strana 3
z pra v o d a j s t v í z d i v i z í
Unikátní technologie na stavbě v Počeradech
Není to „apríl“ – i když výstavbu paroplynového bloku
o výkonu 880 MW, prvního svého druhu v naší republice, zahájili stavbaři z divize 8 Metrostavu v areálu počeradské elektrárny letos právě prvního dubna.
A pokud půjde vše bez nečekaných komplikací, měly by
se první megawatty elektrické energie z tohoto bloku
dostat do rozvodné sítě už v dubnu 2013.
Paroplynové zdroje jsou v zemích na západ od našich
hranic poměrně běžnou záležitostí. Ve srovnání s uhelnými elektrárnami v podstatě neznečišťují ovzduší kysličníky
síry nebo prachovými částicemi, emise kysličníku uhličitého jsou nižší až o 70 procent a zplodiny oxidu dusíku
dokonce desetinové. Lacinější jsou i provozní náklady.
Jedním slovem tento způsob výroby elektrické energie je
efektivnější a k životnímu prostředí o poznání šetrnější.
Realizace této zakázky, kterou divize 8 zajišťuje pro
objednatele a generálního dodavatele stavby firmu ŠKODA
PRAHA Invest, je vedená pod souhrnným označením „obchodní balíček 14“. Slovo „balíček“ má v tomto případě
poněkud eufemistický nádech. Zahrnuje totiž kompletní
vybudování provozního bloku, objektu dozorny, parní
1
svítit a topit. To je alfa i omega pro úspěšné dokončení
nejdůležitějších stavebních připraveností pro dodavatele
technologie počátkem roku 2012. Tím spíše, že nás investor požádal o jednoměsíční zkrácení termínů, aby montáž
technologie parní strojovny mohla začít v předstihu.“
Výstavba první české paroplynové elektrárny tedy
odstartovala úspěšně. Přispěly k tomu i zkušenosti, které
získali stavbaři z divize 8 pod vedením Ing. Josefa Špryňara a Ing. Radka Zemana na předchozí stavbě elektrárny
v Ledvicích. A třebaže co do rozsahu je počeradská zakázka menší, organizačně je o to náročnější. Dodávkami
železobetonových konstrukcí se na ní podílí divize 6, výrobu a montáž ocelových konstrukcí obstarává divize 3,
stacionární jeřáby zajišťuje divize 11, zámečnické prvky
jsou doménou divize 1, vzduchotechniku a vytápění má
na starosti divize 4 firmy Subterra. Jak podotkl Ing. Josef
Špryňar, na stejně vysoké profesionální úrovni je i spolupráce s místními stavebními firmami.
Zkoordinovat toto všechno včetně zajištění projektové
dokumentace a vytvořit si ještě prostor pro případné zkrácení termínů není rozhodně jednoduché. Ale jak se zatím
ukazuje, pro divizi 8 také nikoliv nemožné.
Učební pomůcka k praktické ekologické výuce
Rozsahem malé, ale detaily složité Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí
musí tým Ing. Pavla Trojana z divize 9 dokončit do dubna 2013. Jeho výstavbu zahájil letos v červnu podle
sofistikovaného návrhu Ing. akad. arch. Petra Hájka.
Budova KCEV bude při pohledu z dálky nenápadná
(obr. č. 1). Díky zelené střeše pokryté suchomilnými rozchodníky organicky vroste do městského parku, kam ji investor zasadil. Nepravidelný tvar zastřešení, složený ze 14
převážně trojúhelníkových segmentů, vychází z geometrie Krkonoš a všechny jeho úhly a sklony se inspirovaly
liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří. V interiéru se
stropem z pohledového betonu připomenou Krakonošovo
panství ocelové pásky, lemující místa zlomů. Podél nich
strop doplní popis míst, která představují.
