strana 2

Elegantní síťový výplet

Prostor mezi ocelovým obloukem a podélnými železobetonovými táhly oblouku v mostovce Trojského mostu

začínají vyplňovat tyčové závěsy (foto č. 1). Nové přemostění Vltavy začíná nabývat svou konečnou podobu.

Práce týmu divize 5 a divize 2 na Trojském mostě,

jedné z částí komplexu Blanka, rychle postupuje. Montéři už symetricky od obou zárodků do středu oblouku

připevňují a napínají závěsy (foto č. 2 a 3). Jsou uspořádány ve vzájemně ukloněných rovinách, přičemž v každé

z nich se kříží dvě osnovy závěsů. Jedna osnova obsahuje

rovných sto kusů ocelových tyčí o průměru 76–105 mm

a různé délce i sklonu. Pro přesné měření sil v závěsech

specialisté využívají tenzometry – na každém závěsu jsou

připevněné dva (foto č. 4).

Stavba Trojského mostu probíhá pod přísným dozorem, na snímku č. 5 fotograf zachytil návštěvu výrobních

inspektorů. Šestka potom napovídá, jaký pohled se naskytne řidiči tramvaje, až bude most zprovozněný.

P t á me se

Paczków

Otmuchów

Jezioro

Otmuchowskie

Ing. Jiřího Tesaře,

Nysa

obchodního ředitele firmy Subterra

Jezioro

Głębinowskie

Javorník

Vidnava

Głuchołazy

Žulová

První spolupráce divizí Metrostavu v zahraničí

1

2

3

4

5

6

Zástupci Metrostavu podepsali 31. ledna smlouvu na

modernizaci vodní nádrže Nisa v Polsku. Stavba má za

úkol zvýšit její protipovodňovou bezpečnost a ochránit

města Nisa a Otmuchów i jejich okolí před velkou vodou. Jen pár kilometrů severně od našich hranic (mapa) budou pod vedením Ing. Davida Štochla na zakázce

společně pracovat týmy divize 6 a  divize 4. Jedná se

historicky o první projekt v zahraničí, kterého se v jedné zemi dohromady zúčastní dvě divize Metrostavu.

„Stavbu budeme provádět ještě s polskými firmami HYDROBUDOWA GDAŃSK a Bilfinger Berger Budownictwo a náš podíl ve sdružení obnáší zhruba 30 %,“

říká Ing. Michael Dibon z divize 4, vedoucí organizační

složky v Polsku, která bude Metrostav při stavbě zastřešovat před polským právním a finančním řádem.

Niská přehrada (polsky Jezioro Nyskie, Jezioro Głębinowskie nebo Zbiornik Nysa) je údolní nádrž vybudovaná na Kladské Nise v roce 1971. Má asi 2 km dlouhou

a  20  m vysokou hráz, která na ploše 2077 ha zadržuje

více než 123 milionů kubíků vody. V rámci první etapy

modernizace jejích protipovodňových opatření zde divize 6 vybuduje boční řízený přepad s pohyblivými uzávěry,

spadištěm a mostem, což bude odpovídat zhruba dvěma

třetinám objemu prací požadovaných po Metrostavu. Na

divizi 4 připadne přestavba stávajícího silničního mostu

na technologický most pro služební účely a pro provozně-rekonstrukční potřeby a také modernizace technologické

lávky, která pod ním vede.

Stavba, spolufinancovaná z prostředků Fondu soudržnosti EU, se dotkne území od čelní přehradní hráze nádrže

Nisa až k silničnímu mostu na tahu ulice Mickiewicza ve

městě Otmuchów. Obsáhne mimo jiné i modernizaci hrází a stávající čerpací stanice, rekonstrukci přepadového

objektu a výstavbu budovy pro obsluhu. Dílo zahrne i doplnění a modernizaci sítě pro kontrolu, měření a obsluhu

nádrže. To vše ale bude součástí práce našich partnerů

ve sdružení. Aby všichni mohli pracovat bezpečně, bude

zdejší vodní elektrárna odstavena a otvor po zdemontovaném turbosoustrojí poslouží jako základová výpust.

Všichni dodavatelé musí při práci samozřejmě přísně

dbát na ochranu životního prostředí a počítat i s tím, že

průtok Kladské Nisy i stav vody v nádrži Nisa mohou

výrazně kolísat. To ale pro pracovníky Metrostavu není

žádná novinka. Staveniště by si měli převzít ještě tento

měsíc a stavbu by měli skončit za 33 měsíců.

