strana 2
Děkujeme dárcům
PTÁME SE
Již potřiadvacáté proběhla 6. října firemní akce Daruj
krev s Metrostavem a 49 našich kolegů při ní dobrovolně věnovalo více než 22 litrů životodárné tekutiny.
Poděkování si zaslouží všichni, kdo se akce zúčastnili
(foto č. 1), i ti, které lékařka z týmu ÚVN Střešovice po důkladné zdravotní prohlídce (foto č. 2) odmítla. Do jednoho
z odběrových křesel (foto č. 3) ulehl opět i Robert Gruzovský (foto č. 4), který za útvar vztahů k veřejnosti celou akci
organizuje. Potěšitelné je, že přišlo osm prvodárců.
Ing. Petra Hybského,
stavbyvedoucího z divize 5
Ocenění za čtyřicátý bezpříspěvkový odběr
Kromě těch, kdo se zapojují do akce Daruj krev s Metrostavem (foto č. 5), u nás pracuje i řada zaměstnanců,
kteří dávají krev jindy – třeba Miroslav Ježek z divize 3
(foto č. 6). Za 40 bezpříspěvkových odběrů krve převzal
4. října na pražské Staroměstské radnici Zlatou plaketu
prof. MUDr. Jana Janského. Také jemu i všem dalším
dárcům děkujeme za pomoc při záchraně zdraví a životů.
Z bazénů v Riviéře už nebude unikat voda
1
2
Na začátku letošního září vystřídali plavce na známé
brněnské Riviéře stavbaři. Tým Ing. Ondřeje Kučery
z jihomoravského regionu divize 1 dostal na rekonstrukci koupaliště se všemi bazény pouhých 10 měsíců.
Největší městský přírodní rekreační areál v Česku,
jehož historie sahá až k začátku 19. století, tvoří kaskáda
tří koupacích nádrží v umělém říčním korytě. Z původních
betonových bazénů, které byly před 15 lety obloženy dlažbou, už každý den masivně unikala voda, rekonstrukce
proto byla nevyhnutelná. Stavbaři při ní vloží do bazénů
nerezové vany s životností přes 30 let. Nová bude bazénová technologie, úpravou projdou stěny bazénů, v areálu vzniknou zajímavé atrakce. Největším lákadlem bude
bezesporu nový tobogán, přibude i skluzavka. Sanace
čeká i hráz a rekonstruovat se budou také plochy v okolí
bazénů, které architekt navrhl z bíle zabarveného betonu.
„Vzhledem k napjatému termínu zakázky budeme muset
ve stejném čase pracovat snad na všech činnostech naráz,“ konstatoval vedoucí projektu Ing. Kučera.
V pátek 22. září zahájil stavbu poklep základního kamene, kterého se za Metrostav zúčastnil oblastní ředitel
divize 1 pro jihomoravský region Ing. Zdeněk Mička (foto
druhý zprava). Kvůli načasování díla si tým Ing. Kučery
bude muset poradit se speciálními opatřeními při svařování nerezových součástí bazénových konstrukcí v zimních měsících. Do zkušebního provozu by koupaliště mělo
být uvedeno už 11. června příštího roku.
Pro sport, odpočinek i zábavu
Koupaliště Riviéra, vybudované v umělém korytě v bývalém slepém rameni řeky Svratky, je rozsahem výjimečné.
Hloubka jeho bazénového koridoru je odstupňovaná a jeho celková délka – 390 m – je vskutku ojedinělá. První
část vodní kaskády tvoří brouzdaliště dlouhé až 120 metrů. Voda proudí dál do bazénu pro neplavce, který má podobu mírné, 135 metrů dlouhé říční zátoky. Poslední část
je určena plavcům, kteří také ocení její délku – dalších
135 metrů! Úctyhodný je nejen objem bazénů 7906 m³,
ale i rozloha celé vodní plochy, která dosahuje 6617 m².
Majitel zrekonstruovaného areálu (vizualizace) se může už příští plaveckou sezonu těšit na ekonomičtější provoz a návštěvníci na příjemnější a vylepšené prostředí.
