strana 2

dod na metru v.a

Prohlédnout si moderní techniku, se kterou Metrostav

razí trasu metra V.A, si přišlo 18. června na Vypich asi

8500 návštěvníků. Den otevřených dveří se vydařil.

Prohlídková trasa vedla nejprve podél přehlídkově

seřazených stavebních strojů. Největší zájem však byl

v podzemí o Adélu, jejíž štít (foto č. 1) ještě nebyl propojený se závěsem. Základní informace o ní i o Tondovi, jejich

obsluze i projektu na výstavbu metra mohli lidé získat

z velkoplošných panelů. Podrobnosti se potom dozvěděli

od pracovníků divizí 5 a 8 (foto č. 2 a 3), kteří po celý

den ochotně a profesionálně odpovídali i na překvapivě

erudované dotazy. Obdivovat stroje i práci kolegů přišlo

také mnoho dalších pracovníků naší firmy a od ostatních

návštěvníků slyšeli jen slova obdivu a chvály. Díky všem,

kdo k dobré vizitce Metrostavu přispěli.

ptÁmE sE

Lotyšsko

ing. stanislava Červeného,

Litva

Rusko

Bělorusko

vedoucího projektu z divize 3

Rusko

Minsk

Polsko

Německo

Ukrajina

Česko

Slovensko

Rakousko

divize 3 postaví logistický areál v Bělorusku

1

2

3

Roční úsilí divize 3 o proniknutí na běloruský trh bylo

úspěšné. V pátek 10. června podepsali její zástupci

smlouvu se státní organizací Beltamožservis na výstavbu dopravně-logistického terminálu u Ščitomiriči,

jižně od Minska. Divize 3 má zájem působit v Bělorusku trvale, proto zde vloni založila organizační složku.

„Bělorusko je v celní unii s Ruskem a Kazachstánem

a Beltamožservis v ní zajišťuje celní odbavení veškerého

zboží, které přes tuto zemi putuje do obou dalších států,“

říká obchodní náměstek divize 3 Ing. Karel Volf, MBA.

„Prostřednictvím exportního financování od Komerční

banky, pojištěného u společnosti EGAP, začneme už v září realizovat na klíč celně-skladovací areál v Ščitomiriči

(vizualizace) v hodnotě 22 milionů eur. Pokud s námi

bude zákazník spokojen, mohli bychom pro něj vystavět

ještě další dva. Protože máme dobře fungující organizační

složku v Minsku, kterou vede Ing. Jan Hrubeš, a projekt

řídí zkušený Ing. Jiří Růžek, věřím, že se nám to podaří.“

Divize 3 začala s investorem jednat už vloni v červenci. V listopadu podepsali smlouvu o smlouvě budoucí,

3. prosince 2010 vznikla organizační složka Metrostavu

v Bělorusku, a když na přelomu letošního května a června

realizaci logistických center potvrdil prezidentský výnos,

k podpisu smlouvy o realizaci došlo co nejdřív. Stavba má

být totiž hotová do konce roku 2012 a čas běží.

Investor nejdřív provede hrubé terénní úpravy na více

než 100 000 m² nově zastavovaného území. To by mělo

trvat zhruba do poloviny září, odkdy začne divize 3 řídit

a koordinovat místní firmy, jež nastoupí na provádění

základů. Za rok a půl práce v areálu vzniknou dvě jednopodlažní, velkorozponové skladové haly s plochou kolem

8,5 a 12,5 tisíce m². Kvůli zvýšené seizmicitě oblasti budou ocelové, dvou- a třípodlažní administrativní vestavky

u obvodových stěn vytvoří železobetonový skelet. Kromě

nich bude součástí oploceného komplexu i hotel pro řidiče, budova technické obsluhy terminálu, artéská studna,

myčka aut a čistírna odpadních vod. Mimo komunikací

musí divize 3 v areálu vybudovat i množství parkovacích

stání a v návaznosti na železniční vlečku i velké plochy pro

venkovní skladování kontejnerů.

První zmínky o Minsku pocházejí už z roku 1067. V roce

1326 se stal součástí Velkovévodství litevského,

od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství

v Polsko-Litevské unii. Na začátku 18. století jej zničili

Švédové, v roce 1793 anektovalo Rusko. Během druhé

světové války jej po tři roky okupovali Němci. Od roku

1991 je Minsk hlavním městem nezávislého Běloruska.

Má přes 1,8 milionu obyvatel, z nichž asi 80 % tvoří

Bělorusové, 16 % Rusové a zbytek jsou převážně

Ukrajinci a Poláci. Zdroj www.wikipedie.cz.

