strana 3
ZPRavoDajství Z DIvIZí
1
františkánský klášter získal původní krásu
Po 11 měsících dokončili Ing. Jan Vachutka a Jan
Keřlík z divize 1 rekonstrukci františkánského kláštera
v Hostinném. Nejen jeho obyvatelům se tak naskýtá
možnost prohlédnout si tuto významnou kulturní památku z konce 17. století v její nové kráse.
Raně barokní klášter, který šedesát let chátral, až
na něj byl vydán demoliční výměr, se nyní stane novým
kulturně-společenským centrem města. Zázemí v něm
najdou muzejní expozice, knihovna i místní zájmové spolky a organizace. Je zde i zrekonstruovaný koncertní sál.
Areál konventu, který se až do současnosti dochoval v téměř původní podobě, tvoří obdélníková budova
s vnitřní zahradou (foto č. 1). Součástí areálu je i zahradní
domek a velká plocha, kde v budoucnu vznikne bylinná
zahrada a ovocný sad. Klášter je významný i proto, že jde
zřejmě o první samostatnou stavbu mladého Wolfganga
Dientzenhofera, staršího bratra známého Kiliána Ignáce.
Rekonstrukce probíhala od loňského listopadu velmi
svižně. Ing. Vachutka si pochvaluje nejen korektní vztahy
s většinou subdodavatelů, ale i s památkáři a investorem,
městem Hostinné, jež prostředky na stavbu získalo z EU.
Klášter dnes na první pohled zaujme zajímavou fasádou, která je lomeně bílá s okrovými šambránami. Při
rekonstrukci musel tým Ing. Jana Vachutky a Jana Keřlíka
v maximální míře respektovat doporučení a požadavky
památkářů a zároveň pracovat tak, aby objekt splňoval
všechny požadavky kladené na jeho dnešní využití. Náročné bylo třeba provést finální štukování interiérů tak, aby
na něm byla vidět ruční práce, ale aby přitom lahodilo oku.
„Jsem rád, že se investor a památkáři dokázali domluvit
a nechali nám do určité míry volnou ruku a důvěru,“ říká
Ing. Vachutka a uzavírá: „V polovině září si opravený kláš-
ter prohlédli i obyvatelé Hostinného. A jejich ohlasy byly
velmi pozitivní. Především ženám se líbila modře natřená
okna a dveře, dobře zapůsobil i prostor rajského dvora
a ruční cihelná dlažba v přízemí (foto č. 2).“
Divize 1 a její zastoupení v Moravskoslezském kraji,
které zakázku získalo, dnes mají významnou rekonstrukci
za sebou. Všichni, kdo se na ní podíleli, mají skvělý pocit
z toho, že se jim barokní památku podařilo zachránit.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
stavba jako reprezentativní vizitka firmy
Objekt, který vyrůstá v areálu někdejšího zámeckého
parku (svého času zde ovšem také stál kravín místního
JZD) na okraji Buštěhradu, je vlastně z architektonického, inženýrského i stavebního hlediska normální
novostavbou. Třípodlažní administrativně-provozní
budova bude po svém dokončení v květnu příštího roku
sloužit jako správní, servisní i výrobní centrum firmy
Dynex Technologies, která se zabývá produkcí laboratorních přístrojů pro diagnostiku a výzkum v oblasti
mikrobiologie, imunologie a molekulární biologie.
Architektonické a dispoziční řešení budovy je přehledné, jednoduché a flexibilní; dovoluje upravovat velikost
vnitřních prostor podle požadavků a potřeb zadavatele,
a v tomto případě i investora, kterým je výše zmíněná
firma. V 1. PP jsou umístěny především sklady a zázemí,
sociální zařízení a nezbytný nákladový výtah. Dominantu
přízemí tvoří hlavní vstup s recepcí doplněný administrativními pracovišti a sociálním zařízením a prostory pro
vývoj a vlastní výrobu. Tento účel má i vybavení 2. NP.
V posledním, ustupujícím 3. NP jsou zasedací místnosti
a jídelna. Volná střešní plocha je koncipována jako zelení
osazená pobytová terasa.
Vlastní objekt je navržen jako monolitický skelet doplněný v suterénu obvodovými železobetonovými stěnami.
