strana 2

Děkujeme dárcům

PTÁME SE

Již potřiadvacáté proběhla 6. října firemní akce Daruj

krev s Metrostavem a 49 našich kolegů při ní dobrovolně věnovalo více než 22 litrů životodárné tekutiny.

Poděkování si zaslouží všichni, kdo se akce zúčastnili

(foto č. 1), i ti, které lékařka z týmu ÚVN Střešovice po důkladné zdravotní prohlídce (foto č. 2) odmítla. Do jednoho

z odběrových křesel (foto č. 3) ulehl opět i Robert Gruzovský (foto č. 4), který za útvar vztahů k veřejnosti celou akci

organizuje. Potěšitelné je, že přišlo osm prvodárců.

Ing. Petra Hybského,

stavbyvedoucího z divize 5

Ocenění za čtyřicátý bezpříspěvkový odběr

Kromě těch, kdo se zapojují do akce Daruj krev s Metrostavem (foto č. 5), u nás pracuje i řada zaměstnanců,

kteří dávají krev jindy – třeba Miroslav Ježek z divize 3

(foto č. 6). Za 40 bezpříspěvkových odběrů krve převzal

4.  října na pražské Staroměstské radnici Zlatou plaketu

prof.  MUDr. Jana Janského. Také jemu i všem dalším

dárcům děkujeme za pomoc při záchraně zdraví a životů.

Z bazénů v Riviéře už nebude unikat voda

1

2

Na  začátku letošního září vystřídali plavce na  známé

brněnské Riviéře stavbaři. Tým Ing.  Ondřeje Kučery

z  jihomoravského regionu divize 1 dostal na  rekonstrukci koupaliště se všemi bazény pouhých 10 měsíců.

Největší městský přírodní rekreační areál v  Česku,

jehož historie sahá až k začátku 19. století, tvoří kaskáda

tří koupacích nádrží v umělém říčním korytě. Z původních

betonových bazénů, které byly před 15 lety obloženy dlažbou, už každý den masivně unikala voda, rekonstrukce

proto byla nevyhnutelná. Stavbaři při ní vloží do bazénů

nerezové vany s životností přes 30 let. Nová bude bazénová technologie, úpravou projdou stěny bazénů, v areálu vzniknou zajímavé atrakce. Největším lákadlem bude

bezesporu nový tobogán, přibude i  skluzavka. Sanace

čeká i hráz a rekonstruovat se budou také plochy v okolí

bazénů, které architekt navrhl z bíle zabarveného betonu.

„Vzhledem k napjatému termínu zakázky budeme muset

ve stejném čase pracovat snad na všech činnostech naráz,“ konstatoval vedoucí projektu Ing. Kučera.

V pátek 22. září zahájil stavbu poklep základního kamene, kterého se za Metrostav zúčastnil oblastní ředitel

divize 1 pro jihomoravský region Ing. Zdeněk Mička (foto

druhý zprava).  Kvůli načasování díla si tým Ing.  Kučery

bude muset poradit se speciálními opatřeními při svařování nerezových součástí bazénových konstrukcí v zimních měsících. Do zkušebního provozu by koupaliště mělo

být uvedeno už 11. června příštího roku.

Pro sport, odpočinek i zábavu

Koupaliště Riviéra, vybudované v umělém korytě v bývalém slepém rameni řeky Svratky, je rozsahem výjimečné.

Hloubka jeho bazénového koridoru je odstupňovaná a jeho celková délka – 390 m – je vskutku ojedinělá. První

část vodní kaskády tvoří brouzdaliště dlouhé až 120 metrů. Voda proudí dál do bazénu pro neplavce, který má podobu mírné, 135 metrů dlouhé říční zátoky. Poslední část

je určena plavcům, kteří také ocení její délku – dalších

135 metrů! Úctyhodný je nejen objem bazénů 7906 m³,

ale i rozloha celé vodní plochy, která dosahuje 6617 m².

Majitel zrekonstruovaného areálu (vizualizace) se může už příští plaveckou sezonu těšit na ekonomičtější provoz a návštěvníci na příjemnější a vylepšené prostředí.

