Metrostav

Strana 3

Stavba pro Lovochemii vLovosicích skončila

Divize 8 si připsala doseznamu referencí další zajíma-

vý projekt, tentokrát z oblasti chemického průmyslu.

Tým Ing.Michala Tvrdíka totiž pro společnost Lovoche-

mie dokončil vLovosicích výstavbu skladů kyselin sí-

rové adusičné (foto č. 1). Součástí zakázky bylo ivybu-

dování jednoho místa pro stáčení cisteren naareálové

vlečce akompletní rekonstrukce druhého. Odprvního

března je celé dílo vezhruba dvouměsíčním zkušebním

provozu, pokterém bude následovat kolaudace.

„Stavbu v Lovosicích jsem poprvé řídil jako vedou-

cí projektu. Role to byla náročná, protože zasahovala

dovšech možných činností azahrnovala nejen komuni-

kaci sinvestorem, dodavateli avedením divize, ale iřízení

lidí, hlídání termínů asledování financí. Prostě zkaždého

soudku něco. Dost mi trvalo, než jsem si na všechno

zvykl. Moc mi vtom pomohl můj tým, kterému bych chtěl

poděkovat zaskvěle odvedenou prácí,“ říká Ing.Tvrdík.

Základem zakázky bylo vybudování šesti nadzemních

válcových jednoplášťových zásobníků postavených podle

druhu kyseliny vedvou havarijních bezodtokových železo-

betonových jímkách. Jímku pro záchyt úkapů při stáčení

kyselin z železničních cisteren provedl tým Ing. Petra

Doubice z divize 8. Součástí dodávky Metrostavu byly

také potrubní rozvody sarmaturami potřebné pro stáčení

a čerpání kyselin (v celkové délce přes dva kilometry),

nerezová chemická kanalizace, provozní silnoproud apří-

slušná elektroinstalace.

„Stavba bohužel neprobíhala přesně podle našich

představ, protože dodavatelé nádrží pro kyseliny měli

velký problém dodržet normativní požadavky, na kte-

rých investor bezpodmínečně trval. První etapu týkající

se provozu kyseliny sírové jsme proto předali zhruba

o100dní později, než jsme plánovali. Druhá, blok pro ky-

selinu dusičnou (foto č. 2), měla zpoždění asi poloviční,“

konstatoval Ing.Tvrdík apřipomnělzřejmě nejzajímavější

část zakázky, kterou byla stavba čtyř nerezových nádrží

sobjemem 3000 m³ nakyselinu dusičnou. Dodavatel je

totiž sestavoval odstřechy apostupně zvedal nahoru.

Souběžně sLovosicemi řídil Ing.Tvrdík iprojekt ve

Slatiňanech. Technologickou část dostavby tamějšího

centrálního skladu firmy EURO-Šarm dokončil vloni vzáří

aobjekt už je téměř půl roku vúspěšném provozu.

„Kladné reference ze strany spokojených investorů

otevírají naší divizi dveře kdalším analogickým zakázkám.

Vsoučasné době se třeba snažíme uspět vsoutěži napo-

dobnou stavbu naSlovensku, kde by měly vzniknout tři

nádrže – dvě po3000 m³ ajedna sobjemem 13000m³.

Pro mě, tým avlastně pro celou divizi 8 by tento projekt

představoval další zajímavou výzvu,“ uzavírá Ing.Tvrdík.

–red–, foto Michal Tvrdík

ZPRAVODAJSTVÍ ZDIVIZÍ

strana 3

Kléčbě někdy pomáhá itěžký beton aolovo

Titulek je sice trochu nadsazený, ale pravdivý. Vpraž-

ské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady totiž brzy

začne pacientům sloužit systém TomoTherapy řady

H Series, který kombinuje princip počítačové tomo-

grafie s klinickým lineárním urychlovačem. Stavební

úpravy pavilonu B pro bezpečné umístění tohoto nej-

modernějšího lékařského zařízení provedl zaprovozu

sousední Radioterapeutické aonkologické kliniky tým

Ing. Stanislava Červeného z divize 3. Nejdůležitější

částí jeho půlroční práce bylo odstínění léčebného zá-

řiče právě pomocí konstrukcí ztěžkého betonu aolova.

