strana 3

ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ

1

Tři typy sálů pro centrální železniční dispečink

Do Centrálního dispečerského pracoviště (CDP) v Praze na  Balabence se v  únoru začali stěhovat zaměstnanci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). V moderní provozně-administrativní budově pro ně tým

Ing. Stanislava Červeného z divize 3 vybudoval tři typy

řídících sálů – jeden cvičný (foto č. 1), čtyři připravené

k okamžitému nastěhování a osm dalších dokončených

do stadia holostavby, které čekají na využití později.

„Vybudovat CDP (foto č. 2) nebylo po stavební stránce

obtížné. Komplikace nám způsobilo snad jen podloží, které bylo v jednom místě tak tvrdé, že jsme kvůli několika

pilotám museli povolat výkonnější vrtnou soupravu, než

jsme plánovali. Částečně podsklepený pětipodlažní objekt

s monolitickým železobetonovým skeletem jsme ale kromě běžného technického zařízení museli vybavit i řadou

specifických moderních technologií, které jsme předtím

nikdy neprováděli. Všechny silové, sdělovací a zabezpečovací rozvody jsme dotáhli až k stanoveným rozhraním,

kde SŽDC napojí svůj republikový drážní systém. Cvičný

sál jsme potom opatřili nejen nábytkem, ale i  počítači

a velkoplošným zobrazením,“ říká Ing. Červený.

2

Z  CDP na  Balabence budou dispečeři řídit provoz

na dvou třetinách železničních tratí České republiky. Moravské vlaky jsou už přes čtyři roky ovládané z CDP v Přerově. „Byli jsme se tam podívat, abychom si udělali lepší

představu o tom, co nás čeká. Musím ale konstatovat, že

tamní prostory na nás působily velmi stísněně. Dispečink,

co jsme stavěli my, je o  mnoho vzdušnější,“ konstatuje

Ing.  Červený. Důvod je jednoduchý – Ing.  arch.  Tomáš

Pechman ze společnosti SUDOP PRAHA, který pražskou

budovu navrhl, totiž věnoval pozornost nejen jejímu vnějšímu vzhledu, ale zohlednil i plánovaný rozvoj SŽDC.

V bližší budoucnosti bude možné zabydlet dnes nedokončené sály, kde nejsou ani zdvojené podlahy ani podhledy. Ve výhledu pak lze budovu nadstavět ještě o další

dvě podlaží. Jsou na to naddimenzované jak základy, tak

i  nosné konstrukce objektu – včetně stropní desky posledního patra – a prostory druhého nadzemního podlaží,

které výhradně slouží technologiím sdělovacího a zabezpečovacího zařízení pro řídící sály a  dalším technickým

zázemím nezbytným pro chod budovy. V tomto případě

bylo nejdůležitější chlazení – v provozní části objektu totiž bude vznikat velké množství odpadního tepla. V zimě

je tepelné čerpadlo využije k  vytápění administrativních

prostor, v letním horku však bude nadbytečné.

V CDP, které tým divize 3 začal stavět v dubnu 2014,

dnes běží dvouměsíční zkušební provoz. Během něj se

dispečeři ve cvičném sále naučí obsluhovat nejmodernější

drážní technologie, se kterými ani oni zatím nepracovali.

Správa železniční dopravní cesty přitom bude vybavovat

další, stavebně dokončené sály. Hned po jejich spuštění

se novostavba na Balabence stane centrálním uzlem pro

řízení provozu po celé české železniční síti.

V Nové Pace otevřeli o Vánocích nový bazén

Obyvatelé i  návštěvníci Nové Paky dostali vloni

na svatého Štěpána dlouho očekávaný sportovní dárek

– představitelé města pro ně otevřeli novou plaveckou

halu. Během její 18měsíční výstavby se v  čele týmu

divize 9, který zakázku řídil, vystřídali dva vedoucí

projektu – Ing. Filip Křesťan a Petr Dvořák. Ten druhý

se s kolegy a s Novou Pakou ještě neloučí – k hale musí

do května dostavět i dva venkovní bazény.

Během školních vánočních prázdnin vyzkoušelo vodu

v novém novopackém bazénu v průměru 350 lidí denně.

Jejich připomínky na Facebooku se týkaly jen provozního

řádu, většinou zákazu koupání v kraťasech. Je tedy vidět,

že stavbaři svou práci odvedli bez výhrad.

