strana 2
Noční rychlík u Kolína
Pracovníci projektového týmu Ing. Ladislava Ploce
a kolektivu provozu mostních technologií divize 4 vedení Romanem Srnkou prožili ze soboty na neděli
8. července velmi rušnou pracovní noc.
V průběhu pouze tříapůlhodinové postupné výluky
železniční dopravy, kdy bylo třeba vždy zachovat ne
přerušený provoz po jedné koleji, museli téměř padesát
metrů dlouhým provizorním přemostěním překlenout
křížení dvoukolejných tratí Havlíčkův Brod – Kolín a Česká
Třebová – Praha. Šlo o další etapu práce na rekonstrukci
nejnáročnějšího z osmi mostů, jež zahrnuje projekt Prů
jezd železničním uzlem Kolín.
Provoz na první koleji umlkl hodinu po půlnoci a silné
reflektory přeměnily hvězdnou noc na jasnou pracovní
směnu. Po kontrole předem připravených podpěrných
konstrukcí a po dalších nezbytných přípravách (obr. č. 1)
zkušené posádky dvou kolejových jeřábů vložily první část
náhradní vodorovné konstrukce – 27 m dlouhé mostní
provizorium vážící kolem 50 tun – do definitivní polohy
na úložnou lavici a střední mostní pilíř PIŽMO. Zatímco
někteří pracovníci divize 4 pečlivě sledovali ukládání, které
muselo proběhnout s přesností do dvou centimetrů (obr.
č. 2), jejich kolegové připravovali k přesunu druhé provi
zorium – o šest metrů kratší a patřičně lehčí (obr. č. 3).
1
2
Díky dobré přípravě a spolupráci všech se první kon
strukci podařilo vložit s přesností pouhého centimetru (obr.
č. 4). Když na své místo dosedl téměř stejně přesně i druhý
díl, začalo svítat (obr. č. 5) a konec jedné rušné noci před
znamenal začátek dalšího náročného stavbařského dne.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
ptÁME sE
ing. jana Merunky,
výrobního přípraváře divize 4
1
Metrostav pod vítkovem pomalu končí
Obě tunelové trouby pražského Nového spojení se už
definitivně oblékly do sekundárního ostění. Poslední
kubík betonu v jižním tubusu, který provádí Metrostav,
pracovníci divize 5 zabetonovali brzy ráno v pátek
27. července do horní klenby třetího výklenku pro napínání trakčního vedení u západního portálu.
Od loňského 7. listopadu celkem spotřebovali 330 tun
výztuže a k hoře ji přibetonovali téměř 15 000 m3 betonu,
což bylo o něco víc, než předpokládal projekt. Automícha
če nakonec musely cestu v rušném provozu z karlínské
výrobny TBG METROSTAV z Rohanského ostrova na sta
veniště absolvovat asi 2300krát.
Tým Václava Zákosteleckého z divize 5 nyní v tunelu
postupně odbedňuje poslední výklenek pro napínání
trakčního vedení, pokračuje s injektážemi vrchlíku horní
klenby, vyzdívá propojky a provádí betonáže dna a stře
dové drenáže v místech, kde horní klenba není vyztužená.
Kromě dokončovacích prací naši stavbaři také zahájili
vystrojování tunelu, betonáž kabelovodů a budování po
žárního suchovodu (obr. č. 2).
„Práce probíhají plynule podle harmonogramu, žádné
překvapení nás v poslední době nečekalo,“ řekl nám zá
stupce vedoucího projektu Václav Zákostelecký a pokra
čoval: „V současné době kromě prací v tunelu provádíme
i zpětný zásyp jeho hloubených částí, který z důvodu ob
tížné přístupnosti portálů probíhá zajímavou technologií,
v České republice použitou na železnici poprvé. Využívá
plaveného popílku, jenž vzniká při spalování energetic
kého uhlí v teplárně, odkud ho k nám v suchém stavu
vozí autocisterny. Přímo na stavbě se popílek v mobilním
mísicím zařízení míchá s vodou v poměru přibližně 1:1
a jako litá směs se potrubím hydraulicky dopravuje na
místo určení a bez hutnění vyplní všechna místa mezi
pažícími portálovými stěnami a tunelovými troubami až
těsně pod úroveň jejich vrchlíků. Zbývající část zásypu
obou portálů nad tunelovými troubami Nového spojení
se bude po vrstvách hutnit z vyrubaného materiálu.“
„V polovině června jsme podle požadavku investora
vyklidili staveniště u východního portálu pro stavbu nava
zující estakády,“ doplňuje stavbyvedoucí Jaroslav Rojík.
