strana 2

Ostře sledovaná hra

V radonické hale se 1. prosince uskutečnil již devátý

ročník tenisového turnaje Metrostav Open, jehož herní

úroveň i přátelské prostředí ocenil i proslulý tenista

Jan Kodeš. Vítězná trofej turnaje ani letos neopustí

Metrostav, protože první místo obsadili Jan Cuc a Tomáš Schmiedmayer, hájící barvy naší společnosti.

Loňský vítěz Jan Frantl z divize 5 se letos mezi prvními

neumístil, i když bojoval ze všech sil (foto č. 1). Všichni

tenisté hráli s plným nasazením a velmi si považovali, že

turnaji přihlížel kromě obchodního ředitele Metrostavu

Ing. Pavla Piláta také Jan Kodeš (foto č. 2), dosud jediný

český vítěz wimbledonské dvouhry a člen vítězného Davis Cup týmu. Oba nejen sledovali sportovní výkony, ale

zavzpomínali i na výstavbu centrálního tenisového dvorce

v areálu na Štvanici, při níž sdíleli stejnou kancelář. Jan

Kodeš v průběhu turnaje zájemcům podepisoval také svou

knihu Tenis byl můj život, jejíž vydání Metrostav podpořil

a kterou všichni hráči dostali na památku.

V turnajových čtyřhrách se utkalo šestnáct párů ve

čtyřech základních skupinách, dva první páry z každé

z nich postoupily do hlavní soutěže hrané systémem play-off, zbylé se utkaly v zajímavém turnaji útěchy.

1

2

3

Do finále se spolu s Janem Cucem z centrály Metrostavu (foto č. 3) a Tomášem Schmiedmayerem probojovala

i stejnojmenná dvojice Přemyslů Škáchů. Vítězi prvního

ročníku turnaje Přemyslu Škáchovi staršímu však ani jeho

syn letos k vítězství nepomohl. Z poháru se tak těšili jejich

soupeři (foto č. 5), kterým srdečně blahopřejeme.

Lenka Svobodová, foto Ota Mrákota

Ptáme se

Ing. Michaela Dibona,

hlavního stavbyvedoucího z divize 4

1

Nový úřad v Hradci Králové se líbí všem

V úterý 4. prosince ředitel divize 9 Ing. Ivan Kajer

ukončil na malé slavnosti stavbu nového Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, když jeho řediteli

Ing. Jiřímu Žílovi předal pamětní zlatý klíč. Stavbu za

necelých 14 měsíců vybudoval tým Miloslava Klindery

z divize 9 a podle slov Ing. Karla Večeře, předsedy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, jsou s ní

spokojeni nejen zaměstnanci, ale líbí se i veřejnosti,

pro níž se dveře úřadu otevřely už 26. listopadu.

„Pro stavbu katastrálního úřadu byl určen pozemek

velmi nepravidelného tvaru, kterému se půdorys objektu

musel přizpůsobit,“ říká vedoucí projektu Miloslav Klindera a pokračuje: „Výšku budovy zase omezily regulační

podmínky územního plánu, a tak architekt navrhl první

ze čtyř nadzemních podlaží jako částečně zapuštěné, aby

vyhověl kapacitním požadavkům investora.“

Ve sníženém prvním podlaží budovy jsou umístěny

převážně místnosti pro sbírky listin, ale také pozemkové

knihy, které nesmí být ohroženy ani tisíciletou velkou

vodou z nedalekého Labe. Místnost pro jejich uložení má

proto stěny i základovou desku z izolovaného monolitického železobetonu, řešeného jako nepropustná vana. Má

vysoko umístěná okna a oba její vstupy chrání zvláštní

protipovodňové zábrany.

Nový úřad je čtyřpodlažní. Nejužší konec jeho protáhlého lichoběžníkového půdorysu je v posledních dvou

patrech ukončený vykonzolovanými půlkruhovými zasedacími místnostmi, pod nimiž vzniklo malé podloubí

kryjící vedlejší vstup do objektu. Druhé, asi 25 metrů

široké průčelí je ve stejných patrech z poloviny zaoblené

balkónovými konzolami (foto č. 1). V této části půdorysu

na první podlaží hlavní budovy navazuje předsazená,

částečně zapuštěná garáž pro 17 vozů. Její střecha tvoří

bezbariérově přístupnou terasu k hlavnímu vchodu do budovy a je z části pokrytá vyvýšenými květinovými záhony

lemovanými nízkými betonovými zídkami.

