strana 2
Rychlá i obětavá práce
Zaměstnanci Metrostavu na stavbách zasažených povodněmi nezaspali a ve spolupráci se svými subdodavateli odklízeli z dosahu vody vše, co šlo. Bez ohledu
na den či noc tak své dílo zabezpečovali podle protipovodňových plánů, ale i nad jejich rámec, aby minimalizovali škody. Za to jim všem patří velký dík.
V pražské Libni (foto č. 1) se pod vodou ocitla i centrála společnosti. Neohrozila ji však Vltava, proti které je
chráněna, ale voda z Rokytky, kde selhala protipovodňová opatření. Díky obětavému nasazení zhruba třicítky
pracovníků z útvaru správy majetku a divizí 5 a 11 (foto
č. 2), kteří objektu pomohli, se všichni jeho zaměstnanci
mohli už 10. června vrátit do svých kanceláří. Kolegům za
to poděkoval prezident Skupiny Metrostav Jiří Bělohlav
(foto č. 3) a předal jim mimořádnou odměnu.
Foto č. 4 dokazuje, že Trojský most bude dobře sloužit
ještě při větších povodních, než byly letos v červnu. Také
stavba tunelového komplexu Blanka je zabezpečena tak,
že do ní Vltava nepronikla (foto č. 5 a 6). Není tu proto
v plném proudu řeka, ale všechny potřebné práce.
Ptáme se
PhDr. Josefa Škorpila,
experta Metrostavu
1
Práce na Bečvě v chráněné krajinné oblasti
1
2
V Beskydech mezi Horní a Prostřední Bečvou působí
od loňského září pracovníci divize 6. Ve dvou úsecích
o délce 7,2 km a 3,5 km odstraňují škody způsobené
povodněmi z roku 2010 na říčce Rožnovská Bečva
a všem, co k ní patří. Opravují tak nejen koryto, ale
také prahy, spádové stupně, balvanité skluzy a jez,
které pocházejí z 30. let 20. století a po povodni před
třemi lety přestaly dostatečně zajišťovat stabilitu toku.
Narušení příčných stabilizačních děl Rožnovské Bečvy
ohrožovalo nejen místní mostní konstrukce a inženýrské
sítě, ale i mezinárodní silnici z Valašského Meziříčí do slovenského Makova. Proto je bylo nutné rychle opravit.
Stavbaři z divize 6 na Bečvě pracují v chráněné krajinné oblasti a musí na tuto okolnost brát zřetel. Stavební
stroje mají zabezpečené tak, aby nedocházelo k úniku
ropných látek, a veškeré mechanismy pohybující se v blízkosti toku anebo přímo v něm mají ekologické náplně.
Nikdo nesmí později poznat, že se u řeky pracovalo, a to
ani tam, kde byl k vodě špatný přístup a stavbaři si museli
vybudovat dočasnou komunikaci. Po ukončení prací ji
vždy museli odstranit a terén uvedli do původního stavu.
„Před zahájením stavby jsme také odlovili ryby a raky.
Zejména s raky byl problém, protože kvalifikovaných specialistů na jejich odchyt je málo a jsou časově vytížení,“
komentuje zvláštnosti stavby vedoucí projektu Ing. Lubomír Mik a doplňuje: „Během podzimu a zimy jsme pracovali hlavně na objektech, kde nejsou betonové a zděné kon-
strukce. Šlo převážně o balvanité skluzy a opevnění břehů
kamennou rovnaninou (foto č. 1).“ Celkem musí stavbaři
na obou úsecích řeky opravit 6 prahů, 8 balvanitých
skluzů, 28 spádových stupňů a jeden jez. „Právě sanace
Mikulenkova jezu (foto č. 2), kterou zrovna děláme, je asi
nejsložitější. Během ní je totiž veškerá voda převedena
přes zdejší malou jezovou elektrárnu,“ uvedl Ing. Mik.
Původně měl jeho tým práce na projektu v těchto
dnech končit. Kvůli opožděnému podpisu smlouvy ale
stavba začala s dvouměsíčním zpožděním. Vzhledem
k její poloze nešlo navíc některé stavební práce provádět
během zimy, a tak byl konečný termín předání obou úseků
posunut až na polovinu roku 2013. Tato doba se však už
blíží, a raci se tak mohou těšit na návrat do svého revíru.
