Strana 3
Rozsahem malé, ale detaily složité Krkonošské cent-
rum environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí
musí tým Ing. Pavla Trojana z divize 9 dokončit do dub-
na 2013. Jeho výstavbu zahájil letos v červnu podle
sofistikovaného návrhu Ing. akad. arch. Petra Hájka.
Budova KCEV bude při pohledu z dálky nenápadná
(obr. č. 1). Díky zelené střeše pokryté suchomilnými roz-
chodníky organicky vroste do městského parku, kam ji in-
vestor zasadil. Nepravidelný tvar zastřešení, složený ze 14
převážně trojúhelníkových segmentů, vychází z geomet-
rie Krkonoš a všechny jeho úhly a sklony se inspirovaly
liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří. V interiéru se
stropem z pohledového betonu připomenou Krakonošovo
panství ocelové pásky, lemující místa zlomů. Podél nich
strop doplní popis míst, která představují.
Objekt po dokončení nabídne přednáškový sál s ka-
pacitou 78 míst, výukovou třídu pro 30 osob s patrovou
galerií (obr. č. 2) a výstavní místnost, které půjdou spojit
dohromady v jeden prostor. Doplní je recepce, knihov-
na, laboratoř ekologického programu, sociální zařízení,
kuchyňka a tlumočnické kabinky. Součástí bezbariérově
přístupného objektu (obr. č. 3) bude i garáž pro 10 vozi-
del a 14 kol. Zatímco auta se schovají mezi černé stěny
garáží, ostatní interiéry se obléknou do světlé, borovicově
dýhované překližky, a to včetně podlah a nábytku. Ten –
s ohledem na ekologii – architekt navrhl z desek bez odpa-
dového prořezu. „Celé KCEV jsme chtěli vytvořit jako vzor
ekologického přístupu ke stavění a k trvale udržitelnému
využívání krajiny. Objekt sám by měl sloužit jako pomůcka
k praktické ekologické výuce,“ uvádí arch. Hájek.
„Od června jsme dokončili parkoviště a pracujeme
na úpravě vstupu do sousední budovy, kde sídlí sprá-
va Krkonošského národního parku. Provádíme přeložky
a výstavbu inženýrských sítí, v říjnu začneme se základy,“
popisuje vedoucí projektu Ing. Trojan a doplňuje: „Žele-
zobetonovou, mnohokrát lomenou střešní desku budeme
muset vybetonovat s extrémní přesností. Po jejím odlití
nebudeme moci z interiéru vůbec zasáhnout do pohledové
strany betonu, a proto musí bednění předem odsouhlasit
nejen technický dozor či projektant a statik, ale i architekt.
Ten musí podle předložených vzorků potvrdit i použití ja-
kéhokoliv interiérového materiálu. Čeká nás proto časově
náročná práce. Je to však výzva, na kterou se těšíme.“
–ls–, vizualizace Petr Hájek Architekti
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
strana 3
Učební pomůcka k praktické ekologické výuce
1
Poslední pohled na kopulovité střechy loukovských nádrží
V areálu společnosti ČEPRO v Loukově řídí tým Ing. Ladislava Michálka provádění zásypů čtyř nových nádrží na pohonné
hmoty s celkovou kapacitou 140 000 m³. Stavbu tenkostěnných železobetonových válců s vnitřním průměrem téměř 48 m
a výškou přes 21 m zahájila před čtyřmi a půl lety za pomoci betonářů z divize 6 naše sedmička. Její pracovníci – dnes pod
hlavičkou divize 3 – zvládli do konce srpna navézt 95 % objemu z obřího náspu, který zásobníky ukryje pod zem a začlení
do krajiny. V polovině září tak už pohled, který na snímku zachytil Ing. Richard Barvínek z naší centrály, nikdo neuvidí.
Nádrže už totiž úplně schová 200 tisíc m³ zeminy zpevněných 500 tisíc m² vysokopevnostních geotextilií a mříží.
