Strana 2
Bratislavská Petržalka má krytou plovárnu
Ktomu, abychom spočítali plovárny v hlavním městě
Slovenska Bratislavě, by nám určitě stačily prsty jedné
ruky. Seznam krytých plaveckých stadionů pro veřej-
nost na začátku září obohatila další položka – krytá
plovárna pro veřejnost vměstské části Petržalka. Mezi
Jiráskovou aTupolevovou ulicí ji nakonci srpna slav-
nostně uvedl do zkušebního provozu i Matej Beňuš,
slovenský vodní slalomář, který letos v Riu de Janeiro
vybojoval stříbrnou olympijskou medaili.
Novou plovárnu, kterou za25 měsíců postavili kolegové
zMetrostavu Slovakia vedení týmem Ing.Ivana Važeckého,
může denně navštívit až 600 lidí, přičemž provoz pojme
dohromady 170 koupajících se vestejném okamžiku.
Základní kámen zajímavé stavby, která naprvní po-
hled zaujme především svou kruhovou částí, byl položen
na začátku července 2014. Dnes se pod její výraznou
kopulí nachází zážitkový bazén s masážními sedátky,
vývěrami achrliči (foto č. 1), vobdélníkové části objek-
tu je umístěn bazén plavecký – spěti dráhami adélkou
25metrů (foto č. 2). Pro nejmenší je kdispozici speciální
dětský bazén splochou 39 m
2
astobogánem. Návštěvníci
mohou relaxovat ivewhirpoolu nebo vsaunovém světě.
Bazény snerezovými vanami arelaxační část plovárny
včetně občerstvení anezbytného zázemí jsou umístěny
vedvou nadzemních podlažích, dosuterénu objektu pro-
jektant umístil technologie astrojovnu vzduchotechniky.
Stavba plovárny se neobešla bez komplikací
Kolegové zMetrostavu Slovakia se vprůběhu realizace
setkali sněkolika nečekanými problémy. Ktěm zásadněj-
ším patřila chybějící dokumentace kestarším rozvodům,
což způsobilo zdržení vharmonogramu. Napozemku se
také našla neevidovaná kanalizace, se kterou se stavbaři
museli vypořádat. Vše ale zvládli adíky tomu si mohou
velcí imalí obyvatelé Petržalky iokolních bratislavských
částí konečně užívat vodních radovánek, ať je venku parné
léto nebo třeskutá zima.
Martina Vampulová,
foto archiv Metrostavu Slovakia
Pořád se něco děje
Zatímco menších staveb Metrostavu si firemní noviny
všímají většinou jen na začátku a na konci stavby –
prvně sradostí, že projektové týmy mají práci, apo-
druhé spoděkováním, když ji úspěšně dokončí –, velká
díla si zaslouží pozornost častěji. Stále se totiž mění.
Vželezniční stanici Praha hlavní nádraží řídí tým Ing.Ja-
na Krajdla zdivize 3 už 19 měsíců rekonstrukci haly nad
kolejištěm. Je jasné, že někudy vlaky neprojedou
Jiná část perónů se už vyloupla ze stínu starých konstrukcí
Vhistorické budově Národního muzea, kterou stavbaři re-
konstruují pod vedením Jana Kučery zdivize 9, předěluje
prostor kupole střední věže ocelový křížový rastr
Vytvoří základ skleněné podlahy vyhlídkového salonku
Zoken PP II je možné sledovat, jak tým Ing. Stanislava
Červeného pokračuje s výstavbou Palmovka Open Parku
Vedle něj už divize 6 pod vedením Ing. Jaroslava Kazatele
téměř dokončila projekt Rezidence Palmovka
foto Petr Adámek, Irena Klingorová, MRM
Ing. Pavla Bürgela,
vedoucího projektu zdivize 5
Profesní cesta Ing. Bürgela k vedení prvního projektu
Metrostavu v Norsku odstartovala v roce 2002, kdy do-
končil studia na ČVUT a nastoupil k divizi 5. Přes její
technický útvar a práci na stavbách tunelů Panenská,
Libouchec, Klimkovice, Blanka a Kalasatama ve Finsku
dospěl před asi dvěma lety k řízení výstavby protilavi-
nových opatření s tunelem BjørnebakkanevNorsku.
