strana 2
dod na metru v.a
Prohlédnout si moderní techniku, se kterou Metrostav
razí trasu metra V.A, si přišlo 18. června na Vypich asi
8500 návštěvníků. Den otevřených dveří se vydařil.
Prohlídková trasa vedla nejprve podél přehlídkově
seřazených stavebních strojů. Největší zájem však byl
v podzemí o Adélu, jejíž štít (foto č. 1) ještě nebyl propojený se závěsem. Základní informace o ní i o Tondovi, jejich
obsluze i projektu na výstavbu metra mohli lidé získat
z velkoplošných panelů. Podrobnosti se potom dozvěděli
od pracovníků divizí 5 a 8 (foto č. 2 a 3), kteří po celý
den ochotně a profesionálně odpovídali i na překvapivě
erudované dotazy. Obdivovat stroje i práci kolegů přišlo
také mnoho dalších pracovníků naší firmy a od ostatních
návštěvníků slyšeli jen slova obdivu a chvály. Díky všem,
kdo k dobré vizitce Metrostavu přispěli.
ptÁmE sE
Lotyšsko
ing. stanislava Červeného,
Litva
Rusko
Bělorusko
vedoucího projektu z divize 3
Rusko
Minsk
Polsko
Německo
Ukrajina
Česko
Slovensko
Rakousko
divize 3 postaví logistický areál v Bělorusku
1
2
3
Roční úsilí divize 3 o proniknutí na běloruský trh bylo
úspěšné. V pátek 10. června podepsali její zástupci
smlouvu se státní organizací Beltamožservis na výstavbu dopravně-logistického terminálu u Ščitomiriči,
jižně od Minska. Divize 3 má zájem působit v Bělorusku trvale, proto zde vloni založila organizační složku.
„Bělorusko je v celní unii s Ruskem a Kazachstánem
a Beltamožservis v ní zajišťuje celní odbavení veškerého
zboží, které přes tuto zemi putuje do obou dalších států,“
říká obchodní náměstek divize 3 Ing. Karel Volf, MBA.
„Prostřednictvím exportního financování od Komerční
banky, pojištěného u společnosti EGAP, začneme už v září realizovat na klíč celně-skladovací areál v Ščitomiriči
(vizualizace) v hodnotě 22 milionů eur. Pokud s námi
bude zákazník spokojen, mohli bychom pro něj vystavět
ještě další dva. Protože máme dobře fungující organizační
složku v Minsku, kterou vede Ing. Jan Hrubeš, a projekt
řídí zkušený Ing. Jiří Růžek, věřím, že se nám to podaří.“
Divize 3 začala s investorem jednat už vloni v červenci. V listopadu podepsali smlouvu o smlouvě budoucí,
3. prosince 2010 vznikla organizační složka Metrostavu
v Bělorusku, a když na přelomu letošního května a června
realizaci logistických center potvrdil prezidentský výnos,
k podpisu smlouvy o realizaci došlo co nejdřív. Stavba má
být totiž hotová do konce roku 2012 a čas běží.
Investor nejdřív provede hrubé terénní úpravy na více
než 100 000 m² nově zastavovaného území. To by mělo
trvat zhruba do poloviny září, odkdy začne divize 3 řídit
a koordinovat místní firmy, jež nastoupí na provádění
základů. Za rok a půl práce v areálu vzniknou dvě jednopodlažní, velkorozponové skladové haly s plochou kolem
8,5 a 12,5 tisíce m². Kvůli zvýšené seizmicitě oblasti budou ocelové, dvou- a třípodlažní administrativní vestavky
u obvodových stěn vytvoří železobetonový skelet. Kromě
nich bude součástí oploceného komplexu i hotel pro řidiče, budova technické obsluhy terminálu, artéská studna,
myčka aut a čistírna odpadních vod. Mimo komunikací
musí divize 3 v areálu vybudovat i množství parkovacích
stání a v návaznosti na železniční vlečku i velké plochy pro
venkovní skladování kontejnerů.
První zmínky o Minsku pocházejí už z roku 1067. V roce
1326 se stal součástí Velkovévodství litevského,
od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství
v Polsko-Litevské unii. Na začátku 18. století jej zničili
Švédové, v roce 1793 anektovalo Rusko. Během druhé
světové války jej po tři roky okupovali Němci. Od roku
1991 je Minsk hlavním městem nezávislého Běloruska.
Má přes 1,8 milionu obyvatel, z nichž asi 80 % tvoří
Bělorusové, 16 % Rusové a zbytek jsou převážně
Ukrajinci a Poláci. Zdroj www.wikipedie.cz.
