strana 3
zp r a v o da j s t v í z di v iz í
1
Nové křídlo školy v Roztokách je hotové
Téměř všechny školy v okolí Prahy se v poslední době
potýkají s nedostatečnou kapacitou tříd a omezenými
možnostmi rozšiřování počtu žáků. Důvod k úsměvu
teď mají v Roztokách u Prahy, kde se základní škola
od nového školního roku výrazně rozšíří. Postarala se
o to divize 1, která během jedenácti měsíců přistavěla
ke stávající školní budově nové křídlo.
Před pár dny dokončená část školy je třípodlažní, není
podsklepená a vzhledově se ani v nejmenším nepřibližuje
architektuře rozšiřované budovy. Architekti ji naopak koncipovali jako moderní a účelnou a její kubický tvar kombinuje přírodní materiály s jednoduchou kompozicí fasád
(foto č. 1). Nové křídlo je krčkem propojeno se stávající
školní budovou a novostavbou tělocvičny (foto č. 2).
„Nejkomplikovanější byla stavba výtahové šachty
uvnitř původní budovy a provedení točitého monolitického schodiště, které představovalo hlavní architektonický
prvek díla,“ vzpomíná vedoucí projektu Ing. Martin Koch.
2
Kromě toho ještě zmiňuje montáž fasády, kterou částečně
tvoří profilové sklo Copilit. To vyrábějí pouze dvě sklárny
v Německu, a tak nebylo jednoduché sladit termíny provádění prací s jeho dodávkou.
Dostavba nového křídla probíhala za běžného provozu
školy, který však práce příliš nerušily. Venkovní objekty
byly oploceny, jen při napojování spojovacího krčku bylo
potřeba instalovat provizorní dřevěné zábrany. Stejným
způsobem stavbaři řešili situaci i při budování výtahové
šachty uprostřed stávající budovy. V rámci díla se ale museli vypořádat s jednou nezvyklostí. „Nositel projektu pro
stavební povolení, ateliér Helika, měl autorská práva na architekturu celé budovy a stavbařinu tělocvičny. Nositelem
zbývajícího architektonického řešení byl Archdesign, který byl v úpadku a zastupoval jej pouze jeden projektant-stavbař. Projektanti jednotlivých profesí již bohužel moc
nespolupracovali a ani komunikace mezi ateliéry nebyla
dobrá. To se pochopitelně odráželo i na plynulosti a postupu jednotlivých činností,“ říká vedoucí projektu.
Tým Ing. Martina Kocha – přípravář Pavel Karásek,
stavbyvedoucí Jaroslav Vápeník, mistr Josef Mol a Milan
Švehla, bez kterých by se akce rozhodně neobešla – vše
v dohodnutém termínu zvládl. Investorovi teď zbývá jen
vybavit nový prostor mobilním nábytkem. Ten pevně
ukotvený, jako je různé vybavení pro tělocvičnu či mobilní
konstrukce podlah a portálu v menším sále, byl totiž součástí dodávky Metrostavu. Dnes je tak zcela jasné, že už
nic nebrání tomu, aby se v nových, moderních prostorách
začaly v září učit děti z Roztok a nejbližšího okolí.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Jáchymovské serpentiny budou bezpečnější
Serpentiny, které čekají řidiče na cestě z radonových
lázní na Boží Dar, jsou docela slušným testem šoférského umění. Jsou strmé a prudké, stoupání místy dosahuje až 17 %. Silnice je navíc v zatáčkách dosti úzká,
a tak se tu autobusy i nákladní auta vytáčely jen s velkými obtížemi a musely často zajet až do protisměru.
Denně tu přitom projede v průměru skoro 4000 vozidel,
a proto zde docházelo k poměrně častým nehodám.
To vše je však již minulostí, neboť odpovědné orgány
přistoupily k opravě serpentin a jejich celkovému vylepšení. Horní ze dvou toček již tímto procesem prošla a letos
v dubnu začaly práce i na té spodní (foto).
V průběhu dvou stavebních sezon – během kterých
bude opraven nejdříve jeden a poté druhý jízdní pruh –
zde pracovníci divize 4 nejen rozšíří samotnou vozovku
a sníží maximální stoupání na 12,5 %, ale postaví i dvě
nové zárubní zdi po jejích okrajích. Ty dosavadní jsou
totiž v havarijním stavu. Stavbaři tu také vybudují nový
mostek nad Jáchymovským potokem, který pod dolní
točkou protéká, a upraví jeho koryto. Postaví opěrnou zeď
mezi vodním tokem a silnicí a udělají přeložku vodovodu
i vedení nízkého napětí. Vše je vyprojektováno tak, aby
dílo vydrželo povodně až do úrovně stoleté vody.