Golf s divizí 1

výzkumná činnost v metrostavu ii.

Poslední květnovou sobotu uspořádala divize 1 pro své

obchodní partnery a přátele z Plzeňského kraje golfový

turnaj na hřišti v Dýšině (foto č. 1).

Osmdesát golfistů i jejich doprovod si krásný den plný

dobrých sportovních výkonů naplno užilo. Ve společné kategorii hráčů s handicapem 0–18 zvítězil generální manažer HC Plzeň 1929, mistr světa a hokejový olympijský vítěz

Martin Straka, kterého fotograf zachytil mezi ředitelem

divize 1 Ing. Milanem Veselským a ředitelem její plzeňské

oblasti Ing. Václavem Apolínem (foto č. 2 zleva).

V návaznosti na předchozí článek dnes přiblížíme podíl

Metrostavu na výzkumu samozhutnitelného betonu.

V rámci Metrostavu zahájil výzkum samozhutnitelného betonu (SCC) autor tohoto článku v roce 1999

ve spolupráci s Ing. Miladou Mazurovou ze společnosti

TBG Metrostav. Problém, který řešili, spočíval v nalezení

vhodných složek betonu a jejich kombinací s ohledem

na funkci nové generace superplastifikátorů. Současně

hledali příhodné možnosti pro aplikaci nového materiálu.

V roce 2000 se na pražském Městském okruhu projektoval železniční most u Zlíchova, který tvoří tuhý rám

s velmi šikmým podepřením. Převádí přes okruh čtyři

drážní koleje a je vlaky značně zatěžován. Vysoká tuhost

konstrukce vedla k nutnosti jejího mimořádně silného vyztužení na účinky objemových změn. Deska mostu dosahuje tloušťky až 2,4 m. Ukázalo se, že betonáž konstrukcí

mostu běžným betonem by byla velmi náročná, ba téměř

nemožná. Na základě zkoušek nového materiálu proto

Metrostav společně s projektantem, firmou SUDOP Praha, přesvědčil správce mostu, kterým byly České dráhy,

o nutnosti využít SCC. Betonáže probíhaly v červnu 2000

a tento most se stal první velkou aplikací SCC v ČR. Šlo

o velmi náročnou práci, protože nikdo s tímto materiálem

neměl dostatek zkušeností, a bednění proto bylo nutné dimenzovat na vysoké tlaky čerstvého betonu. I když tehdy

betonáž komplikovaly horké letní teploty, tým Alexandra

Tvrze z divize 5 ji úspěšně dokončil.

V rámci projektu CIDEAS jsme později ve spolupráci

s Ing. Pavlem Kasalem, Ph.D., z divize 6 měřili při betonáži sloupů stanice metra Letňany (foto) skutečné tlaky

na bednění u čerstvého běžného betonu a SCC. Ukázalo

se, že při užití SCC a zachování přiměřené rychlosti plnění

jsou jen o málo vyšší než při užití klasického betonu.

Zavádění nového materiálu do praxe není jednoduché.

Technické podmínky Ministerstva dopravy ČR č. 187

–red–, foto Jiří Zahradník

1

2

Samozhutnitelný beton pro mosty na pozemních komunikacích začaly platit až na začátku roku 2008. V rámci

výzkumného projektu MDČR vznikly v týmu, který vedl

autor článku. Přesto se občas podařilo prosadit aplikaci

SCC i dříve – například na mostě přes Rybný potok.

SCC se tedy ve stavebnictví úspěšně prosadil a jeho

podíl využití stále stoupá. Přesto ve vývoji samozhutnitelného betonu nepřetržitě pokračujeme, protože je nutné

stále vylepšovat jeho vlastnosti.

Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc.

Samozhutnitelný beton (SCC – Self Compacting

Concrete) začali vědci vyvíjet v Japonsku v 90. letech

20. století, protože nekvalitní zhutňování přispívalo

k poruchám betonových konstrukcí. Odstraněním

hutnění se jejich kvalita výrazně zlepšila. V roce

1999 začaly jeho výzkumy i u nás. Nejprve se začal

prosazovat u prefabrikátů, pak i u monolitických

konstrukcí. Důvodem jeho úspěchu je vysoká kvalita

povrchu, spolehlivé ukládání zejména v hustě

vyztužených konstrukcích a obvykle vysoká pevnost.

Metrostav zaujal Stanislava Červeného už ve druhém

ročníku studia na stavební fakultě ČVUT v Praze. Divizi 3, která jej tehdy zaměstnala, zůstal věrný dodnes.

Stejně jako hudbě a Járovi Cimrmanovi.

