strana 3

ZPRavoDajství Z DIvIZí

1

františkánský klášter získal původní krásu

Po 11 měsících dokončili Ing. Jan Vachutka a Jan

Keřlík z divize 1 rekonstrukci františkánského kláštera

v Hostinném. Nejen jeho obyvatelům se tak naskýtá

možnost prohlédnout si tuto významnou kulturní památku z konce 17. století v její nové kráse.

Raně barokní klášter, který šedesát let chátral, až

na něj byl vydán demoliční výměr, se nyní stane novým

kulturně-společenským centrem města. Zázemí v něm

najdou muzejní expozice, knihovna i místní zájmové spolky a organizace. Je zde i zrekonstruovaný koncertní sál.

Areál konventu, který se až do současnosti dochoval v téměř původní podobě, tvoří obdélníková budova

s vnitřní zahradou (foto č. 1). Součástí areálu je i zahradní

domek a velká plocha, kde v budoucnu vznikne bylinná

zahrada a ovocný sad. Klášter je významný i proto, že jde

zřejmě o první samostatnou stavbu mladého Wolfganga

Dientzenhofera, staršího bratra známého Kiliána Ignáce.

Rekonstrukce probíhala od loňského listopadu velmi

svižně. Ing. Vachutka si pochvaluje nejen korektní vztahy

s většinou subdodavatelů, ale i s památkáři a investorem,

městem Hostinné, jež prostředky na stavbu získalo z EU.

Klášter dnes na první pohled zaujme zajímavou fasádou, která je lomeně bílá s okrovými šambránami. Při

rekonstrukci musel tým Ing. Jana Vachutky a Jana Keřlíka

v maximální míře respektovat doporučení a požadavky

památkářů a zároveň pracovat tak, aby objekt splňoval

všechny požadavky kladené na jeho dnešní využití. Náročné bylo třeba provést finální štukování interiérů tak, aby

na něm byla vidět ruční práce, ale aby přitom lahodilo oku.

„Jsem rád, že se investor a památkáři dokázali domluvit

a nechali nám do určité míry volnou ruku a důvěru,“ říká

Ing. Vachutka a uzavírá: „V polovině září si opravený kláš-

ter prohlédli i obyvatelé Hostinného. A jejich ohlasy byly

velmi pozitivní. Především ženám se líbila modře natřená

okna a dveře, dobře zapůsobil i prostor rajského dvora

a ruční cihelná dlažba v přízemí (foto č. 2).“

Divize 1 a její zastoupení v Moravskoslezském kraji,

které zakázku získalo, dnes mají významnou rekonstrukci

za sebou. Všichni, kdo se na ní podíleli, mají skvělý pocit

z toho, že se jim barokní památku podařilo zachránit.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

stavba jako reprezentativní vizitka firmy

Objekt, který vyrůstá v areálu někdejšího zámeckého

parku (svého času zde ovšem také stál kravín místního

JZD) na okraji Buštěhradu, je vlastně z architektonického, inženýrského i stavebního hlediska normální

novostavbou. Třípodlažní administrativně-provozní

budova bude po svém dokončení v květnu příštího roku

sloužit jako správní, servisní i výrobní centrum firmy

Dynex Technologies, která se zabývá produkcí laboratorních přístrojů pro diagnostiku a výzkum v oblasti

mikrobiologie, imunologie a molekulární biologie.

Architektonické a dispoziční řešení budovy je přehledné, jednoduché a flexibilní; dovoluje upravovat velikost

vnitřních prostor podle požadavků a potřeb zadavatele,

a v tomto případě i investora, kterým je výše zmíněná

firma. V 1. PP jsou umístěny především sklady a zázemí,

sociální zařízení a nezbytný nákladový výtah. Dominantu

přízemí tvoří hlavní vstup s recepcí doplněný administrativními pracovišti a sociálním zařízením a prostory pro

vývoj a vlastní výrobu. Tento účel má i vybavení 2. NP.

V posledním, ustupujícím 3. NP jsou zasedací místnosti

a jídelna. Volná střešní plocha je koncipována jako zelení

osazená pobytová terasa.

Vlastní objekt je navržen jako monolitický skelet doplněný v suterénu obvodovými železobetonovými stěnami.

