strana 2

Část trati je hotová

PTÁME SE

Mezi Rokycany a Plzní, kde pracuje Metrostav jako lídr

ve sdružení s firmou Subterra na modernizaci železnice, neroste jen ejpovický tunel. Přestavovaný 14 km

dlouhý úsek III. železničního koridoru zahrnuje i mnoho

dalších objektů, z nichž řada je už v provozu.

V  úseku Rokycany–Ejpovice jezdí vlaky po  zrekonstruované trati už od  loňského prosince. Pasažéři využívají pohodlnější nástupiště na modernizované zastávce

Klabava (foto č. 1), kde jim cestu nově usnadňuje i podchod (foto č. 2). Aby kolegové ze Subterry mohli položit

železniční svršek pro rychlejší jízdu, museli v tomto úseku

pracovníci z provozu mostů a ŽBK divize 5 vedení Milanem Špičkou přestavět či upravit přes dvacet propustků

či mostů (foto č. 3 a 4). Nová železniční stanice Ejpovice

(foto č.  5) je stejně jako ostatní modernizovaná nádraží

bezbariérově přístupná výtahem (foto č. 6). Pohodlnější

cestování v tomto úseku trati přispělo k tomu, že se už

všichni těší, jak stejně příjemně dojedou až do Plzně.

Ing. Michala Weinera,

samostatného přípraváře z divize 8

1

BeMo ovládá technologii Raise boring

1

2

3

Společnost BeMo Tunnelling (BeMo) se ve  sdružení

podílí na  stavbě definitivního úložiště německého jaderného odpadu. Do  provozu by mělo být uvedeno

v  příštím desetiletí a  bude v  něm možné uchovat až

303  000 m³ vyhořelého paliva s  nízkou nebo střední

úrovní radioaktivity, což pokryje až 90 % státní potřeby. Pro tento skladový účel stavbaři přestavují bývalý železnorudný důl Konrad, který se u  dolnosaského

města Salzgitter rozkládá v šesti patrech pod plochou

o rozloze zhruba 1,7 x 3,0 km. BeMo zde pro vybudování

větrních šachet použilo technologii Raise boring.

Práci na projektu definitivního úložiště Konrad zahájili

kolegové z firmy BeMo v roce 2011. Podílejí se při něm

nejen na přestavbě bývalého důlního díla na skladové komory a štoly, ale také na budování větrních šachet. K tomu

využili metodu i Raise boring, pomocí níž provedli první

pilotní vrt s průměrem 200 mm a délkou téměř 20 m. Vyvrtali jej shora dolů a zezdola nahoru ve čtyřech stupních

průměru (600, 800, 1200 a 1400 mm) postupně rozšířili.

Museli přitom převrtat i  oblast s  dříve nainstalovanými

kotvami a pilotní vrt v horní části rozšířit, protože se vyosil mimo střed trasy. V běžné železnorudné geologii se

přitom pilotní vrt prodlužoval o zhruba 2 m denně.

Po  dokončení vrtání a  demontáži poslední vrtné

hlavice raziči pomocí vrtné tyče vrt vystrojili ocelovým

potrubím DN 1200 šroubovaným z kusů v délkách od půl

do jednoho metru. Aby došlo k pevnému uchycení ocelové roury do  okolní horniny, zaplnili spodní mezikružní

prostor do  výšky asi 5 m betonem. Zbývajících 14,7 m

zasypali štěrkem, který současně působí jako drenáž.

Ve spodní části vrtu instalovali navíc přírubu.

Rubaninu z vrtu stavbaři za velice složitých podmínek

ručně nakládali do  speciálního kontejneru, který museli

v  délce 85 m protáhnout šachtou se sklonem 20 % pomocí jeřábové kočky (foto č. 1).

Práce na této větrní šachtě BeMo ukončilo vloni

v  listopadu. Dnes pokračuje v  budování dalších, které

mají  průměr od 800 do 1400 mm. Gratulujeme kolegům

ke zvládnutí technologie a přejeme jim mnoho úspěchů

při realizaci tohoto složitého projektu. Zdař Bůh!

