strana 2
Výroky soudu pomohly
PTÁME SE
Dle dohody z 25. dubna 2014 uhradilo hl. město Praha
Metrostavu dlužnou částku více než 2,7 miliardy Kč
za práce provedené na tunelovém komplexu Blanka
a Metrostav do 30. září dokončí všechny stavební práce, které zprovoznění této dopravní stavby podmiňují.
Téměř celá Blanka je už po stavební stránce hotová.
Ruch panuje jen na Trojském mostě (foto č. 1), který se
sice začal stavět se zpožděním, ale může být ihned po
30. září letošního roku otevřen. Pokládka a úpravy (foto
č. 2) tramvajových kolejí (foto č. 3) tu proto finišují. V ražených tunelech z Troje na Letnou (foto č. 4) či v hloubených tunelech u křižovatky U Vorlíků (foto č. 5) a ani dál
k Malovance (foto č. 6) však už běžně žádné zaměstnance
Metrostavu nezahlédnete. Pokud nedozorují práce v technických chodbách či centrech, řídí většinou jen závěrečné
úpravy terénů poblíž výjezdů z tunelů a poskytují nezbytné
přípomoci pro montáž technologie na základě požadavků
jejího dodavatele, společnosti ČKD DIZ.
Ing. Davida Štochla,
vedoucího projektu z divize 6
Profesní životopis Ing. Štochla se dá snadno zapamatovat – po průmyslovce ve Zborovské absolvoval obor
pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT v Praze.
V divizi 6 začal pracovat už při studiu, před 18 lety.
1
Estakáda roste na patentované skruži
1
2
3
Stavbu levého mostu ve 2. patře MÚK Opatovice provádějí pracovníci provozu mostních konstrukcí divize 4
pro tým kolegy Ing. Richarda Rakouše. Rozčlenili ji
na tři části. Pětipolový díl hlavního mostu s rozpletem
a osmipolovou rampu staví na pevné skruži. K provedení kilometrové estakády se 14 poli, která ve výšce až
20 m překlene kruhový objezd, používají skruž přesuvnou, jejíž princip získal v dubnu patentovou ochranu.
„Naše přesuvná skruž ale není žádná novinka, znala
ji už mostní divize firmy Stavební obnova železnic (SOŽ),
která v roce 2004 přešla pod náš provoz mostních technologií,“ říká jeho současný vedoucí Ing. Martin Ředina
a doplňuje: „Od té doby jsme skruž úspěšně použili i pro
stavbu mostů na R6 a dálničního mostu Dobkovičky. Teď
jsme ji ale museli upravit a zesílit, protože rozpětí polí
opatovické estakády je větší a dosahuje až 60 m.“
Přesuvné skruže na betonáž vodorovných nosných
konstrukcí mostů si firmy obvykle zajišťují na míru podle
konkrétní zakázky. Skruž Metrostavu má ale tu výhodu, že
je univerzální, z inventárního materiálu a lze ji opakovaně
používat pro stavbu mostů s různými tvary komorových
nosníků. Jejím základem jsou typizované příhradové
a rozebíratelné ŽM 16, které obvykle slouží jako mostní
provizoria. Divize 4 je získala buď od SOŽ, nebo nedávno
po demontáži provizorního tramvajového mostu v Troji.
Skruž se skládá ze dvou tubusů. V případě té opatovické to jsou asi 109 m dlouhé a 3 m široké prostorové
nosníky se dvěma 4,1 m vysokými stěnami (foto č. 1).
Na jednom konci jsou přes tyče zavěšené na již hotovou
nosnou konstrukci, na druhé straně jsou uložené na provizorní pilířové podpěře (foto č. 2) a mezipodporách
z materiálu PIŽMO. V pracovní poloze jsou tubusy těsně
spojeny soustavou příčných nosníků tak, aby na nich
mohlo být uzavřeno bednění nosné konstrukce mostovky.
Po dokončení betonážního taktu a odklopení bednění se
tubusy příčně odsunou, aby mohly objet pilíř, skruž se
pomocí hydrauliky posune dopředu o celou délku taktu
a práce může pokračovat.