– red –, vizualizace Atelier 99, foto RG
Do prodejen Lidl se nechodí jen nakupovat
3
4
5
6
Metrostav_18_2017.indd 2
Tým Ing. Michala Tvrdíka z divize 8 pracuje už téměř
rok a půl v provozovnách Lidl. Nejprve zboural starou
a postavil novou prodejnu v Průhonicích, poté začal
přistavovat a modernizovat logistické centrum Lidl
v Brandýse nad Labem a naposledy zahájil přestavbu
vnitřních chladírenských prostor ve skladu v Cerhovicích. Rozpracované zakázky pro nadnárodní potravinářský řetězec by měl dokončit na jaře příštího roku.
„Společnost Lidl má speciální manuál nazývaný Popis
stavby, podle kterého musí prodejny vypadat, a všechny
i drobné odlišnosti musíme složitě řešit s německým investorem. Podobný návod existuje i pro logistická centra,
jen s tím rozdílem, že sklady mohou mít jiné uspořádání
podle tvaru pozemku. Nicméně i tady má vše svá pravidla,
i když už nejsou tak přísná,“ popisuje Ing. Tvrdík.
Důvěru investora si tým divize 8 získal kvalitní prací
a extrémně krátkou dobou díla v Průhonicích, kde za pět
měsíců nahradil prodejnu „staré“ koncepce za objekt „nové generace“, tedy provozovnu moderního vzhledu (foto
č. 1) s vysokým standardem vybavení (foto č. 2).
V Brandýse představovalo největší výzvu vybudování
velkokapacitní mrazírny o rozměrech 50 x 40 x 10 m,
ve které už nyní vládne teplota minus 24 °C. Instalaci
chladicí technologie řešil investor přímo s dodavatelskou firmou, divize 8 jí zajišťovala stavební připravenost.
Úspěšné předání velkého mrazáku znamenalo splnění
jednoho z hlavních milníků akce, která dnes pokračuje
vnitřními přestavbami původních mrazírenských a chladírenských skladů obdobně jako v Cerhovicích.
„U všech staveb bylo obtížné vypořádat se s odlišnostmi mezi předanou projektovou dokumentací a Popisem stavby, jak má co fungovat a vypadat. Nezbývalo
nám tedy nic jiného než hledat jejich rozdíly a ty složitě
konzultovat a zjišťovat, co vlastně platí, a to už bez možnosti jednání o změně ceny díla. Už jsem se s tím ale setkal v Průhonicích, takže jsem věděl, do čeho jdeme. Další
složitostí při akci v Brandýse byl smluvní termín realizace
– za čtyři měsíce, během letošní kruté zimy, jsme museli
postavit kontejnerovou rampu, aby nám investor uvolnil
prostor pro vybudování hlavní přístavby mrazáku, na což
jsme měli jen šest měsíců. Mezitím bylo nutné dokončit
velké parkoviště pro zaměstnance a také novou vrátnici.
Hodně jsme bojovali i s místem pro skladování materiálu
a někdy i s koordinací provozu logistického centra, protože sklad byl v nepřetržitém provozu,“ říká Ing. Tvrdík.
Jeho týmu se řízení všech staveb daří úspěšně. Vzhledem k tomu, že Lidl má v Česku 234 prodejen a čtyři
logistická centra, může divize 8 doufat, že ani v příštích
letech nebude chodit do obchodů Lidl pouze nakupovat.
–red–, foto archiv stavby
1
2
Petr Hybský začal pracovat v Metrostavu před 10 lety
v posledním ročníku studia na stavební fakultě ČVUT.
Nastoupil na stavbu metra k divizi 8, brzy se mu ale
podařilo přejít do divize 5, kde se mohl naplno věnovat ražbám tunelů, které ho nejvíc zajímaly. Podílel
se na budování kolektoru pod Václavským náměstím,
později na ražbě tunelů metra V.A pomocí TBM. Teď
jej najdete na stavbě tunelu Ejpovice, kde od loňského
ledna zastupuje vedoucího projektu Ing. Štefana Ivora.
Čím vás podzemní stavitelství zaujalo?
