Strana 2

strana 2

Noční rychlík u Kolína

Pracovníci projektového týmu Ing. Ladislava Ploce

a kolektivu provozu mostních technologií divize 4 vedení Romanem Srnkou prožili ze soboty na neděli

8. července velmi rušnou pracovní noc.

V průběhu pouze tříapůlhodinové postupné výluky

železniční dopravy, kdy bylo třeba vždy zachovat ne

přerušený provoz po jedné koleji, museli téměř padesát

metrů dlouhým provizorním přemostěním překlenout

křížení dvoukolejných tratí Havlíčkův Brod – Kolín a Česká

Třebová – Praha. Šlo o další etapu práce na rekonstrukci

nejnáročnějšího z osmi mostů, jež zahrnuje projekt Prů

jezd železničním uzlem Kolín.

Provoz na první koleji umlkl hodinu po půlnoci a silné

reflektory přeměnily hvězdnou noc na jasnou pracovní

směnu. Po kontrole předem připravených podpěrných

konstrukcí a po dalších nezbytných přípravách (obr. č. 1)

zkušené posádky dvou kolejových jeřábů vložily první část

náhradní vodorovné konstrukce – 27 m dlouhé mostní

provizorium vážící kolem 50 tun – do definitivní polohy

na úložnou lavici a střední mostní pilíř PIŽMO. Zatímco

někteří pracovníci divize 4 pečlivě sledovali ukládání, které

muselo proběhnout s přesností do dvou centimetrů (obr.

č. 2), jejich kolegové připravovali k přesunu druhé provi

zorium – o šest metrů kratší a patřičně lehčí (obr. č. 3).

Díky dobré přípravě a spolupráci všech se první kon

strukci podařilo vložit s přesností pouhého centimetru (obr.

č. 4). Když na své místo dosedl téměř stejně přesně i druhý

díl, začalo svítat (obr. č. 5) a konec jedné rušné noci před

znamenal začátek dalšího náročného stavbařského dne.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

ptÁME sE

ing. jana Merunky,

výrobního přípraváře divize 4

Metrostav pod vítkovem pomalu končí

Obě tunelové trouby pražského Nového spojení se už

definitivně oblékly do sekundárního ostění. Poslední

kubík betonu v jižním tubusu, který provádí Metrostav,

pracovníci divize 5 zabetonovali brzy ráno v pátek

27. července do horní klenby třetího výklenku pro napínání trakčního vedení u západního portálu.

Od loňského 7. listopadu celkem spotřebovali 330 tun

výztuže a k hoře ji přibetonovali téměř 15 000 m3 betonu,

což bylo o něco víc, než předpokládal projekt. Automícha

če nakonec musely cestu v rušném provozu z karlínské

výrobny TBG METROSTAV z Rohanského ostrova na sta

veniště absolvovat asi 2300krát.

Tým Václava Zákosteleckého z divize 5 nyní v tunelu

postupně odbedňuje poslední výklenek pro napínání

trakčního vedení, pokračuje s injektážemi vrchlíku horní

klenby, vyzdívá propojky a provádí betonáže dna a stře

dové drenáže v místech, kde horní klenba není vyztužená.

Kromě dokončovacích prací naši stavbaři také zahájili

vystrojování tunelu, betonáž kabelovodů a budování po

žárního suchovodu (obr. č. 2).

„Práce probíhají plynule podle harmonogramu, žádné

překvapení nás v poslední době nečekalo,“ řekl nám zá

stupce vedoucího projektu Václav Zákostelecký a pokra

čoval: „V současné době kromě prací v tunelu provádíme

i zpětný zásyp jeho hloubených částí, který z důvodu ob

tížné přístupnosti portálů probíhá zajímavou technologií,

v České republice použitou na železnici poprvé. Využívá

plaveného popílku, jenž vzniká při spalování energetic

kého uhlí v teplárně, odkud ho k nám v suchém stavu

vozí autocisterny. Přímo na stavbě se popílek v mobilním

mísicím zařízení míchá s vodou v poměru přibližně 1:1

a jako litá směs se potrubím hydraulicky dopravuje na

místo určení a bez hutnění vyplní všechna místa mezi

pažícími portálovými stěnami a tunelovými troubami až

těsně pod úroveň jejich vrchlíků. Zbývající část zásypu

obou portálů nad tunelovými troubami Nového spojení

se bude po vrstvách hutnit z vyrubaného materiálu.“

„V polovině června jsme podle požadavku investora

vyklidili staveniště u východního portálu pro stavbu nava

zující estakády,“ doplňuje stavbyvedoucí Jaroslav Rojík.

