strana 3
zp r a v o d a jst v í z d i v iz í
1
Stanicí Národní třída vlaky metra jen projíždějí
Na stanici Národní třída na trase metra B a přímo
nad ní už od června 2012 pilně pracují stavbaři. Z
povrchu stanici rozebral tým Ing. Radovana Aulíka z
divize 3, který tu ve sdružení s kolegy z divize 1 buduje
multifunkční komplex Copa Centrum Národní. I kdyby
cestující na Národní vystoupili, nikam by se odtud už
nedostali. Po přístupových eskalátorech totiž zbylo díky práci kolegů ze sdružení jen torzo tunelu (foto č. 2),
který ústí do hluboké stavební jámy vyplňující proluku
vedle obchodního domu MY ve Spálené ulici.
„V centru města jsme už na staveništi o rozloze přes
5000 m² vyhloubili a díky pracovníkům firmy Zakládání
staveb i zajistili téměř celou, asi 18 m hlubokou stavební
jámu,“ popisuje vedoucí projektu Ing. Aulík a pokračuje:
„Nejprve jsme museli vybourat jedno nadzemní a dvě
podzemní podlaží vestibulu stanice metra a odstrojit její
technologické vybavení, které bylo nutné uschovat pro
další případné použití. Podzemní vestibul stanice Národní
třída navíc chránila stěna z velkoprůměrových pilot, jejíž
demolice byla časově velmi náročná.“
Půdorysně složitou stavební jámu objektu Copa Centra Národní chrání u povrchu lem záporového pažení,
které v hloubce asi 5 m pod povrchem přechází do stěny
2
z převrtávaných pilot. Je kotvená ve 3–4 úrovních a její
povrch už zarovnal stříkaný beton, sloužící jako podklad
pod hydroizolaci. Rozměry jámy investor přizpůsobil poloze gotických sklepů, které nalezli archeologové a byly
vyhlášeny za národní kulturní památku (na foto č. 1 nad
nimi stojí zařízení staveniště). V současné době se projednává jejich zpřístupnění.
„Jámu jsme těžili zprvu v píscích, šterkopíscích a pak
v soudržné skále, vždy v dostatečné výšce nad metrem.
Teď nás ještě čeká vybudovat vzduchotechnický kanál pro
odvod vzduchu ze stanice Národní třída, který musíme zahloubit napříč staveništěm až do úrovně 25 m pod terén.
Nadloží metra je však i zde pro naši práci dostatečné,“
říká Ing. Aulík, který předpokládá, že hlavní části zemních
prací by měly skončit začátkem letošního března.
Betonáři divize 6 v současné době postupně přebírají
základovou spáru, na kterou provedou 10cm podkladní
betony. Na ně vybetonují 16 cm silnou armovanou roznášecí desku, která bude sloužit jako podklad pro hydroizolace a antivibrační ochranu objektu od provozu trasy
metra B a povrchové dopravy. Zalisované třícentimetrové
vibroizolační desky z gumové směsi budou na roznášecí
desku a dvojitou hydroizolaci ukládány v plošných sektorech o velikosti asi 100 m². Každý z nich bude svrchu i po
stranách chráněn dalším asfaltovým pásem tak, aby mohl
být v případě průniku vlhkosti samostatně injektovatelný.
Základová deska bude až nad vibroizolací.
„V nejbližších dnech vztyčíme hlavní staveništní jeřáb.
Vzhledem k hloubce jámy budeme muset její dotěžení
provést pomocí kaskádovitě umístěných rypadel, která
si budou horninu předávat. Vytěžení stavební jámy je ale
jen začátkem naší práce. Na jejím konci – už 1. října 2014
– chce investor zahájit provoz multifunkčního centra,
které by se mělo stát moderní ozdobou historického jádra
Prahy,“ uzavírá vedoucí projektu Ing. Aulík.
Železobetony od divize 6 vynikají kvalitou
Provoz železobetonových konstrukcí divize 6 nabízí jak
kompletní výstavbu nosných prvků pozemních či vodohospodářských staveb, tak i samostatné služby svých
středisek. Pracuje na velkých dílech, ale soutěží i malé
zakázky. Hledá všechny cesty, jak naplnit výrobní program, a zatím se mu to daří. Vloni začal nově stavět
i ekologické stavby – bioplynové stanice pro divizi 8.
Výstavba železobetonových konstrukcí patří mezi vnitropodnikové nosné technologie Metrostavu. Provoz divize 6, který je zajišťuje, proto pracuje převážně pro firemní
divize – pokud mu kapacity stačí. Má pět samostatných
projektových týmů, jejichž pracovníky jste vloni mohli
potkat třeba na stavbách tunelů Blanka, bytových objektů
Kavalírka či Kajetánka nebo na MVE Litoměřice a Liběchov. To je ale jen malá ukázka staveb, kde pracovali.