Spíš než na přípravě projektů jste vždycky chtěl víc
pracovat na stavbách. Které vás nejvíc poznamenaly?
Asi ražby tunelu Panenská, kde jsem nabíral první pro-
fesní zkušenosti jako mistr, a Kalasatama, protože tam
jsem poprvé narazil – a to doslova – na práci v zahraničí.
Masivní použití vrtacích prací a velkého množství trhavin
jsem znal už z Panenské, ale skandinávskou metodu Drill
&Blast jsem poznal až v Helsinkách, kde divize5 razila dva
servisní tunely a metro. Ve Finsku však bylo zcela odlišné
pracovní prostředí, jiní lidé. Jako stavbyvedoucí jsem na
místě řídil ražby a brzy jsem zjistil, že se třeba musím
zlepšit v angličtině. Zpětně ale na Finsko vzpomínám rád.
I když jste už do ciziny odejít nechtěl, nabídku na řízení
projektu Fv. 337 Veitastrondsvegen jste přijal…
Taková příležitost se neodmítá. Spolu s kolegy jsem tento
projekt připravoval skoro od začátku, takže jsem věděl, do
čeho jdu. Přesto jsme v Norsku překonávali nečekané ob-
tíže. Nemohli jsme třeba dlouho najít vhodného místního
partnera. Byli jsme na trhu neznámý hráč, navíc konku-
rence, a tak s námi žádná větší firma nechtěla spolupraco-
vat. Nakonec jsme se dohodli s malou společností Havnen
Anlegg a ve veřejné soutěži jsme zvítězili. Velikost našeho
partnera ale s Metrostavem nelze srovnat. To přináší jak
výhody, tak i časové a koordinační problémy. Pro tunel Jo-
berg se už podařilo domluvit s jinou, daleko větší firmou.
Jak vaše stavba v Norsku pokročila?
Tunel Bjørnebakkane dlouhý 1,5 kilometru jsme 22. září
předali investorovi. Dokončili jsme jej plus minus v termí-
nu i s velkým objemem dodatečně vyžádaných víceprací.
Firma Havnen Anlegg ale ještě musí dostavět protilavino-
vý val na Lindeskredě, takže celý úsek půjde do provozu
až 15. prosince. Na stavbě jsme z Metrostavu proto zůstali
už jen tři – geodet, tlumočnice a já – aopustíme ji koncem
října. Do té doby musíme po vlastní ose dopravit zpět cit-
livá geodetická zařízení a dořešit na místě administrativu.
Jedna tlumočnice ale na stavbu asi sama nestačila…
Tlumočníků se u nás vystřídalo asi pět a neměli to jedno-
duché s námi ani my s nimi. Čech, který umí norsky, totiž
obvykle vystuduje humanitní obor a nebývá technicky
zdatný. Chvíli proto trvalo, než jsme si na sebe a na jejich
odborně kostrbaté překlady zvykli, ale bez překladatelů
bychom v Norsku vůbec nemohli pracovat, jazyková ba-
riéra je tam velký problém. Třeba kontrolních zpráv a upo-
zornění jsme od investora dostali už asi 500 a dalších cca
200 technických vyjádření a jiných odpovědí. Tlumočníci
jim museli rychle porozumět a přeložit je.
Je velký rozdíl razit tunel v Česku a v Norsku?
Protože se v Norsku zástupce investora chová jinak než
u nás, tak ano. Doma přijde báňský úřad na stavbu jed-
nou za čtvrt roku, ale v Norsku je v podobě investora na
stavbě nepřetržitě, a jelikož zde platí safety first, je podle
mě kladen mnohem silnější důraz na kontrolu BOZP. Je
však možné, že nás Norové jen víc hlídali, protože s námi
neměli zkušenosti a nevěřili nám. Třeba jehlování, které se
u nás dělá jako předstihové opatření jen u méně kvalitních
hornin, jsme museli provádět i u tvrdé skály a v několika
postupech, což nám kolegové doma ani nechtěli věřit.