– red –, vizualizace Atelier 99, foto RG

Do prodejen Lidl se nechodí jen nakupovat

3

4

5

6

Metrostav_18_2017.indd 2

Tým Ing. Michala Tvrdíka z divize 8 pracuje už téměř

rok a půl v provozovnách Lidl. Nejprve zboural starou

a  postavil novou prodejnu v  Průhonicích, poté začal

přistavovat a  modernizovat logistické centrum Lidl

v Brandýse nad Labem a naposledy zahájil přestavbu

vnitřních chladírenských prostor ve skladu v Cerhovicích. Rozpracované zakázky pro nadnárodní potravinářský řetězec by měl dokončit na jaře příštího roku.

„Společnost Lidl má speciální manuál nazývaný Popis

stavby, podle kterého musí prodejny vypadat, a všechny

i drobné odlišnosti musíme složitě řešit s německým investorem. Podobný návod existuje i pro logistická centra,

jen s tím rozdílem, že sklady mohou mít jiné uspořádání

podle tvaru pozemku. Nicméně i tady má vše svá pravidla,

i když už nejsou tak přísná,“ popisuje Ing. Tvrdík.

Důvěru investora si tým divize 8 získal kvalitní prací

a extrémně krátkou dobou díla v Průhonicích, kde za pět

měsíců nahradil prodejnu „staré“ koncepce za objekt „nové generace“, tedy provozovnu moderního vzhledu (foto

č. 1) s vysokým standardem vybavení (foto č. 2).

V Brandýse představovalo největší výzvu vybudování

velkokapacitní mrazírny o  rozměrech 50 x 40 x 10 m,

ve  které už nyní vládne teplota minus 24 °C. Instalaci

chladicí technologie řešil investor přímo s  dodavatelskou firmou, divize 8 jí zajišťovala stavební připravenost.

Úspěšné předání velkého mrazáku znamenalo splnění

jednoho z  hlavních milníků akce, která dnes pokračuje

vnitřními přestavbami původních mrazírenských a chladírenských skladů obdobně jako v Cerhovicích.

„U  všech staveb bylo obtížné vypořádat se s  odlišnostmi mezi předanou projektovou dokumentací a  Popisem stavby, jak má co fungovat a vypadat. Nezbývalo

nám tedy nic jiného než hledat jejich rozdíly a ty složitě

konzultovat a zjišťovat, co vlastně platí, a to už bez možnosti jednání o změně ceny díla. Už jsem se s tím ale setkal v Průhonicích, takže jsem věděl, do čeho jdeme. Další

složitostí při akci v Brandýse byl smluvní termín realizace

– za čtyři měsíce, během letošní kruté zimy, jsme museli

postavit kontejnerovou rampu, aby nám investor uvolnil

prostor pro vybudování hlavní přístavby mrazáku, na což

jsme měli jen šest měsíců. Mezitím bylo nutné dokončit

velké parkoviště pro zaměstnance a také novou vrátnici.

Hodně jsme bojovali i s místem pro skladování materiálu

a někdy i s koordinací provozu logistického centra, protože sklad byl v nepřetržitém provozu,“ říká Ing. Tvrdík.

Jeho týmu se řízení všech staveb daří úspěšně. Vzhledem k  tomu, že Lidl má v  Česku 234 prodejen a  čtyři

logistická centra, může divize 8 doufat, že ani v příštích

letech nebude chodit do obchodů Lidl pouze nakupovat.

–red–, foto archiv stavby

1

2

Petr Hybský začal pracovat v Metrostavu před 10 lety

v posledním ročníku studia na stavební fakultě ČVUT.

Nastoupil na stavbu metra k  divizi 8, brzy se mu ale

podařilo přejít do divize 5, kde se mohl naplno věnovat ražbám tunelů, které ho nejvíc zajímaly. Podílel

se na budování kolektoru pod Václavským náměstím,

později na  ražbě tunelů metra V.A pomocí TBM. Teď

jej najdete na stavbě tunelu Ejpovice, kde od loňského

ledna zastupuje vedoucího projektu Ing. Štefana Ivora.

Čím vás podzemní stavitelství zaujalo?

