strana 2
Elegantní síťový výplet
Prostor mezi ocelovým obloukem a podélnými železobetonovými táhly oblouku v mostovce Trojského mostu
začínají vyplňovat tyčové závěsy (foto č. 1). Nové přemostění Vltavy začíná nabývat svou konečnou podobu.
Práce týmu divize 5 a divize 2 na Trojském mostě,
jedné z částí komplexu Blanka, rychle postupuje. Montéři už symetricky od obou zárodků do středu oblouku
připevňují a napínají závěsy (foto č. 2 a 3). Jsou uspořádány ve vzájemně ukloněných rovinách, přičemž v každé
z nich se kříží dvě osnovy závěsů. Jedna osnova obsahuje
rovných sto kusů ocelových tyčí o průměru 76–105 mm
a různé délce i sklonu. Pro přesné měření sil v závěsech
specialisté využívají tenzometry – na každém závěsu jsou
připevněné dva (foto č. 4).
Stavba Trojského mostu probíhá pod přísným dozorem, na snímku č. 5 fotograf zachytil návštěvu výrobních
inspektorů. Šestka potom napovídá, jaký pohled se naskytne řidiči tramvaje, až bude most zprovozněný.
P t á me se
Paczków
Otmuchów
Jezioro
Otmuchowskie
Ing. Jiřího Tesaře,
Nysa
obchodního ředitele firmy Subterra
Jezioro
Głębinowskie
Javorník
Vidnava
Głuchołazy
Žulová
První spolupráce divizí Metrostavu v zahraničí
1
2
3
4
5
6
Zástupci Metrostavu podepsali 31. ledna smlouvu na
modernizaci vodní nádrže Nisa v Polsku. Stavba má za
úkol zvýšit její protipovodňovou bezpečnost a ochránit
města Nisa a Otmuchów i jejich okolí před velkou vodou. Jen pár kilometrů severně od našich hranic (mapa) budou pod vedením Ing. Davida Štochla na zakázce
společně pracovat týmy divize 6 a divize 4. Jedná se
historicky o první projekt v zahraničí, kterého se v jedné zemi dohromady zúčastní dvě divize Metrostavu.
„Stavbu budeme provádět ještě s polskými firmami HYDROBUDOWA GDAŃSK a Bilfinger Berger Budownictwo a náš podíl ve sdružení obnáší zhruba 30 %,“
říká Ing. Michael Dibon z divize 4, vedoucí organizační
složky v Polsku, která bude Metrostav při stavbě zastřešovat před polským právním a finančním řádem.
Niská přehrada (polsky Jezioro Nyskie, Jezioro Głębinowskie nebo Zbiornik Nysa) je údolní nádrž vybudovaná na Kladské Nise v roce 1971. Má asi 2 km dlouhou
a 20 m vysokou hráz, která na ploše 2077 ha zadržuje
více než 123 milionů kubíků vody. V rámci první etapy
modernizace jejích protipovodňových opatření zde divize 6 vybuduje boční řízený přepad s pohyblivými uzávěry,
spadištěm a mostem, což bude odpovídat zhruba dvěma
třetinám objemu prací požadovaných po Metrostavu. Na
divizi 4 připadne přestavba stávajícího silničního mostu
na technologický most pro služební účely a pro provozně-rekonstrukční potřeby a také modernizace technologické
lávky, která pod ním vede.
Stavba, spolufinancovaná z prostředků Fondu soudržnosti EU, se dotkne území od čelní přehradní hráze nádrže
Nisa až k silničnímu mostu na tahu ulice Mickiewicza ve
městě Otmuchów. Obsáhne mimo jiné i modernizaci hrází a stávající čerpací stanice, rekonstrukci přepadového
objektu a výstavbu budovy pro obsluhu. Dílo zahrne i doplnění a modernizaci sítě pro kontrolu, měření a obsluhu
nádrže. To vše ale bude součástí práce našich partnerů
ve sdružení. Aby všichni mohli pracovat bezpečně, bude
zdejší vodní elektrárna odstavena a otvor po zdemontovaném turbosoustrojí poslouží jako základová výpust.
Všichni dodavatelé musí při práci samozřejmě přísně
dbát na ochranu životního prostředí a počítat i s tím, že
průtok Kladské Nisy i stav vody v nádrži Nisa mohou
výrazně kolísat. To ale pro pracovníky Metrostavu není
žádná novinka. Staveniště by si měli převzít ještě tento
měsíc a stavbu by měli skončit za 33 měsíců.
