strana 3
Dohled památkářů
z p r avodajs t v í z divi z í
Voda a vodní stavby
S problematikou staveb u vodních toků, které hrozí
povodněmi, jsou nejlépe obeznámeni pracovníci divize 6. Dobře ji však znají i kolegové z ostatních divizí.
Následující řádky a fotografie prozradí, jak jejich práci
postihla červnová povodeň a jak si s ní poradili.
Tábor sice povodně dramaticky nepoškodily, ale prudké deště způsobily, že se 2. června ráno znovu protrhla
dočasná hráz rybníka Jordán, na jehož odbahnění pracuje
ve sdružení i tým naší divize 6 vedený Ing. Petrem Šimákem. Jordánem v té době protékalo přes 12 vteřinových
kubíků vody a ochranu Tismenického údolí se podařilo
zajistit jen díky provizorní regulaci odtoku ve štole pod
vodopádem (foto č. 1), kterou vyrazili pracovníci divize 1
v čele s Jiřím Novákem. Povodně zde práce na zakázce
určitě zdrží o několik měsíců.
Na Litavce u Králova Dvora měli větší štěstí. Stavba
protipovodňových opatření (foto č. 2), kterou tu provádí
tým Ing. Miroslava Pajera z divize 6, už postoupila natolik,
že červnové přívaly vody místní obyvatele většinou ne
ohrozily. O jejich účinnosti se 6. června přesvědčil i ministr zemědělství Petr Bendl, kterého na stavbu doprovodil
také ředitel divize 6 Ing. Jan Cuc.
Už deset měsíců obyvatelé Toužimi trpělivě snášejí rozsáhlé stavební práce, které probíhají na jejich
náměstí Jiřího z Poděbrad. Vědí proč. Odměnou jim
za rok a čtvrt bude kompletně zrekonstruované centrální náměstí, kterému tým Radka Kučery z divize 9 vrátí
jeho původní architektonickou podobu.
Nejde ale jen o prostou obnovu náměstí. Stavbaři musí
pod ním a přilehlými ulicemi oddělit smíšenou kanalizaci
na samostatnou splaškovou a dešťovou, jež musí splňovat současné podmínky na ochranu životního prostředí.
Proto také veškeré dešťové vody, které jí proudí, odvedou
přes odlučovač ropných látek. Kromě toho musí počítat
s řízeným odvodem srážkových vod ze střech, vybudovat
nové veřejné osvětlení a na náměstí zasadit nové stromy, umístit moderní mobiliář a sochu kráčejícího Jiřího
z Poděbrad v životní velikosti, která se spolu s původním
morovým sloupem a kašnou (foto č. 1) stane v srpnu
roku 2014 novou dominantou rekonstruované plochy.
1
Divize 5 rekonstruuje vytíženou pražskou trať
1
2
Vzhledem k tomu, že se jedná o historické prostranství, prozkoumali je ještě před zahájením výkopových
prací pracovníci Národního památkového ústavu. Aby
zmapovali výskyt dobové štětové dlažby, provedli několik
desítek sond, které však neprokázaly její celoplošný nález,
pouze nesouvislý výskyt. „Trvalá přítomnost archeologů
při provádění výkopů však přinesla jiné zajímavé nálezy.
Jedním z významnějších bylo objevení původní pece
v blízkosti Janova zámku,“ říká vedoucí projektu. Z dalších již probádaných lokalit stojí za zmínku také objev
základů horní městské brány či torzo dolní. Po celou
dobu výkopů archeologové průběžně nacházeli i dobový
kamenný odvodňovací systém. „Naopak si nepotvrdili
očekávané nálezy kolem kostela, k jejichž zmizení nejspíš
přispěla výměna inženýrských sítí v 80. letech minulého
století, kdy byl přístup k archeologickým nálezům dost
destruktivní,“ dodává stavbyvedoucí Petr Balák. Při osazování revizní šachty stavbaři také objevili v hloubce asi
dvou metrů staré sklepení s cihelnou klenbou. Patřilo
k dvoupodlažnímu domu, který musel po druhé světové
válce ustoupit nové komunikaci.
Přítomnost archeologů sice stavbařům částečně komplikuje i prodlužuje práci, páteřní stoku kanalizace včetně revizních a spádišťových šachet však už dokončili.
