strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
Čtyři zakázky ve znamení vody
Voda je vedle Metrostavu společným jmenovatelem
hned čtyř zakázek, na nichž dnes pracuje tým Ing. Petra Brože z divize 6. V lesích u Křivoklátu provádí stavební práce na vodním díle Klíčava, rekonstruuje hráz
nádrže Sedlec v Doupovských horách, opravuje čistírnu odpadních vod v Temelíně a jez v Černošicích (foto).
Tomu se ale kvůli složitosti díla věnujeme samostatně.
„Klíčava i Sedlec jsou malé zakázky. Ale i takovým je
potřeba dát patřičnou péči, i když je to hodně práce za
málo peněz,“ říká vedoucí projektu na otázku, jak zvládá
čtyři stavby najednou. Práce se mu podle jeho slov daří
koordinovat díky schopnému, ale nevelkému týmu lidí,
který se navíc mění v závislosti na potřebách divize.
V sousedství lánské obory
Na obou spodních výpustích (ocelová potrubí o průměru
1100 mm) vodního díla Klíčava musí stavbaři vybudovat
speciální uzávěr, který by měl usnadnit manipulace s výpustěmi. K té levé je navíc třeba doplnit potrubí sanačního
(minimálního zaručeného) průtoku. „Zatím nejnáročnější
je bourání armaturní komory o objemu asi 150 m3. Ač se
Metrostav usilovně rozšiřuje českou dálniční síť
Divize 4 v současnosti pracuje na novostavbách tří českých dálnic v celkové délce kolem 27 km. Nemůže se
sice rovnat ministerstvu dopravy, které letos na Nový
rok „postavilo“ asi 450 dálničních kilometrů změnou
kategorie některých rychlostních silnic, přesto skoro
16,5 km dálnice D8 přes České středohoří, víc než 8km
trasa D3 od Bošilce do Ševětína a téměř 2,5 km dlouhá část D11 na úseku Osičky – Hradec Králové, které
dnes Metrostav buduje, představují významný příspěvek k vylepšení tuzemské dopravní infrastruktury.
O zakázce na D3, která běží podle harmonogramu,
jste mohli číst v minulém čísle novin. Ke zprovoznění
posledního úseku D8, jehož zpožděné otevření stavbaři
nezavinili, by mělo dojít za pár dnů. Zbývá stavba 1105-2 Osičky – Hradec Králové v km 88,30–90,76, kterou
za Metrostav řídí tým Ing. Richarda Rakouše.
Územní rozhodnutí získal investor už před 15 lety
„V roce 2002 jsme ve sdružení s firmami EUROVIA CS
a STRABAG vyhráli výběrové řízení na stavbu zhruba
12km úseku D11, který jsme si rozdělili. A zrovna my
dostali za úkol postavit jeho poslední část, kterou komplikovaly nevypořádané majetkoprávní vztahy. Zahájit práce
jsme proto mohli až po jejich vyřešení v červenci 2014,
zároveň s archeology. Ti se nám i přes bohaté nálezy
pozůstatků osídlení ze 13. století snažili vyjít vstříc a pro-
zkoumané prostory nám předávali přednostně, abychom
mohli stavět plynule a dodržovat harmonogram,“ vzpomíná vedoucí projektu Ing. Rakouš z divize 4.
Divize 4 uplatňuje na stavbě D11 vlastní kapacity
Na 2,446 km dlouhém úseku dálnice s pěti mosty a MÚK
Kukleny (foto) jsou už hotové všechny mostní objekty vyjma vozovkové vrstvy a části vybavení. Trasu dálnice kryjí
podkladní asfaltové vrstvy a doprava už místo po provizorní přeložce komunikace I/11 proudí po definitivní
silnici přes nadjezd nad budoucí dálnicí. To vše zásluhou
nejen týmu Ing. Rakouše, ale i dalších kolegů z divize 4.
Její provoz mostních technologií postavil samostatně
na klíč všechny mosty. Síly napnuli zaměstnanci provozu
dopravy a středisek zemních prací i asfaltových vozovek.