„Červencová vedra nám v tunelu mírnil průvan jen trochu,
jsme však zvyklí pracovat za každého počasí, a tak práce
pokračovaly bez zdržení. Harmonogram předpokládá, že
bychom stavbu měli předávat v lednu 2008, rádi bychom
však byli o něco rychlejší.“
Dvě třetiny pracovníků divize 5 už staveniště tunelu
pod žižkovským Vítkovem opustily a přesunuly se na jiné
stavby Metrostavu. V září příštího roku by tunely měl pro
jet první osobní vlak a úplné dokončení stavby veřejnost
netrpělivě očekává v roce 2009.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
2
Barevná rozmanitost mezinárodní školy
3
4
5
Metrostav_14_07.indd 2
Ještě v lednu stál v Praze-Libuši jen holý, šedivý železobetonový skelet. Za necelý půlrok jej tým Ing. Marka
Šacha z divize 3 dokázal proměnit v pestrý, materiálově bohatý objekt Anglické mezinárodní školy, jejíž
vesele barevný areál už od září rozezní dětské hlasy.
„Pomohlo nám k tomu úsilí všech, kteří rychle plnili
termíny krizového harmonogramu, jenž doháněl naše
loňské dvouměsíční zdržení,“ objasnil nezvykle rychlý
růst rozlehlé stavby Ing. Šach a pokračoval: „Také letošní
mírná zima k nám byla milosrdná, a tak se nám k plné
spokojenosti podařilo splnit nejen požadovaný termín
předání, ale i odpovídající kvalitu provedení požadovanou
soukromým zahraničním investorem.“
Areál tvořený několika propojenými budovami působí
velmi hravě. Na fasádě kombinuje přírodní kámen, dřevo
a zateplenou omítku v mnoha odstínech (foto). Ani v in
teriéru se snad nedá najít bílá barva, investor si osobně
odsouhlasil pestrou paletu všech povrchů od stěn přes
podlahové krytiny až k nátěrům jednotlivých zárubní, rá
mů a výplní otvorů, které od svítivě žluté využívají všech
barev spektra až po u nás nezvyklou temně fialovou.
Novostaveb vzdělávacích zařízení se v poslední době
mnoho nestaví, a tak bylo pro stavbaře trochu nezvyklé
uzpůsobit téměř každou místnost jiným specifickým
požadavkům, aby mohla sloužit třeba jako počítačová
pracovna, laboratoř, knihovna, tělocvična, jídelna či mul
tifunkční aula a mnohé jiné účelové prostory, všechny
vybavené školním rozhlasem a časomírou.
Kromě hřiště, které za pouhé čtyři hodiny zahradníci
pokryli kobercovým trávníkem, areál doplňují i drobné
venkovní architektonické prvky, které jeho uživatelům
zpříjemní život. Od vchodu až po zadní budovu je třeba
před deštěm ochrání chodník, zastřešený textilní mem
bránou na rámové konstrukci kombinující dřevo s ocelí,
a uprostřed nádvoří jim snadný pohyb umožní čtvercový
parket z tropického dřeva tatajuba, které je vysoce odolné
proti povětrnostním vlivům.
Bezbariérová škola bude provozně rozdělená na část
pro sto předškoláků a dva stupně základní školy s cílovou
kapacitou až 520 žáků. O pozornosti projektu k dětem
svědčí i drobné detaily, jako třeba souběžné schodišťové
zábradlí ve dvou výškách, které zdejší hravé dětské pro
středí doplňují do dokonalosti.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Jan Merunka nastoupil do Metrostavu před dvěma
lety na studentskou praxi a letos byl vyhodnocen jako
nejlepší student – asistent manažera z divize 4. Po absolvování Fakulty stavební ČVUT v Praze zůstal věrný
svému pracovnímu týmu.
Proč jste nastoupil na studentskou praxi a proč jste si
vybral právě Metrostav?