Golf s divizí 1
výzkumná činnost v metrostavu ii.
Poslední květnovou sobotu uspořádala divize 1 pro své
obchodní partnery a přátele z Plzeňského kraje golfový
turnaj na hřišti v Dýšině (foto č. 1).
Osmdesát golfistů i jejich doprovod si krásný den plný
dobrých sportovních výkonů naplno užilo. Ve společné kategorii hráčů s handicapem 0–18 zvítězil generální manažer HC Plzeň 1929, mistr světa a hokejový olympijský vítěz
Martin Straka, kterého fotograf zachytil mezi ředitelem
divize 1 Ing. Milanem Veselským a ředitelem její plzeňské
oblasti Ing. Václavem Apolínem (foto č. 2 zleva).
V návaznosti na předchozí článek dnes přiblížíme podíl
Metrostavu na výzkumu samozhutnitelného betonu.
V rámci Metrostavu zahájil výzkum samozhutnitelného betonu (SCC) autor tohoto článku v roce 1999
ve spolupráci s Ing. Miladou Mazurovou ze společnosti
TBG Metrostav. Problém, který řešili, spočíval v nalezení
vhodných složek betonu a jejich kombinací s ohledem
na funkci nové generace superplastifikátorů. Současně
hledali příhodné možnosti pro aplikaci nového materiálu.
V roce 2000 se na pražském Městském okruhu projektoval železniční most u Zlíchova, který tvoří tuhý rám
s velmi šikmým podepřením. Převádí přes okruh čtyři
drážní koleje a je vlaky značně zatěžován. Vysoká tuhost
konstrukce vedla k nutnosti jejího mimořádně silného vyztužení na účinky objemových změn. Deska mostu dosahuje tloušťky až 2,4 m. Ukázalo se, že betonáž konstrukcí
mostu běžným betonem by byla velmi náročná, ba téměř
nemožná. Na základě zkoušek nového materiálu proto
Metrostav společně s projektantem, firmou SUDOP Praha, přesvědčil správce mostu, kterým byly České dráhy,
o nutnosti využít SCC. Betonáže probíhaly v červnu 2000
a tento most se stal první velkou aplikací SCC v ČR. Šlo
o velmi náročnou práci, protože nikdo s tímto materiálem
neměl dostatek zkušeností, a bednění proto bylo nutné dimenzovat na vysoké tlaky čerstvého betonu. I když tehdy
betonáž komplikovaly horké letní teploty, tým Alexandra
Tvrze z divize 5 ji úspěšně dokončil.
V rámci projektu CIDEAS jsme později ve spolupráci
s Ing. Pavlem Kasalem, Ph.D., z divize 6 měřili při betonáži sloupů stanice metra Letňany (foto) skutečné tlaky
na bednění u čerstvého běžného betonu a SCC. Ukázalo
se, že při užití SCC a zachování přiměřené rychlosti plnění
jsou jen o málo vyšší než při užití klasického betonu.
Zavádění nového materiálu do praxe není jednoduché.
Technické podmínky Ministerstva dopravy ČR č. 187
–red–, foto Jiří Zahradník
1
2
Samozhutnitelný beton pro mosty na pozemních komunikacích začaly platit až na začátku roku 2008. V rámci
výzkumného projektu MDČR vznikly v týmu, který vedl
autor článku. Přesto se občas podařilo prosadit aplikaci
SCC i dříve – například na mostě přes Rybný potok.
SCC se tedy ve stavebnictví úspěšně prosadil a jeho
podíl využití stále stoupá. Přesto ve vývoji samozhutnitelného betonu nepřetržitě pokračujeme, protože je nutné
stále vylepšovat jeho vlastnosti.
Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc.
Samozhutnitelný beton (SCC – Self Compacting
Concrete) začali vědci vyvíjet v Japonsku v 90. letech
20. století, protože nekvalitní zhutňování přispívalo
k poruchám betonových konstrukcí. Odstraněním
hutnění se jejich kvalita výrazně zlepšila. V roce
1999 začaly jeho výzkumy i u nás. Nejprve se začal
prosazovat u prefabrikátů, pak i u monolitických
konstrukcí. Důvodem jeho úspěchu je vysoká kvalita
povrchu, spolehlivé ukládání zejména v hustě
vyztužených konstrukcích a obvykle vysoká pevnost.
Metrostav zaujal Stanislava Červeného už ve druhém
ročníku studia na stavební fakultě ČVUT v Praze. Divizi 3, která jej tehdy zaměstnala, zůstal věrný dodnes.
Stejně jako hudbě a Járovi Cimrmanovi.
