Strana 3

strana 3

zp r av o da j s t v í z diviz í

Atypický bazén pokryje i atypická střecha

V Karlových Varech v těsné blízkosti multifunkční

KV Areny, na jejíž výstavbě se Metrostav také podílel,

staví tým Radka Kučery z oblastního zastoupení divi‑

ze 9 krytý plavecký bazén. Ačkoli se na začátku stavby

změnil tvar bazénu i dispozice v 1. podzemním podlaží,

stavbaři pokračují ve svižném tempu (foto č. 2).

„Uvnitř objektu teď omítáme poslední metry zdiva,

dokončujeme montáž výplní otvorů a asi z 80 % máme

hotové i hrubé betonové podlahy,“ popisuje Radek Kučera. V nejbližších dnech by měla nová budova plaveckého

bazénu dostat i atypickou střešní krytinu Kalzip. Při její

pokládce výrobce přímo na stavbě formuje z „nekonečného“ svitku 0,9 mm tlustého hliníkového plechu ohýbané profilované pásy požadované délky, které osazuje

na střešní konstrukci a spojuje stojatou drážkou.

Zajímavě probíhá i montáž nerezového bazénu o rozměrech 25 x 20 m (foto č. 1), která postupuje ve dvou

pracovních krocích. Ztužené stěnové díly bazénu, které

byly na stavbu dopravovány zhruba v pětimetrových segmentech, montéři nejprve ukotvili k nosné železobetonové

konstrukci objektu, vzájemně mezi sebou svařili a po usazení a geodetickém zaměření patu stěny obetonovali.

„V prvním kroku, tedy společně se stěnami, se montují

ještě dnové rozvody, které se také musí obetonovat,“ vysvětluje Radek Kučera. Po dokončení první fáze, která

trvala asi dva měsíce, dodavatel bazénu práci přerušil.

Na stavbu se vrátí až zhruba měsíc před jejím dokončením. To už bude ze štěrkodrtě a z nerezových, 1,5 mm

tlustých a vzájemně svařených plechů vyskládáno lože

pro montáž bazénového dna. „Vzhledem k tomu, že nejde

o zcela běžný postup, přizvali jsme ke spolupráci svářecího technologa z divize 3, aby nám pomohl při kontrole

kvality prováděných prací,“ dodává Radek Kučera.

I přes drobné komplikace se divizi 9 daří dodržovat

harmonogram prací. Největší těžkosti už totiž její stavbaři

zvládli na začátku, kdy museli odvodnit a stabilizovat dno

stavební jámy pro stodvacetitunovou vrtací soupravu.

„Přesunout ji po vlastní ose na vzdálenost 300 m po

frekventované silnici a provést 11 m hluboké pilotové založení lávky asi dva metry od břehu Ohře bylo náročné na

přípravu, koordinaci i projednání na úřadech,“ vzpomíná

vedoucí projektu. Teď už snad nic nezabrání tomu, aby

letos na podzim vyzkoušeli nový bazén první návštěvníci.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Moderní laboratoře pro Liberec dokončeny

V areálu Technické univerzity v Liberci stojí od polovi‑

ny dubna nová budova laboratoří (foto č. 1). V objektu

lichoběžníkového tvaru se dvěma podzemními a pěti

nadzemními podlažími budou moci už brzy univerzitní

studenti a pedagogové studovat a provádět výzkum

nanomateriálů a pokročilých technologií. Co se týče

stavby, kterou prováděla divize 8, je objekt hotový

a předaný investorovi. Laboratoře však ještě zbývá

vybavit – to je už ale v kompetenci vedení univerzity.

Nejmodernější liberecká budova, která splňuje všechny nároky jak z pohledu uživatelů, tak z hlediska autora architektonického návrhu Ing. arch. Martina Šamla, vyrostla

za rok a půl stavebních prací. V 1. PP a 1. NP obsahuje tzv.

