strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

Divize 1 se věnuje i technologickým projektům

Třetí zakázka týmu Pavla Szmeka ze severomoravského regionu divize 1 pro firmu Slévárny Třinec se

nazývá Inovace procesu formování a výroby odlitků

ve Slévárně šedé litiny I. Za dlouhým názvem se skrývá

modernizace části původního provozu. Jako předchozí

projekty bude i tato práce v železárnách velmi náročná.

„Vloni jsme pro Slévárny Třinec úspěšně dokončili

rekonstrukce tavicího agregátu dvou pecí a vytloukacího

roštu. Investor byl s naší prací spokojen, proto jsme se

letos 11. dubna mohli do areálu vrátit,“ říká Pavel Szmek.

Spolu s kolegy dostal za úkol řídit přestavbu části slévárenského provozu, kde se jednorázové neboli netrvalé

formy na odlitky vyráběly ze samotuhnoucí formovací

směsi s vodním sklem. V budoucnu vzniknou modernějším způsobem – ze samotuhnoucí směsi s pojivem z furanové pryskyřice a ostřivem z křemenného a chromitového

písku. Hlavními částmi nového technologického vybavení

se tak stanou mísiče pro výrobu směsi (foto), zařízení pro

regeneraci písku vytlučeného z použitých forem a separaci chromitu, sušička a chladnička písku, potrubní a pásová

doprava, skladovací zásobníky a stahovače strusky.

Dnes už stavbaři dokončili základy pod venkovní zásobník písku nazývaný podle velikosti Hradčany. Provedli

bourací práce v části, kde bude probíhat separace chromitu, pracují na propojovacím kanálu pro pásový dopravník

a demontují ocelové konstrukce starých jeřábových drah.

Stejně jako před rokem i teď bude divize 1 pracovat

v třineckém komplexu za plného provozu slévárny, a to

spolu s krátkým termínem prací přidělává kolegům vrásky. Jejich činnost ale přinese slévárnám jen samá pozitiva – zlepšení technologických a provozních parametrů,

zvýšení konkurenceschopnosti i produktivity při výrobě

forem a snížení nákladů na tvorbu odlitků.

Nová technologická zařízení se musejí rozeběhnout už

3. října. Hotové dílo předá tým Pavla Szmeka investorovi

1. prosince po zdárném ukončení zkušebního provozu.

–red–, foto firma Wöhr CZ

Litinu – slitinu železa s uhlíkem – vyráběli Číňané už ve

4. století před n. l. Dělí se na čtyři druhy podle způsobu

vyloučení grafitu ze surového železa, což se rozliší pod

mikroskopem. Tvárná litina – s kuličkovým grafitem

– je mechanickými vlastnostmi srovnatelná s ocelí.

Šedá – s lupínkovým grafitem – má dobré mazné

vlastnosti i vysokou schopnost tlumit rázy a chvění.

Bílá je v podstatě odlité surové železo (uhlík se

nevyloučí ve formě grafitu a zůstane vázán jako karbid

železa) a je velice tvrdá a křehká. Čtvrtá temperovaná

litina – s vločkovým grafitem – je vytvořena tepelným

zpracováním. Podobá se šedé litině, je ale tvrdší.

V motolské nemocnici vyroste nový pavilon H

V policejní terminologii by se ta situace dala označit

jako „pachatel se vrací na místo činu“. Tím pachatelem je v našem případě tým Josefa Majera z divize 9,

místem činu pak areál Fakultní nemocnice v Motole

(vizualizace). Tentokrát se „pachatelé“ zasadí o to,

aby v ní de facto na zelené louce vyrostla centrální

posluchárna označovaná jako pavilon H. Zrekonstruují

také pavilon E, který přímo navazuje na dříve opravená

křídla dětské části nemocnice, a nově vybudují lávku,

která zastřeší bývalý urgentní příjem.

„Samostatně stojící pavilon H, pracovně nazývaný

‚netopýr‘, protože ho svou dispozicí připomíná, nebude

mít charakter zdravotnického zařízení, ale školského.

S ostatními objekty ho spojí pouze komunikace,“ popisuje

vedoucí projektu Josef Majer.