Jak se vám v Norsku líbilo a co budete dělat dál?
Tamější příroda mě okouzlila – je nádherná, nedotčená,
pečlivě chráněná. Mnoho vodopádů, modrá, tyrkysová,
zelená voda, fjordy, prostě paráda. Ale moc času na po-
znávání okolí jsme neměli. Stavba byla časově náročná
ivelmi únavná. Teď bych si chtěl proto trochu odpočinout,
věnovat se rodině. V Norsku ani v Česku – kromě tunelů
Ejpovice – žádné nové podzemní stavby nemáme. Takže
uvidím, kde budu působit, budoucnost mám otevřenou.
strana 2
PTÁME SE
BeMo staví špičkovou vodní elektrárnu
Na hranici Švýcarska a Rakouska vzniká na horním
toku řeky Inn největší a po mnoha letech další nová
průtočná vodní elektrárna v Alpách s výškou spádu
přes 160 m. Energetický projekt, známý pod zkratkou
GKI, jehož objekty budou převážně skryté vpodzemí,
protne hranice obou států apodokončení ročně vyrobí
víc než 400GWh elektrického proudu. Práce naněm se
dělí na tři stavební úseky (mapa): Maria Stein (ražby
pomocí TBM), Ovella (jímání vody) aPrutz (konvenční
ražby, šikmá šachta apodzemní elektrárna).
Společnosti BeMo Tunneling (BeMo) byly na projektu
GKI jako partnerovi vesdružení svěřeny práce naúseku
Prutz. Činnost kolegů ze zahraniční firmy Skupiny Metro-
stav zde zahrnuje:
výstavbu vlastního objektu elektrárny
zhotovení komunikací kpřístupovému tunelu pro pří-
strojovou ahorní komoru
ražbu přístupového tunelu (cca 80 bm) avyrovnávací
komory (cca 100 bm) včetně komory přístrojové
ražbu šikmé šachty (cca 325 m, sklon 31 %)
razicí práce vodorovné trasy metodou NRTM (cca
60bm) – jedná se oražby vnesoudržné hornině
ražbu azřízení horní apřístrojové komory
výstavbu kanálu spodní vody
betonáž ostění tunelových částí zapancéřováním šik-
mé šachty
ražbu tunelu metodou NRTM (cca 1000 bm) kjiž ho-
tové části díla najiném úseku azhotovení kaverny pro
demontáž TBM
ražbu spojovací štoly (cca 20 bm) mezi přívodním ka-
nálem avyrovnávací komorou
Veškeré ražební práce na GKI firma BeMo úspěšně
skončila už letos vdubnu. Nejobtížnější znich byly ražby
šikmé šachty ahloubení vyrovnávací komory.
Vsoučasnosti jsou vpodzemí vplném proudu dokon-
čovací práce. Patří mezi ně betonáž částí zapancéřová-
ním šikmé šachty (foto), provádění izolací vevyrovnávací
šachtě ainjektáže horninového masivu vrůzných částech
podzemního díla.
Pro výstavbu vlastní elektrárny, zvětší části ukryté
vpodzemí, museli kolegové prvně vystavět 20 m hlubo-
kou podzemní stěnu. Stavební jámu potom zaní vybag-
rovali plovoucím rypadlem, utěsnili ji azajistili 1,20 m
silnou ukotvenou podvodní betonovou deskou – uložení
asi 1200 kubíků betonu pod vodou provedl specializovaný
subdodavatel. Aktuálně firma BeMo betonuje naGKI ob-
jekt elektrárny azhotovuje ochranné podzemní stěny, aby
její pracovníci mohli vybudovat přílivový kanál. Přípravy
nauvedení GKI doprovozu by měly začít napodzim 2018.
Richard Griesebner, Robert Dostál
1
2
Metrostav_18_2016.indd 2 05.10.16 11:47