strana 3
ZPRAVODAJStVÍ Z DIVIZÍ
1
Nový most pro plzeňský městský okruh
Stavbu městských okruhů vítají především obyvatelé
center měst – očekávají, že pod okny jim přestanou
jezdit dlouhé kolony aut, ulice budou bezpečnější, tišší
a méně prašné. Výjimkou nejsou ani Plzeňané. Další
etapu západního obchvatu Plzně by pro ně už za rok
mělo dokončit sdružení Metrostavu s firmami BERGER
BOHEMIA, STRABAG a EUROVIA CS.
V rámci vloni zahájené stavby sdružení propojí kruhový objezd na plzeňské Domažlické třídě s Křimickou
ulicí. Projekt obsahuje vybudování jednoho mostu, dvou
nadjezdů, páteřní komunikace i napojovacích silnic, pěší
a cyklistické stezky, opěrné a protihlukové stěny i nezbytné přeložky inženýrských sítí. Nebudou chybět ani
rehabilitace plynovodů a finální vegetační úpravy.
2
Za Metrostav je členem sdružení divize 1, která ve
spolupráci s týmem Ing. Petra Hanzala z divize 5 staví
jediný most na trase. Bude 314,6 m dlouhý a v nejvyšším
bodě nad terénem dosáhne výšky 27 m. Standardní šířka
jeho komunikace je navržena na 13,1 m, část mostu bude
ale rozšířena až na 16,75 metru. „Most bude mít kromě
opěr sedm mezilehlých pilířů, založených na pilotách
o průměru 1500 mm a délce až 22 m,“ říká vedoucí projektu Ing. Pavel Brázdil z divize 1 a Ing. Hanzal doplňuje:
„Základ mostovky vytvoří ocelová konstrukce, kterou
postupně vysunujeme na železobetonové podpěry (foto
č. 1). Poslední dva výsuny budou velmi náročné. Nosnou
konstrukci mostu totiž musíme vysunout společně se
spodním betonářským vozíkem délky 30 m a také s částečně vybetonovanou spřaženou deskou v krajních polích.
Dále pak bude betonáž mostovky pokračovat na posuvném bednicím vozíku pohybujícím se po nosné ocelové
konstrukci mostu.“ Divize 5 výsun ocelové konstrukce, její
spuštění na definitivní ložiska i betonáž železobetonové
spřažené desky zajišťuje nejen technicky, ale i personálně.
V současné době je hotové založení mostu a se spodní stavbou stavbaři finišují – postupně předepínají hlavy
pilířů a instalují na ně výsuvná ložiska (foto č. 2). Z devíti
plánovaných výsunů už mají za sebou čtyři, přičemž při
každém z nich konstrukci vysunuli asi o 35 metrů. Do konce dubna počítají s dokončením spodní stavby a do poloviny letního období by pak měla být vysunuta i zbývající
část ocelové konstrukce. Zakázka by měla být dokončena
v polovině července příštího roku. Další etapa výstavby
západního obchvatu Plzně pak počítá s dokončením okruhu a propojením Křimické ulice a Karlovarské třídy.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
UniCRe je zatím oblečené v plachtovém obalu
V květnu to bude rok, co pracovníci divize 8 začali
s rekonstrukčními pracemi v areálu chemičky v Záluží u Mostu. Pod vedením Ing. Marka Magerova zde
opravují a modernizují starší objekt pro účely nového
výzkumného a vzdělávacího centra.
Touto dobou se již měli chystat na předání stavby, ale
člověk či původní projekt míní a pánbůh i objevené závady
v konstrukci mění. Situaci totiž divizi 8 výrazně zkomplikovaly poruchy železobetonového skeletu budovy (foto
č. 2), s nimiž plány rekonstrukce nepočítaly, a tak se celá
akce zhruba o půl roku prodloužila. Nosnou kostru prostě
bylo nutné z gruntu opravit a to si vyžádalo čas navíc.
„Se sanací skeletu právě v těchto dnech končíme
a začínáme s pracemi, které jsme kvůli ní museli odložit,“
vysvětluje současnou situaci vedoucí projektu Ing. Magerov. „Naštěstí se nám podařilo poměrně náročné sanační
práce zkrátit zhruba o měsíc oproti předpokladům, a tak
jsme se vyhnuli ještě většímu zdržení. Abychom co nejvíce původní termín dohnali, celou čtyřpodlažní budovu
jsme zaplachtovali (foto č. 1) a díky tomu jsme mohli
veškeré mokré procesy sanačních prací provádět i při nepříznivém počasí, které v letošní zimě panovalo nezvykle
dlouho,“ řekl Ing. Magerov.
