strana 3
zpravodajství z divizí
1
Most, který roste v desetitaktovém rytmu
K definitivnímu dokončení nosné konstrukce pravého
mostu (foto č. 1) přes údolí u Dobkoviček chybějí už jen
dny. Stavba technicky složitého objektu na posledním
úseku dálnice D 8 mezi Lovosicemi a Řehlovicemi tak
za rok a půl od začátku významně pokročila.
Na staveništi začalo loni v březnu pracovat sdružení
našich divizí 5 a 4 pod vedením Ing. Romana Fuksy a jeho zástupce Ing. Petra Štědronského. Dílo na místě řídí
stavbyvedoucí Martin Šťáva a Ing. Dalibor Anděl. Komunikaci s projektantem a technickou podporu jim zajišťuje
specialista divize 5 Ing. Robert Brož Ph.D. Už jen výčet
v Metrostavu dobře známých jmen svědčí o tom, že most
u Dobkoviček patří mezi náročné zakázky.
Most měl být podle zadávací dokumentace vybudován
postupným vysouváním nosné konstrukce. Naši technici
a specialisté jej však navrhli postavit pomocí výsuvné
skruže. Umožnila jim plně využít technologická zařízení
provozu mostních technologií divize 4, snížit náklady
na zhotovení nosné konstrukce a využít pravý most pro
vnitrostaveništní dopravu. To je zde velmi důležité, protože trasa dálnice vede chráněnou krajinnou oblastí a prodlužovat dobu pendlování nákladních vozů, zásobujících
stavbu, po místních silnicích by okolním obyvatelům ani
životnímu prostředí zrovna neprospívalo.
Vlastní most měří 454,75 m a klene se nad údolím
v dvacetimetrové výšce. Tvoří jej dvě samostatné nosné
konstrukce komorového příčného řezu, každá pro jeden
směr dálnice. Jsou navržené jako spojitý nosník o deseti polích. Podélné předpětí konstrukce zajišťuje systém
Dywidag s devatenácti lanovými kabely.
Výstavba na výsuvné skruži probíhá u Dobkoviček
v deseti taktech, jeden takt tvoří jedno pole s převis-
lým koncem. Skruž z ocelové konstrukce o délce 103 m
je zavěšená na konzole předchozího betonového taktu
a u pilíře ji podepírá provizorní podpěra. Betonáž v ní
probíhá ve dvou etapách. První trvá osm dní a obnáší
vybetonování a předepnutí spodní části příčného řezu
dvěma kabely a betonáž vnitřních příčníků. Následuje vybetonování horní desky a předepnutí zbývajících čtyř kabelů. Na to stavbaři potřebují šest dní, tři další dny zabere
technologická pauza. Takt pak dokončí přesunutí skruže,
což představuje dalších šest dnů. Realizace standardní
etapy v délce 48 m tak dohromady vyžaduje 23 dní.
Dnes tedy končí výstavba nosné konstrukce pravého
mostu. Poté se výsuvná skruž (foto č. 2) přesune do levé
poloviny, takže její výstavba začne již začátkem prosince.
Zároveň s tím bude dokončena i opěra na ústecké straně
údolí a na základě vyhodnocení monitoringu sedání podloží odborníci určí nejvhodnější materiály do násypového
tělesa přechodové oblasti. Pracovníci obou našich divizí
tak stavbu společně vedou k úspěšnému závěru.
–rip–, foto Josef Husák
2
Nový kulturní dům už za dvanáct měsíců
Začátkem října se zhruba na rok zabydleli stavbaři
divize 1 pod vedením Ing. Miroslava Kšíra v malé obci
Malesice, která je součástí města Plzně, aby zde nejen
místní asi tisícovce obyvatel, ale i občanům okolních
plzeňských částí vybudovali zcela nový kulturní dům.
Původní „kulturák“ měl projít v roce 2005 rekonstrukcí, ale kvůli velmi špatnému technickému stavu ho město
muselo zbourat. Na jeho místě roste nový objekt, v němž
bude restaurace a víceúčelový sál. V části pro stravování
bude budova dvoupodlažní, tam, kde bude umístěn sál,
pak jednopodlažní. Hřeben střech bude v jedné výškové
úrovni. Stavba uzavře z její východní strany malesickou
náves, takže ji architekti navrhli ve stylu klasické vesnické
zástavby se sedlovou střechou s pálenou krytinou, dřevěnými okny a stylovými dřevěnými vraty (pohled).
