strana 3

z pra v o d a j s t v í z d i v i z í

Unikátní technologie na stavbě v Počeradech

Není to „apríl“ – i když výstavbu paroplynového bloku

o výkonu 880 MW, prvního svého druhu v naší republice, zahájili stavbaři z divize 8 Metrostavu v areálu počeradské elektrárny letos právě prvního dubna.

A pokud půjde vše bez nečekaných komplikací, měly by

se první megawatty elektrické energie z tohoto bloku

dostat do rozvodné sítě už v dubnu 2013.

Paroplynové zdroje jsou v zemích na západ od našich

hranic poměrně běžnou záležitostí. Ve srovnání s uhelnými elektrárnami v podstatě neznečišťují ovzduší kysličníky

síry nebo prachovými částicemi, emise kysličníku uhličitého jsou nižší až o 70 procent a zplodiny oxidu dusíku

dokonce desetinové. Lacinější jsou i provozní náklady.

Jedním slovem tento způsob výroby elektrické energie je

efektivnější a k životnímu prostředí o poznání šetrnější.

Realizace této zakázky, kterou divize 8 zajišťuje pro

objednatele a generálního dodavatele stavby firmu ŠKODA

PRAHA Invest, je vedená pod souhrnným označením „obchodní balíček 14“. Slovo „balíček“ má v tomto případě

poněkud eufemistický nádech. Zahrnuje totiž kompletní

vybudování provozního bloku, objektu dozorny, parní

1

svítit a topit. To je alfa i omega pro úspěšné dokončení

nejdůležitějších stavebních připraveností pro dodavatele

technologie počátkem roku 2012. Tím spíše, že nás investor požádal o jednoměsíční zkrácení termínů, aby montáž

technologie parní strojovny mohla začít v předstihu.“

Výstavba první české paroplynové elektrárny tedy

odstartovala úspěšně. Přispěly k tomu i zkušenosti, které

získali stavbaři z divize 8 pod vedením Ing. Josefa Špryňara a Ing. Radka Zemana na předchozí stavbě elektrárny

v Ledvicích. A třebaže co do rozsahu je počeradská zakázka menší, organizačně je o to náročnější. Dodávkami

železobetonových konstrukcí se na ní podílí divize 6, výrobu a montáž ocelových konstrukcí obstarává divize 3,

stacionární jeřáby zajišťuje divize 11, zámečnické prvky

jsou doménou divize 1, vzduchotechniku a vytápění má

na starosti divize 4 firmy Subterra. Jak podotkl Ing. Josef

Špryňar, na stejně vysoké profesionální úrovni je i spolupráce s místními stavebními firmami.

Zkoordinovat toto všechno včetně zajištění projektové

dokumentace a vytvořit si ještě prostor pro případné zkrácení termínů není rozhodně jednoduché. Ale jak se zatím

ukazuje, pro divizi 8 také nikoliv nemožné.

Učební pomůcka k praktické ekologické výuce

Rozsahem malé, ale detaily složité Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí

musí tým Ing. Pavla Trojana z divize 9 dokončit do dubna 2013. Jeho výstavbu zahájil letos v červnu podle

sofistikovaného návrhu Ing. akad. arch. Petra Hájka.

Budova KCEV bude při pohledu z dálky nenápadná

(obr. č. 1). Díky zelené střeše pokryté suchomilnými rozchodníky organicky vroste do městského parku, kam ji investor zasadil. Nepravidelný tvar zastřešení, složený ze 14

převážně trojúhelníkových segmentů, vychází z geometrie Krkonoš a všechny jeho úhly a sklony se inspirovaly

liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří. V interiéru se

stropem z pohledového betonu připomenou Krakonošovo

panství ocelové pásky, lemující místa zlomů. Podél nich

strop doplní popis míst, která představují.

