strana 3

zp r a v o da j s t v í z di v iz í

1

Nové křídlo školy v Roztokách je hotové

Téměř všechny školy v okolí Prahy se v poslední době

potýkají s nedostatečnou kapacitou tříd a omezenými

možnostmi rozšiřování počtu žáků. Důvod k úsměvu

teď mají v Roztokách u Prahy, kde se základní škola

od nového školního roku výrazně rozšíří. Postarala se

o to divize 1, která během jedenácti měsíců přistavěla

ke stávající školní budově nové křídlo.

Před pár dny dokončená část školy je třípodlažní, není

podsklepená a vzhledově se ani v nejmenším nepřibližuje

architektuře rozšiřované budovy. Architekti ji naopak koncipovali jako moderní a účelnou a její kubický tvar kombinuje přírodní materiály s jednoduchou kompozicí fasád

(foto č. 1). Nové křídlo je krčkem propojeno se stávající

školní budovou a novostavbou tělocvičny (foto č. 2).

„Nejkomplikovanější byla stavba výtahové šachty

uvnitř původní budovy a provedení točitého monolitického schodiště, které představovalo hlavní architektonický

prvek díla,“ vzpomíná vedoucí projektu Ing. Martin Koch.

2

Kromě toho ještě zmiňuje montáž fasády, kterou částečně

tvoří profilové sklo Copilit. To vyrábějí pouze dvě sklárny

v Německu, a tak nebylo jednoduché sladit termíny provádění prací s jeho dodávkou.

Dostavba nového křídla probíhala za běžného provozu

školy, který však práce příliš nerušily. Venkovní objekty

byly oploceny, jen při napojování spojovacího krčku bylo

potřeba instalovat provizorní dřevěné zábrany. Stejným

způsobem stavbaři řešili situaci i při budování výtahové

šachty uprostřed stávající budovy. V rámci díla se ale museli vypořádat s jednou nezvyklostí. „Nositel projektu pro

stavební povolení, ateliér Helika, měl autorská práva na architekturu celé budovy a stavbařinu tělocvičny. Nositelem

zbývajícího architektonického řešení byl Archdesign, který byl v úpadku a zastupoval jej pouze jeden projektant-stavbař. Projektanti jednotlivých profesí již bohužel moc

nespolupracovali a ani komunikace mezi ateliéry nebyla

dobrá. To se pochopitelně odráželo i na plynulosti a postupu jednotlivých činností,“ říká vedoucí projektu.

Tým Ing. Martina Kocha – přípravář Pavel Karásek,

stavbyvedoucí Jaroslav Vápeník, mistr Josef Mol a Milan

Švehla, bez kterých by se akce rozhodně neobešla – vše

v dohodnutém termínu zvládl. Investorovi teď zbývá jen

vybavit nový prostor mobilním nábytkem. Ten pevně

ukotvený, jako je různé vybavení pro tělocvičnu či mobilní

konstrukce podlah a portálu v menším sále, byl totiž součástí dodávky Metrostavu. Dnes je tak zcela jasné, že už

nic nebrání tomu, aby se v nových, moderních prostorách

začaly v září učit děti z Roztok a nejbližšího okolí.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Jáchymovské serpentiny budou bezpečnější

Serpentiny, které čekají řidiče na cestě z radonových

lázní na Boží Dar, jsou docela slušným testem šoférského umění. Jsou strmé a prudké, stoupání místy dosahuje až 17 %. Silnice je navíc v zatáčkách dosti úzká,

a tak se tu autobusy i nákladní auta vytáčely jen s velkými obtížemi a musely často zajet až do protisměru.

Denně tu přitom projede v průměru skoro 4000 vozidel,

a proto zde docházelo k poměrně častým nehodám.

To vše je však již minulostí, neboť odpovědné orgány

přistoupily k opravě serpentin a jejich celkovému vylepšení. Horní ze dvou toček již tímto procesem prošla a letos

v dubnu začaly práce i na té spodní (foto).

V průběhu dvou stavebních sezon – během kterých

bude opraven nejdříve jeden a poté druhý jízdní pruh –

zde pracovníci divize 4 nejen rozšíří samotnou vozovku

a sníží maximální stoupání na 12,5 %, ale postaví i dvě

nové zárubní zdi po jejích okrajích. Ty dosavadní jsou

totiž v havarijním stavu. Stavbaři tu také vybudují nový

mostek nad Jáchymovským potokem, který pod dolní

točkou protéká, a upraví jeho koryto. Postaví opěrnou zeď

mezi vodním tokem a silnicí a udělají přeložku vodovodu

i vedení nízkého napětí. Vše je vyprojektováno tak, aby

dílo vydrželo povodně až do úrovně stoleté vody.

