strana 3

zPravodajství z divizí

1

mezifakultní centrum přivítalo první studenty

Po 16 měsících stavby bylo 8. února otevřeno Mezifakultní centrum environmentálních věd (MCEV) České

zemědělské univerzity v Praze (foto č. 1). Přestřižení

pásky se za přítomnosti řady hostů ujali i rektor univerzity prof. Ing. Jiří Balík, CSc., děkan Fakulty životního

prostředí prof. Ing. Petr Sklenička, CSc., náměstkyně

ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ing. Eva Bartoňová a ředitel naší divize 1 Ing. Milan Veselský.

V přízemí 27,9 metru široké a 65,2 metru dlouhé nové

pětipodlažní budovy se vedle pitevny nacházejí výzkumné

laboratoře specializované pro výzkum genetiky, transportních a erozních procesů. V 1. nadzemním podlaží

jsou dvě velké posluchárny pro sto studentů (foto č. 2)

a tři menší seminární místnosti. Součástí patra je i dlouhá prosklená hala, která novostavbu propojuje s vedlejší

budovou Fakulty lesnické a dřevařské. V hale mohou studenti relaxovat nebo využít volně přístupné počítače.

Druhé a třetí nadzemní podlaží nového objektu slouží

převážně pro provoz kateder Fakulty životního prostředí.

V posledním patře se nachází technické a technologické

zázemí budovy, které obsahuje i plynovou kotelnu, strojovnu vzduchotechniky a záložní zdroj. Do podzemního

podlaží byly soustředěny moderně vybavené laboratoře.

2

Nová budova MCEV upoutá nejen monumentální halou, ale také zajímavou fasádou (foto č. 3), na které bylo

použito pět různých materiálů: hliníkové lamely a kazety, dřevěné obklady, sklocementové panely, kontaktní

zateplovací systém a hliníkové výplně otvorů. „Investor

požadoval hliníkové profily z přírodního hliníku, který

jsme neměli k dispozici ihned a museli jsme ho objednat

v zahraničí,“ vzpomíná na komplikace vedoucí projektu

Aleš Synek a dodává: „Aby nové centrum mohlo sloužit

studentům už od začátku letošního letního semestru, museli jsme dokončovací práce provádět současně s montáží vybavení, a to i mezi svátky na konci loňského roku.“

Harmonogram prací ovlivnily změny dispozic, které

ČZU požadovala především proto, aby na úkor kanceláří získala větší výukové plochy. „V průběhu stavby se

měnila i podoba některých laboratoří, jejichž provoz byl

upřesněn, což nám přineslo řadu změn v leckde již rozpracovaných instalacích,“ dodává Aleš Synek.

Vše dopadlo dobře a od 14. února se v mezifakultním

centru rozeběhla výuka. V budoucnosti rektorát univerzity uvažuje o jeho rozšíření. A protože byl s prací divize 1

spokojen, snad ani při něm Metrostav nebude chybět.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

3

liebherr se zabydluje v Postřižíně

Do Postřižína u Kralup n/V přišli stavbaři divize 3 loni

v září. V areálu firmy LIEBHERR-STAVEBNÍ STROJE CZ

na ně čekala zakázka na dostavbu nového obchodně-servisního a administrativního objektu. Stavbu přebírali s hotovými základovými konstrukcemi, areálovými

rozvody, základovou konstrukcí pro vztyčení jeřábu

– samozřejmě značky Liebherr – a s venkovním oplocením. Přesto na rozkoukávání se v novém prostředí

neměli čas: letos v červenci musí mít stavbu hotovou.

Komplex provozně-servisního střediska sestává ze

dvou částí – administrativní a servisní. Ta první má tři

nadzemní podlaží (foto) a bude sloužit jako obchodní,

provozně kancelářské a sociální zázemí. Zahrne recepce,

kanceláře, prostory pro jednání a také sklady a šatny. Zaměstnanci budou na pracoviště vcházet přes recepci; buď

do kanceláří, nebo přes šatny do servisní části objektu.

