strana 2
Ostře sledovaná hra
V radonické hale se 1. prosince uskutečnil již devátý
ročník tenisového turnaje Metrostav Open, jehož herní
úroveň i přátelské prostředí ocenil i proslulý tenista
Jan Kodeš. Vítězná trofej turnaje ani letos neopustí
Metrostav, protože první místo obsadili Jan Cuc a Tomáš Schmiedmayer, hájící barvy naší společnosti.
Loňský vítěz Jan Frantl z divize 5 se letos mezi prvními
neumístil, i když bojoval ze všech sil (foto č. 1). Všichni
tenisté hráli s plným nasazením a velmi si považovali, že
turnaji přihlížel kromě obchodního ředitele Metrostavu
Ing. Pavla Piláta také Jan Kodeš (foto č. 2), dosud jediný
český vítěz wimbledonské dvouhry a člen vítězného Davis Cup týmu. Oba nejen sledovali sportovní výkony, ale
zavzpomínali i na výstavbu centrálního tenisového dvorce
v areálu na Štvanici, při níž sdíleli stejnou kancelář. Jan
Kodeš v průběhu turnaje zájemcům podepisoval také svou
knihu Tenis byl můj život, jejíž vydání Metrostav podpořil
a kterou všichni hráči dostali na památku.
V turnajových čtyřhrách se utkalo šestnáct párů ve
čtyřech základních skupinách, dva první páry z každé
z nich postoupily do hlavní soutěže hrané systémem play-off, zbylé se utkaly v zajímavém turnaji útěchy.
1
2
3
Do finále se spolu s Janem Cucem z centrály Metrostavu (foto č. 3) a Tomášem Schmiedmayerem probojovala
i stejnojmenná dvojice Přemyslů Škáchů. Vítězi prvního
ročníku turnaje Přemyslu Škáchovi staršímu však ani jeho
syn letos k vítězství nepomohl. Z poháru se tak těšili jejich
soupeři (foto č. 5), kterým srdečně blahopřejeme.
Lenka Svobodová, foto Ota Mrákota
Ptáme se
Ing. Michaela Dibona,
hlavního stavbyvedoucího z divize 4
1
Nový úřad v Hradci Králové se líbí všem
V úterý 4. prosince ředitel divize 9 Ing. Ivan Kajer
ukončil na malé slavnosti stavbu nového Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, když jeho řediteli
Ing. Jiřímu Žílovi předal pamětní zlatý klíč. Stavbu za
necelých 14 měsíců vybudoval tým Miloslava Klindery
z divize 9 a podle slov Ing. Karla Večeře, předsedy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, jsou s ní
spokojeni nejen zaměstnanci, ale líbí se i veřejnosti,
pro níž se dveře úřadu otevřely už 26. listopadu.
„Pro stavbu katastrálního úřadu byl určen pozemek
velmi nepravidelného tvaru, kterému se půdorys objektu
musel přizpůsobit,“ říká vedoucí projektu Miloslav Klindera a pokračuje: „Výšku budovy zase omezily regulační
podmínky územního plánu, a tak architekt navrhl první
ze čtyř nadzemních podlaží jako částečně zapuštěné, aby
vyhověl kapacitním požadavkům investora.“
Ve sníženém prvním podlaží budovy jsou umístěny
převážně místnosti pro sbírky listin, ale také pozemkové
knihy, které nesmí být ohroženy ani tisíciletou velkou
vodou z nedalekého Labe. Místnost pro jejich uložení má
proto stěny i základovou desku z izolovaného monolitického železobetonu, řešeného jako nepropustná vana. Má
vysoko umístěná okna a oba její vstupy chrání zvláštní
protipovodňové zábrany.
Nový úřad je čtyřpodlažní. Nejužší konec jeho protáhlého lichoběžníkového půdorysu je v posledních dvou
patrech ukončený vykonzolovanými půlkruhovými zasedacími místnostmi, pod nimiž vzniklo malé podloubí
kryjící vedlejší vstup do objektu. Druhé, asi 25 metrů
široké průčelí je ve stejných patrech z poloviny zaoblené
balkónovými konzolami (foto č. 1). V této části půdorysu
na první podlaží hlavní budovy navazuje předsazená,
částečně zapuštěná garáž pro 17 vozů. Její střecha tvoří
bezbariérově přístupnou terasu k hlavnímu vchodu do budovy a je z části pokrytá vyvýšenými květinovými záhony
lemovanými nízkými betonovými zídkami.