„Dnes probíhají práce na sanaci stávající opěrné stěny, která sousedí se staveništěm. Provádíme vrtání kotev
a mikrozápor včetně zpevnění stávající zdi stříkaným betonem s výztužnou sítí,“ popisuje dění Ing. Kšír. V plném
Metrostav_21_09.indd 3
proudu jsou zemní práce a práce na základových pasech
z prostého betonu, které jsou doplněné o 12 železobetonových patek pro sloupy skeletu víceúčelového sálu.
Do konce letošního roku bude hotové založení sálu
a dokončena montáž jeho prefabrikovaného skeletu.
Kompletní založení objektu i s novou opěrnou stěnou by
měli stavbaři ukončit během ledna příštího roku.
„I přesto, že stavba není nijak velká svým rozsahem,
čeká na náš tým hned několik záludností: musíme se vypořádat s prostorově malým staveništěm, které je vymezeno ze dvou stran opěrnou stěnou o výšce 3 až 5 metrů,
ze třetí strany komunikací Plzeň–Malesice a poslední
hranici tvoří malá malesická náves,“ vypočítává Ing. Kšír
a pokračuje: „Náročná byla i sanace stávají kamenné
opěrné stěny, která byla v katastrofálním stavu a jež se
právě v těchto dnech chýlí ke konci. V neposlední řadě
naši práci komplikuje také velice různorodé podloží.“
Nejnáročnější části stavby tedy na tým Ing. Kšíra teprve čekají. Bude to bezesporu stavba nové opěrné stěny
o výšce 3 až 5,2 metru, která bude jednostranně bedněna k té stávající. Vzhledem k různorodému podloží bude
složitější také založení stavby, které bude potřeba provést
v několika úrovních, a zkušenosti stavbařů prověří i montáž dvanácti 20tunových vazníků skeletu víceúčelového
sálu ve stísněných podmínkách staveniště.
Do konce září příštího roku by se ale obyvatelé Malesic měli dočkat nového kulturního zařízení, s nímž má
starosta obce Mgr. Jiří Vaňourek již dnes velké plány.
Rekonstrukce dvora dosladí místní život
V Dobrovici, městě ze 178letou historií výroby cukru
a s největším současným českým cukrovarem, zahájil
vloni v září tým Pavla Szmeka z divize 1 rekonstrukci
památkově chráněného hospodářského dvora, jehož
nejstarší části pocházejí z 16. století. Komplex bude sloužit jako Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví,
řepařství a města Dobrovice. Investor je s naší prací
spokojen – divize 1 po dokončení první etapy stavby
plynule přešla na druhou část „sladké“ zakázky.
Z hospodářského dvora se v Dobrovici naproti zámku
dochovaly pouze tři části. Dominantní je podlouhlé severní křídlo s průjezdem, kde byly v přízemí stáje a v patře
sýpka a byty. Kolmo k němu stojí dvě krátké, původně
obytné budovy – na severovýchodě patrová a na severozápadě dvoupatrová podsklepená. V západním křídle
bývaly chlévy, stodola a v patře byt. Všechny objekty byly
sice vcelku zachovalé, ale vlhké a některé stropy a zejména střechy byly v havarijním stavu.
Akad. arch. Vladimíra Axmannová navrhla celou kulturně-historicky významnou architektonickou památku
zbavit novodobých přístaveb a při zachování co největšího množství původních prvků ji přizpůsobila současným
potřebám. „Rekonstrukce jsou vždycky náročné, protože
nikdy nevíte, co se při nich objeví,“ říká vedoucí projektu
Pavel Szmek. „My jsme třeba v zásypech odhalili zbytky
historických reliéfních kachlových kamen a v patře seve-
1
rovýchodního křídla odkryli pozůstatky sgrafit ze 17. století. Stavbyvedoucí Jaroslav Krkavec měl zase radost,
když v ruinách našel starobylou hračku koníčka.“
Po vyčištění, odvlhčení a sanování byly nosné konstrukce budov vyměněny nebo opraveny s použitím dobových postupů. Doplnily je nové podlahy, omítky a střešní
plášť. K objektům s novodobým sociálním zařízením
a technickým vybavením bylo ve dvoře (foto č. 1) přistavěno schodiště s výtahem, které pláštěm z nýtovaného
plechu připomíná historický cukrovarnický difuzér.