Dělníci však musí pracovat co nejopatrněji, protože

stavba se nachází v místě, kde od počátku 16. až do století

minulého probíhala rozsáhlá důlní činnost. A opatrnost

je tu opravdu na místě. Kromě známých a zdokumentovaných důlních děl (překopu z roku 1945 v hloubce

150 metrů a čtyř blízkých vchodů do štol) zde stavbaři při

počátečních pracích narazili i na tři staré báňské šachty,

které nebyly zaznamenány v žádné dokumentaci.

„Akce se tak o něco zdržela, protože bylo nutno

nejprve vyřešit způsob sanace těchto starých důlních

děl,“ přibližuje počáteční komplikace vedoucí projektu

Ing. Zdeněk Rozsypálek. „Museli jsme také postupovat

přesně podle horního zákona a pro silniční stavbu nezvykle ustanovit i takzvaného závodního dolu. Při řešení

situace nám ale velmi pomohli odborníci z naší centrály,“

doplňuje stavbyvedoucí Karol Humeník, který ocenil

i spolupráci se jmenovaným závodním dolu Ing. Marianem Hrkem z úseku výrobně-technického ředitele centrály a Vladimírem Pravdou z provozu tunelů divize 5, který

vytvořil projekt likvidace nalezených důlních děl.

Po dobu stavebních prací se řidiči u Jáchymova musí

smířit s jednosměrným provozem řízeným semafory.

Od září roku 2015 zde však budou mít hlavně šoféři větších vozidel výrazně jednodušší práci. Serpentinami by

totiž bez problémů a nutnosti využít protisměrný pruh

měly projet i dálkové a linkové autobusy s délkou 15 m.

–jar–, foto archiv divize 4

Metrostav_10_2014.indd 3

Dvě nové stavby pro Univerzitu Palackého

Kolegové ze severomoravského oblastního zastoupení

divize 1 se v Olomouci dobře zabydleli. Tým Ing. Jana

Vachutky zde od loňského listopadu staví budovu Podnikatelského inkubátoru ve Vědeckotechnickém parku

Univerzity Palackého a letos v květnu začal nedaleko

rekonstruovat objekt E včetně skleníku. Na dokončení

obou zakázek má zhruba rok od jejich zahájení.

Inkubátor (foto č. 1) bude už od letošního listopadu

nabízet kapacity a zázemí pro podnikatelskou činnost

a vývoj nových výrobků, technologií či služeb. Jeho

nepodsklepená novostavba se zastavěnou obdélníkovou

plochou 935 m² nabídne ve třech nadzemních podlažích

25 kanceláří, 22 laboratoří, halu drobné výroby (162 m²)

a nezbytné zázemí pro více než 100 pracovníků.

„Základová deska objektu je založená na velkoprůměrových pilotách a řešená jako bílá vana,“ popisuje

projekt Ing. Vachutka a doplňuje: „Budova má vyzdívaný

železobetonový monolitický skelet a dnes už ji doplňujeme

hydroizolacemi střechy a teras v posledním ustupujícím

patře. Provádíme sádrokartonové příčky, nastupují řemeslníci a chystáme se zahájit práce na kontaktním zateplovacím systému fasád. Dílo běží hladce také díky velmi

korektnímu přístupu investora a zkušenosti i odbornosti

jeho technického dozoru. Jsme za jejich férový přístup

rádi a snažíme se odvádět práci, na kterou budou i oni

1

hrdí – ve velmi dobré kvalitě, ve smluvním standardu,

v termínu a v mezích rozpočtu.“

Objekt označovaný jako E, který slouží výukovým

a výzkumným účelům kateder botaniky a mikrobuněčné biologie a genetiky Univerzity Palackého, musí tým

Ing. Vachutky zrekonstruovat, dostavět a zateplit – včetně

výměny oken. Nosnou konstrukci nepodsklepené třípodlažní budovy zde tvoří prefabrikovaný skelet se skrytými

průvlaky. Její kvádr z obou užších stran doplňují jednopodlažní přístavby, které divize 1 nadstaví. Na protáhlou

jižní fasádu E navazuje komplex vytápěných skleníků (foto

č. 2), který stavbaři zrekonstruují. Do budovy osadí i dva

fytotrony – samostatná zařízení pro zkoumání a pěstování

rostlin s přesně řízeným prostředím světla, teploty a vlhkosti. Součástí obou zakázek divize 1 v Olomouci jsou

samozřejmě i terénní a sadové úpravy včetně vybudování

související dopravní a technické infrastruktury.