V provozu je dnes i odlučovač ropných látek a napojeno
na síť je asi 60 % střešních svodů. „Máme zčásti hotové
i rozvody veřejného osvětlení a zahájili jsme práce na konstrukčních vrstvách komunikací a parkovišť. Položili jsme
také asi desetinu nové zádlažby z kamenných žulových
kostek (foto č. 2),“ vyjmenovává Radek Kučera. Při výběru
dlažby, která musí korespondovat s historickou podobou
náměstí, se stavbaři na doporučení památkářů obrátili
hned na několik regionálních kamenolomů, jejichž kámen
odpovídá charakteru tehdejší doby. Kromě vzhledu však
samozřejmě musel splňovat i technické požadavky s důrazem na životnost, trvanlivost a odolnost proti zimním
solím, což si tým Radka Kučery ověřoval vlastními laboratorními zkouškami. Dalším rozhodujícím faktorem pro
výběr dodavatele byla i cena, protože kamenná dlažba
tvoří jednu z nejvýznamnějších položek rozpočtu na celou
rekonstrukci náměstí.
Během léta by stavbaři měli dokončit a předat investorovi k předběžnému užívání část komunikací v dolní
polovině náměstí a zahájit práce na další etapě projektu.
Prioritou pro všechny stále je, aby i při ní zůstala zachována dobrá obslužnost toužimského náměstí.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Od začátku ledna provádí tým Ing. Tomáše Kohouta
z divize 5 ve sdružení s kolegy ze Subterry opravu a rekonstrukci asi 4,5 km dlouhého úseku železnice mezi
pražskými stanicemi Bubeneč a Holešovice (foto č. 1).
Stavbaři tu během příštích dvou let musí kompletně
zrekonstruovat svršek i spodek trati, vyměnit zabezpečovací zařízení, provést obnovu stanice Holešovice
a vystavět zcela novou zastávku Podbaba. Součástí zakázky je také rekonstrukce všech 11 mostů na trase či
výstavba a obnova opěrných zdí i protihlukových stěn.
S přípravnými pracemi začal tým Ing. Kohouta letos
v lednu. Místo plánovaných čtyř měsíců však staveniště
musel připravit jen během osmi týdnů, kdy mu dílo navíc
komplikovaly rozmary letošní zimy. Ani s příchodem jara
tempo stavbařů nepokleslo. Práce i nadále probíhají v časovém tlaku, protože musí respektovat výluky dopravy
a na některých místech navíc mohou probíhat pouze v noci, a to jen zhruba dvě až čtyři hodiny. Trať také prochází
2
v těsné blízkosti obydlených domů, na jejichž obyvatele
musí brát stavba ohled. V současné době dělníci pracují
v železniční stanici Holešovice (foto č. 2). Zdejší první
nástupiště krátí na délku 346 m, druhé a třetí prodlužují
na 400 m. Nástupní hrany všech zvyšují na 550 mm.
Nová zastávka Podbaba bude mít dvě 220 m dlouhá
nástupiště, tvořená z nástupištních zídek z prefabrikátů
typu L s navazující zpevněnou plochou ze zámkové betonové dlažby. Přístup na peróny s přístřešky na ochranu
před nepřízní počasí umožní schodiště a rampy z nového
podchodu, jenž propojí Jednořadou ulici s Papírenskou.
Určitým specifikem této železniční stavby je skutečnost, že část trati v délce asi 1,5 km prochází v těsné blízkosti dvou přírodních památek – vrchu Pecka a Královské
obory. Aby nedošlo k poškození chráněného území, mají
ve Stromovce stavbaři přístup jen k mostům označeným
jako Stromovka 1 a Stromovka 2, a to pouze malými nákladními vozidly. Drtivou většinu optimalizačních úprav
na traťovém úseku, tedy výměnu železničního svršku
a spodku, trakční vedení, pokládku zabezpečovacích,
sdělovacích a silnoproudých kabelů, budou moci provést
pouze po tělese trati z prostor přilehlých železničních
stanic Bubeneč a Holešovice. „Pro naši divizi je optimalizace této trati vstupem do nového prostředí specifických
dopravních staveb. I přes obtíže se nám ji daří provádět
podle harmonogramu a v nejvyšší kvalitě,“ říká vedoucí
projektu. Po dokončení rekonstrukce trati, kterou spolufinancuje i EU, po ní vlaky budou moci jezdit rychlostí až
90 km/hod. a výrazně se zvýší i její bezpečnost.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Tuneláři divize 5 – tradiční srdce Metrostavu
O zaměstnancích provozu ražených konstrukcí a definitivních obezdívek tunelů divize 5 se zmiňují snad každé
noviny Metrostavu. V souvislosti s nimi psaly i o výstavbě pražského metra V.A (foto stanice Petřiny) či
tunelového komplexu Blanka, o práci na Islandu nebo
ve Finsku. Dnes se však věnují celému provozu vnitropodnikové nosné technologie, která kdysi při stavbě
pražské podzemní dráhy ustanovila základ Metrostavu.