těžké laboratoře, do nichž budou umístěny hlučné nebo

speciální provozy. Studenti zde již mají k dispozici čtyři

mostové jeřáby s nosností tři tuny a tři lineární jeřábové

dráhy o nosnosti jedné a dvou tun. Ačkoli by se mohlo

zdát, že jejich instalace vyžadovala od stavbařů speciální

přístup, opak je pravdou. Vše probíhalo bez problémů, bez

využití speciálních postupů či technologií. Ve 2. až 5. NP

vznikly nové prostory pro lehké laboratoře a pracovny

i kanceláře pedagogů (foto č. 2 a 3). Ing. arch. Šaml

velmi dbal na každý detail a pro tým Ing. Radka Kubeše

z divize 8 připravil často velmi náročné úkoly. „Převážná

část dodávek měla atypická řešení, lehké obvodové pláště

z hliníku a měděných plechů musely přesně navazovat

na železobetonové pohledové fasády a architekt navíc

dost často přicházel s požadavky na poslední chvíli,“

vzpomíná vedoucí projektu Ing. Radek Kubeš.

V průběhu prací potrápilo pracovníky divize 8 i počasí,

protože stavba začala netypicky v listopadu a musela pokračovat i během dvou abnormálně tuhých zim. „Z mého

pohledu to bylo ve všech směrech velice náročné dílo. Jak

časově, tak klimaticky, personálně, projektově i dodavatelsky, protože se dost často stávalo, že si dodavatelé nevěděli rady s provedením dodávek,“ doplňuje Ing. Kubeš.

Díky sehranosti kolektivu stavbařů a jejich zkušenostem

se však zakázku podařilo včas a precizně dokončit. Nové

laboratorní centrum bude nejen důležitým místem pro

zkoumání a studium technických oborů, nanotechnologií

a nanomateriálů, ale i ozdobou celého areálu technické

univerzity. V budoucnu by na něj měla navázat výstavba

ještě dalších dvou budov s označením G a E2.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Divize 1 použije v Brně mikrotunelovací stroj

Pracovníci oblastního ředitelství divize 1 Metrostavu

pro Jihomoravský kraj se podílejí na téměř dvoumili‑

ardové zakázce, která přebuduje a dostaví kanalizaci

v moravské metropoli. Tým Ing. Marka Vavroucha

bude mít konkrétně na starost rekonstrukci kmenové

stoky D a uličních stok v Husovicích mezi Auerswaldo‑

vou a Kaloudovou ulicí. Při této práci divize 1 poprvé

využije bezvýkopovou technologii, když s mikrotunelo‑

vacím strojem značky ISEKI vyrazí řízeným protlakem

1213,3 m stoky s profilem DN 1200.

Projekt na rekonstrukci a dostavbu kanalizace se

v Brně dotkne více než 26 km kanalizační sítě. Divize 1

provede jednu z jeho třinácti ucelených částí, která kromě zrušení stávajících stok a výstavby nových zahrne

i mnoho přeložek inženýrských sítí, demontáž a zpětnou

výstavbu tramvajového tělesa v Mostecké a Vranovské

ulici i terénní a sadové úpravy.

Svou práci, kterou budou zčásti provádět vlastními

silami zaměstnanci divize 1, zahájí tým Ing. Vavroucha důkladnou pasportizací přilehlých objektů. Území, ve kterém

budou naši pracovníci působit, je totiž velmi složité. Nejen

pro okolní hustou zástavbu, ale i kvůli blízkosti řeky Svitavy. Dno stoky bude totiž ležet v hloubce 4–5 m pod terénem v povodňových jílech a zvodnělých nesoudržných

štěrcích a nadložních píscích. Právě obtížné geologické

podmínky, při nichž by byla čelba klasické štoly nestabilní, přispěly k výběru technologie ražeb. Stroj ISEKI

zvýší bezpečnost práce – nevyžaduje totiž přítomnost lidí

v podzemí – a měl by zajistit, že snížení v poklesové kotlině nepřekročí 14 mm. Klasicky raziči vyrazí ze stoky D

pouze krátké propoje o celkové délce kolem 12 m.

„Pracovat jsme začali ihned po podpisu smlouvy, který se konal 9. března, protože na dokončení celého díla

máme velmi krátkou dobu. Termín předání kmenové stoky

D i další dotčené kanalizace je totiž už 16. února 2014,“

říká Ing. Vavrouch. „K dispozici máme omezené, velmi

stísněné staveniště a musíme také pracovat po přesně

vymezených etapách, abychom zachovali dopravní obslužnost území a funkčnost stávající kanalizační sítě.

