strana 3

zp r a v o d a jst v í z   d i v iz í

1

Stanicí Národní třída vlaky metra jen projíždějí

Na stanici Národní třída na trase metra B a přímo

nad ní už od června 2012 pilně pracují stavbaři. Z

povrchu stanici rozebral tým Ing. Radovana Aulíka z

divize 3, který tu ve sdružení s kolegy z divize 1 buduje

multifunkční komplex Copa Centrum Národní. I kdyby

cestující na Národní vystoupili, nikam by se odtud už

nedostali. Po přístupových eskalátorech totiž zbylo díky práci kolegů ze sdružení jen torzo tunelu (foto č. 2),

který ústí do hluboké stavební jámy vyplňující proluku

vedle obchodního domu MY ve Spálené ulici.

„V centru města jsme už na staveništi o rozloze přes

5000 m² vyhloubili a díky pracovníkům firmy Zakládání

staveb i zajistili téměř celou, asi 18 m hlubokou stavební

jámu,“ popisuje vedoucí projektu Ing. Aulík a pokračuje:

„Nejprve jsme museli vybourat jedno nadzemní a dvě

podzemní podlaží vestibulu stanice metra a odstrojit její

technologické vybavení, které bylo nutné uschovat pro

další případné použití. Podzemní vestibul stanice Národní

třída navíc chránila stěna z velkoprůměrových pilot, jejíž

demolice byla časově velmi náročná.“

Půdorysně složitou stavební jámu objektu Copa Centra Národní chrání u povrchu lem záporového pažení,

které v hloubce asi 5 m pod povrchem přechází do stěny

2

z převrtávaných pilot. Je kotvená ve 3–4 úrovních a její

povrch už zarovnal stříkaný beton, sloužící jako podklad

pod hydroizolaci. Rozměry jámy investor přizpůsobil poloze gotických sklepů, které nalezli archeologové a byly

vyhlášeny za národní kulturní památku (na foto č. 1 nad

nimi stojí zařízení staveniště). V současné době se projednává jejich zpřístupnění.

„Jámu jsme těžili zprvu v píscích, šterkopíscích a pak

v soudržné skále, vždy v dostatečné výšce nad metrem.

Teď nás ještě čeká vybudovat vzduchotechnický kanál pro

odvod vzduchu ze stanice Národní třída, který musíme zahloubit napříč staveništěm až do úrovně 25 m pod terén.

Nadloží metra je však i zde pro naši práci dostatečné,“

říká Ing. Aulík, který předpokládá, že hlavní části zemních

prací by měly skončit začátkem letošního března.

Betonáři divize 6 v současné době postupně přebírají

základovou spáru, na kterou provedou 10cm podkladní

betony. Na ně vybetonují 16 cm silnou armovanou roznášecí desku, která bude sloužit jako podklad pro hydroizolace a antivibrační ochranu objektu od provozu trasy

metra B a povrchové dopravy. Zalisované třícentimetrové

vibroizolační desky z gumové směsi budou na roznášecí

desku a dvojitou hydroizolaci ukládány v plošných sektorech o velikosti asi 100 m². Každý z nich bude svrchu i po

stranách chráněn dalším asfaltovým pásem tak, aby mohl

být v případě průniku vlhkosti samostatně injektovatelný.

Základová deska bude až nad vibroizolací.

„V nejbližších dnech vztyčíme hlavní staveništní jeřáb.

Vzhledem k hloubce jámy budeme muset její dotěžení

provést pomocí kaskádovitě umístěných rypadel, která

si budou horninu předávat. Vytěžení stavební jámy je ale

jen začátkem naší práce. Na jejím konci – už 1. října 2014

– chce investor zahájit provoz multifunkčního centra,

které by se mělo stát moderní ozdobou historického jádra

Prahy,“ uzavírá vedoucí projektu Ing. Aulík.

Železobetony od divize 6 vynikají kvalitou

Provoz železobetonových konstrukcí divize 6 nabízí jak

kompletní výstavbu nosných prvků pozemních či vodohospodářských staveb, tak i samostatné služby svých

středisek. Pracuje na velkých dílech, ale soutěží i malé

zakázky. Hledá všechny cesty, jak naplnit výrobní program, a zatím se mu to daří. Vloni začal nově stavět

i ekologické stavby – bioplynové stanice pro divizi 8.

Výstavba železobetonových konstrukcí patří mezi vnitropodnikové nosné technologie Metrostavu. Provoz divize 6, který je zajišťuje, proto pracuje převážně pro firemní

divize – pokud mu kapacity stačí. Má pět samostatných

projektových týmů, jejichž pracovníky jste vloni mohli

potkat třeba na stavbách tunelů Blanka, bytových objektů

Kavalírka či Kajetánka nebo na MVE Litoměřice a  Liběchov. To je ale jen malá ukázka staveb, kde pracovali.

