Metrostav a.s.

strana 2

Výroky soudu pomohly

PTÁME SE

Dle dohody z 25. dubna 2014 uhradilo hl. město Praha

Metrostavu dlužnou částku více než 2,7 miliardy Kč

za práce provedené na tunelovém komplexu Blanka

a Metrostav do 30. září dokončí všechny stavební práce, které zprovoznění této dopravní stavby podmiňují.

Téměř celá Blanka je už po stavební stránce hotová.

Ruch panuje jen na Trojském mostě (foto č. 1), který se

sice začal stavět se zpožděním, ale může být ihned po

30. září letošního roku otevřen. Pokládka a úpravy (foto

č. 2) tramvajových kolejí (foto č. 3) tu proto finišují. V ražených tunelech z Troje na Letnou (foto č. 4) či v hloubených tunelech u křižovatky U Vorlíků (foto č. 5) a ani dál

k Malovance (foto č. 6) však už běžně žádné zaměstnance

Metrostavu nezahlédnete. Pokud nedozorují práce v technických chodbách či centrech, řídí většinou jen závěrečné

úpravy terénů poblíž výjezdů z tunelů a poskytují nezbytné

přípomoci pro montáž technologie na základě požadavků

jejího dodavatele, společnosti ČKD DIZ.

Ing. Davida Štochla,

vedoucího projektu z divize 6

Profesní životopis Ing. Štochla se dá snadno zapamatovat – po průmyslovce ve Zborovské absolvoval obor

pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT v Praze.

V divizi 6 začal pracovat už při studiu, před 18 lety.

Estakáda roste na patentované skruži

Stavbu levého mostu ve 2. patře MÚK Opatovice provádějí pracovníci provozu mostních konstrukcí divize 4

pro tým kolegy Ing. Richarda Rakouše. Rozčlenili ji

na tři části. Pětipolový díl hlavního mostu s rozpletem

a osmipolovou rampu staví na pevné skruži. K provedení kilometrové estakády se 14 poli, která ve výšce až

20 m překlene kruhový objezd, používají skruž přesuvnou, jejíž princip získal v dubnu patentovou ochranu.

„Naše přesuvná skruž ale není žádná novinka, znala

ji už mostní divize firmy Stavební obnova železnic (SOŽ),

která v roce 2004 přešla pod náš provoz mostních technologií,“ říká jeho současný vedoucí Ing. Martin Ředina

a doplňuje: „Od té doby jsme skruž úspěšně použili i pro

stavbu mostů na R6 a dálničního mostu Dobkovičky. Teď

jsme ji ale museli upravit a zesílit, protože rozpětí polí

opatovické estakády je větší a dosahuje až 60 m.“

Přesuvné skruže na betonáž vodorovných nosných

konstrukcí mostů si firmy obvykle zajišťují na míru podle

konkrétní zakázky. Skruž Metrostavu má ale tu výhodu, že

je univerzální, z inventárního materiálu a lze ji opakovaně

používat pro stavbu mostů s různými tvary komorových

nosníků. Jejím základem jsou typizované příhradové

a rozebíratelné ŽM 16, které obvykle slouží jako mostní

provizoria. Divize 4 je získala buď od SOŽ, nebo nedávno

po demontáži provizorního tramvajového mostu v Troji.

Skruž se skládá ze dvou tubusů. V případě té opatovické to jsou asi 109 dlouhé a 3 široké prostorové

nosníky se dvěma 4,1 vysokými stěnami (foto č. 1).

Na jednom konci jsou přes tyče zavěšené na již hotovou

nosnou konstrukci, na druhé straně jsou uložené na provizorní pilířové podpěře (foto č. 2) a mezipodporách

z materiálu PIŽMO. V pracovní poloze jsou tubusy těsně

spojeny soustavou příčných nosníků tak, aby na nich

mohlo být uzavřeno bednění nosné konstrukce mostovky.

Po dokončení betonážního taktu a odklopení bednění se

tubusy příčně odsunou, aby mohly objet pilíř, skruž se

pomocí hydrauliky posune dopředu o celou délku taktu

a práce může pokračovat.