Nisa byla založena v 10. století jako centrum Niského

knížectví. Od roku 1200 patřila do Dolního Slezska.

Bránila se husitům, za třicetileté války byla třikrát

obležena. V roce 1807 ji dobyli Francouzi. V rámci

Pruska si zachovala římskokatolický charakter

a přezdívalo se jí Slezský Řím. Po I. světové válce

se stala částí pruské provincie Horní Slezsko. Po

II. světové válce připadla Polsku a nazývá se Nysa.

Znalci z Metrostavu radí dodržovat doporučení

Vloni vypadl ze závazné normy požadavek na dodržení

nejnižší vnitřní povrchové teploty na  výplních otvorů

obvodového pláště budov. Metrostav jako generální

zhotovitel staveb by mohl tuto změnu uvítat, protože

může díky ní odmítat reklamace týkající se kondenzace

vody na okenních sklech. Společnost však chce předávat stavby bez jakýchkoliv vad, a  proto projektantům

radí, aby zejména okna navrhovali podle toho, co je

doporučené, a ne podle toho, co je možné.

Historie tepelně-technických požadavků u nás začíná

v roce 1977, kdy vyšla norma ČSN 73 0540. Od té doby

musely jak stavební konstrukce, tak i jejich výplně, tedy

okna a  dveře, vyhovět předepsané hodnotě vnitřní povrchové teploty. Tento stav se změnil loni v květnu, kdy

povinnost nahradilo jenom doporučení.

Na otázku, proč k této změně došlo, se musíme ohlédnout na  začátek 90. let 20. století, kdy se ČR zavázala,

že přebere evropské normy. V té době se začaly zvyšovat znalosti problematiky a  požadavky na  energetickou

úspornost budov – a  kondenzace na  oknech se stávala

stále větším problémem. Dodavatelé výplní proto vyvinuli

tlak na tvůrce norem, aby požadavek na jejich povrchovou

teplotu zrušili, což se jim nakonec podařilo. U  stavebních konstrukcí požadavek zůstal. Podíváme-li se tedy

na problém podle platné úpravy, kondenzace na oknech

je přípustná. Zůstává však otázka, zda ji klient nebude

reklamovat prostřednictvím jiných právních nároků. A to

může a  dělá, protože pravidelná kondenzace na  hraně

zasklení a rámu okna způsobuje vznik plísní, jež ohrožují

zdraví a vhodné životní podmínky. Statistiky to potvrzují

– mezi vadami jsou reklamace výplní otvorů zastoupeny

nejpočetněji a každou čtvrtou z nich způsobují právě nevhodné stavebně-fyzikální projevy, kam patří i povrchová

kondenzace na sklech oken.

Jak tomuto problému a s ním souvisejícím reklamacím předcházet? Metrostav se této otázce věnuje víc než

10  let. Za  tu dobu jeho znalci vytvořili několik nástrojů,

které mohou uvedené vady minimalizovat. Na toto téma

školí zaměstnance firmy, projektanty i dodavatele na stavbách a informují o nich na odborných konferencích.

Celý proces nápravy začíná důslednou kontrolou projektové dokumentace, která musí být zaměřena zejména

na kritické detaily. Naši specialisté přitom učí projektanty

správně stanovit veškeré požadavky na okna a dveře, aby

projektový tým uměl výplně vhodně poptat a zasmluvnit.

Od  dodavatelů pak Metrostav požaduje a  bude i  nadále

požadovat splnění doporučení na povrchovou teplotu výplní jako svůj standard. Podporu a lepší argumentaci při

vyjednávání přitom odborníkům z  Metrostavu poskytují

výpočetní softwary ve 2D a 3D a pro lepší zpětnou vazbu

a kontrolu mají zakoupenou termovizní kameru, s níž nastavenou kvalitu kontrolují (foto).

Jan Klečka, foto Alena Vrbková

Po  vystudování oboru výstavba dolů a  geotechnika

na  Vysoké škole báňské v  Ostravě nastoupil Ing.  Tesař před 26 lety jako směnový technik do  střediska

plnoprofilových razicích strojů u  podniku Výstavba

dolů uranového průmyslu. Razil vodovodní přivaděče,

později pracoval v tunelech i na železnici či odstraňoval ekologické zátěže. Svému prvnímu zaměstnavateli

zůstal věrný. Dnes se jmenuje Subterra a Ing. Tesař se

stal vloni v dubnu jejím novým obchodním ředitelem.