Dělníci však musí pracovat co nejopatrněji, protože
stavba se nachází v místě, kde od počátku 16. až do století
minulého probíhala rozsáhlá důlní činnost. A opatrnost
je tu opravdu na místě. Kromě známých a zdokumentovaných důlních děl (překopu z roku 1945 v hloubce
150 metrů a čtyř blízkých vchodů do štol) zde stavbaři při
počátečních pracích narazili i na tři staré báňské šachty,
které nebyly zaznamenány v žádné dokumentaci.
„Akce se tak o něco zdržela, protože bylo nutno
nejprve vyřešit způsob sanace těchto starých důlních
děl,“ přibližuje počáteční komplikace vedoucí projektu
Ing. Zdeněk Rozsypálek. „Museli jsme také postupovat
přesně podle horního zákona a pro silniční stavbu nezvykle ustanovit i takzvaného závodního dolu. Při řešení
situace nám ale velmi pomohli odborníci z naší centrály,“
doplňuje stavbyvedoucí Karol Humeník, který ocenil
i spolupráci se jmenovaným závodním dolu Ing. Marianem Hrkem z úseku výrobně-technického ředitele centrály a Vladimírem Pravdou z provozu tunelů divize 5, který
vytvořil projekt likvidace nalezených důlních děl.
Po dobu stavebních prací se řidiči u Jáchymova musí
smířit s jednosměrným provozem řízeným semafory.
Od září roku 2015 zde však budou mít hlavně šoféři větších vozidel výrazně jednodušší práci. Serpentinami by
totiž bez problémů a nutnosti využít protisměrný pruh
měly projet i dálkové a linkové autobusy s délkou 15 m.
–jar–, foto archiv divize 4
Metrostav_10_2014.indd 3
Dvě nové stavby pro Univerzitu Palackého
Kolegové ze severomoravského oblastního zastoupení
divize 1 se v Olomouci dobře zabydleli. Tým Ing. Jana
Vachutky zde od loňského listopadu staví budovu Podnikatelského inkubátoru ve Vědeckotechnickém parku
Univerzity Palackého a letos v květnu začal nedaleko
rekonstruovat objekt E včetně skleníku. Na dokončení
obou zakázek má zhruba rok od jejich zahájení.
Inkubátor (foto č. 1) bude už od letošního listopadu
nabízet kapacity a zázemí pro podnikatelskou činnost
a vývoj nových výrobků, technologií či služeb. Jeho
nepodsklepená novostavba se zastavěnou obdélníkovou
plochou 935 m² nabídne ve třech nadzemních podlažích
25 kanceláří, 22 laboratoří, halu drobné výroby (162 m²)
a nezbytné zázemí pro více než 100 pracovníků.
„Základová deska objektu je založená na velkoprůměrových pilotách a řešená jako bílá vana,“ popisuje
projekt Ing. Vachutka a doplňuje: „Budova má vyzdívaný
železobetonový monolitický skelet a dnes už ji doplňujeme
hydroizolacemi střechy a teras v posledním ustupujícím
patře. Provádíme sádrokartonové příčky, nastupují řemeslníci a chystáme se zahájit práce na kontaktním zateplovacím systému fasád. Dílo běží hladce také díky velmi
korektnímu přístupu investora a zkušenosti i odbornosti
jeho technického dozoru. Jsme za jejich férový přístup
rádi a snažíme se odvádět práci, na kterou budou i oni
1
hrdí – ve velmi dobré kvalitě, ve smluvním standardu,
v termínu a v mezích rozpočtu.“
Objekt označovaný jako E, který slouží výukovým
a výzkumným účelům kateder botaniky a mikrobuněčné biologie a genetiky Univerzity Palackého, musí tým
Ing. Vachutky zrekonstruovat, dostavět a zateplit – včetně
výměny oken. Nosnou konstrukci nepodsklepené třípodlažní budovy zde tvoří prefabrikovaný skelet se skrytými
průvlaky. Její kvádr z obou užších stran doplňují jednopodlažní přístavby, které divize 1 nadstaví. Na protáhlou
jižní fasádu E navazuje komplex vytápěných skleníků (foto
č. 2), který stavbaři zrekonstruují. Do budovy osadí i dva
fytotrony – samostatná zařízení pro zkoumání a pěstování
rostlin s přesně řízeným prostředím světla, teploty a vlhkosti. Součástí obou zakázek divize 1 v Olomouci jsou
samozřejmě i terénní a sadové úpravy včetně vybudování
související dopravní a technické infrastruktury.