Objekt po dokončení nabídne přednáškový sál s kapacitou 78 míst, výukovou třídu pro 30 osob s patrovou

galerií (obr. č. 2) a výstavní místnost, které půjdou spojit

dohromady v jeden prostor. Doplní je recepce, knihovna, laboratoř ekologického programu, sociální zařízení,

kuchyňka a tlumočnické kabinky. Součástí bezbariérově

přístupného objektu (obr. č. 3) bude i garáž pro 10 vozi-

2

del a 14 kol. Zatímco auta se schovají mezi černé stěny

garáží, ostatní interiéry se obléknou do světlé, borovicově

dýhované překližky, a to včetně podlah a nábytku. Ten –

s ohledem na ekologii – architekt navrhl z desek bez odpadového prořezu. „Celé KCEV jsme chtěli vytvořit jako vzor

ekologického přístupu ke stavění a k trvale udržitelnému

využívání krajiny. Objekt sám by měl sloužit jako pomůcka

k praktické ekologické výuce,“ uvádí arch. Hájek.

„Od června jsme dokončili parkoviště a pracujeme

na úpravě vstupu do sousední budovy, kde sídlí správa Krkonošského národního parku. Provádíme přeložky

a výstavbu inženýrských sítí, v říjnu začneme se základy,“

popisuje vedoucí projektu Ing. Trojan a doplňuje: „Železobetonovou, mnohokrát lomenou střešní desku budeme

muset vybetonovat s extrémní přesností. Po jejím odlití

nebudeme moci z interiéru vůbec zasáhnout do pohledové

strany betonu, a proto musí bednění předem odsouhlasit

nejen technický dozor či projektant a statik, ale i architekt.

Ten musí podle předložených vzorků potvrdit i použití jakéhokoliv interiérového materiálu. Čeká nás proto časově

náročná práce. Je to však výzva, na kterou se těšíme.“

–rip–, foto Josef Husák

–ls–, vizualizace Petr Hájek Architekti

3

Výrobu energie vystřídají studenti a exkurze

Do března 2012 vznikne z bývalé VI. energetické ústředny Vítkovických železáren v Ostravě (foto) interaktivní

muzeum technických tradic regionu s učebnami. Památkově chráněný objekt přestavuje tým Ing. Petra

Bači z naší divize 1 ve sdružení s divizí 2 Subterra.

Téměř polovinu haly bývalé VI. energetické ústředny

o rozměrech 60 x 40 metrů zaujímají dvě velká plynová

pístová dmychadla o hmotnosti dosahující úctyhodných

900 tun. V době fungování Vítkovických železáren vháněla

předehřátý stlačený vzduch do vysokých pecí a po přestavbě objektu se bezesporu stanou největším lákadlem

expozice v jeho druhém patře. Nejen na ně, ale i na celou

řadu dalších historických předmětů dokumentujících dění

v železárnách bude určitě nejlepší výhled z vnitřní vyhlídkové věže, která bude dosahovat zhruba do dvou třetin

„Do současné doby jsme na stavbě udělali tolik práce, že jsme splnili čtyři dílčí termíny. Konkrétně stavební

připravenost pro dodavatele kotle, pro osazení napájecí

nádrže a osazení nádrže pro úpravu turbínového kondenzátu, a to v I. i II. etapě,“ konstatoval vedoucí projektu

Ing. Josef Špryňar. „Skončili jsme také zemní práce, pilotáž a pažení. Hotovy jsou železobetonové základy, ocelové

nosné konstrukce budov máme namontovány z devadesáti procent (foto č. 1 a 2). Do konce roku musí být všechny

budovy zastřešeny a opláštěny, aby se vevnitř mohlo

pětadvacet metrů vysoké haly. První patro pak zaplní tři

učebny, výukový sál a technologický bazén.

Zatím ale v hale probíhá demontáž starých oken a repase jejich rámů. Stavbaři budují i nové železobetonové

a ocelové konstrukce, původní budou muset vyčistit a repasovat. Z technického hlediska bude nemalým oříškem

také repase starého mostového jeřábu, který by měl být

znovu uveden do provozu, aby se stal součástí expozice.

