strana 2

URNA v nemocnici

Ptáme se

V nedávno předaném a stále ještě nezabydleném křídle

dětské části Fakultní nemocnice v Motole proběhlo

v srpnu cvičení elitní jednotky Policie České republiky.

Příslušníci Útvaru rychlého nasazení (URNA) využili

toho, že měli k dispozici plně vybavené a funkční zdravotnické zařízení, které před pár týdny zrekonstruoval tým

Josefa Majera z divize 9. Nebyli v něm ještě ani pacienti,

ani lékaři, a proto jej policie mohla využít pro své cvičení

a projednou nemusela trénovat v obvyklých kulisách.

„Jsme opravdu rádi, že můžeme po dohodě s vedením

nemocnice nacvičovat právě tady. Je to totiž živá a velice komplikovaná budova,“ konstatoval ředitel URNA

plk. JUDr. Libor Lochman, který akci na místě sledoval.

Františka Ptáčka,

stavbyvedoucího z divize 9

1

Kladenská nemocnice se mění k nepoznání

1

2

Scénář zásahu byl jednoduchý: nemocnici obsadili

teroristé, rodiče dítěte, které v nemocnici zemřelo. Stříleli, počet rukojmí ani pachatelů nebyl znám, stejně jako

jejich rozmístění a výzbroj. Policisté z URNA proto po slanění na střešní heliport (foto č. 1 a 2), který Metrostav

vybudoval zcela nově, sestoupili do přízemí (foto č. 3).

Našli všechny útočníky a zneškodnili je, raněné odnesli

k ošetření (foto č. 4), spoutané pachatele odvedli (foto

č. 5) a odletěli zavěšeni na laně pod vrtulníkem, který

na heliportu nemohl přistát kvůli své vyšší hmotnosti.

Efektního cvičení, které probíhalo přímo před zraky

pozvaných novinářů a za zvědavého zájmu zdravotníků

i nemocničních pacientů, se zúčastnilo na 40 elitních

policistů. Jejich úspěšný zásah v Motole trval od slanění

až po odlet jen asi tři čtvrtě hodiny. Všichni, kdo mu přihlíželi, věří, že se reálně nikdy neuskuteční.

Letos v březnu bylo v areálu Oblastní nemocnice Kladno otevřeno zcela nové Centrum akutní medicíny. Stavba domova důchodců (foto č. 1) se pomalu chýlí ke konci, rozbíhá se rekonstrukce monobloku C a na polovinu

příštího roku je naplánována oprava části B. Kladenská nemocnice tak výrazně omlazuje svou tvář.

Do konce letošního roku by měl tým Ing. Martina

Kocha z divize 1 dokončit novostavbu domova důchodců

s lůžky následné péče. Zatím je hotova hrubá stavba, osazena okna (foto č. 2) a po celém objektu jsou rozvedeny

slaboproudé a silnoproudé sítě včetně vzduchotechniky.

„Právě teď montujeme rozvody ústředního topení, zdravotně technických instalací a mediplynů. Dokončujeme

montáž sádrokartonových příček, betonáž podlah a izolaci střechy,“ vyjmenovává Ing. Koch. Právě koordinace

všech rozvodů tak, aby se vešly do daného prostoru, tedy

nad podhledy či do prostupů a instalačních jader, je podle

něj zatím na celé stavbě to nejnáročnější.

V následujících týdnech dostane domov důchodců

mimo jiné i zajímavý kabát. Fasádu původně Ing. arch. Jan

Topinka z ateliéru Domy navrhl jako keramickou, ovšem

z úsporných důvodů musel svůj záměr přepracovat. Novostavbu tak bude zdobit atypické sgrafito, které vznikne

tak, že na plášť budovy stavbaři postupně do sebe nanesou bílou a béžovou stěrku, kterou následně přebrousí.

Po dokončení bude v objektu 30 dvoulůžkových pokojů a dva třílůžkové. U každého pokoje budou sociální

zařízení – s výjimkou osmi dvoulůžkových, pro které bude společné. Třípodlažní, částečně podsklepený objekt,

v němž bude i rehabilitační oddělení a malý konferenční

sál, propojí s centrálním monoblokem podzemní chodba.

Střed budovy oživí atrium s proskleným světlíkem.