Chtěl jsem si prohloubit své teoretické znalosti a navíc
jsem – asi jako každý student – potřeboval peníze. Po ab
solvování vysoké školy jsem měl v úmyslu zůstat v oboru,
a protože jsem studoval ekonomiku a management, potře
boval jsem víc poznat stavařskou praxi, abych si za polož
kami rozpočtu dokázal představit konkrétní práci a třeba
i to, jak dlouho bude trvat. A proč právě Metrostav? Na
rozdíl od ostatních firem mně Metrostav nabídl praxi na
zkrácený úvazek a vyšel mi vstříc i v časovém rozvrhu,
takže jsem mohl studium s prací dobře skloubit.
S jakými stavbami jste se na praxi seznámil?
První práce na mě úplně náhodou čekala kousek od
domova – jako asistent jsem byl přidělený k ekonomovi
divize 4 Ing. Pavlu Víchovi na stavbu Terminál Sever II,
kde jsem se mohl seznámit jak s fakturací a s oběhem
dokumentace ve velké stavební firmě, tak i s materiály
a technologiemi, protože Ing. Vích je navíc i zkušený
stavbyvedoucí, který obor ovládá do detailů, a s orien
tací na stavbě mi moc pomohl. Naprosto úžasná pro mě
byla moje druhá stavba – Barrandovská lávka, kde jsem
pracoval jako asistent stavbyvedoucího v týmu Ing. Petra
Štědronského. Byla sice časově velmi náročná, umožnila
mi ale vidět stavbu od začátku, od zařízení staveniště
a zemních prací až po finální realizaci, což jinak při krát
kodobé praxi není většinou možné.
Proč jste se rozhodl zůstat v Metrostavu i po skončení
vysokoškolského studia?
Praxe v Metrostavu z většiny splnila má očekávání. Dostal
jsem se při ní navíc mezi perfektní kolegy, partu, kde se
mohu kdykoliv na kohokoliv s čímkoliv obrátit. To také
rozhodlo, že jsem s volbou zaměstnavatele neváhal. Jsem
tu spokojený a určitě u divize 4 vydržím ještě dlouho.
Opustil jste ekonomii a věnujete se nyní přípravě staveb. Jak jste se k této práci dostal?
V průběhu praxe mě realizace staveb upoutala víc než
čistá ekonomie a musel jsem začít řešit problém s nedo
statkem teoretických znalostí, protože jsem nevystudoval
technický obor. Hledal jsem proto cestu, jak své znalosti
skloubit s prací na stavbě, která se mi zalíbila, a tak jsem
se stal výrobním přípravářem. Tahle činnost představuje
krásnou kombinaci technologie i ekonomiky a je pro mě
startovacím bodem do dalšího rozvoje. Svůj technický
handicap beru jako výzvu, abych se v realizaci zdokonalil
i proto, že jsem se nechtěně dostal ke stavbám mostů,
které jsou v oboru považovány za elitu.
Co je pro Vás při práci nejdůležitější a co by mělo dobré zaměstnání podle Vašeho ideálu splňovat?
Hledal jsem tvůrčí práci, a ne stereotyp. Stavební příprava
je kombinovaná – pracuji v kanceláři u počítače a také ře
ším konkrétní problémy na stavbě. Je to pestré, uplatňuji
tvůrčí myšlení a hlavně pracuji s lidmi, to je nejdůležitější.
Zpočátku jsem se toho trochu obával, před svou praxí
v Metrostavu jsem v životě nedělal vedoucího, to jsem se
učil až tady a doslova za pochodu. Jsem teď spokojený
– zůstal jsem v oboru, každý pracovní den mám jiný,
řeším jiné situace, a to mě opravdu baví.
Doporučil byste praxi v Metrostavu i dalším?
Určitě. Pokud chce člověk dobře pracovat, měl by o svém
oboru vědět co nejvíc, a pro takové poznání je praxe při
studiu ideální. Byl jsem na brigádách i v jiných velkých
stavebních firmách, a i když práce tam bylo stejně a byla
podobná, zažil jsem tam daleko víc stresu a necítil tako
vou podporu, jakou jsem měl a mám tady.
Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová
8/10/07 3:40:10 PM