2 3
Není to „apríl“ – i když výstavbu paroplynového bloku
o výkonu 880 MW, prvního svého druhu v naší repub-
lice, zahájili stavbaři z divize 8 Metrostavu v areá-
lu počeradské elektrárny letos právě prvního dubna.
A pokud půjde vše bez nečekaných komplikací, měly by
se první megawatty elektrické energie z tohoto bloku
dostat do rozvodné sítě už v dubnu 2013.
Paroplynové zdroje jsou v zemích na západ od našich
hranic poměrně běžnou záležitostí. Ve srovnání s uhelný-
mi elektrárnami v podstatě neznečišťují ovzduší kysličníky
síry nebo prachovými částicemi, emise kysličníku uhliči-
tého jsou nižší až o 70 procent a zplodiny oxidu dusíku
dokonce desetinové. Lacinější jsou i provozní náklady.
Jedním slovem tento způsob výroby elektrické energie je
efektivnější a k životnímu prostředí o poznání šetrnější.
Realizace této zakázky, kterou divize 8 zajišťuje pro
objednatele a generálního dodavatele stavby firmu ŠKODA
PRAHA Invest, je vedená pod souhrnným označením „ob-
chodní balíček 14“. Slovo „balíček“ má v tomto případě
poněkud eufemistický nádech. Zahrnuje totiž kompletní
vybudování provozního bloku, objektu dozorny, parní
strojovny i s kompresorovnou, spalinové strojovny, zákla-
dů kotelny, základů pro spalinové a parní turbíny, objektů
havarijních a vychlazovacích jímek, trafostanice a základů
pro dieselagregát. Součástí balíčku jsou i veškeré inže-
nýrské sítě, komunikace, osvětlení a pochopitelně i závě-
rečná úprava terénu. Samostatnou kapitolu představují
protihlukové, místy až deset metrů vysoké stěny před
trafostanicemi a chladicími věžemi.
Technologicky a technicky nejzajímavější částí stavby
je okruh potrubí, kterým proudí voda z chladicích věží
do výrobního bloku a zpět. Toto potrubí budou tvořit vinu-
té sklolaminátové trouby DN 1800 a DN 2400. Spojení je-
jich jednotlivých dílců obstarají speciální tlakové přesuvné
spojky s gumovým těsněním. Celý komplex představuje
unikátní, v této republice dosud nepoužitou technologii.
„Do současné doby jsme na stavbě udělali tolik prá-
ce, že jsme splnili čtyři dílčí termíny. Konkrétně stavební
připravenost pro dodavatele kotle, pro osazení napájecí
nádrže a osazení nádrže pro úpravu turbínového konden-
zátu, a to v I. i II. etapě,“ konstatoval vedoucí projektu
Ing. Josef Špryňar. „Skončili jsme také zemní práce, pilo-
táž a pažení. Hotovy jsou železobetonové základy, ocelové
nosné konstrukce budov máme namontovány z devadesá-
ti procent (foto č. 1 a 2). Do konce roku musí být všechny
budovy zastřešeny a opláštěny, aby se vevnitř mohlo
svítit a topit. To je alfa i omega pro úspěšné dokončení
nejdůležitějších stavebních připraveností pro dodavatele
technologie počátkem roku 2012. Tím spíše, že nás inves-
tor požádal o jednoměsíční zkrácení termínů, aby montáž
technologie parní strojovny mohla začít v předstihu.“
Výstavba první české paroplynové elektrárny tedy
odstartovala úspěšně. Přispěly k tomu i zkušenosti, které
získali stavbaři z divize 8 pod vedením Ing. Josefa Špryňa-
ra a Ing. Radka Zemana na předchozí stavbě elektrárny
v Ledvicích. A třebaže co do rozsahu je počeradská za-
kázka menší, organizačně je o to náročnější. Dodávkami
železobetonových konstrukcí se na ní podílí divize 6, vý-
robu a montáž ocelových konstrukcí obstarává divize 3,
stacionární jeřáby zajišťuje divize 11, zámečnické prvky
jsou doménou divize 1, vzduchotechniku a vytápění má
na starosti divize 4 firmy Subterra. Jak podotkl Ing. Josef
Špryňar, na stejně vysoké profesionální úrovni je i spolu-
práce s místními stavebními firmami.