„Červencová vedra nám v tunelu mírnil průvan jen trochu,

jsme však zvyklí pracovat za každého počasí, a tak práce

pokračovaly bez zdržení. Harmonogram předpokládá, že

bychom stavbu měli předávat v lednu 2008, rádi bychom

však byli o něco rychlejší.“

Dvě třetiny pracovníků divize 5 už staveniště tunelu

pod žižkovským Vítkovem opustily a přesunuly se na jiné

stavby Metrostavu. V září příštího roku by tunely měl pro

jet první osobní vlak a úplné dokončení stavby veřejnost

netrpělivě očekává v roce 2009.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Barevná rozmanitost mezinárodní školy

Metrostav_14_07.indd 2

Ještě v lednu stál v Praze-Libuši jen holý, šedivý železobetonový skelet. Za necelý půlrok jej tým Ing. Marka

Šacha z divize 3 dokázal proměnit v pestrý, materiálově bohatý objekt Anglické mezinárodní školy, jejíž

vesele barevný areál už od září rozezní dětské hlasy.

„Pomohlo nám k tomu úsilí všech, kteří rychle plnili

termíny krizového harmonogramu, jenž doháněl naše

loňské dvouměsíční zdržení,“ objasnil nezvykle rychlý

růst rozlehlé stavby Ing. Šach a pokračoval: „Také letošní

mírná zima k nám byla milosrdná, a tak se nám k plné

spokojenosti podařilo splnit nejen požadovaný termín

předání, ale i odpovídající kvalitu provedení požadovanou

soukromým zahraničním investorem.“

Areál tvořený několika propojenými budovami působí

velmi hravě. Na fasádě kombinuje přírodní kámen, dřevo

a zateplenou omítku v mnoha odstínech (foto). Ani v in

teriéru se snad nedá najít bílá barva, investor si osobně

odsouhlasil pestrou paletu všech povrchů od stěn přes

podlahové krytiny až k nátěrům jednotlivých zárubní, rá

mů a výplní otvorů, které od svítivě žluté využívají všech

barev spektra až po u nás nezvyklou temně fialovou.

Novostaveb vzdělávacích zařízení se v poslední době

mnoho nestaví, a tak bylo pro stavbaře trochu nezvyklé

uzpůsobit téměř každou místnost jiným specifickým

požadavkům, aby mohla sloužit třeba jako počítačová

pracovna, laboratoř, knihovna, tělocvična, jídelna či mul

tifunkční aula a mnohé jiné účelové prostory, všechny

vybavené školním rozhlasem a časomírou.

Kromě hřiště, které za pouhé čtyři hodiny zahradníci

pokryli kobercovým trávníkem, areál doplňují i drobné

venkovní architektonické prvky, které jeho uživatelům

zpříjemní život. Od vchodu až po zadní budovu je třeba

před deštěm ochrání chodník, zastřešený textilní mem

bránou na rámové konstrukci kombinující dřevo s ocelí,

a uprostřed nádvoří jim snadný pohyb umožní čtvercový

parket z tropického dřeva tatajuba, které je vysoce odolné

proti povětrnostním vlivům.

Bezbariérová škola bude provozně rozdělená na část

pro sto předškoláků a dva stupně základní školy s cílovou

kapacitou až 520 žáků. O pozornosti projektu k dětem

svědčí i drobné detaily, jako třeba souběžné schodišťové

zábradlí ve dvou výškách, které zdejší hravé dětské pro

středí doplňují do dokonalosti.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Jan Merunka nastoupil do Metrostavu před dvěma

lety na studentskou praxi a letos byl vyhodnocen jako

nejlepší student – asistent manažera z divize 4. Po absolvování Fakulty stavební ČVUT v Praze zůstal věrný

svému pracovnímu týmu.

Proč jste nastoupil na studentskou praxi a proč jste si

vybral právě Metrostav?

