strana 3
z pr a vo d a j stv í z d ivi z í
Obchody, mosty a protipovodňová opatření
I když to tak podle titulku nevypadá, tým Ing. Jana
Šlajse z divize 1 pracuje od letošního února na jediné
zakázce – na stavbě Galerie Šantovka, kterou navrhli
architekti ze světoznámého studia Benoy (vizualizace).
V jejím rámci by měl vybudovat v bývalém areálu firmy
MILO v Olomouci nákupní středisko s téměř 200 obchodními jednotkami a 1000 parkovacích míst. Rozloží
se na ostrově ohraničeném rameny Mlýnského potoka,
proto budou součástí stavby i dva silniční mosty, čtyři
lávky pro pěší a protipovodňové úpravy bývalých mlýnských náhonů, jež ústí do řeky Moravy.
„Ukončili jsme už kácení dřevin i pasportizaci sousedících objektů a komunikací, začali zajišťovat stavební jámu
a zahájili výkopové práce,“ popisuje dílo Ing. Šlajs. Jeho
tým pracuje v oblasti, kde po první světové válce vyrostla
továrna na výrobu mýdla MILO. Její areál však v poslední
době značně zchátral a investoři z firmy SMC Development se jej rozhodli nahradit celou novou městskou částí.
Podle návrhu londýnského studia Benoy a projektu českobudějovického ATELIERU 8000 tak nedaleko historického
centra Olomouce postupně vyrostou obytné domy a administrativní budovy, zasazené v zeleni kolem stávajícího
biokoridoru Mlýnského potoka.
První etapou projektu je právě výstavba multifunkčního centra nazvaného podle přilehlé ulice Galerie Šantovka. Je prostorově rozvržena do bloků, jež proporčně
navážou na okolní zástavbu. Ve dvou podzemních podlažích budou obsahovat parkoviště a supermarket. V přízemí se otevřou dvě vstupní haly a z té severní vyjdou
dvě nákupní pasáže, které prosvětlí světlíky. Restaurace
a obchody v prvních dvou nadzemních podlažích doplní
prodejní jednotky ve 2. NP a gastronomické a zábavní prostory ve 3. NP, kde bude i prostor pro výstavbu multikina
s 8 promítacími sály a bowlingového centra s 18 dráhami.
V nejvyšší části objektu vyroste provozní zázemí, například strojovna chlazení. Většinu střech pokryje zeleň.
Galerii obklopí revitalizované břehy Mlýnského potoka, které překonají dva nové silniční mosty a čtyři lávky
pro pěší. Protože celý ostrov leží v záplavovém území řeky
Moravy, budou součástí zakázky i úpravy potočních koryt
a břehů. Protipovodňová opatření na ochranu celého území jsou součástí městských investic.
Nová nákupní galerie, jejíž výstavba by měla skončit na podzim roku 2013, by měla organicky zapadnout
do svého okolí. Vytvoří centrum, kolem kterého v budoucnosti vyroste moderní obytná čtvrť Olomouce.
Společnost Benoy založil před 65 lety stejnojmenný
britský architekt. Dnes působí po celém světě
a odborníci ji vyhlásili Designérem roku 2010.
Zaměřuje se na návrhy rozsáhlých celků i revitalizace
brownfieldů. Je autorem největšího skandinávského
nákupního centra Mall of Scandinavia ve Stockholmu
a připravuje bratislavský komplex Twin City. Na
Šantovku vyhrála výběrové řízení, navrhla její
architektonický vzhled a uspořádání staveb 1. etapy.
Čelákovice mají vlastní vodní elektrárnu
Na pravém břehu Labe u jezu a zdymadla Čelákovice
roste od října 2010 nová malá vodní elektrárna. Realizačnímu týmu divize 6 dnes z její stavby zbývá dokončit
už jen drobné terénní úpravy a přilehlou komunikaci.
Příjezová průtočná MVE Čelákovice má ve strojovně
umístěna dvě soustrojí s horizontálními turbínami SemiKaplan Hydrohrom typu SSK 2200 o celkovém maximálním průtoku 38 m³/s a maximálním výkonu 712 kW
(foto). Nové vodní dílo, jež vzniklo ve spolupráci s firmou
Zakládání staveb, by mělo být v provozu až 345 dnů v roce
a bude energií zásobovat obec Káraný a část Čelákovic.
Z pohledu stavařů, které vedl tým Ing. Luboše Jonáše z divize 6, se jednalo o poměrně náročnou zakázku.