„Na objektu E jsme dílo zahájili asi před měsícem

a zatím zde probíhají jen bourací práce,“ říká Ing. Vachutka a uzavírá: „Stavba má v průběhu realizace nastavené

velmi ostré milníky, které musíme dodržet. V současnosti se s investorem a jeho zástupci teprve poznáváme,

ale věříme, že naše spolupráce bude i zde profesionální

a umožní nám vedle tvrdé práce získat i nové zkušenosti.“

–red–, foto David Kašprišin

2

Oprava holešovického sběrače

Velká voda, která zasáhla Prahu v červnu loňského roku, napáchala značné škody v systému městské kanalizace. Její ničivá síla se projevila hned dvakrát. Jednak

přitekla Vltavou, ale zároveň spadla na město i v podobě vydatných srážek. Množství vody přitom mnohonásobně překročilo kapacitu, kterou jsou pražské

stoky schopny pojmout. Loňská povodeň tak urychlila

opravy, které by některé kanalizační trasy, jež většinou

pocházejí z roku 1929, stejně čekaly. Jejich životnost

se totiž stejně jako u domů pohybuje kolem sedmdesáti

let a tuto dobu již mají za sebou.

Rekonstrukci jedné z tras – tzv. Holešovického sběrače – mají na starosti pracovníci divize 1 Metrostavu. Konkrétně se na tamější stavbě sešli odborníci ze střediska

vodovodů a kanalizací Jiřího Nováka a střediska podzemí

Ing. Pavla Kacíře. Za deset měsíců musí opraví téměř

kilometr stoky (foto č. 1), z toho 400 metrů nejvíce poničených úseků musí znovu přerazit a kompletně zevnitř

vyzdít. Dalších 580 metrů opraví tak, že kameninové žlaby

nahradí odolnějšími čedičovými, stoku dozdí a zpevní

injektáží. Kromě toho vyhloubí i 15 kanalizačních šachet.

Většinu díla dělají hornickým způsobem (foto č. 2), takže

provoz v ulici V Holešovičkách, pod kterou sběrač vede

a která je součástí rušné severojižní magistrály, nebude

omezen. Práce zasáhnou pouze do několika míst v odstavném pruhu této vytížené komunikace.

Od letošního prvního dubna, kdy rekonstrukce začala,

stihli pracovníci divize 1 vyhloubit šest šachet o celkové

hloubce 36 metrů, nově vyrazit 130 metrů štol a opravit

110 metrů stoky. „V současné době se připravujeme

na ražbu dalšího úseku a hloubíme další dvě šachty,“

přibližuje současný stav díla vedoucí projektu Jiří Novák.

„Na vyražených úsecích začínáme s definitivní obezdívkou a zároveň pracujeme na sanacích uvnitř stoky. A protože jde o liniovou stavbu, budeme takto postupně pokra-

2

čovat dál a dál.“ Kromě Metrostavu, který je generálním

dodavatelem této zakázky, se na stavbě subdodavatelsky

podílí také jeho dceřiná společnost Pragis.

Mohlo by se zdát, že deset měsíců na necelý kilometr

stavby je poměrně dlouho, ale ani zkušení stavbaři při tak

náročné práci pod zemí a za plného dopravního provozu

nad sebou nemohou postupovat rychleji. Tempo přerážky

je tak zhruba jeden až dva metry denně, sanace pak postupují rychlostí asi tři metry za den.

Pracovníci přitom musí ostražitě sledovat počasí, neboť každé i sebemenší srážky zvýší průtoky vody tak, že

všechny přinutí okamžitě opustit pracoviště. Holešovický

sběrač je totiž stále v provozu. „I proto je naším přáním,

abychom měli slunné léto a podzim s minimem srážek,

i když víme, že to moc neovlivníme, a třeba zemědělcům

by se to nemuselo líbit,“ s úsměvem dodává Jiří Novák.

Délka pražské stokové sítě včetně přípojek, na které je připojeno 1,22 milionu obyvatel, dnes přesahuje

4500 km. I když první pražské stoky vznikly v roce 1660,

základ kanalizačního systému Prahy položil až roku 1898

anglický inženýr sir William Heerlein Lindley. Holešovická

stoka, jejíž hloubka se pohybuje mezi čtyřmi a půl a sedmi

a půl metry pod zemí, pochází z 1. poloviny 20. století

a odvádí odpadní vodu z části Kobylis, Ďáblic či Libně.

1

–jar–, foto Josef Husák

10.6.14 11:52