„Vzhledem k nedostatku místa jsme skruž u Opatovic

sestavovali ze 3m segmentů ve výšce na plošině a kus

jsme jí dokonce museli zasunout zpět pod hotový most,“

popisuje Ing. Ředina a doplňuje: „Přesuvná skruž umožňuje zkrátit dobu výstavby vodorovných konstrukcí mostu asi na polovinu. Její montáž je ale nákladnější, proto se

obvykle vyplatí až u mostů, které mají víc než 10 polí.“

Na všech částech stavby u Opatovic pracuje dnes

na 80 dělníků a 10 techniků z provozu mostních technologií divize 4, které na místě řídí hlavní stavbyvedoucí

Ing. Martin Slovák. Na estakádě jim dnes jeden pracovní

takt zabere asi 38 dní. Chtěli by jej ale zkrátit jen na třicet.

Další činžovní dům se v Praze změní na hotel

Metrostav_11_2014.indd 2

V Praze na rohu Tyršovy a Legerovy ulice stojí od konce 19. století činžovní dům se šesti nadzemními podlažími a podkrovím. Sloužil jako administrativní budova

s lékařskými ordinacemi, teď by se během jednoho

roku měl přeměnit na hotel se 187 lůžky. Jeho stavební

úpravy a přístavbu provádí tým Aleše Synka z divize 1.

Při rekonstrukci zůstanou některé architektonické

prvky domu zachovány. Jedná se především o uliční průčelí s bohatým eklektickým tvaroslovím (foto), průjezd

s klenbami a štukovou výzdobou a prostory tzv. veřejného

interiéru, tedy schodiště a jeho podesty i mezipodesty

s mozaikovými dlažbami. Opravy se dočká také litinové

zábradlí, neckové klenby nad podestami či okna propojující prostor schodiště s chodbami. Počítá se také s využitím

původních vstupních vrat a špaletových oken ve všech

fasádách. V suterénu by měly zůstat cihelné klenby.

Stavební úpravy především objekt uzpůsobí novému

účelu. Ve dvorní části střešního pláště vznikne sdružený

vikýř a směrem do ulice budou do střechy osazena střešní

okna. Prosvětlí nově budované obytné podkoroví, jehož

dispozice okopíruje spodní podlaží. Dům dostane novou

střešní krytinu z dvojité bobrovky, stejnou, jako byla stávající. Tým Aleše Synka ještě k činžáku přistaví evakuační

výtah a počítá i s úpravou dvora, kde vznikne přístupová

rampa, jež vyrovná rozdíl mezi ním a přízemím domu.

Dnes už stavbaři dokončili demoliční práce a soustředí se na posilování stropních konstrukcí. „Kromě toho připravujeme výměnu krovu a krytiny a provádíme překlady

nad novými otvory ve zdivu a podezdívkami základového

zdiva,“ říká vedoucí projektu. Protože stavební povolení

bylo vydáno až dva měsíce po převzetí staveniště, má

divize 1 opravdu napilno, aby stihla termín plánovaného

dokončení v březnu příštího roku. Stejně jako u podobných staveb i tady je totiž může každý den čekat nemilé

překvapení v podobě nepředvídatelných komplikací, které

by harmonogram ještě více napnuly. Zatím však vše běží

podle plánu a tým Aleše Synka si dobře poradil i s nedostatkem místa na staveništi, které je omezeno rušnými

ulicemi. Jak si představuje hoteliér, mohli by se proto už

na začátku května 2015 v novém hotelu ubytovat fanoušci

79. mistrovství světa v hokeji, které Praha bude hostit.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Kde jste začínal a jak postupoval váš pracovní život?

