strana 3

z pr a vo d a j stv í z   d ivi z í

Obchody, mosty a protipovodňová opatření

I  když to tak podle titulku nevypadá, tým Ing.  Jana

Šlajse z divize 1 pracuje od letošního února na jediné

zakázce – na stavbě Galerie Šantovka, kterou navrhli

architekti ze světoznámého studia Benoy (vizualizace).

V jejím rámci by měl vybudovat v bývalém areálu firmy

MILO v  Olomouci nákupní středisko s  téměř 200  obchodními jednotkami a 1000 parkovacích míst. Rozloží

se na ostrově ohraničeném rameny Mlýnského potoka,

proto budou součástí stavby i dva silniční mosty, čtyři

lávky pro pěší a protipovodňové úpravy bývalých mlýnských náhonů, jež ústí do řeky Moravy.

„Ukončili jsme už kácení dřevin i pasportizaci sousedících objektů a komunikací, začali zajišťovat stavební jámu

a zahájili výkopové práce,“ popisuje dílo Ing. Šlajs. Jeho

tým pracuje v oblasti, kde po první světové válce vyrostla

továrna na výrobu mýdla MILO. Její areál však v poslední

době značně zchátral a  investoři z  firmy SMC  Development se jej rozhodli nahradit celou novou městskou částí.

Podle návrhu londýnského studia Benoy a projektu českobudějovického ATELIERU 8000 tak nedaleko historického

centra Olomouce postupně vyrostou obytné domy a administrativní budovy, zasazené v zeleni kolem stávajícího

biokoridoru Mlýnského potoka.

První etapou projektu je právě výstavba multifunkčního centra nazvaného podle přilehlé ulice Galerie Šantovka. Je prostorově rozvržena do  bloků, jež proporčně

navážou na  okolní zástavbu. Ve  dvou podzemních podlažích budou obsahovat parkoviště a supermarket. V přízemí se otevřou dvě vstupní haly a  z  té severní vyjdou

dvě nákupní pasáže, které prosvětlí světlíky. Restaurace

a obchody v prvních dvou nadzemních podlažích doplní

prodejní jednotky ve 2. NP a gastronomické a zábavní prostory ve 3. NP, kde bude i prostor pro výstavbu multikina

s 8 promítacími sály a bowlingového centra s 18 dráhami.

V nejvyšší části objektu vyroste provozní zázemí, například strojovna chlazení. Většinu střech pokryje zeleň.

Galerii obklopí revitalizované břehy Mlýnského potoka, které překonají dva nové silniční mosty a čtyři lávky

pro pěší. Protože celý ostrov leží v záplavovém území řeky

Moravy, budou součástí zakázky i úpravy potočních koryt

a břehů. Protipovodňová opatření na ochranu celého území jsou součástí městských investic.

Nová nákupní galerie, jejíž výstavba by měla skončit na  podzim roku 2013, by měla organicky zapadnout

do svého okolí. Vytvoří centrum, kolem kterého v budoucnosti vyroste moderní obytná čtvrť Olomouce.

Společnost Benoy založil před 65 lety stejnojmenný

britský architekt. Dnes působí po celém světě

a odborníci ji vyhlásili Designérem roku 2010.

Zaměřuje se na návrhy rozsáhlých celků i revitalizace

brownfieldů. Je autorem největšího skandinávského

nákupního centra Mall of Scandinavia ve Stockholmu

a připravuje bratislavský komplex Twin City. Na

Šantovku vyhrála výběrové řízení, navrhla její

architektonický vzhled a uspořádání staveb 1. etapy.

Čelákovice mají vlastní vodní elektrárnu

Na  pravém břehu Labe u  jezu a  zdymadla Čelákovice

roste od října 2010 nová malá vodní elektrárna. Realizačnímu týmu divize 6 dnes z její stavby zbývá dokončit

už jen drobné terénní úpravy a přilehlou komunikaci.

Příjezová průtočná MVE Čelákovice má ve strojovně

umístěna dvě soustrojí s  horizontálními turbínami SemiKaplan Hydrohrom typu SSK 2200 o celkovém maximálním průtoku 38 m³/s a maximálním výkonu 712 kW

(foto). Nové vodní dílo, jež vzniklo ve spolupráci s firmou

Zakládání staveb, by mělo být v provozu až 345 dnů v roce

a bude energií zásobovat obec Káraný a část Čelákovic.

Z pohledu stavařů, které vedl tým Ing. Luboše Jonáše z  divize 6, se jednalo o  poměrně náročnou zakázku.

