strana 3
Stavba I/44 Červenohorské sedlo – jih
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
Divize 4 si pořídila supermobilní betonárnu
Na 39. kilometru D1 stojí v oku mimoúrovňové křižovatky Ostředek u dálnice ve směru na Brno tři štíhlé
bílé věže poutající pozornost novotou a logy Metrostavu (foto). Patří supermobilní betonárně SBM EUROMIX
3000 CC 84L, která při svém prvním nasazení při
modernizaci dálnice D1 v úseku Hvězdonice–Ostředek
připraví beton pro spodní vrstvu cementobetonového
krytu a pro podkladní vrstvy konstrukce vozovky s cementovou stabilizací. Stavbu řídí tým Ing. Zdeňka Ludvíka z divize 4, jež si betonárnu letos v lednu pořídila.
Už tři roky vlastní divize 4 mobilní betonárnu SBM
EUROMIX 2000. Zvýšený počet vysoutěžených dálničních
zakázek, které musí dokončit v extrémně krátkých termínech, vyvolal potřebu pořídit si zařízení rychleji přemístitelné a s větší kapacitou. Obě betonárny jsou schopné
vyrábět veškeré typy betonů a směsí s hydraulickými
pojivy. Přehled parametrů ale doloží důvod nové investice.
Betonárna SBM EUROMIX 3000 CC 84L je včetně
dopravníkového pásu konstrukčně řešena jako návěs za
nákladní auto stejně jako čtyřfrakční zásobník kameniva
s vážicími pásy. Pro její přepravu proto stačí pouze dva
tahače se čtyřmi návěsy. Pro montáž nejsou zapotřebí
žádné základy, stačí jen rovná únosná plocha.
SBM EUROMIX 2000
Způsob míchání
Mobilita (uvedení do provozu)
Kapacita míchačky
Výkon
Elektrický příkon
Řídicí systém
Zásobník na kamenivo (4frakční)
Zásoba cementu (2 sila)
šaržové
cca 5 dní
2,25 m3
65 m3/hod. pro CBK
150 kW
Dorner PDS 320
56 m3
180 t
SBM EUROMIX 3000 CC 84L
Způsob míchání
kontinuální
šaržové
Mobilita (uvedení do provozu)
cca 3 dny
Kapacita míchačky
3 m3
3
Výkon – kontinuální míchání
až 250 m /hod. pro CBK
Výkon – šaržový režim
130 m3/hod.
Elektrický příkon
250 kW
Řídicí systém
Asterix
Zásobník na kamenivo (4frakční)
84 m3
Zásoba cementu (3 sila)
270 t
Pod názvem v titulku se skrývá modernizace silnice
první třídy v 8,1 km dlouhém úseku Kouty nad Desnou
– Červenohorské sedlo, kterou 24. září 2014 zahájil
ve sdružení tým Ing. Zdeňka Děda z divize 4. Letos v zimě byla komunikace už podruhé provizorně zprovozněna, aby se řidiči vyhnuli objízdným trasám a sportovci
lépe dojeli do přilehlých lyžařských středisek.
Modernizace silnice stoupající v úzkých serpentinách
na Červenohorské sedlo skončí rozšířením vozovky zejména vyztuženými násypy nebo do zářezů. Ty budou
v místech vysokých svahů zajištěny třinácti gabionovými stěnami (foto) o celkové délce téměř dva kilometry
a objemu 11 465 m3. Dalších 785 m3 gabionů vymodeluje
výústní čela propustků, kterých silničáři musí kompletně
zrekonstruovat nebo nově zbudovat hned šedesát. Celková doba výstavby, přerušovaná zimními pauzami, přitom
nesmí překročit 17 měsíců, a to včetně tří měsíců kácení.
Zakázka začala přesně podle smlouvy úplnou uzavírkou silnice, kolem níž dřevorubci zahájili tříměsíční odlesňování. Od poloviny listopadu 2014 do půli dubna 2015
stavba stála a silnice byla v provizorním provozu. Po technologické přestávce se situace obrátila – auta začala jezdit
jinudy a stavbaři dokončili kácení a zahájili další přípravné
práce. Do díla se naplno pustili už koncem května, aby
do poloviny listopadu 2015 rozšířili asi 2,6 km dlouhý úsek
trasy a pokryli jej definitivním živičným povrchem, jen bez
finální obrusné vrstvy. Kromě toho vybudovali některé
propustky a rozestavěli gabionové zdi. Než komunikaci
uvedli v listopadu 2015 do předčasného užívání, vybavili
nový úsek svodidly a svislým dopravním značením.