Ta bude určena k přípravě strojů pro prodej a jejich servis. Bude složena ze servisní haly se dvěma montážními

jámami a mostovými jeřáby a své místo zde najde i myčka

stavebních strojů. V severovýchodním rohu je navržena

čtyřpodlažní vestavba s provozním a technickým zázemím, zahrnujícím olejové hospodářství, strojovnu technologie ČOV, sklad hořlavých kapalin, sklady a archiv.

„Představu o tom, jaké stroje se zde budou opravovat,

dokreslí fakt, že veškeré asfaltové venkovní i vnitřní plochy

jsou navrženy s nosností 50 tun,“ řekl vedoucí projektu

Ing. Kamil Štrobl, PhD. „Práce probíhají bez závažnějších

komplikací. Samozřejmě se setkáváme s projektovými

změnami, dodatky a novými požadavky investora, ale to

patří snad ke každé stavbě. Na té zdejší je navíc trvale

přítomen zástupce rakouské firmy Liebherr, a tak naše

každodenní komunikace probíhá v němčině.“

Dnes už jsou asfaltové plochy takřka hotovy. Betonáři

naší divize 6 už také dokončili železobetonové konstrukce

administrativní části a zadního traktu servisní haly. Těžiště činností se proto soustřeďuje na přípravné práce pro

fasády a osazení kolejnic portálových jeřábů.

–rip–, foto Josef Husák

obtížné zakládání v karlovarské nemocnici

Od loňského května roste v areálu nemocnice v Karlových Varech nový pavilon akutní medicíny a centrálního vstupu, který buduje sdružení firem Metrostav,

BAU-STAV, TIMA a PREFA-BETON Cheb. Dnes jsou

hotové přeložky sítí a demolice původních objektů, tým

Jana Kučery z divize 9 už dokončil i spodní stavbu.

„Objekt je založen na velkoprofilových pilotách o průměru od 850 do 1550 mm a jejich hloubka se pohybuje

od 0,3 do 20 metrů. Vzhledem k tomu, že budova se nachází v místech, kde se vyskytují tzv. bludné kameny, tedy

nevrtatelné překážky v neúnosném podloží, museli jsme

část velkoprofilových pilot ještě podchytit mikropilotami

opřenými o únosné skalní podloží,“ říká Jan Kučera.

Pavilon vytvoří monolitický skelet se dvěma podzemními a čtyřmi nadzemními podlažími. Stavbaři již

dokončili svislé nosné konstrukce obou podlaží pod zemí

a na části prvního z nich je hotový i strop. S betonáží

veškerých nosných konstrukcí by měly skončit v květnu.

Hotový objekt upoutá sendvičovým keramickým pláštěm s tepelnou izolací. Na úrovni 1. PP jej doplní betonový

štípaný blok nebo režný pásek. V úrovni 1. NP bude hliníková prosklená fasáda, ze stejného materiálu budou i okna

a výplně v dalších patrech. To nejdůležitější pro personál

nemocnice i pacienty se však bude skrývat uvnitř novo-

1

stavby. Nabídne urgentní a centrální příjem, 12 ambulancí

a stacionářů, 31 lůžek intenzivní péče, zákrokový sál pro

kardiochirurgii a dalších šest operačních sálů. Nebude zde

chybět ani lékárna, občerstvení a další komerční prostory. Na střeše budovy bude heliport. V zazeleněném okolí

vznikne asi 80 parkovacích míst.