Rekonstrukce pavilonu E, tedy dětské polikliniky,

bude v zásadě totožná jako u dříve opravovaných objektů

v motolské nemocnici. Stavbaři budou muset nejdříve

odstranit všechny stavební prvky až na samotný skelet

objektu, přistavět jedno podlaží na střeše a následně objekt propojit se zbývajícími okolními budovami.

Poslední objekt, který musí tým Josefa Majera vybudovat, bude lávka ve velmi exponované části komplexu.

Zvětší zakrytou část parkoviště přilehlého k poliklinice

a zároveň vyřeší havarijní stav zdejší komunikace pro

pěší. „Práce zahájíme během května, jakmile bude možné dotčená pracoviště vystěhovat. Začneme samozřejmě

demolicemi. Všechny práce budou probíhat za provozu

nemocnice bez jakéhokoli omezení jejího chodu, ale s tím

máme z předchozího působení v Motole bohaté zkušenosti,“ říká Josef Majer s tím, že samozřejmě k mírnému

omezení může dojít například v dopravě či ve změně logistických tras, ale nepůjde o nic zásadního.

Rekonstrukce i novostavby budou probíhat současně,

dokonce se k nim přidá ještě dostavba vertikály E, která

čekala na zahájení prací na opravě polikliniky. Všechny

stavby by přitom měly být hotovy do dvou let. „Obecně

nečekáme nic specifického, budeme čerpat z našich zkušeností se stavbami v areálech nemocnic, tedy z předchozích prací pro zdravotnická zařízení s plným zachováním

lékařské činnosti,“ dodává vedoucí projektu. Nejnáročnější podle něj bude splnění všech zásadních postupových

termínů a také nutnost pružně reagovat na požadavky

jednotlivých uživatelů zejména ve smyslu přerušení prací

po dobu důležitých zdravotnických výkonů.

Josef Majer a jeho tým areál motolské nemocnice

i požadavky investora z předchozích zakázek velmi dobře

znají a dá se tedy očekávat, že za dva roky budou všechny stavby dokončeny v očekávané kvalitě. „Se zkušeným

zadavatelem pracujeme rádi a těší nás, že i on vnímá náš

tým jako profesionály,“ uzavírá Josef Majer.

Martina Vampulová,

vizualizace archiv stavby

tisíc metrů čtverečních bude plocha, na které v Bratislavě staví

výrobní halu pro firmu Volkswagen Slovakia tým Ing. Radovana

Jaška z divize 1. Více se dozvíte příštím čísle novin Metrostavu.

METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

Lucerna s nepřetržitým i bezpečným provozem

Význam slova lucerna může být různý. Ta, kterou

od poloviny ledna buduje tým Miloše Jirky z divize 8,

mu nesvítí na cestu, ale píše se s velkým počátečním

písmenem. Označuje totiž moderní datové centrum, jež

vzniká vedle budovy Sazky v pražských Vysočanech.

„I když Lucernu budujeme v subdodávce, řídíme vlastně celou stavbu (foto) sami. Její celková užitná plocha jen

o něco málo překročí 2500 m², spotřeba energie však přesáhne dvojnásobek toho, co vyžaduje celá Galerie Teplice

se sto obchody či provozovnami,“ říká vedoucí projektu

Miloš Jirka. Zkušenosti z podobného projektu už má.

Začátkem roku 2015 totiž ve sdružení dokončil za divizi 8

stavbu podobného datového centra v Lužici u Hodonína.

Pražská Lucerna (vizualizace) vznikne ve vybourané

provozní budově. V čele bude mít přízemní administrativní

část se zázemím pro 33 technologů či pracovníků bezpečnostní služby, v suterénu najdou místo technologie,

třeba strojovna vzduchotechniky či chlazení. Návazný nepodsklepený trakt obsáhne čtyři samostatné datové sály

s technologickou infrastrukturou, do níž patří třeba čtyři

rozvodny NN a stejný počet motorgenerátorů s vlastním

naftovým hospodářstvím, tedy s podzemními dvouplášťovými ocelovými nádržemi v železobetonové ochranné jím-

Metrostav_08_2016.indd 3

ce. Samostatně stojící rozvodna VN projde rekonstrukcí

kvůli významnému navýšení spotřeby energie.