Uvnitř nového katastrálního úřadu se před návštěvníky otevře malé zkosené oválné atrium zastřešené prosklenou kupolí (foto č. 2). Kolem něj jsou ve vstupním,
druhém nadzemním podlaží přepážková pracoviště pro
5
Metrostav_22_07.indd 2
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
2
Radost v motolské nemocnici
do ko n č ení z e s t r. 1
4
veřejnost, celé třetí a čtvrté podlaží je vyhrazené kancelářím pro asi sto pracovníků a jejich zázemí.
Vyzdívaná fasáda železobetonového monolitického
skeletu je členěna čtyřdílnými okny s horními větracími
křídly, obloukové zasedací místnosti lemuje horizontálně
členěný plášť z prosklených hliníkových profilů.
„Budova podle návrhu Ing. arch. Jaroslava Andrese
působí moderně a zároveň i klasicky, protože připomíná
předválečnou městskou architekturu, typickou i pro střed
Hradce Králové. Její stavba probíhala v nezvykle přátelské
atmosféře ve spolupráci s osvíceným investorem a znalým architektem. Dokončili jsme ji včas a jsem opravdu
rád, že se lidem líbí,“ uzavírá Miloslav Klindera.
„Víme, že všechna nová pracoviště tu jsou vybavena špičkovou technikou (foto). Přesto se nemocnici v rámci první
etapy rekonstrukce nepodařilo najít prostředky na zakoupení kombinovaného zařízení, spojujícího vlastnosti inkubátoru a vyhřívaného lůžka, které potřebují, a proto jsme
se jí tento přístroj v hodnotě cca 350 tisíc korun rozhodli
věnovat,“ vysvětlil za dárce Giraffe ®OmniBed™ Ing. Pilát
a s ředitelem divize 9 Ing. Ivanem Kajerem si přiťukli skleničkou sektu i s techniky, kteří stavbu prováděli.
„Nejobtížnější bylo skloubit hlučné a prašné demoliční
práce s chodem nemocnice tak, abychom co nejméně rušili děti i lékaře,“ vzpomněl vedoucí projektu Josef Majer.
„Náročné byly i práce při rekonstrukci středové vertikály,
které probíhaly vloni při vánoční odstávce nemocnice.
Hodně nás překvapil i skutečně špatný technický stav
objektu. Únosnost jeho konstrukcí byla i po odstrojení
skeletu na hranici požadovaného zatížení, a tak jsme
museli sanovat a zesilovat daleko víc prvků, než jsme
předpokládali. Překvapení čekalo i na tým divize 1, který
při ražbě okružního tunelu, napojujícího křídlo na stávající
podzemní koridory, narazil na úkryt z druhé světové války,
o němž nikdo nevěděl. Teď už by nás ale nic udivit nemělo,
dokončujeme jen drobné opravy po kolaudaci a od nového
roku začne celé nové křídlo sloužit svému účelu.“
Na závěr slavnosti ředitel Fakultní nemocnice Motol
Miloslav Ludvík poděkoval zaměstnancům za trpělivost
se stavbou a stavbařům za odvedenou práci a premiér
Mirek Topolánek popřál lékařům a všem rodičům dar
v podobě úsměvu uzdravených dětí. Prohlídka dvou
pater zrekonstruovaného křídla pak všechny zúčastněné
přesvědčila, že náročná stavba změnila nevyhovující prostředí staré budovy ve špičkové zdravotnické zařízení.
Lenka Svobodová, foto Josef Husák
Ing. Dibon sice na stavební fakultě VUT v Brně vystudoval obor pozemní stavby, celý profesní život se ale
věnoval těm dopravním. Pracovat začal jako mistr
u Dopravních staveb Ostrava, po pár letech přešel do
mezinárodní společnosti Mott MacDonald, kde působil
na pozici stavebního dozoru. Do Metrostavu nastoupil před třemi lety a stal se hlavním stavbyvedoucím
na stavbě téměř osmikilometrového úseku rychlostní
silnice R/48 Tošanovice – Žukov, který byl ve čtvrtek
29. listopadu 2007 slavnostně uveden do provozu.