Uvnitř nového katastrálního úřadu se před návštěvníky otevře malé zkosené oválné atrium zastřešené prosklenou kupolí (foto č. 2). Kolem něj jsou ve vstupním,

druhém nadzemním podlaží přepážková pracoviště pro

5

Metrostav_22_07.indd 2

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

2

Radost v motolské nemocnici

do ko n č ení z e s t r. 1

4

veřejnost, celé třetí a čtvrté podlaží je vyhrazené kancelářím pro asi sto pracovníků a jejich zázemí.

Vyzdívaná fasáda železobetonového monolitického

skeletu je členěna čtyřdílnými okny s horními větracími

křídly, obloukové zasedací místnosti lemuje horizontálně

členěný plášť z prosklených hliníkových profilů.

„Budova podle návrhu Ing. arch. Jaroslava Andrese

působí moderně a zároveň i klasicky, protože připomíná

předválečnou městskou architekturu, typickou i pro střed

Hradce Králové. Její stavba probíhala v nezvykle přátelské

atmosféře ve spolupráci s osvíceným investorem a znalým architektem. Dokončili jsme ji včas a jsem opravdu

rád, že se lidem líbí,“ uzavírá Miloslav Klindera.

„Víme, že všechna nová pracoviště tu jsou vybavena špičkovou technikou (foto). Přesto se nemocnici v rámci první

etapy rekonstrukce nepodařilo najít prostředky na zakoupení kombinovaného zařízení, spojujícího vlastnosti inkubátoru a vyhřívaného lůžka, které potřebují, a proto jsme

se jí tento přístroj v hodnotě cca 350 tisíc korun rozhodli

věnovat,“ vysvětlil za dárce Giraffe ®OmniBed™ Ing. Pilát

a s ředitelem divize 9 Ing. Ivanem Kajerem si přiťukli skleničkou sektu i s techniky, kteří stavbu prováděli.

„Nejobtížnější bylo skloubit hlučné a prašné demoliční

práce s chodem nemocnice tak, abychom co nejméně rušili děti i lékaře,“ vzpomněl vedoucí projektu Josef Majer.

„Náročné byly i práce při rekonstrukci středové vertikály,

které probíhaly vloni při vánoční odstávce nemocnice.

Hodně nás překvapil i skutečně špatný technický stav

objektu. Únosnost jeho konstrukcí byla i po odstrojení

skeletu na hranici požadovaného zatížení, a tak jsme

museli sanovat a zesilovat daleko víc prvků, než jsme

předpokládali. Překvapení čekalo i na tým divize 1, který

při ražbě okružního tunelu, napojujícího křídlo na stávající

podzemní koridory, narazil na úkryt z druhé světové války,

o němž nikdo nevěděl. Teď už by nás ale nic udivit nemělo,

dokončujeme jen drobné opravy po kolaudaci a od nového

roku začne celé nové křídlo sloužit svému účelu.“

Na závěr slavnosti ředitel Fakultní nemocnice Motol

Miloslav Ludvík poděkoval zaměstnancům za trpělivost

se stavbou a stavbařům za odvedenou práci a premiér

Mirek Topolánek popřál lékařům a všem rodičům dar

v podobě úsměvu uzdravených dětí. Prohlídka dvou

pater zrekonstruovaného křídla pak všechny zúčastněné

přesvědčila, že náročná stavba změnila nevyhovující prostředí staré budovy ve špičkové zdravotnické zařízení.

Lenka Svobodová, foto Josef Husák

Ing. Dibon sice na stavební fakultě VUT v Brně vystudoval obor pozemní stavby, celý profesní život se ale

věnoval těm dopravním. Pracovat začal jako mistr

u Dopravních staveb Ostrava, po pár letech přešel do

mezinárodní společnosti Mott MacDonald, kde působil

na pozici stavebního dozoru. Do Metrostavu nastoupil před třemi lety a stal se hlavním stavbyvedoucím

na stavbě téměř osmikilometrového úseku rychlostní

silnice R/48 Tošanovice – Žukov, který byl ve čtvrtek

29. listopadu 2007 slavnostně uveden do provozu.