Vzhledem k tomu, že objekt je památkově chráněný, musí si tým Ing. Petra Bači poradit i s atypickými

situacemi. „Památkáři chtějí u většiny původních prvků

maximálně zachovat jejich dřívější podobu, takže s nimi

konzultujeme především způsob a sílu čištění fasády

z režného zdiva, oken a ocelových konstrukcí. Navíc na

fasádu nemůžeme použít vnější zateplovací systém, proto je v rámci prvního podlaží navržen zateplovací systém

vnitřní, který nebývá zcela běžný. Jednoduchá nebude ani

montáž nových dvojskel do stávajících dřevěných okenních rámů,“ popisuje Ing. Bača.

Průběh rekonstrukce nejen VI. energetické ústředny,

ale i celé dolní oblasti Vítkovic monitoruje řada kamer,

které několikrát denně prostor snímkují. Z nahraného

materiálu vznikne film, který se stane součástí expozice.

Snahou architektů je, aby prostory po rekonstrukci působily maximálně autenticky, jako kdyby se zde výroba

zastavila teprve před pár dny.

Martina Vampulová, foto qqstudio

strojovny i s kompresorovnou, spalinové strojovny, základů kotelny, základů pro spalinové a parní turbíny, objektů

havarijních a vychlazovacích jímek, trafostanice a základů

pro dieselagregát. Součástí balíčku jsou i veškeré inženýrské sítě, komunikace, osvětlení a pochopitelně i závěrečná úprava terénu. Samostatnou kapitolu představují

protihlukové, místy až deset metrů vysoké stěny před

trafostanicemi a chladicími věžemi.

Technologicky a technicky nejzajímavější částí stavby

je okruh potrubí, kterým proudí voda z chladicích věží

do výrobního bloku a zpět. Toto potrubí budou tvořit vinuté sklolaminátové trouby DN 1800 a DN 2400. Spojení jejich jednotlivých dílců obstarají speciální tlakové přesuvné

spojky s gumovým těsněním. Celý komplex představuje

unikátní, v této republice dosud nepoužitou technologii.

Počerady většinou lidé znají jen podle elektrárny,

která byla postavena v jejich katastru. Obec tohoto

názvu, který se odvozuje od vlastního jména Počerad

– ten, kdo počíná radu – však v trojúhelníku mezi

městy Louny, Žatec a Most prokazatelně stála už před

800 lety. V listině z 3. září 1209 totiž pražský biskup

Daniel potvrdil, že patří cisterciáckému klášteru

v Oseku. Vesnici postupně vlastnily Louny, královský

mostecký hrad a panství Postoloprty. Pro ně byla

cenným hospodářským přínosem, protože právě

v Počeradech existovala už v 17. století celnice, kde

se na zemské silnici vybíralo clo. V roce 1930 žilo

v Počeradech 316 lidí, 62 % z nich byli Němci. Dnes

mají jen o málo víc než 120 stálých obyvatel.

Poslední pohled na kopulovité střechy loukovských nádrží

V areálu společnosti ČEPRO v Loukově řídí tým Ing. Ladislava Michálka provádění zásypů čtyř nových nádrží na pohonné

hmoty s celkovou kapacitou 140 000 m³. Stavbu tenkostěnných železobetonových válců s vnitřním průměrem téměř 48 m

a výškou přes 21 m zahájila před čtyřmi a půl lety za pomoci betonářů z divize 6 naše sedmička. Její pracovníci – dnes pod

hlavičkou divize 3 – zvládli do konce srpna navézt 95 % objemu z obřího náspu, který zásobníky ukryje pod zem a začlení

do krajiny. V polovině září tak už pohled, který na snímku zachytil Ing. Richard Barvínek z naší centrály, nikdo neuvidí.

Nádrže už totiž úplně schová 200 tisíc m³ zeminy zpevněných 500 tisíc m² vysokopevnostních geotextilií a mříží.