Jak se společnosti Subterra v loňském roce dařilo?

V Brně jsme s Metrostavem dokončili Královopolský

tunel. Zprovoznili jsme soustavu čtyř ražených tunelů na

železniční trati mezi Voticemi a Benešovem. Dokončovali

jsme ražbu stanice Veleslavín na metru V.A, kde naše

posádka pracovala také s TBM. Poprvé u nás jsme systémem ÖBB-PORR postavili pevnou jízdní dráhu pro jednu

traťovou kolej ve Střelenském tunelu. Zmohli jsme zával

v Jablunkovském tunelu, kde se již dnes provádí definitivní ostění. V Maďarsku jsme pokračovali s prací na železniční trati Budapest-Kelenföld – Tárnok, v Srbsku jsme

zahájili stavbu dálničního tunelu Bancarevo. Náš strojový

park obohatil moderní mikrotunelovací stroj ISEKI a pokladač kolejových pasů a železničních pražců značky ROBEL. Rok 2012 považuji tedy za úspěšný, a to i proto, že

předpokládáme splnění plánovaných parametrů.

Letos se vám podařilo proniknout na německý trh...

Získali jsme zakázku na přestavbu asi 4km železničního

tunelu Alter Kaiser Wilhelm. Velmi si toho považujeme,

protože to je první stavba v Německu, kterou budeme

provádět jako přímý dodavatel, ne v subdodávce. Není

to ale jen náš úspěch, na nabídce jsme spolupracovali

i s Metrostavem Deutschland. Ve sdružení jsme také vysoutěžili velkou rekonstrukci železničního uzlu Olomouc

a měli jsme začít pracovat i na trati mezi Plzní a Rokycany,

kde s nabídkou vyhrál Metrostav. Obě soutěže však zkoumá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, takže stavby

není možné zahájit. Je to obtížná situace a i z tohoto důvodu se mi zdá, že stavebnictví se u nás propadá do stále

hlubší recese. Obracíme se proto stále víc do zahraničí.

Letos zde budeme realizovat celou čtvrtinu našeho obratu

a tento trend bude zřejmě stoupat.

Kde v zahraničí pracujete a jak se tyto trhy liší?

Každý trh má svá specifika. Slovenský je velmi komplikovaný – nedávno jsme zde uspěli spolu s Doprastavem,

investor však soutěž zrušil. V Maďarsku se nám například

daří stavět mimo jiné také proto, že máme ve svém týmu

odborníky, kteří mluví maďarsky – jiný jazyk tam totiž

neuznávají. V Chorvatsku jsme už pracovali a  po jeho

vstupu do EU bychom se tam rádi vrátili, třeba s mikrotunelováním. Zato Srbsko součástí EU není a to přináší

legislativní problémy. V Německu je pak všechno předem

nalinkované, a kdo se od plánu odchýlí, čeká ho penále.

S Polskem máme spíš přeshraniční spolupráci, která

se perspektivně rozvíjí – vloni jsme tam položili 12 km

železničních tratí. Rádi bychom s železničními stavbami

pronikli i do Pobaltí, Makedonie či Bosny a Hercegoviny,

bez místních partnerů se ale nikde v zahraničí dlouhodobě

podnikat nedá. My bychom tam zpočátku nechtěli stavět

velká díla. Jen taková, která by byla za reálné a bezpečné

ceny v přepočtu 300–600 milionů Kč.

Jaký bude podle vás letošní rok?

Krušnější než loňský. Zásobník práce ale máme zhruba na

15–16 měsíců, a mohli bychom tak i letos splnit obratový

parametr plánu. Jsem rád, že je po letech vytížená naše

technologická divize 4, snad i divize 3, ostatní budou

mít problémy. A v letech 2014–2015 to bude ještě horší.

Uspět můžeme jen tehdy, pokud zvládneme nejmodernější

technologie a budeme připravovat zakázky tak, aby proběhly co nejrychleji. Musíme také hledat nové segmenty

trhu, zlepšit logistiku a posílit odpovědnost. Firmu dělají

lidé a v té naší pracují vzdělaní odborníci. Do jejich rozvoje

jsme investovali nemalé prostředky, a proto si je musíme

udržet a najít jim práci. Udělám všechno pro to, aby ji měli.