I bez ohledu na problémy se stavem nosných prvků
provádí tým divize 8 v Záluží poměrně náročnou akci. Ob-
1
jekt pocházející ze 70. let minulého století, který původně
sloužil jako cechovna lihu, musí kromě moderního vnitřního zařízení dostat i novou keramickou fasádu s předsazenými okny a celkově u něj bude použit vyšší standard
povrchových úprav a zařizovacích předmětů. Dlažby bude
mít třeba z přírodního kamene a objeví se v něm atypické
hliníkové dveře, prosklené stěny apod. Součástí zakázky
je i rozvod inženýrských sítí včetně technických plynů.
Nové výzkumné centrum, které ponese zkratkový
název UniCRE (Unipetrol Centre for Research and Education), bude stát bezmála 800 milionů korun. Tři čtvrtiny z nich pomohou uhradit evropské a národní dotace.
Uplatnění v něm najde na 85 odborníků, kteří budou mít
kromě moderních laboratoří k dispozici i kancelářské,
konferenční a výukové prostory. Po zahájení provozu,
které se předpokládá v průběhu roku 2014, se UniCRE
stane vedoucím pracovištěm českého petrochemického
výzkumu. Bude se orientovat hlavně na praktický výzkum,
například na hledání lepších asfaltů nebo využívání odpadů z rafinérské výroby. V evropském rozměru má dál
vyvíjet transformaci biomasy nebo nové polymery.
Až tedy za nějaký čas pojedete po kvalitní nerozbité
asfaltové silnici, možná bude právě výsledkem práce nového centra, u jehož zrodu stál i Metrostav.
–jar–, foto Josef Husák
2
Divize 3 rozšířila výrobní provoz konkurenci
Před několika dny ukončila divize 3 více než roční
stavbu pro společnost MCE Slaný, která stejně jako
Metrostav vyrábí masivní ocelové konstrukce. Na rozdíl od něj ale není univerzální stavební firmou, a tak
když potřebovala rozšířit svůj provoz, musela využít
konkurenci. Tým, který nejdřív řídil Ing. Vladimír Beneš a později Ing. Tomáš Daníček, se tak zasloužil o to,
že ve výrobní hale, tryskárně a lakovně už ve Slaném
mohou vznikat mostní díly až o rozměrech 30 x 6 x 5 m.
„Kuriózní bylo, že jsme stavěli pro přímého konkurenta naší divize a všechny ocelové díly potřebné pro
stavbu vznikly u nás v Horních Počernicích,“ vzpomíná
Ing. Beneš, který práce na zakázce zahájil. V extrémně
krátkém termínu – vloni mezi květnem a srpnem – jeho
tým ve slánském průmyslovém areálu upravil stávající
provozovnu povrchových úprav a přistavěl k ní ocelovou
vat až 120 tun těžké ocelové výrobky, není nic obvyklého.
Při jejich návrhu musel statik navíc vycházet z toho, že
břemena budou oceláři ze Slaného ukládat jen na dva
body na desku o roznášecí ploše 1 m². Vybudování takto
únosných železobetonových desek, na jejichž výrobě se
podílela divize 6, bylo natolik nákladné, že investor snižoval požadované zatížení, kde to jen šlo. Pod venkovním
mostovým jeřábem třeba pouze na 30 t/m².
Dnes je tedy výrobní areál společnosti – od letošního
února nově pojmenované Bilfinger MCE Slaný – schopen
vyrábět mostní dílce až o velikosti 30 x 6 x 5 m a hmotnosti 120 tun. Oceláři z divize 3 Metrostavu však v Horních
Počernicích vyrobili už i 40 m dlouhé kolosy s hmotností
přes 175 tun. Ani práce jejich kolegů tak konkurenci ze
Slaného nepomůže, aby Metrostav předstihla v žebříčku
největších vyráběných ocelových konstrukcí.
Cesta k úspěchu vede přes zvýšení flexibility
Ražené konstrukce a definitivní obezdívky tunelů patří
v Metrostavu mezi vnitropodnikové nosné technologie.
Zatímco divizi 5 zajímají velká podzemní díla, kterými
projedou auta či vlaky, pracovníci provozu inženýrských sítí a podzemí divize 1, který řídí Ing. Pavel Kacíř,
razí štoly s profilem jen do 20 m² (foto).
„I když máme dvě samostatná střediska – podzemních
prací a kanalizací a vodovodů – doba a krize ve stavebnictví nás naučily vzájemně se zastupovat,“ říká Ing. Kacíř,
pro kterého je prioritou zajistit práci pro všech zhruba
50 dělníků a 20 techniků, kteří pod jeho provoz spadají.