Plavci dnes mají v Nové Pace k dispozici 25m nerezový

bazén se čtyřmi dráhami (foto č. 1), dětem slouží malý

bazének s  pojízdným plechovým dinosaurem a  skluzavkou v podobě obřího hada. Výčet prehistorických oblud,

které se v novostavbě objevují, ještě pokračuje – u vstupu

do haly je umístěna kopie zkameněliny pražraloka druhu

Xenacanthus, jejíž výjimečně zachovaný exemplář vystavují v  místním městském muzeu. Tento živočich patřil

k sladkovodním žralokům, dosahoval délky až 70 cm, a než

před 220 miliony lety vyhynul, rozšířil se po celém světě,

1

tedy i na Novopacko. Aby se na něj nezapomnělo, dostal

se v pozměněné usměvavé podobě i do znaku areálu.

Bazény pro sport doplňuje vířivka s  13 kubíky vody

ohřáté až na teplotu 34 °C (foto č. 2). „Každé dílo je třeba

prověřit na vlastní kůži a vířivka s barevnou hudbou nemá

chybu,“ říká přípravář divize 9 Ing. Mojmír Stuchlík ml.

V letošním roce bude pokračovat dostavba areálu venkovním rezortem. Vznikne zde velký bazén (10 x 6 metrů)

a  dojezdový (6 × 6 metrů) pro 15metrovou skluzavku.

„Momentálně čekáme na  zlepšení povětrnostních podmínek, abychom mohli napojit venkovní technologický

objekt na vodovod a areálovou kanalizaci. Čekají nás také

zásypy, terénní úpravy a musíme provést finální povrchy

komunikací. Pokud bude počasí příznivé, měli bychom

svou práci skončit 16. května,“ říká vedoucí projektu

Petr Dvořák. Starosta města Josef Cogan ale při otevření

bazénu novopacké příznivce koupání upozornil: „Projekt

jsme rozšířili ještě o venkovní vířivku a brouzdaliště, čímž

se dokončení celého díla zkomplikuje. Tyto dvě aktivity

nejsou součástí kontraktu s Metrostavem, takže budeme

vypisovat další výběrové řízení a tím slibované otevření

venkovního koupaliště letos v létě zřejmě nesplníme.“

–red–, foto Jiří Junek

2

milionů tun písku budou potřebovat kolegové z divize 4 na stavbu S7

v Polsku. Provedou zde 7 580 000 kubíků geotechnických konstrukcí,

zabudují 353 400 kubíků betonu a položí 301 500 tun živičných vrstev.

METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

–red–, foto Jiří Junek

Divize 1 se vrátila na stadion FC Viktoria Plzeň

Loni v  září se na  plzeňském stadionu ve  Štruncových

sadech znovu zabydlel tým Ing.  Miroslava Kšíra z  divize 1. Od fotbalového klubu dostal za úkol vybudovat

na domovském stadionu FC Viktoria Plzeň dvě rohové

věže, které na  severní a  jižní straně uzavřou ochozy

stadionu. Kromě toho dokončí i  rekonstrukci hlavní

tribuny, objednanou statutárním městem Plzeň.

Divize 1 už ve  Štruncových sadech pracovala. Před

pár lety tu ve sdružení vybudovala novou hrací plochu, tři

tribuny a zrekonstruovala část té hlavní. Současné zakázky jsou částí poslední etapy modernizace stadionu, který

bude po dokončení (obr.) patřit mezi evropskou špičku.

Na věžích pracuje divize 1 jako lídr ve sdružení s firmou H.A.N.S. stavby a měly by vyrůst do konce listopadu.

Budou mít čtyři nadzemní podlaží a  jejich nosnou konstrukci vytvoří prefabrikovaný skelet s výplňovým zdivem

z broušených cihel, zastřeší je ploché jednoplášťové střechy. Vnitřní prostory věží rozdělí ponejvíc sádrokartonové

příčky, ale i několik celoprosklených. Na fasádu věží architekti navrhli kombinaci zateplovacího systému z minerální

vaty, hliníkových lamel a prosklených pásových výplní.

„Stavbu severní věže jsme zahájili loni v září a dnes

je dokončena její hrubá stavba. V současnosti skládáme

střešní konstrukci a v plném proudu jsou práce na vnitřních rozvodech zdravotně technických instalací,“ popisuje

Ing. Kšír. Stavbaři už také začali osazovat okna. Severní

věž by měla být kompletně dokončena v dubnu. Hned nato

začne stavba jižní, která potrvá do listopadu 2016.

