strana 3
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
Divize 5 usilovně pracuje na dokončení D8
Poslední úsek dálnice D8 přes České středohoří buduje
sdružení, v němž Metrostav zastupuje divize 5, více
než osm let. Stavbu prodloužily legislativní spory i příroda – v červnu 2013 se na téměř hotovou dálnici u Litochovic n/L sesunulo na půl milionu kubíků zeminy ze
svahu pod kamenolomem Dobkovičky (foto č. 1). Tým
divize 5 vedený ředitelem výstavby Ing. Pavlem Kudějem dnes za pomoci kolegů z Metrostavu i firem jeho
Skupiny dělá vše pro to, aby byla D8 hotová co nejdřív.
2
3
Metrostav se na stavbě 16,5 km dlouhého úseku D8
podílí ve sdružení a na jeho trase už postavil mosty Oparno (dlouhý cca 285 m) a Dobkovičky (cca 455 m), a to
včetně vozovkového souvrství, svodidel, zábradlí nebo
protihlukových stěn. Téměř dokončil i tunely Prackovice
(cca 270 m) a Radejčín (cca 620 m), kde dnes probíhá
hlavně montáž technologie. Provádějí ji zaměstnanci
divize 4 Subterra, jejichž dodávka zahrnuje zejména silnoproudé a slaboproudé rozvody, zabezpečovací i řídicí
systém, protipožární zařízení a dopravní značení. Do tunelu Radejčín montovali i vzduchotechniku. Funkční zkoušky svého technologického vybavení mají naplánované
na druhou polovinu letošního roku.
Pracovníky Metrostavu je tak dnes možné zastihnout
hlavně na dvou místech, která jsou pro termín dostavby
dálnice D8 kritická – v oblasti sesuvu podmáčeného svahu a na stavbě dálničního mostu přes Uhelnou strouhu
mezi tunely Prackovice a Radejčín (foto č. 4). Ta totiž
začala teprve vloni v březnu, protože k ní chyběl projekt.
4
Metrostav_03_2016.indd 3
Dobrá spolupráce s kolegy ze Zakládání staveb
„První etapu sanace svahu nad Litochovicemi řídila firma
Eurovia CS – lídr sdružení, které dálnici dostavuje. Její
dílo zahrnovalo terénní úpravy, vymýcení dřevin, vytvoření příjezdových komunikací i odvodňovacího příkopu
a odtěžení části sesuvu. Druhá etapa probíhá od loňského
listopadu a tým hlavního stavbyvedoucího Ing. Zdeňka
Nevosada z divize 5 při ní zajišťuje výstavbu statického
prvku – podzemních stěn (studní), které budou sjíždějící
svah stabilizovat. Kolegové z firmy Zakládání staveb už
mají hotové čtyři ze 13 podzemních stěn hlubokých až
25 metrů,“ říká vedoucí projektu Ing. Jiří Trochta.
Pro zbudování podzemních prvků s těžko popsatelným půdorysem, který je ale patrný z fotografie číslo 2, je
nejprve nutné vytvořit 1,5 m hluboké vodicí zídky, jež kromě jiného určí polohu a tvar konstrukce a stabilizují horní
část rýh. Jejich hloubení provádí speciální drapák (foto
č. 3), stabilitu stěn přitom zajišťuje polymerní suspenze.
Do vytěženého obrysu je osazen armokoš a betonáž probíhá ode dna směrem vzhůru pomocí vytahovaných kolon
betonářských rour, přičemž beton suspenzi vytěsňuje.
Stavba mostu mezi tunely běží v předstihu
Přes Uhelnou strouhu převedou dálnici dva zhruba 140 m
dlouhé mosty, samostatné pro každý jízdní směr. S jejich
výstavbou začali pracovníci divize 5 pod vedením hlavního stavbyvedoucího Martina Šťávy teprve vloni na jaře.