Objekt po dokončení nabídne přednáškový sál s kapacitou 78 míst, výukovou třídu pro 30 osob s patrovou
galerií (obr. č. 2) a výstavní místnost, které půjdou spojit
dohromady v jeden prostor. Doplní je recepce, knihovna, laboratoř ekologického programu, sociální zařízení,
kuchyňka a tlumočnické kabinky. Součástí bezbariérově
přístupného objektu (obr. č. 3) bude i garáž pro 10 vozi-
2
del a 14 kol. Zatímco auta se schovají mezi černé stěny
garáží, ostatní interiéry se obléknou do světlé, borovicově
dýhované překližky, a to včetně podlah a nábytku. Ten –
s ohledem na ekologii – architekt navrhl z desek bez odpadového prořezu. „Celé KCEV jsme chtěli vytvořit jako vzor
ekologického přístupu ke stavění a k trvale udržitelnému
využívání krajiny. Objekt sám by měl sloužit jako pomůcka
k praktické ekologické výuce,“ uvádí arch. Hájek.
„Od června jsme dokončili parkoviště a pracujeme
na úpravě vstupu do sousední budovy, kde sídlí správa Krkonošského národního parku. Provádíme přeložky
a výstavbu inženýrských sítí, v říjnu začneme se základy,“
popisuje vedoucí projektu Ing. Trojan a doplňuje: „Železobetonovou, mnohokrát lomenou střešní desku budeme
muset vybetonovat s extrémní přesností. Po jejím odlití
nebudeme moci z interiéru vůbec zasáhnout do pohledové
strany betonu, a proto musí bednění předem odsouhlasit
nejen technický dozor či projektant a statik, ale i architekt.
Ten musí podle předložených vzorků potvrdit i použití jakéhokoliv interiérového materiálu. Čeká nás proto časově
náročná práce. Je to však výzva, na kterou se těšíme.“
–rip–, foto Josef Husák
–ls–, vizualizace Petr Hájek Architekti
3
Výrobu energie vystřídají studenti a exkurze
Do března 2012 vznikne z bývalé VI. energetické ústředny Vítkovických železáren v Ostravě (foto) interaktivní
muzeum technických tradic regionu s učebnami. Památkově chráněný objekt přestavuje tým Ing. Petra
Bači z naší divize 1 ve sdružení s divizí 2 Subterra.
Téměř polovinu haly bývalé VI. energetické ústředny
o rozměrech 60 x 40 metrů zaujímají dvě velká plynová
pístová dmychadla o hmotnosti dosahující úctyhodných
900 tun. V době fungování Vítkovických železáren vháněla
předehřátý stlačený vzduch do vysokých pecí a po přestavbě objektu se bezesporu stanou největším lákadlem
expozice v jeho druhém patře. Nejen na ně, ale i na celou
řadu dalších historických předmětů dokumentujících dění
v železárnách bude určitě nejlepší výhled z vnitřní vyhlídkové věže, která bude dosahovat zhruba do dvou třetin
„Do současné doby jsme na stavbě udělali tolik práce, že jsme splnili čtyři dílčí termíny. Konkrétně stavební
připravenost pro dodavatele kotle, pro osazení napájecí
nádrže a osazení nádrže pro úpravu turbínového kondenzátu, a to v I. i II. etapě,“ konstatoval vedoucí projektu
Ing. Josef Špryňar. „Skončili jsme také zemní práce, pilotáž a pažení. Hotovy jsou železobetonové základy, ocelové
nosné konstrukce budov máme namontovány z devadesáti procent (foto č. 1 a 2). Do konce roku musí být všechny
budovy zastřešeny a opláštěny, aby se vevnitř mohlo
pětadvacet metrů vysoké haly. První patro pak zaplní tři
učebny, výukový sál a technologický bazén.
Zatím ale v hale probíhá demontáž starých oken a repase jejich rámů. Stavbaři budují i nové železobetonové
a ocelové konstrukce, původní budou muset vyčistit a repasovat. Z technického hlediska bude nemalým oříškem
také repase starého mostového jeřábu, který by měl být
znovu uveden do provozu, aby se stal součástí expozice.