Pro datové sály musí stavbaři zajistit bezprašné prostředí s konstantní teplotou i vlhkostí, s plynovým stabilním hasicím zařízením, čtyřnásobně provedeným napájením elektrickou energií a s dvojím napojením na datové

sítě k zajištění konektivity. Z hlediska bezpečnosti spadá

centrum do třídy RC3, podstatnou částí dodávky proto

budou i zabezpečovací systémy včetně přístupového

a kamerového a ochrana perimetru budovy infrazávorami.

Lucernu chce investor používat pro zajištění cloudových služeb nebo ji pronajímat. Ze čtyř stupňů mezinárodní klasifikace bude splňovat třídu TIER 3, která je

druhá nejvyšší, a podle ní bude disponovat dvojnásobkem

napájecích a chladicích prvků, než je nezbytné. Údržba

jakékoliv části bude probíhat bez přerušení provozu a dostupnost dat musí být minimálně 99,98 %.

„Dílo máme skončit 11. září, stavební část přitom dosáhne jen asi 30 % nákladů. Je to složitá zakázka převážně

technologického charakteru, v malém prostoru a za krátký čas – o nesrovnalostech v koordinaci stavební a technologické části projektu nemluvě,“ uzavírá Miloš Jirka.

–red–, foto Miloš Jirka, vizualizace INVIN

Barikáda – květen roku 1945

V památný den, 9. května roku 1974, byla na Pankráci slavnostně otevřena stanice metra se symbolickým jménem Pražského povstání. Připomenout

měla hrdinství těch, kdo se v této části Prahy postavili na odpor jednotkám SS Wallenstein, vyslaným

k potlačení povstání. Avšak v den, kdy byla stanice,

navržená architektem Vladimírem Uhlířem, uvedena

do provozu, se v jejím prostoru ani okolí ještě žádné

umělecké dílo nenacházelo. Kamenný objekt s názvem Barikáda – květen 1945 totiž jeho autor, sochař

Stanislav Hanzík, dokončil až o tři roky později.

Dílo bylo na místo osazeno pravděpodobně až

po dokončení sousedního sídla Podniku zahraničního

obchodu Centrotex, postaveného v letech 1972–1977

podle projektu architektů Václava Hilského a Otakara Jurenky. Tato firma, která se zabývala exportem

a importem surovin pro textilní průmysl, úřadovala až

do osudné ohnivé noci ze čtrnáctého na patnáctého

srpna 1974 ve Veletržním paláci

Akademický sochař Stanislav Hanzík (*1931) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. V letech

1962–1963 podnikl studijní cestu po Evropě, při níž

mimo jiné navštívil proslulého sochaře Ossipa Zadki-

neho a nějakou dobu s ním i spolupracoval. Po návratu

z Francie pak až do roku 1990 působil jako profesor

sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze.

Dílo určené k výzdobě parteru Centrotexu, kde se

vstup do stanice metra Pražského povstání nachází,

koncipoval Hanzík jak v duchu brutalistní architektury,

tak v souladu s libretem požadujícím formou plastiky

vyjádřit „boj pražského lidu proti německým okupantům“. Objekt – památník je složen jakoby z letmo navršených kvádrů z části překrytých draperií připomínající

a zároveň symbolizující československou standartu.

Po pravé straně památníku je zlatým písmem vyvedený

verš básníka Františka Halase: „Jen dědička května

barikáda Praha strmět bude do bezčasí“. Na tento verš

pak nedaleko odtud (u budovy Vrchního soudu) navazuje další: „Za ní její mrtví a mrtví z koncentráků a mrtví

z káznic rozestaví hlídky k střežení budoucnosti“.

Jakub Potůček

P. S. Stanislav Hanzík vytvořil i sochu Karla Hašlera,

kterou Metrostav převezl z kamenické dílny v Zálešanech na Pražský hrad a osadil na Staré zámecké schody,

jak přibližují firemní noviny číslo 20/2009.

10.05.16 10:05