Rychle postupující práce řídí na místě stavbyvedoucí
Martin Soukup, který popisuje: „Ze spodní stavby obou
mostů (foto č. 5) nám zbývá zhotovit jen pár závěrných
zídek, které mohou být dokončeny až po vyndání bednění
mostovky. Na 325tunovou ocelovou konstrukci pravého
mostu, kterou jsme vysunuli vloni v září, jsme s předstihem už letos v lednu dobetonovali spřaženou betonovou
desku. Na levém mostě jsme poslední výsuv obdobné
ocelové konstrukce dokončili před pár dny. Brzy proto začneme montovat bednění i pro jeho mostovku. Počítáme,
že ji po částech dobetonujeme v červnu.“
Průměrná rychlost výsuvu ocelových konstrukcí, které
vyrobila a dodala divize 3, se včetně všech potřebných
montáží pohybovala kolem tří metrů za hodinu. Počasí
stavbařům přálo, a tak se jim dařilo pracovat dokonce rychleji, než určoval napjatý harmonogram. Vzhledem k tomu,
že už svařili ocelové konstrukce a opatřili je protikorozní
ochranou, neměl by je zaskočit ani případný návrat zimy.
O letních prázdninách by na mostech měly proběhnout
zatěžovací zkoušky, v polovině srpna by měly být hotové.
Celé přemostění Uhelné strouhy provádějí vlastními silami pracovníci provozu mostů a železobetonových
konstrukcí divize 5. O významném příspěvku ocelářů
z divize 3 už byla řeč, zbývá jen zmínit pomoc divize 6,
která na stavbu dodala a montovala armaturu.
–red–, foto Eurovia, Jiří Pružina
5
Dvě odlišné stavby mají i něco společného
Oftalmologické centrum na Vinohradech a bytové domy v Suchdole – dvě různé zakázky, jejichž výstavba
a rekonstrukce začaly ve stejnou dobu. Obě budou mít
odlišné využití a každou naleznete v úplně jiné části
Prahy. Přesto spolu mají společného víc než jen termín
zahájení prací...
První stavbou je Oftalmologická klinika a oční banka
v Praze na Vinohradech, pro které tým divize 3 vedený
Ing. Milanem Kolajou provádí rekonstrukci a dostavbu
koncového řadového domu.
Cílem projektu je elegantní propojení staré části objektu s novostavbou, která bude vysunuta směrem ke
Šrobárově ulici. Je navržena tak, aby respektovala hřeben
a římsové hrany současné stavby. Architektonické řešení
fasád se inspiruje stylem lokality a rozvíjí ho tak, aby byl
zároveň zřetelný jejich soudobý výraz. K tomuto záměru
přispívá i výběr materiálů pro obvodový plášť – kombinace omítky laděné do tmavších okrových odstínů a režného
zdiva v podobě bílých cihel či keramická střešní krytina.
V současné době se v původním objektu na Vinohradech provádějí bourací práce. Co se týče přístavby, je
hotová její stavební jáma, kterou zajistili pracovníci firmy
Pragis, a začaly v ní práce na podchytávkách okolního
zdiva a výstavba železobetonových konstrukcí.
V nově vzniklém oftalmologickém centru, které bude
mít jedno podzemní a tři nadzemní podlaží, budou umístěna pracoviště očních lékařů a oční tkáňová banka.
Zakázku v centru města, a tedy s minimem prostoru
pro zařízení staveniště, by měla divize 3 předat investorovi
do konce tohoto roku.
Druhým projektem, který začal stejný tým provádět
také začátkem letošního roku, je bytový komplex v praž-
ském Suchdole. Konkrétně se jedná o dva dvojdomy
umístěné do proluky starší zástavby.
Zděné objekty s jedním nadzemním a dvěma podzemními podlažími musí vyrůst ve velmi svažitém terénu se
sklonem 1:1. Svah a prostory pro výstavbu proto budou
muset být zajištěny pomocí trvalých i dočasných záporových stěn, jejichž provedení bude zřejmě jednou z nejsložitějších částí zakázky. Zatím zde stavbaři provedli prvotní
hrubé úpravy terénu a pracují na zajištění svahu.