Vzhledem k tomu, že objekt je památkově chráněný, musí si tým Ing. Petra Bači poradit i s atypickými
situacemi. „Památkáři chtějí u většiny původních prvků
maximálně zachovat jejich dřívější podobu, takže s nimi
konzultujeme především způsob a sílu čištění fasády
z režného zdiva, oken a ocelových konstrukcí. Navíc na
fasádu nemůžeme použít vnější zateplovací systém, proto je v rámci prvního podlaží navržen zateplovací systém
vnitřní, který nebývá zcela běžný. Jednoduchá nebude ani
montáž nových dvojskel do stávajících dřevěných okenních rámů,“ popisuje Ing. Bača.
Průběh rekonstrukce nejen VI. energetické ústředny,
ale i celé dolní oblasti Vítkovic monitoruje řada kamer,
které několikrát denně prostor snímkují. Z nahraného
materiálu vznikne film, který se stane součástí expozice.
Snahou architektů je, aby prostory po rekonstrukci působily maximálně autenticky, jako kdyby se zde výroba
zastavila teprve před pár dny.
Martina Vampulová, foto qqstudio
strojovny i s kompresorovnou, spalinové strojovny, základů kotelny, základů pro spalinové a parní turbíny, objektů
havarijních a vychlazovacích jímek, trafostanice a základů
pro dieselagregát. Součástí balíčku jsou i veškeré inženýrské sítě, komunikace, osvětlení a pochopitelně i závěrečná úprava terénu. Samostatnou kapitolu představují
protihlukové, místy až deset metrů vysoké stěny před
trafostanicemi a chladicími věžemi.
Technologicky a technicky nejzajímavější částí stavby
je okruh potrubí, kterým proudí voda z chladicích věží
do výrobního bloku a zpět. Toto potrubí budou tvořit vinuté sklolaminátové trouby DN 1800 a DN 2400. Spojení jejich jednotlivých dílců obstarají speciální tlakové přesuvné
spojky s gumovým těsněním. Celý komplex představuje
unikátní, v této republice dosud nepoužitou technologii.
Počerady většinou lidé znají jen podle elektrárny,
která byla postavena v jejich katastru. Obec tohoto
názvu, který se odvozuje od vlastního jména Počerad
– ten, kdo počíná radu – však v trojúhelníku mezi
městy Louny, Žatec a Most prokazatelně stála už před
800 lety. V listině z 3. září 1209 totiž pražský biskup
Daniel potvrdil, že patří cisterciáckému klášteru
v Oseku. Vesnici postupně vlastnily Louny, královský
mostecký hrad a panství Postoloprty. Pro ně byla
cenným hospodářským přínosem, protože právě
v Počeradech existovala už v 17. století celnice, kde
se na zemské silnici vybíralo clo. V roce 1930 žilo
v Počeradech 316 lidí, 62 % z nich byli Němci. Dnes
mají jen o málo víc než 120 stálých obyvatel.
Poslední pohled na kopulovité střechy loukovských nádrží
V areálu společnosti ČEPRO v Loukově řídí tým Ing. Ladislava Michálka provádění zásypů čtyř nových nádrží na pohonné
hmoty s celkovou kapacitou 140 000 m³. Stavbu tenkostěnných železobetonových válců s vnitřním průměrem téměř 48 m
a výškou přes 21 m zahájila před čtyřmi a půl lety za pomoci betonářů z divize 6 naše sedmička. Její pracovníci – dnes pod
hlavičkou divize 3 – zvládli do konce srpna navézt 95 % objemu z obřího náspu, který zásobníky ukryje pod zem a začlení
do krajiny. V polovině září tak už pohled, který na snímku zachytil Ing. Richard Barvínek z naší centrály, nikdo neuvidí.
Nádrže už totiž úplně schová 200 tisíc m³ zeminy zpevněných 500 tisíc m² vysokopevnostních geotextilií a mříží.