strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
Tři typy sálů pro centrální železniční dispečink
Do Centrálního dispečerského pracoviště (CDP) v Praze na Balabence se v únoru začali stěhovat zaměstnanci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). V moderní provozně-administrativní budově pro ně tým
Ing. Stanislava Červeného z divize 3 vybudoval tři typy
řídících sálů – jeden cvičný (foto č. 1), čtyři připravené
k okamžitému nastěhování a osm dalších dokončených
do stadia holostavby, které čekají na využití později.
„Vybudovat CDP (foto č. 2) nebylo po stavební stránce
obtížné. Komplikace nám způsobilo snad jen podloží, které bylo v jednom místě tak tvrdé, že jsme kvůli několika
pilotám museli povolat výkonnější vrtnou soupravu, než
jsme plánovali. Částečně podsklepený pětipodlažní objekt
s monolitickým železobetonovým skeletem jsme ale kromě běžného technického zařízení museli vybavit i řadou
specifických moderních technologií, které jsme předtím
nikdy neprováděli. Všechny silové, sdělovací a zabezpečovací rozvody jsme dotáhli až k stanoveným rozhraním,
kde SŽDC napojí svůj republikový drážní systém. Cvičný
sál jsme potom opatřili nejen nábytkem, ale i počítači
a velkoplošným zobrazením,“ říká Ing. Červený.
2
Z CDP na Balabence budou dispečeři řídit provoz
na dvou třetinách železničních tratí České republiky. Moravské vlaky jsou už přes čtyři roky ovládané z CDP v Přerově. „Byli jsme se tam podívat, abychom si udělali lepší
představu o tom, co nás čeká. Musím ale konstatovat, že
tamní prostory na nás působily velmi stísněně. Dispečink,
co jsme stavěli my, je o mnoho vzdušnější,“ konstatuje
Ing. Červený. Důvod je jednoduchý – Ing. arch. Tomáš
Pechman ze společnosti SUDOP PRAHA, který pražskou
budovu navrhl, totiž věnoval pozornost nejen jejímu vnějšímu vzhledu, ale zohlednil i plánovaný rozvoj SŽDC.
V bližší budoucnosti bude možné zabydlet dnes nedokončené sály, kde nejsou ani zdvojené podlahy ani podhledy. Ve výhledu pak lze budovu nadstavět ještě o další
dvě podlaží. Jsou na to naddimenzované jak základy, tak
i nosné konstrukce objektu – včetně stropní desky posledního patra – a prostory druhého nadzemního podlaží,
které výhradně slouží technologiím sdělovacího a zabezpečovacího zařízení pro řídící sály a dalším technickým
zázemím nezbytným pro chod budovy. V tomto případě
bylo nejdůležitější chlazení – v provozní části objektu totiž bude vznikat velké množství odpadního tepla. V zimě
je tepelné čerpadlo využije k vytápění administrativních
prostor, v letním horku však bude nadbytečné.
V CDP, které tým divize 3 začal stavět v dubnu 2014,
dnes běží dvouměsíční zkušební provoz. Během něj se
dispečeři ve cvičném sále naučí obsluhovat nejmodernější
drážní technologie, se kterými ani oni zatím nepracovali.
Správa železniční dopravní cesty přitom bude vybavovat
další, stavebně dokončené sály. Hned po jejich spuštění
se novostavba na Balabence stane centrálním uzlem pro
řízení provozu po celé české železniční síti.
V Nové Pace otevřeli o Vánocích nový bazén
Obyvatelé i návštěvníci Nové Paky dostali vloni
na svatého Štěpána dlouho očekávaný sportovní dárek
– představitelé města pro ně otevřeli novou plaveckou
halu. Během její 18měsíční výstavby se v čele týmu
divize 9, který zakázku řídil, vystřídali dva vedoucí
projektu – Ing. Filip Křesťan a Petr Dvořák. Ten druhý
se s kolegy a s Novou Pakou ještě neloučí – k hale musí
do května dostavět i dva venkovní bazény.
Během školních vánočních prázdnin vyzkoušelo vodu
v novém novopackém bazénu v průměru 350 lidí denně.
Jejich připomínky na Facebooku se týkaly jen provozního
řádu, většinou zákazu koupání v kraťasech. Je tedy vidět,
že stavbaři svou práci odvedli bez výhrad.