Především tím, že to je specifický stavební obor. Trochu
tajemný, trochu nevyzpytatelný. Pracujeme v prostředí,
které příroda formovala miliardy let, a svou činností
do něj zasahujeme. Je to práce, která učí pokoře i týmové
spolupráci, protože jedinec nikdy tunel nevyrazí. Zároveň
je to práce obtížná a riziková. V nedávné době se na stavbě v Ejpovicích vážně zranil náš kolega a kamarád Peter
Merkovský, který dnes prochází rekonvalescencí. Pořád je
jedním z nás, myslíme na něj a podporujeme ho, jak to jen
jde, protože víme, že ho čeká zdlouhavá a náročná cesta.
V čem je podle vás největší rozdíl mezi ražbou konvenčními metodami a pomocí tunelovacích strojů?
Při ražbách konvenčními metodami – z nichž je v našich
podmínkách nejpoužívanější NRTM – máte možnost veškeré stavební procesy přímo pozorovat. Vidíte, jak vypadá
čelba, jak jsou uložené geologické vrstvy, jak se hornina
chová při rozpojování. V případě mechanizovaného tunelování zůstává mnoho procesů lidskému zraku skryto
a ražení řídíme na základě datových výstupů z jednotlivých senzorů stroje. Spoléháme se přitom na své znalosti,
dovednosti, intuici a zkušenosti. Ty jsou například důležité
při stanovení velikosti přetlaku u zeminového štítu. Musí
být totiž dostatečný na to, abychom čelbě a nadloží nedovolili zvýšené deformace, na druhé straně nesmí být příliš
velký, abychom stroj nebrzdili. Ačkoli jsou číselné výstupy
zcela jasně dané a nezpochybnitelné, jejich interpretace
je vždy individuální. Osobně mám proto radši konvenční
metody tunelování, kdy mohu čelbu vidět a „osahat“ si ji.
Metrostav jako jediný nabídl postavit tunel Ejpovice
pomocí TBM. Byla to dobrá volba?
O tom jsme s kolegy mnohokrát diskutovali. I proto, že
ražby neprobíhaly tak hladce, jak jsme si představovali.
Dnes si z hlediska vlivu na okolí dovolím tvrdit, že volba
TBM byla jednoznačně lepší. Pokud bychom pracovali
NRTM, museli bychom tubusy v extra tvrdých spilitech
razit pomocí trhacích prací, což by obyvatele o mnoho
víc obtěžovalo hlukem než teď, když tak budujeme pouze
propojky. Také míň zatěžujeme pozemní komunikace – rubaninu odvážíme od vjezdového portálu jen zářezem budoucí železnice. Z technologického hlediska je porovnání
obou metod spekulace, kterou by nejlépe rozsoudila snad
jen možnost razit jednu tunelovou troubu tunelovacím
strojem a druhou NRTM. Přesto se kloním k názoru, že
i z tohoto pohledu byla metoda TBM dobrá volba.
Liší se práce zeminového štítu oproti režimu hardrock?
Rozdíl to je. Při ražbách zeminovým štítem hraje velkou
roli lidský faktor, protože pilot přímo ovlivňuje nastavení
konzistence odtěžované horniny, aby byla vhodná jako
pažicí médium a přitom dobře transportovatelná, a to je
skoro alchymie. V režimu hardrock je vliv lidského faktoru
při řízení stroje potlačen. Ražby mohou postupovat jen tak
rychle, jak skalní prostředí dovolí. Vyšší podíl času však
zabírá práce při kontrolách a výměnách řezných nástrojů.
Co vás čeká dál, když ražby tunelu Ejpovice končí?
Na stavbě ještě strávíme asi půl roku, protože prorážkou
naše práce nekončí. Je třeba ještě demontovat a odvézt
stroj, dokončit propojky, v tubusech inverty i kabelovody
a také provést sanaci ostění. Co bude potom, nevíme. Situace v oboru podzemních staveb je pro několik příštích
let poměrně složitá. Osobně bych rád tomuto oboru zůstal
věrný, protože je stále mnoho nového, co se mohu učit.
Život však nejsou jen stavební projekty, a tak uvidím, co
si ten můj pro mne přichystá.
12.10.17 12:21