„Po roce 2009 se náš obrat bohužel snižuje kvůli citelnému zpomalení na stavebním trhu. Hledáme proto všech-

ny cesty, jak naplnit plán a zaměstnat cca 180 pracovníků,

z nichž asi polovina jsou dělníci,“ říká vedoucí provozu

Ing. Vladimír Pánek a dodává: „Soutěžíme i malé zakázky

kolem 5–10 milionů Kč, kde se ale střetáváme s  velkou

konkurencí. Nabízíme služby středisek i  jednotlivě. Pro

letošek však máme plán naplněný jen asi z 45 %.“

Provoz železobetonových konstrukcí má vlastní armovnu a půjčovnu bednění a lešení, kde se v poslední

době slibně rozvíjí zejména pronájem lešení. Provoz

zahrnuje také tesárnu s vazníkárnou, jež mimo ramenáty

pro bednění mostovek vyrábí i vazníky vhodné také pro

zastřešení rodinných domů. Divize 6 je velkým odběratelem řeziva a může jej nabízet ostatním divizím i soukromníkům s výhodnými cenami. Dokáže i montovat krovy.

Pro provoz je však samozřejmě stěžejní budování železobetonových konstrukcí. U nich si umí poradit

s  atypickými tvary bednění třeba savek a pitů vodních

elektráren, ale i s realizací extrémně tenkých desek, a to

i v nepříznivém počasí – příkladem je hrubá stavba Galerie

Teplice. O tom, jak pracovníci divize 6 betonují pod vyhřívanými stany spřahující 8cm železobetonovou desku na

prefabrikovaných stropech, jsme psali v minulém čísle.

Letos provoz pracuje třeba na výstavbě Palmovka Parku II (foto), MVE Štětí, Copa Centru Národní, UK v Hradci

Králové a řadě dalších zakázek. „Divize Metrostavu nás už

znají a vědí, že umíme dělat dobře a rychle. Kvalitu práce

přitom stále zvyšujeme utužováním technologické kázně.

Naše sídlo zůstane v Horních Počernicích, za svými zákazníky ale rádi dojedeme kamkoliv,“ uzavírá Ing. Pánek.

Stavba v Košicích se přehoupla za polovinu

Výstavba pavilonu urgentního traumatologického a interního příjmu v Univerzitní nemocnici Louise Pasteura

v Košicích pokročila. Tým Ing. Jana Hehejíka z divize 3

tu už spolu se slovenskou firmou PKB Invest dokončil

vstupní schodiště a  zrekonstruoval prostor pro nový

vestibul ve stávajícím chirurgickém monobloku. V polovině února jej zkolauduje do předčasného užívání.

V  uplynulém roce dal stavbařům nejvíc zabrat lehký obvodový plášť šestiposchoďové budovy urgentního

příjmu (foto). Je uložen na  železobetonové stěně 1. PP

a  o  20  cm předsazený před nosnou konstrukcí. Prostor, který předsazením vznikl, poslouží pro odvětrávání

a vedení rozvodů. „Tento systém je sám o sobě náročný

na detaily. Projekt navíc předepsal montáž panelů s převazbou svislé spáry, což – jak se ukázalo – zcela zásadně

ovlivňuje postup a tempo montáže. Dalším esteticky jistě

krásným, ale pro realizaci velmi náročným detailem je

umístění 170 konzol slunolamů východní a západní fasády

přesně do spár vlastních panelů. Abychom to splnili, museli jsme uchycení konzol změnit,“ vzpomíná Ing. Hehejík.

Veškeré projekty se včetně posledních detailů navíc musely řešit až v průběhu vlastní realizace. Během tří týdnů

by však měla být montáž fasády dokončena a pak se už

stavbaři budou plně věnovat činnostem v interiéru, které

budou náročné zejména na estetické provedení detailů.

Nejsložitější část projektu – výběry dodavatelů v  ne

zcela známém prostředí a  koordinace projektové dokumentace – už má divize 3 za sebou. „Práce na Slovensku

je v zásadě dost podobná té v Čechách: podobný je nejen

jazyk, ale i mentalita. Stejně tak se tu potkáváme s kvalitními i  řekněme méně spolehlivými dodavateli,“ říká

Ing. Hehejík a dodává: „Co jsem ale za téměř čtyři roky

zdejší práce poznal jako místní zvláštnost, je požadavek

našich dodavatelů projednávat vše osobně – chtějí poznat

svého partnera a při jednání se mu dívat do očí.“ Stavbaři

však na Slovensku získávají i další zkušenosti. Novinkou

pro ně například bude i vybavení budovy zdravotnickou

technologií v hodnotě přesahující pět milionů eur.

