý
m
jízdní směr, tramvajové koleje, chodníky a cyklostezka.
Na hlavní most naváže na trojském břehu 40m inundační
– jednopolový monolitický trámový s horní mostovkou.
„Most, pro nějž veškerou ocel dodají oceláři z Me
trostavu, postavíme na provizorní příhradové konstrukci,
kterou na konci stavby demontujeme,“ popisuje Alexandr
Tvrz. „Její jednotlivé části sestavujeme ve výrobně na ho
lešovickém břehu, kde k nim přiděláváme čtyři betonové
příčníky. Šestnáctimetrový díl potom vysunujeme nad
Vltavu (foto). Výsunů bude celkem 13 a my jsme nedávno
provedli šestý. Mostovku vybetonujeme také ve 13 eta
pách a teprve pak na ní postavíme oblouk. Na trojském
břehu máme hotovou i opěru a pilíř s osazenými ložisky
pro inundační most, jehož bednění právě sestavujeme.“
vizualizace w w w.tunelblanka.cz
Příprava personálu pro práci v zahraničí
Metrostav v posledních letech pracoval v Německu,
na Slovensku, v Chorvatsku, na Islandu a dnes působí
ve Finsku. Vzhledem k očekávanému vývoji českého
stavebního trhu se po zakázkách v zahraničí bude naše
společnost ohlížet stále častěji. Jak se na ně připravit
v oblasti personálu, přiblížil na TEK 2011 Ing. Aleš
Richter, vedoucí zahraničního podnikání divize 5.
„Zúčastnil jsem se výstavby tunelů na Islandu a při
shrnutí poznatků o přípravě týmů pro podobné zakázky
ve velké míře vycházím z osobních zkušeností,“ uvedl
Ing. Richter. „Pro úspěch projektu v cizině je nezbytné zís
kat v regionu kvalitního obchodního partnera a mít tým,
který je připraven, schopen a ochoten zakázku realizovat.
Sestavit jej však není snadné, protože se na něj kladou
mnohem větší nároky než na ten, který pracuje v ČR. Musí
se totiž poskládat tak, aby pracoval jako celek a fungoval
i v osobních vztazích. Lidé v něm budou po několik mě
síců vzdáleni od domova i několik set kilometrů. To klade
na zaměstnance nároky, které nemusí každý unést.“
Základním krokem při přípravě personálu na zahranič
ní zakázku je sestavení funkčního organizačního schématu
a jeho naplnění vhodnými uchazeči. Je nutné stanovit stří
dání lidí, určit jejich náhradníky a jmenovat osoby, které
budou tým podporovat z domácího prostředí. Na činnost
v zahraničí se všichni musí připravit po stránce profesní,
jazykové i personální – sem třeba spadá stanovení způso
bů odměňování, zpracování mezd či dodatků pracovních
smluv. Neméně důležitými faktory jsou i zdravotní přípra
va, obstarání potřebných dokladů, registrace pracovníků
podle místních předpisů, spolupráce s odbory, uzavření
pojištění, vytipování dopravy, zajištění komunikace s do
movem a obstarání kvalitního ubytování a stravy.
Obzvlášť velkou pozornost je nutné věnovat sesta
vení vrcholového managamentu projektu, nejlépe podle
osobních zkušeností. Musí totiž nejen zvládat práci, ale
být kdykoliv připraveni pomáhat ostatním. „Mohu potvr
dit, že jako člen vedení týmu se nad rámec pracovních
povinností zároveň automaticky stáváte i tlumočníkem,
zdravotníkem, průvodcem, poradcem pro rodinné vztahy,
důvěrníkem a psychologem,“ vzpomněl Ing. Richter.
Vzhledem k vysokým nárokům na techniky je hranice
maximální délky jejich působení na zahraniční zakázce
okolo tří let. Proto je nutné zajistit obměnu projekto
vých týmů postupným začleňováním nových pracovní
ků, zejména absolventů. Jejich zaškolování však přináší
zvýšené požadavky na mzdové náklady a to by mělo být
zohledněno. „I když práce v zahraničí představuje velký
zásah do soukromého života, je to drahocenná zkušenost,
kterou si jako svoji devízu ponesete po zbytek své profesní
kariéry. Vřele vám ji doporučuji,“ uzavřel Ing. Richter.
Na Islandu (foto) se během čtyř let vystřídalo celkem
120 našich zaměstnanců. Dělnický personál tam
pracoval 8 týdnů a 4 týdny byl doma. Technici byli na
Islandu 10 týdnů a doma jen dva. Doprava mezi místem
práce a Prahou probíhala letecky a autobusem, jedna
cesta trvala přes 20 hodin. Čtyři zaměstnanci zůstali
na Islandu žít natrvalo a už se jim narodily i dvě děti.
