Strana 2

strana 2

Úspěšný a hezký den

Ptáme se

V sobotu 16. dubna, kdy Metrostav Development uspořádal den otevřených dveří na stavbě alfarezidence

v Praze na Žižkově, panovalo skvělé počasí i nálada.

Na prohlídku hrubé stavby alfarezidence (foto č. 1) –

první části rezidenčního parku Na Vackově – a na setkání

i utkání s desetibojařem Romanem Šebrlem – alfiádu

– přišlo téměř sto dětí a dospělých. Byli mezi nimi i zá

jemci o nové bydlení. „Při exkurzi po stavbě (foto č. 2) si

prohlédli jednu čtveřici domů,“ vysvětlila PR manažerka

Metrostavu Development Martina Huclová. „Zatím ještě

nevíme, kolik z našich dubnových hostů si v alfarezidenci

byt opravdu koupí. Minimálně pět z nich však o něj proje

vilo opravdu velký zájem a to považujeme za úspěch.“

Ing. Vladimíra Veverky,

tajemníka Metrostavu

Jedinou viditelnou částí Blanky bude most

Magnetem krásného dne byla přítomnost našeho

nejlepšího atleta, desetibojaře Romana Šebrleho. Přivedl

s sebou i bývalého kolegu a dnes trenéra Roberta Změlíka.

Společně totiž připravují pro děti a školy soutěž nazvanou

Odznak všestrannosti olympijských vítězů (OVOV), jejímž

partnerem jsou i naši developeři. Část OVOV si na alfiádě

děti i dospělí vyzkoušeli. Všichni přítomní mohli soutěžit

ve čtyřech kategoriích a disciplínách a tři nejlepší výsled

ky z nich se jim sčítaly do trojboje. Hod medicinbalem se

dařil spíš klukům a mužům (foto č. 3), stejně jako kliky

a trojskok. O podpis Romana Šebrleho však měly větší

zájem dívky a ženy (foto č. 4), které také lépe skákaly přes

švihadlo (foto č. 5). I když předváděné výkony byly velmi

sportovní, vítězem byl každý, kdo 16. dubna na alfiádu

přišel – děti, dospělí, naši developeři a Robert Změlík,

který medicinbalem hodil dál než Roman Šebrle.

Metrostav_07_2011.indd 2

Poslední zahájenou stavbou z části Městského okruhu,

která se nazývá tunelový komplex Blanka, je Trojský

most. Na rozdíl od jejích jiných úseků, které ve výsledku zmizí pod zemí, bude velmi dobře viditelný a vytvoří

novou dominantu Trojské kotliny. Na jeho vzhled proto

investor kladl velký důraz a návrh přemostění vzešel

z architektonicko-konstrukční soutěže, kterou vypsal

Magistrát hl. města Prahy. Na tom, aby se most už brzy

začal podobat vizualizaci, dnes pracuje společný tým

našich divizí 5 a 2 pod vedením Bc. Alexandra Tvrze.

„Výstavba Trojského mostu začala později, než jsme

předpokládali. Nestaví se totiž v podobě, jak byl navržen

při projektu Blanky, ale podle vítězného návrhu z pozdější

soutěže a musel se celý přeprojektovat,“ vysvětlil Alexan

dr Tvrz. „Původní most měl mít železobetonovou mostov

ku zavěšenou pomocí ocelových závěsů na excentricky

umístěném šikmém pylonu. Ten měl být založený v korytě

řeky a překlenoval by vozovku jako parabolická brána.“

Most, který v současnosti roste z Holešovic do Troje,

navrhli inženýři a architekti Jiří Petrák, Ladislav Šašek,

Roman Koucký a Libor Kábrt. Jeho charakteristickým

znakem bude nízký síťový oblouk, který bude na koncích

rozkročený přes tramvajovou trať (vizualizace). Překlene

celé koryto řeky, bude proto asi 200 m dlouhý, a dosáh

ne nejvýš 34 metrů nad maximální plavební hladinu.

Konstrukce oblouku budou ocelobetonové plnostěné,

na nich bude na síťově uspořádaných táhlech zavěšena

dolní mostovka z prefabrikovaných příčníků a monolitické

desky. Šířku mostu – 36 m – složí dva pruhy pro každý

jízdní směr, tramvajové koleje, chodníky a cyklostezka.

Na hlavní most naváže na trojském břehu 40m inundační

– jednopolový monolitický trámový s horní mostovkou.