Byl jste jedním z prvních vysokoškoláků, kteří využili
studentský program Metrostavu. Proč jste se do něj
zapojil a kde jste pracoval?
Táta je stavař. Jeho profese mě zajímala odmalička a snad
mě ani nenapadlo dělat něco jiného. Když jsem potom při
studiu potřeboval peníze a naskytla se příležitost vydělat
si je v Metrostavu, neváhal jsem. Nastoupil jsem k divizi
3 na půdní vestavbu školy Sušická a v rekonstrukcích
obdobných zařízení pokračoval i po roce 1996, kdy jsem
po promoci nastoupil k Metrostavu do řádného pracovního poměru jako mistr. Dodnes mě uspokojuje, že výsledkem mé práce jsou konkrétní stavby. Vždycky, když jedu
kolem, mám z nich dobrý pocit.
Která ze staveb vám nejvíc utkvěla v paměti?
Každý projekt má něco do sebe a na každou stavbu vzpomínám v dobrém. Stavěl jsem mimo jiné komerčně-administrativní centrum v Karlíně, Kaufland v Havířově, Tesco
v Letňanech, další obchodní dům ve Zlíně a Centrum
Chodov. To bylo snad nejnáročnější – stavba ve sdružení,
velký objem prací v krátkém čase, na konci jsme víc než
měsíc pracovali nonstop. I když jsme ho nakonec včas
dokončili, je pro mě stále tak trochu noční můrou. Radši
si vzpomenu na přestavbu domu v Dlážděné ulici na sídlo
SŽDC nebo na třetí etapu výstavby miniocelárny ve Strážském, protože ta přispěla k tomu, že dnes řídím stavbu
hangáru pro ABS Jets v Praze-Ruzyni.
Jak jste od slovenské stavby dospěl k práci v Praze?
Miniocelárna i hangár mají stejného investora. A protože
jsme na první zakázce navázali dobré vztahy, byl jsem
rád, když jsem mohl začít pracovat i na druhé. Nebylo to
ale jednoduché. Soutěž na stavbu ruzyňského hangáru
naše divize vyhrála už před dvěma lety, projekt se ale
kvůli nedostatku financí nezačal realizovat. Po uzavření
díla na Slovensku jsem proto začal budovat sekundární
ocelovou konstrukci kotle v Elektrárně Ledvice. Najednou
se však rozeběhla Ruzyň, investor si vzpomněl na naši
spolupráci a jmenovitě si mě vyžádal. Potěšilo mě to.
Staví se na Slovensku jinak než v Čechách?
Podle mých zkušeností ano. Lišíme se v mentalitě, a proto i při práci – zejména v přístupu k dodržování termínů.
Zatímco na Slovensku jsem se setkával s volnější disciplínou, sám raději ženu dílo i termíny dopředu už od začátku,
než abych na konci zplakal nad výdělkem.
Hangár pro ABS Jets pomalu končíte. Co vás na jeho
stavbě zaujalo a co na ní teď provádíte?
Nejzajímavější určitě byla konstrukce zavěšené střechy.
Podobnou jsem předtím nikdy nestavěl, takže to pro mě
byla dobrá škola. Teď na stavbě všichni finišují, protože ji
koncem července máme předat investorovi a od 21. srpna
by měla vstoupit do zkušebního provozu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že smluvní termíny dodržíme.
Prováděl jste rekonstrukce, stavěl obchodní centra
i elektrárnu, co byste ještě chtěl vybudovat?
Nemám žádné konkrétní přání. Raději však pracuji na klasických pozemních stavbách než na průmyslových a nejvíc mě baví stavět objekty, které jsou určeny konkrétním
lidem. Těší mě, když vím, komu a k čemu budou sloužit.
Třináct let zpíváte vlastní skladby s rock-punkovou
skupinou The Pláky a jste hercem Divadla Rodu Vejvodů. Kdy a kde vás příště uvidíme na pódiu?
S kapelou koncertujeme pravidelně a termíny našich vystoupení najdete na www.bandzone.cz/theplaky. V divadle hrajeme se svolením autorů už léta hry Járy Cimrmana.
Mám jejich humor rád a s chutí jej reprodukuji. V divadle
Gong jsme 19. dubna uvedli inscenaci České nebe, kterou
jsme reprízovali ještě v Českém Brodě. Hrál jsem v ní Karla Havlíčka Borovského. Nejvíc se mi ale líbily role Varla
Frištenského v Dobytí severního pólu a hraběte Zeppelina
v Hospodě Na mýtince. Teď se chystáme na Vraždu v salónním coupé, kterou v Gongu uvedeme 15. listopadu.