„Stechnologiemi sloužícími kvytvoření stíněné kobky

jsme se zatím nesetkali, ikdyž kolegové zMetrostavu už

podobné vyzkoušeli, třeba při výstavbě lineárního urych-

lovače vchebské nemocnici nebo ulaserového centra ELI

Beamlines v Dolních Břežanech,“ říká vedoucí projektu

Ing.Červený. „Železobetonové konstrukce ovýměře asi

100 m³ pro nás prováděla firma PRAGIS zbetonu oobje-

mové hmotnosti 3800 kg/m³ vsuchém stavu. Vzhledem

k tomu, že tloušťka některých prvků přesahovala jeden

metr avjejich jádru bylo nutné minimalizovat vývin hyd-

ratačního tepla, ladili betonáři recepturu těžké směsi sod-

borníky ze společnosti TBG Metrostav. Speciální kamenivo

museli dovážet ze zahraničí,“ uzavírá Ing. Červený.

Práce v prostoru vlastní ozařovny a tzv. ovladovny

probíhaly naploše asi 45 m

vevelmi stísněném přízem-

ním prostoru staré budovy, která povíce než 100 letech

odsvého vzniku vypadala jinak, než předpokládal projekt.

Nejenže vuplynulých desetiletích prošla řadou přestaveb,

ale při nich použitý materiál byl navíc často nekvalitní.

Stavbaři vedení divizí 3 tak při demolicích museli nejen

staré konstrukce podchytávat, ale než k nim dostavěli

nové, bylo je často nutné nejdřív zpevnit. Další kompli-

kace způsobovala směs pro těžké betony, protože kvůli

konzistenci opětovaně ucpávala čerpadla apotrubí.

„Olověnou konstrukci odstínění kobky pro nás naštěs-

tí velmi rychle akvalitně provedli oceláři zdivize 3, takže

se betonáže nezpozdily. Nezvyklou zajímavostí byly ispe-

ciální těžké stínicí dveře sjedenácticentimetrovým plátem

olova, kterými jsme prostor zářiče uzavřeli,“ vzpomíná

stavbyvedoucí Miroslav Jirčík, který stavbu řídil namístě.

Všechny práce od loňského července do letošního

ledna probíhaly při zachovaném provozu kliniky, kdy se

ve vedlejší místnosti denně ordinovalo. Samozřejmostí

proto bylo používání mechanismů smalou hlučností či

dodržování nočního klidu. To už jsou ale běžné požadavky,

se kterými se divize 3 setkala iusvých dřívějších staveb

vnemocnicích, třeba vKolíně, vPříbrami nebo v Košicích.

Efekt stavby zaručí až kvalitní trávník

Po zakázkách pro Slavii v Hradci Králové, Spartu

vPraze, Viktorii vPlzni a kluby ve Vítkovicích a Znoj-

mě působí stavbaři Metrostavu na dalším fotbalovém

stadionu, tentokrát ve slovenském Bardejově. Oblastní

ředitel divize 3 pro Košický a Prešovský kraj Ing. Ján

Sekerák zde se svým týmem pracuje na modernizaci

domácího hřiště pro fotbalisty Partizánu Bardejov.

Městský stadion v Bardejově, který byl postavený

vroce 1966, přestal časem vyhovovat současným poža-

davkům fotbalového svazu na pořádání soutěží první ligy.

Dočkal se proto přestavby. Od loňského září, kdy začala

první etapa jeho modernizace, už stavbaři řízení divizí 3

posunuli hrací plochu a položili na ni drenáže (foto č. 1),

jež přebytečnou srážkovou vodu odvedou do přilehlé říč-

ky Topľa. Ktomu dokončili i přístupové cesty a chodníky

v areálu, vybudovali objekt sociálního zařízení včetně

přípojek a na železobetonových patkách a pasech založili

nové tribuny, pod nimiž upravili terén štěrkem (foto č. 2).

Výstavba šestiřadových ocelových tribun pro 1783 sedí-

cích diváků, které jsou už namontované včetně červených

a modrých sedadel, však nebyla součástí jejich dodávky.

„Celkový dojem a efekt naší stavby bude záviset ze-

jména na kvalitě přírodního fotbalového trávníku. Proto

si musíme dát největší pozor na správné zhotovení jeho

vrstev. A to jak konstrukčních, tedy uložení drenážních

ivyhřívacích trubek a kabeláže či zavlažovacího systému,

tak vegetačních. Vzávěru pak bude velmi důležitý vhod-

ný osev hřiště a následná dvouměsíční péče o rostoucí

zátěžový trávník, kterou máme ve smlouvě. Podle pro-

jektu totiž nemůžeme použít pro založení trávníků obvyklé

travní koberce a spřírodou se člověk těžko domlouvá, aby

všechno vyšlo, jak má,“ říká Ing. Sekerák.