Plavci dnes mají v Nové Pace k dispozici 25m nerezový
bazén se čtyřmi dráhami (foto č. 1), dětem slouží malý
bazének s pojízdným plechovým dinosaurem a skluzavkou v podobě obřího hada. Výčet prehistorických oblud,
které se v novostavbě objevují, ještě pokračuje – u vstupu
do haly je umístěna kopie zkameněliny pražraloka druhu
Xenacanthus, jejíž výjimečně zachovaný exemplář vystavují v místním městském muzeu. Tento živočich patřil
k sladkovodním žralokům, dosahoval délky až 70 cm, a než
před 220 miliony lety vyhynul, rozšířil se po celém světě,
1
tedy i na Novopacko. Aby se na něj nezapomnělo, dostal
se v pozměněné usměvavé podobě i do znaku areálu.
Bazény pro sport doplňuje vířivka s 13 kubíky vody
ohřáté až na teplotu 34 °C (foto č. 2). „Každé dílo je třeba
prověřit na vlastní kůži a vířivka s barevnou hudbou nemá
chybu,“ říká přípravář divize 9 Ing. Mojmír Stuchlík ml.
V letošním roce bude pokračovat dostavba areálu venkovním rezortem. Vznikne zde velký bazén (10 x 6 metrů)
a dojezdový (6 × 6 metrů) pro 15metrovou skluzavku.
„Momentálně čekáme na zlepšení povětrnostních podmínek, abychom mohli napojit venkovní technologický
objekt na vodovod a areálovou kanalizaci. Čekají nás také
zásypy, terénní úpravy a musíme provést finální povrchy
komunikací. Pokud bude počasí příznivé, měli bychom
svou práci skončit 16. května,“ říká vedoucí projektu
Petr Dvořák. Starosta města Josef Cogan ale při otevření
bazénu novopacké příznivce koupání upozornil: „Projekt
jsme rozšířili ještě o venkovní vířivku a brouzdaliště, čímž
se dokončení celého díla zkomplikuje. Tyto dvě aktivity
nejsou součástí kontraktu s Metrostavem, takže budeme
vypisovat další výběrové řízení a tím slibované otevření
venkovního koupaliště letos v létě zřejmě nesplníme.“
–red–, foto Jiří Junek
2
milionů tun písku budou potřebovat kolegové z divize 4 na stavbu S7
v Polsku. Provedou zde 7 580 000 kubíků geotechnických konstrukcí,
zabudují 353 400 kubíků betonu a položí 301 500 tun živičných vrstev.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
–red–, foto Jiří Junek
Divize 1 se vrátila na stadion FC Viktoria Plzeň
Loni v září se na plzeňském stadionu ve Štruncových
sadech znovu zabydlel tým Ing. Miroslava Kšíra z divize 1. Od fotbalového klubu dostal za úkol vybudovat
na domovském stadionu FC Viktoria Plzeň dvě rohové
věže, které na severní a jižní straně uzavřou ochozy
stadionu. Kromě toho dokončí i rekonstrukci hlavní
tribuny, objednanou statutárním městem Plzeň.
Divize 1 už ve Štruncových sadech pracovala. Před
pár lety tu ve sdružení vybudovala novou hrací plochu, tři
tribuny a zrekonstruovala část té hlavní. Současné zakázky jsou částí poslední etapy modernizace stadionu, který
bude po dokončení (obr.) patřit mezi evropskou špičku.
Na věžích pracuje divize 1 jako lídr ve sdružení s firmou H.A.N.S. stavby a měly by vyrůst do konce listopadu.
Budou mít čtyři nadzemní podlaží a jejich nosnou konstrukci vytvoří prefabrikovaný skelet s výplňovým zdivem
z broušených cihel, zastřeší je ploché jednoplášťové střechy. Vnitřní prostory věží rozdělí ponejvíc sádrokartonové
příčky, ale i několik celoprosklených. Na fasádu věží architekti navrhli kombinaci zateplovacího systému z minerální
vaty, hliníkových lamel a prosklených pásových výplní.
„Stavbu severní věže jsme zahájili loni v září a dnes
je dokončena její hrubá stavba. V současnosti skládáme
střešní konstrukci a v plném proudu jsou práce na vnitřních rozvodech zdravotně technických instalací,“ popisuje
Ing. Kšír. Stavbaři už také začali osazovat okna. Severní
věž by měla být kompletně dokončena v dubnu. Hned nato
začne stavba jižní, která potrvá do listopadu 2016.
