Metrostav a.s.

strana 2

Škola dospělých

Ptáme se

V přízemí Palmovka Parku II zahájilo provoz nové

Centrum vzdělávání Skupiny Metrostav. Jeho moder

ně vybavené prostory jsou nyní pod jednou střechou

s centrálou Metrostavu i jeho divizemi a pouze přes

ulici od sídla Subterry. Výhodné umístění centra še

tří čas jeho návštěvníkům i pracovníkům. První kurz

v něm proběhl už 24. ledna, tři dny po přestěhování.

Centrum vzdělávání Skupiny Metrostav má variabilní

dispozici, která umožňuje prostor slučovat nebo dělit

do menších učeben pomocí posuvných příček. Tuto možnost jeho pracovníci využili poprvé 27. února při tematickém dni věnovaném problematice poptávání výrobků,

kterou změnilo nařízení Evropské komise číslo 305/2011/

EU. Vstoupilo v platnost 1. července 2013 a stanovuje

harmonizované podmínky pro uvádění výrobků na stavební trh. Účastníky tematického dne, který se vzápětí

ještě dvakrát opakoval, byli zaměstnanci z celé Skupiny

Metrostav (foto č. 1). S problematikou je seznamovali jak

Ing. Romana Vildnera,

vedoucího projektu z divize 8

Metrostav Slovakia zahájil další velkou zakázku

V Pravenci nedaleko Prievidze odstartovali slovenští

kolegové 24. února stavbu výrobní haly F pro společ

nost SLOVAKTUAL. Slavnostního poklepu základního

kamene se zde o tři dny později zúčastnil také generál

ní ředitel Metrostavu Slovakia Ing. Miroslav Zobaník,

MBA (foto třetí zleva). Rozsáhlý objekt na zastavěné

ploše 16 338 m² dokončí tým Ľubomíra Čanigy do polo

viny letošního listopadu. Získání této velké a význam

né zakázky patří v poslední době k nejvýraznějším

úspěchům slovenské dceřiné společnosti Metrostavu.

„Po vybourání překážejících konstrukcí nejprve upravíme podloží pro plánované zatížení,“ popisuje začátek

prací vedoucí projektu Ľubomír Čaniga a doplňuje: „Věřím, že výstavbu potom dokončíme v termínu, bez problémů a při zachování dobré spolupráce s investorem.“

Komplexně vybavená hala F bude sloužit k rozšíření

produkce plastových oken a kromě výrobní části obsáhne

i sklady výrobků, expedici, komunikace a administrativní

vestavbu se sociálním zázemím pro celý nový provoz.

Projekt potom zahrne navíc i terénní a sadové úpravy,

vybudování přístupových a areálových komunikací, nekrytých skladovacích ploch, parkovišť a drobnějších stavebních objektů, jako jsou třeba trafostanice či vrátnice.

Přízemní nepodsklepenou halu F vytvoří vyzdívaný železobetonový skelet s plochou ocelovou střešní konstrukcí. Jednotlivé provozní části objektu od sebe odliší fasády,

které budou vzhledem přizpůsobené stávajícím areálovým budovám – montážní halu pokryje pískově žlutá

hrubozrnná omítka, svislá obálka doplňkových provozů je

navržena v odstínu šedé. Dvoupodlažní administrativně-sociální část objektu bude mít obvodový plášť z cihlově

červených velkoformátových desek systému Trimo Qbiss

One. Vstupy do novostavby zvýrazní bílé pásy a markýzy.

Vzhledem k tomu, že Metrostav Slovakia má za sebou

mnoho zkušeností s výstavbou podobných halových

objektů, věří jeho vedení, že začátek stavby v Pravenci odstartoval příznivý rok, ve kterém se firmě podaří

úspěšně využít kvalifikované kapacity a posílit postavení

na místním stavebním trhu.

– red –, foto w w w.fotogros s.sk

Počátky osídlení Pravence sahají pravděpodobně

do období Velkomoravské říše. První písemná zmínka

o obci pochází z roku 1267. Historii dědiny dokladují

tři zámečky – ten nejstarší je renesanční. Nová

část Pravence, Kolónia, potom vznikla ve 40. letech

20. století, když zde Baťa založil kopytárnu. Po

znárodnění se změnila v Tatra Nábytok Pravenec, který

však asi před 20 lety zanikl. Největší firmou v obci

s 1300 obyvateli je dnes společnost SLOVAKTUAL.