Ke kolegům, kteří si pamatují začátky naší společnosti, patří i Ing. Vladimír Veverka. Po absolvování
stavební fakulty ČVUT v Praze totiž do prvního zaměstnání nastoupil už v roce 1956. Od té doby se několikrát
změnilo jméno firmy, pro kterou pracoval. Lidé kolem
něj se však střídali jen přirozeným během času.
Po studiu vodohospodářských staveb jste rovnou zamířil na staveniště vodního díla Orlík. Jak na něj a své
tehdejší začátky vzpomínáte?
S kamarády z vysoké školy jsme sice snili o práci na stav
bě Asuánské přehrady, když se to však ukázalo jako ne
reálné, vybrali jsme si za působiště naše největší vodní
dílo – přehradu Orlík – jejíž stavba právě začínala. Byla to
léta, na která vzpomínám vůbec nejraději. Žili jsme u vo
dy, v nedotčené přírodě a byli jsme dobrá parta. Můj první
úkol byl zavést na stavbě výrobu svařovaných armokošů,
které by urychlily provedení velikého objemu železářských
prací a měly se u nás použít poprvé v republice. Největší
z armokošů dosahovaly váhy až 20 tun a pro manipulaci
s nimi jsem navrhl unikátní portálový jeřáb vyrobený ze
dřeva! Asi se povedl, protože po dokončení Orlíku sloužil
i při stavbě vodního díla Nechranice.
Kudy vás dál vedl čas?
Po dokončení orlické přehrady jsem byl převelen do Pra
hy. Několik měsíců jsem dělal výrobního inspektora Vod
ních staveb, ale to se mi moc nelíbilo, chtěl jsem zpátky
na stavbu. A tak jsem se dostal k budování labského
jezu ve Štětí. Práce se mi líbila, ale nedokončil jsem ji.
Reorganizace v roce 1969 mě totiž zavedla zpátky do zá
vodu 04 Praha – Metro, kde jsem dostal na starost velké
subdodavatele pražské podzemní dráhy. Prostředníka
mezi nimi a investorem jsem dělal i v roce 1970 jako za
městnanec Generálního dodavatelství metra.
Ve stejné pozici jste od roku 1971 mnoho let pracoval
i v národním podniku Metrostav. Co bylo potom?
Po několikaleté mezihře, kdy jsem měl na starosti veškeré
subdodávky, si mě roce 1988 tehdejší ředitel Ing. Jindřich
Hess – dnes předseda dozorčí rady – vybral za svého
technického asistenta. Pomáhal jsem mu s podklady, když
se na přelomu let 1990 a 1991 Metrostav transformoval
na akciovou společnost. A i potom se toho dělo dost.
Chystal jsem mimo jiné materiály pro přechod na divizní
uspořádání, staral se o emise akcií Metrostavu, důsledky
kuponové privatizace, navýšení základního kapitálu, za
řizoval vstup na burzu, plnění jejích požadavků i odchod
z ní. Připravoval jsem a organizoval také dvě due diligence
– hloubkové a komplexní prověrky podniku – při prodeji
hlavního balíku akcií společnosti. Sestavil jsem k vydání
i všechny výroční zprávy Metrostavu, které vznikly od
roku 1991. Díky nutné spolupráci s právníky jsem se tak
za pochodu zčásti vyučil i jejich profesi, a proto se i dnes,
jako tajemník společnosti, starám o vše, co naše firma
musí činit podle obchodního zákoníku i jiných zákonů
a vyhlášek, které se navíc neustále mění.
Připravil jste a vedl už také 23 valných hromad naší
společnosti. Jak se těšíte na tu letošní?
V důsledku loňské změny formy cenných papírů z akcií
znějících na majitele na akcie znějící na jméno jsme byli
nuceni na letošní valnou hromadu všechny akcionáře po
zvat dopisem. Přemýšlím teď proto nejvíc nad tím, kolik ze
současných 4 480 akcionářů v pátek 6. května do centrály
Metrostavu přijde a jak se sem vejdou.
V naší společnosti už dlouho pracuje i jedna z vašich
dvou dcer. Co pro vás Metrostav vlastně znamená?
Mám k němu velmi úzkou vazbu, vždyť vlastně od začátku
v postatě pracuji ve stále stejném, i když v průběhu let
postupně obměňovaném kolektivu. Každý neúspěch firmy
či její kritika v médiích se mě proto velmi dotýkají; skoro
jako kdyby se mluvilo o mé vlastní rodině. Stejně tak se
ale raduji ze všech úspěchů společnosti. Když se ohléd
nu do historie, dělal jsem už v životě ledacos – a téměř
všechno mě bavilo! Čtyřicet let Metrostavu je i čtyřicet let
mého života a za ten mám Metrostav rád.
27.4.11 15:49