Chtěl jsem si prohloubit své teoretické znalosti a navíc

jsem – asi jako každý student – potřeboval peníze. Po ab

solvování vysoké školy jsem měl v úmyslu zůstat v oboru,

a protože jsem studoval ekonomiku a management, potře

boval jsem víc poznat stavařskou praxi, abych si za polož

kami rozpočtu dokázal představit konkrétní práci a třeba

i to, jak dlouho bude trvat. A proč právě Metrostav? Na

rozdíl od ostatních firem mně Metrostav nabídl praxi na

zkrácený úvazek a vyšel mi vstříc i v časovém rozvrhu,

takže jsem mohl studium s prací dobře skloubit.

S jakými stavbami jste se na praxi seznámil?

První práce na mě úplně náhodou čekala kousek od

domova – jako asistent jsem byl přidělený k ekonomovi

divize 4 Ing. Pavlu Víchovi na stavbu Terminál Sever II,

kde jsem se mohl seznámit jak s fakturací a s oběhem

dokumentace ve velké stavební firmě, tak i s materiály

a technologiemi, protože Ing. Vích je navíc i zkušený

stavbyvedoucí, který obor ovládá do detailů, a s orien

tací na stavbě mi moc pomohl. Naprosto úžasná pro mě

byla moje druhá stavba – Barrandovská lávka, kde jsem

pracoval jako asistent stavbyvedoucího v týmu Ing. Petra

Štědronského. Byla sice časově velmi náročná, umožnila

mi ale vidět stavbu od začátku, od zařízení staveniště

a zemních prací až po finální realizaci, což jinak při krát

kodobé praxi není většinou možné.

Proč jste se rozhodl zůstat v Metrostavu i po skončení

vysokoškolského studia?

Praxe v Metrostavu z většiny splnila má očekávání. Dostal

jsem se při ní navíc mezi perfektní kolegy, partu, kde se

mohu kdykoliv na kohokoliv s čímkoliv obrátit. To také

rozhodlo, že jsem s volbou zaměstnavatele neváhal. Jsem

tu spokojený a určitě u divize 4 vydržím ještě dlouho.

Opustil jste ekonomii a věnujete se nyní přípravě staveb. Jak jste se k této práci dostal?

V průběhu praxe mě realizace staveb upoutala víc než

čistá ekonomie a musel jsem začít řešit problém s nedo

statkem teoretických znalostí, protože jsem nevystudoval

technický obor. Hledal jsem proto cestu, jak své znalosti

skloubit s prací na stavbě, která se mi zalíbila, a tak jsem

se stal výrobním přípravářem. Tahle činnost představuje

krásnou kombinaci technologie i ekonomiky a je pro mě

startovacím bodem do dalšího rozvoje. Svůj technický

handicap beru jako výzvu, abych se v realizaci zdokonalil

i proto, že jsem se nechtěně dostal ke stavbám mostů,

které jsou v oboru považovány za elitu.

Co je pro Vás při práci nejdůležitější a co by mělo dobré zaměstnání podle Vašeho ideálu splňovat?

Hledal jsem tvůrčí práci, a ne stereotyp. Stavební příprava

je kombinovaná – pracuji v kanceláři u počítače a také ře

ším konkrétní problémy na stavbě. Je to pestré, uplatňuji

tvůrčí myšlení a hlavně pracuji s lidmi, to je nejdůležitější.

Zpočátku jsem se toho trochu obával, před svou praxí

v Metrostavu jsem v životě nedělal vedoucího, to jsem se

učil až tady a doslova za pochodu. Jsem teď spokojený

– zůstal jsem v oboru, každý pracovní den mám jiný,

řeším jiné situace, a to mě opravdu baví.

Doporučil byste praxi v Metrostavu i dalším?

Určitě. Pokud chce člověk dobře pracovat, měl by o svém

oboru vědět co nejvíc, a pro takové poznání je praxe při

studiu ideální. Byl jsem na brigádách i v jiných velkých

stavebních firmách, a i když práce tam bylo stejně a byla

podobná, zažil jsem tam daleko víc stresu a necítil tako

vou podporu, jakou jsem měl a mám tady.

Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová

8/10/07 3:40:10 PM