Základová spára strojovny se totiž nachází 8,5 m pod hladinou řeky Labe, a veškeré práce proto musely probíhat

v ochranné jímce. Železobetonové konstrukce byly navíc

poměrně členité a jejich budování bylo nutné pečlivě koordinovat s montáží technologie.

Kromě vlastní strojovny projekt zahrnoval i  úpravu

dna řeky v podjezí a nadjezí, nátokovou a výtokovou část

elektrárny a nový štěrbinový rybí přechod. Ten nahradil

původní komůrkový, jenž byl ve třicátých letech minulého

století postaven mezi levým jezovým pilířem a  plavební

komorou a za dnešních průtoků už nebyl funkční.

„Stavbu nám drobně komplikoval zvýšený průsak

vody do stavební jímky, který výrazně navýšil plánované

náklady na odčerpávání,“ konstatoval Ing. Tomáš Ambros,

jenž vedení projektového týmu převzal letos v lednu, když

se Ing. Jonáš stal obchodním náměstkem divize 6.

Vzhledem k tomu, že práce probíhaly v těsné blízkosti

pravého čelákovického jezového pilíře, museli se stavbaři

postarat, aby jej nepoškodily vibrace třeba při zatloukání

ocelových štětových stěn. „Bylo nutné dbát i na to, aby

jez neohrozilo rozpínání stavební jímky při zajišťování její

stability nebo objemové změny při betonážích přilehlých

konstrukcí,“ dodává Ing.  Ambros. Zakázku se sdružení

podařilo zvládnout díky zkušenostem obou firem s předchozími stavbami malých vodních elektráren. Výrazně

jim k tomu pomohli i betonáři z divize 6 Metrostavu, kteří

rychle vztyčili všechny železobetonové konstrukce.

Martina Vampulová, foto Josef Husák

Jezuitským zahradám vládnou archeologové

V historickém centru Kutné Hory se vloni v září po čtyřech letech opět zabydlel tým Ing.  Michala Kaisera.

Navázal tak na svou předchozí práci, během níž výrazně přispěl k  přeměně bývalé Jezuitské koleje na  Galerii Středočeského kraje. Teď v  těsném sousedství

chrámu svaté Barbory (foto) upravuje zpustlé zahrady.

I když by se mohlo zdát, že po téměř osmi měsících

od začátku prací by měla být zakázka z větší části dokončena, opak je pravdou. Na vině však tentokrát nejsou ani

nepříznivé podmínky během zimy a ani možné komplikace

při realizaci. Důvodem, proč zatím tým Ing. Kaisera mohl

provést jen část zemních prací na  bastionu, dokončit

zlomky kanalizačních a vodovodních přípojek a soustavněji pracovat jen na rekonstrukci jízdárny, jsou rozsáhlé

archeologické průzkumy, které stavební práce v přilehlém

okolí Jezuitské koleje doprovázejí. „Náklady na  dosud

provedený průzkum se téměř rovnají nákladům fakturovaným za provedené práce Metrostavu,“ říká Ing. Kaiser

a dodává: „S archeology máme dobré vztahy z předchozí

etapy rekonstrukce samotné Jezuitské koleje, nečekali

jsme však, že rozsah jejich vykopávek bude teď tak obsáhlý a nálezy tak významné.“ Průzkumy zatím v zahradách

odhalily pracoviště související s těžbou stříbra ve 13. až

14. století. Archeologové objevili například jámy – zřejmě

pokusné šachty – a žlab pro přívod vody i zděné sklepy

obytných domů. Nejzajímavější – a v Česku zcela unikátní

– byl potom nález keramických dílů velké prubířské pece

ze 16. století, který dokazuje, že se majitel přilehlého domu také zabýval zpracováním stříbra.

I  přes výrazné omezení prací způsobené archeologickým průzkumem stavbaři přece jen nezahálejí. Mohli

už totiž zahájit práce na opěrných zdech bastionu, jehož

horní část by měla sloužit jako vyhlídková terasa. Od vy­

užití jeho suterénu jako lapidária a horní části jako kavárny

investor v průběhu rekonstrukce ustoupil.

Park by se měl zcela změnit do letošního října – u bývalé jízdárny vznikne venkovní divadelní scéna a u cesty

vedoucí od  Jezuitské koleje do  městského parku i  prameniště s  vodními kaskádami. „Tvarově i  technologicky

to bude poměrně složitá konstrukce z  vodostavebního

betonu,“ upřesňuje Ing. Kaiser. V parku vyrostou také zajímavé mřížové konstrukce, tzv. treláže, které poslouží jako

podpora popínavých rostlin nebo dřevin a návštěvníkům

umožní posezení s výhledem do parku. Tým Ing. Kaisera

by měl opravit a upravit i bývalou budovu jízdárny tak, aby

mohla sloužit k parkování 22 osobních vozidel.