Jako vodorovné nosné konstrukce byly zvoleny 220 mm

silné desky z betonu C25/30-XC1 zpevněné vázanou

výztuží. Fasády vytvoří cihelné vyzdívky s nalepeným

kontaktním zateplovacím systémem a vnější omítkou.

Ve stavbařském řemesle však platí jedno pravidlo,

které nepřipouští výjimky: nikdy nic není tak jednoduché

a prosté, jak vypadá na projektu, počítačových vizualizacích či modelech. To důvěrně poznávají i pracovníci

divize 3, kteří mají výstavbu tohoto objektu na starosti.

„Jde sice o stavbu menšího rozsahu, ale požadavky investora na kvalitu, preciznost a především jeho kreativita

ve smyslu nových nápadů, změn a doplňků z ní dělá doce-

la náročnou záležitost,“ řekl vedoucí projektu Ing. Michal

Mašek a doplnil: „Budovu si firma Dynex Technologies

staví pro sebe, má svým způsobem reprezentovat její image, být její vizitkou, a tak samozřejmě chce všechno nej.

To je pochopitelné. Na druhou stranu jí chybí zkušenosti,

jak to na stavbách v praxi chodí. A tak nezřídka přichází

s náměty, které se promítají i do složení a možností nosných konstrukcí. Na části objektu má být třeba provedena provětrávaná fasáda, která bude pokryta rostlinami

s rozvodem živin; uvnitř objektu má vzniknout vodopád

přes dvě podlaží, který bude končit v akváriu vystupujícím

nad podlahu vstupní haly; na střeše má vzniknout terasa

s potokem. Na to všechno musíme reagovat, což činíme,

ale tyto zásahy komplikují naše předsevzetí dokončit celou stavbu o tři měsíce dříve oproti harmonogramu, podle

nějž by měla kolaudace proběhnout 30. května 2012.“

A tak se všichni snaží ušetřit čas, kde to jen trochu jde.

V současné době dokončují střechu a osazení oken (foto),

připravují montáž prosklené fasády, budují komunikace,

opravují zámeckou zeď z 18. století, zkrátka dělají vše pro

to, aby nezbytné venkovní práce skončily do nástupu zimy. A v tomto smyslu tato napohled „jednoduchá“ stavba

vůbec jednoduchá není.

–rip–, foto Josef Husák

Divize 6 rekonstruuje vodní dílo Hracholusky

2

Vodní nádrž Hracholusky se nachází v Plzeňském kraji

a při běžném stavu vody zaujímá plochu 112 hektarů,

při maximálním zatopení je bezmála dvojnásobná.

Vedle toho, že se po ní prohánějí vodní lyžaři, surfaři

či sportovní čluny a že je vítaným útočištěm milovníků

Petrova cechu, plní i důležité hospodářské funkce:

v období sucha reguluje průtok řeky Mže a umožňuje

průběžný odběr vody okolním zemědělským a průmyslovým podnikům. Její retenční potenciál chrání krajinu

pod hrází před záplavami, zásobuje vodou zdejší malou

vodní elektrárnu a je důležitým stabilizujícím prvkem

místních hygienických poměrů.

Pro letošní rok však případné podzimní rekreaci v sousedství hráze odzvonila hrana. Tým divize 6 Metrostavu

vedený Ing. Petrem Šimákem zde totiž 15. září zahájil

opravy a modernizaci vodního díla. Čeká jej výměna současné hradicí klapky a rekonstrukce spodních výpustí.

Současná 13,5 m široká klapka s hrazenou výškou

1 m (foto) bude nahrazena novou o 0,5 m vyšší, ocelovou

a dutou. Změna rozměrů ovšem znamená změnu požadavků na prostor, takže bude nutné odbourat část železobetonového prahu a pilíře na návodní straně. To zase

odhalí kotevní konstrukce původní klapky, jež bude nutné

demontovat a zajistit jejich náhradu pro novou… A takhle

by se dalo pokračovat dál, protože prakticky obdobná situace nastane i v rámci rekonstrukce spodních výpustí.