Metrostav_02_2016.indd 3

Hlavní tribuna stadionu prochází rekonstrukcí a úpravami, v  některých podlažích stavbaři provedou i  dispoziční změny. „V 1. NP třeba zmodernizujeme a rozšíříme

prostor hydroterapie, na horní tribuně nainstalujeme nová

sedadla. Změní se i  fasáda, na  kterou použijeme kontaktní zateplovací systém s  tepelnou izolací z  minerální

vaty,“ vyjmenovává hlavní část změn Ing. Kšír. Součástí

rekonstrukce je i úprava dešťové kanalizace, stavba nové

vodovodní přípojky a  úprava zpevněných ploch v  okolí

stadionu. „Vzhledem k tomu, že stavba probíhá za plného

provozu fotbalového klubu, musíme velkou část prací

naplánovat na  přestávku po  skončení jarní části sezony

a před srpnovým začátkem nové. Půjde hlavně o výměnu

sedaček, rekonstrukci ochozů tribuny, prostorů hydroterapie a úpravu zpevněných ploch,“ uzavírá Ing. Kšír.

–mv–, vizualizace neovisual.cz

Vzor integrace sochařství a architektury

Patrně nejstarším uměleckým dílem zrodivším se

v přímé souvislosti s pražským metrem je obrovská

reliéfně pojatá opěrná zeď u stanice metra Vyšehrad.

V  rámci výstavby Nuselského mostu byla v  letech

1964–1969 postavena podle návrhu předního českého sochaře Stanislava Kolíbala.

Idea přemostění Nuselského údolí je stará více než

století. První projekt na  jeho překlenutí vypracoval už

v roce 1903 architekt Jaroslav Marjanka. Podoba mostu

ale nevzešla z žádné ze tří vypsaných architektonických

soutěží. Vedení Prahy se proto koncem roku 1960 samo

rozhodlo pro most z předpjatého betonu a vypracování

dokumentace zadalo přímo Pražskému projektovému

ústavu. Hlavním inženýrem byl jmenován Vojtěch Michálek, jeden z účastníků poslední soutěže. Členy jeho

týmu se pak vedle řady specialistů stal i architekt Stanislav Hubička, autor architektonického řešení stanice

metra na  Vyšehradě. A  právě ten přizval v  roce 1964

ke spolupráci Stanislava Kolíbala.

„Objednal pro atria kolem výstupů ze stanice sochy

od Zoubka na jedné straně a od Chlupáče na druhé. Mě

pak požádal o  výzdobu opěrné zdi v  podobě asi čtyřmetrového reliéfu na téma Rodina,“ dočteme se v rozhovoru, který sochař v roce 2012 poskytl kritiku Hansi

U. Obristovi. Kolíbal ale práci odmítl s poukazem na to,

že jako reliéf má být řešena celá asi stometrová opěrná

zeď, kterou bylo nutné vybudovat kvůli stanici metra.

Pro její výtvarné řešení sehrála klíčovou roli soutěž

na  uměleckou výzdobu interiérů československé ambasády v Brazílii. Kolíbal v ní sice roku 1963 nevyhrál,

dospěl ale ke  konceptu sochařského díla, které může

navrhnout sám architekt. Tedy k  soše: „…jež vyrůstá

z  tektonických vztahů architektury, z  jejích prostorových i výtvarných principů a navíc ve svém řádu vyjadřuje základní účel či smysl stavby“, (Bohumír Mráz).

Právě tuto koncepci integrace sochařství a architektury

umělec do důsledku rozpracoval po obou stranách nuselského předmostí, z nichž levé (menší) bylo v 80. letech 20. století zničeno kvůli stavbě hotelu Fórum.

Kolíbalovy reliéfy tu nepředstavují jen objekt aplikovaný na  vymezenou plochu, nýbrž umělecké dílo

tvarující celou zeď pomocí záseků a plastických spon,

které, jak píše Mráz: „…vyjadřují její tektonický smysl“.

K  tomuto v  podstatě odhmotňujícímu řešení v  podobě dvou nakloněných rovin propojených nepravidelně

rozmístěnými geometrickými prvky inspiroval sochaře

pohled na jednotnou svislou rovinu vyšehradských zdí.

Jakub Potůček

P. S. Výstavbu stanice metra na Vyšehradě řídil tým

Metrostavu vedený Ing. Jaromírem Pavlíčkem.

02.02.16 10:19