Zkoordinovat toto všechno včetně zajištění projektové
dokumentace a vytvořit si ještě prostor pro případné zkrá-
cení termínů není rozhodně jednoduché. Ale jak se zatím
ukazuje, pro divizi 8 také nikoliv nemožné.
–rip–, foto Josef Husák
Unikátní technologie na stavbě v Počeradech
Výrobu energie vystřídají studenti a exkurze
Do března 2012 vznikne z bý valé VI. energetické ústřed-
ny Vítkovických železáren v Ostravě (foto) interaktivní
muzeum technických tradic regionu s učebnami. Pa-
mátkově chráněný objekt přestavuje tým Ing. Petra
Bači z naší divize 1 ve sdružení s divizí 2 Subterra.
Téměř polovinu haly bývalé VI. energetické ústředny
o rozměrech 60 x 40 metrů zaujímají dvě velká plynová
pístová dmychadla o hmotnosti dosahující úctyhodných
900 tun. V době fungování Vítkovických železáren vháněla
předehřátý stlačený vzduch do vysokých pecí a po pře-
stavbě objektu se bezesporu stanou největším lákadlem
expozice v jeho druhém patře. Nejen na ně, ale i na celou
řadu dalších historických předmětů dokumentujících dění
v železárnách bude určitě nejlepší výhled z vnitřní vyhlíd-
kové věže, která bude dosahovat zhruba do dvou třetin
pětadvacet metrů vysoké haly. První patro pak zaplní tři
učebny, výukový sál a technologický bazén.
Zatím ale v hale probíhá demontáž starých oken a re-
pase jejich rámů. Stavbaři budují i nové železobetonové
a ocelové konstrukce, původní budou muset vyčistit a re-
pasovat. Z technického hlediska bude nemalým oříškem
také repase starého mostového jeřábu, který by měl být
znovu uveden do provozu, aby se stal součástí expozice.
Vzhledem k tomu, že objekt je památkově chráně-
ný, musí si tým Ing. Petra Bači poradit i s atypickými
situacemi. „Památkáři chtějí u většiny původních prvků
maximálně zachovat jejich dřívější podobu, takže s nimi
konzultujeme především způsob a sílu čištění fasády
z režného zdiva, oken a ocelových konstrukcí. Navíc na
fasádu nemůžeme použít vnější zateplovací systém, pro-
to je v rámci prvního podlaží navržen zateplovací systém
vnitřní, který nebývá zcela běžný. Jednoduchá nebude ani
montáž nových dvojskel do stávajících dřevěných oken-
ních rámů,“ popisuje Ing. Bača.
Průběh rekonstrukce nejen VI. energetické ústředny,
ale i celé dolní oblasti Vítkovic monitoruje řada kamer,
které několikrát denně prostor snímkují. Z nahraného
materiálu vznikne film, který se stane součástí expozice.
Snahou architektů je, aby prostory po rekonstrukci pů-
sobily maximálně autenticky, jako kdyby se zde výroba
zastavila teprve před pár dny.
Martina Vampulová, foto qqstudio
Počerady většinou lidé znají jen podle elektrárny,
která byla postavena v jejich katastru. Obec tohoto
názvu, který se odvozuje od vlastního jména Počerad
– ten, kdo počíná radu – však v trojúhelníku mezi
městy Louny, Žatec a Most prokazatelně stála už před
800 lety. V listině z 3. září 1209 totiž pražský biskup
Daniel potvrdil, že patří cisterciáckému klášteru
v Oseku. Vesnici postupně vlastnily Louny, královský
mostecký hrad a panství Postoloprty. Pro ně byla
cenným hospodářským přínosem, protože právě
v Počeradech existovala už v 17. století celnice, kde
se na zemské silnici vybíralo clo. V roce 1930 žilo
v Počeradech 316 lidí, 62 % z nich byli Němci. Dnes
mají jen o málo víc než 120 stálých obyvatel.