Zdánlivě jednoduché zadání zakázky tedy v sobě skrývá řadu na řízení i provedení komplikovaných operací. To

ostatně svým způsobem potvrzuje i časový harmonogram, který počítá se zahájením montáže nové klapky

na jaře. Předcházet mu postupně bude odbourání železobetonové konstrukce přelivu klapky, které by mělo proběhnout ve zbytku října a v listopadu, vyřezání železobetonových konstrukcí a příprava na betonáž nové přelivné

Důvodem této technicky i technologicky náročné

investiční akce je zvýšení bezpečnosti ochranné funkce

přehrady a zlepšení možností manipulace s uzávěrem

přelivu především v době povodní. Součástí stavby je

i úprava ovládacího mechanismu a související stavební

práce týkající se prahů či bočních štítů.

„Určitou zajímavostí nebo zvláštností zdejšího zařízení

je to, že jak stávající, tak nová klapka jsou navrženy s jednostranným pohonem, což při délce a hradicí výšce klade

značné nároky jak na konstrukční návrh, tak na preciznost

provedení, které jsou nezbytné pro správný chod klapky,“

poznamenal Ing. Šimák.

hrany natrnováním stávající konstrukce.

Rok 2012 pak tvoří časový rámec pro rekonstrukci

spodních výpustí, celá stavba by měla být dokončena

počátkem roku 2013. To vše však zatím vyjadřují slova

„bude“, popřípadě opatrnější „mělo by být“. Současnost

reprezentuje demontáž staré hradicí klapky a bočních štítů na bezpečnostním přelivu a na řadu přichází zmíněné

bourání železobetonových konstrukcí.

Jak ale známo, i ta nejdelší cesta začíná prvními kroky.

A ty už má vodní dílo Hracholusky, které kdysi postavili

pracovníci Vodních staveb, úspěšně za sebou.

Divize 1 staví Plzeňanům nové byty

S poetickým názvem Rezidence Doubravka vzniká

v Plzni novostavba bytového domu se 27 nadstandardními byty. Rezidence získala svůj název od místa, kde

se bude nacházet, tedy v lokalitě Plzeň-Doubravka mezi ulicemi Těšínská a V Malé Doubravce. Pro investora

Romana Kreuzigera, který společně s generálním projektantem Radimem Huclem stál i za výstavbou zimního stadionu Plzeň-Košutka, jej buduje tým Ing. Miroslava Kšíra z plzeňské oblasti divize 1.

Objekt ve tvaru písmene L se samostatnými vstupy

bude mít čtyři nadzemní a jedno podzemní podlaží, kde

se bude nacházet nezbytné technické zázemí. V každém

vstupu budou mít obyvatelé k dispozici výtah a ve vnitrobloku pak 15 parkovacích stání. Dalších devět parkovacích

míst se bude nacházet před bytovým domem v ulici V Malé Doubravce a v přízemí objektu bude umístěno ještě dalších 13 krytých stání pro osobní vozidla. V domě vznikne

27 bytů 1+kk až 3+kk o velikosti 45 až 98 m². Některé

z nich budou mít balkon, terasu či navíc předzahrádku.

Nosnou konstrukci novostavby založené na pilotách

tvoří tradiční technologie příčného nosného systému ze

zdiva Porotherm. „Plochá jednoplášťová střecha bude mít

živičnou krytinu, kontaktní fasádní zateplovací systém doplní plastohliníková okna s prosklenými zábradlími teras

a balkonů,“ popisuje vzhled bytového domu Ing. Kšír.

V současné době je zatím v Plzni-Doubravce dokončen

monolitický železobetonový strop nad 3. NP a probíhají

vyzdívky nosného zdiva posledního nadzemního podlaží a příček v 1. a 2. NP (foto). V následujících měsících

stavbaři plánují dokončit hrubou stavbu včetně bytových

příček a do konce roku by měla budova mít hotový i střešní plášť. Kompletně by měla být rezidence Doubravka

dokončena na konci července příštího roku.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Historie Doubravky sahá hluboko do minulosti – její

pravěké osídlení je doloženo nálezy pohřebišť ze 13. až

10. století př. n.l. Hradiště, osídlené mohylovým

lidem, přebudovali v 8. století Slované. Roku 1509 se

Doubravka stala majetkem Plzně. Její výhodou byla

poloha – ležela totiž na významné zemské cestě,

spojující Čechy se západním světem. V roce 1902 zde

byl u silnice na Prahu postaven Ústřední hřbitov s kaplí

sv. Václava, kde je pochováno mnoho známých osob,

třeba Karel Klostrmann, Jiří Trnka či Josef Skupa.

–rip–, foto archiv Povodí Vltavy