Po otevření domova důchodců se však do objektu

nebudou stěhovat kladenští důchodci, jak by se dalo

předpokládat, ale pacienti nemocnice, která je investorem

stavby. V polovině příštího roku totiž začne rozsáhlá rekonstrukce nemocničního monobloku B, kde se mimo jiné

nachází lůžková část chirurgického oddělení. Ta v jejím

průběhu najde zázemí v právě dokončované novostavbě.

Kromě novostavby domova důchodců provádí tým

Ing. Martina Kocha i rekonstrukci monobloku C1. Na budově s pěti nadzemními a jedním podzemním podlažím

už dokončil veškeré bourací práce a nyní objekt staticky

ztužuje. Je to nezbytné, protože na poslední nadzemní

podlaží přibude ještě jedno patro, v němž budou umístěny strojovny vzduchotechniky a chlazení nejen pro tuto

část nemocnice, ale i další přilehlé objekty. Rekonstrukce

celého objektu C1 včetně schodišť a spojovací chodby

do části B by měla trvat devět měsíců. Na ni by pak měla

navázat již zmiňovaná oprava monobloku B. Za pár let by

tak kladenská nemocnice mohla získat moderní tvář.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

2

Omezování hydratačního tepla při betonážích

3

4

5

Další pokračování seriálu článků o podpoře vědy v naší společnosti se věnuje výzkumům v oblasti betonáží

masivních konstrukcí.

Při tvrdnutí betonu dochází k chemické reakci, kterou provází vývin tzv. hydratačního tepla. Při betonáži

běžných betonových konstrukcí malých tlouštěk (do cca

0,5 m) uniká do okolí a nevytváří problémy. U silnějších

prvků však teplo z jádra konstrukce unikat nemůže.

Teplota v něm roste, zatímco povrch se vlivem prostředí

ochlazuje. Rozdíly teplot v různých místech konstrukce

(teplotní gradienty) jsou zdrojem pnutí, která mají za následek vznik povrchových trhlin v betonu. Když jsou malé,

nevadí. Pokud jsou však větší, považují se za závadu, která se musí později odstranit. Jestliže má být konstrukce

navíc vodotěsná, trhliny přímo ohrožují její funkci.

Pokud se zjistí, že hydratační teplo může ohrozit kvalitu konstrukce, je nutné zajistit, aby teploty při betonáži

masivních prvků nedosahovaly vysokých hodnot a aby

v nich byly co nejmenší teplotní gradienty. Opatření, které

se hledá, musí být spolehlivé a v existujících podmínkách

optimální. Vybírá se vždy individuálně na základě technických, ale i provozních podmínek jednotlivých staveb.

V rámci výzkumné činnosti byly v Metrostavu různé

způsoby omezení vývoje tepla ověřeny jak na vzorcích, tak

na stavbách. Nejúčinnější se ukázal návrh betonové směsi

s redukovaným množstvím cementu, což omezuje přímo

zdroj vývoje tepla. Tyto směsi jsou vyvíjeny ve spolupráci

s TBG Metrostav a byly použity např. na vodonepropustném ostění vzduchotechnického tunelu na Blance.

Při betonáži mohutných příčníků inundačního pole

trojského mostu pracovníci firmy TBG Metrostav snížili

počáteční teploty čerstvého betonu pomocí tekutého

dusíku. U mostu přes Oparenské údolí byla vyvinuta originální technologie chlazení betonové konstrukce pomocí

trubkového systému s chladicí vodou. U vysouvaných

tunelů pod Vltavou, které tvoří jednu z mála částí metra

bez bariérové izolace, byly teplotní gradienty mezi sousedními segmenty snižovány ohřevem toho chladnějšího

tak, aby se jejich teploty příliš nelišily. Vzniku trhlin se

podařilo zabránit a tunely jsou skutečně suché, i když leží

pod vodou. U tlustých základových desek se volí postupná

betonáž jednotlivých vrstev s časovým odstupem.

Prostředky investované do měření teplot, výroby

vzorků, posouzení konstrukce a do navržených opatření

se několikanásobně vrátí v kvalitě betonových konstrukcí

a v úspoře nákladů na jejich případné opravy.

prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc.

Betonáž vzorku pro měření teplot samozhutnitelným betonem, který byl použit pro stavbu tunelu Valík

V Metrostavu začal zedník František Ptáček pracovat

hned po vyučení před 27 lety. Řemeslné dovednosti si

zdokonalil při práci se zkušenějšími kolegy, a protože

měl přirozenou autoritu, přes parťáka a mistra se stal

stavbyvedoucím. Dnes pracuje ve vedení stavomontážního střediska divize 9, které řídí Miloslav Klindera,

a je jedním z patronů našich smluvních žáků.