„Po roce 2009 se náš obrat bohužel snižuje kvůli citelnému zpomalení na stavebním trhu. Hledáme proto všech-
ny cesty, jak naplnit plán a zaměstnat cca 180 pracovníků,
z nichž asi polovina jsou dělníci,“ říká vedoucí provozu
Ing. Vladimír Pánek a dodává: „Soutěžíme i malé zakázky
kolem 5–10 milionů Kč, kde se ale střetáváme s velkou
konkurencí. Nabízíme služby středisek i jednotlivě. Pro
letošek však máme plán naplněný jen asi z 45 %.“
Provoz železobetonových konstrukcí má vlastní armovnu a půjčovnu bednění a lešení, kde se v poslední
době slibně rozvíjí zejména pronájem lešení. Provoz
zahrnuje také tesárnu s vazníkárnou, jež mimo ramenáty
pro bednění mostovek vyrábí i vazníky vhodné také pro
zastřešení rodinných domů. Divize 6 je velkým odběratelem řeziva a může jej nabízet ostatním divizím i soukromníkům s výhodnými cenami. Dokáže i montovat krovy.
Pro provoz je však samozřejmě stěžejní budování železobetonových konstrukcí. U nich si umí poradit
s atypickými tvary bednění třeba savek a pitů vodních
elektráren, ale i s realizací extrémně tenkých desek, a to
i v nepříznivém počasí – příkladem je hrubá stavba Galerie
Teplice. O tom, jak pracovníci divize 6 betonují pod vyhřívanými stany spřahující 8cm železobetonovou desku na
prefabrikovaných stropech, jsme psali v minulém čísle.
Letos provoz pracuje třeba na výstavbě Palmovka Parku II (foto), MVE Štětí, Copa Centru Národní, UK v Hradci
Králové a řadě dalších zakázek. „Divize Metrostavu nás už
znají a vědí, že umíme dělat dobře a rychle. Kvalitu práce
přitom stále zvyšujeme utužováním technologické kázně.
Naše sídlo zůstane v Horních Počernicích, za svými zákazníky ale rádi dojedeme kamkoliv,“ uzavírá Ing. Pánek.
Stavba v Košicích se přehoupla za polovinu
Výstavba pavilonu urgentního traumatologického a interního příjmu v Univerzitní nemocnici Louise Pasteura
v Košicích pokročila. Tým Ing. Jana Hehejíka z divize 3
tu už spolu se slovenskou firmou PKB Invest dokončil
vstupní schodiště a zrekonstruoval prostor pro nový
vestibul ve stávajícím chirurgickém monobloku. V polovině února jej zkolauduje do předčasného užívání.
V uplynulém roce dal stavbařům nejvíc zabrat lehký obvodový plášť šestiposchoďové budovy urgentního
příjmu (foto). Je uložen na železobetonové stěně 1. PP
a o 20 cm předsazený před nosnou konstrukcí. Prostor, který předsazením vznikl, poslouží pro odvětrávání
a vedení rozvodů. „Tento systém je sám o sobě náročný
na detaily. Projekt navíc předepsal montáž panelů s převazbou svislé spáry, což – jak se ukázalo – zcela zásadně
ovlivňuje postup a tempo montáže. Dalším esteticky jistě
krásným, ale pro realizaci velmi náročným detailem je
umístění 170 konzol slunolamů východní a západní fasády
přesně do spár vlastních panelů. Abychom to splnili, museli jsme uchycení konzol změnit,“ vzpomíná Ing. Hehejík.
Veškeré projekty se včetně posledních detailů navíc musely řešit až v průběhu vlastní realizace. Během tří týdnů
by však měla být montáž fasády dokončena a pak se už
stavbaři budou plně věnovat činnostem v interiéru, které
budou náročné zejména na estetické provedení detailů.
Nejsložitější část projektu – výběry dodavatelů v ne
zcela známém prostředí a koordinace projektové dokumentace – už má divize 3 za sebou. „Práce na Slovensku
je v zásadě dost podobná té v Čechách: podobný je nejen
jazyk, ale i mentalita. Stejně tak se tu potkáváme s kvalitními i řekněme méně spolehlivými dodavateli,“ říká
Ing. Hehejík a dodává: „Co jsem ale za téměř čtyři roky
zdejší práce poznal jako místní zvláštnost, je požadavek
našich dodavatelů projednávat vše osobně – chtějí poznat
svého partnera a při jednání se mu dívat do očí.“ Stavbaři
však na Slovensku získávají i další zkušenosti. Novinkou
pro ně například bude i vybavení budovy zdravotnickou
technologií v hodnotě přesahující pět milionů eur.
