strana 3
j a k s e st a v ě l o m e t r o I . C
Sokolovská, dnešní Florenc
Gottwaldova, dnešní Vyšehrad
Původně konečná stanice Sokolovská (dnes průběžná
a přestupní Florenc) byla na lince C založena v jámě pažené podzemními železobetonovými stěnami s tloušťkou
800 mm, které zároveň tvoří její obvodovou konstrukci.
Leží totiž v místech, kde kdysi protékala Vltava a dodnes
zde proudí podzemní voda. Sokolovská byla ze všech
stanic vyprojektovaná nejpozději a stavba zde začala jako
poslední. O jejím včasném ukončení rozhodla dobrá kvalita přípravných prací a úspěšný postup výstavby. Jako
jedinou z úseku I.C ji poškodily povodně v roce 2002.
Strop povrchové stanice na pankrácké straně tvoří mostovka Severojižní magistrály. Obvodové stěny jsou
prosklené a otevírají panoramatické výhledy na Prahu.
V souvislosti s výstavbou dnes Nuselského mostu se na
budování stanice (foto č. 9) spolu s Metrostavem podílel
také národní podnik Stavby silnic a železnic, Praha.
Hlavní nádraží
Stanice metra Hlavní nádraží souvisí stavebně, dispozičně
i provozně s přilehlým železničním nádražím, jehož novou
odbavovací halu nejen stavěl, ale po letech i modernizoval
Metrostav. Stanice i přilehlý traťový úsek tunelů zde byly
založeny na skalním podloží v otevřené stavební jámě hluboké pouhých 12 m (foto č. 6). Stavba této stanice začala
jako první 15. března 1967 a už při zajišťování přeložek sítí
tu dělníci nalezli mramorové vodovodní roury z 19. století
a při výkopech několikrát narazili také na pozůstatky starých městských hradeb.
1
Pražského povstání
Na vestibul stanice Pražského povstání navazovala budova Centrotexu, která vyrostla přímo nad ní. Stavební
jámu zde jistily podzemní stěny (foto č. 7), strop stanice
je z velké části z prefabrikovaných nosníků v celé šíři
nástupištního prostoru. Inženýrské sítě nad stanicí byly
převedeny pomocí kolektoru. Za stanicí směrem ke Kačerovu odbočuje nouzová odstavná kolej.
Mládežnická, dnešní Pankrác
Stanice Mládežnická byla navržena jako monolitický železobetonový rám s vnitřními sloupy, který probíhá všechna
tři podzemní podlaží. Za touto stanicí, kterou Metrostav
nestavěl, byl už v roce 1973 proveden rozplet pro výhledové větvení trasy směrem na Krč a Lhotku.
Výstavba metra I.C zahájila Stavbu 20. století
I když je dnes Metrostav univerzální stavební firmou,
jeho jméno na první pohled prozrazuje, za jakým účelem byl v roce 1971 vyčleněn z oborového podniku
Vodní stavby. Metro I.C bylo vedle vodního díla Želivka
jeho první zakázkou, na kterou mimo jiné navázal i výstavbou ještě mnoha dalších kilometrů traťových tunelů i stanic pražského metra. Jeho zaměstnanci v něm
odvedli dobrou práci. V roce 2000 ji ocenila odborná
i laická veřejnost, když mezi stovkami jiných nominovaných děl zvolila pražské metro Stavbou 20. století.
Před více než 40 lety však bylo pražské metro hlavně
Stavbou československo-sovětské spolupráce a tisk nejvíc
vyzdvihoval závazky brigád socialistické práce a popisoval soudružské návštěvy. Přesto se v archivu Metrostavu
i myšlenkách pamětníků zachovaly materiály, s jejichž
pomocí se dá náročná práce našich předchůdců přiblížit.
Ne všechny dochované podklady se ale přesně shodují.
2
3
Přípravné práce, které v Praze zahájily stavbu tehdy
ještě podpovrchové tramvaje, začaly v Opletalově ulici
oficiálně 7. ledna 1966. O rok později se otevřela staveniště u hlavního nádraží a Národního muzea a vláda ČSSR
rozhodla o tom, že v Praze raději postaví linky metra než
tratě pro pomalé a úrovňově křížené podpovrchové tramvaje. 1. ledna 1968 zřídily Vodní stavby závod 04-Metro.
Začátek stavby a ražby traťových tunelů
Zaměstnanci závodu Metro zahájili vlastní stavbu metra
I.C 8. srpna 1968 ve Štětkově ulici na Pankráci výkopem
montážní jámy pro sestavení sovětského nemechanizovaného štítu, se kterým začali jako první razit pravý traťový
tunel směrem k náměstí Hrdinů.
Tunelovací komplex ŠčN-1, s nímž pracovali, vážil
kolem 167 tun, měl průměr štítu asi 5,8 m a byl vlastně
ochrannou obálkou pro tuneláře v podzemí (foto č. 2). Nebyl mechanizovaný a zahrnoval pouze vnější ocelový válec
(foto č. 3) s hydraulickými lisy, vnitřní pracovní plošiny
pro raziče se sbíječkami, erektor, který montoval prstence
ostění z jednotlivých tybinků – podle projektu buď litinových (foto č. 4), nebo železobetonových – a injektážní plošinu. Průchody sypkým, písčitým či zvodnělým podložím
překonával pomocí pažení a raziči s ním rekordně dosáhli
téměř 104 bm vyraženého tunelu za měsíc.