Nisa byla založena v 10. století jako centrum Niského
knížectví. Od roku 1200 patřila do Dolního Slezska.
Bránila se husitům, za třicetileté války byla třikrát
obležena. V roce 1807 ji dobyli Francouzi. V rámci
Pruska si zachovala římskokatolický charakter
a přezdívalo se jí Slezský Řím. Po I. světové válce
se stala částí pruské provincie Horní Slezsko. Po
II. světové válce připadla Polsku a nazývá se Nysa.
Znalci z Metrostavu radí dodržovat doporučení
Vloni vypadl ze závazné normy požadavek na dodržení
nejnižší vnitřní povrchové teploty na výplních otvorů
obvodového pláště budov. Metrostav jako generální
zhotovitel staveb by mohl tuto změnu uvítat, protože
může díky ní odmítat reklamace týkající se kondenzace
vody na okenních sklech. Společnost však chce předávat stavby bez jakýchkoliv vad, a proto projektantům
radí, aby zejména okna navrhovali podle toho, co je
doporučené, a ne podle toho, co je možné.
Historie tepelně-technických požadavků u nás začíná
v roce 1977, kdy vyšla norma ČSN 73 0540. Od té doby
musely jak stavební konstrukce, tak i jejich výplně, tedy
okna a dveře, vyhovět předepsané hodnotě vnitřní povrchové teploty. Tento stav se změnil loni v květnu, kdy
povinnost nahradilo jenom doporučení.
Na otázku, proč k této změně došlo, se musíme ohlédnout na začátek 90. let 20. století, kdy se ČR zavázala,
že přebere evropské normy. V té době se začaly zvyšovat znalosti problematiky a požadavky na energetickou
úspornost budov – a kondenzace na oknech se stávala
stále větším problémem. Dodavatelé výplní proto vyvinuli
tlak na tvůrce norem, aby požadavek na jejich povrchovou
teplotu zrušili, což se jim nakonec podařilo. U stavebních konstrukcí požadavek zůstal. Podíváme-li se tedy
na problém podle platné úpravy, kondenzace na oknech
je přípustná. Zůstává však otázka, zda ji klient nebude
reklamovat prostřednictvím jiných právních nároků. A to
může a dělá, protože pravidelná kondenzace na hraně
zasklení a rámu okna způsobuje vznik plísní, jež ohrožují
zdraví a vhodné životní podmínky. Statistiky to potvrzují
– mezi vadami jsou reklamace výplní otvorů zastoupeny
nejpočetněji a každou čtvrtou z nich způsobují právě nevhodné stavebně-fyzikální projevy, kam patří i povrchová
kondenzace na sklech oken.
Jak tomuto problému a s ním souvisejícím reklamacím předcházet? Metrostav se této otázce věnuje víc než
10 let. Za tu dobu jeho znalci vytvořili několik nástrojů,
které mohou uvedené vady minimalizovat. Na toto téma
školí zaměstnance firmy, projektanty i dodavatele na stavbách a informují o nich na odborných konferencích.
Celý proces nápravy začíná důslednou kontrolou projektové dokumentace, která musí být zaměřena zejména
na kritické detaily. Naši specialisté přitom učí projektanty
správně stanovit veškeré požadavky na okna a dveře, aby
projektový tým uměl výplně vhodně poptat a zasmluvnit.
Od dodavatelů pak Metrostav požaduje a bude i nadále
požadovat splnění doporučení na povrchovou teplotu výplní jako svůj standard. Podporu a lepší argumentaci při
vyjednávání přitom odborníkům z Metrostavu poskytují
výpočetní softwary ve 2D a 3D a pro lepší zpětnou vazbu
a kontrolu mají zakoupenou termovizní kameru, s níž nastavenou kvalitu kontrolují (foto).
Jan Klečka, foto Alena Vrbková
Po vystudování oboru výstavba dolů a geotechnika
na Vysoké škole báňské v Ostravě nastoupil Ing. Tesař před 26 lety jako směnový technik do střediska
plnoprofilových razicích strojů u podniku Výstavba
dolů uranového průmyslu. Razil vodovodní přivaděče,
později pracoval v tunelech i na železnici či odstraňoval ekologické zátěže. Svému prvnímu zaměstnavateli
zůstal věrný. Dnes se jmenuje Subterra a Ing. Tesař se
stal vloni v dubnu jejím novým obchodním ředitelem.