Práci už teď našlo také středisko vozovek betonových –
při výstavbě monolitických odvodňovacích žlabů typu
Curb-king a při osazování části svodidel. „Využíváme
naše geodety, půjčovnu drobné mechanizace divize 11
i zkušební laboratoř SQZ. Na naší stavbě je prostě dobře
vidět, že Metrostav už umí dálniční stavby nejen komplexně zajistit, ale i provést vlastními silami,“ uzavírá Ing. Rakouš. I přes složitou administraci změn během výstavby
a nepřehlednou, měnící se legislativu na straně objednatele chce divize 4 zprovoznit nový úsek D11 už v létě 2017.
to zdá z laického pohledu podivné, nevyhovuje nám, že
bouraný beton není dostatečně kvalitní. Zvolená technologie využívající diamantové kotouče, jádrové vývrty
a hydraulické klíny totiž není kvůli tomu účinná a práce se
prodlužují,“ popisuje Ing. Brož s tím, že beton není dost
tvrdý a zároveň křehký, aby lámání hydraulickými klíny
bylo efektivní, přitom ale není ani natolik měkký, aby
šel dobře bourat sbíječkami. Navíc se nyní oproti zadání
v části bourané jámy vyskytla poměrně masivní výztuž.
V těsné blízkosti vojenského prostoru
Práce na rekonstrukci vodního díla Sedlec, které těsně
sousedí s vojenským prostorem Doupov, začaly sanacemi
betonových konstrukcí. Tvořily totiž rozhodující objem zakázky, která zahrnuje kompletní renovaci sdruženého betonového objektu v sypané hrázi. Stavbaři už v něm opravili a natřeli ocelové konstrukce, některé z nich vyměnili
za kompozitové a dnes mají hotových 80 % rozsahu díla.
Čistírna pro jadernou elektrárnu
Zajímavá zakázka je kompletní přestavba technologicky
zastaralé čistírny odpadních vod jaderné elektrárny Temelín. „Můj tým ji převzal na přelomu loňského a letošního
roku. Zhotovili jsme prováděcí projekt, který objednatel
odsouhlasil. Doufám, že to byl ten největší problém celé
výstavby,“ vzpomíná Ing. Brož. „ČOV už jsme rekonstruovali hodně, ale žádnou ve střeženém prostoru jaderného
zařízení. Dnes v Temelíně naši divizní kolegové betonáři
budují objekt sdružených nádrží pro kontrolovanou zónu,
kde se mohou v odpadních vodách vyskytnout radionuklidy. Ty byly naměřeny například v kalech původní čistírny,
které ale likviduje sám objednatel,“ doplňuje Ing. Brož.
Martina Vampulová, foto Petr Adámek
je počet projektů, na kterých dnes v Norsku pracuje divize 5. Tunel
Langaneset bude otevřen 15. prosince 2016, tunel Joberg v červnu 2017.
Stavba silničního obchvatu města Kongsberg právě začíná.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
–red–, foto Helirecord
Projekt Podbaba: historie plná změn
Metrostav pracuje na dokončení posledního objektu
rezidenčního komplexu, který se už více než 10 let buduje v místě bývalé sladovny v pražské čtvrti Podbaba.
Sedmipodlažní bytový dům s postupně ustupujícími
patry (foto č. 1) začala divize 1 stavět už v roce 2011,
kdy vybudovala železobetonové konstrukce do úrovně
prvního nadzemního podlaží. Další práce, které prováděla společnost Skanska, se o tři roky později zastavily
kvůli projednání změny stavby před dokončením.
Rozestavěný objekt je třetí etapou bytové výstavby
v místech, kde původně stály památkově chráněné budovy sladovny. Po jejich demolici bylo rozhodnuto, že právě
on bude připomínat starou továrnu alespoň vzhledem.
Původní zděné komíny tak třeba nahradí repliky, na jejichž
vrcholku budou sochy ptáků od Michala Gabriela.
Plán výstavby bytů vznikl v 90. letech 20. století, kdy
získal areál soukromý italský investor. První projekt ještě
počítal s tím, že zůstane zachována hlavní část tovární
budovy. Demolice začaly v roce 2003, jenže později byla
kvůli špatné statice stržena i hlavní loď sladovny. Postupnou demolici areálu tak přežily pouze velmi cenné sklepy
s klenutými stropy (foto č. 2). V okolí vyrostla řada bytových domů, na jejichž výstavbě se podílela také divize 1.