V roce 2004 obnovila divize 9 činnost zednického střediska, které se po sloučení se sádrokartonáři nazývá

stavomontážní. Co je dnes náplní jeho práce?

Z našich 33 zaměstnanců je největší 16členná parta zedníků a přidavačů. Nejefektivnější pro nás je, když dělají

kompletní vyzdívky, teď třeba staví budovu Ústavu experimentální botaniky AV v Lysolajích. Většinou ale pracují

rozděleni do skupinek na všech možných stavbách naší

divize, kde jsou nutné „kosmetické“ dokončovací práce,

zednická zapravení při změnách projektu na poslední

chvíli či odstranění vad, nedodělků a opravy reklamací.

Se zedníky spolupracuje pětice našich malířů, která

samozřejmě zvládne vymalovat i celou novostavbu. Dál

máme tým montážníků sádrokartonů a jednoho strojního

zámečníka a tesaře, kteří mají všechny potřebné zkoušky,

aby mohli ostatním při práci pomáhat. Naše zaměstnance

podle potřeby posilujeme externími firmami nebo jednotlivými řemeslníky, se kterými máme dobré zkušenosti.

Z čeho podle vás vyplývají nejběžnější reklamace?

Ty vady, které opravujeme my, nejčastěji způsobuje rychlá

výstavba domů a jejich následné sedání. Investoři totiž

tlačí na dodavatele a chtějí mít objekt postavený do roka.

Potom se stává, že i když ještě třeba nejsou úplně dokončené nosné prvky domu, dole se už dělají vnitřní omítky

a souběžně roste i obvodový plášť. V konstrukci se tak

uzavírá mnoho vody, jejíž uvolňování spolu s následným

sedáním objektu způsobuje trhliny v omítkách. Jak jsem

se učil od starých zedníků, dřív bývalo zvykem, že se

hrubá stavba se střechou nechala přes zimu vymrznout

a teprve na jaře se dělaly vnitřní omítky a osazovala okna,

kterými se neustále větralo. Fasáda pak byla to poslední,

čím stavba končila. Teď je ovšem jiná doba, u velkých

staveb musí profese navazovat, aby lidé neměli prostoje.

Výsledkem je, že máme spoustu práce na objemově malých, ale časově náročných zakázkách.

Středisko byste výhledově chtěli posílit až asi na 70 zaměstnanců. Jak toho chcete dosáhnout?

Jako jedni z prvních jsme se zapojili do projektu reprodukce dělnického personálu v Metrostavu. Musel jsem kvůli

tomu i složit zkoušky z pedagogického minima. Budoucí

kolegy si tak vybíráme už mezi učni, které finančně podporujeme, ale hlavně vychováváme při odborném výcviku.

Je to náročná práce a chtěl bych poděkovat všem našim

stálým zedníkům, kteří mladé zaučují. Přál bych si, aby

jim mohli předávat zkušenosti ještě tak dva, tři roky, aby

si vychovali náhradu stejně dobrou, jako jsou dnes oni. Ti

nejvěrnější pracují v Metrostavu třeba 30 let nebo dokonce od jeho založení. Mohu se na ně spolehnout, odvádějí

precizní práci a za to jsem jim vděčný. Dnes jich už u nás

zůstalo asi jen osm či deset.

Kolik bývalých smluvních žáků u vás pracuje?

Pět. Dva loňští absolventi a tři letošní. Když je pozoruji,

všímám si toho, že ti mimopražští jsou šikovnější a lépe

se staví k dílu. Možná je to tím, že venkovští kluci musí

odmala pracovat kolem domu a často si zedničinu vyzkoušejí už jako děti. Nebo pokračují v rodinné tradici, dobrý

řemeslník byl na vsi vždycky vážený. V Praze jde ale většinou do učení na zedníka jen ten, kdo se jinam nedostal.

Úspěšnější absolventi tam mají i větší výběr zaměstnání.

Často se proto potom, co je vychováme, ze závazku k Metrostavu vykoupí, aby mohli jít za vyšším výdělkem.

Co se vám na profesi zedníka nejvíc líbí?

Je to krásné řemeslo. Po tom, kdo je ovládá, je po léta vidět krásné dílo. Nestavíme totiž něco, co se rychle zbourá

nebo rozbije, ale naši práci lidé uvidí ještě třeba za sto let.

Stavba je naše vizitka, a proto ji musíme dělat dobře.