„Most, pro nějž veškerou ocel dodají oceláři z Me

trostavu, postavíme na provizorní příhradové konstrukci,

kterou na konci stavby demontujeme,“ popisuje Alexandr

Tvrz. „Její jednotlivé části sestavujeme ve výrobně na ho

lešovickém břehu, kde k nim přiděláváme čtyři betonové

příčníky. Šestnáctimetrový díl potom vysunujeme nad

Vltavu (foto). Výsunů bude celkem 13 a my jsme nedávno

provedli šestý. Mostovku vybetonujeme také ve 13 eta

pách a teprve pak na ní postavíme oblouk. Na trojském

břehu máme hotovou i opěru a pilíř s osazenými ložisky

pro inundační most, jehož bednění právě sestavujeme.“

vizualizace w w w.tunelblanka.cz

Příprava personálu pro práci v zahraničí

Metrostav v posledních letech pracoval v Německu,

na Slovensku, v Chorvatsku, na Islandu a dnes působí

ve Finsku. Vzhledem k očekávanému vývoji českého

stavebního trhu se po zakázkách v zahraničí bude naše

společnost ohlížet stále častěji. Jak se na ně připravit

v oblasti personálu, přiblížil na TEK 2011 Ing. Aleš

Richter, vedoucí zahraničního podnikání divize 5.

„Zúčastnil jsem se výstavby tunelů na Islandu a při

shrnutí poznatků o přípravě týmů pro podobné zakázky

ve velké míře vycházím z osobních zkušeností,“ uvedl

Ing. Richter. „Pro úspěch projektu v cizině je nezbytné zís

kat v regionu kvalitního obchodního partnera a mít tým,

který je připraven, schopen a ochoten zakázku realizovat.

Sestavit jej však není snadné, protože se na něj kladou

mnohem větší nároky než na ten, který pracuje v ČR. Musí

se totiž poskládat tak, aby pracoval jako celek a fungoval

i v osobních vztazích. Lidé v něm budou po několik mě

síců vzdáleni od domova i několik set kilometrů. To klade

na zaměstnance nároky, které nemusí každý unést.“

Základním krokem při přípravě personálu na zahranič

ní zakázku je sestavení funkčního organizačního schématu

a jeho naplnění vhodnými uchazeči. Je nutné stanovit stří

dání lidí, určit jejich náhradníky a jmenovat osoby, které

budou tým podporovat z domácího prostředí. Na činnost

v zahraničí se všichni musí připravit po stránce profesní,

jazykové i personální – sem třeba spadá stanovení způso

bů odměňování, zpracování mezd či dodatků pracovních

smluv. Neméně důležitými faktory jsou i zdravotní přípra

va, obstarání potřebných dokladů, registrace pracovníků

podle místních předpisů, spolupráce s odbory, uzavření

pojištění, vytipování dopravy, zajištění komunikace s do

movem a obstarání kvalitního ubytování a stravy.

Obzvlášť velkou pozornost je nutné věnovat sesta

vení vrcholového managamentu projektu, nejlépe podle

osobních zkušeností. Musí totiž nejen zvládat práci, ale

být kdykoliv připraveni pomáhat ostatním. „Mohu potvr

dit, že jako člen vedení týmu se nad rámec pracovních

povinností zároveň automaticky stáváte i tlumočníkem,

zdravotníkem, průvodcem, poradcem pro rodinné vztahy,

důvěrníkem a psychologem,“ vzpomněl Ing. Richter.

Vzhledem k vysokým nárokům na techniky je hranice

maximální délky jejich působení na zahraniční zakázce

okolo tří let. Proto je nutné zajistit obměnu projekto

vých týmů postupným začleňováním nových pracovní

ků, zejména absolventů. Jejich zaškolování však přináší

zvýšené požadavky na mzdové náklady a to by mělo být

zohledněno. „I když práce v zahraničí představuje velký

zásah do soukromého života, je to drahocenná zkušenost,

kterou si jako svoji devízu ponesete po zbytek své profesní

kariéry. Vřele vám ji doporučuji,“ uzavřel Ing. Richter.

Na Islandu (foto) se během čtyř let vystřídalo celkem

120 našich zaměstnanců. Dělnický personál tam

pracoval 8 týdnů a 4 týdny byl doma. Technici byli na

Islandu 10 týdnů a doma jen dva. Doprava mezi místem

práce a Prahou probíhala letecky a autobusem, jedna

cesta trvala přes 20 hodin. Čtyři zaměstnanci zůstali

na Islandu žít natrvalo a už se jim narodily i dvě děti.

Ke kolegům, kteří si pamatují začátky naší společnosti, patří i Ing. Vladimír Veverka. Po absolvování

stavební fakulty ČVUT v Praze totiž do prvního zaměstnání nastoupil už v roce 1956. Od té doby se několikrát

změnilo jméno firmy, pro kterou pracoval. Lidé kolem

něj se však střídali jen přirozeným během času.