Rekonstrukce sportovní haly pokračuje

Na Letné pracuje od podzimu roku 2012 tým Ing. Jana

Krajdla z divize 3 na rekonstrukci bývalé sportovní haly

TJ Sparta ČKD Praha. Práci musel vloni na tři čtvrtě

roku přerušit zejména kvůli sanaci hlavní tribuny, jejíž

nosné železobetonové konstrukce byly v havarijním

stavu. Během prosince 2013 se stavba opět rozeběhla

a dnes už v objektu pracují nejen betonáři divize 6, ale

někde také obkladači a jinde dokonce i malíři.

Sportovní hala vyrostla na Letné u stadionu Sparty

v roce 1965 a sloužila převážně basketbalistům. I když

během let prošla dílčími úpravami, její vybavení přesáhlo

hranice životnosti a investor přistoupil k její modernizaci,

experti z Metrostavu – třeba Ing. Jaroslav Synek nebo

Ing. Jan Klečka, ale i Ing. Lubomír Keim, CSc., ředitel

Výzkumného ústavu pozemních staveb (foto č. 2).

V jedné z dalších učeben se ten samý den souběžně

uskutečnilo školení obsluhy dřevoobráběcích strojů, které

se dotýkalo i pil (foto č. 3). O variabilitě nabízených seminářů vypovídají také snímky č. 4 a 5, které fotograf pořídil

na kurzu poskytování první pomoci. Možnosti a program

Centra vzdělávání Skupiny Metrostav i materiály z proběhlých tematických dnů jsou k dispozici na skupinovém

intranetu v sekci Vzdělávání.

Metrostav_05_2014.indd 2

kterou spojil s rozsáhlými dispozičními úpravami. Zakázku svěřil sdružení firem Metrostav a HOCHTIEF CZ, jehož

lídrem je s většinovým podílem naše divize 3.

„Abychom mohli vybourat malou železobetonovou

tribunu včetně dělicí stěny mezi velkým a tréninkovým

hřištěm, museli jsme nejprve přes celou šířku haly podchytit její střechu příhradovým mostovým nosníkem (foto

č. 1),“ popisuje Ing. Krajdl a doplňuje: „K jeho výrobě naši

divizní oceláři použili táhla systému Macalloy (foto č. 2),

která tvoří mimo jiné třeba výplet Trojského mostu. Tento 43 metrů dlouhý a pohledově velmi vydařený nosník

podepírají nové ocelové sloupy založené na železobetonových patkách doplněných vrtanými mikropilotami.“

Během rozsáhlých bouracích prací montéři snesli část

uličního obvodového pláště a dělníci zdemolovali technický a komunikační trakt haly u sousední budovy Sokola,

jejíž integritu a provoz museli zachovat. Náročná práce

stavbaře čekala i při zahloubení celého objektu o jedno

podlaží, jehož konstrukce vytvořili betonáři z divize 6 jako

bílou vanu z vodostavebního betonu.

„Zaskočil nás špatný stav hlavní tribuny, jejíchž konstrukcí se stavba podle projektu téměř neměla dotknout,“

pokračuje Ing. Krajdl a vypočítává některé další problémy,

které jeho tým musel řešit: „Základy nosných stěn třeba

byly mnohem masivnější, než jsme čekali. Také logistika

byla náročná – úzké ulice pro dopravu rozměrných ocelových konstrukcí, nepatrný zábor pro zařízení staveniště,

dostavba ve vnitrobloku obklopeném bytovými domy...“

Na 2. etapě rekonstrukce, která má skončit v říjnu,

ještě pracují betonáři. V té části objektu, jejíž přestavba

má skončit o 4 měsíce dřív, se už ale objevili i malíři a část

uliční fasády se obléká do nového proskleného pláště.

Basketbalisté, ale i hráči futsalu či házené se tak už mohou

těšit na brzké otevření zmodernizovaného sportoviště.

Během 18 let praxe nastřádal Ing. Vildner mnoho zku

šeností. Pracovat totiž začal jako asistent mistra ještě

před maturitou, kterou skládal v oboru vodohospodář

ských staveb. Po dvou velkých stavebních firmách byl

krátce zaměstnán i v jedné menší společnosti. Zjistil

však, že její podmínky mu nevyhovují, a proto v roce

2011 nastoupil k Metrostavu.

Vaše cesta do divize 8 byla klikatá. Kdy začala?