Základová spára strojovny se totiž nachází 8,5 m pod hladinou řeky Labe, a veškeré práce proto musely probíhat
v ochranné jímce. Železobetonové konstrukce byly navíc
poměrně členité a jejich budování bylo nutné pečlivě koordinovat s montáží technologie.
Kromě vlastní strojovny projekt zahrnoval i úpravu
dna řeky v podjezí a nadjezí, nátokovou a výtokovou část
elektrárny a nový štěrbinový rybí přechod. Ten nahradil
původní komůrkový, jenž byl ve třicátých letech minulého
století postaven mezi levým jezovým pilířem a plavební
komorou a za dnešních průtoků už nebyl funkční.
„Stavbu nám drobně komplikoval zvýšený průsak
vody do stavební jímky, který výrazně navýšil plánované
náklady na odčerpávání,“ konstatoval Ing. Tomáš Ambros,
jenž vedení projektového týmu převzal letos v lednu, když
se Ing. Jonáš stal obchodním náměstkem divize 6.
Vzhledem k tomu, že práce probíhaly v těsné blízkosti
pravého čelákovického jezového pilíře, museli se stavbaři
postarat, aby jej nepoškodily vibrace třeba při zatloukání
ocelových štětových stěn. „Bylo nutné dbát i na to, aby
jez neohrozilo rozpínání stavební jímky při zajišťování její
stability nebo objemové změny při betonážích přilehlých
konstrukcí,“ dodává Ing. Ambros. Zakázku se sdružení
podařilo zvládnout díky zkušenostem obou firem s předchozími stavbami malých vodních elektráren. Výrazně
jim k tomu pomohli i betonáři z divize 6 Metrostavu, kteří
rychle vztyčili všechny železobetonové konstrukce.
Martina Vampulová, foto Josef Husák
Jezuitským zahradám vládnou archeologové
V historickém centru Kutné Hory se vloni v září po čtyřech letech opět zabydlel tým Ing. Michala Kaisera.
Navázal tak na svou předchozí práci, během níž výrazně přispěl k přeměně bývalé Jezuitské koleje na Galerii Středočeského kraje. Teď v těsném sousedství
chrámu svaté Barbory (foto) upravuje zpustlé zahrady.
I když by se mohlo zdát, že po téměř osmi měsících
od začátku prací by měla být zakázka z větší části dokončena, opak je pravdou. Na vině však tentokrát nejsou ani
nepříznivé podmínky během zimy a ani možné komplikace
při realizaci. Důvodem, proč zatím tým Ing. Kaisera mohl
provést jen část zemních prací na bastionu, dokončit
zlomky kanalizačních a vodovodních přípojek a soustavněji pracovat jen na rekonstrukci jízdárny, jsou rozsáhlé
archeologické průzkumy, které stavební práce v přilehlém
okolí Jezuitské koleje doprovázejí. „Náklady na dosud
provedený průzkum se téměř rovnají nákladům fakturovaným za provedené práce Metrostavu,“ říká Ing. Kaiser
a dodává: „S archeology máme dobré vztahy z předchozí
etapy rekonstrukce samotné Jezuitské koleje, nečekali
jsme však, že rozsah jejich vykopávek bude teď tak obsáhlý a nálezy tak významné.“ Průzkumy zatím v zahradách
odhalily pracoviště související s těžbou stříbra ve 13. až
14. století. Archeologové objevili například jámy – zřejmě
pokusné šachty – a žlab pro přívod vody i zděné sklepy
obytných domů. Nejzajímavější – a v Česku zcela unikátní
– byl potom nález keramických dílů velké prubířské pece
ze 16. století, který dokazuje, že se majitel přilehlého domu také zabýval zpracováním stříbra.
I přes výrazné omezení prací způsobené archeologickým průzkumem stavbaři přece jen nezahálejí. Mohli
už totiž zahájit práce na opěrných zdech bastionu, jehož
horní část by měla sloužit jako vyhlídková terasa. Od vy
užití jeho suterénu jako lapidária a horní části jako kavárny
investor v průběhu rekonstrukce ustoupil.
Park by se měl zcela změnit do letošního října – u bývalé jízdárny vznikne venkovní divadelní scéna a u cesty
vedoucí od Jezuitské koleje do městského parku i prameniště s vodními kaskádami. „Tvarově i technologicky
to bude poměrně složitá konstrukce z vodostavebního
betonu,“ upřesňuje Ing. Kaiser. V parku vyrostou také zajímavé mřížové konstrukce, tzv. treláže, které poslouží jako
podpora popínavých rostlin nebo dřevin a návštěvníkům
umožní posezení s výhledem do parku. Tým Ing. Kaisera
by měl opravit a upravit i bývalou budovu jízdárny tak, aby
mohla sloužit k parkování 22 osobních vozidel.
