strana 2
Část trati je hotová
PTÁME SE
Mezi Rokycany a Plzní, kde pracuje Metrostav jako lídr
ve sdružení s firmou Subterra na modernizaci železnice, neroste jen ejpovický tunel. Přestavovaný 14 km
dlouhý úsek III. železničního koridoru zahrnuje i mnoho
dalších objektů, z nichž řada je už v provozu.
V úseku Rokycany–Ejpovice jezdí vlaky po zrekonstruované trati už od loňského prosince. Pasažéři využívají pohodlnější nástupiště na modernizované zastávce
Klabava (foto č. 1), kde jim cestu nově usnadňuje i podchod (foto č. 2). Aby kolegové ze Subterry mohli položit
železniční svršek pro rychlejší jízdu, museli v tomto úseku
pracovníci z provozu mostů a ŽBK divize 5 vedení Milanem Špičkou přestavět či upravit přes dvacet propustků
či mostů (foto č. 3 a 4). Nová železniční stanice Ejpovice
(foto č. 5) je stejně jako ostatní modernizovaná nádraží
bezbariérově přístupná výtahem (foto č. 6). Pohodlnější
cestování v tomto úseku trati přispělo k tomu, že se už
všichni těší, jak stejně příjemně dojedou až do Plzně.
Ing. Michala Weinera,
samostatného přípraváře z divize 8
1
BeMo ovládá technologii Raise boring
1
2
3
Společnost BeMo Tunnelling (BeMo) se ve sdružení
podílí na stavbě definitivního úložiště německého jaderného odpadu. Do provozu by mělo být uvedeno
v příštím desetiletí a bude v něm možné uchovat až
303 000 m³ vyhořelého paliva s nízkou nebo střední
úrovní radioaktivity, což pokryje až 90 % státní potřeby. Pro tento skladový účel stavbaři přestavují bývalý železnorudný důl Konrad, který se u dolnosaského
města Salzgitter rozkládá v šesti patrech pod plochou
o rozloze zhruba 1,7 x 3,0 km. BeMo zde pro vybudování
větrních šachet použilo technologii Raise boring.
Práci na projektu definitivního úložiště Konrad zahájili
kolegové z firmy BeMo v roce 2011. Podílejí se při něm
nejen na přestavbě bývalého důlního díla na skladové komory a štoly, ale také na budování větrních šachet. K tomu
využili metodu i Raise boring, pomocí níž provedli první
pilotní vrt s průměrem 200 mm a délkou téměř 20 m. Vyvrtali jej shora dolů a zezdola nahoru ve čtyřech stupních
průměru (600, 800, 1200 a 1400 mm) postupně rozšířili.
Museli přitom převrtat i oblast s dříve nainstalovanými
kotvami a pilotní vrt v horní části rozšířit, protože se vyosil mimo střed trasy. V běžné železnorudné geologii se
přitom pilotní vrt prodlužoval o zhruba 2 m denně.
Po dokončení vrtání a demontáži poslední vrtné
hlavice raziči pomocí vrtné tyče vrt vystrojili ocelovým
potrubím DN 1200 šroubovaným z kusů v délkách od půl
do jednoho metru. Aby došlo k pevnému uchycení ocelové roury do okolní horniny, zaplnili spodní mezikružní
prostor do výšky asi 5 m betonem. Zbývajících 14,7 m
zasypali štěrkem, který současně působí jako drenáž.
Ve spodní části vrtu instalovali navíc přírubu.
Rubaninu z vrtu stavbaři za velice složitých podmínek
ručně nakládali do speciálního kontejneru, který museli
v délce 85 m protáhnout šachtou se sklonem 20 % pomocí jeřábové kočky (foto č. 1).
Práce na této větrní šachtě BeMo ukončilo vloni
v listopadu. Dnes pokračuje v budování dalších, které
mají průměr od 800 do 1400 mm. Gratulujeme kolegům
ke zvládnutí technologie a přejeme jim mnoho úspěchů
při realizaci tohoto složitého projektu. Zdař Bůh!