„Vzhledem k nedostatku místa jsme skruž u Opatovic
sestavovali ze 3m segmentů ve výšce na plošině a kus
jsme jí dokonce museli zasunout zpět pod hotový most,“
popisuje Ing. Ředina a doplňuje: „Přesuvná skruž umožňuje zkrátit dobu výstavby vodorovných konstrukcí mostu asi na polovinu. Její montáž je ale nákladnější, proto se
obvykle vyplatí až u mostů, které mají víc než 10 polí.“
Na všech částech stavby u Opatovic pracuje dnes
na 80 dělníků a 10 techniků z provozu mostních technologií divize 4, které na místě řídí hlavní stavbyvedoucí
Ing. Martin Slovák. Na estakádě jim dnes jeden pracovní
takt zabere asi 38 dní. Chtěli by jej ale zkrátit jen na třicet.
2
Další činžovní dům se v Praze změní na hotel
4
5
6
Metrostav_11_2014.indd 2
V Praze na rohu Tyršovy a Legerovy ulice stojí od konce 19. století činžovní dům se šesti nadzemními podlažími a podkrovím. Sloužil jako administrativní budova
s lékařskými ordinacemi, teď by se během jednoho
roku měl přeměnit na hotel se 187 lůžky. Jeho stavební
úpravy a přístavbu provádí tým Aleše Synka z divize 1.
Při rekonstrukci zůstanou některé architektonické
prvky domu zachovány. Jedná se především o uliční průčelí s bohatým eklektickým tvaroslovím (foto), průjezd
s klenbami a štukovou výzdobou a prostory tzv. veřejného
interiéru, tedy schodiště a jeho podesty i mezipodesty
s mozaikovými dlažbami. Opravy se dočká také litinové
zábradlí, neckové klenby nad podestami či okna propojující prostor schodiště s chodbami. Počítá se také s využitím
původních vstupních vrat a špaletových oken ve všech
fasádách. V suterénu by měly zůstat cihelné klenby.
Stavební úpravy především objekt uzpůsobí novému
účelu. Ve dvorní části střešního pláště vznikne sdružený
vikýř a směrem do ulice budou do střechy osazena střešní
okna. Prosvětlí nově budované obytné podkoroví, jehož
dispozice okopíruje spodní podlaží. Dům dostane novou
střešní krytinu z dvojité bobrovky, stejnou, jako byla stávající. Tým Aleše Synka ještě k činžáku přistaví evakuační
výtah a počítá i s úpravou dvora, kde vznikne přístupová
rampa, jež vyrovná rozdíl mezi ním a přízemím domu.
Dnes už stavbaři dokončili demoliční práce a soustředí se na posilování stropních konstrukcí. „Kromě toho připravujeme výměnu krovu a krytiny a provádíme překlady
nad novými otvory ve zdivu a podezdívkami základového
zdiva,“ říká vedoucí projektu. Protože stavební povolení
bylo vydáno až dva měsíce po převzetí staveniště, má
divize 1 opravdu napilno, aby stihla termín plánovaného
dokončení v březnu příštího roku. Stejně jako u podobných staveb i tady je totiž může každý den čekat nemilé
překvapení v podobě nepředvídatelných komplikací, které
by harmonogram ještě více napnuly. Zatím však vše běží
podle plánu a tým Aleše Synka si dobře poradil i s nedostatkem místa na staveništi, které je omezeno rušnými
ulicemi. Jak si představuje hoteliér, mohli by se proto už
na začátku května 2015 v novém hotelu ubytovat fanoušci
79. mistrovství světa v hokeji, které Praha bude hostit.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Kde jste začínal a jak postupoval váš pracovní život?