Především tím, že to je specifický stavební obor. Trochu

tajemný, trochu nevyzpytatelný. Pracujeme v  prostředí,

které příroda formovala miliardy let, a  svou činností

do něj zasahujeme. Je to práce, která učí pokoře i týmové

spolupráci, protože jedinec nikdy tunel nevyrazí. Zároveň

je to práce obtížná a riziková. V nedávné době se na stavbě v Ejpovicích vážně zranil náš kolega a kamarád Peter

Merkovský, který dnes prochází rekonvalescencí. Pořád je

jedním z nás, myslíme na něj a podporujeme ho, jak to jen

jde, protože víme, že ho čeká zdlouhavá a náročná cesta.

V  čem je podle vás největší rozdíl mezi ražbou konvenčními metodami a pomocí tunelovacích strojů?

Při ražbách konvenčními metodami – z nichž je v našich

podmínkách nejpoužívanější NRTM – máte možnost veškeré stavební procesy přímo pozorovat. Vidíte, jak vypadá

čelba, jak jsou uložené geologické vrstvy, jak se hornina

chová při rozpojování. V  případě mechanizovaného tunelování zůstává mnoho procesů lidskému zraku skryto

a  ražení řídíme na  základě datových výstupů z  jednotlivých senzorů stroje. Spoléháme se přitom na své znalosti,

dovednosti, intuici a zkušenosti. Ty jsou například důležité

při stanovení velikosti přetlaku u zeminového štítu. Musí

být totiž dostatečný na to, abychom čelbě a nadloží nedovolili zvýšené deformace, na druhé straně nesmí být příliš

velký, abychom stroj nebrzdili. Ačkoli jsou číselné výstupy

zcela jasně dané a  nezpochybnitelné, jejich interpretace

je vždy individuální. Osobně mám proto radši konvenční

metody tunelování, kdy mohu čelbu vidět a „osahat“ si ji.

Metrostav jako jediný nabídl postavit tunel Ejpovice

pomocí TBM. Byla to dobrá volba?

O  tom jsme s  kolegy mnohokrát diskutovali. I  proto, že

ražby neprobíhaly tak hladce, jak jsme si představovali.

Dnes si z hlediska vlivu na okolí dovolím tvrdit, že volba

TBM byla jednoznačně lepší. Pokud bychom pracovali

NRTM, museli bychom tubusy v  extra tvrdých spilitech

razit pomocí trhacích prací, což by obyvatele o  mnoho

víc obtěžovalo hlukem než teď, když tak budujeme pouze

propojky. Také míň zatěžujeme pozemní komunikace – rubaninu odvážíme od vjezdového portálu jen zářezem budoucí železnice. Z technologického hlediska je porovnání

obou metod spekulace, kterou by nejlépe rozsoudila snad

jen možnost razit jednu tunelovou troubu tunelovacím

strojem a druhou NRTM. Přesto se kloním k názoru, že

i z tohoto pohledu byla metoda TBM dobrá volba.

Liší se práce zeminového štítu oproti režimu hardrock?

Rozdíl to je. Při ražbách zeminovým štítem hraje velkou

roli lidský faktor, protože pilot přímo ovlivňuje nastavení

konzistence odtěžované horniny, aby byla vhodná jako

pažicí médium a přitom dobře transportovatelná, a to je

skoro alchymie. V režimu hardrock je vliv lidského faktoru

při řízení stroje potlačen. Ražby mohou postupovat jen tak

rychle, jak skalní prostředí dovolí. Vyšší podíl času však

zabírá práce při kontrolách a výměnách řezných nástrojů.

Co vás čeká dál, když ražby tunelu Ejpovice končí?

Na stavbě ještě strávíme asi půl roku, protože prorážkou

naše práce nekončí. Je třeba ještě demontovat a odvézt

stroj, dokončit propojky, v tubusech inverty i kabelovody

a také provést sanaci ostění. Co bude potom, nevíme. Situace v oboru podzemních staveb je pro několik příštích

let poměrně složitá. Osobně bych rád tomuto oboru zůstal

věrný, protože je stále mnoho nového, co se mohu učit.

Život však nejsou jen stavební projekty, a tak uvidím, co

si ten můj pro mne přichystá.

12.10.17 12:21