strana 3
Plzeňský Livingstone už má jádro i skořápku
ZPRAVODAJSTVÍ Z DIVIZÍ
1
Úplná uzavírka D1 byla zkrácena o 30 minut
Jen pár minut pěšky od náměstí Republiky a katedrály
svatého Bartoloměje provádí tým Ing. Radka Böhma
z plzeňské oblasti divize 1 poslední změny, které v samém centru Plzně vyplynuly z požadavků investora či
nových nájemců. Od září roku 2014 tu totiž staví polyfunkční dům Livingstone. Jde vlastně o dvě budovy,
z nichž ta vyšší, označovaná římskou jedničkou nebo
písmenem A, má devět nadzemních podlaží (foto č. 1),
ta nižší pak o čtyři méně (foto č. 2).
Ačkoli tým zkušených architektů v čele s Lubošem
Kouřimem vyprojektoval z hlediska architektury i použitých materiálů zajímavé budovy, pro stavbaře to nebyla
ničím výjimečná zakázka. „Ne zcela tradiční je snad jen
fasádní omítka spodních podlaží objektu A, kde jsme
použili technologii modelování čerstvé omítkové směsi.
Do omítky jsme ve čtyřech krocích imitovali strukturu
přírodního kamene přesně podle požadavku architekta,
který si stejně jako my prošel školením u výrobce směsi
v jeho firemním centru a byl přítomen i při vlastní práci na
místě. Do této omítky jsme zároveň zabudovali osvětlující
dekorativní pásky,“ popisuje Ing. Böhm.
Neobvyklé je však dokončení zakázky. Stavbaři totiž
předávají budovy investorovi v podobě Shell & Core
(Skořápka & Jádro). „Interiéry dokončovat nebudeme,
to provádí jednak investor prostřednictvím svých firem,
nebo se o ně starají noví majitelé. Výjimkou jsou jen některé případy, například stavební úpravy zubní ordinace
v objektu A,“ dodává Ing. Böhm.
Obě budovy šplhaly do výšky ve svižném tempu. Časový harmonogram díla byl velmi napnutý, a to i přesto,
že došlo k jeho mírnému posunu. Chyba však nebyla na
straně stavbařů. „Prodloužení termínu prací si vyžádalo
velké množství změn v dispozici i koncepci technologických rozvodů. Investor například až v průběhu díla výrazně změnil rozhodnutí, které byty a konferenční prostory
budou vytápěny podlahovým topením a které budou nebo
naopak nebudou mít klimatizaci,“ vzpomíná Ing. Böhm.
Ve vyšší z obou budov, devítipodlažním Livingstone I,
je celkem 12 bytů s dispozicí 2+kk až 5+kk a o celkové
ploše od 85 do 232 m². Ve čtyřech jeho podlažích se
nacházejí komerční prostory a v suterénu garáže. V pětipodlažním objektu Livingstone II je patnácti bytů 1+kk až
5+1 a rovněž jeden obchod. Pro tým divize 1 už práce na
stavbě skončila – do nižší budovy se stěhují noví majitelé,
v té vyšší probíhá příprava interiérů.
Martina Vampulová, foto archiv stavby
Kde: dálnice D1.
Kdy: 19.–20. března 2016.
Kdo: tým Ing. Zdeňka Ludvíka z divize 4 a 70 dalších pracovníků.
Co: 11 třicetitunových pásových bagrů vystrojených hydraulickými nůžkami a bouracími kladivy, dva dvacetitunové
kolové bagry, 20 nákladních automobilů, dva kolové nakladače.
Proč: snesení nadjezdů D1-051 a D1-052 nad uzavřenou dálnicí, odstranění 3600 tun betonové suti a 4500 m³ zeminy.
Jak: za dobu o 30 minut kratší, než předpokládal harmonogram. Všichni řidiči děkují.
„Náš projektový tým akci zajistil a řídil. Demolici –
kvůli nutnosti masivního nasazení speciální mechanizace
– jsme provedli pomocí strojů externích dodavatelů (foto
č. 1–3),“ uvedl ředitel výstavby Ing. Ludvík, jehož tým
od letošního jara pracuje souběžně na modernizaci hned
dvou úseků dálnice D1 – 03 mezi Hvězdonicemi a Ostředkem a 06 mezi Psářemi a Souticemi. „Obě stavby s celkovou délkou přes 12 km musejí být s ohledem na požadavky investora provedeny v extrémně krátkých termínech
a jsou pod drobnohledem nejen ŘSD, ale i veřejnosti. Realizace v těchto extrémních termínech vyžaduje maximální
nasazení všech kapacit a kromě prodloužených a nočních
směn i nepřetržitou práci o víkendech a svátcích,“ dodává.
Bourání nad D1 si tým Ing. Ludvíka vyzkoušel vloni
v červenci, když demoloval nadjezd v MÚK Ostředek.
Letos začal obdobný, přesně dirigovaný stavební koncert
19. března v 19 hodin uzavřením dálnice mezi exity 41
a 56. Konstrukci nadjezdu D1-051 stavbaři snesli ve 20.15,
o půl hodiny později byl dole i D1-052. Dobře naplánovaná
a přesně provedená práce slavila úspěch – levý jízdní pás
byl k potěše motoristů v provozu už 20. března v 10.30.
1
2
je počet úseků, na které je rozdělena modernizace dálnice D1
na trase mezi Mirošovicemi na 21. km a Kývalkou na 182. km.
Náklady na celou stavbu se odhadují asi na 14 miliard Kč.