Robert Dostál, foto archiv BeMo

Raise boring je plně mechanizovaná technologie pro

provádění velkoprůměrových vrtů s průměry 0,8 až

2,4 m. Vrtná souprava je při ní umístěna na povrchu

nebo horním horizontu a pilotní vrt je veden odshora

dolů. Po dosažení nižšího patra podzemního díla raziči

nasadí na vrtací zařízení rozšiřovací vrtný nástroj

a pilotní vrt rozšiřují na kruhovou šachtu (foto č. 2)

směrem ke stroji. Raise boring se používá v hornictví

a je vhodná pro i pro ražby větrních šachet, kolektorů,

průzkumných štol či kanálů pro vodní elektrárny.

2

Proměna kancelářských prostor trvala rok

4

5

6

Metrostav_05_2014.indd 2

Bývalá budova vývojového střediska ČKD Polovodiče,

která stojí u pražské ulice Budějovická, získala nové

útroby. Vytvořili je pracovníci divize 3, kteří během

roku přestavěli administrativní objekt ze 70. a 80. let

minulého století na moderní kancelářský prostor.

Stavbaři zahájili práce pod vedením Ing. Jiřího Daňka,

kterého loni v listopadu vystřídal Ing. Petr Štofka. Svou

první zakázku ve vedoucí pozici úspěšně dotáhl do konce.

V době jeho nástupu byly dokončeny bourací práce, omítky a některé páteřní rozvody TZB i elektroinstalace. Pod

jeho vedením stavbaři provedli technologické instalace,

a to včetně podhledů a zdvojených podlah, což nebylo úplně jednoduché. Konstrukční výšky jednotlivých podlaží

byly totiž předem jasně definované a investor trval na dodržení maximálně možné světlé výšky nejen kanceláří.

Proto ve většině budovy zůstal pro vedení vzduchotechniky, rozvodů tepla a chladu i elektroinstalací prostor s výškou pouhých 20 cm. „V takových limitních podmínkách by

byla jakákoli koordinační chyba neřešitelná,“ zdůrazňuje

vedoucí projektu s tím, že díky skvělé spolupráci celého

týmu se i tuto komplikaci podařilo zvládnout.

Bývalý objekt vývojového střediska ČKD Polovodičů

sice tvoří jednu vizuální hmotu, místopisně však jde o dvě

budovy se dvěma čísly popisnými. Z konstrukčního hlediska pak objekt tvoří tři dilatační celky a každý má vlastní

komunikační a  hygienické jádro. Přestavbou zde prošlo

šestnáct hygienických uzlů a technici museli přestavovanou část objektu propojit se sousedními budovami.

Jelikož rekonstrukce probíhala za  provozu, museli

stavbaři pracovat tak, aby nerušili úředníky, kteří se pohy-

bovali v přízemí, ve společných prostorách i na schodištích. Ačkoli se zpočátku zdálo, že půjde o  běžný projekt, investor přicházel v  průběhu stavby s  dalšími a

významnými dodatečnými požadavky. Tým divize  3 tak

musel pružně reagovat na situaci, kdy byl projekt z velké

části měněn či doplňován. Ing. Štofka připomněl i další

specifika zakázky. Tím hlavním byla už samotná poloha

rekonstruovaného objektu v dokončené okolní zástavbě,

takže stavbaři neměli k dispozici téměř žádný prostor pro

zařízení staveniště. „To si vyžádalo detailní logistické plánování jednotlivých dodávek,“ dodává vedoucí projektu.

Veškeré stavební práce, které nijak nezasáhly do vnějšího vzhledu domu ani do základního dispozičního uspořádání, jsou dnes hotové. V  Praze 4 je tak díky kvalitní

a přesné práci divize 3 nově k dispozici 15 tisíc m² moderních kancelářských prostor (foto), které vytvoří pohodlné

pracovní zázemí pro své nové uživatele.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Během studia na  stavební fakultě si Michal Weiner

o  Metrostavu myslel, že je to velká, neosobní firma,

ve které by nikdy nechtěl pracovat. Nedlouho po promoci v roce 2009 svůj názor díky vlastním zkušenostem přehodnotil a dnes říká, že hned na začátku praxe

měl vlastně na zaměstnavatele velké štěstí. Divize 8 si

jistě také nestěžuje – Ing. Weiner se na základě jejího

návrhu stal Přípravářem Metrostavu 2012 a  Manažerem juniorem Metrostavu 2013. Na stavbě paroplynové elektrárny v  Počeradech sice začínal jako vedoucí

přípravy, vloni ji ale dokončil už jako vedoucí projektu.