Stavba skončila. Co si při vzpomínce na ni vybavíte?
Ukončili jsme ji nedávno, a tak se mi nejdřív vybaví její
složitost a extrémně krátký čas, ve kterém jsme ji museli
postavit. Časem se však vzpomínky utřídí a zbudou jen
ty příjemné, ze kterých zůstane dobrý pocit po vykonané
práci a zkušenosti, které jsem při ní nasbíral.
Co bylo při stavbě tohoto úseku R/48 nejobtížnější?
Vedl velmi členitým terénem a kromě asi 125 stavebních
objektů zahrnoval i dlouhou mostní estakádu přes údolí
řeky Stonávky v Třanovicích. Hlavní trasu jsme budovali
v terénu, který si vynutil nejen velké odkopy, ale i tvorbu
velkých náspů, s jakými jsem se i přes své zkušenosti
dosud nesetkal. Největší náspy byly vyztuženy geomříží
a jejich podloží mělo podle modelu po přitížení poklesnout
až o 21 centimetr. Specialisté spočítali, že to bude trvat asi
240 dnů, než se pokles zastaví, a proto jsme náspy museli
vybudovat s dostatečným předstihem. Čtyři největší jsme
osadili monitorovacím zařízením, a i když jsme tomu ze
začátku nevěřili, opravdu poklesly o více než dvacet centimetrů a odpovídal nejen čas potřebný ke konsolidaci jejich
podloží, ale i křivka dosedání náspů probíhala zhruba tak,
jak geologové předpokládali.
Jaké části stavby prováděl ve sdružení Metrostav?
Byli jsme lídrem sdružení, kde kromě divize 4 Metrostavu
byl ještě zastoupen Doprastav a společnost MAX BÖGL
a JOSEF KRÝSL. Stavbu jsme ale neměli rozdělenou, jako to bývá obvyklé, a pracovali jsme jako jeden tým, do
kterého každá firma vyslala své zástupce. Všichni jsme
tak byli zodpovědní za celou akci, každý na pozici, kterou
zastával. Měli jsme společný i účet a teprve výsledek
hospodaření se bude dělit v poměru daném smlouvou
o sdružení. Taková spolupráce je běžná třeba v Německu,
kde stavební firmy dokonce zakládají přímo pro konkrétní
stavbu samostatné právnické subjekty, do nichž vkládají
nejen lidi, ale třeba i stroje.
Jak se Vám tento způsob práce zamlouval?
Setkal jsem se s ním poprvé a nebyl jednoduchý. Komplikovalo jej i to, že každý důležitý doklad museli podepsat
zástupci všech společností zúčastněných ve sdružení.
Jako vedoucí celého týmu jsem také měl dost práce přesvědčit své nové kolegy, že první, na co musí brát ohled,
je stavba sama, a ne jejich zaměstnavatel.
Co plánujete pro nejbližší dny?
Rád bych se víc věnoval rodině, protože poslední období
bylo pracovně velmi náročné a bez tolerance a pochopení
své ženy bych se s ním nevyrovnal. Zahálet ale nebudu,
náš tým má rozpracovaných několik dalších zakázek. Jako subdodavatelé se podílíme na výstavbě dvou velkých
mostních objektů na dostavbě D47, koncem roku začínáme stavět šest mostních objektů na jednom z jejích dálničních přivaděčů, další menší zakázku děláme v Třinci.
Zůstanete věrný severní Moravě?
Jsem z Frýdku-Místku a mám tenhle kraj moc rád. Znám
tu lidi i prostředí a to je při práci veliká výhoda. Sice by
mě lákala realizace nějaké zahraniční zakázky, ještě radši
bych však vedl nějakou opravdu hodně velkou dopravní
stavbu u nás doma. Těšila mě i práce na drobných projektech a stavby jsou tedy pro mě všechny stejně důležité,
ale některé jsou přece jen významnější a nákladnější, a ty
pro mě představují největší výzvu.
Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová
12/17/07 9:25:35 AM