METROSTAV SLAVÍ 45 LET SVÉ EXISTENCE
Práci bagrů v časosběrném videu na Facebooku
Metrostavu okomentovala návštěvnice KK slovy:
„Stroje se sesypaly na most
jako vosy na bonbon.“
2
3
V obou úsecích D1, kde Metrostav pracuje jako lídr
sdružení, divize 4 stavby nejen řídí, ale její zaměstnanci
provádějí i hlavní práce. Spočívají ve vybourání původního
cementobetonového (CB) krytu a v jeho následné recyklaci, dále pokračují kompletním provedením nového CB
krytu včetně výroby betonu ve vlastní mobilní betonárně.
V úseku 06 vybudují pracovníci divize 4 i pět nových
mostních objektů a v extrémně krátkém termínu 21 dnů
provedou 4,6 km kanalizace. Na obou stavbách rovněž působí firmy CCE a SQZ, které provádějí geodetické, respektive laboratorní práce. Kamenivo pro výrobu nového CB
krytu dodávají lomy společnosti BES. Skupina Metrostav
se prostě v oblasti dálničních staveb stává soběstačnou.
–red–, foto archiv stavby
Betonáři vymodelovali stavbu Atria Kobylisy
Po úspěchu první etapy projektu Atrium Kobylisy se
investor ve stejné lokalitě rozhodl pokračovat s další výstavbou. Zadal ji Metrostavu – konkrétně týmu
Ing. Marka Kubra z divize 6. Ten už v současnosti dokončil hrubou stavbu domů (foto) a hotové je předá investorovi, společnosti CTR group, již letos na podzim.
Atrium Kobylisy tvoří dva bytové domy o třech až šesti
podlažích – jeden ve tvaru L, druhý ve tvaru U. Spolu vy-
tvářejí polouzavřený prostor, atrium, které dalo projektu
jméno. Pro energeticky úsporné objekty kategorie B jsou
charakteristické extravagantní organické tvary, které budou i díky originální barvě dominantním prvkem díla.
„Je pro nás stěžejní ohlídat zejména to, aby veškeré
důležité detaily s dopadem na energetickou náročnost
byly provedeny přesně podle dokumentace jednotlivých
profesí. Práci nám sice komplikují nezvyklé tvary fasády,
věřím však, že si s ní úspěšně poradíme,“ uvedl Ing. Kubr.
Většinu prací na hrubé stavbě dokončili betonáři již začátkem února. První březnový den proto mohli na stavbě
oslavit uložení posledního kubíku betonu.
Do obálky budovy jsou už dnes vložena dřevěná okna
a dělníci dokončují skladby střech. Rozestavěné domy
jsou tak uzavřeny proti zatékání vody. Zvenku nyní probíhají práce na jejich fasádách, uvnitř objekty doplňují
sádrokartonové příčky, omítky a stropní stěrky. Začátkem
dubna přijde na řadu lití podlah a areálové rozvody sítí.
Vše tedy naznačuje, že divize 6 zakázku předá včas.
Jarmila Šnoblová, foto archiv Metrostavu
Metrostav_06_2016.indd 3
Řeka z kamene nad metrem nedaleko Vltavy
Stanice metra Nádraží Holešovice, která se nachází
na druhém úseku linky C, byla zprovozněna v roce 1984. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stanici vybudovanou pod významným dopravním uzlem,
koncipovali ji její autoři, architekti Jiří Dušek a Jan
Marek, atypickým způsobem. Stanice má proto dva
typy vestibulů. Jižní povrchový, jehož součástí je kryté stání pro autobusy, a severní, integrovaný do nádražní budovy postavené podle projektu architekta
Karla Filsaka z roku 1978.
A byl to pravděpodobně právě Filsak, jeden z předních protagonistů českého brutalismu, kdo vypracováním umělecké výzdoby pověřil sochaře Josefa Klimeše
(*1928), s nímž tehdy systematicky spolupracoval.
Josef Klimeš, absolvent sochařského ateliéru Jana
Laudy na pražské AVU a také dějin umění na Filozofické
fakultě UK, na sebe poprvé upozornil již v roce 1958.
Za plastiku s názvem Každý má své právo na vzdělání,
instalovanou v Československém pavilonu na EXPO 58
v Bruselu, získal cenu Grand Prix. V této době, respektive
počátkem 60. let 20. století Klimeš dospěl k osobitému
výtvarnému projevu, který charakterizují dva základní
tvůrčí přístupy. První z nich představuje práce s figurálními motivy abstrahovanými v jednoduché tvary s jasně
danou tektonikou, kterou ještě podtrhuje struktura hrubě opracovaného materiálu, vesměs dřeva. Druhý, který
historička umění Adriana Kořisková nazývá modelačním,
pracuje s otisky lidských rukou. Symbolizuje „tvárnění
hmoty člověkem, ale představuje zároveň vlastní dynamický i dramatický děj hmoty“. Právě tento princip je
přítomný v Klimešových realizacích pro architekturu,
tedy i v případě plastiky Řeka, která se nachází v klidové
zóně jižního vestibulu stanice Nádraží Holešovice.
Téma řeky, pochopitelně Vltavy, bylo zvoleno záměrně, jako pocta technické stavbě vedoucí pod jejím
tokem. Dílo na pomezí sochy, instalace a land artu proto
pracuje s různě velikými rozlomenými kameny usazenými do středu symbolického říčního brodu z oblázků,
který může poutník překročit po plochých kamenech.
Voda proto kameny neobtéká, nýbrž z nich přímo vyvěrá, a balvany tak zároveň slouží jako mramorová pítka.
Jakub Potůček
08.04.16 11:40