Jako vodorovné nosné konstrukce byly zvoleny 220 mm
silné desky z betonu C25/30-XC1 zpevněné vázanou
výztuží. Fasády vytvoří cihelné vyzdívky s nalepeným
kontaktním zateplovacím systémem a vnější omítkou.
Ve stavbařském řemesle však platí jedno pravidlo,
které nepřipouští výjimky: nikdy nic není tak jednoduché
a prosté, jak vypadá na projektu, počítačových vizualizacích či modelech. To důvěrně poznávají i pracovníci
divize 3, kteří mají výstavbu tohoto objektu na starosti.
„Jde sice o stavbu menšího rozsahu, ale požadavky investora na kvalitu, preciznost a především jeho kreativita
ve smyslu nových nápadů, změn a doplňků z ní dělá doce-
la náročnou záležitost,“ řekl vedoucí projektu Ing. Michal
Mašek a doplnil: „Budovu si firma Dynex Technologies
staví pro sebe, má svým způsobem reprezentovat její image, být její vizitkou, a tak samozřejmě chce všechno nej.
To je pochopitelné. Na druhou stranu jí chybí zkušenosti,
jak to na stavbách v praxi chodí. A tak nezřídka přichází
s náměty, které se promítají i do složení a možností nosných konstrukcí. Na části objektu má být třeba provedena provětrávaná fasáda, která bude pokryta rostlinami
s rozvodem živin; uvnitř objektu má vzniknout vodopád
přes dvě podlaží, který bude končit v akváriu vystupujícím
nad podlahu vstupní haly; na střeše má vzniknout terasa
s potokem. Na to všechno musíme reagovat, což činíme,
ale tyto zásahy komplikují naše předsevzetí dokončit celou stavbu o tři měsíce dříve oproti harmonogramu, podle
nějž by měla kolaudace proběhnout 30. května 2012.“
A tak se všichni snaží ušetřit čas, kde to jen trochu jde.
V současné době dokončují střechu a osazení oken (foto),
připravují montáž prosklené fasády, budují komunikace,
opravují zámeckou zeď z 18. století, zkrátka dělají vše pro
to, aby nezbytné venkovní práce skončily do nástupu zimy. A v tomto smyslu tato napohled „jednoduchá“ stavba
vůbec jednoduchá není.
–rip–, foto Josef Husák
Divize 6 rekonstruuje vodní dílo Hracholusky
2
Vodní nádrž Hracholusky se nachází v Plzeňském kraji
a při běžném stavu vody zaujímá plochu 112 hektarů,
při maximálním zatopení je bezmála dvojnásobná.
Vedle toho, že se po ní prohánějí vodní lyžaři, surfaři
či sportovní čluny a že je vítaným útočištěm milovníků
Petrova cechu, plní i důležité hospodářské funkce:
v období sucha reguluje průtok řeky Mže a umožňuje
průběžný odběr vody okolním zemědělským a průmyslovým podnikům. Její retenční potenciál chrání krajinu
pod hrází před záplavami, zásobuje vodou zdejší malou
vodní elektrárnu a je důležitým stabilizujícím prvkem
místních hygienických poměrů.
Pro letošní rok však případné podzimní rekreaci v sousedství hráze odzvonila hrana. Tým divize 6 Metrostavu
vedený Ing. Petrem Šimákem zde totiž 15. září zahájil
opravy a modernizaci vodního díla. Čeká jej výměna současné hradicí klapky a rekonstrukce spodních výpustí.
Současná 13,5 m široká klapka s hrazenou výškou
1 m (foto) bude nahrazena novou o 0,5 m vyšší, ocelovou
a dutou. Změna rozměrů ovšem znamená změnu požadavků na prostor, takže bude nutné odbourat část železobetonového prahu a pilíře na návodní straně. To zase
odhalí kotevní konstrukce původní klapky, jež bude nutné
demontovat a zajistit jejich náhradu pro novou… A takhle
by se dalo pokračovat dál, protože prakticky obdobná situace nastane i v rámci rekonstrukce spodních výpustí.