Sohledem na současné roční období a charakter pra-

cí, které na stavbaře čekají, panuje dnes ve fotbalovém

areálu v Bardejově relativní klid. Napilno má jen nákladní

doprava, která musí stadion předzásobit materiálem pro

tvorbu hřiště na ploše kolem 8000 m².

Na nový trávník vyběhnou hráči Partizánu Bardejov

letos včervenci. Jejich sportovní klub existuje už 94let

atřeba jeho mužskému týmu modernizované hřiště při-

spěje i knávratu do první slovenské fotbalové ligy.

–red–, foto archiv stavby

METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE

Lisované skleněné tvárnice na Karlově náměstí

Dalším umělcem, který svou tvorbou značně obohatil

prostory pražského metra, byl akademický sochař

a sklářský výtvarník František Vízner (1936–2011).

Jméno Františka Víznera je spjato hned s několika

sklárnami, v nichž působil po absolutoriu Vysoké školy

uměleckoprůmyslové v Praze. Nejdříve se ale vyučil

sklářem, což v jeho tvorbě sehrálo zcela zásadní roli.

Používanému materiálu, jeho vlastnostem i možnostem

totiž díky tomu rozuměl jako málokdo jiný. V roce 1962

nastoupil jako designér do podniku Sklo Union v Dubí

u Teplic, kde bylo podle jeho návrhů vyráběno běžné

spotřební zboží z lisovaného skla, například sklenice

nebo nápojové sady. V sedmdesátých letech 20. století

působil vdnes již neexistující sklárně ve Škrdlovicích.

Jako hlavní výtvarník se zde věnoval tvorbě předmětů

z ručně foukaného hutního skla. Tento materiál se spo-

lečně s broušeným tvarovaným a hutním sklem stal

jeho nejoblíbenějším. Většinu svých prací provedených

těmito technikami představují minimalistické, neuvěři-

telný mi bar vami hýří cí obj ek ty, ja ko vá zy a mí sy.

Tak jako většina našich předních sklářských vý-

tvarníků (Václav Cigler, Stanislav Libenský či Jaroslava

Brychtová), také Vízner spolupracoval s řadou českých

architektů. Svou první realizaci určenou výhradně pro

architekturu vytvořil v roce 1970. Byl to reliéf z topaso-

vého skla, který umělec zhotovil na podnět architekta

Miroslava Řepy pro foyer Městského divadla v Pelhři-

mově. Tato realizace Víznerovi otevřela dveře do dalších

ateliérů a projektových kanceláří. Nedivme se proto, že

se tvorbě objektů vesměs pro interiéry věnoval praktic-

ky po celý zbytek života. Jeho nejznámější práce, které

jsou většinou zhotoveny z lisovaného nebo hutního skla,

najdeme jak v bývalém Paláci kultury, v Parlamentu Čes-

ké republiky či v budově Nové scény Národního divadla,

tak i ve vestibulech dvou stanic pražského metra.

Řešení, které Vízner ve stanicích Karlovo náměstí

(1985) a Jinonice (1988) zvolil, je prosté, ale esteticky

velmi efektivní. Využívá opakujících se tvarovek skláda-

jících se ze spodní ploché části, z níž vystupují půlkru-

hové výdutě. Na první pohled se tvarovky z lisovaného

skla zdají identické. Zdání ovšem klame a tvarovky, jimiž

jsou obloženy jak stěny nad kolejištěm, tak i nosné slou-

py a dokonce i části vstupních koridorů, se nepatrně liší.

Tvarem i barevností. Zatímco v Jinonicích jsou provede-

ny ze skla žlutě zabarveného a každá z nich má dvě půl-

kruhové výdutě, na Karlově náměstí jsou čiré a se třemi

výdutěmi (foto). Na plastičnosti jim zde navíc přidávají

svislá rýhování a zaoblené rohy koncových sekcí, které

oběma stanicím propůjčují charakteristickou atmosféru.

Jakub Potůček

je vmetrech rozpětí obou oblouků asi 230 m dlouhé

dvoulodní haly nad kolejištěm stanice Praha hlavní nádraží,

kterou Metrostav rekonstruuje spolu s firmou PROMINECON.

1 2

Metrostav_05_2016.indd 3 23.03.16 12:12

Metrostav a.s. - noviny