Robert Dostál, foto archiv BeMo
Raise boring je plně mechanizovaná technologie pro
provádění velkoprůměrových vrtů s průměry 0,8 až
2,4 m. Vrtná souprava je při ní umístěna na povrchu
nebo horním horizontu a pilotní vrt je veden odshora
dolů. Po dosažení nižšího patra podzemního díla raziči
nasadí na vrtací zařízení rozšiřovací vrtný nástroj
a pilotní vrt rozšiřují na kruhovou šachtu (foto č. 2)
směrem ke stroji. Raise boring se používá v hornictví
a je vhodná pro i pro ražby větrních šachet, kolektorů,
průzkumných štol či kanálů pro vodní elektrárny.
2
Proměna kancelářských prostor trvala rok
4
5
6
Metrostav_05_2014.indd 2
Bývalá budova vývojového střediska ČKD Polovodiče,
která stojí u pražské ulice Budějovická, získala nové
útroby. Vytvořili je pracovníci divize 3, kteří během
roku přestavěli administrativní objekt ze 70. a 80. let
minulého století na moderní kancelářský prostor.
Stavbaři zahájili práce pod vedením Ing. Jiřího Daňka,
kterého loni v listopadu vystřídal Ing. Petr Štofka. Svou
první zakázku ve vedoucí pozici úspěšně dotáhl do konce.
V době jeho nástupu byly dokončeny bourací práce, omítky a některé páteřní rozvody TZB i elektroinstalace. Pod
jeho vedením stavbaři provedli technologické instalace,
a to včetně podhledů a zdvojených podlah, což nebylo úplně jednoduché. Konstrukční výšky jednotlivých podlaží
byly totiž předem jasně definované a investor trval na dodržení maximálně možné světlé výšky nejen kanceláří.
Proto ve většině budovy zůstal pro vedení vzduchotechniky, rozvodů tepla a chladu i elektroinstalací prostor s výškou pouhých 20 cm. „V takových limitních podmínkách by
byla jakákoli koordinační chyba neřešitelná,“ zdůrazňuje
vedoucí projektu s tím, že díky skvělé spolupráci celého
týmu se i tuto komplikaci podařilo zvládnout.
Bývalý objekt vývojového střediska ČKD Polovodičů
sice tvoří jednu vizuální hmotu, místopisně však jde o dvě
budovy se dvěma čísly popisnými. Z konstrukčního hlediska pak objekt tvoří tři dilatační celky a každý má vlastní
komunikační a hygienické jádro. Přestavbou zde prošlo
šestnáct hygienických uzlů a technici museli přestavovanou část objektu propojit se sousedními budovami.
Jelikož rekonstrukce probíhala za provozu, museli
stavbaři pracovat tak, aby nerušili úředníky, kteří se pohy-
bovali v přízemí, ve společných prostorách i na schodištích. Ačkoli se zpočátku zdálo, že půjde o běžný projekt, investor přicházel v průběhu stavby s dalšími a
významnými dodatečnými požadavky. Tým divize 3 tak
musel pružně reagovat na situaci, kdy byl projekt z velké
části měněn či doplňován. Ing. Štofka připomněl i další
specifika zakázky. Tím hlavním byla už samotná poloha
rekonstruovaného objektu v dokončené okolní zástavbě,
takže stavbaři neměli k dispozici téměř žádný prostor pro
zařízení staveniště. „To si vyžádalo detailní logistické plánování jednotlivých dodávek,“ dodává vedoucí projektu.
Veškeré stavební práce, které nijak nezasáhly do vnějšího vzhledu domu ani do základního dispozičního uspořádání, jsou dnes hotové. V Praze 4 je tak díky kvalitní
a přesné práci divize 3 nově k dispozici 15 tisíc m² moderních kancelářských prostor (foto), které vytvoří pohodlné
pracovní zázemí pro své nové uživatele.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Během studia na stavební fakultě si Michal Weiner
o Metrostavu myslel, že je to velká, neosobní firma,
ve které by nikdy nechtěl pracovat. Nedlouho po promoci v roce 2009 svůj názor díky vlastním zkušenostem přehodnotil a dnes říká, že hned na začátku praxe
měl vlastně na zaměstnavatele velké štěstí. Divize 8 si
jistě také nestěžuje – Ing. Weiner se na základě jejího
návrhu stal Přípravářem Metrostavu 2012 a Manažerem juniorem Metrostavu 2013. Na stavbě paroplynové elektrárny v Počeradech sice začínal jako vedoucí
přípravy, vloni ji ale dokončil už jako vedoucí projektu.