–jar–, foto archiv divize
2
Na Prahu 9 shlíží nová výšková dominanta
3
4
5
6
Betonáři z divize 6 vedení týmem Ing. Kamila Štrobla,
Ph.D., z divize 3 dokončili začátkem května v předstihu železobetonové konstrukce nejvyšší bytové budovy
u nás – Rezidence Eliška v pražských Vysočanech.
Když se zastavili více než 93 metrů nad Freyovou ulicí,
měli pod sebou 27 nadzemních a tři podzemní podlaží
a v nich desítky zedníků, tesařů, obkladačů, elektrikářů, instalatérů a dalších řemeslníků, kteří svým dílem
zaplňují patra tak rychle, že se ještě letos budou moci
do všech 359 nových bytů nastěhovat jejich majitelé.
Stavba začala v září 2011 a Ing. Štrobl ji popisuje:
„Eliška má dvě obytné části – malou věž s jednadvaceti
nadzemními podlažími a velkou, která je ještě o čtyři patra
vyšší. Mezi nimi stojí samostatný a odhlučněný dilatační
celek komunikačního jádra. Má další dvě patra navíc pro
strojovny pěti výtahů a požární nádrž. Vzhledem k tomu,
že většinu bytů v Elišce tvoří technicky jednoduché garsonky a dvougarsonky, není stavba příliš složitá a běží
rychle. I když jsme železobetony dodělali teprve před pěti
týdny, byty ve třetím až pátém nadzemním podlaží už mají
hotové předpřejímky a k dokončení jim chybí jen nášlapné
vrstvy podlah a vnitřní dveře, které dodává investor.“
V obou věžích až do 19. NP pracují všichni řemeslníci
souběžně. Obkladači vystoupali do 16. NP, o patro výš
probíhá lití podlah. V malé věži se ale práce v 20. a 21. NP
zastavily, protože zde budou velké mezonetové byty,
u kterých investor řeší nové dispozice. Zato je na ní téměř
hotová fasáda – jižní stěna dokonce v červeno-šedé kombinaci. Ve velké věži ještě ve čtyřech posledních patrech
chybí okna, ve 20. NP ale pracují elektrikáři i instalatéři.
„Začínáme také provádět venkovní komunikace a izolujeme střechu. Demontovali jsme oba jeřáby a pracovníci
divize 6 se chystají přestěhovat lešení pro fasádu z malé
věže na velkou (foto),“ doplňuje vedoucí projektu. Byty,
jejichž výstavbu jeho tým řídí, budou sice většinou malé,
ale na dnešní dobu stavebně komfortní. Navzájem je třeba
bude oddělovat železobetonová stěna s tepelnou a zvukovou izolací za sádrokartonovou přizdívkou. V každém bytě
si jeho obyvatelé budou moci sami řídit vytápění, protože
na jediné přívodní trubce teplé vody je osazena nezávislá
bytová předávací stanice. Také do pater se každý dostane
snadno – pět výtahů bude ovládat jediný centrální systém řízení, který umožní jejich rychlý a efektivní provoz.
O bezpečnost v domě se zase postarají zavodněné i suché požární rozvody, v podzemních garážích však budou
poprvé u nás rozvody sprinklerů zcela suché. Toto řešení
umožnilo snížit náklady na výstavbu domu, a developer
tak své převážně malometrážní byty může lépe nabízet
klientům ze skupiny tzv. singles, pro něž jsou určeny.
PhDr. Škorpil odpovídal posledních 20 let za personální vývoj Metrostavu. Rozhovorů do firemních novin
poskytl řadu, ale vždy se týkaly jen pracovních záležitostí. Letos v březnu se stal Osobností Metrostavu a od
dubna působí jako expert v úseku generálního ředitele.
Nastal proto čas obrátit otázky i osobnějším směrem.
Jak a kdy jste našel cestu do Metrostavu?