Že chci být stavbařem, jsem najisto věděl už asi od dvanácti let. Děda totiž pracoval v projektové kanceláři, která

se kromě hornické činnosti zabývala i stavebnictvím.

Práce ho bavila a procestoval s ní kus světa. Asi jsme to

podědili, protože z táty se stal horník a mě živí stavařina.

Svého rozhodnutí rozhodně nelituji, protože je to pestrá

činnost a stále mě těší.

Vysokou školu jste vystudoval až při zaměstnání?

Po maturitě jsem chtěl rovnou do praxe, a proto jsem

nastoupil do Vodních staveb. Měl jsem štěstí na šéfy

i kolegy. Začínal jsem u starých kozáků, kteří mi předali

nejen stavbařské zkušenosti, ale pochytil jsem od nich i

způsob jednání s lidmi. Prozradili mi i řadu kliček, které

mi v práci později pomohly. Vodní stavby ale po pěti letech

skončily, tak jsem musel hledat nového zaměstnavatele a

vybral jsem si firmu Stavby silnic a železnic, později přetransformovanou do společnosti EUROVIA CS. To už jsem

ale pracoval jako stavbyvedoucí, později byl hlavním stavbyvedoucím a nakonec vedoucím střediska zaměřeného

na výstavbu velkých silničních děl. Firma tehdy koupila

pár lomů a já usoudil, že bych si měl doplnit vzdělání.

Vystudoval jsem proto dálkově Hornicko-geologickou fakultu Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Jak se studuje při práci a v rodině s malými dětmi?

Obtížně. Bylo to šest dlouhých a úmorných let. Ale i přesto

si myslím, že kdybych se mohl vrátit časem na průmyslovku, postupoval bych stejně. Praxe mi pro začátek dala

víc a byla důležitější než škola. To je ovšem jen můj názor,

lidé jsou různí, dostávají se do jiných životních situací

a nejde zhodnotit, která cesta k úspěchu je lepší.

Vaše odbočka do menší firmy trvala jen krátce...

Byla to slepá ulička, kdybych ji ale nezkusil, nevěděl bych,

o co přicházím. Zjistil jsem totiž, že mně víc vyhovuje

práce pro velkou firmu, která má jasně nastavená pravidla a pracovní postupy. Nemusím se v ní už zabývat jejich

vymýšlením, ale mohu se soustředit na stavební činnost.

Na které dílo, kde jste působil, vzpomínáte nejraději?

Bylo jich mnoho a nevím, zda bych všechny stavby dokázal vyjmenovat. Pocházím ale od Ústí nad Labem a vždycky mě potěší, když jedu po dálnici D8 do Trmic. Výstavbu

jejího úseku v části Trmice–Úžín jsem totiž vedl jako vedoucí výstavby. Bylo to zajímavé dílo, s mimoúrovňovými

křižovatkami, mohutnými mosty a řídil jsem při něm velký

pracovní kolektiv. Bylo to náročné, ale zajímavé.

Jakou zakázku řídíte teď a jak je rozpracovaná?

V současnosti vedu dva projekty kanalizace a souvisejících objektů. Protože jeden je v Horním Jiřetíně a druhý

v Černicích, což je jeho místní část, je to vlastně jen jedna

stavba. Patnáct kilometrů stok, deset protlaků, čistírna

odpadních vod – nic, co bychom neuměli. Proto mě mrzí,

že práce mají skluz. Na jejich zpoždění se ale podepsaly

nedostatečné zadavatelské průzkumy – a to včetně pyrotechnického, protože část města postihlo za 2. světové

války bombardování – a nadměrná administrativa. Věřím

ale, že stavbu v Horním Jiřetíně dokončíme už v červenci.

Litoval jste někdy, že jste nastoupil k Metrostavu?

Ne. U divize 8 mohu pracovat na stavbách pozemních,

dopravních, vodohospodářských i inženýrských. Cením si

zázemí velké firmy, která mimo jasně nastavených hranic

podnikání i stavební činnosti nabízí svým zaměstnancům

také možnost dalšího vzdělávání. Investuje do lidí a posílá

je na doplňující školení. Tuto výhodu si uvědomuji třeba

tehdy, když se setkám s kolegy se stejnou praxí i pozicí,

kteří pracují v menších firmách. Stavařina je všehochuť,

jenom praxe ale k jejímu dobrému zvládnutí nestačí.

18.3.14 16:23