Chtěl jste být projektantem. Jak vás Ing. Radek Zeman

přesvědčil, abyste nastoupil do Metrostavu?

Provedl mě po elektrárně v Ledvicích, a protože věděl, co

mě baví, mluvil hlavně o tom, že potřebuje někoho, kdo

zpracuje dokumentaci skutečného provedení této, tehdy

největší, stavby divize 8 v Ústeckém kraji. Takže mi vlastně nabídl projektantskou práci, navíc na zajímavé zakázce

a hlavně kousek od mého domova. A to se mi líbilo.

Jak se vaše pracovní očekávání naplnila?

Začínal jsem u koordinace profesí, se kterou úzce souvisela nutnost odhalovat chyby ve výkresové dokumentaci.

Později jsem přešel k  poptávkám, smlouvám a  všemu

ostatnímu, co mají přípraváři na starost, a zjistil jsem, že

právě taková práce mi vyhovuje. Je různorodá, hledám při

ní řešení, jak stavbu provést správně, aby všechno fungovalo a nemuselo se nic předělávat. Nejsem moc výřečný

člověk, o to více mě proto překvapilo, že mě začala bavit

i jednání s dodavateli. V Počeradech jsme už měli odpovědnost i za zpracování projektu, takže jsem od výkresů

daleko neutekl. Na každé stavbě je navíc nutné něco překreslit či dodělat. Přípravář není čistě manažerská pozice,

jako je tomu převážně u vedoucího projektu, a tak mohu

být ve větším kontaktu se stavbou, chodím po ní, hledám,

co a jak zjednodušit, sleduji detaily. Je to tvůrčí činnost

a rozhodně nelituji, že ji dělám. Jen bych byl rád, kdyby

bylo v  Metrostavu možné měnit způsob řízení projektu

podle jeho velikosti. Provádíme totiž stále větší množství

malých zakázek s  menšími dodavateli a  naše obchodní

podmínky jsou pro ně příliš tvrdé.

Co si myslíte o kvalitě projektů, podle kterých stavíte?

Řada z nich není dobrá a nedá se proto na ně spolehnout.

Domnívám se, že je ovlivňují hlavně krátké termíny, během nichž musí být vytvořené nebo rychle přizpůsobené

zejména změnám financování. Projektanti také často

bývají nezkušení, začínají kreslit hned po škole, jak jsem

ostatně kdysi chtěl i  já, a  protože je na  všechno stále

méně času, starší kolegové je nemají možnost vychovat.

Na  přípraváře jsou tak kladeny stále vyšší nároky. Není

možné jen sedět v kanceláři, vzít výkaz výměr a poptávat

dodavatele či vyplňovat tabulky! Musí umět správně přečíst výkresy, mít prostorovou představivost, vědět, jak

procesy fungují, jak se správně staví, a proto také musejí

chodit po stavbě, dívat se, ptát se a nebát se ani lidi řídit.

Pracujete v Ústí na přestavbě bazénu na Klíše…

Spolu se třemi kolegy z týmu Ing. Zemana tam řídím práce

na místě. Po dvou dlouhých zakázkách ze segmentu energetiky to je teprve třetí stavba, kde působím. Je náročnější

na koordinaci prací a tím i dodavatelů, protože se jedná

o rekonstrukci, kde práce neběží v logické návaznosti jako

u novostaveb. Tato různorodost mě ale na stavařině baví,

nebráním se proto ani dalším typům pozemních staveb.

U těch pro průmysl se tolik nedbá na estetično, ale je třeba

hledět na koordinaci a bezpečnost při užívání. U bytovek

a obchodních center, které bych si také rád zažil, je zase

třeba hledět na detaily a finální zpracování.

Jste na začátku profesní kariéry. Jaké máte plány?

Pocházím ze severních Čech, kde naše rodina žije po staletí. Můj kraj lidé odjinud někdy vnímají jen jako průmyslový region, šedivou oblast dolů a sídlo sociálně nepřizpůsobivých spoluobčanů. A to bych chtěl změnit, pracovat

na  stavbách, které by životu na  severu Čech pomohly

a zkrášlily jej, aby odtud lidé neutíkali.

17.03.15 13:21