Vzhledem k nutnosti řešit řadu specifik až při realizaci

nabraly práce v  Košicích mírné zpoždění oproti navrženému harmonogramu. Ing.  Hehejík však věří, že se jim

v následujících měsících podaří zpoždění dohnat a začátkem příštího roku bude nový pavilon urgentního příjmu

s několika operačními sály, laboratořemi a nemocničními

pokoji plně sloužit lékařům i pacientům z Košic a okolí.

Martina Vampulová, foto archiv stavby

Dokončení hrubé stavby v Olomouci se blíží

Staveniště Galerie Šantovka dnes působí velmi impozantně. Přímo v  centru Olomouce, na  ostrově obklopeném Mlýnským potokem, totiž tým Ing. Jana Šlajse

z divize 1 finišuje s výstavbou železobetonového skeletu multifunkčního centra, které oživí zdejší brownfield.

Práce na největší tuzemské soukromé stavbě – mimo

liniových – aktuálně komplikují změny projektové dokumentace, které mají mnohdy vliv i na nosné konstrukce

objektu. Každý den tak stavbaři musí důsledně vyhodnocovat plán prací a v případě dílčích prodlení okamžitě hledat nápravná opatření. „Například jsme museli stanovit,

že uvnitř půdorysu stavby zůstane až do konce uzavřena

čtveřice ze 7 velkých mobilních jeřábů, pomocí kterých

montujeme prefabrikované konstrukce. Až je nebudeme

potřebovat, odstraníme je jeřábem, postaveným vně stavby,“ vysvětluje Ing. Šlajs. To však nastane až v průběhu

března, kdy by měl být skelet budovy zcela dokončen.

V  současnosti stavaři přistoupili k  rozšíření zimních

opatření, protože venkovní teploty se většinou pohybují

pod nulou. Železobetonové monolitické stropní desky

skeletu totiž betonují na  tenkých prefabrikovaných prvcích, tzv. filigránech, které tvoří ztracené bednění. Musí se

ale prohřát po celé tloušťce, což trvá i dva dny, a je mnohem nákladnější než prohřev bednění pro běžné monolity.

Současně s dokončováním skeletu budou na Šantovce

finišovat i montéři s ocelovými konstrukcemi kinosálů, divadla a bowlingu ve 3. NP. Probíhat bude i realizace většiny střešních a všech obvodových plášťů, porostou i vnitřní konstrukce a  rozvody, protože stavbaři už začátkem

května musí předat první prostory nájemcům. „Jsem rád,

že se dokončení logisticky velmi náročné hrubé stavby

blíží ke konci a že již na více místech provádíme opláštění

budovy (foto). Nejsložitější část díla však za sebou ještě

nemáme,“ říká Ing. Šlajs a doplňuje: „Po hrubé stavbě nás

ještě čekají další komplikace. Složitá a extrémně časově

náročná byla také výběrová řízení na všechny dodavatele prací, která vyplývají z  naší smlouvy s  investorem,“

upřesňuje Ing. Šlajs, který však dosavadní spolupráci se

zadavatelem díla považuje za  velice korektní: „Jednáme

s velmi náročným klientem, který vyžaduje pouze nejdokonalejší a  nejkvalitnější materiály za  výhodné smluvní

ceny. Přesto se i kvůli zlepšení ekonomiky projektu snažíme investorovi navrhovat alternativní, ale zároveň kvalitní

a sofistikovaná řešení.“

Martina Vampulová, foto archiv stavby

Nadrozměrný náklad převážejí řidiči divize 4 hladce přes celou Prahu

Všechny části tunelovacích strojů (TBM), které vyrazily traťové tunely na metru V.A, musí provoz dopravy divize 4 přepravit

ze zařízení staveniště E1 u Evropské třídy do Stavebního dvora v Horních Počernicích. Zatímco běžně přepravovaný náklad

mívá šířku do 2,5 m, největší výšku 4 m a váží do 24 tun, nejdelší rozebraná část TBM měří na šířku i výšku kolem 4,8 m,

váží 44 tun a je dlouhá až 13 m. Pracovníci divize 5 navrhli, jak díly Tondy i Adély uchytit k podvalníkům, a zaměstnanci

divize 4 vytipovali a nechali odsouhlasit trasu jejich převozu Prahou. Za doprovodu tří vozidel divize 4 a jednoho auta

Dopravního podniku hl. města Prahy budou naši řidiči části tunelovacích strojů vozit během nocí přes celou Prahu až

do konce února, aby je bezpečně dopravili na úložiště v SDHP, kde budou po repasi čekat na další nasazení.