Dnes stavba opět stojí, technologická přestávka ale
skončí už brzy – opět 15. dubna. Do dalšího přerušení
prací v polovině listopadu 2016 silničáři dokončí zbývající
část úseku s tím, že jim na rok 2017 zbudou vodorovné
dopravní značení a vegetační úpravy. Konečný termín pro
uvedení celého úseku do provozu je 23. květen 2017.
„Vhledem k tomu, že se naše staveniště nachází v horském terénu a stavba nemá jinou přístupovou cestu než
na začátku a na konci trasy, jsou veškeré práce organizačně velmi náročné. Nejobtížnější bylo skloubit odtěžování
zářezů a staré konstrukce vozovky s budováním nové, a to
vše při nepřerušeném zásobování stavby gabionových
zdí. Dalším kritickým bodem byly a budou propustky,
přes které musíme při jejich realizaci osazovat provizorní
přejezdy, aby se nezablokovala doprava,“ uvedl Ing. Děd.
I když stavbaři pod Červenohorským sedlem používají
pouze běžné technologie, za povšimnutí stojí jejich nezvyklý rozsah – od klasických zemních prací (59 400 m3
násypů, 211 100 m3 výkopů), použití vyztužených násypů
při rozšiřování vozovky (19 900 m3) přes větší objem
gabionových zdí, zajišťování svahů hřebíkováním a ocelovými sítěmi až po systém odvodnění silnice s velkým
množstvím propustků. To vše v relativně krátkém a navíc
velmi členitém úseku. Zatím si ale zkušený tým divize 4
se vším poradil a stavba probíhá podle harmonogramu.
Jarmila Šnoblová, foto archiv stavby
stavebních objektů zahrnul projekt tunelového komplexu
Blanka, jehož stavbu řídila divize 2 Metrostavu a podílely se
na ní stovky firemních kolegů a tisíce dalších stavbařů.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
Zdroj archiv střediska betonových vozovek
Dopravní stavby, které si zaslouží uznání
Vloni Metrostav úspěšně dokončil dvě největší tuzemské zakázky, na kterých v posledních letech pracoval –
tunelový komplex Blanka a metro V.A. Obě si zaslouží,
aby se na ně hned tak nezapomnělo. I proto je firma
přihlásila do soutěže Česká dopravní stavba a technologie roku 2015. Do třetice je v klání doplní flexibilní
přesuvná skruž pro betonáž konstrukce mostů.
Blanka, stavební část, bez Trojského mostu
Investor
hlavní město Praha
Doba výstavby
01/2007 – 09/2015
Dodavatel
Metrostav
Tunelový komplex Blanka měří 6382 m a skládá se ze tří
tunelů – Brusnického, Dejvického a Bubenečského. Je nejdelším městským tunelem v Evropě a zahrnuje i nejdelší
ražený tunel v Česku s délkou 2230 m. Blanka představuje
jeden z nejrozsáhlejších a nejsložitějších projektů, které
byly v Praze provedeny. Dosud největší zakázku Metrostavu řídila divize 2, ve špičce na ní denně pracovalo přes
tisíc lidí a mezi nimi i mnoho set dalších pracovníků z firem Skupiny Metrostav, zejména z divizí 1 a 5 Metrostavu.
Pátý provozní úsek trasy metra A, stavební část
Investor
Dopravní podnik hl. m. Prahy
Doba výstavby
01/2010 – 04/2015
Dodavatel
Metrostav (lídr sdružení), HOCHTIEF CZ
1
Metrostav_04_2016.indd 3
Úsek trasy metra V.A měří 6134 m a má celkem čtyři
stanice – Bořislavku, Nádraží Veleslavín, Petřiny (foto
č. 1) a Nemocnici Motol. Během jeho výstavby se mnoho
věcí stalo poprvé, nejdůležitější ale bylo první nasazení
moderních plnoprofilových tunelovacích strojů (TBM),
zeminových štítů S-609 Tonda a S-6010 Adéla na ražby
jednokolejných traťových tunelů. Stavbu metra V.A řídila
za Metrostav divize 8, nejvýznamněji se na ní podíleli
pracovníci divize 5 Metrostavu a společnosti Subterra.