Metrostav_02_2016.indd 3
Hlavní tribuna stadionu prochází rekonstrukcí a úpravami, v některých podlažích stavbaři provedou i dispoziční změny. „V 1. NP třeba zmodernizujeme a rozšíříme
prostor hydroterapie, na horní tribuně nainstalujeme nová
sedadla. Změní se i fasáda, na kterou použijeme kontaktní zateplovací systém s tepelnou izolací z minerální
vaty,“ vyjmenovává hlavní část změn Ing. Kšír. Součástí
rekonstrukce je i úprava dešťové kanalizace, stavba nové
vodovodní přípojky a úprava zpevněných ploch v okolí
stadionu. „Vzhledem k tomu, že stavba probíhá za plného
provozu fotbalového klubu, musíme velkou část prací
naplánovat na přestávku po skončení jarní části sezony
a před srpnovým začátkem nové. Půjde hlavně o výměnu
sedaček, rekonstrukci ochozů tribuny, prostorů hydroterapie a úpravu zpevněných ploch,“ uzavírá Ing. Kšír.
–mv–, vizualizace neovisual.cz
Vzor integrace sochařství a architektury
Patrně nejstarším uměleckým dílem zrodivším se
v přímé souvislosti s pražským metrem je obrovská
reliéfně pojatá opěrná zeď u stanice metra Vyšehrad.
V rámci výstavby Nuselského mostu byla v letech
1964–1969 postavena podle návrhu předního českého sochaře Stanislava Kolíbala.
Idea přemostění Nuselského údolí je stará více než
století. První projekt na jeho překlenutí vypracoval už
v roce 1903 architekt Jaroslav Marjanka. Podoba mostu
ale nevzešla z žádné ze tří vypsaných architektonických
soutěží. Vedení Prahy se proto koncem roku 1960 samo
rozhodlo pro most z předpjatého betonu a vypracování
dokumentace zadalo přímo Pražskému projektovému
ústavu. Hlavním inženýrem byl jmenován Vojtěch Michálek, jeden z účastníků poslední soutěže. Členy jeho
týmu se pak vedle řady specialistů stal i architekt Stanislav Hubička, autor architektonického řešení stanice
metra na Vyšehradě. A právě ten přizval v roce 1964
ke spolupráci Stanislava Kolíbala.
„Objednal pro atria kolem výstupů ze stanice sochy
od Zoubka na jedné straně a od Chlupáče na druhé. Mě
pak požádal o výzdobu opěrné zdi v podobě asi čtyřmetrového reliéfu na téma Rodina,“ dočteme se v rozhovoru, který sochař v roce 2012 poskytl kritiku Hansi
U. Obristovi. Kolíbal ale práci odmítl s poukazem na to,
že jako reliéf má být řešena celá asi stometrová opěrná
zeď, kterou bylo nutné vybudovat kvůli stanici metra.
Pro její výtvarné řešení sehrála klíčovou roli soutěž
na uměleckou výzdobu interiérů československé ambasády v Brazílii. Kolíbal v ní sice roku 1963 nevyhrál,
dospěl ale ke konceptu sochařského díla, které může
navrhnout sám architekt. Tedy k soše: „…jež vyrůstá
z tektonických vztahů architektury, z jejích prostorových i výtvarných principů a navíc ve svém řádu vyjadřuje základní účel či smysl stavby“, (Bohumír Mráz).
Právě tuto koncepci integrace sochařství a architektury
umělec do důsledku rozpracoval po obou stranách nuselského předmostí, z nichž levé (menší) bylo v 80. letech 20. století zničeno kvůli stavbě hotelu Fórum.
Kolíbalovy reliéfy tu nepředstavují jen objekt aplikovaný na vymezenou plochu, nýbrž umělecké dílo
tvarující celou zeď pomocí záseků a plastických spon,
které, jak píše Mráz: „…vyjadřují její tektonický smysl“.
K tomuto v podstatě odhmotňujícímu řešení v podobě dvou nakloněných rovin propojených nepravidelně
rozmístěnými geometrickými prvky inspiroval sochaře
pohled na jednotnou svislou rovinu vyšehradských zdí.
Jakub Potůček
P. S. Výstavbu stanice metra na Vyšehradě řídil tým
Metrostavu vedený Ing. Jaromírem Pavlíčkem.
02.02.16 10:19