Do resortu stavebnictví, respektive do Vodních staveb
jsem po několika neformálních rozhovorech s podnikovým ředitelem Karlem Polákem vstoupil v roce 1970. Po
šesti letech vedení útvaru informací a propagace jsem na
podobné pozici, ale s podstatně širším záběrem, pracoval
11 let na Ministerstvu stavebnictví ČSR a od roku 1988 na
základě nabídky prof. Ing. Karla Bláhy, DrSc., v Metrostavu. Předtím jsem ještě absolvoval Fakultu žurnalistiky UK
a pochopitelně školu života, práce a mezilidských vztahů.
Ty mne na rozdíl od mé původní profesní orientace stále
více přitahovaly. Uvedenou tendenci asi vycítil i můj tehdejší šéf, ředitel Ing. Jindřich Hess, který mně po čtyřech
letech spolupráce a mém ztotožnění s Metrostavem nabídl
pozici personálního náměstka. To byl určitě zásadní okamžik vývoje mé profesní kariéry, ale i soukromého života.
Jakých bylo těch dvacet let ve vedení společnosti?
Do vedení Metrostavu jsem jako personální náměstek
nastoupil v lednu 1992, v období, kdy se celá naše společnost a pochopitelně i Metrostav transformovaly do
zcela odlišných podmínek a vztahů, než tomu bylo v předchozích letech. Společně s kolegy ve vedení společnosti,
s mým pracovním týmem a liniovými manažery jsme
trpělivě personálně přetvářeli stavební firmu převážně
orientovanou na výstavbu pražského metra na univerzální
stavební společnost s celorepublikovou působností a posléze na obchodně-stavební společnost středoevropského
formátu. Byl to dlouhodobý zápas, každodenní boj, drama, které mne pohltilo a kterému jsem dobrovolně a rád
věnoval um, čas a často i rodinný život. Stručně řečeno,
byla to pro mne i firmu úžasná léta završená výstupem
Metrostavu na špičku českého stavebnictví.
Nyní jste expert. Čím se tato pozice liší od předchozí?
Když jako personální ředitel cítíte kolem sebe osobní
i pracovní důvěru a máte možnost 20 let systematicky
realizovat představy vedení firmy, a tedy i své představy
a jednoho dne, na základě vlastní iniciativy a po projednání v představenstvu a vedení společnosti předáváte klíče
od pracovního stolu, je to mimořádný okamžik života i kariéry. Expert by v mém případě měl nejpřednější linii řízení
firmy pomoci jistit, ale neměl by do jejího chodu přímo
zasahovat. Není to osobnostně ani pracovně snadné, ale
je to pro mne další životní a pracovní výzva, kterou jsem si
po dohodě s prezidentem Skupiny Metrostav i generálním
ředitelem Metrostavu dobrovolně zvolil.
Co bude v nejbližší době náplní vaší práce?
To je otázka, kterou mi klade většina lidí, se kterými se
v poslední době potkávám. Je mi jasné, že s mojí dosavadní kvalifikací a praxí se musím rychle naučit vidět
Metrostav jinýma očima a přenášet do vedení společnosti
náměty, návrhy, stanoviska, které by měly přesahovat
rámec mé dřívější odpovědnosti. Co to však bude konkrétně, na to odpoví doba a změny, do kterých jako firma
a zaměstnanci vstupujeme a kterých určitě nebude málo.
Jakou očekáváte budoucnost Metrostavu?
Podle mnou vyznávaných hodnot má naše firma tři zásadní znaky – odbornost, kontinuitu vývoje a identickou
firemní kulturu, které náš personál a konkurenceschopnost posunují neustále kupředu. V takovéto konstelaci
se i přes celou řadu neustále se rodících operativních
problémů relativně dobře daří i personální práci. Proto
vidím naši firemní budoucnost optimisticky.
Jak jste přijal ocenění Osobnost Metrostavu?
S vědomím, že toto významné ocenění nenáleží jen mně,
ale všem, se kterými jsem mohl pracovat, zejména ve
vedení firmy a v rámci vlastního pracovního týmu. Chtěl
bych jim proto i touto cestou ještě jednou poděkovat.