1
Metrostav_21_2016.indd 3
Metrostav převzal poslední objekt rozestavěný do
úrovně 5. NP letos v srpnu, předat by ho měl do října 2017. V domě bude 122 bytů, šest komerčních jednotek
a 10 kanceláří. Termín předání klade velké nároky na stavbaře i techniky divize 1. „Je to jako u každé bytovky. Počet
jednotek se prakticky rovná počtu investorů s jejich požadavky a přáními. My jsme navíc objekt převzali v pokročilé fázi výstavby, kdy na jednání s klienty není čas. Nyní
musíme všechny požadavky projekčně zpracovat, ocenit
a po jejich odsouhlasení zajistit v daném termínu vlastní
realizaci,“ uzavírá vedoucí projektu Aleš Synek.
Blanka Růžičková, foto archiv MTS
Zřízení sladovny v Podbabě zahájilo roku 1872
vybudování cihelny, jejíž produkce financovala další
výstavbu. Od roku 1884 zde vyráběla slad firma Marie
Reislerové, a to až 9000 tun ročně. Byla to vůbec
největší továrna svého druhu v Evropě. Po vzniku ČSR
se rozšířila o dietetické a farmaceutické výrobky,
během 2. světové války se z budov staly sklady. Výroba
sladu se ale do nich vrátila a skončila až roku 1989.
2
Pískovcový reliéf ve vestibulu stanice Kačerov
První úsek sítě pražského metra mezi stanicemi
Florenc (tehdy zvaná Sokolovská) a Kačerov, obsluhovaný linkou C, se začal budovat v lednu roku 1966.
Původní projekt byl však navržen pro provoz podzemních tramvají, rozhodnutí o změně na metro přišlo
později, a to až v době, kdy již byly stavební práce
v plném proudu.
Úpravy, které si změna vyžádala, nejcitelněji zasáhly
Nuselský most, jehož nyní nevyhovující konstrukce musela být zesílena zabudováním odlehčovacího ocelového roštu. Konečnou stanicí se stala zastávka Kačerov
s depem. Právě ta, kde byl dne 9. května 1974 za účasti
generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka slavnostně zahájen provoz pražského metra.
Podobně jako pár dalších vybraných stanic této části
linky C dostala kačerovská stanice poněkud exkluzivnější vzezření. Projevilo se to především na zvolených
materiálech – obklady stěn téměř čtyř set metrů dlouhé
stanice tvoří desky bílého mramoru. Díky kombinaci
s hliníkovými podhledy bylo celé nástupiště prozářeno.
Celkový vzhled stanice dotvářela také umělecká
díla nacházející se ve vstupním vestibulu. Krom skleněné stěny s reliéfy spirál (viz Čtrnáctideník Metrostav
XXVIII, 2016, číslo 3, 22. února, str. 3) byla do vstupu
za turnikety osazena velká pískovcová deska s reliéfem (foto), který vytvořil ostravský výtvarník Vladislav
Gajda. Po absolvování Státní průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích pokračoval ve studiích
na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením
profesora Jana Laudy. Gajdova tvorba je spjata především s jeho rodným krajem, v samotné Ostravě vytvořil
bezpočet veřejných uměleckých děl, a to především
figurálních pomníků ve stylu socialistického realismu.
V šedesátých letech pod vlivem díla anglického
sochaře Henryho Moora, s nímž měl možnost setkat
se osobně, začal Gajda inklinovat k abstraktnějším
formám umění. Dobrým příkladem jeho díla z tohoto
období je právě reliéf v kačerovském vestibulu. Desku
o rozměrech 3,6 x 11 metrů dokázal proměnit v bohatě
rozvlněnou, téměř erodovanou plochu. Vzhledem k použité inovativní technice – stříkání písku z pneumatické
pistole přes šablonu – se eroze jeví jako nejvhodnější
označení jeho výtvarné techniky. Gajdovi se navíc
mistrovsky podařilo spojit hluboký, dramatický reliéf
s částmi pojatými velice mělkým, jemným zvrásněním.
Dílo, přestože si ponechává jisté symetrické prvky, může také připomínat stěnu umělé jeskyně.
Jakub a Vendula Potůčkovi
29.11.16 13:18