Stavba skončila. Co si při vzpomínce na ni vybavíte?

Ukončili jsme ji nedávno, a tak se mi nejdřív vybaví její

složitost a extrémně krátký čas, ve kterém jsme ji museli

postavit. Časem se však vzpomínky utřídí a zbudou jen

ty příjemné, ze kterých zůstane dobrý pocit po vykonané

práci a zkušenosti, které jsem při ní nasbíral.

Co bylo při stavbě tohoto úseku R/48 nejobtížnější?

Vedl velmi členitým terénem a kromě asi 125 stavebních

objektů zahrnoval i dlouhou mostní estakádu přes údolí

řeky Stonávky v Třanovicích. Hlavní trasu jsme budovali

v terénu, který si vynutil nejen velké odkopy, ale i tvorbu

velkých náspů, s jakými jsem se i přes své zkušenosti

dosud nesetkal. Největší náspy byly vyztuženy geomříží

a jejich podloží mělo podle modelu po přitížení poklesnout

až o 21 centimetr. Specialisté spočítali, že to bude trvat asi

240 dnů, než se pokles zastaví, a proto jsme náspy museli

vybudovat s dostatečným předstihem. Čtyři největší jsme

osadili monitorovacím zařízením, a i když jsme tomu ze

začátku nevěřili, opravdu poklesly o více než dvacet centimetrů a odpovídal nejen čas potřebný ke konsolidaci jejich

podloží, ale i křivka dosedání náspů probíhala zhruba tak,

jak geologové předpokládali.

Jaké části stavby prováděl ve sdružení Metrostav?

Byli jsme lídrem sdružení, kde kromě divize 4 Metrostavu

byl ještě zastoupen Doprastav a společnost MAX BÖGL

a JOSEF KRÝSL. Stavbu jsme ale neměli rozdělenou, jako to bývá obvyklé, a pracovali jsme jako jeden tým, do

kterého každá firma vyslala své zástupce. Všichni jsme

tak byli zodpovědní za celou akci, každý na pozici, kterou

zastával. Měli jsme společný i účet a teprve výsledek

hospodaření se bude dělit v poměru daném smlouvou

o sdružení. Taková spolupráce je běžná třeba v Německu,

kde stavební firmy dokonce zakládají přímo pro konkrétní

stavbu samostatné právnické subjekty, do nichž vkládají

nejen lidi, ale třeba i stroje.

Jak se Vám tento způsob práce zamlouval?

Setkal jsem se s ním poprvé a nebyl jednoduchý. Komplikovalo jej i to, že každý důležitý doklad museli podepsat

zástupci všech společností zúčastněných ve sdružení.

Jako vedoucí celého týmu jsem také měl dost práce přesvědčit své nové kolegy, že první, na co musí brát ohled,

je stavba sama, a ne jejich zaměstnavatel.

Co plánujete pro nejbližší dny?

Rád bych se víc věnoval rodině, protože poslední období

bylo pracovně velmi náročné a bez tolerance a pochopení

své ženy bych se s ním nevyrovnal. Zahálet ale nebudu,

náš tým má rozpracovaných několik dalších zakázek. Jako subdodavatelé se podílíme na výstavbě dvou velkých

mostních objektů na dostavbě D47, koncem roku začínáme stavět šest mostních objektů na jednom z jejích dálničních přivaděčů, další menší zakázku děláme v Třinci.

Zůstanete věrný severní Moravě?

Jsem z Frýdku-Místku a mám tenhle kraj moc rád. Znám

tu lidi i prostředí a to je při práci veliká výhoda. Sice by

mě lákala realizace nějaké zahraniční zakázky, ještě radši

bych však vedl nějakou opravdu hodně velkou dopravní

stavbu u nás doma. Těšila mě i práce na drobných projektech a stavby jsou tedy pro mě všechny stejně důležité,

ale některé jsou přece jen významnější a nákladnější, a ty

pro mě představují největší výzvu.

Za rozhovor děkuje Lenka Svobodová

12/17/07 9:25:35 AM