Zaměstnanci střediska podzemních prací ovládají
ražbu tunelů malých profilů, kolektorů či kabelových
kanálů, ale provádějí i hloubení šachet různých profilů
až do hloubky 65 m. Pod vedením Jiřího Nováka pracují
pomocí NRTM s využitím bezkolejové mechanizace nebo
s minimem mechanizace ručně. Při ražbě přívodní štoly
do přehrady Mšeno poprvé využili také vrtací vůz. Ke
zhotovení primárního ostění používají převážně stříkané
betony z prefabrikované směsi uložené ve vysokotlakých
silech a dopravované na místo aplikace bezprašně, a to
až do vzdálenosti 600 m. Pro definitivní vystrojení podzemních děl umí navrhnout i vyrobit betonářskou formu
a ostění provést i z vodostavebního betonu.
Také ve středisku kanalizací a vodovodů, které vede
Ing. Patrik Eckert, jsou raziči. Ručně a s minimem mechanizace však provádějí ražené kanalizační řady s profily
2–5 m², z klasických i nových materiálů.
„S trochou štěstí jsme v několika předchozích letech
splnili plán, ale nebylo to jednoduché,“ konstatuje Ing. Kacíř a doplňuje: „Také letos se zdá, že se nám to povede.
Máme stabilní a spolehlivý pracovní kádr, který se umí
vzájemně zastoupit. Na stavbě Blanky třeba v subdodávce
pracuje na kanalizačních šachtách tým podzemních prací,
protože zakázek na tunely s malými profily je nedostatek.
Nedělají se ani kolektory, ještě že Pražská vodohospodářská společnost začala znovu vypisovat soutěže na opravy
metropolitní vodovodní sítě a kanalizační soustavy. V tržním prostředí jsme dvě větší a tři menší vyhráli a máme
teď tolik práce, že musíme dočasně povolat zpět kolegy,
kteří vloni odešli do důchodu.“ Nedávná nabídka divize 1
na vybudování bezbariérového přístupu do stanice metra
Můstek měla nejnižší cenu v soutěži, a proto se zdá, že
se tým Jiřího Nováka přece jen dočká práce, na kterou je
středisko specializováno – začne hloubit šachtu pro výtah
a razit k němu přístupovou chodbu.
1
halu pro prodloužení tryskací a lakovací linky (foto č. 1).
Zahájení stavby mu odsunul záchranný archeologický
výzkum, který na staveništi odhalil třeba pozůstatky několika neolitických domů z období kolem roku 5000 př. n. l.,
jámu ze závěru doby bronzové a objekty ze starší doby
železné. Nálezy byly tak významné, že se s nimi veřejnost
mohla seznámit na samostatné výstavě v místním muzeu.
Na podzim pak začali pracovníci divize 3 pod vedením
Ing. Daníčka za plného provozu rozšiřovat o 24 m téměř
padesát metrů širokou výrobní halu (foto č. 2). Úpravy
a prodloužení se týkaly i její jeřábové dráhy. Aby práce
na ní omezily vlastní výrobu co nejméně, probíhaly podle
přesně určeného a na hodiny rozepsaného harmonogramu. Ze stejného důvodu mohli elektrikáři zasahovat
do elektroinstalace jen o víkendech. Celá zakázka zahrnovala mimo jiné i zvětšení manipulačních ploch včetně
venkovních jeřábových drah, terénní či sadové úpravy,
oplocení a výstavbu nové veřejné komunikace. Po stavební stránce nic příliš složitého, i když třeba vybudovat
podlahy a venkovní plochy, po kterých se budou pohybo-
2
Město Slaný má velmi bohatou historii. Tu nejstarší
pomáhají odhalovat archeologické výzkumy, jaké
proběhly i na staveništi Metrostavu. Potvrzují, že na
jeho místě už dávno procházela stará obchodní cesta
ze směru od Žatce do Prahy. Úvodní zpráva o přímém
osídlení kraje se pak objevuje v kronice Václava
Hájka z Libočan. Podle ní tu roku 750 založil sídlo
služebník knížete Nezamysla jménem Holot. Pod horou
nalezl slaný pramen a z popudu samotného knížete
v jeho blízkosti založil osadu solnařů nebo solivarů
nazvanou Slaný Vrch. Nedaleko tohoto pramene,
u brodu Červeného potoka, zřídili později ostrovští
benediktini špitál a nejspíš roku 1136 tu postavili
chrám sv. Gotharda. První dochovaná písemná zmínka
o Slaném je v listině papeže Řehoře IX. z roku 1239.
Data o povýšení Slaného na město jsou pak uváděna
dvě, a sice 1295 a 1305, kdy král Václav II. vysadil
město Slaný na magdeburském městském právu. V té
době už bylo obestaveno hradbami a branami.