Vzhledem k nutnosti řešit řadu specifik až při realizaci
nabraly práce v Košicích mírné zpoždění oproti navrženému harmonogramu. Ing. Hehejík však věří, že se jim
v následujících měsících podaří zpoždění dohnat a začátkem příštího roku bude nový pavilon urgentního příjmu
s několika operačními sály, laboratořemi a nemocničními
pokoji plně sloužit lékařům i pacientům z Košic a okolí.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
Dokončení hrubé stavby v Olomouci se blíží
Staveniště Galerie Šantovka dnes působí velmi impozantně. Přímo v centru Olomouce, na ostrově obklopeném Mlýnským potokem, totiž tým Ing. Jana Šlajse
z divize 1 finišuje s výstavbou železobetonového skeletu multifunkčního centra, které oživí zdejší brownfield.
Práce na největší tuzemské soukromé stavbě – mimo
liniových – aktuálně komplikují změny projektové dokumentace, které mají mnohdy vliv i na nosné konstrukce
objektu. Každý den tak stavbaři musí důsledně vyhodnocovat plán prací a v případě dílčích prodlení okamžitě hledat nápravná opatření. „Například jsme museli stanovit,
že uvnitř půdorysu stavby zůstane až do konce uzavřena
čtveřice ze 7 velkých mobilních jeřábů, pomocí kterých
montujeme prefabrikované konstrukce. Až je nebudeme
potřebovat, odstraníme je jeřábem, postaveným vně stavby,“ vysvětluje Ing. Šlajs. To však nastane až v průběhu
března, kdy by měl být skelet budovy zcela dokončen.
V současnosti stavaři přistoupili k rozšíření zimních
opatření, protože venkovní teploty se většinou pohybují
pod nulou. Železobetonové monolitické stropní desky
skeletu totiž betonují na tenkých prefabrikovaných prvcích, tzv. filigránech, které tvoří ztracené bednění. Musí se
ale prohřát po celé tloušťce, což trvá i dva dny, a je mnohem nákladnější než prohřev bednění pro běžné monolity.
Současně s dokončováním skeletu budou na Šantovce
finišovat i montéři s ocelovými konstrukcemi kinosálů, divadla a bowlingu ve 3. NP. Probíhat bude i realizace většiny střešních a všech obvodových plášťů, porostou i vnitřní konstrukce a rozvody, protože stavbaři už začátkem
května musí předat první prostory nájemcům. „Jsem rád,
že se dokončení logisticky velmi náročné hrubé stavby
blíží ke konci a že již na více místech provádíme opláštění
budovy (foto). Nejsložitější část díla však za sebou ještě
nemáme,“ říká Ing. Šlajs a doplňuje: „Po hrubé stavbě nás
ještě čekají další komplikace. Složitá a extrémně časově
náročná byla také výběrová řízení na všechny dodavatele prací, která vyplývají z naší smlouvy s investorem,“
upřesňuje Ing. Šlajs, který však dosavadní spolupráci se
zadavatelem díla považuje za velice korektní: „Jednáme
s velmi náročným klientem, který vyžaduje pouze nejdokonalejší a nejkvalitnější materiály za výhodné smluvní
ceny. Přesto se i kvůli zlepšení ekonomiky projektu snažíme investorovi navrhovat alternativní, ale zároveň kvalitní
a sofistikovaná řešení.“
Martina Vampulová, foto archiv stavby
Nadrozměrný náklad převážejí řidiči divize 4 hladce přes celou Prahu
Všechny části tunelovacích strojů (TBM), které vyrazily traťové tunely na metru V.A, musí provoz dopravy divize 4 přepravit
ze zařízení staveniště E1 u Evropské třídy do Stavebního dvora v Horních Počernicích. Zatímco běžně přepravovaný náklad
mívá šířku do 2,5 m, největší výšku 4 m a váží do 24 tun, nejdelší rozebraná část TBM měří na šířku i výšku kolem 4,8 m,
váží 44 tun a je dlouhá až 13 m. Pracovníci divize 5 navrhli, jak díly Tondy i Adély uchytit k podvalníkům, a zaměstnanci
divize 4 vytipovali a nechali odsouhlasit trasu jejich převozu Prahou. Za doprovodu tří vozidel divize 4 a jednoho auta
Dopravního podniku hl. města Prahy budou naši řidiči části tunelovacích strojů vozit během nocí přes celou Prahu až
do konce února, aby je bezpečně dopravili na úložiště v SDHP, kde budou po repasi čekat na další nasazení.