Byl jste jedním z prvních vysokoškoláků, kteří využili

studentský program Metrostavu. Proč jste se do něj

zapojil a kde jste pracoval?

Táta je stavař. Jeho profese mě zajímala odmalička a snad

mě ani nenapadlo dělat něco jiného. Když jsem potom při

studiu potřeboval peníze a naskytla se příležitost vydělat

si je v Metrostavu, neváhal jsem. Nastoupil jsem k divizi

3 na půdní vestavbu školy Sušická a v rekonstrukcích

obdobných zařízení pokračoval i po roce 1996, kdy jsem

po promoci nastoupil k Metrostavu do řádného pracovního poměru jako mistr. Dodnes mě uspokojuje, že výsledkem mé práce jsou konkrétní stavby. Vždycky, když jedu

kolem, mám z nich dobrý pocit.

Která ze staveb vám nejvíc utkvěla v paměti?

Každý projekt má něco do sebe a na každou stavbu vzpomínám v dobrém. Stavěl jsem mimo jiné komerčně-administrativní centrum v Karlíně, Kaufland v Havířově, Tesco

v Letňanech, další obchodní dům ve Zlíně a Centrum

Chodov. To bylo snad nejnáročnější – stavba ve sdružení,

velký objem prací v krátkém čase, na konci jsme víc než

měsíc pracovali nonstop. I když jsme ho nakonec včas

dokončili, je pro mě stále tak trochu noční můrou. Radši

si vzpomenu na přestavbu domu v Dlážděné ulici na sídlo

SŽDC nebo na třetí etapu výstavby miniocelárny ve Strážském, protože ta přispěla k tomu, že dnes řídím stavbu

hangáru pro ABS Jets v Praze-Ruzyni.

Jak jste od slovenské stavby dospěl k práci v Praze?

Miniocelárna i hangár mají stejného investora. A protože

jsme na první zakázce navázali dobré vztahy, byl jsem

rád, když jsem mohl začít pracovat i na druhé. Nebylo to

ale jednoduché. Soutěž na stavbu ruzyňského hangáru

naše divize vyhrála už před dvěma lety, projekt se ale

kvůli nedostatku financí nezačal realizovat. Po uzavření

díla na Slovensku jsem proto začal budovat sekundární

ocelovou konstrukci kotle v Elektrárně Ledvice. Najednou

se však rozeběhla Ruzyň, investor si vzpomněl na naši

spolupráci a jmenovitě si mě vyžádal. Potěšilo mě to.

Staví se na Slovensku jinak než v Čechách?

Podle mých zkušeností ano. Lišíme se v mentalitě, a proto i při práci – zejména v přístupu k dodržování termínů.

Zatímco na Slovensku jsem se setkával s volnější disciplínou, sám raději ženu dílo i termíny dopředu už od začátku,

než abych na konci zplakal nad výdělkem.

Hangár pro ABS Jets pomalu končíte. Co vás na jeho

stavbě zaujalo a co na ní teď provádíte?

Nejzajímavější určitě byla konstrukce zavěšené střechy.

Podobnou jsem předtím nikdy nestavěl, takže to pro mě

byla dobrá škola. Teď na stavbě všichni finišují, protože ji

koncem července máme předat investorovi a od 21. srpna

by měla vstoupit do zkušebního provozu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že smluvní termíny dodržíme.

Prováděl jste rekonstrukce, stavěl obchodní centra

i elektrárnu, co byste ještě chtěl vybudovat?

Nemám žádné konkrétní přání. Raději však pracuji na klasických pozemních stavbách než na průmyslových a nejvíc mě baví stavět objekty, které jsou určeny konkrétním

lidem. Těší mě, když vím, komu a k čemu budou sloužit.

Třináct let zpíváte vlastní skladby s rock-punkovou

skupinou The Pláky a jste hercem Divadla Rodu Vejvodů. Kdy a kde vás příště uvidíme na pódiu?

S kapelou koncertujeme pravidelně a termíny našich vystoupení najdete na www.bandzone.cz/theplaky. V divadle hrajeme se svolením autorů už léta hry Járy Cimrmana.

Mám jejich humor rád a s chutí jej reprodukuji. V divadle

Gong jsme 19. dubna uvedli inscenaci České nebe, kterou

jsme reprízovali ještě v Českém Brodě. Hrál jsem v ní Karla Havlíčka Borovského. Nejvíc se mi ale líbily role Varla

Frištenského v Dobytí severního pólu a hraběte Zeppelina

v Hospodě Na mýtince. Teď se chystáme na Vraždu v salónním coupé, kterou v Gongu uvedeme 15. listopadu.