První nabídka, kterou jsem pomáhal připravovat, byla

na bytový areál Mrázovka, ale raději si vzpomenu na plavené tunely metra pod Vltavou, kde jsem se z přípraváře

stal stavbyvedoucím. Dostat se hned na začátku kariéry

k takto unikátní stavbě pro mě znamenalo velkou školu života. Zlom v práci mi pak přinesl přechod na vodohospodářské stavby, ke kterým jsem si doplnil autorizaci. Bavily

mě, protože se u nich dá vždy očekávat nějaká složitost,

třeba v zakládání. Taky musíte víc sledovat předpověď

počasí. Nejen nástup mrazu kvůli betonážím či zdění,

ale také kdy, kde a jak zaprší. Pak jsem dostal na starost

Kauflandy. Poté, co jsem dva postavil a k jejich centrále

přistavěl patro kanceláří, přišel třetí zlom – stavba v zahraničí, v Polsku. Už rok a půl pracuji na modernizaci

protipovodňových opatření na vodní nádrži Nisa a stejně

dlouhou dobu tu ještě máme s kolegy před sebou. Mimochodem je to moje první vodohospodářská stavba, kde

jsme zatím neřešili povodeň. Doufám, že nám to vydrží.

V Polsku pracujete ve sdružení s místními firmami

a s divizí 4. V jakém stadiu se stavba nachází?

Divize 6 buduje boční řízený přepad nádrže s pohyblivými uzávěry, který vypadá jako 160 dlouhý pětipolový

klapkový jez, a spadiště. V současnosti končíme jejich

železobetonové konstrukce a připravujeme se na montáž

technologií. Součástí naší zakázky je i most, který pro

nás už brzo začnou stavět kolegové ze čtyřky. Přestavbu

dalšího mostu včetně modernizace technologické lávky

pak ještě provedou u hlavního výpustního objektu nádrže.

Jak podle vás funguje polské stavebnictví?

Zatímco v Česku se staví způsobem, kterému říkám zbuduj a zdokladuj, praxi v Polsku bych zjednodušeně shrnul

do hesla zdokladuj a buduj. Veškeré doklady k materiálům

totiž investor vyžaduje předem a podléhají schválení –

nejen třeba při výběru fasády jako u nás, ale například

i u štěrkopísku pod základovou spáru – přestože jsou uvedeny v projektové dokumentaci. Odpovědnost dodavatele

se mi zase zdá být v Polsku o něco menší, protože je rozmělněná a velkou část jí nese tamější inženýr v pozici technického dozoru investora – co odsouhlasí, za to odpovídá.

Jak se domlouváte a kde bydlíte?

Máme asi 10členný česko-polský tým. Jeden náš český

kolega studoval ve Varšavě a polštinu dobře ovládá. My

ostatní se domlouváme, řekl bych, slovansky – hlavní je

naposlouchaná polština, ale jiný kolega je Slovák, a tak

míchá do řeči slovenštinu, já maturoval z ruštiny, pár slov

řekneme i česky – a rozumíme si. Bydlíme v Nise, a i když

jsem se ze začátku obával ponorkové nemoci, jsme v pohodě. Mistři se střídají v turnusech a my ostatní jezdíme

v pondělí do Polska a koncem týdne zpět domů. Dost času

tak strávíme za volantem. Dokončil jsem však už druhou

stavbu v Kroměříži, a tak mně těch kilometrů v autě ubude.

Liší se vaše práce v Polsku od té v České republice?

Ze začátku jsme si tu připadali jako exoti. Metrostav

totiž nikdo neznal, protože jediná reference tu byl most

v Chełmku, a trvalo dlouho, než se místní přesvědčili,

že stavět umíme. Jinak je to tu podobné jako u nás, jen

Poláci nepracují o víkendech. Je obtížné přemluvit je, aby

přišli na stavbu v sobotu, a v neděli jdou do kostela. Chtěl

bych se však volných víkendů dočkat i doma, protože

v pondělí tu vidím odpočinutější lidi s větší chutí do práce. Samozřejmě to ale tak nejde všude. Mám jen dojem,

že se ze zakázek vytrácí lidská stránka. Vše se řeší tvrdě

manažersky – důležitý je úkol a výsledek a nikdo se neptá,

jak cíl dosáhnout. Člověk je jen jako zbytečný náklad, ale

ve stavebnictví to bez něj nejde. Možná to souvisí s dobou, kdy převažují maily a SMS. Než by se lidé setkali, radši sednou k internetu. Tímhle směrem ale jít nechci a už

se těším, až si s kolegy dáme večer u Nisy fotbálek a pivo.

24.06.14 14:05