Ačkoli termínově je dokončení této zajímavé zakázky
vzhledem k archeologickým průzkumům už hodně napjaté, dá se předpokládat, že bude dokončena včas – díky
zkušenostem i vysokému pracovnímu nasazení týmu
Ing. Kaisera a stavbařů z divize 6, kteří budou provádět
betonářské práce. Výsledek projektu bude tentokrát zajímavý nejen pro návštěvníky Kutné Hory, ale i pro archeology, kteří zde doposud získali obrovské množství nálezů
(přes 500 beden a množství přírodovědných vzorků),
jejichž zpracování si vyžádá několik let.
Martina Vampulová, foto Josef Panoš
Potlesk pro raziče u Jordánského vodopádu
Aby se mohl bezpečně vypouštět táborský rybník Jordán, začali na konci února raziči ze střediska podzemí
divize 1 budovat jeho 208 m dlouhou spodní výpusť.
Práce v těsném sousedství 18 m vysokého kataraktu,
jímž voda z bezpečnostního přelivu rybníka přepadá
do Tismenického potoka, provází živý zájem místních
obyvatel. Čelba se jim už ale ztratila z dohledu – raziči
totiž pronikli více než 50 m do skalního masivu, jehož
úbočí u nás poprvé upravili tlakovým rozpojováním
horniny pomocí expanzních nábojek GBT.
Soutěž na obnovu rybníka Jordán, který byl vybudován v roce, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku,
vyhrálo sdružení společností Metrostav, DAICH a ZVÁNOVEC. Tým divize 1 v čele s Jiřím Novákem tu pracuje
jako subdodavatel pro divizi 6, která stavbu za naši firmu
řídí. Jejím vedoucím projektu je Ing. Petr Šimák.
„Spodní výpusť vyjde z nejhlubšího místa Jordánu,“
popisuje Jiří Novák. „Její ,špunt‘ však na rozdíl od koupelové vany nebude u dna, ale až na břehu v 20 m hlubokém
objektu uzávěrů. Ten podzemní výpusť rozdělí na asi 40 m
dlouhou tlakovou přívodní štolu, která bude zavodněná,
a téměř 150m úsek beztlakové odpadní štoly, jež povede
obloukem kolem sypané hráze a vyústí u paty turisty vyhledávaného Jordánského vodopádu.“
Deště a tání sněhu neumožnily rybník odpustit tak, aby
divize 1 mohla začít hloubit šachtu pro uzávěry. Také část
tlakové štoly se musí budovat v otevřeném výkopu na dně
Jordánu, proto raziči svou práci zahájili u ústí výpusti
1
pod vodopádem. A začali novinkou – jako první v Evropě
otevřeli úbočí u portálu pomocí beztrhavinového expanzního rozpojování zvaného Green Break Technology (GBT).
Pracuje na principu tlakového působení plynů z nábojek
na stěny vrtů, provedených do skalního masivu, a funguje
obdobně jako airbagy ve vozidlech. „Využili jsme přitom
zkušenosti Vladimíra Pravdy, vedoucího trhacích prací
Metrostavu, který absolvoval školení v zahraničí a tuto
novou technologii k nám přivezl,“ vysvětluje Jiří Novák.
„Spolupracujeme s ním i při klasických odstřelech, kterými štolu při nepřetržité práci denně prodlužujeme až o tři
metry. Dorazit bychom ji chtěli v první polovině května.“
Štolu s podkovovitým profilem a výrubem 4,85 m²
razí divize 1 bez dělení čelby, klasicky s kolejovou dopravou (foto č. 2). Primárně ji vyztužuje podle zastiženého
geologického prostředí – ze začátku v pevné skále stačil
jen stříkaný beton, dnes však už používá ocelové sítě
a příhradovou výztuž (foto č. 1) od střediska divize 5, vedeného Františkem Peleškou. V úseku, kde ražba zastihne
pukliny se sedimenty či jiné poruchy, přijde na řadu i běžná důlní výztuž. Sekundární ostění vytvoří v tlakové štole
obetonovaná ocelová roura, v netlakové železobeton.
„Možná i proto, že stavba nikoho neruší – vodopád je
totiž hlučnější než my –, chodí ji hlavně o víkendech sledovat celé rodiny. Jsme pro ně zajímavá atrakce, nedávno
nám diváci po odstřelu dokonce zatleskali a to se nám
ještě nikdy nestalo. Věřím proto, že spokojenost obyvatel
s Metrostavem bude v Táboře trvalá,“ uzavřel Jiří Novák.
2