„Na objektu E jsme dílo zahájili asi před měsícem
a zatím zde probíhají jen bourací práce,“ říká Ing. Vachutka a uzavírá: „Stavba má v průběhu realizace nastavené
velmi ostré milníky, které musíme dodržet. V současnosti se s investorem a jeho zástupci teprve poznáváme,
ale věříme, že naše spolupráce bude i zde profesionální
a umožní nám vedle tvrdé práce získat i nové zkušenosti.“
–red–, foto David Kašprišin
2
Oprava holešovického sběrače
Velká voda, která zasáhla Prahu v červnu loňského roku, napáchala značné škody v systému městské kanalizace. Její ničivá síla se projevila hned dvakrát. Jednak
přitekla Vltavou, ale zároveň spadla na město i v podobě vydatných srážek. Množství vody přitom mnohonásobně překročilo kapacitu, kterou jsou pražské
stoky schopny pojmout. Loňská povodeň tak urychlila
opravy, které by některé kanalizační trasy, jež většinou
pocházejí z roku 1929, stejně čekaly. Jejich životnost
se totiž stejně jako u domů pohybuje kolem sedmdesáti
let a tuto dobu již mají za sebou.
Rekonstrukci jedné z tras – tzv. Holešovického sběrače – mají na starosti pracovníci divize 1 Metrostavu. Konkrétně se na tamější stavbě sešli odborníci ze střediska
vodovodů a kanalizací Jiřího Nováka a střediska podzemí
Ing. Pavla Kacíře. Za deset měsíců musí opraví téměř
kilometr stoky (foto č. 1), z toho 400 metrů nejvíce poničených úseků musí znovu přerazit a kompletně zevnitř
vyzdít. Dalších 580 metrů opraví tak, že kameninové žlaby
nahradí odolnějšími čedičovými, stoku dozdí a zpevní
injektáží. Kromě toho vyhloubí i 15 kanalizačních šachet.
Většinu díla dělají hornickým způsobem (foto č. 2), takže
provoz v ulici V Holešovičkách, pod kterou sběrač vede
a která je součástí rušné severojižní magistrály, nebude
omezen. Práce zasáhnou pouze do několika míst v odstavném pruhu této vytížené komunikace.
Od letošního prvního dubna, kdy rekonstrukce začala,
stihli pracovníci divize 1 vyhloubit šest šachet o celkové
hloubce 36 metrů, nově vyrazit 130 metrů štol a opravit
110 metrů stoky. „V současné době se připravujeme
na ražbu dalšího úseku a hloubíme další dvě šachty,“
přibližuje současný stav díla vedoucí projektu Jiří Novák.
„Na vyražených úsecích začínáme s definitivní obezdívkou a zároveň pracujeme na sanacích uvnitř stoky. A protože jde o liniovou stavbu, budeme takto postupně pokra-
2
čovat dál a dál.“ Kromě Metrostavu, který je generálním
dodavatelem této zakázky, se na stavbě subdodavatelsky
podílí také jeho dceřiná společnost Pragis.
Mohlo by se zdát, že deset měsíců na necelý kilometr
stavby je poměrně dlouho, ale ani zkušení stavbaři při tak
náročné práci pod zemí a za plného dopravního provozu
nad sebou nemohou postupovat rychleji. Tempo přerážky
je tak zhruba jeden až dva metry denně, sanace pak postupují rychlostí asi tři metry za den.
Pracovníci přitom musí ostražitě sledovat počasí, neboť každé i sebemenší srážky zvýší průtoky vody tak, že
všechny přinutí okamžitě opustit pracoviště. Holešovický
sběrač je totiž stále v provozu. „I proto je naším přáním,
abychom měli slunné léto a podzim s minimem srážek,
i když víme, že to moc neovlivníme, a třeba zemědělcům
by se to nemuselo líbit,“ s úsměvem dodává Jiří Novák.
Délka pražské stokové sítě včetně přípojek, na které je připojeno 1,22 milionu obyvatel, dnes přesahuje
4500 km. I když první pražské stoky vznikly v roce 1660,
základ kanalizačního systému Prahy položil až roku 1898
anglický inženýr sir William Heerlein Lindley. Holešovická
stoka, jejíž hloubka se pohybuje mezi čtyřmi a půl a sedmi
a půl metry pod zemí, pochází z 1. poloviny 20. století
a odvádí odpadní vodu z části Kobylis, Ďáblic či Libně.
1
–jar–, foto Josef Husák
10.6.14 11:52