Po studiu vodohospodářských staveb jste rovnou zamířil na staveniště vodního díla Orlík. Jak na něj a své

tehdejší začátky vzpomínáte?

S kamarády z vysoké školy jsme sice snili o práci na stav

bě Asuánské přehrady, když se to však ukázalo jako ne

reálné, vybrali jsme si za působiště naše největší vodní

dílo – přehradu Orlík – jejíž stavba právě začínala. Byla to

léta, na která vzpomínám vůbec nejraději. Žili jsme u vo

dy, v nedotčené přírodě a byli jsme dobrá parta. Můj první

úkol byl zavést na stavbě výrobu svařovaných armokošů,

které by urychlily provedení velikého objemu železářských

prací a měly se u nás použít poprvé v republice. Největší

z armokošů dosahovaly váhy až 20 tun a pro manipulaci

s nimi jsem navrhl unikátní portálový jeřáb vyrobený ze

dřeva! Asi se povedl, protože po dokončení Orlíku sloužil

i při stavbě vodního díla Nechranice.

Kudy vás dál vedl čas?

Po dokončení orlické přehrady jsem byl převelen do Pra

hy. Několik měsíců jsem dělal výrobního inspektora Vod

ních staveb, ale to se mi moc nelíbilo, chtěl jsem zpátky

na stavbu. A tak jsem se dostal k budování labského

jezu ve Štětí. Práce se mi líbila, ale nedokončil jsem ji.

Reorganizace v roce 1969 mě totiž zavedla zpátky do zá

vodu 04 Praha – Metro, kde jsem dostal na starost velké

subdodavatele pražské podzemní dráhy. Prostředníka

mezi nimi a investorem jsem dělal i v roce 1970 jako za

městnanec Generálního dodavatelství metra.

Ve stejné pozici jste od roku 1971 mnoho let pracoval

i v národním podniku Metrostav. Co bylo potom?

Po několikaleté mezihře, kdy jsem měl na starosti veškeré

subdodávky, si mě roce 1988 tehdejší ředitel Ing. Jindřich

Hess – dnes předseda dozorčí rady – vybral za svého

technického asistenta. Pomáhal jsem mu s podklady, když

se na přelomu let 1990 a 1991 Metrostav transformoval

na akciovou společnost. A i potom se toho dělo dost.

Chystal jsem mimo jiné materiály pro přechod na divizní

uspořádání, staral se o emise akcií Metrostavu, důsledky

kuponové privatizace, navýšení základního kapitálu, za

řizoval vstup na burzu, plnění jejích požadavků i odchod

z ní. Připravoval jsem a organizoval také dvě due diligence

– hloubkové a komplexní prověrky podniku – při prodeji

hlavního balíku akcií společnosti. Sestavil jsem k vydání

i všechny výroční zprávy Metrostavu, které vznikly od

roku 1991. Díky nutné spolupráci s právníky jsem se tak

za pochodu zčásti vyučil i jejich profesi, a proto se i dnes,

jako tajemník společnosti, starám o vše, co naše firma

musí činit podle obchodního zákoníku i jiných zákonů

a vyhlášek, které se navíc neustále mění.

Připravil jste a vedl už také 23 valných hromad naší

společnosti. Jak se těšíte na tu letošní?

V důsledku loňské změny formy cenných papírů z akcií

znějících na majitele na akcie znějící na jméno jsme byli

nuceni na letošní valnou hromadu všechny akcionáře po

zvat dopisem. Přemýšlím teď proto nejvíc nad tím, kolik ze

současných 4 480 akcionářů v pátek 6. května do centrály

Metrostavu přijde a jak se sem vejdou.

V naší společnosti už dlouho pracuje i jedna z vašich

dvou dcer. Co pro vás Metrostav vlastně znamená?

Mám k němu velmi úzkou vazbu, vždyť vlastně od začátku

v postatě pracuji ve stále stejném, i když v průběhu let

postupně obměňovaném kolektivu. Každý neúspěch firmy

či její kritika v médiích se mě proto velmi dotýkají; skoro

jako kdyby se mluvilo o mé vlastní rodině. Stejně tak se

ale raduji ze všech úspěchů společnosti. Když se ohléd

nu do historie, dělal jsem už v životě ledacos – a téměř

všechno mě bavilo! Čtyřicet let Metrostavu je i čtyřicet let

mého života a za ten mám Metrostav rád.

27.4.11 15:49