Kvůli tomu budeme muset provést navíc mnoho různých

provizorních obtoků či propojů. A práce s mikrotunelovacím strojem pro nás bude novinka, se kterou se nejprve

budeme muset dobře seznámit.“

Ostatní členové dodavatelského sdružení – společnosti OHL ŽS a IMOS Brno jako lídr – provedou rekonstrukce

či dostavbu kanalizací zejména v městských částech

Tuřany, Žebětín, Ivanovice a Bohunice. Vzhledem k tomu,

že většina z projektem dotčených stok je v moravské

metropoli doposud jednotná a při intenzivních srážkách

se do řek dostává i rozředěná odpadní voda, přispěje dobudování oddílné kanalizace v Brně k výraznému zlepšení

čistoty místních řek. A divize 1 Metrostavu si po ukončení

stavby zapíše do referencí i ovládnutí další nové technologie – moderního mikrotunelování.

Interiéry PPII navrhne firma A69 – architekti

Soutěž na návrh interiérů nového sídla Metrostavu –

objektu Palmovka Park II (PPII) – skončila koncem dub‑

na. Z pěti předložených studií zaujalo vedení naší firmy

nejvíc dílo autorů z ateliéru A69 – architekti, který

vedou Ing. arch. Boris Redčenkov, Ing. arch. Jaroslav

Wertig a Ing. arch. Prokop Tomášek.

V soutěži bylo nejprve osloveno osm společností, nabídky z nich předložilo pět. Vedle vítězného ateliéru to

byly ještě PROJEKTIL ARCHITEKTI, A.LT ARCHITEKTI,

GRADUS a OK PLAN ARCHITECTS. „Návrháři z ateliéru

A69 – architekti na nás zapůsobili nejen studií, ale i flexibilitou,“ vysvětluje Ing. Lenka Zátorská, která přípravu

výstavby Palmovka Parku II řídí. „Po prohlídce některých

dnešních pracovišť identifikovali divizní potřeby a svůj

prvotní přístup zcela přehodnotili. Vytvořili řešení, které

respektuje naše podmínky, a navrch přidali trochu dynamických a hravých prvků. Návrh, který dnes máme na

stole, však nemusí být do detailu konečným řešením interiéru PPII. Je východiskem, jehož základy budeme dále

rozvíjet a upravovat podle konkrétních potřeb i možností.“

Vítězní autoři si ve studii vytyčili několik základních

pilířů, na kterých návrh vybudovali. Chtěli vytvořit prostředí, které pracovními i společnými plochami podpoří

sociální interakci. Zároveň se chtěli vyhnout open space

uspořádání a tzv. crowdingu, což je negativní emoce spojená se zalidněností okolí. Oba tyto prvky totiž podle posledních výzkumů špatně působí na zaměstnance a snižují

jejich pracovní výkonnost. Vizuální odlišnosti prostředí

pro jednotlivé divize a útvary centrály architekti dosáhnou

nejen pomocí barev, ale i navrženým uspořádáním kanceláří do až šestiúhelníkových prvků. Každé patro rozčlení

nepravidelně podle toho, jaké kanceláře bude kdo potřebovat (obr. č. 1). Tímto způsobem nevznikne přímočaré

rozdělení trojúhelníkového půdorysu věží na obvodový

pás kanceláří, rovnou zalomenou chodbu a vnitřní trojúhelník sociálního zázemí. Navrhované řešení a členitost

jednotlivých prostor respektuje i důležitý a Metrostavem

preferovaný požadavek na kvalitu vnitřního prostředí pro

uživatele. Je založený především na možnosti otevřít okno

a individuálně si nastavit teplotu v místnosti. Pohodu do-

tvoří i příjemný výhled – z okna i do interiéru budovy (obr.

č. 2). Základem návrhu byla i čitelnost vnitřního uspořádání, aby se v budově vyznali její rezidenti i návštěvníci.

Vysoká estetická hodnota a pohled architekta je při

hodnocení návrhu dominantní, důležité jsou ale také otázky související s výrobou interiérů, budoucím provozem,

údržbou a variabilitou budovy. U PPII bylo nutné posoudit

navíc i harmonické spojení interiéru se stavbou a dobrou

spolupráci s jejím autorem Ing. arch. Josefem Pleskotem.