Aby mohli tuneláři na Pankráci vybudovat po pravém
tunelu i levý, měli štít podle projektu demontovat a převézt
jej rozebraný zpět ke startovací jámě. Na stavbě ale vymysleli, že by ho mohli přepravit vcelku. Transport (foto č. 1)
se jim povedl, a kolektivy razičů Miloslava Fišera, Josefa
Kořínka a Jiřího Kubra tak ušetřily mnoho času. Po dokončení levého tunelu převezl trajler opět nedemontovaný
štít na staveniště v Humpolecké ulici, odkud postupně
vyrazil tunely mezi stanicemi Mládežnická a Budějovická.
Pro výstavbu úseku mezi stanicemi Hlavní nádraží
a Sokolovská byl v SSSR v roce 1971 zakoupen druhý
štít, pojmenovaný Pavel podle sovětského poradce Pavla
Konstantinoviče Šestova. Po vyražení pravého tunelu raziči štít v zastropené komoře stanice Sokolovská otočili
a levý tunel vyrazili v protisměru. Opět tím ušetřili čas.
Z celkem 7250 m ražených jednokolejných tunelů metra I.C většinu provedl Metrostav pomocí nemechanizovaného štítu. Zbylé vyrazili zaměstnanci Vojenských staveb
a VKD Kladno prstencovou metodou. Ti první pomocí
sovětských erektorů, pracovníci VKD používali ukladače
vlastní výroby. Úplně poslední prorážku traťového tunelu
na metru I.C provedl kolektiv razičů Metrostavu s předákem Josefem Kořínkem pod vedením hlavního stavbyvedoucího Ing. Jindřicha Hesse 26. srpna roku 1972.
6
9
Muzeum
Budějovická
Dispozici, konstrukce i stavební postupy výstavby Muzea
ovlivnila skutečnost, že leží v jedné z dopravně nejrušnějších částí Prahy. Stanice se proto stavěla po etapách, a aby
mohla být na její strop co nejrychleji převedena doprava,
byly u 2. etapy základy staničních sloupů betonovány ve
štolách. Ocelové sloupy, později vyplněné betonem, byly
usazeny do velkoprofilových vrtů, na sloupy a obvodové
podzemní stěny byl na terén vybetonován strop (foto
č. 8), pod kterým se teprve dodatečně odtěžovala hornina.
Nad stropem stanice probíhá po celé délce podúrovňová
pasáž, na kterou je napojen bývalý Dům bytové kultury.
Na návrh pracovníků Metrostavu byla Budějovická místo
pod ochranou záporových stěn mělce založena ve svahované jámě (foto č. 10), což ušetřilo čas. Projekt zde umožnil maximální mechanizaci stavebních prací a proudovou
výstavbu. V jednom pracovním záběru zde třeba betonáři
nepřetržitě uložili až 1500 m³ betonu. Kameníci tu zase
prvně vyzkoušeli metodu suché montáže obkladu.
7
10
I. P. Pavlova
Kačerov
Archeologický průzkum odhalil u Tylova náměstí pozůstatky plastické výzdoby barokní bašty Mariánských
hradeb Nového Města. Restaurovaný reliéf lvů, který tu
byl nalezen, dodnes zdobí zdejší vestibul. Zajímavostí
stanice I. P. Pavlova, kterou Metrostav nebudoval, jsou
čtyřpatrové podzemní garáže, které vznikly v prostoru nad
nástupištěm. Vjezd do nich umožňovaly výtahy z Lublaňské ulice. Pod vestibulem byl umístěn dočasný dispečink
pro řízení provozu metra I.C.
Za původně konečnou stanicí vybudovali pracovníci závodu 03 Vodních staveb ze Sezimova Ústí spojky pro
obracení vlakových souprav a odbočky kolejí do depa
(foto č. 11). Konstrukci stanice vytvořil železobetonový
rám, nadzemní vestibul navazoval na obchodní středisko
a jeho ocelová konstrukce byla prosklená. V červenci 1972
staveniště zaplavila voda po průtrži mračen, což výstavbu
stanice nepříjemně zdrželo, protože se mohla dokončovat
až po vyražení přilehlých tunelů.
Ze Sokolovské na Kačerov
4
5
Metrostav_07_2014.indd 3
Na první lince metra, která byla mělce založená, nebyly
žádné ražené stanice. Jenom osm hloubených a devátá
– Gottwaldova – byla řešena jako povrchová. Všechny
nástupištní prostory těchto stanic jsou 100 m dlouhé, asi
10 m široké a přes 3 m vysoké. U sedmi jsou ostrovní,
u dvou – Gottwaldovy a Hlavního nádraží – byly z konstrukčních důvodů navrženy jako boční. I přes rozdílné
místní podmínky exteriérů i interiérů se hlavnímu architektovi dr. Ing. arch. Jaroslavu Otrubovi podařilo sjednotit
prvky a detaily stanic tak, že vykazují společný charakter.
Odlišují je různé druhy mramoru, kterým jsou obloženy
pomocí tehdy technické novinky, suché montáže.
Samostatnou kapitolou této fáze výstavby metra je depo Kačerov (foto č. 5), které vybudovaly Vojenské stavby.
11
Výstavbu metra umožnila materiálová a technická
základna na Rohanském ostrově, kde vyrostla ústřední
automatická betonárna dodávající za hodinu 60 m³ betonové směsi. Pracovala zde i ústřední laboratoř, byly tu také armovna, tesárna, autodílny a administrativní budovy.
Na stavbě I.C se podílely tisíce lidí z celé republiky.
Nejvíc jich bylo z Metrostavu, který si za svou práci vysloužil Rudý prapor, Řád práce i nadstranickou vděčnost
obyvatel a návštěvníků hlavního města republiky.
8
– r ed –, f o t o n a s t r. 2 a 3 ar c hi v M e t r o s t a v u
17.4.14 15:11