Ačkoli termínově je dokončení této zajímavé zakázky

vzhledem k archeologickým průzkumům už hodně napjaté, dá se předpokládat, že bude dokončena včas – díky

zkušenostem i  vysokému pracovnímu nasazení týmu

Ing. Kaisera a stavbařů z divize 6, kteří budou provádět

betonářské práce. Výsledek projektu bude tentokrát zajímavý nejen pro návštěvníky Kutné Hory, ale i pro archeology, kteří zde doposud získali obrovské množství nálezů

(přes 500 beden a  množství přírodovědných vzorků),

jejichž zpracování si vyžádá několik let.

Martina Vampulová, foto Josef Panoš

Potlesk pro raziče u Jordánského vodopádu

Aby se mohl bezpečně vypouštět táborský rybník Jordán, začali na konci února raziči ze střediska podzemí

divize 1 budovat jeho 208  dlouhou spodní výpusť.

m

Práce v  těsném sousedství 18  vysokého kataraktu,

m

jímž voda z  bezpečnostního přelivu rybníka přepadá

do Tismenického potoka, provází živý zájem místních

obyvatel. Čelba se jim už ale ztratila z dohledu – raziči

totiž pronikli více než 50  do skalního masivu, jehož

m

úbočí u  nás poprvé upravili tlakovým rozpojováním

horniny pomocí expanzních nábojek GBT.

Soutěž na  obnovu rybníka Jordán, který byl vybudován v  roce, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku,

vyhrálo sdružení společností Metrostav, DAICH a  ZVÁNOVEC. Tým divize 1 v čele s Jiřím Novákem tu pracuje

jako subdodavatel pro divizi 6, která stavbu za naši firmu

řídí. Jejím vedoucím projektu je Ing. Petr Šimák.

„Spodní výpusť vyjde z  nejhlubšího místa Jordánu,“

popisuje Jiří Novák. „Její ,špunt‘ však na rozdíl od koupelové vany nebude u dna, ale až na břehu v 20 m hlubokém

objektu uzávěrů. Ten podzemní výpusť rozdělí na asi 40 m

dlouhou tlakovou přívodní štolu, která bude zavodněná,

a téměř 150m úsek beztlakové odpadní štoly, jež povede

obloukem kolem sypané hráze a vyústí u paty turisty vyhledávaného Jordánského vodopádu.“

Deště a tání sněhu neumožnily rybník odpustit tak, aby

divize 1 mohla začít hloubit šachtu pro uzávěry. Také část

tlakové štoly se musí budovat v otevřeném výkopu na dně

Jordánu, proto raziči svou  práci zahájili u  ústí výpusti

1

pod vodopádem. A začali novinkou – jako první v Evropě

otevřeli úbočí u portálu pomocí beztrhavinového expanzního rozpojování zvaného Green Break Technology (GBT).

Pracuje na principu tlakového působení plynů z nábojek

na stěny vrtů, provedených do skalního masivu, a funguje

obdobně jako airbagy ve vozidlech. „Využili jsme přitom

zkušenosti Vladimíra Pravdy, vedoucího trhacích prací

Metrostavu, který absolvoval školení v  zahraničí a  tuto

novou technologii k nám přivezl,“ vysvětluje Jiří Novák.

„Spolupracujeme s ním i při klasických odstřelech, kterými štolu při nepřetržité práci denně prodlužujeme až o tři

metry. Dorazit bychom ji chtěli v první polovině května.“

Štolu s  podkovovitým profilem a  výrubem 4,85  m²

razí divize 1 bez dělení čelby, klasicky s kolejovou dopravou (foto č.  2). Primárně ji vyztužuje podle zastiženého

geologického prostředí – ze začátku v pevné skále stačil

jen stříkaný beton, dnes však už používá ocelové sítě

a příhradovou výztuž (foto č. 1) od střediska divize 5, vedeného Františkem Peleškou. V úseku, kde ražba zastihne

pukliny se sedimenty či jiné poruchy, přijde na řadu i běžná důlní výztuž. Sekundární ostění vytvoří v tlakové štole

obetonovaná ocelová roura, v netlakové železobeton.

„Možná i proto, že stavba nikoho neruší – vodopád je

totiž hlučnější než my –, chodí ji hlavně o víkendech sledovat celé rodiny. Jsme pro ně zajímavá atrakce, nedávno

nám diváci po  odstřelu dokonce zatleskali a  to se nám

ještě nikdy nestalo. Věřím proto, že spokojenost obyvatel

s Metrostavem bude v Táboře trvalá,“ uzavřel Jiří Novák.

2