Půdní prostory severního křídla s unikátním renesančním krovem typu ležaté stolice i největší středoevropský
Ránkův krov nad východní částí objektu zůstanou po rekonstrukci volné. V novodobých půdách budou strojovny
vzduchotechniky a vytápění. Klenuté sklepy poslouží jako
archiv, v ostatních částech se rozloží muzejní sbírky s odpovídajícím zázemím. Jejich součástí budou i prostory
pro velké expozice (foto č. 2) a cukrovarská knihovna.
„První etapu stavby jsme předali s dvoudenním předstihem koncem října a teď čeká na vybavení výstavních
prostor vitrínami a exponáty,“ konstatuje Pavel Szmek.
„Ve druhé etapě nás obdobné činnosti, jaké jsme prováděli doposud, čekají i v severozápadním křídle, kde bude
Společenské centrum města Dobrovice. Budou o to náročnější, že proběhnou v zimě. Už si ale umíme představit,
co nás čeká, a tak si se všemi problémy poradíme.“
2
Další betonová vizitka divize 6 je hotová
Na Královských Vinohradech roste na místě zvaném
Orionka soubor obytných domů Rezidence Korunní. Pro
společnost Sekyra Group Real Estate ji od července
2008 staví tým divize 1 pod vedením Ing. Martina Sirotka. Dnes se může radovat z hotové hrubé stavby.
„Dohlíželi jsme na výstavbu všech nosných prvků celého komplexu, rozděleného do osmi celků,“ říká vedoucí
projektu Ing. Daniel Vajner z provozu železobetonových
konstrukcí divize 6 Metrostavu. „Na hrubé stavbě objektů
A, B a C, které tvoří část zvanou Boulevard, se vlastními
silami podíleli i naši tesaři. Z půjčovny divize 6 však pocházelo i bednění na soubor Villa, tedy objekty D, E a F. Divizní armozávod jsme využít nemohli, protože byl vytížený
výrobou výztuže pro tunely Blanka. Aby byl výčet úplný,
musím dodat, že beton na celou stavbu, tedy i na objekty
G a H zvané Industrial, dodával TBG METROSTAV.“
Stavbaři zatím do 125 000 m² bednění uložili 2900 tun
výztuže, kterou zalili 25 000 kubíky betonu. Jeho doprava
na staveniště nebyla jednoduchá. K objektům byl totiž
přístup jen z Korunní ulice. Z dopravního a logistického
hlediska proto tato hrubá stavba byla obtížnější, i když
podle slov Ing. Vajnera patřila ke standardním zakázkám,
nevyžadujícím žádné speciální postupy či materiály.
„Abychom umožnili přísun materiálu pod všechny
jeřáby, museli jsme v objektu C vytvořit pracovní spáru,
kudy se vjíždělo do atria, než byl celý vnitřní blok hotový.
Provizorní vjezd jsme mohli zastavět teprve potom, když
už jsme na ostatních objektech končili.“
Vzhledem k okolní husté obytné zástavbě bylo také
nutné upravit obvyklé pracovní postupy při betonáži.
Normálně se vždy část, která se za den zabední, ten samý den i zabetonuje. Stavba tak někdy může pokračovat
až do půlnoci, což na Vinohradech nebylo možné. Práce
na stavbě proto kvůli nočnímu klidu končily už v devět
večer a tomu se jejich provázanost musela přizpůsobit.
„Oproti původnímu harmonogramu jsme dílo zahájili
s dvouměsíčním zpožděním, které vzniklo kvůli provádění
náročné hydroizolace základových desek asfaltovými pásy v zimním období. Dobu výstavby jsme však zvýšeným
úsilím zkrátili o 14 dní a hrubou stavbu celého hlavního
objektu (foto) jsme dokončili už v polovině října, a to
včetně železobetonové vany pro vodní kaskádu v atriu.
Na jaře se ale na Vinohrady ještě vrátíme, abychom na rohu Korunní a Říčanské ulice vybudovali tzv. meeting point
– vnější kašnu a drobné architektonické betonové prvky,
které budou sloužit jako lavičky.“
Naše noviny se k Rezidenci Korunní vrátí ještě několikrát. O práci provozu železobetonových konstrukcí divize
6 však budeme znovu psát už v příštím čísle, kde najdete
rozhovor s jeho vedoucím Ing. Vladimírem Pánkem.
Martina Vampulová, pohled archiv stavby
11/24/09 11:21:54 AM