První nabídka, kterou jsem pomáhal připravovat, byla
na bytový areál Mrázovka, ale raději si vzpomenu na plavené tunely metra pod Vltavou, kde jsem se z přípraváře
stal stavbyvedoucím. Dostat se hned na začátku kariéry
k takto unikátní stavbě pro mě znamenalo velkou školu života. Zlom v práci mi pak přinesl přechod na vodohospodářské stavby, ke kterým jsem si doplnil autorizaci. Bavily
mě, protože se u nich dá vždy očekávat nějaká složitost,
třeba v zakládání. Taky musíte víc sledovat předpověď
počasí. Nejen nástup mrazu kvůli betonážím či zdění,
ale také kdy, kde a jak zaprší. Pak jsem dostal na starost
Kauflandy. Poté, co jsem dva postavil a k jejich centrále
přistavěl patro kanceláří, přišel třetí zlom – stavba v zahraničí, v Polsku. Už rok a půl pracuji na modernizaci
protipovodňových opatření na vodní nádrži Nisa a stejně
dlouhou dobu tu ještě máme s kolegy před sebou. Mimochodem je to moje první vodohospodářská stavba, kde
jsme zatím neřešili povodeň. Doufám, že nám to vydrží.
V Polsku pracujete ve sdružení s místními firmami
a s divizí 4. V jakém stadiu se stavba nachází?
Divize 6 buduje boční řízený přepad nádrže s pohyblivými uzávěry, který vypadá jako 160 m dlouhý pětipolový
klapkový jez, a spadiště. V současnosti končíme jejich
železobetonové konstrukce a připravujeme se na montáž
technologií. Součástí naší zakázky je i most, který pro
nás už brzo začnou stavět kolegové ze čtyřky. Přestavbu
dalšího mostu včetně modernizace technologické lávky
pak ještě provedou u hlavního výpustního objektu nádrže.
Jak podle vás funguje polské stavebnictví?
Zatímco v Česku se staví způsobem, kterému říkám zbuduj a zdokladuj, praxi v Polsku bych zjednodušeně shrnul
do hesla zdokladuj a buduj. Veškeré doklady k materiálům
totiž investor vyžaduje předem a podléhají schválení –
nejen třeba při výběru fasády jako u nás, ale například
i u štěrkopísku pod základovou spáru – přestože jsou uvedeny v projektové dokumentaci. Odpovědnost dodavatele
se mi zase zdá být v Polsku o něco menší, protože je rozmělněná a velkou část jí nese tamější inženýr v pozici technického dozoru investora – co odsouhlasí, za to odpovídá.
Jak se domlouváte a kde bydlíte?
Máme asi 10členný česko-polský tým. Jeden náš český
kolega studoval ve Varšavě a polštinu dobře ovládá. My
ostatní se domlouváme, řekl bych, slovansky – hlavní je
naposlouchaná polština, ale jiný kolega je Slovák, a tak
míchá do řeči slovenštinu, já maturoval z ruštiny, pár slov
řekneme i česky – a rozumíme si. Bydlíme v Nise, a i když
jsem se ze začátku obával ponorkové nemoci, jsme v pohodě. Mistři se střídají v turnusech a my ostatní jezdíme
v pondělí do Polska a koncem týdne zpět domů. Dost času
tak strávíme za volantem. Dokončil jsem však už druhou
stavbu v Kroměříži, a tak mně těch kilometrů v autě ubude.
Liší se vaše práce v Polsku od té v České republice?
Ze začátku jsme si tu připadali jako exoti. Metrostav
totiž nikdo neznal, protože jediná reference tu byl most
v Chełmku, a trvalo dlouho, než se místní přesvědčili,
že stavět umíme. Jinak je to tu podobné jako u nás, jen
Poláci nepracují o víkendech. Je obtížné přemluvit je, aby
přišli na stavbu v sobotu, a v neděli jdou do kostela. Chtěl
bych se však volných víkendů dočkat i doma, protože
v pondělí tu vidím odpočinutější lidi s větší chutí do práce. Samozřejmě to ale tak nejde všude. Mám jen dojem,
že se ze zakázek vytrácí lidská stránka. Vše se řeší tvrdě
manažersky – důležitý je úkol a výsledek a nikdo se neptá,
jak cíl dosáhnout. Člověk je jen jako zbytečný náklad, ale
ve stavebnictví to bez něj nejde. Možná to souvisí s dobou, kdy převažují maily a SMS. Než by se lidé setkali, radši sednou k internetu. Tímhle směrem ale jít nechci a už
se těším, až si s kolegy dáme večer u Nisy fotbálek a pivo.
24.06.14 14:05