Jak se společnosti Subterra v loňském roce dařilo?
V Brně jsme s Metrostavem dokončili Královopolský
tunel. Zprovoznili jsme soustavu čtyř ražených tunelů na
železniční trati mezi Voticemi a Benešovem. Dokončovali
jsme ražbu stanice Veleslavín na metru V.A, kde naše
posádka pracovala také s TBM. Poprvé u nás jsme systémem ÖBB-PORR postavili pevnou jízdní dráhu pro jednu
traťovou kolej ve Střelenském tunelu. Zmohli jsme zával
v Jablunkovském tunelu, kde se již dnes provádí definitivní ostění. V Maďarsku jsme pokračovali s prací na železniční trati Budapest-Kelenföld – Tárnok, v Srbsku jsme
zahájili stavbu dálničního tunelu Bancarevo. Náš strojový
park obohatil moderní mikrotunelovací stroj ISEKI a pokladač kolejových pasů a železničních pražců značky ROBEL. Rok 2012 považuji tedy za úspěšný, a to i proto, že
předpokládáme splnění plánovaných parametrů.
Letos se vám podařilo proniknout na německý trh...
Získali jsme zakázku na přestavbu asi 4km železničního
tunelu Alter Kaiser Wilhelm. Velmi si toho považujeme,
protože to je první stavba v Německu, kterou budeme
provádět jako přímý dodavatel, ne v subdodávce. Není
to ale jen náš úspěch, na nabídce jsme spolupracovali
i s Metrostavem Deutschland. Ve sdružení jsme také vysoutěžili velkou rekonstrukci železničního uzlu Olomouc
a měli jsme začít pracovat i na trati mezi Plzní a Rokycany,
kde s nabídkou vyhrál Metrostav. Obě soutěže však zkoumá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, takže stavby
není možné zahájit. Je to obtížná situace a i z tohoto důvodu se mi zdá, že stavebnictví se u nás propadá do stále
hlubší recese. Obracíme se proto stále víc do zahraničí.
Letos zde budeme realizovat celou čtvrtinu našeho obratu
a tento trend bude zřejmě stoupat.
Kde v zahraničí pracujete a jak se tyto trhy liší?
Každý trh má svá specifika. Slovenský je velmi komplikovaný – nedávno jsme zde uspěli spolu s Doprastavem,
investor však soutěž zrušil. V Maďarsku se nám například
daří stavět mimo jiné také proto, že máme ve svém týmu
odborníky, kteří mluví maďarsky – jiný jazyk tam totiž
neuznávají. V Chorvatsku jsme už pracovali a po jeho
vstupu do EU bychom se tam rádi vrátili, třeba s mikrotunelováním. Zato Srbsko součástí EU není a to přináší
legislativní problémy. V Německu je pak všechno předem
nalinkované, a kdo se od plánu odchýlí, čeká ho penále.
S Polskem máme spíš přeshraniční spolupráci, která
se perspektivně rozvíjí – vloni jsme tam položili 12 km
železničních tratí. Rádi bychom s železničními stavbami
pronikli i do Pobaltí, Makedonie či Bosny a Hercegoviny,
bez místních partnerů se ale nikde v zahraničí dlouhodobě
podnikat nedá. My bychom tam zpočátku nechtěli stavět
velká díla. Jen taková, která by byla za reálné a bezpečné
ceny v přepočtu 300–600 milionů Kč.
Jaký bude podle vás letošní rok?
Krušnější než loňský. Zásobník práce ale máme zhruba na
15–16 měsíců, a mohli bychom tak i letos splnit obratový
parametr plánu. Jsem rád, že je po letech vytížená naše
technologická divize 4, snad i divize 3, ostatní budou
mít problémy. A v letech 2014–2015 to bude ještě horší.
Uspět můžeme jen tehdy, pokud zvládneme nejmodernější
technologie a budeme připravovat zakázky tak, aby proběhly co nejrychleji. Musíme také hledat nové segmenty
trhu, zlepšit logistiku a posílit odpovědnost. Firmu dělají
lidé a v té naší pracují vzdělaní odborníci. Do jejich rozvoje
jsme investovali nemalé prostředky, a proto si je musíme
udržet a najít jim práci. Udělám všechno pro to, aby ji měli.