Chtěl jste být projektantem. Jak vás Ing. Radek Zeman
přesvědčil, abyste nastoupil do Metrostavu?
Provedl mě po elektrárně v Ledvicích, a protože věděl, co
mě baví, mluvil hlavně o tom, že potřebuje někoho, kdo
zpracuje dokumentaci skutečného provedení této, tehdy
největší, stavby divize 8 v Ústeckém kraji. Takže mi vlastně nabídl projektantskou práci, navíc na zajímavé zakázce
a hlavně kousek od mého domova. A to se mi líbilo.
Jak se vaše pracovní očekávání naplnila?
Začínal jsem u koordinace profesí, se kterou úzce souvisela nutnost odhalovat chyby ve výkresové dokumentaci.
Později jsem přešel k poptávkám, smlouvám a všemu
ostatnímu, co mají přípraváři na starost, a zjistil jsem, že
právě taková práce mi vyhovuje. Je různorodá, hledám při
ní řešení, jak stavbu provést správně, aby všechno fungovalo a nemuselo se nic předělávat. Nejsem moc výřečný
člověk, o to více mě proto překvapilo, že mě začala bavit
i jednání s dodavateli. V Počeradech jsme už měli odpovědnost i za zpracování projektu, takže jsem od výkresů
daleko neutekl. Na každé stavbě je navíc nutné něco překreslit či dodělat. Přípravář není čistě manažerská pozice,
jako je tomu převážně u vedoucího projektu, a tak mohu
být ve větším kontaktu se stavbou, chodím po ní, hledám,
co a jak zjednodušit, sleduji detaily. Je to tvůrčí činnost
a rozhodně nelituji, že ji dělám. Jen bych byl rád, kdyby
bylo v Metrostavu možné měnit způsob řízení projektu
podle jeho velikosti. Provádíme totiž stále větší množství
malých zakázek s menšími dodavateli a naše obchodní
podmínky jsou pro ně příliš tvrdé.
Co si myslíte o kvalitě projektů, podle kterých stavíte?
Řada z nich není dobrá a nedá se proto na ně spolehnout.
Domnívám se, že je ovlivňují hlavně krátké termíny, během nichž musí být vytvořené nebo rychle přizpůsobené
zejména změnám financování. Projektanti také často
bývají nezkušení, začínají kreslit hned po škole, jak jsem
ostatně kdysi chtěl i já, a protože je na všechno stále
méně času, starší kolegové je nemají možnost vychovat.
Na přípraváře jsou tak kladeny stále vyšší nároky. Není
možné jen sedět v kanceláři, vzít výkaz výměr a poptávat
dodavatele či vyplňovat tabulky! Musí umět správně přečíst výkresy, mít prostorovou představivost, vědět, jak
procesy fungují, jak se správně staví, a proto také musejí
chodit po stavbě, dívat se, ptát se a nebát se ani lidi řídit.
Pracujete v Ústí na přestavbě bazénu na Klíše…
Spolu se třemi kolegy z týmu Ing. Zemana tam řídím práce
na místě. Po dvou dlouhých zakázkách ze segmentu energetiky to je teprve třetí stavba, kde působím. Je náročnější
na koordinaci prací a tím i dodavatelů, protože se jedná
o rekonstrukci, kde práce neběží v logické návaznosti jako
u novostaveb. Tato různorodost mě ale na stavařině baví,
nebráním se proto ani dalším typům pozemních staveb.
U těch pro průmysl se tolik nedbá na estetično, ale je třeba
hledět na koordinaci a bezpečnost při užívání. U bytovek
a obchodních center, které bych si také rád zažil, je zase
třeba hledět na detaily a finální zpracování.
Jste na začátku profesní kariéry. Jaké máte plány?
Pocházím ze severních Čech, kde naše rodina žije po staletí. Můj kraj lidé odjinud někdy vnímají jen jako průmyslový region, šedivou oblast dolů a sídlo sociálně nepřizpůsobivých spoluobčanů. A to bych chtěl změnit, pracovat
na stavbách, které by životu na severu Čech pomohly
a zkrášlily jej, aby odtud lidé neutíkali.
17.03.15 13:21