Zdánlivě jednoduché zadání zakázky tedy v sobě skrývá řadu na řízení i provedení komplikovaných operací. To
ostatně svým způsobem potvrzuje i časový harmonogram, který počítá se zahájením montáže nové klapky
na jaře. Předcházet mu postupně bude odbourání železobetonové konstrukce přelivu klapky, které by mělo proběhnout ve zbytku října a v listopadu, vyřezání železobetonových konstrukcí a příprava na betonáž nové přelivné
Důvodem této technicky i technologicky náročné
investiční akce je zvýšení bezpečnosti ochranné funkce
přehrady a zlepšení možností manipulace s uzávěrem
přelivu především v době povodní. Součástí stavby je
i úprava ovládacího mechanismu a související stavební
práce týkající se prahů či bočních štítů.
„Určitou zajímavostí nebo zvláštností zdejšího zařízení
je to, že jak stávající, tak nová klapka jsou navrženy s jednostranným pohonem, což při délce a hradicí výšce klade
značné nároky jak na konstrukční návrh, tak na preciznost
provedení, které jsou nezbytné pro správný chod klapky,“
poznamenal Ing. Šimák.
hrany natrnováním stávající konstrukce.
Rok 2012 pak tvoří časový rámec pro rekonstrukci
spodních výpustí, celá stavba by měla být dokončena
počátkem roku 2013. To vše však zatím vyjadřují slova
„bude“, popřípadě opatrnější „mělo by být“. Současnost
reprezentuje demontáž staré hradicí klapky a bočních štítů na bezpečnostním přelivu a na řadu přichází zmíněné
bourání železobetonových konstrukcí.
Jak ale známo, i ta nejdelší cesta začíná prvními kroky.
A ty už má vodní dílo Hracholusky, které kdysi postavili
pracovníci Vodních staveb, úspěšně za sebou.
Divize 1 staví Plzeňanům nové byty
S poetickým názvem Rezidence Doubravka vzniká
v Plzni novostavba bytového domu se 27 nadstandardními byty. Rezidence získala svůj název od místa, kde
se bude nacházet, tedy v lokalitě Plzeň-Doubravka mezi ulicemi Těšínská a V Malé Doubravce. Pro investora
Romana Kreuzigera, který společně s generálním projektantem Radimem Huclem stál i za výstavbou zimního stadionu Plzeň-Košutka, jej buduje tým Ing. Miroslava Kšíra z plzeňské oblasti divize 1.
Objekt ve tvaru písmene L se samostatnými vstupy
bude mít čtyři nadzemní a jedno podzemní podlaží, kde
se bude nacházet nezbytné technické zázemí. V každém
vstupu budou mít obyvatelé k dispozici výtah a ve vnitrobloku pak 15 parkovacích stání. Dalších devět parkovacích
míst se bude nacházet před bytovým domem v ulici V Malé Doubravce a v přízemí objektu bude umístěno ještě dalších 13 krytých stání pro osobní vozidla. V domě vznikne
27 bytů 1+kk až 3+kk o velikosti 45 až 98 m². Některé
z nich budou mít balkon, terasu či navíc předzahrádku.
Nosnou konstrukci novostavby založené na pilotách
tvoří tradiční technologie příčného nosného systému ze
zdiva Porotherm. „Plochá jednoplášťová střecha bude mít
živičnou krytinu, kontaktní fasádní zateplovací systém doplní plastohliníková okna s prosklenými zábradlími teras
a balkonů,“ popisuje vzhled bytového domu Ing. Kšír.
V současné době je zatím v Plzni-Doubravce dokončen
monolitický železobetonový strop nad 3. NP a probíhají
vyzdívky nosného zdiva posledního nadzemního podlaží a příček v 1. a 2. NP (foto). V následujících měsících
stavbaři plánují dokončit hrubou stavbu včetně bytových
příček a do konce roku by měla budova mít hotový i střešní plášť. Kompletně by měla být rezidence Doubravka
dokončena na konci července příštího roku.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Historie Doubravky sahá hluboko do minulosti – její
pravěké osídlení je doloženo nálezy pohřebišť ze 13. až
10. století př. n.l. Hradiště, osídlené mohylovým
lidem, přebudovali v 8. století Slované. Roku 1509 se
Doubravka stala majetkem Plzně. Její výhodou byla
poloha – ležela totiž na významné zemské cestě,
spojující Čechy se západním světem. V roce 1902 zde
byl u silnice na Prahu postaven Ústřední hřbitov s kaplí
sv. Václava, kde je pochováno mnoho známých osob,
třeba Karel Klostrmann, Jiří Trnka či Josef Skupa.
–rip–, foto archiv Povodí Vltavy