„Považuji za velmi prospěšné, že pracovníci vnitropodnikových nosných technologií jsou v Metrostavu
soustředěni do vyčleněných provozů. Umožňuje to jejich
kvalitnější a operativnější řízení, než kdyby spadali pod divizi jako ostatní členové běžných projektových týmů,“ říká
Ing. Jaromír Heřt, vedoucí provozu. Ten dnes zahrnuje
na 250 dělníků a 80 techniků. Zároveň se pro něj připravuje i třicítka smluvních žáků, budoucích elektrikářů, strojníků či údržbářů. Pro všechny dnes obchodníci divize 5
musí najít dostatek práce. „U nás se v současnosti tunely
do veřejných soutěží nevypisují. Abychom své zkušené
a vysoce kvalifikované pracovníky udrželi, musíme pro ně
hledat práci v zahraničí, a to i na subdodávkách. Pátráme
nejen u sousedů či na severu Evropy, ale třeba v Ázerbájdžánu, kde by mohly najít uplatnění i naše tunelovací stroje
Tonda a Adéla,“ doplňuje Ing. Heřt.
Tuneláři divize 5, kteří umí své síly spojit i s provozem ražených konstrukcí a definitivních obezdívek tunelů
divize 1, budují obvykle podzemní stavby s profilem nad
16 m². Razí je jak Novou rakouskou tunelovací metodou,
tak pomocí TBM. Při projektu Héđinsfjarđargöng se na
učili stavět tunely způsobem Drill & Blast, na tunelu Březno použili ražbu s obvodovým vrubem a předklenbou.
Do jejich nabídky je však možné zařadit i tunely budované
postupem ADECO-RS, který se preferuje zejména v jižní
Evropě. Divize 5 jej zatím sice nepoužila, ale připravila nabídku na stavbu tímto způsobem pro soutěž v Rumunsku.
„Co se týče primárního či sekundárního ostění, umíme
nabídnout snad vše, co lze – od stříkaných betonů přes tybinky, betonové ostění do formy s fóliovou izolací po obezdívku z vodostavebního betonu,“ vypočítává Ing. Heřt,
jehož kolegové tvoří pro divizi 5 i podklady k nabídkám,
nákladové kalkulace či návrh strojních sestav. Podle charakteru práce a profilu tunelu dnes provoz může personálně obsadit až šest čeleb. Pracovníci jednotlivých týmů se
přitom mohou mezi zakázkami přesunovat.
„V současnosti netrpělivě čekáme na zahájení stavby
železničního tunelu Ejpovice, nedávno vysoutěženého
islandského Norðfjarðargöng tunelu nebo za pár let pražského metra D,“ uzavírá Ing. Heřt výhled zaměstnanosti
svých kolegů, kteří svojí dovedností udržují v běhu původní poslání a srdce Metrostavu.
1
2
Malá vodní elektrárna Štětí, opět dílo divize 6, přečkala velkou vodu pod vodou (foto č. 3). Tým Ing. Jiřího
Škrance ji totiž musel v neděli řízeně zaplavit, aby nedošlo
k provalení její štětovnicové stěny. Podobná situace je také u MVE v Roudnici a Liběchově. Díky tomuto opatření
však stavby neplavou, ale stojí. A to doslova.
V Lovosicích, kde protipovodňová opatření nedávno
ve sdružení dokončil tým divize 8 pod vedením Ing. Pavla
Komsy, měli sucho. Zábrany vydržely (foto č. 4) a lidé za
nimi si oddechli. Kvalitní práce se osvědčila.
3
4
Na www.facebook.com/Metrostav si můžete prohlédnout ještě další fotografie našich staveb u vody
v době letošních červnových povodní. Posílali je vedoucí
projektů, kterým za ně touto cestou děkujeme. Udělené
„liky“ pod příspěvky ale jistě nepatří velké vodě. Vyjadřují
spíš uznání šikovným kolegům, kteří fotografiemi dokazují, že jsou na všechny mimořádné události podobného
druhu na svých stavbách dobře připraveni.
–red–, foto archivy staveb