Přesuvná skruž pro betonáž konstrukce mostů
S pomocí přesuvné skruže (foto č. 2), kterou Metrostav
hlásí do soutěže ČDS&T 2015, postavili vloni pracovníci
provozu mostních technologií divize 4 čtrnáctipolový
úsek levého mostu estakády, jež přes mimoúrovňovou
křižovatku Opatovice převádí rychlostní komunikaci R35.
Ve srovnání s typizovanou přesuvnou skruží, kterou na
pravém mostě používala společnost Skanska, na stavbě
obstála. Přesuvná skruž Metrostavu je univerzální, sestavená z inventárního materiálu a lze ji opakovaně používat
pro stavbu mostů s různými tvary komorových nosníků.
Jejím základem jsou typizované příhradové a rozebíratelné konstrukce ŽM 16, obvykle sloužící jako mostní
provizoria. Od srpna 2011 je skruž Metrostavu zapsaná do
rejstříku užitných vzorů Úřadu průmyslového vlastnictví.
–red–, foto Josef Husák
2
Skleněné obrazovky
Když byla v srpnu roku 1978 zprovozněna trasa metra A,
končily vlaky na Vinohradech ve stanici Náměstí Míru.
Ve foyeru této stanice, jehož architektonickou úpravu
navrhl Ladislav Dufek, se nacházela nonkonformní světelně kinetická plastika Václava Ciglera (*1929).
Václav Cigler, jeden z nejlepších českých výtvarníků,
jehož doménou je sklo a experimentování s ním, své dílo
ve stanici metra koncipoval jako obrovský nakloněný válec integrovaný do stropu vestibulu. Utvářely jej desítky
úzkých skleněných tyčinek, uvnitř kterých byly žárovky.
V podstatě se tak jednalo o obrovský počítačem řízený
lustr. Jeho výtvarný účin byl, jak napsal v Architektuře
ČSR v roce 1979 architekt Evžen Kyllar, „…založen
na rozsvěcování a zhášení jednotlivých žárovkových
svítidel, v závislosti na biorytmech řízených programátorem. Dynamismus světelných efektů od pulsace bodů
přes rozptýlené a sevřené skupiny až po působení plošné odpovídá účinkům metra v životě, růstu a proměnách
naší metropole“. Obrazce, které se měnily v závislosti
na frekvenci pohybu pasažérů, připomínaly skvrny
z Rorschachova testu nebo náhodný shluk krystalků
uvnitř kaleidoskopu. Objekt, který neměl v tehdejší době
v rámci československého veřejného prostoru obdobu,
byl bohužel v 90. letech zcela nesmyslně zničen.
Obdobným způsobem Václav Cigler zamýšlel koncipovat i svou další práci určenou pro metro – skleněnou
obkladovou tvárnici (foto), s níž se ještě naštěstí můžeme setkat ve stanici Náměstí Republiky na trase B.
Původně zde tvárnice byly instalovány v šesti řadách
na obou stranách, po povodních v roce 2002 však musel
být jejich počet zredukován na řady čtyři. Tyto tvárnice,
kterým se kvůli jejich charakteristickému tvarování přezdívá televizní obrazovky, měly být stejně jako neonové
trubice vyplněny luminiscenčním plynem, který by jednotlivé obrazovky při příjezdu vlaku postupně rozsvěcel
a zabarvoval. Cigler, výtvarník se smyslem pro poezii
hry, tím pochopitelně nesledoval jen umělecké cíle. Byl
totiž přesvědčen, že měnící se barva jeho tvárnic by
mohla fungovat i jako bezpečnostní signalizace. Jeho
vizionářský koncept nebyl nikdy realizován; prý pro
svou vizuální agresivnost. Zůstalo tak jen u skleněných
tvárnic, které, ač jsou ve své podstatě statickými prvky,
jsou vlastně kinetické. Využívají totiž jednu ze specifických vlastností skla – schopnost reagovat na okolí
a tedy zrcadlit jej, zmenšovat či naopak zvětšovat, deformovat, násobit nebo rozkládat jeho obraz. V případě
Ciglerových tvárnic je deformace obrazu tak dokonalá,
že pozorovatel je jen stěží schopen určit jejich tvar. Přispívá k tomu také mikroskopická vrstvička kovu, která
se nachází uvnitř každé z vypouklých obrazovek.
Jakub Potůček
04.03.16 12:11