Co tedy mají tyto dva zcela odlišné projekty společného? Kromě shodného projektového týmu a termínů také
investora – společnost TSB Factory. K oběma stavbám se
v průběhu jejich realizace jistě ještě vrátíme…
Jarmila Šnoblová
Zatímco stavby Metrostavu na pražských Vinohradech
a v Suchdole mají společné prvky, samotné městské
části, ve kterých vznikají, se dost liší. Vinohrady,
nazývané až do roku 1960 Královské, byly původně
obcí Viničné Hory ležící na východ od Prahy. Jméno jí
daly středověké vinice a snaha ocenit zásluhu českého
krále Karla IV. na vzniku zdejšího vinohradnictví.
K Praze byly připojeny v roce 1922, mají rozlohu
3,79 km² a hustotu zalidnění 13 391 obyvatel/km².
Suchdol založili v 10. století na kopci severně od Prahy
Přemyslovci. K hlavnímu městu byl připojen před
49 lety, rozkládá se na ploše 5,12 km² a žije v něm jen
necelých 7000 stálých obyvatel. Na jeho území ale leží
areál České zemědělské univerzity, kam dochází nebo
v kolejích bydlí více než 20 tisíc studentů či akademiků.
metrů je rozpětí spodního oblouku unikátního mostu Oparno
na dálnici D8, který pomocí letmé betonáže dobetonovali
v květnu 2010 pracovníci divize 5 vedení Milanem Špičkou.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
Zkameněliny ze skla
Jméno dalšího umělce, který zásadním způsobem
zušlechtil prostory pražského metra, dnes zná jen
málokdo. Benjamin Hejlek (1924–1993) přitom patřil
ke generaci našich předních sklářských výtvarníků,
reprezentované zvučnými jmény: Stanislav Libenský,
Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Václav Cígler,
František Vízner či Vladimír Kopecký.
Vzdělání v oboru získal Hejlek koncem 40. let v Ateliéru užitého malířství a sklářské práce u profesora Jaroslava Holečka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
v Praze. Již během studií se zde seznámil s grafikem
Františkem Burantem (1924–2001), s nímž začal zhruba
v polovině 60. let systematicky spolupracovat. Většina děl, jež tento tandem navrhl, se přímo vztahovala
k veřejnému prostoru nebo architektuře, které obohatil
o celou řadu pozoruhodných objektů jak monumentálních rozměrů, tak i komorního měřítka.
Hejlek byl bytostný experimentátor, a proto se v jeho
tvorbě setkáváme s rozmanitou škálou sklářských technik. S oblibou pracoval s tenkostěnným reliéfem, který
vytvářel tak, že čiré tabulové sklo pokládal na různě tvarované formy. Sklo pak v peci k formě přilnulo, přičemž
výsledný efekt připomínal techniku skla taveného. Umělec svůj postup později zdokonalil, díky čemuž mohl vytvářet oboustranné reliéfy, do nichž ještě někdy vtavoval
kovové předměty nebo dráty. Takto zpracované objekty,
obzvlášť ty, jejichž povrch nakonec upravil pískováním
nebo matováním, představují gros jeho tvorby pro architekturu. Hejlkovy práce tak například najdeme v hale
havířovského nádraží, v „modrém salonku“ ruzyňského
letiště nebo při vstupu na piazzetu Nové scény Národního divadla v Praze. Svým dílem Hejlek také obohatil
Československý pavilon na světové výstavě EXPO 67
v kanadském Montrealu.
V metru nalezneme jeho práce ve dvou stanicích,
respektive vestibulech linky C – na Pankráci a Kačerově. Obě byly zhotoveny kolem roku 1973 z tepelně
opracovaného skla vsazeného do ocelových rámů. Zatímco první charakterizuje značně abstraktní pojetí – jde
o skleněné tvárnice s pravidelným rastrem kruhových
prohlubní – druhá je o poznání konkrétnější. Čirou skleněnou stěnu elegantně zakrývající průhled z vestibulu
metra na odstavnou plochu autobusů utváří kompozice
téměř identicky pojatých levotočivých spirál, které
připomínají zkameněliny pravěkých živočichů (foto).
Každou z nich Hejlek sestavil z desítek rovnoramenných
trojúhelníků. Jeho skvělé dílo prokázalo, že skleněný objekt je ideálním uměleckým dílem pro metro. Do dnešních dnů se z něj bohužel dochoval jen fragment.
Jakub Potůček
18.02.16 10:40