Stavba měla být podle původního harmonogramu

dokončena příští rok v březnu. Kvůli složitějšímu založení

objektu, než předpokládal projektant podle geologického

průzkumu, však dojde k posunutí termínu o tři měsíce.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Historie karlovarské nemocnice sahá až k 15. březnu

1877, kdy byl daleko za městem na Friedrichově výšině

předán lékařům i veřejnosti do užívání upravený dům

čp. 731. Za 50 tisíc zlatých jej zakoupila městská

rada a zdravotnictví sloužil až do roku 1996. Kapacita

všeobecné veřejné nemocnice byla už kolem roku 1900

zvýšena o 114 míst na 176 lůžek. Výstavba pavilonů,

které areál dodnes charakterizují, potom proběhla

v letech 1930–39. Současná kapacita nemocnice se

zhruba 500 lůžky se od té prvorepublikové příliš neliší.

2

stavbu na labi ztěžuje velká i tlaková voda

Už víc než rok řídí tým Ing. Jiřího Škrance z divize 6

nedaleko Litoměřic výstavbu malé vodní elektrárny

na pravém břehu Labe u jezu České Kopisty. Za tu dobu

na staveništi přestál nejen letošní povodeň, ale úspěšně vzdoruje i vztlaku podzemních artéských vod, které

ohrožují bezpečné vytěžení stavební jámy.

„Před měsícem jsme v praxi vyzkoušeli povodňový

plán,“ vzpomíná Ing. Škranc. „Jeho základním parametrem je průtok Labe v Mělníku. Nás však překvapila

extrémně zvýšená hladina Ohře, která se do Labe vlévá

asi dva kilometry od nás po proudu. Způsobila jeho nečekané zpětné vzedmutí, kvůli kterému byla naše příjezdová

cesta i staveniště zaplaveny dřív, než jsme čekali. O pár

dní později, když voda v řece opadala, jsme zase museli

bránit havárii larsenových jímek, které nejsou dimenzovány na opačné zatížení. S pomocí výkonných čerpadel se

nám v nich podařilo udržet hladiny ve výši odpovídající

poklesu řeky. Všech 50 000 m³ vody jsme z nich bezpečně

odčerpali, takže práce mohly rychle pokračovat.“

Stavbu MVE u Litoměřic komplikuje voda neustále,

i tehdy, když je hladina Labe v normálu. „Už přes dva měsíce máme stavební jámu vykopanou na druhou kotevní

úroveň do hloubky devíti metrů pod terén (foto),“ pokračuje Ing. Škranc. „Musíme ji však vytěžit ještě o dalších

6–8 m. Spolu se specialisty investora, z Metrostavu a ze

společností Zakládání staveb a Pöyry Environment teď

hledáme řešení, jak zajistit podloží, aby odolalo vztlaku

zastižených podzemních artéských vod. Asi desetimetrový blok pod základovou spárou musíme proinjektovat

a zpevnit kotevními trny tak, aby jako homogenní těleso

odolal spodnímu tlaku a umožnil bezpečné odtěžení stavební jámy. Problém tohoto typu zatím v České republice

nikdo neřešil. Postup dalších prací už však máme odsouhlasený a věřím, že do konce dubna začneme betonovat

základovou desku. Vzhledem k tomu, že termín předání

naší stavební části díla v červnu 2012 je pro investora

velmi důležitý, uvažujeme o zkrácení harmonogramu

betonářských prací o celé dva měsíce, tedy asi o šestinu

původně navržené doby. Je to sice technicky možné, vyžádá si to ale celoroční nepřetržitý provoz.“

Součástí projektu na výstavbu malé vodní elektrárny

u jezu České Kopisty je vybudování rybího přechodu

štěrbinového typu, který umožní migraci lososovitých

i kaprovitých ryb. Jeho tři metry široké a nejméně

80 cm hluboké koryto bude mít podélný sklon asi deset

procent. Rozdíl hladin po sobě navazujících tůněk,

oddělených vestavěnými příčkami, dosáhne asi 20 cm.

Nad uměle budovaným řečištěm bude umístěn žlab

z polypropylenových desek s polyamidovými kartáči,

který umožní tah říčním úhořům. Takto navržený

rybochod je v České republice budován úplně poprvé.